docVišvaguru mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda
download 
Stížnost Transkript
Višvaguru mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda
Višvaguru mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda oceněn chorvatským prezidentem Višvaguru mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda oceněn chorvatským prezidentem V pondělí 8. července předal prezident Chorvatska pan Stjepan Mesić profesoru svámímu Mahéšvaránandovi za jeho humanitární dílo nejvyšší chorvatské ocenění. Svámí Mahéšvaránanda je v této části světa znám již třicet let svým šířením poselství míru, tolerance a vzájemného porozumění mezi různými náboženstvími a kulturami. Oslovuje různorodé skupiny posluchačů po celé Evropě, je dobře znám a přijímán mnoha předními politiky na celém světě. Višvaguru mahámandaléšvar paramhans svámí Mahéšvaránanda se narodil 15. srpna 1945 v Rádžasthánu v Indii. Ještě v době dospívání se stal žákem Jeho Svatosti dharmačakravarti paramhans šrí svámího Mádhavánandy. Ten po dlouhou dobu žil a učil se od bhagavána šrí Dípa Nárájana Maháprabhudžího, který je považován za inkarnaci boha Višnua. Učení a zázraky Maháprabhudžího jsou ještě v živé paměti mnoha dosud žijících svědků. Jeho život a příklad inspirovaly mnohé, kteří se s ním setkali. Intenzivní trénink mladého žáka svámího Mádhavánandy brzy přinesl výsledky a probudil ve svámím Mahéšvaránandovi přání zasvětit život službě světu. Jak bylo předpovězeno asi sto let předtím šrí Dévpurídžím, guruem šrí Maháprabhudžího, měl svámí Mahéšvaránanda rozšiřovat poselství jógy na Západě. V roce 1971 uskutečnil svámí Mahéšvaránanda svoji první cestu do Evropy a trvale se usídlil ve Vídni, hlavním městě Rakouska. Odtud se vydával na různé mise po Evropě. Během následujících let založil jógová střediska v sousedních zemích – v České a Slovenské republice, Německu, Maďarsku, bývalé Jugoslávii, nyní rozdělené na Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko a Bosnu a Hercegovinu. V osmdesátých letech založil jógová střediska v Austrálii, na Novém Zélandu, v USA a v Kanadě. Jóga v denním životě, jak je jeho systém nazýván, je nyní také praktikována v dalších částech Evropy, v Turecku a v Japonsku. Jeho systém Jóga v denním životě sestává ze všech hlavních jógových technik, které kultivují fyzické, duševní, sociální a duchovní zdraví. Cvičení ásan, pránájámy a meditace jsou systematicky rozdělena do osmi stupňů od těch nejjednodušších až po pokročilé techniky. Systém obsahuje učení všech čtyř hlavních směrů jógy – rádža, karma, džňána, bhakti a krijá jógy. V rádžasthánském okrsku Pali je od začátku devadesátých let ve výstavbě velké vzdělávací a výzkumné středisko. Ášram, který budují žáci svámího Mahéšvaránandy, bude domovem a centrem pro duchovně hledající všech národností a vyznání. Bude zde také nemocnice, domov pro staré, hendikepované a osiřelé, útulek pro zvířata, základní a střední škola a univerzita pro studium jógy a sánskrtu. Ve Svámídžího józe je tedy mnohem víc než jen zaměření na individuální duchovní rozvoj. Jeho práce má humanitární a ekologické zaměření. Je uznáván a oceňován Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 1 představiteli různých zemí, i lékařskými autoritami. Je aktivním představitelem kampaně na ochranu zvířat. Začal s programy vzdělávání pro hendikepované a opomíjené děti, zejména pro dívky. Pracuje v humanitárních programech prevence přírodních katastrof, inicioval celosvětovou sbírku pro oběti cyklónu Orissa. Je tvůrcem a aktivním pracovníkem programů zachycování dešťové vody a výsadby stromů s cílem zavodnění suchých oblastí. Vytrvale hovoří s různými autoritami na témata, jako jsou lidská práva, práva zvířat a ochrana životního prostředí. Dává za příklad myšlenky Mahátmá Gándhího o toleranci a porozumění mezi různými kulturami a náboženstvími a vybízí politiky k jejich následování. V Indii byl oceněn nejvyššími duchovními tituly. Je Mahámandaléšvar 2 Mahá Nirvání Akháry, Vidvat Samádž v Káší mu udělil titul Višvaguru. World Development Parliament ho prohlásil za Sarvabhaum Džagadguru a Dharma Čakravarti. Je nyní uznáván za duchovního dědice významného jogína šrí Dévpurídžího. Promlouval na četných konferencích o náboženství, toleranci a mezinárodním míru. Snad nejdůležitější z nich byl Summit za světový mír za účasti náboženských a duchovních představitelů, který se konal v ústředí OSN v New Yorku v roce 2000. Svámí Mahéšvaránanda zde vystoupil před asi 1500 náboženskými a duchovními vůdci světa. Konference byla historická, protože se poprvé na jednom místě shromáždilo tolik náboženských představitelů. Svámí Mahéšvaránanda vedl řadu modliteb za mír po celé Evropě a v různých částech světa. I Chorvatsko bylo samozřejmě součástí jeho itineráře. Modlitba za mír v Chorvatsku se uskutečnila na pobřeží Jaderského moře a zúčastnilo se jí přibližně tisíc lidí. Mezi jinými tu byli někteří političtí vůdci, členové parlamentu a představitelé islámského a katolického náboženství. Stejně jako do jiných zemí i do Chorvatska Svámídží přijíždí již mnoho let, pořádá tu přednášky a semináře a má zde mnoho následovníků. V mnoha chorvatských městech jsou střediska Jógy v denním životě. V zemi s pěti milióny obyvatel přibližně deset tisíc lidí cvičí podle jeho systému. Ve svých přednáškách a rozhovorech šíří poselství míru a tolerance a zvyšuje ekologické uvědomění lidí. Neúnavně povzbuzuje návštěvníky svých přednášek a seminářů v Chorvatsku, aby začali žít duchovněji. V minulém roce Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 3 Setkání se slovinským prezidentem a s předsedou vlády 19.–21. ČERVNA 2002 Svámídží krátce navštívil slovinské hlavní město Lublaň, kde se setkal se slovinským prezidentem panem Kučanem a předsedou vlády panem Drnovsekem. Během setkání prezident Kučan slíbil, že přestože je velmi zaneprázdněn, začne cvičit jógu. Svámídží se nabídl, že pro něj připraví speciální program jógových cvičení. Svámídží vedl také satsang pro své žáky a veřejnou přednášku pro více než 600 návštěvníků předního kulturního centra Slovinska. Svámídžího australské turné DUBEN 2002 TÉMA: SVĚTOVÝ MÍR JE VE TVÝCH RUKOU S velkou radostí přivítali australští žáci Svámídžího na uvítacím satsangu v ášramu v Brisbane. Všichni jeho příjezd dlouho očekávali a atmosféra satsangu naplnila všechna srdce až po okraj. Svámídží shlédl nový film se záběry podmořského života, doprovázený inspirující hudbou vytvořenou skupinou žáků, který představuje jeho učení o vegetariánství. První veřejný program se konal v Noosa na Slunečním pobřeží severně od Brisbane, kde je o Jógu v denním životě takový zájem, že se zde buduje nové jógacentrum. Konferenční sál byl přeplněn posluchači, kteří přišli na Svámídžího přednášku, jejíž součástí byla vedená meditace a otázky a odpovědi. Svámídží dostal otázku: „Jak se můžeme zbavit zážitků z minulosti, které se vracejí a trápí nás?“ Svámídží odpověděl: „…Není tak jednoduché se jich ‚jen tak zbavit‘… pilot letadla v polovině letu s 200 cestujícími se také nemůže jednoduše zbavit své odpovědnosti a říci si, ať to všechno odejde. Měli bychom znát svoji zodpovědnost, závazky a dharmu…“ Svámídžího řeč obsahovala důrazné poselství volající po vytvoření míru ve světě a ochraně životního prostředí – Matky Země. Celé jeho turné provázel slogan „Řekněte ne plastům“. Když od- 4 povídal na otázku o krutosti v mlékárenském průmyslu, vesele přesvědčoval všechny posluchače, že do doby, než se sem příští rok vrátí, by všichni měli mít na dvorku svých předměstských domů krávu a vyrábět si vlastní máslo, sýr a jogurt! Další den strávili všichni v národním parku v Noosa. Pátrali po medvídcích koala vysoko na kaučukovnících a hledali na strmém pobřežním útesu speciální kameny na Šiva lingam do ášramové zahrady v Brisbane. Silným zážitkem večera téhož dne byla pro všechny veřejná přednáška a meditační kurz v ášramu v Brisbane: Když zemřeme, nikdo s námi nepůjde. Jste to jen vy sami, kdo musí putovat vesmírem. Vítr osudu vás ponese určitým směrem. Je to stejné, jako když spadne list z větve stromu a vítr ho odnese pryč. Není to maličkost. List má ke stromu hluboký vztah. Je to jako dítě a jeho matka. Matka ztrácí dítě dvakrát – jednou, když se dítě narodí (i když radost z jeho narození je větší než bolest z jeho ztráty) a podruhé když je rozdělí smrt. Pokud nemůžete udělat ve světě nic jiného, alespoň nezpůsobujte bolest žádné matce. Když nějaké matce způsobíte bolest, bolest jejího srdce pro vás bude kletbou. Ani Bůh vás nemůže této kletby zbavit. Matka je jako Bůh. A nezáleží na tom, je-li to matka člověka nebo zvířete. Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 Celé turné se těšilo značné pozornosti médií, téměř každý den byly na pořadu telefonické rozhovory, vystoupení v rádiu a televizi. Během kurzu „Jóga v parku“, který se konal v jednom z nejmalebnějších parků v Brisbane měl Svámídží interview v nejsledovanější televizní stanici, National TV, na téma Světový mír a jóga. Další televizní stanice natáčely Svámídžího, při rozmluvě s jedním z australských vrcholových sprintérů Kylem Van der Kyupem. V přátelském rozhovoru Svámídží Kyleovi poradil, jak rozvojem lidských psychických center zvýšit atletický výkon – „… v manipúra čakře je neomezený zdroj síly a v ádžňá čakře je sídlo Mistra – kde jasně poznáš, co je tvoje povinnost. Vždycky bys měl běžet v duchu náham kartá a opustit soutěživé postoje jako ‚chci toho člověka porazit‘. Nejlepší modlitba a postoj je nechat věci tak, jak jsou – vítězství nebo prohra – Bůh se postará…“ Kyle vděčně přijal tyto rady a požádal o další konzultaci v Melbourne. V následujících dnech Svámídží odjel do Lismore v severním cípu NSW (3 hodiny jižně od Brisbane), kde bylo zřízeno nové středisko Jógy v denním životě. Veřejná přednáška v Lismore se konala vysoko v kopcích obklopujících město. Svámídží zde odpovídal na dotazy týkající se převážně mysli a pozitivního myšlení: „Božská slova a myšlenky ovlivňují a pozměňují vědomí pozitivním směrem. Karmicky, špatné nebo negativní myšlenky všechno otráví jako jed. Každý svůj čin i slovo byste si měli dopředu rozmyslet. Někdy si myslíme, že máme pravdu a odsuzujeme druhé, že se mýlí, ale popravdě neznáme skutečnost. Kdo jsme, abychom někoho posuzovali? Takže než začít někoho v nevědomosti posuzovat, je lépe zůstat v bezpečí – být pokorný, mírný a klidný. Měli bychom podporovat duchovnost druhých a brát ohled na jejich mínění. Dokonce i když víte, že se někdo mýlí, musíte ochraňovat jeho názor. Každý gratuluje vítězi, ale někdo by měl blahopřát i poraženému, protože poražený se také velmi, velmi snažil. Když chceme pracovat pozitivním způsobem, musíme mít porozumění, musíme podporovat mínění lidí. I krásná růže má trny. Když ji někomu dáte a má trny, nevadí mu to, necítí je – dívá se jen na růži. Vy i já máme mnoho trnů – ničí ruce nejsou asi úplně čisté. Pracujme dohromady, abychom vybudovali pozitivní duchovní společnost. Jinak se stane, že někdo udělá chybu a ostatní ho za to zkritizují, zřeknou se ho a nepřijmou ho zpět. Kde je jóga? Jóga znamená vyrovnanost, jednotu a sjednocení. Když cvičíme společně a praktikujeme mantru, negativní karma z celého prostředí se změní a přijde světlo. Přijde harmonie. Přijde láska. Přijde odpuštění. Věci, které dnes ruší mě a věci, které dnes ruší vás, nebudou jednoho dne tak důležité. Když zemřeme, všechno tu zůstane. Co jsme si s sebou přinesli a co si s sebou vezmeme? Ochraňujte duchovní práci. Ochraňujte duchovní prostředí. Ochraňujte duchovní lidi. Podporujte je. Pomáhejte jim. Když nemůžete druhým slzy vysušit, neměli byste se stát jejich příčinou.“ Na víkend jsme všichni sbalili stany a spacáky na táboření v divoké přírodě v Roseberry Creek – hodinu severně od Lismore, kde je nové Národní pobytové centrum Jógy v denním životě. Svámídžího přítomnost v táboře se stala památnou zkušeností výuky karmajógy. Svámídží dohlížel na opakované pokusy o postavení stěn nového stanu, doporučil nám speciální uzly a poradil jak nejlépe přehodit provazy přes větve vysoko v korunách stromů. V každém slově a činu gurua se vždy skrývá hluboký smysl. Satsangy byly pořádány ve vzdušném satsangovém stanu za zpěvu ptáků a dalších zvuků okolní přírody. Svámídžího satsangy byly jako poezie plná moudrosti jógových mistrů: „Co je v našem srdci, je velmi důležité. Kritizovat je velmi snadné, říci, že něco není dobré, je velmi snadné, něco zkazit je velmi snadné. Máme krásnou skleněnou vázu na květiny. Vyrobit ji trvá velmi dlouho, ale rozbít ji je rychlé a snadné. Zda se nám něco líbí nebo nelíbí, záleží na nás. Požehnaní jsou ti, kteří mají čisté myšlenky, jejichž srdce je čisté, jejichž činy jsou čisté. Nikdy nemluvte špatně. Je-li něco negativního, musíme se snažit to napravit, musíme se snažit pomoci. Pomáháte? Nebo říkáte ‚tamto není dobré, toto je špatné, toto a tamto…‘? Z vaší bytosti by měly vyzařovat proudy lásky, vaše vyzařování jde všude s vámi. Čistota, laskavost a pokora přicházejí skrze modlitby.