pohled do zákulisí

pohled do zákulisí
Milí přátelé,
nabízíme vám speciální možnost nahlédnout do toho, co prožívají během festivalu
UNITED jeho organizátoři.
Účastníci festivalu si přijíždí užít UNITED kvůli umění, kvůli přátelům. Přijíždí
duchovně načerpat. Co ale při UNITED prožívají organizátoři? Je to jen o práci, dřině,
vyčerpání, někdy stresu, nebo i o něčem víc? Čtěte dál a dozvíte se
Petr Húšť – ředitel festivalu
Co nového tě osobně Bůh naučil,
čím tě potěšil nebo překvapil
během letošního festivalu?
Tomáš Polívka
– kapely, moderátor festivalu
Jan Jackanič
– řečníci a semináře
Letošní ročník jsem si užil. Byl stále
náročný, ale myslím, že se nám podařilo
vyladit program a nebyla chvíle, kdy bych
se musel obávat, co z pódia zazní.
Byl jsem moc rád za hlavní programy,
jak večery i rána – působily kompaktněji
a ne jako slepenec jednotlivých účinkujících a jejich čísel. Velký dík v tom patří
našim moderátorům, kterými byli přímo
členové poradního týmu festivalu.
Mě osobně se dotkla nejvíce asi jedna malá větička Jana Sokola - přicházel
jsem na konec jeho semináře, abych ho
ukončil, protože v sále už měla začít zvuková zkouška kapely. A někdo se ho ptal,
jak to v Evropě dopadne s uprchlíky. A on
odpověděl, že to dopadne podle toho, jak
se v tom každý z nás zachová. Uvědomil
jsem si, že u mnoha věcí ve svém vlastním
životě mám už dopředu hotové scénáře,
jak věci dopadnou – v církvi, v rodině,
s dětmi atd. ale že máme tu úžasnou
svobodu a možnost do věcí kolem sebe
vstupovat. Že nás neřídí Osud, ale Bůh.
A v tom je rozdíl …
Festival má jedinečnou atmosféru. A to je
ten Boží zázrak. Atmosféru důvěry, respektu, svobody. Atmosféru chvály a zároveň
společenství. Pořád mi zůstává rozum stát
nad tím, jak je možné, aby se lidé z tolika
různých církví setkali v takovémto pokoji
a radosti. Setkali se na jednom společném
základě, o který jde – a tím je Kristus.
A celé to dotváří i interpreti, kteří přijeli
na festival hrát. Nepřijeli se ukázat, nepřijeli si užít 30 minut slávy. Přijeli sloužit ostatním a podělit se o svoji hudbu, o svoji
radost. Být tady s námi.
Daniel Raška
– modlitebníci
Na UNITED mám každý rok na zodpovědnost službu modlitebního týmu +
každý rok dělám něco dalšího, co je potřeba.
V minulém roce jsem měl na starost
dramaturgii hlavních programů, které
jsou večer a dopoledne. Letos jsem byl
požádán, abych dělal moderátora a vedoucího hlavní scény vždy večer po
22.00, kdy se zde odehrával vždy koncert
zahraniční kapely a ještě závěrečný tišší
meditativnější program jako akustické
chvály, modlitby s videoklipy nebo provedení modlitbou Páně.
Nějakou dobu jsem zápasil, jestli to vzít,
protože to není zrovna služba, ve které
bych se cítil dobře, komfortně nebo si to
dokonce užíval. Raději bych byl někde
schovaný bokem a na hlavní pódium vůbec nešel. Také i to zákulisní odbavení programu pro mě bylo nové a myšlenka, že se
to spouští a běží na můj povel, mi na pohodě nepřidávala. Nicméně jsem to přijal.
Jednak se v posledních letech se učím tomu,
že milovat Krista = být poslušný a za druhé
mě inspiroval Jeremy Riddle, který letos
na Campfestu říkal, že on sám je introvert
a vedení chval před velkým množstvím
lidí není místem, kde by se cítil výborně
a komfortně. Stále jasněji vidím, že jsme
pro Pána Boha použitelnější, když jdeme
do věcí a situací, na které nemáme schopnost, sílu, odvahu, ale máme povolání. Pak
to bývá trefa do černého.
Takže jsem se co nejlíp připravil a přežil
první dva večery. Manželka říkala, že to
nebylo špatné, ale ani super. Poslední den
jsem z toho byl vnitřně otrávený, protože
jsem se snažil, ale přišlo mi to na capa. Tak
jsem si říkal, že asi musím změnit strategii a že se snad ani nebudu chystat. Pak
mě napadl nějaký nápad, tak jsem si ho
poznačil jen bodově.
