Oddůvodnění odvolání II – JUDr. Dítě

ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ JUDr. PETR DÍTĚ, LL.M.
OBCHODNÍ ■ OBČANSKÉ ■ RODINNÉ ■ PRACOVNÍ ■ TRESTNÍ A CIZINECKÉ PRÁVO
__________________________________________________________________________________________
Vrchní soud v Praze
k č.j. 8To 34/2014
V Olomouci dne 23. června 2014
Obžalovaný:
Lukáš Nečesaný, nar. 18. 3. 1992, trvale bytem Azurová 1068, 460 06
Liberec–Rochlice,
naposledy
bytem
Pod
Lipou
1659,
508
01
Hořice
Podkrkonoší, t.č. ve vazbě ve Vazební věznici Pankrác,
Obhájce:
JUDr. Petr Dítě, LL.M., advokát
se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19
Věc:
Doplnění odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové,
č.j. 9T 12/2013-2383, ze dne 21. 5. 2014
Jako obhájce obžalovaného Lukáše Nečesaného, nar. 18. 3. 1992, tímto jménem
obžalovaného podávám doplnění odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové,
č.j. 9T 12/2013, ze dne 21. 5. 2014, a to v následujícím znění:
Po doplnění dokazování po zrušení původního rozsudku ze dne 9. 1. 2014, je ještě více
zřejmé, že v dané trestní věci se nabízí několik zcela rovnocenných verzí, jak k napadení
poškozené mohlo dojít a kdo byl pachatelem s tím, že varianta nasvědčující, že šlo
o pachatele v osobě obžalovaného je nejméně věrohodná, kdy po doplnění dokazování již
nesvědčí naprosto žádný přímý či nepřímý důkaz.
Po doplnění dokazování je tedy důkazní nouze daleko výraznější než před zrušením prvního
rozsudku ze dne 9. 1. 2014, kdy naopak předloženými důkazy ze strany obhajoby byla účast
obžalovaného na napadení poškozené prakticky vyloučena.
Toto své odvolání obžalovaný dále doplňuje prostřednictvím svého obhájce o tyto
skutečnosti:
Soud prvního stupně opětovně své rozhodnutí o vině obžalovaného odůvodnil tak, že po
provedených důkazech došel k závěru, že se skutek stal a pachatelem tohoto jednání je
obžalovaný, kdy toto své rozhodnutí odůvodňuje tak, že má za to, že obhajoba obžalovaného
byla jednoznačně vyvrácena a vina obžalovaného potvrzena, a to především výpovědí
poškozené L. B., kdy tato výpověď je v kontextu s výpovědi svědkyně Š.
A) Výpověď poškozené L. B. (citace z napadeného rozhodnutí):
„Jedná se zvláště o výpověď poškozené L. B., která kromě jiného jednoznačně potvrdila, že
jejím posledním obslouženým zákazníkem, byl dne 21. 2. 2013 chlapec ve věku asi 10 let,
který odešel okolo 16.45 hod. spolu s matkou. Po tomto chlapci přišel do jejího kadeřnictví
muž, který ji žádal o ostříhání, ona jej odmítla a tímto mužem byla ihned po odmítnutí
napadena způsobem, který je ve výroku rozsudku popsán. Tento muž, který byl mladšího
vzezření, přišel v době kolem 16.55 hod.. Jelikož tato svědkyně opakovaně potvrdila, že mezi
____________________________________________________________________________________________________
ADVOKÁT ZAPSANÝ V SEZNAMU ADVOKÁTŮ ČAK V PRAZE POD POŘ. Č. 11176,
SÍDLO: HORNÍ NÁMĚSTÍ 19, OLOMOUC, PSČ: 772 00, IČ: 184 67 261, DIČ. CZ6805231587,
TEL/FAX: 585 226 579, GSM: +420 608 730 668, E-mail:[email protected], www.advokat-dite.cz,
ID Datové schránky 8z5hs3h
chlapcem a útočníkem žádná jiná osoba do kadeřnictví nevstoupila a sám obžalovaný
vypověděl, že chlapce viděl odcházet z kadeřnictví, je jednoznačné, že pachatelem byl právě
obžalovaný, který byl osobou, která do kadeřnictví po tomto hochovi vstoupila. V mezidobí zde
dle vyjádření svědkyně nikdo nebyl“.
K tomuto důkazu, o který soud opírá své rozhodnutí o vině, je nutné opětovně namítat, že
poškozená sice výše uvedené tvrdí, tedy, že po posledním platícím zákazníkovi přišel
pachatel, přičemž obhajoba předložila soudu nezpochybnitelný znalecký posudek Prof.
MUDr. Karla Urbánka, CSc., který je znalec v oboru neurologie a v tomto oboru je
uznávanou kapacitou a odborníkem, který nejen dlouhodobě vyučuje a přednáší na
lékařských fakultách, ale má za sebou rovněž hojnost publikací na téma ztráta krátkodobé
paměti, neboli na téma amnézie v důsledku zranění hlavy.
Tento znalec jednoznačně a nezpochybnitelně došel k závěru, že poškozená
v důsledku svého rozsáhlého zranění hlavy utrpěla ztrátu krátkodobé paměti
(amnézii), kdy si v důsledku toho nepamatuje to, co bezprostředně předcházelo jejímu
zranění.
Tento závěr znalce je velmi důležitý a zásadní proto, že nalézací soud především o výpověď
poškozené opírá svůj závěr o vině obžalovaného.