“ Po zdejším pobytu se Svámídží rozloučil na satsangu v ášramu v Brisbane a odcestoval na jih do Adelaide – města kostelů. V návaznosti na návštěvu Adelaide v minulém roce se uskutečnilo další setkání Svámídžího a generálního vikáře katolické arcidiecéze otce Davida Cappo. Těchto několik dní znamenalo další historický krok Svámídžího mise za světový mír. Celá událost je popsána v samostatném článku dále v tomto čísle. Rozhovory mezi Svámídžím a otcem Davidem v Adelaide se týkaly nejisté budoucnosti hlavních proudů náboženství a naléhavé potřeby obnovit systémy společenských hodnot větším porozuměním, tolerancí a úctou k různým duchovním směrům, náboženstvím a kulturám světa. Otec David se vedle Svámídžího podílel na veřejných satsanzích, kde hovořil o křesťanských meditačních cvičeních – nyní mnoha oficiálními církvemi odmítaných, která jsou velmi podobná meditacím v józe. Přesunuli jsme se na bleskovou návštěvu Melbourne. Svámídží si zde poprvé prohlédl nový ášram a vysoce ocenil úsilí malé skupinky žáků, která neúnavně pracovala, aby pro všechny vytvořila tak krásné místo. V Indii říkáme, že nejvyšší a nejlepší náboženství je séva-dharma. Dokonce i Bůh se inkarnoval na Zemi, aby všem pomáhal. Pomáhající ruce mají větší hodnotu než ruce sepjaté – tak pomáhejte! Nakolik budete pomáhat potřebným – nejen lidem, ale i zvířatům – natolik pročistíte svou antahkaranu. Tato čistota vstoupí do vašeho srdce a vy budete dávat a dávat. Nedávejte jen peníze, potravu nebo šaty – materiální dary jsou omezené. Dávejte ze srdce – milosrdenství a soucit nemají omezení. Následujícího dne jel Svámídží do Canberry, kde měl krásnou přednášku v indickém Mandiru. Jeho hostitelem byl Krišna Agerwall. Svámídžího poutavá přednáška pokrývala mnoho témat od hathajógy po světový mír: Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 5 Musíme pracovat společně. Musíme přinést světový mír. Ale nejprve musíme přinést mír do svého nitra, neexistuje spokojenost, která by přišla zvenčí. Musíme se změnit, musíme omezit své potřeby. Světový mír přijde, až se změníme uvnitř. Následujícího dne se Svámídží sešel se známým jezuitským knězem – otcem Frankem Brennanem, který se aktivně zasazuje za smír s domorodci a je mluvčím za lidská práva utečenců. Otec Frank a Svámídží se spolu procházeli na pahorcích Canberry a vypili spolu čaj. Svámídží si vyslechl, kolik problémů a krutosti existuje při zacházení s utečenci, a otec Frank mu poděkoval za inspiraci a práci, kterou vykonává po celém světě šířením poselství tolerance, úcty a porozumění. Oběd se uskutečnil v rezidenci indického vysokého komisaře – Jeho Excelence pana Rathore a jeho ženy Renu Rathore. Oba jsou velcí bhaktové Svámídžího a podporují jeho humanitární práci po celé Austrálii a v Indii. Oběd byl tak inspirující, že se Renu a její blízká přítelkyně rozjely do Sydney, aby se ke Svámídžímu znovu připojily na programech v ášramu v Sydney a v Národním pobytovém centru. Po uvítacím satsangu plném oddanosti začal Svámídžího program v Sydney prestižně – celodenním seminářem na nejznámější univerzitě v zemi – University of Sydney. Název konference byl „Buďte změnou, kterou chcete vidět“. Svámídží zde vystoupil s přednáškami na téma „Porozumění mysli“, „Vytváření štěstí“ a „Jak být změnou, kterou chcete vidět“. Početní návštěvníci dostali bavlněné tašky s vytištěným Svámídžího sloganem „Řekni ne plastům“, byli pozváni na krátkou ukázku jógy, mohli si vyslechnout řečníky humanitárních organizací, jako je OXFAM Community Aid Abroad, WSPA (Světová společnost pro ochranu zvířat) a Amnesty International, a byli pohoštěni chutným vegetariánským obědem. Mahátmá Gándhí řekl „zřekni se a užívej“. Zřekni se a užívej. Chceš-li být šťastný, vzdej se! Chceš-li být svobodný, vzdej se. Držíš-li v ruce kobru, nejsi svobodný ty ani kobra. Když ji opatrně položíš, uteče a ty také odejdeš. Pak jsi volný ty i ona. Držíš-li ji stále v ruce, nemůžeš se pohodlně posadit a nemůžeš si ani lehnout, aby ses vyspal. Tak se zřekni! Čím více jste schopni se zříci, tím lépe. Potom určité emoční problémy, které máme – hněv, žárlivost, nenávist , komplexy, chtivost – automaticky odejdou… Zřekněte se! …Ale často ve skutečnosti… Nejsme schopni se zříci úplně, a proto když něco odstraníme, musíme to nahradit něčím jiným. Pokud to nenahradíme, nemůžeme se ubránit, nemůžeme unést prázdnotu. Když je pouze prázdnota, je to nebezpečné. Vzdejte se tedy těch věcí, které vás ruší a nahraďte je dobrými, pozitivními – jako je meditace, mantra, malování, hraní na hudební nástroje, zpěv, psaní krásných článků a příběhů nebo poezie. Dělejte službu – sévu. Měli bychom sloužit zvířatům, ptákům, lidem starým a potřebným. 6 Ukliďte svůj pokoj, umyjte okna, vyčistěte prádelnu, uspořádejte si celý byt. Mnoho, mnoho knih a papírů jen tak někde leží – všechno zkontrolujte, přečtěte a dejte do pořádku. Zaměstnejte se. Když se nezaměstnáte, vaše mysl vás zabije. Svámídžího satsangy v ášramu v Sydney byly plné lásky a zahřívaly srdce – povzbuzovaly rozrůstání duchovní rodiny pod ochranou gurudéva. Ve vztahu k manželství Svámídží řekl: Pokud se znáte navzájem a jste šťastni – můžete spolu žít, můžete spolu pracovat, provádět jógovou sádhanu, zaměstnání, karmajógu atd. – je to v pořádku. Ale viděl jsem mnoho manželství, která se po určité době změnila. Nemají čas na karmajógu, nemají čas na tento způsob života. Měli byste se vážně rozhodnout, co chcete. Je to osobní, individuální otázka, ne všeobecná. Mluvím tu obecně, protože jste tu mnozí mladí lidé, máte velkou oddanost, velkou touhu po mókše a silné přání dělat karmajógu a žít jógovým životem. A mojí povinností je dát vám spokojené city a spokojený život. Když budete chtít, můžete uzavřít manželství i dosáhnout mókši. Dnes není pro mnoho lidí jednoduché zůstat svobodný. Ale změnit se po sňatku – utéct někam pryč, najdete si nějakého partnera, dívku nebo chlapce, kteří jsou zcela proti józe a přistanete někde v kusangu – to není dobré. (To je velmi nerozhodné.)?? Pak začnete mluvit proti svému Já – začnete mluvit proti guruvákjam, proti práci gurua, svým bratrům a sestrám. Ztratíte všechnu harmonii. Je snadné zpívat píseň: „Gurudéve, budu vždycky Tvůj“ – velmi snadné – „budu Tvůj“, tak to je… „oddaní mohou přicházet a odcházet, ale já, můj Pane, budu Tvůj“. Takže nezáleží na tom, kdo přichází a odchází, kdo co říká, a kdo co neříká – mně se to netýká – já vím, co chci a to je všechno. „I když odejdu daleko, dál než jsou hvězdy, přesto, můj Pane, budu Tvůj.“ Vzdálenost nehraje roli a nevytváří rozdíly. Kde je láska, není vzdálenost – milióny kilometrů nejsou žádnou vzdáleností. Ale tam, kde není láska, jsou sousedovy dveře milióny kilometrů daleko. „Až budu umírat, až budu mrtvý, podívej se do mých očí – němě Ti řeknou, budu Tvůj“. Dokonce až budu umírat, řeknu Ti, můj Pane, „jsem Tvůj, život za životem“. Až do té doby, než vaše loď konečně přistane na pevnině nebo na druhém břehu… Následujte guruvákjam! V neděli dopoledne se Svámídží zúčastnil „Jógy v parku“, kam přišlo víc než 1000 lidí z veřejnosti, aby získalo jeho daršan. Byl to inspirativní a působivý zážitek – Svámídží vedl v úplném tichu modlitbu za mír a poté si všech tisíc lidí, z nichž většina si byla navzájem úplně cizí, podalo ruce s přáním míru ve světě. Téhož večera se na koncertě za světový mír a veřejné přednášce Svámídží setkal se starostkou Sydney – Moirou Sheehan a chorvatským velvyslancem, který mu před zúčastněnými předal osobní pozdrav chorvatského prezidenta. V pondělí jsme na tři dny odcestovali „zpět do přírody“ do Šrí Dévpurídžího ášramu. Šestačtyřicet akrů bylo promočeno deštěm (a podle předpovědi mělo pršet ještě několik dní). Když jsme přes potoky vody dorazili k bráně, organizátoři se jen s velkým úsilím snažili být optimističtí. V myslích měli Svámídžího poznámku z předchozího dne: „Když bude pršet, bude to dobré Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 a když nebude pršet, bude to také dobré.“ a dodal: „Ale uvidíme, co pro nás Dévpurídží plánuje.“ a tak večer v dešti v táborovém sezení pro nás Svámídží měl další karmajógu – měli jsme nanosit promáčené větve a rozdělat oheň! Navzdory pošetilým pochybnostem všech (že rozhodně není možné zapálit oheň v takovém lijáku, se skrznaskrz promočeným dřívím a bez benzínu nebo petroleje!) Svámídží někomu řekl, aby vykopal díru v zemi a dal karmajogínům pokyny, jak metodicky rozmístit kousky mokrého dřeva do tvaru pyramidy. Pak přidal kus novin, další kousky mokrého dřeva a na to nalil trochu rostlinného oleje, který se používá v kuchyni. Jedna sirka a všichni jsme se dívali, jak se plamínek začíná rozrůstat přímo ve velký oheň! Oheň nepřestal hořet po celou dobu pobytu. Večer prvního dne přestalo pršet, druhého dne byla obloha úplně čistá a slunce nádherně zářilo. Pobyt byl neúnavně připravován úsilím karmajogínů ze Sydney, kteří budovali stavby, sezení, toalety a sprchy, čistili pozemek apod. Připravili tak bezchybný seminář, který nabízel přednášky, procházky po okolí a mnoho dalších krásných chvil. Posledního dne během satsangu Svámídžího na otevřeném prostranství, odkud se dalo přehlédnout pásmo okolních hor, nad námi začal létat velký orel. Když nad námi majestátně přelétal, Svámídží řekl: „Vrať se!“ a orel zatočil a sedmkrát nad námi zakroužil, jako kdyby prováděl tradiční parikramu – uctivý pozdrav světci – sedícímu dole. Po satsangu na rozloučenou v ášramu v Sydney, odletěl Svámídží do Perthu. Procházky na pobřeží a v parcích se střídaly se satsangy a rozhovory pro televizi – v jednom přispěl Svámídží do pořadu o zdraví a duchovnosti, v dalším se zúčastnil živě vysílaného dialogu s katolickým knězem otcem Pavlem na téma potřeby tolerance a otevřenosti mezi různými náboženstvími ve světě. Svámídží v Perthu osobně vyučoval agnisára kriju a měl mnoho krásných přednášek: Mnichové, kněží, jogíni, snnjásíni, sádhuové a fakíři měli dlouhý život, získali nesmírnou duchovní energii a stali se sjednocujícím prvkem celé společnosti. Byli schopni lidi spojit a přinést jim harmonii a porozumění. Dali jim učení, že je jeden Bůh a že my všichni jsme jeho děti. Že je jen jeden Stvořitel, který stvořil všechny bytosti, tak proč bychom měli bojovat jeden proti druhému? Mějte se rádi! Podporujte se navzájem! Mějte k sobě úctu! Uznávejte jeden druhého! a pomáhejte si! To byly ideje a dílo mnichů různých duchovních směrů, různých podob náboženství. A potom světští lidé řekli „moment“ – jak tohle dokázali uskutečnit – spojit nás všechny dohromady? My nejsme schopni udržet pohromadě ani rodinu. Jednoho dne vám náhle vaše žena řekne „pane“. Neřekne „miláčku“. Řekne: „Pane, je mi to líto, ale nerozumíme si spolu a myslím, že bude lépe, když se rozejdeme.“ Nebo děti nedbají vašich rad, manžel nedbá vašich rad, rodiče nedbají vašich rad. Rodina se rozpadne. Co ti mniši v sobě mají, že jsou schopni lidi inspirovat, požehnat jim a přinést jim mír? Je to síla modlitby, síla meditace a síla mantry. Potom si světští lidé řekli: „Proč bychom také nemedi- tovali? Je meditace a modlitba pouze pro mnichy, svámí a jogíny nebo může i světský člověk meditovat, cvičit mantru a modlit se?“ Ano! Proč ne? A tak lidé začali meditovat. Ale uvědomili si, že nemohou meditovat! Nemohli meditovat a nemohli se modlit. Proč? Protože jejich vědomí bylo naplněno příliš mnoha světskými problémy. Mnich sedí v klášteře někde v lese nebo v horách, kde stěží zahlédne nějakou živou duši natož aby ho někdo navštívil. A když už tam lidé přijdou, jenom ho krásně pozdraví a řeknou mu „Dobrý den, pane! Jak se máte?“ a tak. Když návštěvník odejde, mnichové dostanou dobré jídlo, nedívají se na televizi, neprohlížejí noviny a neposlouchají rádio. Nemají tu žádné problémy. Odtáhnou se od světa a nevědí, co se děje. Nevědí dokonce, jak se daří jejich matce a otci. Nevědí, jak se mají jejich sousedé. Tak jsou uvolnění. Nejsou v napětí a ve stresu. Ale světští lidé jsou ve velkém napětí, mají mnoho, mnoho problémů: rodinné problémy, problémy v zaměstnání, sociální, politické, ekonomické, emoční a zdravotní problémy. Kolik problémů máme! A tak se tito lidé ptají: „Jak se toho zbavit?“ Můžete se toho zbavit, když se každý den posadíte do pozice mnicha. Když ne na celý den, alespoň na půl hodiny nebo na hodinu. Posaďte se, uvolněte se a nepřemýšlejte tolik. Jen se uvolněte a prociťujte své tělo, dech, opakujte boží jméno, mantru. Po půl hodině vstanete a řeknete si: „Cítím se uvolněný.“ Meditace se tedy ve světě stala mocným nástrojem a je překvapující, že téměř všichni světoví činitelé, ti, které dnes nazýváme světovými vůdci, každý den meditují. Mnozí z nich provádějí stoj na hlavě, mnozí z nich praktikují jógová cvičení a mnozí z nich se modlí. Nemyslete si, že všichni politici jsou hrozní lidé. Ne. Nejsou hrozní. Jsou nuceni dělat určité věci, které by se sami od sebe nikdy nerozhodli udělat. Musí udržovat mínění veřejnosti, svých lidí, své země a k tomu je potřeba takové energie, že se i modlí. Samozřejmě jejich meditace a modlitba je zcela osobní záležitostí. Veřejně o těchto věcech nemluví, protože by kolem toho mohla veřejnost udělat velký rozruch. Svámídží také požehnal sádhví Míře k desátému výročí jejího působení jako sanjásín a k nové misi šíření světla Maháprabhudžího v Canbeře, kde indický vysoký komisař a jeho žena požádali s mnoha ostatními o uspořádání kurzů jógy. Posledním programem Svámídžího v Perthu byl satsang na pláži, kde seděl na vrcholu velkého hradu z písku, s tříštícími se vlnami v pozadí. Svámídžího slova na rozloučenou, když odcházel na letiště v Perthu na cestě do Indie, byla: „Pracujte, práce by měla být vaše tapasja – ne sedět celý den v meditaci – ale pracovat. Šrí Díp Nárájan Bhagaván kí džaja!“ Jak by řekl Svámídží, byly to opravdu božské dny. Za všechny bhakty v Austrálii jsme Svámídžímu z celého srdce poděkovali za to, že nám požehnal svou přítomností a všichni se teď snažíme o to, abychom uskutečnili tu inspiraci, kterou vnesl do našich srdcí a myslí. Drahý Svámídží, na shledanou v Indii! Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 7 Satsang na uvítanou v ášramu Fortitude Valley v Brisbane 9. DUBNA 2002 UVÍTACÍ SATSANG V ÁŠRAMU VE FORTITUDE VALLEY, BRISBANE Úterý 9. dubna 2002 Jako jedna z 8,4 miliónů druhů bytostí existujících na této planetě, jsme se narodili do lidského těla s příležitostí mít Gurua. Minulost neznáme. Naše duše prožila příjemné i nepříjemné situace, ale konečně jsme zde v lidském těle. Máme cenný intelekt a ten určuje náš stav. Máme mnoho životů s různými rodinami, matkami a otci, bratry a sestrami, ale Gurudév je jen jeden. Pod duchovním vedením Gurudéva můžeme být skrze guru kripá osvobozeni. Neznáme budoucnost, ale pro člověka je v životě největší tragédií neusilovat o seberealizaci a božské vědomí. Lidský život je ten nejcennější diamant a my bychom ho neměli zahodit. Využijte svůj život. Radost z radosti je menší než smutek z radosti. V životě je buď štěstí nebo neštěstí. Štěstí můžete dosáhnout láskou k Bohu. Musíte cvičit, cvičit, cvičit. Teorie je bez praxe ničím. Bez guru kripá nemáme nic – je to jen semeno. My všichni, včetně mě, jsme sádhakové Maháprabhudžího a musíme cvičit pod Jeho vedením. Měli bychom žít své životy podle Maháprabhudžího bhadžanů. Maháprabhudží a Gurudží nás svými bhadžany vedou. Je v nich to nejhodnotnější učení. Bhadžany představují pokyny pro všechny, kteří vážně hledají osvobození. Maháprabhudží mi dal Své požehnání, abych strávil dvacet dní O rodině DUNGOG, AUSTRÁLIE – 24. DUBNA 2002, DOPOLEDNE O RODINĚ dopolední satsang, Dungog, Austrálie středa dopoledne, 24. dubna 2002 Všichni máme pokrevní příbuzné nebo žijeme s partnerem. Tento druh rodiny se pomalu rozpadá. Neznámé své karmické vztahy a svoji dharmu jeden ke druhému. Chceme se osvobodit a vyprostit ze zklamání a trápení. Druh emancipace, který je dnes ve světě, je špatný. V mnoha zemích světa existovala dokonalá emancipace lásky, tolerance a porozumění. Například v každé rodině nejmocnější osobou, osobou, která měla poslední slovo a rozhodovala, byla vždy paní domu. Byla to buď manželka, matka nebo babička. Muž nikdy neudělal nic, aniž by se zeptal své ženy. A žena nikdy nerozhodla o ničem, aniž by se zeptala muže. To byla dokonalá láska a emancipace. Měli jiný způsob, jak uzavírat sňatek. V mnoha kulturách se lidé nejprve radili s astrology a podle své konstelace si hledali dobrého partnera. Byla to harmonická manželství se zdravými a moudrými dětmi. Podle astrologů se k sobě hodili a žili spolu šťastně. V jiných zemích, kde nesjednávali sňatek po poradě s astrologem, se radili se společností. Vesničtí chlapci věděli, kdo chce uzavřít sňatek a každý to respektoval. Když spolu přišli jako pár, duchovní představitel (kněz, bráhman apod.) jim požehnal. To byl způsob sňatku, který se konal v přítomnosti božího svatého oltáře, knihy nebo světla. Řekli „Ctím tě a beru si tě“ atd. Dali si slovo. Dokázali zůstat spolu, protože nechtěli zklamat lidi z vesnice. Dokonce i když se hádali. „Mnoho myšlenek dohromady dělá hluk.