Asi 20 minut před odstartováním jsem
se dozvěděl, že tento zahraniční kon-
cert bude přenášen živě přes TV Noe.
Pro mě to znamenalo, že musím připravit odbavení programu na vteřiny přesně
(světla, zvuk, propojení a odpočet do
TV, znělky, hudebníky), aby všichni byli
připraveni a přenos klapnul. Taky by
bylo asi vhodné, aby moje moderování
bylo méně rozpačité. Nevím, čím to
bylo, ale tak nějak jsem byl už pokojnější, nestresoval jsem a v klidu to klaplo. Na pódium jsem šel bez poznámek
a dopadlo to konečně slušně.
Toto byla jedna z lekcí, kterou jsem letos
v rámci festivalu prožil, učil jsem se být
poslušný a vyjít i na vodu jako Petr.
Tereza Zbranková
– festivalové noviny
ačkoli z pohledu spravedlnosti by si každý
zasloužil dle toho, co odpracoval. To přeci dává smysl, ne? Myslím, že právě v této
oblasti mám vyvinutou citlivost na spravedlnost a je pro mě těžké dávat milost
a být v tom jako Bůh, který bez ohledu na
naše zásluhy (ještě, že tak) nám dává milost skrze Ježíše Krista. Toto slovo o milosti mě oslovovalo v tom, jak se mám chovat ke své sestře a pomohlo mi to uzdravit
oblast z dětství a dospívání, kdy jsem si já
vše rychle udělala, co mi naši zadali, ona
to furt odkládala a nakonec často nestihla a dělala jsem to já nebo maminka. Čas
využívala často pro lidi kolem, kteří ji za
to měli moc rádi, a já to prostě nechápala,
furt se mi chtělo řvát, vždyť ona je doma
jiná, musím to za ni dělat. Princip milosti
a spravedlnosti mě mohl pomoct v tom
si uvědomit, že honba za spravedlností
a mými představami není tou správnou
cestou.
Lukáš Pokorný
– média a pressroom
koordinátor
Na letošní ročník festivalu jsem se moc
těšila, snad nejvíc za celých 5 let. Měla jsem
velká očekávání od Pána Boha, těšila jsem
se na to, jak bude jednat a co se bude dít.
Těšila jsem se na nové i staré známé lidi
a i na program. Během všech dní festivalu,
včetně těch přípravných, jsem cítila silnou
Boží přítomnost, cítila jsem, že je rád tomu,
co všechno se dělo, jak jsme Jej chválili
a jak mi svou radost dával znát svou blízkostí, láskou a takovým pocitem naplnění.
Na festivalu Pán Bůh dalece předčil
veškerá má dosavadní smýšlení o Něm,
o Jeho moci a lásce. Mohla jsem si uvědomit,
že je opravdu nespoutaný, že je vysoko nad
našimi představami o Něm samotném,
o nás, o našem životě. Že o nás ví všechno, a když Mu my všechno dáme, tak dostaneme ještě mnohem víc.
Lenka Navrátilová
– Klub přátel a pokladna
Hodně mě oslovilo slovo Lukáše Targosze pro dobrovolníky o milosti a spravedlnosti, kdy na příběhu dělníků na vinici ukazoval, že bez ohledu na to, kdy dělník začal pracovat, dostal slíbenou mzdu,
Před festivalem jsme jako členové poradního nebo realizačního týmu psali
krátká emailová zamyšlení. Když jsem
psal své zamyšlení, tak mou inspirací
byl příběh o “kráčení po vodě”. Proč se
snažit a namáhat o těžkou věc? Odpověď
z mého pohledu byla, protože právě tyto
věci, kromě toho, že jsou těžké, jsou také
úžasné a nádherné a největší překážkou
v jejich konání jsou moje obavy, pochyby
a strach. Během UNITED jsem si na toto
zamyšlení vzpomněl ve chvíli, kdy se mi
změnil harmonogram a místo mé původně naplánované práce (příprava tiskových
konferencí) jsem pomáhal připravit registrační místnost a rozběhat počítačovou
techniku. Občas se objevila myšlenka,
jestli svou práci poté stihnu dokončit. Po
dokončení činností mimo můj plán se
vše pohnulo, vystupující, se kterými jsem
potřeboval mluvit, se buď objevili v registrační místnosti, nebo dorazil kamarád,
který měl potřebné kontakty, pomohl mi
se sestavením harmonogramu a tiskové
konference mohly zdárně probíhat. Pro
sebe si pamatuju chvíli, kdy jsem namísto
pochybností a obav o výsledek své práce
začal pracovat a věci se začaly měnit. Pro
mou situaci to byla “procházka po vodě”.