Nalézací soud tento závěr znalce zpochybňuje tím, že znalec neměl možnost vyšetřit
poškozenou a neměl k dispozici kompletní lékařskou dokumentaci poškozené, a to i přes to,
že znalec v této souvislosti opakovaně uvedl, že k závěru o amnézii poškozené není třeba,
aby ji fyzicky vyšetřoval a k dispozici měl podstatnou část lékařské dokumentace k dispozici,
a to především tu část, z níž jednoznačně vyplývá rozsah a způsob zranění, včetně délky
kómatu, v němž se poškozená po napadení nacházela. Znalec měl k dispozici i její výpovědi
a dokumentaci se zajištěnými stopami na místě činu.
Znalec v této souvislosti jednoznačně odůvodňoval svůj závěr o ztrátě paměti poškozené i
důkazy v podobě stop zajištěných na místě činu, kdy popis napadení poškozená popisuje
zcela v rozporu se zajištěnými stopami na místě činu, kdy stopy zajištěné na místě činu
zcela nepochybně prokazují, že k napadení muselo dojít zcela jinak, než jej popisuje
poškozená.
Nalézací soud opětovně nezmiňuje rozpory, a to velmi závažné rozpory v podobě ulámaných
nehtů rozházených po celé provozovně, krevní stopy, které se nachází zcela jinde než by
byly, kdyby k útoku došlo, jak popisovala poškozená a nakonec trasologická stopa v krevní
louži, neztotožněna s žádnou osobou v místě, kde k útoku nemělo dle poškozené dojít.
Znalec v této souvislosti v rámci svého výslechu doplnil, že právě tyto skutečnosti potvrzují
jeho závěr o amnézii poškozené, kdy popisuje útok pachatele zcela odlišně od zajištěných
stop na místě činu.
Poškozená nepopisuje žádný zápas s pachatelem, při němž by si ulámala téměř všechny
nehty a vůbec nepopisuje, že by k útoku mělo dojít na místech, kde se nacházely masivní
krevní louže a krevní stopy v podobě krevních rozstřiků.
Stejně tak si poškozená zcela jednoznačně nepamatuje jestli byl malý chlapec, který měl být
posledním platícím zákazníkem, v kadeřnictví sám či nikoliv. Poškozená tvrdí, že
v kadeřnictví byl spolu se svou matkou, což ovšem popírá svědkyně Š. a stejně tak i ostatní
svědci. Je zřejmé, že tento malý chlapec byl v kadeřnictví sám a po odchodu z kadeřnictví
čekal na svou matku venku, což ostatně potvrzuje i sám obžalovaný, který viděl tohoto
chlapce samotného čekat venku před kadeřnictvím.
Je tedy zcela nezpochybnitelné, že závěr znalce jednoznačně prokazuje, že amnézie
poškozené je více než pravděpodobná a tomu nasvědčují i výše uvedené skutečnosti a
2
rozpornost výpovědi poškozené ve vztahu k popisu útoku a na tomto závěru znalce nemůže
změnit nic ani to, že znalec neměl možnost poškozenou fyzicky vyšetřit.
K tomuto obhajoba dále dodává, že jestliže v rámci hlavního líčení byl v této souvislosti
dotazován MUDr. Michaela Málková, znalec z oboru psychiatrie, ani ta nevyloučila možnost
amnézie. Naproti tomu není možné souhlasit s tvrzením této znalkyně, která ve své výpovědi
uvedla, že se jedná o ojedinělý závěr znalce (myšleno Prof. MUDr. Urbánka) v souvislosti
s amnézií, kdy pouhým laickým náhledem na odbornou literaturu je zcela nepochybné, že
všichni odborníci se jednoznačně vyjadřují v tom smyslu, že jestliže osoba v jakékoliv
souvislosti utrpí zranění hlavy, které je provázeno otřesem mozku a následným kómatem
trvajícím více jak jeden den (poškozená byla v kómatu jeden týden) je více než
pravděpodobné, že takový pacient bude trpět ztrátou krátkodobé paměti, viz např. lit.
Soudní inženýrství, ročník 2004, str. 59 a násl., článek Prof. MUDr. Ing. Viktor Porada,
DrSc.,, Doc. MUDr. Ladislav Hess, DrSc. – K charakteristice a významu paměťové stopy, kdy
se na str. 62 a násl., tito odborníci vyjadřují poruše paměti a amnézii při těžkém otřesu
mozku. Zde jednoznačně tito odborníci konstatují, že v případě těžkého otřesu mozku se
často stává, že postižený si nemůže vzpomenout na okolnosti a události, které byly
bezprostředně před úrazem.
Tedy je zřejmé, že se v případě závěru znalce Prof. MUDr. Karla Urbánka nejedná o žádný
ojedinělý závěr v případě takového zranění, jaké utrpěla poškozená, ale o zcela běžný závěr
vycházející z poznatků a zkušeností odborníků v dané problematice.
Tedy v kontextu se závěry znalce Prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc. a znaleckého
posudku Prof. MUDr. Martina Häckela, CSc., znalce z oboru neurochirurgie, který
v podstatě ze svého oboru potvrdil možnost amnézie poškozené s ohledem na rozsah
zranění hlavy, je více než pravděpodobné, že poškozená trpí amnézii, kdy si
nevybavuje události, které bezprostředně předcházely napadení ze strany pachatele a
tudíž není možné se opírat o tuto výpověď jako o stěžejní důkaz svědčící v to, že
pachatelem je právě obžalovaný.
B) Výpověď svědkyně Š.