“ 8 Moderní emancipace ničí lidské životy. Jste v tomto moderním životě šťastni? Když ne, proč? Ještě není pozdě. Poraďte se s astrologem a neuzavírejte sňatek dříve, dokud se nedomluvíte s tím správným člověkem. Sňatek znamená splynout v jednotu. Jako pták, který má jednu duši a dvě křídla k létání. Tradiční je vytvořit šťastnou rodinu. Když dojde k rozvodu, co se stane s dítětem? Dítě chce otce i matku. Ale matka nechce být s otcem a otec nechce být s matkou. Další druh rodiny je naše duchovní rodina. Tady jsme jedna rodina. Měli bychom se starat jeden o druhého. Nesmíme o sobě navzájem mluvit špatně. Máme-li problém, pracuje v našem podvědomí. Nesmíme mít negativní myšlenky. Každý může dělat chyby. A každý může odpouštět. Práce je nejvyšší formou meditace. Nikdy si nemyslete „Karmajogíni by měli být lepší!“ Nikdy neříkejte: „Zaplatil jsem si – mám právo…“ Nemůžete si koupit krásu, harmonii a božskou lásku – to, co máme tady. Je to vzácné. Milovat, musíte milovat. Chceme náležet. Kam náležíme? Kde je naše hnízdo? Toto je naše hnízdo. Je to jako rodinné setkání. Je to radost, štěstí. Lidská láska je ten nejlepší lék. To je to, co dostáváme. Tyto dva dny pro nás byly požehnáním. Byli jsme jednou velkou rodinou na mnoha pokojích. Jóga v denním životě po celém světě je náš ášram, náš domov. Jsme všichni jedna velká rodina. Kamkoli cestujeme, máme tam domov. Ale musíme si udělat sankalpu: „Nikdy nemluv špatně.“ Naše duchovní rodina je kosmickým vztahem. Mantra je kosmickým mlékem. Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 Modlitba posiluje mysl SATSANG V ROSEBERRY CREEK, NEW SOUTH WALES, AUSTRÁLIE 13. DUBNA 2002, V SOBOTU VEČER MODLITBA POSILUJE MYSL SATSANG SVÁMÍDŽÍHO V ROSEBERRY CREEK, NEW SOUTH WALES, AUSTRÁLIE Sobota večer, 13. dubna 2002 Ghándí řekl: „Fyzicky se mohu postit, ale nemohu se postit mentálně. Potřebuji modlitbu, abych měl duševní sílu a čistotu.“ Žádný světec na světě nedosáhl osvícení, seberealizace, vyššího vědomí, osvobození, mókši, jednoty s kosmickým Já, bez modlitby. Kdykoli se cítíte nejistí nebo máte strach, měli byste se modlit. Kdykoli nevidíte cestu z problémů a obtíží, měli byste se modlit. Když se pomodlíte, bude vaše srdce čisté. A když je čisté srdce, jsou čisté myšlenky a jsou čisté činy. Ať jdete kamkoli, měla by z vás vyzařovat láska ke všem. Je to jako vůně – voní-li vaše tělo, když procházíte místností, každý čichá a říká si: „Jak krásně voní?“ Vůně jde s vámi – zanecháváte ji všude. Jen malá kapička vůně se znásobí stokrát a tisíckrát, kamkoli jdete. A tak by to mělo být s láskou ve vašem srdci. Srdce by mělo láskou přetékat jako řeka. Nikdy nemluvte ošklivě, nekritizujte a neničte. Nechte Gangu (řeku) lásky vyzařovat z vaší bytosti. Požehnaní jsou ti, jejichž myšlenky a činy jsou čisté. Dokonce i zvířata a ptáci si každé ráno i večer připomínají Boha. Tady v přírodě slyšíme ptáky – slyšíme, jak si na konci dne povídají, pochytávají všechny novinky. Pak jdou spát a když se ráno probudí, rodiče jim připomínají jejich povinnosti: „Nedůvěřujte lidem. Nesedejte jim na ramena.“ Seděl vám někdy na rameni divoký pták? Ptáci lidem nedůvěřují, a proto si nesedají na naše ramena. Svatý František uměl s ptáky hovořit. Šrí Dévpurídží mluvil s hady, ptáky a psy. Volal na vrány: „Pojďte sem!“ a ony přilétly. Poslal své psy najíst se dva nebo tři kilometry daleko, a oni poslechli. Mohl to dělat, protože s nimi byl zajedno, mohl s nimi komunikovat. Nezáleželo na tom, jakou nemoc člověk měl, Dévpurídží si vzal jednu rupii, nemoc odstranil a pak minci upustil do písku. Bohužel to zní jako pohádka. Ale jsou ještě naživu lidé, kteří si to pamatují. Jeden člověk, kterému Dévpurídží dal život, nyní slouží v armádě. Jednou šrí Dévpurídží potkal člověka, který nesl velký koš zakrytý látkou. Muž v koši ukrýval nějaké ovoce a mrtvé ptáky. Dévpurídží se ho zeptal, co v koši schovává. Muž mu zalhal. Dévpurídží se ho zeptal, proč lže a muž odpověděl, že v koši jsou ptáci, které zabil, aby měly jeho děti co jíst. Dévpurídží mu řekl: „Myslíš na své děti, ale co děti ptáků, které jsi zabil? Spáchal jsi velký hřích.“ Odkryl koš a všichni ptáci odletěli. Měl čisté srdce. My k tomu máme velmi daleko a nemůžeme se s tím srovnávat. Můžeme jen následovat jeho příkladu. Musíte dosáhnout takové čistoty srdce modlitbami a mantrou. Necvičte jógu jen proto, abyste byli zdraví a krásní. Meditace Světový mír SVÁMÍDŽÍHO VEŘEJNÁ PŘEDNÁŠKA V AUCKLANDU, NOVÝ ZÉLAND 4. DUBNA 2002 Světový mír Veřejná přednáška višvaguru mahámandaléšvara paramhans svámího Mahéšvaránandy, Auckland, Nový Zéland, 4. dubna 2002 Abychom znovu nastolili mír na celé zeměkouli a uvnitř nás samých, musíme využít a použít starodávnou moudrost jógy. Jóga je neměnný princip, který vyvažuje celý vesmír. Všechny hvězdy, planety, slunce, měsíc a všechny síly ve vesmíru jsou vyvažovány jógou. Kde je rovnováha, tam je harmonie a z harmonie se vyvíjí jednota a sjednocení. V překladu jóga znamená jednota. Konečným cílem jógy je vytvořit rovnováhu v celém vesmíru, rozvinout harmonii mezi všemi živými entitami a uskutečnit jednotu individuálního já s vesmírným Já. Všechno, co existuje v našem vesmíru, je tvořeno pěti prvky. Jsou to éter, oheň, vzduch, voda a země. Tyto základní síly se různým způsobem spojují a projevují se v různorodosti rostlin a živočichů. Na naší planetě existuje 8,4 miliónů různých tvorů. Můžeme je rozdělit do tří kategorií na ty, kteří žijí ve vodě, na zemi a ve vzduchu. Jednou z těchto 8,4 miliónů druhů tvorů je lidská bytost. Lidé se odlišují od ostatních tvorů svým intelektem, který může být rozvíjen a trénován. Rozvinutý lidský intelekt povznáší lidské vědomí výše než je vědomí rostlin a živočichů. Existují různé úrovně vědomí počínaje kamenem až po vyšší úrovně kosmického vědomí. Úrovně vědomí jsou nazývány: nevědomí, podvědomí, vědomí, nadvědomí a kosmické vědomí. Konečným cílem všech tvorů je znovu se sjednotit s vesmírným Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 9 Já, které existuje rovnou měrou v každé bytosti. „Jeden ve všem a vše v jednom“ je způsob, jak to vyjádřit. Například když naplníte vodou dvacet šálků a postavíte je tak, aby do nich svítil měsíc, jeden měsíc se bude odrážet v každém šálku. Neuvidíte dva měsíce v jednom šálku. Podobně Bůh existuje stejně v každém životě, ať je to život zvířete, ptáka, ryby nebo lidské bytosti. Proto je každý tvor svatý a jeho život by neměl být znesvěcován. Cvičení jógy harmonizuje pět prvků našeho fenoménu. Když onemocníme, vznikne uvnitř naší bytosti nerovnováha prvků. Prožíváme-li fyzické, psychické nebo mentální problémy, musí být v našem životě nějaká nerovnováha. Emoční problémy také znamenají nerovnováhu. K léčení fyzických problémů může být použito léčebných prostředků z těchto pěti prvků. Například naturopatie je zaměřena na léčbu těla stejnými přírodními substancemi, z jakých je naše tělo vytvořeno. Chcete-li být šťastní, pečujte o své zdraví. Zdraví je výživa naší bytosti a má prvořadou důležitost. Jeden rakouský vědec řekl: „Zdraví není všechno, ale všechno není ničím bez zdraví.“ Je ironií, že cenu zdraví si uvědomují nemocní lidé, zatímco zdraví lidé nikoli. Hlavní cestou k tomu, jak si uchovat zdraví a podporovat regeneraci těla, je správná strava. Měli bychom zvážit, zda je jídlo, které jíme zdravé pro naše tělo, mysl nebo psychiku. Měli bychom vzít v úvahu i to, jak jídlo ovlivní naši karmu. Neměli bychom žít, abychom jedli, ale jíst, abychom žili.V ájurvédském lékařství se zdůrazňuje, že největším bohatstvím je dobré zdraví. O vašem celkovém zdravotním stavu rozhoduje to, zda se vědomě zdravě stravujete. Výraz pro jógovou stravu je sattvická strava. Sattvická strava představuje organickou vyváženou vegetariánskou stravu. Za druhé, důležitou výživou pro lidstvo a další tvory je harmonické soužití. Jsme odpovědni za to, jak přispíváme ke zdraví společnosti. Vznik poctivých přátelství a společenství, která mají podobné cíle, pomáhá vytvořit harmonii a mír ve společnosti. Třetí druh výživy se nazývá mentální výživa. Ta je tvořena tím, co si myslíte. Myslet negativně znamená otrávit sám sebe a myslet pozitivně znamená osvítit sám sebe. Ve védské kultuře se píše: „Manó mátra džagatha he,“ což v překladu znamená „Poslouchej pozorně – tento svět je vytvořen tvou myslí.“ Když přemýšlíte: „Jsem nešťastný, jsem osamělý, nikdo mě nemá rád, nemůžu najít práci, nikdo mi nezavolá, necítím se dobře, svět je bezútěšný a šedivý,“ výsledkem je ještě větší zoufalství. Jak myslíte, tak se cítíte. Když myslíte na člověka, kterého milujete, pociťujete štěstí. A když myslíte na člověka, kterého nemáte rádi, cítíte hněv. Mysl má schopnost nás podporovat nebo ničit. Nejnebezpečnější znečištění ve světě je mentální znečištění.Svět je rozdělený, neklidný a konfliktní díky našemu mentálnímu znečištění. Všechno utrpení pochází z mentálního znečištění. Chybí spokojenost, vědomí skutečnosti, pravdy a lásky. Abychom si uvědomili kladné lidské hodnoty, potřebujeme meditovat. Dalším zdrojem výživy je prostředí. Jste-li v krásném prostředí, jste šťastní, lépe se koncentrujete a zažíváte pocit svobody. Jste-li v prostředí, kde zuří válka nebo trpí nějací tvorové, 10 cítíte strach. Proto bychom se měli snažit vytvořit milující prostředí. Tato planeta je svatá a veškerá existence by měla být uctívána jako svatá. Stromy, jezera, řeky a oceány jsou svaté. Všechna stvoření jsou svatá. Od té doby, co lidé přestali mít úctu k životu a k této planetě, stal se svět neklidným a Země se chvěje v nebezpečí. Když budeme uznávat a chápat, že řeky jsou svaté, nebudeme je znečišťovat. Když budeme vědět, že jezera a oceány jsou svaté, nebudeme znečišťovat vodu. Když budeme uznávat stromy jako svaté, nebudeme kácet celé lesy. Kdyby náš postoj k této planetě byl jiný, netrpěli bychom důsledky, kterým čelíme nyní. Podobně kdybychom uznávali, že každý život je požehnaný, nemohli bychom nikomu ubližovat. A konečně i fyzická cvičení jsou výživou. Naše tělo potřebuje pohyb, proto bychom měli cvičit jógové pozice. Psychosomatické pohyby ovlivňují tělo a psychiku a vytvářejí pocit spokojenosti. Po hodině cvičení jógových ásan a pránájámy se cítíte jako úplně jiný člověk. Cvičení sebedotazování včetně koncentračních a meditačních technik přináší jasnost a mír. Plné vědomí během celého cvičení umožňuje, aby jeho výsledky vyživovaly celé naše bytí a přinášely nám psychické, mentální, sociální a duchovní zdraví. Naše individuální já se již mnohokrát zrodilo na této Zemi. Všichni hledáme svoji pravou totožnost a odkud jsme přišli. Chceme pochopit, kdo jsme. Proč jsme tady? A kam půjdeme? Odpovědi na všechny naše otázky a problémy budou objasněny toho dne, kdy se znovu sjednotíme s Bohem. Božské Já sídlí v nás. Velmi jednoduchý příklad, který popisuje skutečné sídlo našeho božského Já, je, když řekneme: „To je moje.“ Použijeme prst, abychom určili „moje“ tím, že ukážeme na své srdce. Kde jste? Tady v srdci. Bůh je v každém srdci. Kde je světlo, tam je Bůh. Respektujte a ochraňujte světlo na této Zemi a v každé živé bytosti. Naučíte-li se respektovat navzájem, nebudou žádné boje. Vytváříme války ve jménu Boha, náboženství, kultury a vlasti. Tyto války budou pokračovat, dokud si lidstvo neuvědomí vzájemné bratrství. Neměli bychom dělat rozdíly kvůli barvě pleti, národnosti nebo náboženství. Jsme lidé. Nejprve musíme vytvořit mír ve svém srdci a mysli. Potřebujeme vnitřní změnu. Můžete-li se změnit, můžete změnit svět. A nemůžete-li se změnit, svět zůstane stejný. Nejdůležitější je ochránit naši planetu. Jeden moudrý americký Indián řekl: „Až umře poslední ryba a poslední strom bude pokácen, pak si, člověče, uvědomíš, že svých dolarů se nenajíš.