Vícečetné těhotenství

Vícečetné těhotenství
Ve srovnání s ostatními zvířaty jsou lidská mláďata velmi dlouho zcela závislá na
mateřské péči. Přitom jsou ale relativně dost veliká v poměru k hmotnosti dospělého
jedince. Jestliže tedy naši prehistoričtí předkové vedli převážně kočovný způsob
života, při kterém museli své děti nosit, nezbývalo než rodit děti po jednom. Tak to
příroda velmi rozumně zařídila už před statisíci let. Ale tatáž příroda si občas
zažertuje
a
lékaři v těhotenské
poradně pak nezbývá než pronést
větu: “Maminko, budou to dvojčátka!”
Narození dítěte je radostná událost.
Narození dvojčat by logicky měla být
událost
dvojnásobně
radostná.
Skutečnost je taková, že po zmíněné
větě nejedné nastávající mamince
ztuhne úsměv. Kdo má přehled o
cenách kočárků, hraček a dětského
oblečení, ani se příliš nediví.
Rozporný
vztah
k vícečetnému
těhotenství není ostatně ničím novým
a vídáme jej i u přírodních národů.
Jiná zem, jiný mrav...
Například v Africe je u většiny kmenů
narození dvojčat událostí velmi
radostnou. Rodiče se stávají středem
obdivu a závisti, protože není pochyb,
že musí být obdařeni nějakou zvláštní
plodností. Děti a jejich rodiče se musí
zúčastnit všech obřadů spojených
s osevem a sklizní, aby se alespoň
část jejich plodivé síly přenesla na
pole, a otec dvojčat je zproštěn všech pracovních povinností. Jistě lákavý příklad pro
nastávající otce dvojčat i u nás, varuji ovšem před unáhleným zaváděním těchto
zvyklostí. Zmíněný obyčej totiž ještě žádá, aby na lůno matky byl položen květ
banánovníku, který musí manžel sejmout špičkou penisu a pak neprodleně vykonat
pohlavní akt. Zdůrazňuji, že toto vše se musí dít veřejně, před zraky celé vesnice
Jedině tak se totiž správně povzbudí životodárné síly přírody, jimiž se obdaří všichni
přihlížející. A protože plodivou silou chce být obdařen každý, bývá prý kolem
takového divadla docela nával... Narození dvojčat je čest pro celou vesnici i u kmenů,
které žijí na břehu velkých afrických jezer. Například u Regů otec v den narození
dvojčat leží nahý na lavici před svou chýší, aby mohl každý obdivovat nástroj, kterým
ten přírodní fenomén zplodil. Není to ovšem tak všude. To co jedněm působí radost,
jiné znepokojuje a děsí. Kmen Mbale v Angole zakopává dvojčata zaživa na
křižovatce cest. V některých vesnicích u jezera Njasa se dvojčata nechávají ležet na
stezkách v buši, aby zemřela hlady. Jihoafričtí Sanové se domnívají, že dvojčata
přinášejí neštěstí a zabíjejí je. Berbeři, žijící v Togu zakopávají to z dvojčat, které se
narodilo jako první. Příčiny takových hrůzných zvyků jsou pochopitelné. Odkojit dvě
děti je pro matčin organismus dvojnásobná námaha, a nesmíme zapomínat, že
mnoho těchto národů žije od nepaměti na samé hranici podvýživy. A kde byl hlad
denním hostem, jedno z dětí likvidovat museli. Chovali se jako kočka, když přivede
na svět příliš početný vrh. Kdyby zůstaly naživu děti obě, zemřely by. Jsou to tedy
důvody principiálně stejné jako ty, které vedou ke zmrazení úsměvu na rtech
nastávající dvojnásobné matky u nás. Jen ta konečná podoba není tak drastická,
protože chrastítka Chicco za trojciferné sumy lze koneckonců oželet a dupačky
nakoupit v sekáči...
Nejsou dvojčata jako dvojčata
Příčiny vzniku mnohočetného těhotenství jsou dvojí. Buď se z vaječníků ženy uvolní
více vajíček než jen jedno a každé je pak oplodněno jednou spermií. Uvolnění více
vajíček je buď náhoda, nebo (dnes dost často) vliv léků. Tak někdy taková
“superovulace” nastane bezprostředně po vysazení hormonální antikoncepce,
většinou ale jde o poněkud “přehnanou” léčbu neplodnosti. Do této kategorie patří
ostatně všechna ta slavná paterčata, šesterčata, sedmerčata... Protože každý plod
vzniká z jiného vajíčka a jiné spermie, nemusejí si být děti vůbec podobné a mohou
být i rozdílného pohlaví. Říkáme jim dvojčata dvojvaječná a jsou to zkrátka úplně
normální sourozenci, kteří se jen náhodou sešli současně v jedné děloze.
Jiná situace je u dvojčat jednovaječných. Vznikla z jediného vajíčka a jediné spermie,
jenže vyvíjející zárodek se náhle rozdělil a vyvinuli se dva jedinci. Příčina, proč se to
stane, je zcela neznámá. Jisté ale je, že vzniklá dvojčata jsou bytosti geneticky zcela
identické. Jsou si často k nerozeznání podobná, vždy jsou stejného pohlaví, bylo by
možno bez jakýchkoliv imunologických problémů transplantovat orgány z jednoho do
druhého... Je to vlastně jeden člověk rozdělený na dva. To jsou skuteční blíženci,
pravá dvojčata, na rozdíl od těch nepravých, dvojvaječných.