Zde je nutno oprávněně namítat, že nalézací soud si z výpovědi této svědkyně vzal pouze
část výpovědi tak aby mu zapadala do kontextu odůvodnění viny obžalovaného, přičemž
obhajoba má za to, že i tato výpověď vylučuje osobu obžalovaného jako pachatele.
Jde především o to, že tato svědkyně uvádí, že viděla, když telefonovala u okna, z něhož vidí
na kadeřnictví, přicházet mladého muže z vrchu ulice Pod Lipou ke kadeřnictví, tedy ze
zcela opačného směru než šel obžalovaný z doučování, přičemž tento mladý muž měl mít
světlehnědé vlasy vzadu vystříhané, černou bund do pasu a tmavomodré kalhoty, bez
čepice. Tohoto mladého muže viděla přicházet z jiného směru, než přišel do
kadeřnictví obžalovaný v 16,59 hodin.
Když pomineme ostatní rozpory s výpovědi poškozené, tak i tato svědkyně popisuje muže,
který vešel do kadeřnictví v 16,59 hodin, zcela odlišně od vzhledu obžalovaného. Obžalovaný
nemá a nikdy neměl světlehnědé vlasy vystříhané vzadu, ale naopak je černovlasý a delší
vlasy na krku, navíc neměl obžalovaný na sobě v ten den černou bundu do pasu, ale
tříčtvrteční kabát, což potvrdil i svědek L., učitel obžalovaného, od něhož obžalovaný odešel
se nechat ostříhat.
Je tedy zřejmé, že i tato svědkyně popisuje další osobu, která vešla do kadeřnictví v 16,59
hodin, přičemž v tuto dobu musel být obžalovaný už z kadeřnictví pryč, kdy např. svědkyně
V. popisuje, že v 16.55 hodin potkala při venčení svého psa, u obchodu Sportmode mladíka,
věk do 30 let, který šel směrem dolů od kadeřnictví, měl brýle, takový Harry Poter. Toto byl
nepochybně obžalovaný, který odpovídá popisu této svědkyně. Jestliže tedy tato svědkyně
3
viděla obžalovaného v 16,55 hodin jít směrem dolů od kadeřnictví nemohl jít z druhé strany
ulice v 16,59 hodin do kadeřnictví.
Je nepochybné, že tato svědkyně potvrzuje výpověď obžalovaného a výpověď dalších svědků
a v podstatě tato výpověď v kontextu s dalšími výpověďmi svědků, vylučuje osobu
obžalovaného jako pachatele činu.
Tady je opětovně nutné zdůraznit výpověď Š., která viděla jít mladého muže ze zcela
jiného směru, než šel obžalovaný a tato svědkyně jej viděla jít do kadeřnictví v 16,59
hodin, tedy v době, kdy obžalovaný byl již prokazatelně doma u babičky. Navíc popis
osoby, kterou viděla svědkyně Š., neodpovídá osobě obžalovanému, a to včetně oblečení,
který měla mít na sobě osoba, kterou viděla svědkyně Š.
Stejně tak svědek K., který bydlí v domě v ulici Pod Lipou naproti kadeřnictví poškozené,
uvedl, že dne 21. 2. 2013 šel v 16.30 hod ze zahrady domů ulicí Pod Lipou shora a u dveří
kadeřnictví asi v 16.55 hod. viděl nějakého mladšího muže. Kromě toho muže tam nikdo
nestál. Když ho viděl poprvé, tak stál čelem ke dveřím. Pak ho viděl odcházet, to už byl
vzdálený přibližně 8 až 10 metrů a jen jej zahlédl, jak odchází. Viděl jen jeho záda. V 17.00
hodin už byl doma a měl puštěný pořad v TV.
Protože v dané věci je rozpětí mezi odchodem obžalovaného a příchodem pravděpodobného
pachatele cca 5 minut je nutné se zabývat celým popisem skutku a časovou osou velmi
podrobně a přesně, kdy každá minuta zde hraje velkou roli. Proto není možné, aby soud
prvního stupně jaksi překrucoval a přehlížel skutečnost, že svědkyně V. a svědek K. hovoří o
čase 16.55 hodin, svědkyně Š. hovoří o čase 16,59 hodin a soud tyto rozdíly v minutách
zcela pomine a vyvodí si, že tam jiná osoba do kadeřnictví nepřišla, když je zřejmé, že svědek
K. již jinou osobu než obžalovaného nemohl vidět, kdy v 16,59 hodin byl již doma a díval se
na televizi a svědkyně V. byla v 17.00 hodin již na cestě domů, kdy domů přišla v 17,03
hodin a tedy nemohla vidět jestli v 16,59 hodin někdo šel do kadeřnictví, tak jak to viděla
svědkyně V. Naproti tomu svědek K. a svědkyně V. zcela nepochybně viděli obžalovaného
v čase 16,55 hodin již odcházet z kadeřnictví, kdy jej viděli již vzdáleného od dveří
kadeřnictví.
Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně překroutil výše uvedené důkazy a z těchto důkazů
pouze vyvozuje zcela nepodložené závěry o tom, že nikdo jiný od odchodu malého chlapce
z kadeřnictví již do kadeřnictví nepřišel, jen pachatel a posléze syn poškozené, který našel
poškozenou na zemi a tedy pachatelem musí být obžalovaný. Takový závěr nevyplývá
z žádného dosud uvedeného důkazu. Naopak je možné odůvodněně dojít k závěru, že
obžalovaný pachatelem není, když výše uvedené důkazy pro toto tvrzení svědčí daleko více
než, že pachatelem je obžalovaný. Tedy jsou zde velmi odůvodněné pochybnosti o tom, že
pachatelem je obžalovaný, což soud prvního stupně zcela vůbec nevzal v potaz v rámci svého
rozhodování o vině obžalovaného.
