Hardy Probe 1999

Hardy´s Millennium Probe
Nejsem přítelem velkolepých oslav na konci roku, kdy do ulic vyjde mnoho lidí a jediný zážitek z celé
oslavy je bolest v hlavě po velkém množství špatného alkoholu.
Já jsem svou oslavu konce letopočtu s jedničkou poněkud přesunul, ale zážitků jsem měl o to více. Měl
jsem totiž možnost přivítat rok 2000 degustací několika vín z roku 1900. Ale všechno po pořádku.
V září mi zavolal Tony Viehhauser, můj známý z Hamburku, a požádal mne o pomoc při projektu k oslavě
milénia, který připravoval ve spolupráci s Hardy Rodenstockem, nejznámějším německým sběratelem vzácných
vín. Protože jsem s těmito pány již několik akcí zažil okamžitě jsem souhlasil. Předpokládal jsem, že budeme
otvírat a degustovat šampaňská, která se tradičně pijí na oslavu příchozího Nového roku, ale seznam, který jsem
dostal faxem, překonal všechna má očekávání. Z osmnácti vín byla jedna třetina ročníku 1900, který byl
v Bordeaux ročníkem století. Druhá třetina byla vína vynikajících značek a ročníků 1921, 1929, 1959, 1961,
1962, 1964 atd. Zbylá vína představovala poněkud mladší, přesto výborné ročníky a zajímavý příklad na
porovnání. Samozřejmostí bylo i vynikající menu, které doprovázelo tyto skvosty.
Aperitiv bylo již tradičně šampaňské Cuvée Dom Perignon, tentokrát ročník 1964. Výrazná slámově žlutá
barva a jemné pravidelné perlení již na první pohled naznačovaly, že půjde o kvalitní nápoj. Aroma vzácného
dřeva bylo zvýrazněno jemným petrolejovým nádechem, neklamnou známkou dlouhého vyzrávání. Vynikající
chuť šampaňského doplnila Hamburská polévka z úhoře. Malý šálek silného vývaru s kousky kachních žaludků.
Variace mušlí Svatého Jakuba – Coquilles St. Jacques – již byla záležitost pro bílé burgundské. Šest lahví
Montrachet 1995 a jedna láhev Batard Montrachet 1986, Jéroboam (4,5 litru) byly dokonalými společníky
mušlí. Obě vína skýtala koncentrovanou krásu burgundských vín typu Chardonnay. Ovocně květinová vůně
s vyváženou chutí byly charakteristické pro Montrachet. Vysoká barva, medově květinový buket, lahodná chuť
s tóny vanilky se skvostnou naleželostí dělaly z pití tohoto vína opravdu znamenitý požitek.
Ročník 1996 byl v Bordeaux hodnocen jako vynikající a my jsme mohli ochutnat čtyři vína, která patří
mezi nejznámější. Chateau Margaux, Chateau Lafite Rothschild, Chateau Latour a Chateau Léoville Las
Cases. Kromě posledně jmenovaného patří do 1er Cru classé již od roku 1855. Všechna vína se vyznačovala sílou,
temperamentem a mladostí. Tóny hořké kávy, tabáku, kakaa, červeného rybízu, peprná příchuť a výrazná
tříslovina dávaly tušit obrovský potencionál ke zrání, které může trvat několik desítek let. Nicméně tato vína byla
určena pro porovnání vývoje, který se odehrává během stárnutí.
Velice mne překvapilo, že se k tomuto vínu podával Humr na Bordeaux másle. Teprve po ochutnání jsem
dal částečně šéfkuchaři za pravdu. Výraznější chuť omáčky dala vyniknout jiskrným vínům, nicméně poněkud
zastřela jemnou chuť humra.
Jestliže mne předcházející chod překvapil, tak tento následující mne přímo šokoval. K vínům ročníku 1900
se servíroval Siven na pěně z depotu vín ročníku 1900 se zelím. Proboha proč !? Za normálních okolností jistě
zajímavá kombinace, ale ne při této příležitosti.
Naštěstí všechna vína ročníku 1900 mi dokonale vynahradila gurmetský zážitek. Chateau Pichon
Longueville Jéroboam, Chateau Mouton Rothschild, Chateau Lafite Rothschild a Chateau Margaux potvrdila,
že se jedná skutečně o ročník století. Intensivní vůně Ch. Pichon Longueville byla i po sto letech ohromující.
Jemné a lahodné tóny čokolády, vzácného dřeva, kvalitního tabáku a především sušených jemně uzených švestek
byly charakteristické pro všechna vína. Exklusivní jemnost a hebkost, sametová chuť velice komplexní a
extraktivní vína s dlouho přetrvávajícím dojmem.
Zajímavostí je Ch. Muton Rothschild, které v roce 1900 patřilo do 2 er Cru classé, teprve od roku 1973 bylo
přeřazeno do 1er Cru classé. Všechna vína byla v šedesátých letech rekorkována.
Z magického roku 1900 jsme zvolna vystoupali pomyslnou časovou přímkou až k roku 1929, kdy se na
vinicích Chateau Mouton Rothschild, sklidila další velká úroda tohoto století. Plné a extraktivní víno v lahvi
Imperial (6 litrů) s decentní kávovinou patřilo také ke skvostům tohoto večera.
Rok 1929 jsme neopustili ani u následujícího vína Chateau Pétrus, Jéroboam, abychom se vzápětí přenesli
o osm let zpátky k ročníku 1921, Doppel Magnum (3 litry) ze stejné vinice. Merlot, který je základem pro Ch.
Pétrus, vyzrál za více než sedmdesát let do úžasné podoby. Plné, ale zároveň sametové, víno bylo obzvláště u
ročníku 1929 tím nejlepším, co jsem z Ch. Pétrus chutnal. Ročník 1921 byl také velmi dobrý, ale poněkud
postrádal rafinovanost a komplexnost ročníku 1929.
Obě vína se však znamenitě hodila k Pétrus-risoto s bílými Alba- lanýži. Další ze specialit speciálně
připravených pouze k této ochutnávce.
V Pomerolu na Chateau Pétrus jsme zůstali i v předposlední sérii degustovaných vzorků, a to u ročníků
1962, 1961 a 1959, vše v provedení Impériale. Vyrovnanost, hloubka, sametová hebkost intensivní ovocná příchuť
ostružin charakteristická pro vyzrálý Merlot
a bohaté skořicové tóny. To vše v sobě skrývaly tyto vysoko hodnocené ročníky. Nejvíce však ročník 1962, který
se tímto stal mým dalším favoritem.
Plněná koroptev s bramborovým pyré byla velmi příjemným dokreslením bohatých chuťových vjemů
charakteristických pro vína ze Chateau Pétrus. Dokonalé souznění se projevilo nejen v chuti masa koroptve, ale
především v dokonale propracované omáčce, která svou jemností zvýraznila chuť podávaných vín.
Abychom zakončili opravdu stylově, vrátili jsme se opět k roku 1900. Porto a Madeira tohoto ročníku se
rozhodně měly čím pochlubit. Tmavá nahnědlá barva prozrazovala skutečné stáří nápoje. Karamelový buket Porta
s decentní medovou chutí byl znakem opravdové kvality. V Madeiře se projevila delikátní třešňová chuť, ovšem s
mírně oxidativní tóny, které však po krátké době vyprchaly, a oba nápoje se stali velice společně s desertem
Čokoládovým soufflé se zmrzlinou z červeného vína příjemným zakončením celého večera.