Alžběta Rašková
– registrace účinkujících
UNITED je pro mě srdcovka. Jsem tak
moc vděčná za to, kolik lidí jsem mohla za
těch 5 let fungování festivalu poznat, kolik
přátelství navázat, že mi Pán Bůh dal i díky
UNITED skvělého manžela. Letos mi taky
ukazoval moji změnu, poprvé jsem sama
sebe viděla tak nějak pozitivně a uvědomila jsem si, že Pán Bůh mě neuvěřitelně
formuje. Na prvním ročníku jsem byla
celkem vyplašená a hodně zakomplexovaná holka, neuvědomující si svoji hodnotu... Pán Bůh to ve mně postupně mění
a jsem mu za to nesmírně vděčná. Letos
mě Pán Bůh taky učil, jak naslouchat
druhým lidem. Měla jsem možnost mluvit a modlit se s jednou dívkou, která si
od dětství prošla velmi těžkými věcmi. Po
rozhovoru jsem jí nabídla možnost mluvit s duchovními poradci, měla strach
a této možnosti nevyužila. Modlila jsem
se, abych ji ještě jednou na festivalu potkala. A potkala jsem ji v sobotu, pozvala
jsem ji na kafíčko a po půlhodinovém
rozhovoru jsme ruku v ruce odešly do poradenského centra. Bůh je dobrý!
Petra Barbořáková
– komunikace, moderátorka
festivalu
Z letošního UNITED mám velkou radost. Měla jsem dojem, že celý průběh
je klidný, panuje dobrá nálada a atmosféra a lidé si festival užívají. Pán Bůh mě
v přípravách, ale i průběhu festivalu učil,
že si nemám tvořit vlastní představy, ale
nechat ho, aby jednal, jak on sám chce.
A také mě učil spoléhat se na něj v každém
okamžiku. Také jsem nadšená, když slyším
příběhy lidí o tom, jak Bůh jednal v jejich
životech, měnil je, uzdravoval. Hlavním
důvodem, proč organizovat UNITED, pro
mě je, aby byl Bůh oslavený a věřím, že to
se letos dělo. Prostě mám dojem, že tento
ročník byl ještě tak nějak mnohem více
o Pánu Bohu a to mě těší nejvíc .
Adéla Nevolová
– registrace a korespondence
Bůh většinou jedná, když to nečekáš, Pánu
Bohu to nenaplánuješ a pak jsem zvedl oči
(viz foto.) Přede mnou tam byli chlapi z
pastvin a něco tam montovali. Tento tichý
hlas jsem na festivalu zažil vícekrát. Byl
to příjemný rozměr komunikace s nespoutaným Pánem Bohem.
Daniela Hurtová
– propagační materiály
Pán Bůh mě potěšil počtem lidí. Festival
byl letos plný práce a taky každou chvíli
nějaká komplikace. Krásné bylo, jak rychle Bůh všechno řešil .
Petr Húšť
– ředitel festivalu
Před UNITED jsem ztratil značku SPZ.
Říkal jsem si, teď se mi to nehodí, teď toho
mám moc, vyřeším to po festivalu, pokud
mě během toho nechytí a nedají mi pokutu. Šel jsem na setkání s modlitebníky
festivalu. Super čas. Pak se mě zeptali, za
co se tento rok můžou modlit, co jsou aktuální duchovní výzvy. Čekali ode mě něco
moudrého, hlubokého, velkolepého... Tak
jsem asi některé zklamal. Řekl jsem jim,
že jsem ztratil značku. A pak i ty hluboké
věci . Když jsem od nich odcházel,
tak mě najednou napadlo jedno místo,
kde jsem za poslední dva dny projížděl
(najel jsem okolo 100 km). Byl to takový tichý, jemný, ale srozumitelný hlas.
Poslal jsem tam manželku s dětmi, vše
prohledali, ale nenašli. Za půl dne jsem
tam jel, procházel jsem to, ale nic jsem
nemohl najít. Šel jsem zoufalý po cestě
a říkám: Pane Bože, pokud tu značku najdu, tak to půjdu říct modlitebníkům. Pak
jsem si ale řekl: Petře, takto to nefunguje,
K práci pro UNITED si odskakuju od
svých tří dětí. Nedělám to, jen když spí,
ale také s nimi. Já mám UNITED ráda,
oni ho milují :-) a já jsem moc ráda, že to
můžeme dělat jako rodina (včetně tatínka)
společně. Učíme se spolu sloužit lidem ve
vesnici, kde bydlíme, ve sboru, do kterého
chodíme a v UNITED, který je pro mladé
lidi z celé ČR.