C) Důkaz v podobě neexistence kupičky vlasů uprostřed místnosti:
Pokud soud v rámci svého odůvodnění rozsudku uvádí, že výpověď obžalovaného není
pravdivá, protože jak sám obžalovaný uvedl, viděl ze svého postavení kupičku vlasů,
která byla v kadeřnictví vprostřed místnosti. Kupička vlasů však dle poškozené nebyla
vprostřed místnosti, avšak byla v rohu místnosti, takže obžalovaný, aby tuto kupičku vlasů
mohl vidět, se musel pohybovat ve vlastním prostoru kadeřnictví a nikoliv z místa, které uvádí
on. Z čehož soud dovodil, že se obžalovaný musel pohybovat po místnosti kadeřnictví
s tím, že místnost prohledával a o tomto faktu svědčí i zajištěné pachové stopy na místech,
která jsou výše uvedena (koženková šedá kabelka na levé kadeřnické židli kadeřnictví, na
kovovém držadle dvířek u pravého kadeřnického stolu a na plastovém spínači světel na
chodbě v čekárně kadeřnictví).
4
K takovému závěru soudu je nutné důrazně namítat, že soud prvního stupně zcela
nezákonným způsobem dovozuje vinu z naprosto neprokazatelného důkazu, kdy soud
překrucuje a deformuje důkazy, čímž je také degraduje, kdy výpověď obžalovaného v tom, že
viděl kupičku vlasů vprostřed místnosti, nebyla nijak vyvrácena. To že při ohledání místa
činu byla kupička vlasů již v rohu místnosti, svědčí opět ve prospěch obžalovaného, a
to především proto, že jestliže obžalovaný tvrdí, že když přišel do kadeřnictví, viděl, jak paní
zametá a viděl kupičku vlasů vprostřed místnosti kadeřnictví, pak tam obžalovaný skutečně
přišel bezprostředně po odchodu posledního platícího zákazníka v osobě malého chlapce,
kterého ostatně obžalovaný ještě viděl před kadeřnictvím. Tedy, jestliže poškozená zametala
po ostříhání malého chlapce, zcela nepochybně zametá od místa, kde chlapce stříhala, a
tedy je zřejmé, že obžalovaný mohl vidět kupičku vlasů vprostřed místnosti. Jestliže ovšem
byla při ohledání místa činu nalezena kupička vlasů v rohu místnosti, resp. poškozená tvrdí,
že když došel pachatel, byla kupička vlasů v rohu místnosti, musel uplynout určitý časový
úsek od doby, kdy viděl obžalovaný kupičku vlasů vprostřed místnosti a kdy poškozená
dozametala místnost a kupičku vlasů zametla do rohu místnosti. Tato činnost zametání
poškozené musela zabrat pár minut, což by odpovídalo i tvrzení svědkyně Š., která viděla
vcházet osobu někdy kolem 16.59 až 17.00 hodiny, přičemž obžalovaný tvrdí, že do
kadeřnictví přišel kolem 16.55 hodin. Je tedy zřejmé, že obžalovaný může uvádět pravdu,
když tvrdí, že když přišel do kadeřnictví, viděl kupičku vlasů vprostřed místnosti a nic
nenasvědčuje tomu, že by v této části své výpovědi jakkoliv lhal, ba naopak je možné říci, že
jeho výpověď v této části je zcela pravdivá a navazuje toto jeho tvrzení i na výpověď svědkyně
Š. a dalších svědků. Nakonec tvrzení obžalovaného o tom, že viděl kupičku vlasů vprostřed
místnosti, by odpovídalo i výpovědi samotné poškozené, která opakovaně ve své výpovědi
uvedla, že ihned po ostříhání zákazníka ostříhané vlasy začne zametat. Tedy je zcela zřejmé,
že pokud poškozená začala zametat po odchodu malého chlapce, přišel obžalovaný do
kadeřnictví v momentě, kdy poškozená ještě nedozametala ostříhané vlasy do rohu
místnosti a tedy ji nemohl zcela logicky ani napadnout, protože jinak by vlasy nebyly v rohu
místnosti, kde byly nalezeny při ohledání místa činu, kdy je možné zcela vyloučit, že by
vlasy do rohu místnosti zametl pachatel případně někdo jiný po napadení paní poškozené.
Tyto skutečnosti ovšem soud zcela opominul a jednoznačně nesprávně zhodnotil, překroutil
a deformoval výpověď obžalovaného, poškozené a svědkyně Š., kdy naprosto neodůvodněně
si dovozuje nepravdivost tvrzení obžalovaného a překroucené důkazy označuje v neprospěch
obžalovaného, což je v naprostém rozporu se zásadou presumpce neviny a především
v rozporu s ust. § 2 odst. 2, 5 a 6 tr. řádu.
V souvislosti s tímto důkazem, resp. s kupičkou vlasů je nutné hodnotit i rozdílné znalecké
posudky znalců z oboru očního lékařství, kdy je zřejmé, že obžalovaný by nemohl kupičku
vlasů bez brýlí rozpoznat.
D) Pachové stopy
Pokud se týče pachových stop doplněným dokazováním je zcela nepochybné, že došlo
k přenosu pachu z policistů, kteří před zajištěním pachových stop byli v kontaktu
s obžalovaným nebo s jeho věcmi.