“ Bohužel jsme tomuto bodu velice blízko. Vědci zjistili, že když budeme znečišťovat Zemi tak jako doposud, již sedmá generace nebude mít co pít! Po celé zeměkouli se koná řada konferencí zabývajících se tím, jak ochránit a zachovat naši planetu. V každodenním životě bychom měli uplatňovat tento typ vědomí a uvědomění, uznávat a řídit se etickými a morálními principy. Chovají-li se eticky a morálně jednotlivci, je to přínosem pro celou společnost. Matka Země existuje v našich tělech. Země jsou naše kosti, voda je naše krev, vzduch je náš dech, oheň je naše srdce a prostor je naše vědomí. Odloučíme-li se od této planety Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 Přednáška pro veřejnost a seminář o meditaci 10. DUBNA 2002, NOOSA, AUSTRÁLIE VEŘEJNÁ PŘEDNÁŠKA A MEDITAČNÍ SEMINÁŘ Višvaguru mahámandaléšvara paramhans svámího Mahéšvaránandy v Noosa, 10. dubna 2002 V životě bychom měli dbát na tři hlavní věci – dharmu, karmu a kál. Kál znamená čas a čas na nikoho nečeká. Byl nám dán čas, během kterého bychom měli něčeho dosáhnout. Narodili jsme se na tomto světě, abychom v něm hráli určitou roli. Je to naše dharma. Matka má dharmu vůči svým dětem, otec má dharmu vůči svým dětem, manžel vůči své manželce a manželka vůči manželovi. Máme dharmu vůči přátelům, kolegům atd. Pokud lidé svou dharmu nenaplňují, vytvářejí si špatnou karmu. Karma je to, co děláme. Platí zde karmický zákon – příčina, akce a výsledek. Každá akce má reakci a každá reakce má svoji akci. Mezi akcí a reakcí jednáme nebo reagujeme. Když nejednáme správně, vytváříme víc komplikací. Poznej sám sebe, ale ještě předtím poznej svoji povinnost. Na světě existuje 8,4 miliónů různých druhů tvorů, rozdělených do tří kategorií – těch, kteří žijí ve vodě, na zemi a ve vzduchu. Jedním z nich je člověk. Jako lidé bychom měli znát svoji dharmu, měli bychom porozumět lidským vlastnostem, a podle toho potom můžeme jednat. Rozdíl mezi zvířaty a lidmi je v tom, že lidé mají buddhi – intelekt. Ten může být trénován. Lidé jsou schopni se rozhodnout mezi dobrým a špatným, mezi tím, kdy bychom jednat měli a kdy bychom jednat neměli. Dharmou člověka je být ochráncem, ne ničitelem. Měli bychom vést, ne zavádět. Říkám vám jen to, co již bylo řečeno velkými filozofy a jogíny. Je tu mnoho lidí, kteří cvičí jógu. Všichni víme, že jóga je univerzální, známá a prováděná po celém světě. Je to systém, který nikdy neselže. Potrvá navždy. Není to politický systém. Meditace vás dovede k vašemu skutečnému Já a povznese vaše vědomí nad fyzické tělo. Můžete cestovat do astrálního světa, který je bez hranic. Fyzicky jste omezeni, ale skutečné Já je bez omezení. Ve védách se říká, že existují tisíce slunečních systémů a my náležíme k jednomu z nich. Je to něco, o čem můžeme jen přemýšlet. Zda tomu věříme či nikoliv, na skutečnosti nic nezmění. Žádná tradice nemůže změnit tuto skutečnost. Musíme každý den cvičit, každý den meditovat. Tuny teorie ve srovnání s gramem praxe nejsou ničím. Celý vesmír, známý jako Boží vědomí, je nekonečný. Ústředním bodem vesmíru je Nejvyšší, který nikdy nespí – je to stále bdělé vědomí. Zlaté matčino lůno vesmírného vědomí – šakti celého vesmíru – je Kosmická Matka. Mateřský princip (šakti) je vyvažující silou ve vesmíru. Všechno je vyvažováno Božskou Matkou. Je to stejná šakti, která vyvažuje naši Zemi i naše fyzické tělo. Tato rovnováha je známa jako jóga. V Bhagavadgítě Krišna říká: „Projevuji se na této planetě skrze svou jógovou šakti – jóga máju.“ Jóga je neomezená. Cvičením jógy získáváte vesmírnou energii. Šiva je bohem jógy – vědou jógy. Abychom vyvážili svůj fenomén v tomto světě, potřebujeme božské požehnání světce. Je-li vše vyrovnáno a harmonizováno, pak je to jóga. Jóga znamená „sjednocení“ – ponoření individuálního vědomí do vědomí kosmického. Mezi těmito dvěma vědomími je karma. Dodržujte svou dharmu, dělejte dobrou karmu, buďte si vědomi času a osvoboďte se. Jógu může cvičit každý – není to náboženství. Každé náboženství je součástí jógy. Všechny principy náboženství jsou principy jógy. „Náboženství“ znamená „vztah“ – uvědomění si svého vztahu – „kdo jsem Já?“ – „Só ham“ „Já jsem To“. Cvičte jógu. Přijďte do duchovního světla. Nemějte na mysli jen tělo a jeho svaly, i když i to je dobré. Nezáleží na tom, kolik péče věnujete svému tělu, jednoho dne vám bude odebráno. Nevíme kterého dne a v jakou hodinu, jak nebo kde. Tělo jednoduše padne na zem a my nebudeme schopni pohnout ani malíčkem. To silné tělo, silné svaly, všechno, leží v prachu, je to pryč. Mnoho věcí se v životě přihodí, ale největší tragédií je zemřít bez seberealizace. Jednou budete znát odpovědi na tyto otázky: „Kdo jsem Já? Odkud jsem přišel? Proč jsem tady? Kam půjdu?“ – budete realizovaní. Když umíráme, odcházíme sami. Musíme jít za světlem vlnami času, prostorem, temnotou a světlem, příjemnými a nepříjemnými zážitky. „Kam půjdu? Vítr osudu mě tam odnese.“ Není jisté, že se znovu narodíme jako lidé. Lidský život je jediný, v němž můžeme něco udělat a získat realizaci. Budu se za vás modlit, ale je to na vás. Je to ve vašich rukou. Byl Mistr, který měl mnoho žáků. Jeden z nich se velmi zlobil a žárlil, protože Mistr znal na všechno odpověď. Rozhodl se, že Mistra podrobí zkoušce a doběhne ho. A tak chytil ptáčka a držel ho v rukou za zády. Přišel k Mistrovi a zeptal se ho: „Co mám za zády?“ Mistr řekl: „Ptáčka.“ Žák se ještě víc rozzlobil a rozhodl se k jinému plánu, jak doběhnout Mistra. Chtěl se Mistra zeptat, jestli je ptáček mrtvý nebo živý. Když Mistr řekne, že mrtvý, nechá ho uletět, a když řekne, že živý, zmáčkne ho v ruce. A tak přistoupil k Mistrovi a řekl: „Je ten ptáček živý nebo mrtvý?“ A jeho Mistr řekl: „Zda bude ptáček živý nebo mrtvý, záleží na tobě – je ve tvých rukou.“ Jestli bude náš život úspěšný nebo ne, jestli získáme seberealizaci nebo ne, zda se staneme zajedno s Bohem nebo ne, budeme osvobozeni nebo ne, záleží na nás. Božské Já je v každém z nás. Každý představuje Boha. Ochraňovat, milovat a ctít každého je totéž, jako dávat lásku Bohu. Seberealizace je, když vidíte Boha ve všem a v každém. Cvičte jógu tím způsobem, jaký si vyberete. Sledujte duchovní cestu a vytvářejte pozitivní karmu. Mým druhým tématem pro dnešní večer je světový mír a ochrana životního prostředí. Mnoho lidí pracuje pro světový mír, ale pokud se bude dít to, co se děje, brzy budeme mít svět na kusy (slovní hříčka: world peace – světový mír, world pieces Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 11 – svět v kouscích). Kde je chyba? Neměli bychom obviňovat politiky. Dělají, co mohou. Dělali byste to lépe? Hrstka lidí nemůže přinést světový mír. Většina bojů začíná kvůli náboženským rozdílům. Každý si myslí, že jeho náboženství je to nejlepší a nechce přijmout nebo tolerovat učení jiného náboženství. Náboženští fanatici si myslí, že mají pravdu. Potřebujeme demokracii v náboženství. Musíme se cvičit v toleranci, úctě a porozumění. Měli bychom tolerovat všechna náboženství, chápat všechny kultury a ctít všechny národy. Pak nebudou žádné boje. Musíme zastavit znečišťování řek, jezer, oceánů a půdy. Děti by měly mít k pití čistou vodu. Naší hlavní povinností je myslet na životní prostředí, jinak nemáme žádnou budoucnost. Musíme se změnit. Musíme přemýšlet dříve, než jednáme. Začněte tím, že řeknete: „Žádné plasty!“ Alespoň už žádné plastikové tašky a sáčky. Probuďte své vědomí – používejte biologické prací prostředky, recyklujte, přemýšlejte o způsobech, jak zastavit znečišťování a jak chránit životní prostředí. Maháprabhudží řekl: „Chceš-li vidět Boha, uvidíš Ho v přírodě kolem sebe.“ Světový mír začíná změnou uvnitř nás samých. Potřebujeme světový mír a harmonii. Umírají děti a trpí lidé. Musíme se cvičit v odpouštění. Podívejte se, jak vy sami můžete přispět ke světovému míru a ochraně životního prostředí. ´Světový mír je ve tvých rukou´. Jeho úspěch nebo neúspěch je ve tvých rukou. Meditaci sebedotazováním: Co je meditace? Kdo může meditaci cvičit? Existují nějaké techniky? Ne. Nemůžete se naučit meditovat tím, že se naučíte nějaké techniky. V Józe v denním životě máme techniky, jak se naučit koncentraci a jak zaměstnat mysl. V našem těle máme deset smyslů – karméndrijí a gjánéndrijí – pět smyslů konání a pět smyslů poznávání. Není žádný šestý smysl. Oči nás informují o barvě a tvaru. Nos podává informace, jak co voní. Můžete poznat citrón podle vůně. Uši nás informují zvukem – poznáte hlas a můžete si představit člověka. Jazyk nám pomocí smyslu chuti říká, zda je něco hořké, sladké nebo kyselé. Pomocí kůže cítíte, jestli se vás něco dotýká. Předmět a poznání dohromady nám dávají informaci. Těchto pět smyslů dává informaci našemu mozku. Informace, kterou získáváme jako vjem, jde do podvědomí a v podvědomí zůstává. Po nějaké době se tato informace vrací z podvědomí jako přání. Přání, která dřímají v podvědomí, nemají formu. Když přání vystoupí z podvědomí do vědomí, buddhi – síla rozumu nebo intelektu – rozhodne, co se má udělat. Mozek je jako promítací přístroj, vědomí jako plátno a dojem jako film. Přání klesají do podvědomí, když je nemůžeme naplnit. Vystupují znovu a znovu, dokud je nenaplníme. Leží ve „skladišti“ vytvořeném nepopsatelnými strachy a úzkostmi. Nevíme, proč se cítíme tak, jak se cítíme. Zdá se nám, že není důvod, proč cítit úzkost. Během meditace přicházejí do naší mysli neodbytné myšlenky. Pohybují se mezi podvědomím a vědomím. Když jsme v bdělém stavu, zabýváme se vědomou myslí. Během meditace mysl využívá čas, aby vyprázdnila podvědomí. Myslet je Jednota přináší mír PŘEDNÁŠKA PRO VEŘEJNOST WELLINGTON, NOVÝ ZÉLAND, 5. DUBNA 2002 Práce všech jogínů má za cíl světový mír. Jak se říká ve starodávných písmech: „Sarvé bhavantu sukhinah!“ – „Všichni by měli být šťastni!“ Všichni znamená nejen naši rodinu, vesnici nebo zemi. Všichni znamená nejen lidi, ale všechna stvoření. Sarvé bhavantu sukhinah. Jak vznešená myšlenka! Položme si otázku: čím přispíváme k tomu, aby se všechna božská stvoření milostiplného Pána měla dobře? Kolik toho děláme pro zajištění toho, aby všichni byli šťastní a zdraví? Ve všech rodinách existuje přirozeně pocit jednoty a milující péče. Rišiové – jogíni říkali“ „Celý svět je jedna rodina, rodina jednoho Boha.“ Až se toto vědomí znovu v lidech rozvine, přijde konečně světový mír. V Bibli se říká: ´pro druhé bys měl dělat to, co bys rád dělal pro sebe´. Tato myšlenka pochází z filozofie jóga-védanty. Filozofie védanty učí o nedualitě a dualitě. Kde je dualita, je nevědomost, kde je nedualita, je poznání. Nevědomost znamená, že se identifikujeme s individuálním a zapomínáme na ostatní. Poznání znamená uvědomit si pravdu, že naše Já je v ostatních, a také ostatní jsou v nás. Například: 12 jsou různé šperky – prsteny, náhrdelníky, náušnice atd. Náhrdelníky mají jinou podobu a velikost než prsteny. Náušnice se od prstenů také liší. Jsou oddělené, ale jejich vnitřní skutečnost je jedna – zlato. Moudrý nevidí podobu, moudrý vidí Skutečnost. To je rozdíl mezi seberealizovaným vědomím a ostatními. V Bhagavadgítě se říká: „Já je nesmrtelné.“ Co může být nesmrtelné? Nesmrtelné je to, co žádné prvky nemohou zničit. Oheň nemůže spálit, vzduch nemůže vysušit, zbraň nemůže usmrtit nesmrtelné. A smrt nemůže odnést nesmrtelné. Jak nesmrtelné vypadá? Jak bychom mohli to nesmrtelné najít, když je to naše vlastní Já? Chcete-li přesně vědět, jak Já vypadá, nikdo vám to neřekne, protože Já je nepopsatelné. Byla socha zhotovená ze soli a ta chtěla vědět, jak hluboký je oceán. Někdo jí řekl: „Nejlepší bude, když do něj skočíš, zjistíš jak je hluboký a řekneš nám to,“ a tak slaná socha skočila do oceánu a už se nevrátila. Podobně když se ponoříte do sebe, abyste našli Já, nevrátíte se ven, abyste řekli, jak Já vypadá. Už nebude rozdíl mezi vámi a božským Já. Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 Ale můžeme užít i analogii, že Já je jako obloha. Obloha nemůže být spálena.Obloha nemůže být rozřezána na kusy. Oblohu nemůžete zničit žádnými zbraněmi. Obloha nebo prostor zůstane navždy prostorem. Například v této budově jsou umývárny, kanceláře apod. Rozdělili jsme prostor zdmi, ale tyto zdi nejsou věčné. Jakmile zdi odstraníme, prostor bude stejný jako předtím – jeden prostor. Podobně naše Já a Já sídlící v malém tvorečku je totožné. A proto bylo řečeno: „Vasudéva kutumbhakam.“ – „Celý vesmír je rodinou Boha.“ „Átmá só paramátmá.“ – „Átmá je Já a Paramátmá je vesmírné Já.“ Vaše Já je božským Já a toto božské Já je vaším Já. Uvědomění si tohoto je známo jako seberealizace. Jsou dva druhy poznání: aparavidja a paravidja. Aparavidja jsou všechny znalosti, které jsme získali od narození v rodině, od přátel, ve škole a ve společnosti. Toto poznání, aparavidja, kterou jsme nashromáždili, s námi zůstane jen po dobu trvání tohoto života. Paravidja je za tímto druhem poznání. Je to poznání božského Já. Chcete-li opravdu porozumět a přinést světu mír, musíte mít paravidja. Potřebujete porozumět druhým a dávat. Porozumět jejich potřebám, životům, cítění, postavení, bolestem atd. Porozumět jim. Nerozumíte-li jim, nemůžete jim přinést štěstí. A dávat – dávejte porozumění, dávejte potravu, dávejte podporu a dávejte odpuštění. Někdy je těžké tyto principy dodržovat. Ale bez jejich dodržování není řešení. Během několika posledních let si Organizace spojených národů uvědomila, že když nebude mír a tolerance mezi věřícími, nebude mír ve světě. A víte, že je velmi obtížné přivést duchovní a náboženské vůdce k jednomu stolu – přivést je v míru tak, aby se navzájem akceptovali. Jako hinduista budu určitě mluvit o tom, jak dobrý je hinduismus: „Hinduismus je nejlepší, hinduismus je nejstarší,“ apod. Jako křesťan řeknu: „Ne. Nejlepší je křesťanství. Ježíš je cesta k Otci – Bohu,“ apod. Jako muslim budu říkat: „Jedině Alláh je cesta, to je to Nejvyšší. Ostatní by v tomto světě neměli existovat. Všichni jsou nevěřící.“ Ale jako žid řeknu: „Ne, není to tak, protože…“ A v tom je problém mezi různými náboženstvími a kulturami, a proto nastávají boje. Bohužel chytří politici zneužívají náboženského cítění určitých skupin. Vytvářejí různé náboženské strany v těch oblastech, kde většina lidí patří k jejich náboženství. Proto vznikají boje a války. Otevřeně se vás tu ptám: „Vyznáváte-li nějaké náboženství, kolik tolerance k jiným náboženstvím máte v srdci?“ Neříkám náboženství, ke kterému patříte. Všichni patříme jedinému Bohu. Ale věříme určitým učením, určité cestě. Jste schopni akceptovat ostatní cesty nebo ne? Nakolik sami přispíváte ke světovému míru? Je třeba ctít všechny kultury, všechna náboženství a všechny národy. Láska k bližnímu začíná ve vašem domově. Světový mír začíná ve vašem srdci. Je ve vašem srdci mír? Zmínil jsem se o tom, že jsem navštívil důležitou konferenci: Summit OSN za světový mír za účasti náboženských a duchovních představitelů v New Yorku v srpnu 2000. A nedávno v Lyonu ve Francii fórum Dialogy o Zemi, organizované panem Gorbačovem, Zeleným křížem a Světovou bankou. Bylo tam mno- ho prezidentů, ministrů zahraničí, velvyslanců a lidí, kteří mají v tomto světě zodpovědnost jako vůdci. Byli zde také náboženští a duchovní představitelé, a mezi nimi pozvali jako hosta i mě. Proč vám to říkám? Chci vám povědět o tématech, o kterých se diskutovalo. Prvním námětem konference byla voda. Teď, když budeme mluvit o vodě, lidé na Novém Zélandu se budou smát, protože tu ještě máte dostatek dobré vody. Na fóru Dialogy o Zemi došli k závěru, že „když budeme pokračovat v ničení a znečišťování této planety, naše sedmá generace již nebude mít co pít“. Nebudete-li moci svým dětem poskytnout něco lepšího, měli byste jim zajistit alespoň čistou vodu. Nemůžete-li někomu dát šaty a jídlo, měli byste být schopni dát alespoň sklenici čisté vody žíznivému člověku. Ale kde je voda? Čistá voda nebude dokonce ani v slzách. Znečistili jsme naše řeky, znečistili jsme naše jezera, znečistili jsme oceán a znečišťujeme všechno. A neříkejme: „Já nemůžu dělat nic. Každý to tak dělá. Co zmůžu?