Dvojnásobná radost - čtyřnásobná starost
Při stanovení diagnózy vícečetného těhotenství čelo svraští obvykle i ženský lékař,
kterému je o takovou těhotnou pečovat. Dvě děti v děloze přinášejí ne dvojnásobnou,
ale spíše čtyř i vícenásobnou pravděpodobnost výskytu všech možných
těhotenských problémů. Největší problém představuje náchylnost takových
těhotenství k předčasným porodům, se všemi následky, které to pro předčasně
narozené děti může mít. A i když těhotenství proběhne normálně, známe další
nepřeberné množství komplikací, které mohou nastat při porodu. Riziko všech
nežádoucích příhod je pak nesrovnatelně vyšší u dvojčat jednovaječných. Proto se
každé vícečetné těhotenství musí velmi pečlivě lékařsky sledovat.
To ovšem neznamená, že každá dvojčata musí být pro matku zdrojem potíží. Většina
dvojčetných gravidit proběhne normálně a normálně se i porodí. Ještě před takovými
patnácti lety se dokonce stávalo, že přišla těhotná žena do porodnice nic zlého
netušíc a k všeobecnému překvapení porodila děti dvě. Dnes, v době, kdy všechny
těhotné jsou ultrazvukovány, taková překvapení už nejsou možná. Je to dobře, někdy
to byla překvapení ne úplně příjemná. Utkvěl mi v paměti úsměvný případ (úsměvný
pro nezúčastněné), který se stal krátce po mém nástupu v r. 1982 v jedné venkovské
porodnici. Manželé S-ovi z jedné vesnice u Prahy měli dva chlapce a velmi si přáli
děvčátko. Dlouho váhali, zda si pořídit třetí dítě, ale nakonec se rozhodli to zkusit, i
když rozhodování bylo těžké. Těhotenství proběhlo normálně. Byl jsem na porodním
sále, když paní S. k všeobecnému překvapení všech zúčastněných porodila ne jedno
děvčátko, ale tři zdravé kluky. Vzpomínám si, jak jsme si přehazovali telefonní
sluchátko jako horký brambor, když se její manžel dožadoval informací. Nakonec
bylo na primáři, aby mu tu radostnou novinu oznámil. Ve sluchátku bylo prý chvíli
ticho a pak se ozvalo: “Hele, doktore, to je blbá sranda. Tak vážně...”
Přehnaná léčba neplodnosti
Porod dvojčat je poměrně vzácný jev a tvoří jen asi 1% všech porodů. Přesněji
řečeno tvořil. V dobách před nevídaným rozvojem moderních metod léčby
neplodnosti, zejména tzv. asistované reprodukce. Při těchto postupech se vaječníky
úmyslně stimulují tak, aby vytvořily větší množství zárodečných buněk, a není pak
divu, že každé třetí těhotenství takto vzniklé je vícečetné. Když uvážíme, že každý
rok proběhne jen v České republice skoro 9000 léčebných cyklů mimotělního
oplodnění a z nich nejméně třetina je úspěšná, spočítejte si sami, kolik je to dvojčat,
případně trojčat. Vícečetné těhotenství se tak stává nejvážnější komplikací těchto
metod léčby neplodnosti. Což o to, dvojčata se ještě zvládnou, horší je to s trojčaty.
Ta prakticky není možno donosit do termínu porodu a samozřejmě, že i
pravděpodobnost všemožných jiných komplikací s rostoucím počtem plodů stoupá
exponenciálně. Proto byly vyvinuty metody, které nám umožňují počet zárodků
v děloze snížit, pokud s tím matka souhlasí. Obvykle se počet plodů redukuje na dva
a některé případy jsou až těžko uvěřitelné. Na konferenci o mimotělním oplodnění
letos v Praze byl dokumentován případ z jednoho pracoviště v USA, kde byl
redukován počet plodů z dvanácti(!) na dva. Provedení nemá s technikou běžného
umělého přerušení těhotenství nic společného. Někdy v průběhu třetího měsíce se
pod kontrolou ultrazvuku tenkou jehlou do nežádoucího embrya vstříkne chlorid
draselný, který vede k zástavě srdce. Embryo, které v té době má tak 5 cm, se do
konce těhotenství kompletně vstřebá. Není to tedy vlastně technicky příliš složitý
výkon, spíše je komplikovaný eticky, protože lékař, který se značnými náklady a
úsilím snažil napomoci početí dítěte, musí jeho život zase ukončovat. A rodičům se
vždy bude vtírat otázka, jaké by právě to nenarozené dítě asi bylo... Samozřejmě, že
stejným postupem lze z jakéhokoliv dvojčetného těhotenství udělat plod jeden, a také
se to někdy dělá. Právně a eticky se takový výkon neliší od běžné interrupce a i
v tomto případě se respektuje přání těhotné ženy. Jenže se přiznám, že mně osobně
je to nějak proti srsti, i když vlastně ani nevím proč. Snad proto, že sám mám doma
dva tříměsíční chlapečky...
(vyšlo v časopisu Wellness srpen 2000)