Ostatně je zřejmé, že soud provedl doplnění porovnání vzorků sejmutých z policisty J. a H.,
kdy byly shodné u některých pachových stop nalezeny shody s policistou J.
V této souvislosti obhajob namítá, že soud neprovedl porovnání i s dalšími policisty, kteří
byli v kontaktu s obžalovaným, kdy soud ve svém odůvodnění napadeného rozhodnutí
uvádí, že tito policisté byly v kontaktu s obžalovaným až po zajištění shodných pachových
stop.
V tomto ohledu ovšem nalézací soud nemá pravdu, kdy je zcela nepochybné, že i ostatní
5
policisté byly v kontaktu s obžalovaným a jeho věcmi před zajištěním shodných pachových
stop na místě činu, kdy na místě činu byl ještě minimálně jeden policista, který byl na
místě činu, když byly zajištěny shodné pachové stopy, přičemž byl před tím
v kontaktu s obžalovaným a jeho věcmi.
Nad rámec toho obhajoba namítá, že i když nalézací soud tvrdil, že pro odstranění
pochybností nechal vyhodnotit pachové stopy jiným pracovištěm, a to pracovištěm
spadajícím pod KŘP Pardubického kraje, z protokolu je zcela zřejmé, že pachové stopy a
vzorky Kpt. J. a Kpt. H. porovnávali opět psovodi pod KŘP Hradec Králové a nikoliv jiné
pracoviště v Pardubicích jak tvrdil soud vynesení napadeného rozhodnutí!!! Pro obhajobu je
záhadou, proč nalézací soud úmyslně uváděl ve svém ústním odůvodnění nepravdivé
informace.
Nic méně je zcela zřejmé, že k přenosu pachových stop došlo a nebylo provedeno porovnání
se všemi policisty, kteří byli před zajištěním shodných pachových stop s obžalovaným, aby
byly odstraněny pochybnosti o přenosu pachových stop.
Soud prvního stupně dále uvádí ve své odůvodnění napadeného rozhodnutí, že rovněž tak
pachová stopa na vypínači svědčí o tom, že pachatel po svém odchodu zhasnul.
Zde je nutné namítat, že pachová stopa na vypínači byla, jak je již výše uvedeno, zajištěna
týden po té, co na místě činu bylo provedeno opakované ohledání místa činu, na místě činu
se nacházel i kpt. J. a další policisté, kteří byli před tím v kontaktu s obžalovaným a jeho
věcmi a na předmětný vypínač opakovaně někdo z policistů šahal, kdy musel rozsvěcet
v místnosti, aby mohlo být provedeno ohledání místa činu. Je tedy s podivem, že na vypínači
nebyly nalezeny pachové stopy shodné s kpt. J., kdy ostatní porovnání s jinými policisty
nepochopitelně nalézací soud neprovedl.
E) Údajná nevěrohodnost výpovědi obžalovaného:
Jako další důkaz, o nějž soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o vině obžalovaného je
to, že dle názoru soudu prvního stupně je výpověď obžalovaného nevěrohodná i v tom, že
obžalovaný měl svědkovi H. tvrdit, že má doučování od 17 do 19 hodin, proto se v tu hodinu
nemohou vidět, přičemž doučování měl v době od 16 do 17 hodin. Dle odůvodnění a závěru
soudu prvního stupně je zřejmé, že obžalovaný tuto informaci podal svědkovi proto, aby si
zajistil určité časové alibi na dobu, kdy se uvedeného jednání dopustil.
Je až neuvěřitelné jak soud prvního stupně z takového tvrzení svědka dovozuje plánovitost a
záměr obžalovaného. Takové dovozování viny je zcela v rozporu s ust. § 2 odst. 2, 5 a 6 tr.
řádu a dochází tak k porušení zásady presumpce neviny. Je zcela zřejmé, že v daném
případě dochází ze strany soudu prvního stupně k naprosté desinterpretaci důkazů, kdy
soud nedodržel svou zákonnou povinnost ve vztahu k hodnocení důkazů v tom smyslu, že
nedodržel vysoký standard při hodnocení důkazů. Soud má sice volnost v rámci hodnocení
důkazů, ale tato volnost není absolutní. Důkaz musí být odrazem skutečných událostí a
situací, aby byla zachována garantována práva obžalovaného a obžalovaný byl uznán
vinným na základě objektivně zjištěných skutečností a nikoliv na základě domnělých a
vyvozovaných myšlenek soudu bez toho, aby takový domněnky byly podloženy objektivními
důkazy1.
Dle soudu je podstatným důkazem rovněž fotodokumentace včetně úředního záznamu, ze
kterého vyplývá, že obžalovaný měl možnost cestou od svědka L. si vzít poleno jako zbraň a
tímto polenem na poškozenou zaútočit. Měl minimálně dvě možnosti, kde poleno vzít, jak to
vyplývá z fotodokumentace založené ve spise.
1
Nález Ústavního soudu ČR č.j. IV. ÚS 1291/12
6
K takovému odůvodnění a závěru soudu z provedených důkazů je nutné namítat opět to, že
jde o zcela neopodstatněný a nepodložený závěr soudu, kdy naprosto nezákonným
způsobem soud dovozuje vinu obžalovaného.