“ Ať si ostatní dělají to, co dělají, ale vy byste to neměli dělat. Jedna ovce šla a spadla do jámy a další šla za ní a také tam spadla. Nebuďte jako ovce. Můžete si například udělat sankalpu (předsevzetí): „Ode dneška se budu vyhýbat používání věcí vyrobených z plastů.“ Je to maličkost, ale důležitá. Když jdete nakupovat, vezměte si košík nebo látkovou tašku! Nekupujte nic, co zahodíte, jako kelímky, talíře nebo lžíce vyrobené z plastu. Myslíme si, že je to maličkost, ale není. Kupte si nebo ušijte bavlněnou tašku a napište na ni: „Řekni NE plastům.“ V Indii jsem byl na jednom ostrově, který se jmenuje Nicoba. Je to velmi čisté a krásné místo. A tam na letišti byl velký nápis: „Řekni NE plastům“ a „Prosíme nepřinášejte plasty“. Tak začněme. Když píšete dopis, napište dozadu „Řekni NE plastům“. Když někomu posíláte email, přidejte „Řekni NE plastům“. Nebo udělejte nálepku „Řekni NE plastům“ . Používejte to všude, kde můžete. A řekněte to také svým dětem, a ony řeknou „Opravdu! Nechci tašku z plastiku.“ Tak můžeme probouzet vědomí lidí. Chceme mít svět v jednom kuse nebo rozdělený do mnoha kousků? Když budeme pokračovat v bojích mezi kulturami, národy a náboženstvími, budeme mít svět v kouscích – zničíme ho. Proto je cílem mého světového turné probudit v lidech vědomí, udělat něco pro svět a pomoci vyčistit naše řeky, jezera atd. Cokoli uděláte, něco znamená – kapka po kapce naplní nádobu. Vaše pokora, laskavost, čisté vědomí, moudrost a činy pomohou tomuto světu a našim dětem. Zajistí našim budoucím generacím, že budou mít co pít a co dýchat. Druhým bodem je jóga. Jóga je způsob života, cesta jak život vést. Jóga je cestou k Já a Já je cestou k Bohu. Když jsou tělo, mysl a vědomí v rovnováze a zdravé, cítíme lépe svůj vztah k přírodě a k ostatním. Můžeme lépe chránit tuto planetu, životní prostředí, chápat druhé a vytvářet světový mír. Každé ráno bychom se měli zamyslet nad tím, co uděláme nebo co dnes můžeme dobrého udělat pro vytvoření světového míru. Užívejte tyto klíčové výrazy: porozumění, úcta a tolerance. Mějte porozumění, úctu a toleranci vůči náboženstvím, kulturám a národům. Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 13 Satsang na rozloučenou ÁŠRAM V ANNANDALE, SYDNEY STŘEDA VEČER, 24. DUBNA 2002 Pozdravy Kosmickému Světlu, Pánu našich srdcí, Vševědoucímu a Všudypřítomnému, v Jeho svaté přítomnosti, drazí bratři a sestry, dobrý večer. Je požehnáním znovu vás vidět zde ve vašem krásném ášramu. Přišel mi na mysl jeden příběh. Je malým příkladem. Byl jeden jezdec. Jel na koňském hřbetě pouští. Kůň byl krásný, mladý, plný energie, velmi mírný a velmi krásný. Byla to velká, nesmírná poušť. Jezdec i kůň měli žízeň. Když ujeli dlouhou vzdálenost, asi 50 kilometrů, dorazili k malé farmě s hlubokou studnou, kterou si tam vyvrtali, aby se dostali k vodě. Ale nebyla tu elektřina a žádná sluneční energie, a tak museli k obsluze studny používat dieselový generátor. Jezdec požádal farmáře, jestli by mohl jeho koně napojit. Farmář řekl: „Ano, samozřejmě.“ Spustil generátor, a ten začal dělat hluk. Kůň, který poprvé slyšel takový zvuk, se polekal. Nemohl se napít. Jezdec řekl: „Prosím, vypněte na chvíli ten generátor.“ Farmář generátor zastavil. Kůň se přišel napít, ale žádná voda ze studny netekla. Tak jezdec řekl: „Prosím pusťte generátor.“ Farmář ho pustil a generátor začal dělat hluk. Voda tekla, ale kůň opět nechtěl pít. Bál se hluku. Jezdec znovu požádal farmáře: „Prosím, mohl byste zastavit generátor?“ Farmář generátor zastavil a zase nebyla žádná voda k pití. Potřetí, když se stalo totéž, řekl farmář jezdci: „Milý příteli, když chcete, aby se váš kůň napil, musíte mu říci, aby se napil i za hluku. Jinak si odveďte koně tak žíznivého, jak přišel.“ Tento příběh popisuje nás. V našem životě je tolik různých druhů rušení, tolik problémů a myslíme si, že až bude toto všechno vyřešeno, začneme se modlit a meditovat nebo cvičit jógu. Ale buďte si jisti, že až toto rušení skončí – rušení života – nebudete už mít příležitost. Musíme se naučit v tomto rušném světě žít a současně cvičit. Jedině to vytvoří nektar moudrosti, který uhasí naši žízeň a touhu po spasení a osvobození. Přirozeně, život znamená, že jsou v něm přítomna různá rušení. Mnoho lidí si myslí, že až půjdou do důchodu, budou mít víc času na zahradu a meditaci. Ale když jsou v důchodu, jsou rušeni ještě víc. Přijdou děti a řeknou: „Tati, mohl by ses postarat o vnoučata?“ Přijde soused a řekne: „Musím odjet na dovolenou. Můžeš se mi postarat o psy?“ Druhý den přijde jiný soused a řekne: „Nemám vůbec čas. Prosím, mohl bys dojet do města a udělat pro mě to a to?“ Takže v důchodu máte ještě více povinností a odehrává se mnoho věcí. Na druhou stranu, když jdete do důchodu, můžete se cítit prázdní. Přijde deprese, protože tu nikdo není – jste osamělí. Jak jste pracovali, stali se z vás workoholici, a teď si pomyslíte: „Nemám co na práci.“ Potom je největším životním nářkem: „Můj Bože! Jsem tak starý. Teď jsem v důchodu.“ Když se tohle stane, velmi rychle zestárnete. Člověk ztratí všechny druhy životní motivace. Proto nikdy na nic nečekejte. Přeji si, aby ve vašem životě přišly lepší a šťastnější chvíle, ale pochybuji o tom. Je to naše životní situace. Je to moderní civilizace. Cokoli uděláte, je vaše. Každičký krok se bude počítat. Když jednou za den opakujete boží jméno, za rok bude jméno Boha zopakováno 365krát. Když zapomenete na 50 dní, zopakujete je 315krát. Den po dni, kolikrát můžete, cvičte a opakujte mantru a modlete se. Je to pro váš prospěch. 14 Nikdy bychom neměli čekat na něco lepšího – a nikdy bychom neměli pospíchat pro špatné. Když se pokoušíme udržet v rukou vodu, brzy vyteče. Život je jako den – ráno slunce vychází a brzy zapadá. Mnozí z nás jsou jako vycházející slunce a mnozí z nás jako večerní slunce a když přijde západ, nikdy nevíme, jestli uvidíme slunce znovu vycházet. Nikdo nemá jistotu. Proto cvičte odpouštění, cvičte toleranci, pomáhejte, modlete se a meditujte. To můžete z tohoto života získat. Jinak není rozdílu mezi tím, jak uplynou dny zvířete a člověka. Cvičíte-li jen jógové ásany a pránájámu, je to příliš málo. Jen sedět v meditaci je příliš málo. Bez duchovnosti je cvičení jógy jako tělo bez duše. Duchovnost znamená čistotu. Je to lidská vlastnost. Jsou to naše vlastnosti, které nás činí lidmi. Vlastnosti rozhodují a vlastnosti vycházejí z našich zvyků a činů. Různými vlastnostmi můžete být zlodějem, vrahem, teroristou, světcem nebo Bohem. Rozvíjejte vlastnost duchovnosti. To je cíl našeho života. Nikdo nám nemůže pomoci. Na tento svět jsme přišli sami a sami z něho také odejdeme. Osud nás přinesl sem a osud nás povede tímto světem a za něj, do astrálního světa (nebo tam, kam věříte). Ve fyzickém světě není nikdo nesmrtelný. Nic nám nepatří. O čemkoli si myslíte, že je vaše, vám bylo jen propůjčeno a jednoho dne vám bude odebráno. Když jste se narodili tady v Austrálii a máte australské občanství, příště se možná narodíte v Číně a nebudete si moci dělat nárok na to, že jste Australan. Bude pro vás obtížné získat vízum – ztratíte lidská práva! Nic a nikdo s vámi nepůjde kromě vašich dobrých skutků, pokory, laskavosti, lásky a tolerance. Duchovnost neznamená jen modlitby a meditaci. Duchovnost není jen poznáním nebo náboženstvím. Duchovnost je také naše každodenní práce. Práce je bohoslužba. Jak se chováme, jak komunikujeme, jak pracujeme nebo jak jsme nesobečtí či sobečtí – to všechno se bude v našem životě počítat. Dokonce i zvířata a ptáci si každé ráno a večer připomínají jméno Boha. Za úsvitu začnou všichni ptáci zpívat a poletovat z větve na větev a když se vracejí do svých hnízd na stromech, jak šťastně zpívají. Svatý František rozuměl tomu, co říkají. Připomínáme si my Boha ráno? Připomínáme si Ho večer, při západu slunce? Je to Bůh, který vám dal život. Je to Bůh, který vás zásobuje kyslíkem 24 hodin denně, je to Bůh, který poskytuje všechny prvky a výživu všem stvořením. Jen člověk si dělá starosti o svůj život a existenci. Mějte víru v Boha. Bůh není v podobě – Bůh je bez podoby. Pro někoho je Bůh moudrostí, láskou, pro někoho je světlem, nekonečnou pravdou, skutečností, energií. Bůh na sebe bere podobu, ve kterou věříte. Život člověka bez božího jména je jako tělo bez očí, kráva bez mléka, země bez deště, chrám nebo kostel bez světla svíce. Je jediný Bůh, ať tomu věříte nebo ne, a je to ten Bůh, který je ve vás, je v tepu vašeho srdce. Bůh není viditelný těmato očima, musíte ho zažít. Láska – pocit lásky je nepopsatelný. Jsou určité věci, které nelze popsat. Můžete popsat chuť másla? Musíte ho sníst. Chcete-li vědět, jaký je Bůh, musíte se modlit a meditovat. Musíte pracovat podle Jeho gun, v Jeho jménu. Pak bude jógo- Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 vý život úspěšný. V každém náboženství, kultuře nebo tradici je Bůh a v toho Boha byste měli věřit. Bylo krásné pobývat v Austrálii – je to požehnaná země. Možná si neuvědomujete, jak vysokou máte životní úroveň. Musí to být něco z vaší karmy z minulých životů. Co jíme dnes, je ze včerejška – z našeho minulého života. Ale co uděláme dnes, to dostaneme zítra. Všechny naše kroky jsou pro další život. Mám z vás radost. Jste šťastní, že máte toto všechno – díky Bohu za Jeho božské požehnání. Nebudete-li pamatovat na Boha a modlit se, příště už to tak nemusí být. Nezmeškejte šanci. Získejte duchovnost, čistotu vědomí a rozvíjejte čistotu. Lidské vlastnosti by se měly rozpustit v božské. Máme-li stejné vlastnosti, získáme jednotu s Bohem, spojení s Bohem. Individuál- ní vědomí vplyne do univerzálního vědomí. Předmět, poznání a poznávající splynou v Jedno. Potěšení smyslů, přání a ctižádost nás vedou špatným směrem. Jsou tu tisíce duchovních středisek ukazujících nám, jak meditovat, modlit se a postupovat dále. Mám z toho radost a jsem šťastný kvůli vám. Děkuji všem organizátorům a pomocníkům Jógy v denním životě v Austrálii. Všichni velmi usilovně pracují. Říká se: „Kdo přišel, odejde a kdo přijde, také odejde.“ Ale změna je dobrá. Měl jsem se tu krásně. Díky Bohu, díky Maháprabhudžímu, že mi dal příležitost sloužit vaší zemi svými omezenými znalostmi a omezenými zkušenostmi. Požehnání vám všem. A děkuji. Uvidíme se tady nebo jinde. Určitě! HARI ÓM! Mezináboženský dialog se Svámídžím 15.–17. DUBNA 2002 – ADELAIDE, AUSTRÁLIE MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG SE SVÁMÍDŽÍM, ADELAIDE, AUSTRÁLIE 15.–17. dubna 2002 Letošní návštěva Adelaide – hlavního města jižní Austrálie – se vyznačovala dalším historickým setkáním Svámídžího s generálním vikářem katolické arcidiecéze otcem Davidem Cappem. Hluboký pocit vzájemného uznání a úcty mezi těmito dvěma duchovními osobnostmi se projevil na mezináboženské konferenci, během rozhovoru pro celostátní rozhlas, při veřejných přednáškách i na dalších komornějších shromážděních. Setkání bylo symbolem naděje a projevem harmonie, která by mohla vzniknout mezi různými náboženstvími a vírami ve světě, pokud by osvědčily podobný duch bratrství, úcty a porozumění. Mezináboženskou konferenci zorganizovanou otcem Davidem a Mezináboženskou společností jižní Austrálie navštívili představitelé muslimské, hinduistické, bahaiské, unitářské i katolické víry. Jako hlavní čestný host byl Svámídží proveden katedrálou sv. Františka Xavera a pak následoval jeho oficiální projev, který začal zpěvem Óm a tradiční mantrou míru a pokračoval následujícími slovy: „Děkuji Vám, otče Davide. Cítím zde požehnání Nejvyššího - toto je opravdu historická událost. Teď už vím, jaké má Adelaide rozvinuté božské vědomí – svědčí o tom multikulturní a mezináboženské porozumění, jehož jsme tu dnes svědky. Městské chrámy, kostely, svatyně a mešity můžeme považovat za ztělesnění Boha, všechny jsou tu ke stejnému účelu – a tím je jeden Bůh. Je to podobné jako v našem těle. Máme různé smysly, orgány a končetiny a všechny jsou součástí jednoho těla. Když onemocní nějaká část těla, bolest a potíže cítí celé tělo. Podobně i různá náboženství po celém světě, různé kultury a různé filozofie, vytvářejí Boží tělo. Žádné náboženství by tedy nemělo trpět, žádná kultura by neměla být potlačována a na žádný národ by se neměl jiný národ dívat jako na bitevní pole. Krásná matka Země je naším domovem, není to tržiště, je to náš domov. Jsem tedy šťastný a cením si toho, drazí bratři a sestry, že jste se zde, na této velice významné konferenci, všichni sešli. Modlím se k všemohoucímu Bohu, aby nám žehnal, aby nás vedl a aby nás osvobodil, aby přinesl světu mír a ochránil naši božskou planetu. Velmi vám děkuji a kéž nám všem Bůh žehná.“ Později proběhl v celostátním rádiu otevřený a vřelý rozhovor mezi otcem Davidem a Svámídžím. Otec David hovořil o tom, jak svého času navštívil Svámídžího indický ášram, kde zažil „ducha lásky při službě“. Mluvil o tom, s jakým smyslem pro péči a povinnost Svámídžího žáci uskutečňují různé humanitární úkoly, např. útulek pro zvířata nebo využívání ášramového hasičského auta k rozvozu vody do suchem postižených vesnic. Reportér se Svámídžího zeptal na jeho dětství a Svámídží odpověděl: „Jsme lidské bytosti a snažíme se, jak nejlépe umíme, sloužit Bohu. Od dětství jsem měl o Boha velmi hluboký zájem. V Indii nevyučujeme náboženství způsobem ty jsi hinduista, ty Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 15 jsi buddhista, ty křesťan atd., přijímáme všechna náboženství. Na oltáři můžeme mít světce jakéhokoliv náboženství. Jsem rád, že jsem byl vychován v kultuře, která učí nedělat rozdíly. Můžeš věřit, v co chceš, a druzí mohou také věřit, v co chtějí. Všechny cesty nás nakonec dovedou ke stejnému cíli…“ Svámídží s otcem Davidem diskutoval o budoucnosti náboženství a o různých duchovních cvičeních, jako je modlitba a meditace. Na večerním satsangu pak Svámídží otce Davida požádal, aby se o své učení podělil se všemi. Otec David oslovil posluchače těmito slovy: Naše meditace, naše cvičení, by mělo být zaměřeno na pročištění mysli, na to, abychom božímu duchu dovolili v nás pracovat, to je vlastně cvičení víry. Věříme-li opravdu, že boží duch je v nás, pak také věříme, že boží duch v nás koná. Důležité je pro nás nepoužívat onen lidský rys, který se snaží všechno řídit – řídit myšlenky, řídit Boha. Mnoho modliteb, kdy neustále žádáme Boha, aby udělal to či ono, toto nebo tamto…, je svým způsobem řízení. A když se pokoušíme Boha řídit, je to jako bychom se snažili udržet vodu protékající našimi prsty – marnost nad marnost – když se snažíme řídit, ztrácíme vnímání boží přítomnosti…“ „Svámídží řekl mnohé o modlitbě i o meditaci. Zejména v křesťanské tradici, když o těchto věcech hovořím, má mnoho lidí pocit, že modlitba a meditace jsou o zaplnění prázdnoty, že jsou o tom říkat mnoho věcí, o snaze hledat Boha hovorem s myslí. Zapomínají, že podstatou modlitby a meditace je naslouchání, nikoli mluvení, ale naslouchání. Naslouchání hnutí božího ducha, božího ducha, který je v každém z nás. Slova otce Davida na posluchače hluboce zapůsobila. Vnímali jsme vnitřní krásu a boj, který se odehrává v aspirantech křesťanství, a připomínalo nám to, že lidský úděl je společný všem, bez ohledu na to, jakou jsme si zvolili duchovní cestu, jaké jsme národnosti, nebo k jaké patříme kultuře. Otec David uzavřel večer slovy díků: „Strávili jsem společně čas s božským Světlem, byli jsme obdarováni Svámídžího Konference dialogy o zemi LYON, FRANCIE – 21.