Pokud se týče předmětu, s nímž měl obžalovaný napadnout poškozenou, tedy údajné poleno
v průměru cca 12-15 cm, dlouhé cca 40 cm je nutné zdůraznit toto:
Fotodokumentace sice ukazuje, že po cestě od svědka L. (učitele obžalovaného) do
kadeřnictví jsou nějaké vrata, kdy na dvoře je hromada polen, ale už z fotodokumentace
není zřejmé, zda tyto vrata jsou běžně odemčena a vrata otevřena, zda poleno, kterým měla
být poškozena napadena je poleno z této hromady, zda obžalovaný byl na dvoře kde si dle
závěru soudu měl vzít poleno, kterým následně poškozenou napadl, není zřejmé, kde měl
obžalovaný poleno schované, když ani jeden ze svědků nevypověděl, že by viděl někoho jít do
kadeřnictví s polenem v ruce, což by si nesporně svědci všimli, kdy se mělo jednat o poleno
v průměru 12-15 cm a dlouhé cca 40 cm. Je zcela nepochybné, že fotodokumentace
zachycující otevřená vrata, za nimiž je hromada polen, je opět důkaz, který byl ze strany
policejního orgánu zcela nesprávně proveden!!! Předmětná vrata totiž nejsou nikdy stále
odemčena dle tvrzení majitele, což bylo zjištěno následným dotazem obhájce
obžalovaného. Policejní orgán v rámci ohledání místa činu a blízkého okolí si nechal
odemknout uvedená vrata, kdy bylo zjištěno, že na dvoře se nachází jakási hromada polen a
následně provedl policejní orgán nafotografování hromady polen a otevřených vrat. Ovšem
tyto vrata nejsou nikdy stále otevřena, odemčena a tedy si je obžalovaný po cestě do
kadeřnictví nemohl sám otevřít, pokud by je nepřelezl tam a zpět s polenem v ruce!!! Toto již
ovšem policejní orgán neuvedl v protokolu o ohledání místa činu a okolí a stejně tak se tímto
nezabýval ani soud prvního stupně. Stejně tak policejní orgán neuvedl, že svědek L. nemá
na svém dvoře žádné polena a nikdy neměl!!! Tedy si je tam obžalovaný nemohl nikdy vzít,
což soud prvního stupně již neřešil a tímto se nezabýval, kdy si soud zcela nesprávně
vyhodnotil fotodokumentaci a místo kde se nachází hromada polen.
Stejně tak se soud prvního stupně ani nezabýval tím, že nikdy uvedené poleno nebylo
nalezeno a vlastně ani nebylo prokazatelně zjištěno, zda útok na poškozenou byl veden
takovým polenem, kdy závěr o útoku polenem na poškozenou vychází jen a pouze z tvrzení
poškozené, což nelze s ohledem na její amnézii prokázanou znaleckými posudky brát za
věrohodné tvrzení.
Lékařské posudky již nejsou schopny prokazatelně doložit, zda útok byl takovým polenem
veden, kdy z lékařské zprávy ošetřujícího lékaře není zřejmé, zda měla poškozená ve vlasové
části nějaké zbytky od polena, či jiného dřeva, kůry apod., což by v případě útoku
rozštípnutým polenem zcela nepochybně měla.
Je tedy otázkou, zda útok byl veden polenem nebo jiným podobným předmětem, přičemž u
obžalovaného ani u něj doma, resp. jeho babičky kde v tu dobu bydlel, bylo nalezeno
cokoliv, čím by mohl být veden útok na poškozenou. Stejně tak nebyl nalezen takový
předmět ani v rámci ohledání okolí místa činu.
F) Zpochybňování věrohodnosti výpovědi svědků:
Dále je nutné namítat, že soud zpochybňuje výpověď obžalovaného, kdy zpochybnění
výpovědi odůvodňuje zcela překroucenými závěry z provedených důkazů a rovněž tak zcela
neodůvodněně zpochybňuje soud i výpovědi svědků v osobách rodinných příslušníku
obžalovaného, přičemž k takovému zpochybnění nesvědčí jediný důkaz, kdy výpovědi
rodinných příslušníků nebyly ničím vyvráceny ani prokazatelně zpochybněny.
Soud prvního stupně tak zpochybňuje např. výpověď svědkyně Marie Nečesané, babičky
obžalovaného, která od počátku přípravného řízení i před soudem vypovídá, že její vnuk,
obžalovaný došel v uvedený den přesně v 17.00 hodin, kdy mu ještě nadala, že nebyl na
7
doučování, ale obžalovaný ji to vysvětlil, že byl u kadeřnice, která jej ovšem už neostříhala,
protože bylo pozdě. Tato svědkyně pak také uvedla, že s časem si je jistá, protože se
hodinové ručičky překrývaly. Na toto tvrzení soud uvádí, že toto tvrzení je nelogické, když
pokud by se ručičky hodin překrývaly, muselo by se jednat o čas 17,28 hodin a nikoliv o
17,00 hodin. Toto vysvětlení soudu je ovšem opět nepodložené, kdy svědkyně neměla
na mysli, že se hodinové ručičky překrývaly navzájem, ale toliko, že se ručičky
překrývaly s ciferníkem hodin, což by svědčilo pro to, že bylo právě 17.00 hodin. Toto
ovšem pochopili všichni přítomní mimo soudu, což je nyní evidentní. Nic méně toto již soud,
ale v rámci dotazů u soudu na svědkyni neřešil, až následně si dovodil, že svědkyně měla na
mysli překrytím hodinových ručiček to, že se ručičky překrývaly navzájem, což je ovšem
opět závěr soudu zcela nepodložený a nelogický i v komparaci na další tvrzení této
svědkyně, a to především na nesporný důkaz provedený ze strany Policie, kdy je zcela
nepochybné, že obžalovaný v 17.10 hodin zapíná své PC.
Stejně tak soud prvního stupně zcela neodůvodněně zpochybňuje výpovědi svědků –
rodinných příslušníků obžalovaného ve vztahu k oblečení, které měl mít obžalovaný
v uvedený den na sobě, a které bylo následně zajištěno Policií ČR k dalšímu zkoumání a
zajištění biologických stop.
Nebylo vyvráceno ani nijak zpochybněno, že by obžalovaný nebo jeho rodiče nevydali
policejnímu orgánu oblečení, které měl v den napadení poškozené obžalovaný na sobě. Od
toho se pak tedy odvíjí pochybnosti v podobě naprosté absence jakýchkoliv biologických stop
a krevních stop na oblečení obžalovaného, když ze znaleckého posudku je naprosto
nepochybné, že by obžalovaný pokud by byl pachatelem musel na oblečení krevní stopy mít.
G) Facebooková komunikace obžalovaného:
Soud prvního stupně dále odůvodňuje svůj závěr o vině obžalovaného tím, že obžalovaný dle
názoru soudu musel o celé věci vědět více, než uváděl, přičemž k takovému závěru soud
došel na základě facebookové komunikaci mezi obžalovaným a svědkyní R., kdy má
obžalovaný psát cca v 20.40 hodin, že poškozená byla okradena, přičemž v této době o
loupežném motivu kromě pachatele nikdo nevěděl. Takové dovozování viny a vědomosti o
loupežném motivu je zcela irelevantní a nepodložené. Je zcela zřejmé, že obžalovaný to sice
napsal, ale je běžné, že jestliže jel před tím kolem a viděl u kadeřnictví Policii, mohl si
myslet, že šlo o okradení poškozené. Navíc se o tom před tím než cokoliv napíše na
facebooku baví o události s kamarády a zde již došlo k dovození, že poškozenou okradli.
Není to tedy poprvé vyřčeno ze strany obžalovaného, ale došlo k tomu spontánně při osobní
komunikaci mezi obžalovaným a jeho kamarády.
V uvedené facebookové komunikaci obžalovaný přeci nikde nepíše, že by poškozenou někdo
fyzicky napadl a okradl, ale pouze, že ji někdo okradl, což znamená, že obžalovaný nevěděl o
tom, že by někdo poškozenou tak brutálně napadl a následně ji okradl, ale myslel si, že ji
pouze někdo okradl a proto je tam Policie. Nic méně k takovému závěru soudu mimo
uvedenou nic neříkající facebookovou komunikaci nesvědčí naprosto žádný důkaz, kdy se
stejně tak mohlo jednat o to, jak je výše uvedeno, že si obžalovaný myslel, že poškozenou
pouze okradl někdo a proto je tam policie. Tomuto závěru svědčí i to, že by obžalovaný
musel být duševně nemocný, aby nejdříve psal na facebooku to, že poškozenou někdo
okradl, přičemž by to byl on sám a následně se šel dobrovolně přihlásit policii, že v uvedený
den a hodinu v kadeřnictví byl.
H) Nevypořádání se s provedenými důkazy:
Soud prvního stupně se zcela žádným způsobem nevypořádal v rámci odůvodnění
napadeného rozhodnutí se zásadním důkazem, kterým je trasologická stopa v krevní louži
na místě činu, kdy je zřejmé, že otisk boty v krevní louži nesouhlasí s jakoukoliv botou,
8
která byla zajištěna u obžalovaného a jeho rodinných příslušníků, stejně tak jako na botách
nebyly nalezeny shodné biologické vzorky a tedy na místě činu musela být další osoba
odlišná od obžalovaného. Je zcela nepochybné, že trasologická stopa není ani od
obžalovaného, ani od pracovníků lékařské služby a ani od syna poškozené, kdy je tedy
logické, že na místě činu musela být další osoba, což jaksi OČTŘ a ani soud prvního stupně
neřešily a tak závažnou skutečností se nezabývaly, a to opakovaně i přes to, že obhajoba
tyto skutečnosti opakovaně namítá.
Stejně tak nález osmi ulámaných nehtů s biologickými stopami soud opakovaně neřeší,
kdy takto zásadní důkaz jednak svědčí pro to, že k útoku na poškozenou došlo zcela jinak,
než popisuje poškozená a jednak pro to, že to nebyl obžalovaný, kdo útočil, když na nehtech
se nacházejí biologické stopy, které s obžalovaným nejsou shodné.
Krevní stopy a krevní rozstřiky, které naprosto neodpovídají popisu napadení ze strany
poškozené, což opět vnáší do celé věci důvodné pochybnosti o vině obžalovaného, resp. o
tom, že pachatelem je obžalovaný.
Pokud se týče rekognice, a to ať fotorekognice nebo následné rekognice in natura je
zřejmé, že ani u jedné poškozená obžalovaného neoznačila, když především při rekognici
provedené dle fotografií dne 26. 2. 2013, tedy bezprostředně po probuzení poškozené
z umělého spánku je zcela evidentní, že poškozená obžalovaného v žádném případě
neoznačila, ale měla snahu označit zcela jinou osobu, což se evidentně nelíbilo policejnímu
komisaři, a proto rekognici ukončil.
U obou rekognic je dále nutné zmínit znalecký posudek paní Mgr. Lenky Čermákové.
Zde je nutné namítat, že tato znalkyně nemá naprostou žádnou aprobaci, aby mohla
vypracovat znalecký posudek v této trestní věci, kdy tato znalkyně je znalec v oboru
školství a kultura – psychologie. Nejde tedy o klinického psychologa, a tedy tato
znalkyně není oprávněna vypracovávat jakýkoliv znalecký posudek na poškozenou či
obžalovaného.