–23. ÚNORA 2002 ASATO MÁ SAT GAMAJÁ TAMASO MÁ DŽJÓTIR GAMAJÁ MRITJOR MÁ AMRITAM GAMAJÁ SARVÉŠAM SVASTIR BHAVATÚ SARVÉŠAM ŠÁNTIR BHAVATÚ SARVÉŠAM MANGALAM BHAVATÚ SARVÉŠAM PÚRNAM BHAVATÚ LÓKÁ SAMASTÁ SUKHINO BHAVANTÚ ÓM TRIJAMBAKAM JADŽAMAHE SUGHANDIM PUŠTIVARDHANAM URVA RUKAMJEVA BANDHANA MRITJOR MUKŠIR MA AMRITAT ÓM ŠÁNTI, ŠÁNTI, ŠÁNTI Svámídžího proslov: ÓM ŠÁNTI, ŠÁNTI, ŠÁNTI 16 Drazí bratři a sestry, dobrý večer. Nejdříve ze všeho bych velmi rád poděkoval organizátorům za to, že mi umožnili zúčastnit se této velmi významné událos- Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 Svámídží s Michailem Gorbačovem, iniciátorem konference Dialogy o zemi ti – konference „Dialogy o Zemi“. Všichni máme stejnou vizi a stejný cíl: uskutečnit nebe na Zemi. Jsme tady, abychom vytvořili harmonii, která by trvala navěky, ve zdraví, štěstí a podobně. Dnes dopoledne jsme mluvili o dharmě. V pravém slova smyslu je dharma chápána jako náboženství, ale sestra Chowdry řekla, že to není náboženství, že je to povinnost. V Indii říkáme „Dharma rakšate, rakšate dharma“. „Chráníš-li dharmu, dharma může ochránit tebe. Nejsi-li schopen dharmu ochránit, dharma nemůže ochránit tebe.“ Dharma zde znamená „principy“. Dharmou očí je vidět. Když nemůžeme ochránit oči, oči nemohou ochránit nás. Na naší krásné planetě, kde každý živý tvor představuje Boha, potřebujeme úctu k životu všech tvorů. Jeden bratr dříve uvedl, že v Bibli se říká: „nečiň druhým to, co nechceš, aby druzí činili tobě“. V Indii říkáme: „Ahimsa paramo dharma“. Nejvyšším principem je ahimsa, nenásilí. Neubližujte nikomu tělesně, psychicky ani citově. Největší chybou, kterou podle mého názoru jako lidé děláme, je, že se stále považujeme za nejdůležitější tvory na této planetě. Zapomínáme na ostatní tvory, zapomínáme na životy ostatních. Musíme se naučit dodržovat ahimsu – lásku, úctu a ochranu života jiných. Dharmou člověka je být ochráncem, ne ničící silou. Víme to a nechceme ničit. Ale určitým způsobem, přímo nebo nepřímo, naši planetu ničíme, přičemž zneužíváme a opomíjíme ostatní živé tvory – zvířata. Omlouvám se, že jsem vám ráno položil tu otázku, možná jste jí byli překvapeni, ale když mluvíme o ochraně zvířat, co tím myslíme? Před kým bychom je měli chránit? Podle mého názoru bychom je měli chránit před lidmi. Budoucnost Země je v našich rukou. Ještě než vyprší čas určený pro můj příspěvek, chtěl bych vám vyprávět jeden krátký příběh, který nás možná inspiruje k větší bdělosti a prohloubí naše uvažování. Přijde žák k Mistrovi a zeptá se ho: „Jestli víš všechno, řekni mi, co mám v rukou.“ V rukou za zády měl malého ptáčka. Mistr mu řekl, že má v rukou ptáčka. Žák odpověděl, že to uhodl, a v duchu si říkal: položím mu takovou otázku, že ať odpoví jakkoli, bude to špatně. Zeptám se Mistra, je-li ptáček živý nebo mrtvý. Řekne-li Mistr, že je ptáček živý, zmáčknu ruku, zabiji ho a Mistrovi pak ukážu mrtvého ptáčka. Když řekne, že v rukou mám mrtvého ptáčka, otevřu dlaně a nechám ho uletět. Mistr se tak bude každopádně mýlit. Zeptal se ho tedy: „Pane, je ptáček živý nebo mrtvý?“ Mistr odpověděl: „Můj synu, tuto odpověď ti nemohu dát. Na tvých rukou závisí, zda bude ptáček živý nebo mrtvý.“ Jaká tedy bude budoucnost na této planetě, jaká bude budoucnost pro generace, jež přijdou, závisí na našich rukou. Duchovnost je hlavní silou, jež vede lidstvo. Duchovnost pro mne znamená „čistotu“ – čistotu myšlenek, čistotu jednání a čistotu života. Velmi důležité jsou ahat, vihat, ačár a vičára. Ahat je potrava – výživa. To, co jíme, nepochybně ovlivňuje naše tělo, mysl, emoce a vědomí. Vihat – kam chodíme, kde trávíme svůj čas a s kým. Je to velmi důležité, protože musíme vytvářet pozitivní společnost. Vičára je pozitivní myšlení. Sarve bhavantu sukhina – všichni by měli být šťastní, nejen lidé, ale všechna stvoření. Naše činy – cokoli děláme – se k nám vrátí jako karma. Děkuji vám. Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 17 Karmajóga v Austrálii V národním centru Jógy v denním životě v australském městě Sidney je pořád hodně práce. Každý den pořádáme kurzy jógy a jiné akce. Provoz centra si zajišťujeme vlastními silami. Hladkému chodu velice pomáhá jasná a otevřená komunikace mezi všemi pracovníky. Pracujeme jako tým, co nejvíce si navzájem pomáháme. Kdyby tíha té práce ležela na bedrech jednoho člověka, nedalo by se to unést – jediný způsob, jak to zvládnout, je pracovat jako kolektiv. Pracujeme od rána do večera. Na následujících řádcích bychom se s vámi chtěli podělit o naše chápání karmajógy, které nás k veškeré té práci motivuje: Správný duch práce je ukotven v nepřipoutanosti a lásce. Přitom nezáleží na tom, zda pracujete v ášramu nebo ve světě. Snažíte se, jak nejlépe umíte, berete na sebe plnou odpovědnost za svěřený úkol a tím, jak úkol plníte, jdete příkladem ostatním. Je radost úplně se ponořit do práce. Někdy však může vyvstat otázka, proč vlastně pracovat? Zvláště tehdy, kdy plody práce nejsou jasně vidět. Svámí Šivánanda však říká: „Pracujte kvůli práci samotné.“ Je potřeba mít úctu k samotné práci. V tomto světě není možné se vyhýbat činům. Svámídží říká: „Díky bohu, že nám byly dány žaludky, jinak bychom byli všichni úplně zlenivělí.“ Dnes je i jezení pokládáno za práci! Zkrátka musíme konat činy a právě prostřednictvím našich činů se vytváří naše vztahy s jinými lidmi a tím se učíme něco o sobě. Když umřeme, naše tělo je pohřbeno, ale naše práce po nás zůstává. Naše práce ve světě je jako naše vizitka, náš zřejmý příspěvek. To, jak se rozhodnete strávit svůj čas, svůj život, tedy celkový objem vašich činů, to je pak vaším „dílem“. Přes vaše činy se ostatní lidé dozvídají o vaší osobnosti. Když se rozhodnete konat činy bez sobecké motivace, pak se tyto činy stávají čím dál čistšími. Tyto činy dokáží více pomáhat lidem – fyzicky, duševně i duchovně. Na začátku to většinou vyžaduje určitý čas, než se lidé naučí konat nezištnou službu – pracovat kvůli práci samotné. Zpočátku máme sníženou schopnost se touto prací vůbec zabývat. Jenže jako se vším, čím více se cvičíme v nezištné službě, tím více oceňujeme její přínos a naše schopnost konat nesobecké činy roste. Když se rozhodneme pracovat v duchovní organizaci nebo podobné humanitární instituci, vědomě se rozhodujeme pracovat 18 pro vyšší cíl. Motivací je pomáhat trpícím zvířatům, postiženým či přestárlým lidem, životnímu prostředí atd. Kdyby taková práce ve světě nebyla, chyběla by lidskost a soucit. Lidé, kteří se věnují takové práci, si zaslouží uznání, úctu a následování. Nechali stranou touhu po bohatství a společenském postavení proto, aby přispěli své komunitě i společnosti jako celku. Každý dovede konat nezištnou službu, záleží jen na osobním přístupu. Jakmile okusíte plody nezištné služby, uvědomíte si, jak jste volní. Pracujete pro vyšší principy než je pouhá spokojenost vašeho šéfa. Nesobecká práce výrazně pročišťuje mysl a pomáhá překonat negativní myšlenkové stereotypy a obtížně zvladatelné emoce. Uvědomujeme si, že tu práci neděláme „my“ sami. Čím více se stáváme nástrojem v Božích rukou, tím více se otevíráme možnosti, aby On pracoval skrze nás. Když žijeme a pracujeme v duchu „náham kartá“ (já nejsem konající), neklademe žádná omezení na naše prožívání světa. Bůh v nás může pracovat ve dne v noci, pokud mu to dovolíme. Jeho slova mohou vycházet z našich úst tak, aby pomohl cizinci či příteli, On může našima rukama vykonat dílo a Jeho moudrost může prostoupit naší myslí tak, abychom věděli, co dělat. Aby člověk mohl pracovat nesobecky, musí se umět odpoutat, a to vyžaduje úsilí. Když má člověk čisté úmysly a pracuje rád, jde to mnohem snadněji. Pamatujte, že všechny významná díla ve světě se zrodila z oběti, kterou musel někdo přinést. V konečném důsledku musíme obětovat negativnější aspekty naší osobnosti, abychom se mohli naplno oddat nezištné práci. Společná práce v týmu se může stát nesmírně obohacující zkušeností. Každá chvíle tohoto pomíjivého života je vzácná a pokud můžeme strávit život společnou prací ve jménu Božím, jaké velkolepé činy můžeme vykonat! Tibeťané mají jedno krásné rčení, které vystihuje podstatu karmajógy: „den naplněný prací přináší večerní odpočinek, život naplněný prací přináší klidnou smrt.“ Takže v Austrálii, kde naše jógová střediska rostou a veřejnost si žádá stále více Jógu v denním životě, je to právě díky týmové práci a lásce k práci, že jsme schopni šířit učení Svámídžího a Maháprabhudžího. Nechť Boží světlo a láska pracuje i skrze vás. Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 Guruvákja WWW.YOGA-IN-DAILY-LIFE.ORG Guruvákja www.yoga-in-daily-life.org soucitem, láskou a pozitivními myšlenkami. Každý může někde na světě žít, Matka Země má místo pro každého. Nezáleží na tom, kdo je kdo. Světec nebo hříšník, člověk nebo zvíře, pták nebo ryba, Všichni mají na této planetě místo. Každý nějak žije. Ale světci dělají více, jsou na této planetě Světlem. Adelaide, Austrálie 16. dubna 2002 Hledání uvnitř Vzpomínám si na jeden příběh. Byla jedna starší paní, znovu žena (o ženách jsem již mluvil). Omlouvám se všem ženám, které poslouchají a zlobí se – neměly byste se zlobit, protože ženy jsou ta nejdůležitější stvoření na tomto světě. Božská Matka, práce, vše to vykonávají ony. Takže byla jedna starší paní, bylo jí asi 95 let a hledala něco na zahradě před domem. Shýbala se, dívala se sem a tam, dotýkala se země a pátrala, jestli to někde nenajde. Hledala a hledala dvě nebo tři hodiny. Její soused – velmi laskavý muž – jí řekl: „Babičko, co hledáte? Mohu vám pomoci?“ A ona řekla: „Ano, mé dítě, ztratila jsem jehlu.“ A on odpověděl: „Dobrá. Sedněte si, babičko, a já ji budu hledat.“ Začal hledat a hledal ji půl hodiny. Nakonec ho začala bolet záda tak, že se nemohl narovnat. Pak ho napadlo, že se jí zeptá, ve kterém koutě zahrady tu jehlu ztratila. Obrátil se na ni: „Babičko, kde jste ztratila tu jehlu? Kde vám upadla? Víte to?“ A ona odpověděla: „Ano. Ztratila jsem ji v ložnici.“ „Ztratila jste ji v ložnici a hledáte ji venku!“ A ona na to: „Ano.“ Muž se podivil: „Proč ji hledáte venku?“ „Protože uvnitř je příliš tma,“ odvětila babička! I když je příliš tma a není dost světla, to, co jste ztratili uvnitř, nemůžete najít venku. Musíme to hledat uvnitř. „ZAPAL MÉ SRDCE SVÝM, SATAGURU, ZAPAL MÉ SRDCE PLAMENEM SVÉHO…“ Šrí Díp Nárájan Bhagaván Kí Džaja! Wellington, Nový Zéland 6. dubna 2002 Sydney, Austrálie 20. dubna 2002 Svatí jsou ti, kteří mají svaté, božské, vznešené myšlenky a vlastnosti. Ať je to kdokoliv - člověk, který žije sám, ten, kdo uzavřel sňatek, či člověk, který se zřekl světa. Každý může meditovat. Každý může v životě něco uskutečnit a udělat něco dobrého pro sebe a pro celou planetu. Takže slovo meditace samo o sobě je velmi božské. Když si uvědomíme slovo meditace, probudí se v našem vědomí božské vlny. Křídla vajrágji a bhakti Naučit se být upřímný sám k sobě je prací na celý život. V něm se bude počítat každý krok, bude se počítat každá snaha se v tom cvičit i každá chvilka lenosti. V józe popisuje slovo vajrágja tendenci zříci se. Vajrágja je něco, co milujeme. Je-li člověk do někoho zamilovaný, tak za ním jde bez ohledu na to, co tomu řeknou rodiče nebo přátelé. Dokonce i když se vašim rodičům on nebo ona nelíbí, je vám to jedno, protože vy jste do toho člověka zamilovaní. A to je vajrágja. Podobně nezáleží na tom, co o nás lidé řeknou, my jsme zamilovaní do Boha. A my tady cvičíme, aby v nás tato láska vzrůstala. Když někdo, koho máte rádi, žije daleko a není možné se tam dostat, stejně si dokážete poradit. Vyzkoušíte všechno, abyste se tam dostali. Například včera jsme tu na přednášce měli člověka, který chtěl tolik přijít, že překážky, jež mu byly kladeny, pozoruhodně překonal. Žije 30 km odtud a když se sem vydal, ujel mu první autobus, druhý nejel, čekal hodinu a začalo pršet. Pak si vzal kolo, ačkoliv na něm předtím nikdy v životě nejel, a rozjel se sem. Nakonec ho někdo poslední úsek cesty svezl a tak se sem dostal. Vidíte? Takové měl pocity, taková byla jeho touha. Jiný by si řekl: „Nejede autobus, dobrá. Nevadí. Nepojedu.“ Znamená to, že takový člověk to nebral vážně, nebo že nebral vážně Boha. Ztratíte-li vajrágju, ztratíte-li zájem, ztratíte-li lásku, ztratili jste bhakti, a když ztratíte bhakti, ztratíte všechno. Je to jako pták bez křídel. Pták je v místnosti a přichází velká hladová kočka. Chce uletět, ale nemá křídla. Meditace světců Když se řekne slovo „meditace“, automaticky se v našem vědomí probudí vlny duchovnosti. Víme, že do meditace se ponořují především zbožní lidé. Zbožní jsou ti, kteří mají hluboké spojení s Bohem, pročistili své vědomí, zasvětili život božím tvorům a uvědomili si, že cílem života je jít k Bohu, být zajedno s Bohem nebo realizovat Boha. Vědomí toho, kdo medituje, je velmi čisté, naplněné milostí, Kočka smrti vstoupí do vašeho pokoje velmi brzy. Máte-li křídla vajrágji a bhakti, oddanosti, dostanete se z toho. Uletíte a kočka se na sebe bude zlobit. Řekne si: „Tolik tvorů jsem dostala a tenhle mi uletěl.