I) Znalecký posudek z oboru psychologie Mgr. Lenky Čermákové:
V dané věci byly vypracovány znalecké posudky na osobu poškozené paní L. B., a to
především z oboru psychologie znalkyní Mgr. Lenkou Čermákovou. Je naprosto nepochybné
a flagrantní pochybení policejního orgánu a soudu, že znalecký posudek v tak závažné
trestní věci vypracuje znalec, který k tomu nemá aprobaci, resp. není oprávněn
takové znalecké posudky vypracovávat, když není klinickým psychologem, ale pouze
psychologem ve školství a kultuře. Na to, aby v dané trestní věci mohl znalec vypracovat
znalecký posudek na poškozenou, či obžalovaného musí být klinickým psychologem a
nikoliv psychologem ve školství a kultuře.
Znalecký posudek této znalkyně byl ze strany obhajoby předložen znaleckému ústavu
v Opavě, který konstatovat, že jednak je znalecký posudek vypracován nezpůsobilým
znalcem v oboru, ale především, že znalecký posudek byl vypracován na základě zastaralých
metod WAIS-R (inteligenční test) a WM (paměťový test), jejichž konstrukce neodpovídá
současným psychodiagnostickým požadavkům a jejíž normy již dávno neplatí pro současnou
populaci. Ve znaleckých rozvahách schází argumentace k předestřenému tvrzení, že zranění
nemělo zásadní vliv na schopnost svědkyně zapamatovat si, vybavit a reprodukovat.
Znalkyně se ve svém posudku vyjadřuje vágně a neurčitě, kdy se zcela nezabývá otázkou
situační kognitivní výkonnosti a možných situačních pozornostních a paměťových selhání
poškozené tempore crimis.
Je tedy zřejmé, že znalecký posudek z oboru psychologie je v tomto trestním řízení zcela
nepoužitelný a bude nutné opětovně nechat vyhotovit znalecký posudek znalcem k tomu
9
odpovědným a vyšetřit poškozenou, aby bylo možné odpovědně odpovědět na otázky, které
měla zodpovědět Mgr. Lenka Čermáková.
J) Souhrn skutečností:
Je tedy zcela zřejmé, že soud prvního stupně dospěl k závěru o vině obžalovaného pouze a
jen na základě ne zcela věrohodné výpovědi poškozené, která jednak vypovídá v rozporu
s výpověďmi svědků (Š., V., obžalovaný, svědek K., ve vztahu k přítomnosti matky malého
hocha v kadeřnictví), jednak oproti nesporným důkazům (ulámané nehty, krevní stopy a
rozstřiky) odlišně popisuje způsob a místo napadení pachatelem, v rámci rekognicí
poškozená nikdy neoznačila obžalovaného a s ohledem na její více než pravděpodobnou
amnézii je nutné tuto výpověď poškozené brát jako nevěrohodnou, a to právě s ohledem na
její ztrátu krátkodobé paměti.
Stejně tak výpověď svědkyně Š. žádným způsobem nenaznačuje, že by pachatelem byl právě
obžalovaný, kdy naopak výpověď této svědkyně obžalovaného vylučuje z okruhu pachatelů,
když v kontextu s výpověďmi svědků K. a V. je zřejmé, že tato svědkyně neviděla
obžalovaného vcházet do kadeřnictví, ale viděla úplně jinou osobu.
Dle názoru obhajoby tedy soud prvního stupně rozhodl o vině obžalovaného na základě zcela
nepodložených domněnek a zcela neoprávněného dovozování viny, kdy zcela neodůvodněně
a nezákonně dovozuje vinu z důkazů, které deformuje v neprospěch obžalovaného, a to i
přes to, že důkazy jednoznačně svědčí pro to, že pachatelem skutku obžalovaný není a
nemohl být, protože v době, kdy k napadení poškozené došlo, byl prokazatelně již doma a je
zcela nepochybné, že bezprostředně po obžalovaném do kadeřnictví přišla ještě jedna
neustanovená osoba, které je zcela nepochybně pachatelem.
Je zřejmé, že v daném případě došlo k porušení zásady presumpce neviny ve smyslu článku
40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy provedeným dokazováním nebylo
prokázáno jednoznačně a s nejvyšším stupněm jistoty, že se obžalovaný dopustil jednání,
které mu je kladeno obžalobou za vinu a z něhož byl soudem prvního stupně uznán vinným,
kdy soud prvního stupně měl veškeré důvodné pochybnosti, které jsou v dané trestní věci
značné, vyložit v prospěch obžalovaného viz např. nález č.j. III. ÚS 2042/08 nebo č.j. I. ÚS
375/06.
Princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno.
Existují-li přitom jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného,
resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Odsuzující výrok může
mít zákonný podklad toliko tehdy, je-li v důkazním řízení dosaženo nejvyššího možného
stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od lidského poznání
požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla "prokázání mimo jakoukoliv rozumnou
pochybnost"2.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti obžalovaný navrhuje, aby odvolací soud
napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2014, č.j. 9T
12/2013, v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl tak, že se obžalovaný, dle ust. § 226
písm. c) tr. řádu, zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.
Lukáš Nečesaný
i.s. JUDr. Petr Dítě, LL.M.
obhájce obžalovaného
2
Nález Ústavního soudu ČR, č.j. I. ÚS 3741/11
10