“ Znamená to, že se potřebujeme zříkat. Zříkáme se, když získáme lásku, a to je to hlavní, musíme nejdříve získat lásku, abychom se zřekli všeho ostatního. Vnitřní zřeknutí je nejdůležitější. Nezřeknete-li se vnitřně, úsilí o vnější zřeknutí nebude úspěšné. Navenek se zříkáte, ale to není zřeknutí se. Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 19 Dáváte, ale ne ze srdce. Dáváte, protože musíte dávat. Odpuštění a skromnost Mám pro vás další příběh. Napadá mě tolik příběhů! Tenhle je o dvou mladých kněžích. Dva mladí knězi cestovali po světě a nikdy nezůstávali na jednom místě. Oba bratři – oslovovali se bratře – měli svůj klášter a svého Mistra. Mistr je učil, jak žít, jak být úspěšný v duchovnosti, v jejich stavu apod. „Nezůstávejte na jednom místě. Stále cestujte. Nevyvářejte žádnou neduchovní komunikaci, v jakémkoliv ohledu – žijte v souladu s učením.“ Když tak cestovali jeden nebo dva roky, rozhodli se vrátit se k Mistrovi. Ale Mistr žil asi dva tisíce kilometrů daleko a oni museli jít pěšky. Putovali každý den. Jednoho dne narazili na řeku, velikou řeku s ohromným množstvím vody, přes kterou nevedl žádný most. Oba si sedli pod strom na břehu řeky a snídali. Jen co vybalili ovoce a chléb, přišla mladá dívka a požádala je: „Bratři, pomohli byste mi dostat se přes řeku? Neumím plavat a musím jít do vesnice na druhém břehu.“ Oba velmi pokorně řekli: „Ano, sestro. My ti pomůžeme. Prosím, posaď se a dej si s námi ovoce.“ Po půl hodině se i oni museli dostat na druhou stranu řeky, a tak jeden z nich řekl dívce: „Sedni si mi na záda a já řeku přeplavu.“ Vzal jí na záda a začal plavat. Druhý plaval vedle nich. Přeplavali řeku a dostali se na druhou stranu. Tam ji kněz pustil a ona se ho zeptala: „Co pro vás mohu udělat? Moc vám děkuji za pomoc. Řekněte, jestli pro vás něco mohu udělat.“ Oba odvětili: „Děkujeme ti, sestro. Byla to pro nás velká čest a boží požehnání, že jsme ti mohli pomoci. Něco ti řekneme, požádáme tě o jednu věc. Bylo by dobré, aby ses naučila plavat.“ Odešli a ona také pokračovala ve své cestě. Když ušli dva tisíce kilometrů a zbývalo jim ještě nějakých dvacet, aby se dostali k místu, kde žil jejich Mistr, byl právě západ slunce – večer. Kolem nich se tyčily krásné a vysoké skály. Rozhodli se tam přenocovat a posledních dvacet kilometrů k Mistrovi ujít ráno. A tak seděli mezi těmi krásnými skálami, svítil měsíc, byl teplý večer, velmi příjemná atmosféra a oni diskutovali a vyprávěli si o různých zkušenostech, které nabyli. Přemýšleli o tom, na co se jich Mistr zeptá, a o všem, co dělali – co se naučili a jak jsou šťastni, že uvidí Mistra – že zítra bude jejich nejkrásnější den. Jak si tak povídali, byli oba velmi šťastní. Najednou řekl jeden bratr tomu druhému: „Pamatuješ si, jak nám Mistr před třemi lety řekl, abychom se nedotýkali žádné dívky? Bratře, ty ses té dívky nedotkl, tys ji rovnou nesl na zádech. Až se tě Mistr zeptá, jestli ses dotkl nějaké dívky, co mu odpovíš?“ Druhý bratr řekl: „Ano, máš pravdu. Ale jsem překvapen!“ „Proč?“, zeptal se první bratr. „Víš, že jsem té dívce pomáhal a nesl jsem ji na zádech, ale okamžitě jsem ji sundal, hned na břehu té řeky. Jsem překvapen tím, že ty ji stále ještě neseš s sebou. Co ty odpovíš Mistrovi?“ Problémem je, že na určité věci v životě nedokážeme zapomenout, nebo někomu něco nedokážeme odpustit. Pak není možná žádná komunikace. Musíme využít světlo své moudrosti, abychom všechno strávili, nebo rozpustili na něco pozitivního. A to je, myslím, způsob, jakým bychom spolu 20 měli komunikovat a mluvit. Všichni děláme chyby a o nic nepřijdeme, když řekneme: „Mrzí mě to, promiň. Byla to moje chyba.“ To je všechno. Když uznáme svoji chybu, nic se nám nestane. A i když to není naše chyba, můžeme říci: „Je mi to líto. Myslím, že to nebyla moje chyba, ale když si to myslíš, tak byla.“ A pak já mohu říct: „Je to moje chyba, prosím, promiň mi to.“ Pokora Je jedna krásná báseň. V té básni říká světec: „Když prší, všechna voda stéká a shromažďuje se v údolí a odtud teče dolů do jezer.“ Jezero není jako hora tyčící se vzhůru, jezero je hluboké, směrem dolů. Proto by v srdci neměl být ten druh ega, který z vašeho srdce udělá horu tyčící se vzhůru, protože jinak v něm nic nezůstane. Buďte pokorní, pak se v něm automaticky nashromáždí moudrost, láska a všechno dobré. Ó má mysli, buď hluboká jako jezero. Ó má mysli, buď jako strom, nikdy nekřič na lidi, kteří házejí kameny, aby získali tvé ovoce. Nikdy nenapadej ty, kteří ti dávají vodu a nikdy si nedělej nepřátele z těch, kteří se pokoušejí uřezat tvé větve. Pokora je ten nejlepší komunikační systém, pokora znamená snášet, přijímat, dávat a chápat. Chápat a dávat. Pochopte situaci, ve které se ostatní nacházejí. Porozumějte okolnostem, v nichž se nacházejí. Porozumějte jejich bolesti. Pochopte jejich potřeby. Pochopte jejich postavení. Porozumějte jejich životu a dávejte. Dávejte odpuštění. Dávejte lásku. Dávejte laskavost. Podávejte pomocnou ruku. Dávejte chléb. Pokud můžete, dávejte peníze. Dejte jim jejich práva. A dejte jim příležitost. Ustupte o krok a dejte jim tak příležitost. Často to tak uděláme, že když někam kráčíme a někdo jde, uděláme krok zpátky. Perth, Austrálie 26. dubna 2002 27. dubna 2002 Dungog, Austrálie 23. dubna 2002 24. dubna 2002 22. dubna 2002 Sunshine coast, Austrálie 10. dubna 2002 Sydney, Austrálie 10. dubna 2002 Roseberry Creek, Austrálie 14. dubna 2002 Brisbane, Austrálie 14. dubna 2002 Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 náboženství je den novoluní velmi posvátný. Říká se, že v novoluní vidíš KUDAKAR NUR. Adelaide, Austrálie 15. dubna 2002 NUR je vyzařování, světlo. To znamená vyzařování světla KUDAKAR – Boha. Wellington, Nový Zéland 6. dubna 2002 Světový mír je ve tvých rukou Rozšiřuji poselství, že mír je ve vašich rukou, ve vaší zemi i v ostatních zemích. Novináři se mě často ptají, co myslím tím „Světový mír je ve tvých rukou“? A tak tu teď před vámi sedím a vy čekáte, že vám tenhle Ind řekne nebo ukáže, že světový mír je ve vašich rukou, i když – přestože je ve vašich rukou - stále ještě žádný mír není! Vzpomněl jsem si na jeden krásný příběh. Opakoval jsem ho už několikrát, protože je analogií ke světovému míru. Je o Mistru a žákovi. Je v lidské přirozenosti, že často nevěříme. Máme pochybnosti. Je v lidské přirozenosti, že někdy vyvstane ego a závist. Dokonce i vůči rodičům a Mistrovi. A závist můžeme cítit i vůči dětem. Bohužel je to pravda. Byl jeden žák a ten se pořád zlobil: „Jak to, že můj Mistr všechno ví? Nemůže přece vědět všechno. Na cokoli se ho zeptám, odpoví mi správně. Ale dnes mu položím otázku a jsem si jist, že na tu odpověď znát nebude.“ Chytil do ruky malého, útlého ptáčka, ruce schoval za zády a šel k Mistrovi, který seděl. Zastavil se asi 20 metrů před ním a řekl mu: „Dobrý den, pane.“ Mistr odpověděl: „Dobrý den. Jak se máš?“ „Dobře. Drahý Mistře, vím, že víš všechno, a je ode mě velmi pošetilé pokládat ti stále otázky, ačkoli všechno víš. Avšak, Mistře, někdy mi to dělá dobře cítit, že jsem v dobrých rukou, že můj Mistr je tak moudrý a ví všechno. Jen abych si byl jist, Mistře, vím, že všechno víš, ale rád bych ti dnes ráno položil otázku! Prosím, Mistře, řekni mi, co mám v rukou?“ Mistr se usmál a řekl: „Můj synu, máš v rukou ptáčka.“ Uvnitř byl žák velmi rozzlobený. Jak to ví? Kdo mu to řekl? Ptáček nevydal ani zvuk. Potom řekl: „Mistře, jsem tak hrdý a šťastný. Moc ti děkuji. Ano, mám v rukou ptáčka.“ Ale spokojen nebyl. Chtěl Mistra napadnout. To byl jeho cíl. To byl důvod, proč přišel. Jsou lidé, kteří se snaží záměrně ničit. A tak se žák rozhodl Mistrovi položit takovou otázku, že ať odpoví cokoli, nebude mít pravdu. Když řekne A, bude to špatně. A když řekne B, bude to také špatně. Zeptá se Mistra, zda je ptáček živý nebo mrtvý. Když řekne, že ptáček je živý, zmáčkne ho v pěsti, usmrtí ho a řekne Mistrovi, že se mýlí, že ptáček je mrtvý. A když řekne, že je ptáček mrtvý, nechá ho uletět a řekne mu, že se mýlí, že ptáček je živý. A tak se zeptal: „Mistře, máš pravdu. Mám v rukou ptáčka. Ale víš, jestli je živý nebo mrtvý?“ Mistr se usmál s velkou pokorou, s velkou láskou (věděl, jaké myšlenky se žákovi honí v hlavě) a řekl: „Můj synu, jestli je ptáček mrtvý nebo živý, na to ti nemohu odpovědět, protože jeho život závisí na tvých rukou.“ A to je i odpověď na vaši otázku – bude-li ve světě mír nebo ne, je v rukou lidstva. Přání v den novoluní Podle mnoha náboženství a zejména podle islámského Když večer poprvé uvidíte nový měsíc, sepnete ruce a podíváte se na měsíc. Pak můžete opakovat mantru nebo si něco přát, pokud nějaké přání máte. Přání se uskuteční. Splní se. Zkuste to. Udělejte pokus. Ale musíte to udělat opravdu. Až uvidíte první nový měsíc, zastavte se a podívejte se na něj. Pak se podívejte na své dlaně. Měli byste přivést jeho světlo do svých rukou. V rukou máte skrze karma indrije spojení se svým cílem a osudem. Mnoho lidí čte z dlaní, říkají, že všechno je napsáno v dlaních. Mysl – slunce a měsíc Levá nosní dírka představuje měsíční systém a měsíc se neustále mění. Měsíc není ani jeden den stejný. Naše mysl se neustále, znovu a znovu, mění. Často říkáme: „Rozmyslel jsem si to.“ Proto je principem mysli měsíc a měsíc je principem emocí nebo vody. Voda teče, mění se v průběhu toku. Dnes je úplněk a vidíte, jaké jsou na moři vlny. Pravá nosní dírka představuje sluneční systém. Slunce je vždy stálé, neměnné. Všechno ostatní kolem slunce se mění. Slunce je symbolem ohně, našich aktivit, rozhodování, získávání čistoty. Třetí nádí je nazývána sušumna – centrální nervový systém, centrální systém kanálků. Sušumna představuje vědomí. Sušumnou stále protéká vědomí. Vědomí je vyzařování duše – světlo duše. Vytvořit rovnováhu mezi těmito třemi nervovými systémy je cílem cvičení hathajógy nebo jógy. Měsíc je znám jako „ha“ a slunce jako „tha“. To vytváří hatha a sušumna je třetí, která je spojující. To je vyjádřeno slovem „jóg“. Takže hatha jóg je rovnováha mezi myslí a rozhodováním nebo intelektem. Když dojde k dokonalé rovnováze mezi myslí a intelektem a k jejich ovládnutí, začne se probouzet a proudit vědomí. Pak cítíte vnitřní mír, vnitřní spokojenost a čistotu. Uvědomujete si smysl života – porozumět tomuto stvoření, vést duchovní život s procítěním božskosti – skutečnosti. To je doslovný význam hatha jóg v souladu s duchovním aspektem jógy. Modlitba Modlitba dělá člověka člověkem. Modlitba dělá člověka lepším člověkem. Modlitba dělá lepšího člověka světcem. A modlitba dělá světce Bohem. V celé historii, v pamětech naší minulosti, v příbězích lidského rodu, bez ohledu na náboženství nebo kulturu, existovali světci - božské inkarnace. Jak se stali svatými? Neměli univerzitní diplomy,to čemu dnes říkáme „akademické vzdělání“. Ne, oni měli jméno Boha. Dokonce i dnes se ti, kdo mají všechny tituly získané vzděláním, musí Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 21 odevzdat Bohu. Každý se musí odevzdat Božské osobě, aby realizoval boží světlo. Proč? Neodevzdáváme se té osobě, odevzdáváme se božskému světlu, které je probuzené. Je to modlitba, která nám pomůže rozvinout duchovnost. Cvičení jógy nebo jakýkoli druh cvičení bez modlitby je jako život v temnotě, jako tělo bez duše. Bez duchovnosti jsou všechna cvičení beze smyslu. Mám v ruce baterku, ale bez modlitby je to stejné, jako bych v ní neměl baterie. Máme svítilnu. Je krásná. Vypadá pěkně. Máme žárovku. Všechno – i tlačítko. Máme všechno. Ale jedna věc chybí – baterie. Baterii můžeme přirovnat k člověku. Může být již vybitá. Máme baterie, které lze znovu nabít. A jak je znovu nabijeme? Připojíme je do sítě, do elektřiny. A podobně jako baterie mají i lidé omezenou kapacitu. Proto byste měli každé ráno a večer v modlitbě napojit sebe, své vědomí na Boha a znovu nabít baterii svého duchovního života. Odevzdání se Každý žák má jiné vlastnosti a každý žák má různá očekávání a různé pocity. Ale vše to udržuje jeden Mistr. Nejdříve si musíte udělat jasno: „Ano! Půjdu touto cestou. Ano! Vím, kde jsem.“ A neměnit to pořád. Ti, kdo neustále něco mění, to budou měnit celý život a nakonec nebudou mít nic. Velikost Mistra se pozná podle toho, nakolik je tvrdý nebo přísný. Mistrova milost je tvrdá. Viděli jste včera na videu kováře při práci? To žhavé železo, jež bylo v ohni, je žák. A kladivo v ruce kováře je učení. A kovář sám je Mistr. Seděla tam také jakási žena. Otáčela kolem, aby do ohně foukal vzduch. To byly okolnosti. Tyto okolnosti vytvořily Mistrovi příkazy, aby Mistr zjistil, jak na tom žák je a zda je „rozžhaven“, pak je připraven se změnit, být formován. Jakmile žák vyjde ven z ohně do kusangu, do světského života, ztvrdne a brání se – nechce nechat Mistra, aby ho znovu formoval. Mistr pak řekne: „Počkej chvíli a dej ho tam znovu.“ A když tímto procesem žák několikrát projde, stane se něco krásného. Každý říká: „Ó, to je práce Mistra.“ Říkáme tomu „mistrovské dílo“ nebo „mistrovský kousek“. Proč? Protože to prošlo rukama Mistra. Kdo z vás je připraven být rozpálen v takovém ohni? A kdo je připraven ocitnout se pod kladivem? Když to uděláte, spálí se vám a pročistí vlastnosti. Pak se můžete stát jedno s kosmickým Vědomím. Jinak si můžete přečíst pár knížek, můžete meditovat, můžete jet na seminář, dostanete zdravé, dobré jídlo… dobře, ale chcete získat realizaci a stát se zajedno s kosmickým Já nebo ne? Na to byste se měli sami sebe každý den ptát. Každý den. A když se rozhodnete pro Jednotu, není z toho úniku, není nic jiného. Jinak se snadno zpívá: PANE MŮJ, BUDU VŽDYCKY TVŮJ, PANE MŮJ, BUDU VŽDYCKY TVŮJ, DÁL NEŽ JSOU HVĚZDY. MŮJ PANE, BUDU STÁLE TVŮJ. AŽ BUDU UMÍRAT, PODÍVEJ SE MI DO OČÍ. NĚMĚ TI ŘEKNOU „BUDU TVŮJ“. Pouhé zpívání však nepřináší žádný užitek. Měli byste tato slova zpívat, jen pokud je to vaše skutečnost. Chcete-li něčeho dosáhnout, musíte na tom pracovat. Učte se to. Naplánujte si to. Neutíkejte od toho. Neříkejte si: „Ty uděláš toto a někdo jiný udělá tamto a já získám osvobození.“ To není možné. Nejde zůstat doma, jet na seminář a po někom pak chtít, aby vám dal pilotní průkaz. Možná, že od někoho byste pilotní licenci dostali za peníze – a pak byste mohli letět… ale jen dvakrát v životě! Poprvé a naposledy! Pokud se chcete stát pilotem, musíte mít praktické zkušenosti, praktický výcvik a musíte nalétat stovky hodin nebo tisíce mil, abyste pilotní průkaz dostali. Když se dostanete do velkého dopravního letadla, ve kterém sedí stovky lidí, a máte ho řídit, není to legrace. Potřebujete „mistrovství“. To znamená, že jste se to museli skutečně naučit. Potřebujete ty správné znalosti. I když člověk může vypadat stejně, snad jen o pár let starší, důsledné cvičení jógy, meditace a dobré skutky pro druhé přináší změnu v poznání – probouzí božskou energii – Božské vědomí. Až poté, co dosáhnete úspěchu ve všech těchto cvičeních, můžete ode mne dostat speciální techniku krije. V opačném případě vám Mistr řekne, abyste byli v harmonii s ostatními, ale vy to nedokážete. Dát vám kriju v takovém případě je totéž, jako když vás Mistr shora naplňuje, ale spodem všechno velkou dírou vytéká. Musíte to udělat. Musíte to odevzdat. Říká se, že musíte zemřít, abyste žili. I v Bibli Ježíš říká: „Musíte zemřít, abyste žili.“ Musíte zabít ego. Mám něco rád a nemám něco rád, necítím se tam dobře, nejsem tam šťastný, dělám tohle, dělám tamto – máme problém s tím, že se nám něco líbí nebo nelíbí, to je náš největší problém. Rozhodněte se tedy, co chcete. Jedině pak budou krije, jež vám dávám, fungovat. Bez takového pevného rozhodnutí za vaším cvičením…samozřejmě je to lepší než nic. To je pravda. Budete mít dobrý život, šťastný život (trochu) a zdravý život, ale není to takový život, jaký bych si pro vás představoval. Kdyby to záleželo na mně a já bych vám mohl dát seberealizaci tak snadno, věřte mi, dal bych vám všem seberealizaci hned dnes. Ale tak to nefunguje. Nemůžete postavit mnohaposchoďový dům ve vzduchu… jedině snad v letadle! Ale i to by bylo dočasné, i letadla musí jednou zpátky na zem. Buďte si tedy jisti. Neutíkejte! Cvičte! Snášejte tapasju. Nezáleží na tom, kde a jak a jak těžké to třeba je. Ten kus železa, který prochází tolika ohni a formami a žárem, se nakonec jednoho dne stane nádhernou lžící na stole či na oltáři Boha. Ta lžíce bude sloužit k podávání svaté vody nebo prašádu a bude ji držet sám Mistr, kněz nebo jakýkoliv světec. ODDANÍ MOHOU PŘICHÁZET, ODDANÍ MOHOU ODCHÁZET, ALE PŘESTO, MŮJ PANE, JÁ BUDU VŽDYCKY TVŮJ. Nějakou dobu to trvá, než se tam dostanete. MOHU ODEJÍT DALEKO, Lidé by měli znát svou dharmu a lidské kvality. Budeme- 22 Lidská dharma Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 li znát lidské kvality a lidskou dharmu, lépe porozumíme lidským právům. Když bojujeme za lidská práva, aniž bychom porozuměli lidským kvalitám uvnitř nás samých, ne v druhých, lidská práva vlastně zneužíváme. Takže „Poznej sebe sama“ neznamená jen poznat nesmrtelnou bytost uvnitř sebe – átmá, jak tomu říkáme v józe. Poznej sebe sama znamená znát své povinnosti, kvality a lidské hodnoty, pak podle nich můžeme jednat. Rozdíl mezi lidmi a zvířaty je v tom, že lidé mají buddhi. Buddhi znamená intelekt. Člověk se může skrze svůj intelekt neomezeně cvičit, takže je schopen rozhodnout, co je špatné a co je správné, co bychom dělat měli a co bychom dělat neměli. Lidskou dharmou je být ochráncem, ne ničitelem. Zůstaň věrný svým principům Musíte dodržovat principy, musíte zůstat věrní svým principům. Je mnoho pokušení a mnoho věcí vás rozptyluje. Změníte-li se po jednom roce, po dvou letech nebo po deseti letech, budou vaši přátelé i následovníci velmi zklamáni. Vaše rozhodnutí by mělo být pevné, neměli byste ho měnit. Říká se, že měsíc a slunce mohou změnit směr, ale mé rozhodnutí se nezmění. A to může přijít jen zevnitř, pokud jste si vnitřně jisti. Jinak je to těžké. Můžete se stát příkladem čímkoliv. Nepotřebujete k tomu oranžový oděv. Dělejte něco a zůstaňte tomu věrni, pozitivním způsobem, abyste lidi inspirovali. V Rakousku jsme měli jednoho člověka – jak víte, žiji v Rakousku - byl to bohatý a dobrý člověk a dobře pracoval. Po pracovní době však chodíval do centra města s korunou, kterou si udělal z trávy a listí. V ruce měl vždy velkou hůl. Oblečen byl trochu legračně a nesl písmena tvořící nápis „Jak důležitá je voda, vzduch, země, oheň a prostor – všech pět elementů – ochraňujte je“. Nesl také jablko. Lidé si mysleli, že je blázen. Říkali, že je úplný blázen. Všichni si mysleli, že je blázen, protože stál v centru města s holí, korunou z trávy na hlavě a jablkem v ruce, s nápisem na ceduli „VALLÉ LE LOO“. V překladu z němčiny to znamená „světlo, vzduch, vodu, zemi a prostor musíme chránit“. Bohužel již zemřel, ale nyní si lidé uvědomují, co tím tenkrát myslel, a stal se pro lidi inspirací. Musíte se držet svých principů. Neměňte je. Principem očí je vidět a uší slyšet. Když si řeknete, že dáte oči na místo uší a uši na místo očí, nemůže to fungovat. Rozhodnete-li se, že něco chcete, přijměte to a zůstaňte u toho rozhodnutí. Bez ohledu na to, co na tomto světě chcete, máte své principy, nezměníte se a budete na tom pracovat. Naše principy by samozřejmě měly sloužit pro blaho celého světa, měly by pomáhat lidem, životnímu prostředí a podobně. Guruséva Dělejte sévu. Dělejte karmajógu. Když můj Mistr, Holygurudží, žil s Maháprabhudžím, stále mu sloužil, od tří hodin ráno, kdy vstával. Ve tři hodiny vždycky přinesl Maháprabhudžímu sklenici vody. V tu dobu již Maháprabhudží seděl a meditoval poté, co ho probudil. Až do čtyř hodin mu Holygurudží sloužil a potom od čtyř do pěti zametal a uklízel celý ášram. Od pěti do šesti připravoval vodu a koupel pro Maháprabhudžího, ručníky, nádobu s teplou vodou a tak dále a myl Maháprabhudžího. Hned potom uklidil koupelnu a připravoval a čistil Maháprabhudžího oblečení. V sedm hodin chodil pro dřevo do lesa a sbíral kravský a velbloudí trus na oheň. Když se vrátil, plnil vodou nádoby na pití, naléval vodu ptákům a podobně. Kolem půl osmé šel do vesnice vzdálené několik kilometrů pro nějaké věci a po návratu pokračoval v práci pro Maháprabhudžího. Psal pro něj dopisy a pěšky (nikoliv na kole) je odnášel do vesnice 3 – 4 kilometry vzdálené a posílal je. Vracel se zpátky pouští, bez auta – a nosil zeleninu a další potřeby pro Maháprabhudžího. A tak celý den vykonával sévu pro Maháprabhudžího. Bez odpočinku. Odpoledne od půl druhé do půl páté šil na šicím stroji oblečení a prostěradla. Pracoval, stále pracoval, seděl, pomáhal, masíroval – dělal sévu Maháprabhudžímu. Tomu se říká Guruséva. Maháprabhudžímu bylo v té době víc než sto let. Maháprabhudží se dožil 135 let. Guruséva! Potom byl tak, jako my dnes večer, do 10 hodin na satsangu. Maháprabhudží mu řekl, aby šel spát. A on byl v tu chvíli tak šťastný. Lehl si a během minuty nebo dvou, říká Holygurudží, „jsem chrápal“. A když Maháprabhudží uslyšel to chrápání, řekl: „Přines mi sklenici vody.“ Holygurudží mu přinesl vodu: „Pane?“, zeptal se. „Jdi spát,“ odpověděl mu Maháprabhudží. Tak Holygurudží spí vedle Maháprabhudžího – jen jeden a půl až dva metry od něho. Jakmile Holygurudží usnul, Maháprabhudží řekl: „Běž a podívej se, kolik je hodin.“ Holygurudží vstal, podíval se na budík a řekl: „Je tolik a tolik.“ „Dobře, lehni si a spi.“ Po půl hodině spánku Maháprabhudží řekl: „Vstaň a podívej se, proč štěkají psi. Někdo je venku. Obejdi ášram a vrať se.“ Je půlnoc, úplná tma. Žádná baterka. Holygurudží obešel ášram a vrátil se. Řekl: „Mistře, nic tam není, nikdo tam není.“ „Dobrá. Myslel jsem si, že tam nikdo není, to je dobře. Běž a spi. Je to v pořádku. Musíš být unavený.“ „Ano,“ odpověděl Holygurudží. Spí. Za hodinu Maháprabhudží řekl: „Vstaň! Přines papír, tužku a olejovou lampu, zapíšeš mi bhadžan. Musím ti nadiktovat jeden bhadžan.“ Gurudží se svěřil: „Všechno se ve mně bouřilo a říkal jsem si, proč mi ho nemůže nadiktovat ve dne, proč mi ho musí diktovat teď?“ A to bylo už půl druhé ráno. „Dobrá, běž spát.“ A po další půl hodině Maháprabhudží řekl (říkal Gurudžímu jeho jménem Mádhavánando): „Vstaň. Přečti mi znovu poslední větu. Jak jsi ji napsal? Musíme ji trochu opravit. Melodicky to není dobře.“ „Ano, Mistře. Ano, Pane,“ odpověděl Holygurudží. „Tak je to v pořádku. Je to dokonalé. Lehni si a spi,“ poslal ho opět spát Maháprabhudží. A byly tři hodiny ráno. „Vstávej. Je brahmamurta. Tři hodiny. Vstaň, umyj se a přijď.“ Gurudží se svěřil – opravdu to řekl - že si tehdy říkal, jestli se kdy v životě vyspí. Ale byla to pro něj božská doba. Teď Gurudží říká, že má dost času na spánek a na cokoli, co by chtěl dělat. Ale Maháprabhudží už tu není. A tak Gurudží říká, že kdykoli se mu Maháprabhudží zjeví ve snu nebo v meditaci, žádá ho jen o jedinou věc – znovu o sévu. Jak božské to bylo. A jak ho miloval. Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003 23 Sláva nohou Gurudéva HA MANA RE SATAGURU MAHIMA DŽAN Maháprabhudží tento bhadžan zpívá sobě, své mysli, ale znamená to mysli všech. Do vaší mysli i do mojí mysli je neustále předáváno to, co se děje v mé mysli a v mém srdci, co se děje ve vašem srdci a ve vaší mysli. Mnozí z vás tomu, co říkám, nerozumějí. Mnozí z vás s tím nesouhlasí. Mnozí z vás proti tomu něco namítají. A mnohým z vás se to líbí. Je to Pravda. Stačí se jen podívat na Maháprabhudžího fotografii a pocítíte božskou lásku, Ochránce. Maháprabhudží říká sám sobě: „Ó má mysli, porozuměj slávě Satgurudéva! Slávě Mistra!“ HA MANA RE SATAGURU MAHIMA DŽAN HA MANA RE SATAGURU MAHIMA DŽAN Ó má mysli. Proč máš pochyby? Proč trpíš? Porozuměj slávě Satagurua a všechno bude v pořádku. Ty však máš pochybnosti. Máš komplexy. Ještě to není otevřené zevnitř. RIŠI MUNI AVATAR AVALJA GAVE VEDA PURAN HA MANA RE SATAGURU MAHIMA DŽAN Když nevěříš, poslouchej. Rišiové, velcí zřeci, muniové, velcí jogíni, avatárové, inkarnace Boha, siddhové a Védy – svatá písma – všichni opěvují slávu Satgurudéva. Ó má mysli, nedůvěřuješ, máš komplexy a pochybnosti. Nevěříš tomu, co ti říkám. Tak naslouchej jim, všem mudrcům a rišiům, kteří říkají: GURU BRAHMA GURU VIŠNU GURU DEVO MAHEŠVARA GURU SAKŠÁT PARAM BRAHAMA TASME ŠRÍ GURAVE NAMAH Ty jsi Brahma, Višnu a Šiva. Ty jsi Nejvyšší. Skláním se před Tebou pro osvobození. ŠRÍ SATAGURU SJAM Nikdo se nevyrovná Satgurudévovi! ČARANA KAMALA DHARA DHJAN Medituj na božské lotosové nohy Mistra. Jakmile k nim tvá mysl přijde, uskutečníš Paramánand, Nejvyšší blaženost. Co je ve tvém srdci Byl jeden Mistr a ten řekl svému žákovi: „V každém srdci je Bůh. V každém bys měl vidět Boha.“ Žák vzal slova Mistra velmi vážně. Jednoho dne šel na nákup do malé uličky ve vesnici – nebylo to velké město jako je Adelaide – a tou malou 24 uličkou se hnal splašený slon, takže všichni lidé zavírali obchody. Utíkali pryč a schovávali se. Slon byl velmi divoký a rozzuřený, mával chobotem sem a tam, ocasem švihal nahoru a dolů a měl vztyčené uši. Mladý žák, mladý sádhu, šel a lidé mu říkali: „Poběž! Uteč! Dej si pozor! Ten slon se pomátl!“ Žák řekl: „Můj Mistr řekl, abych v každém viděl Boha. A jak mi může Bůh něco udělat?“ A tak šel bezelstně směrem ke slonovi! Slon byl rozzuřený, běžel směrem k žákovi a když byl u něj, vzal ho do chobotu. Díky Bohu ho nespolkl. Zvedl ho a mrštil jím přes střechu. Žák si zlomil žebra a pár kostí. Po ošetření se vrátil k Mistrovi a řekl: „Mistře, mám pochybnosti o slovech, která jsi mi řekl.“ Mistr se zeptal jaké. „Řekl jsi mi, že v každém je Bůh, a já Ti věřil. Jak mi to tedy mohl udělat? Mé srdce říká, můj Mistr říká, že všude je Bůh, že v každém je Bůh. Tak jak se mnou mohl ten slon tak zacházet?“ Mistr přikývl: „Ano. V každém je Bůh. Ale ty jsi Boha neposlechl.“ Žák se zeptal proč. „Lidé tě varovali. Proč sis nepomyslel, že Bůh je také v nich a že tě Bůh varuje?“ Všechno, co k nám přichází ze srdce, bychom měli analyzovat, abychom zjistili, jestli v tom je sobeckost, chtivost, nějaký druh ctižádosti v nás, nebo jestli to je něco jiného. To, co cítíme v srdci, bychom měli analyzovat pomocí logiky a podle toho pak jednat. Globalizace V současné době se celý svět usilovně snaží sjednotit zeměkouli do jednoho národa – globalizovat. Wellington už je globalizovaný. Nežijí zde jen lidé, kteří přišli z Evropy, a lidé, kteří zde původně žili, ale ve Wellingtonu najdete příslušníky téměř všech národností. Wellington už tedy není novozélandský – je mezinárodní. Podobně je to v Sydney, v New Yorku, v Tokiu, v Londýně, ve Frankfurtu, v Dillí nebo v Kalkatě. Pokud chcete poznat Indii, nezaměňujte Indii s Dillí. To není Indie. Chcete-li vidět skutečnou Indii, měli byste jet někam na venkov, kam nevedou žádné silnice, kde není elektřina, a tam uvidíte srdce lidí a to, jací jsou. A když chcete vidět Anglii, musíte odjet z Londýna někam daleko na venkov. Tam jsou lidé, kteří dokonce ani nezamykají dveře. Setkal jsem se s mnoha evropskými rolníky, kteří, než odejdou na pole, položí na stůl máslo, sýr a chléb a nezamykají dveře pro případ, že by někdo přišel, aby se měl čeho najíst. Nepředpokládají, že by někdo přišel a všechno jim ukradl. Není to tak. Například Irsko (asi šest měsíců nebo rok jsem žil v Belfastu). Na jedné straně tam, kde jsem bydlel, vybuchovaly bomby a několikrát se stalo, že boje zcela osvítily oblohu, jakmile jste však odjeli na venkov, bylo to krásné, velmi krásné. A tak je to po celém světě. Ve velkých městech je problém v tom, že lidé pocházejí z různých částí světa a obávají se multikulturních pocitů. Bojí se. Ostatní je obviňují, že jsou třeba zloději, mají problémy se živobytím a řadu dalších problémů, a proto se děje to, co se děje. To je jedna součást našeho lidského života. Druhou součástí je to, že lidstvo více či méně popírá přirozený způsob života. Podíváte-li se na králíka, jelena, hada, štíra, mravence v mraveništi, psy, kočky, krávy (pokud žijí volně) – ti všichni se zdržují na místech, která mají dobré vibrace. Když na místo, kde vaše kočka sedí nejčastěji, položíte ruku, nebo tam přijdete s virgulí, zjistíte, že jsou tam nejlepší vibrace – je Mezinárodní zpravodaj Jógy v denním životě • 9 – 1/2003
Podobné dokumenty
OBECNÉ INFORMACE O IUCN
Australian Courses Aberdeen Golf Course Adelaide G Links
Duaringa Golf Course
Dubbo Golf Course 1-18
Dubbo Golf Course 19-27
Dungog Golf Course
Dunheved Golf Course
Dunsborough Lakes Golf
Course
Duntryleague Golf Course
Dural Golf Driving Range
Dysart Go...
dynamická jógová sestava khatu pranám
prospěšné „pilulky“ na cokoliv, jen když to splní svůj účel a nezabere to mnoho času. Tato sestava
symbolizuje také podobnou rychlou, cvičební „pilulku“, která v relativně krátkém čase dovede
procv...
Katalog přírodních
produktů
Steaua Divină