UNITED mě učí být důslednou a nepodceňovat věci. Pán Bůh mě moc povzbuzuje
tím, jakou stopu UNITED zanechává.Tím,
když slyším o velkém množství rozhovorů s poradci, vidím obsazenost seminářů
a skutečný zájem o duchovní věci.
Daniel Mikeš
– tvorba videí a projekce
vzniklo zpoždění na zvukovkách před
námi, a když se tak situace postupně vyvíjela, začínal jsem si uvědomovat, že na
naši zvukovku nejspíš ani nedojde:-). To,
jak hrajeme, z velké části závisí na tom, že
technika funguje tak, jak má, a tak jsem
začínal být dost nervózní. Když už minul
čas, kdy měla končit naše zvukovka, ale
stále zkoušela kapela před námi, tak se
z ničeho nic objevil tým modlitebníků a to
byl ten čas ztišení, který jsem potřeboval,
abych si uvědomil, že k tomu, abychom
mohli společně chválit Boha, nepotřebujeme nic než upřímné srdce a že to, jak
dobré/špatné jsou věci kolem, nesmí být
něco, co mi brání před Něho předstoupit.
Naše zvukovka trvala asi 5 minut a bicí
jsem si ustavoval, až když byl sál plný
lidí. Ale věděl jsem, že všichni ti lidi přišli
na worship scénu chválit Boha a že Bůh
nepotřebuje dokonalý zvuk k tomu, aby
byl oslaven... I když by mu to určitě nevadilo .
Jan Húšť
– poradenství
Nejsem si vědom, že by mě Pán Bůh
něco nového naučil nebo v něčem překvapil, ale možná, že mi to dojde až někdy později. Co mě ale velmi potěšilo, tak
to byl obrovský vnitřní klid v době před
festivalem, což běžně prožívám jako velké
nervy.
Pavel Šupol
– poradní tým
Letos jsem na UNITED měl mimo moje
běžné zodpovědnosti taky možnost podílet
se na vedení chval s chválící kapelou z
církve, ze které pocházím. Jak je tomu
každý rok, v momentě, kdy se festival rozjede, má člověk plnou hlavu svých povinností a na další věci už nemá kapacitu.
Když už se blížil pátek večer, tak jsem si
začínal uvědomovat, že za chvíli společně
s kapelou předstoupím před Boha i před
lidi s tím, že je máme vést ve chválách,
ale já nemám za celý den ani čas si udělat
ztišení. Už začaly zvukovky a já byl stále
v jenom kole. Situace ovšem nabrala zajímavý spád v momentě, kdy jsem dorazil
na místo a zjistil, že z technických důvodů
Před a po UNITED bylo pracovní vypětí,
ale na festivalu jsem zažíval Boží působení. Pán Bůh působil všude. Například
jsem potkal pár známých, se kterými jsem
zašel na oběd. Při něm se téma stočilo
k modlitbě za osvobození od spoutaností
zlým duchem a já si kladl otázku, proč?
Po obědě mi známý řekl, že tohle řeší
již dlouho, vidí jasnou linii zla v rodině
a delší dobu se ptá, jak to řešit. A tenhle
rozhovor mu moc pomohl.
Osobně jsem chvíle, které jsem měl volné, trávil opět se sponzory, kteří díky mě
začali jezdit na UNITED. Letos už se jim
moc nechtělo, ale nakonec přijeli a byli
úplně nadšení z přednášek i programu.
Jana mi říkala, že měla slzy v očích, když
viděla tolik lidí chválit Boha a že je moc
ráda, když na tohle může dát peníze.
Užíval jsem si vedení Duchem svatým
při večerní videoklipové modlitbě. Jedna
holka mi řekla, že tohle byl pro ni vrchol
čtvrtečního programu, ač se jí chtělo spát,
tak ji to totálně dostalo. Díky Bohu za jeho
působení.
hlava stojí a na co dřív myslet. Na festivalu jsem viděla, že se Pán Bůh o všechno
potřebné postaral. I ty nejvyhrocenější
situace se podařilo vyřešit a Pán Bůh mi
dal v tom všem pokoj. Vždy, když jsem
potřebovala povzbuzení, tak mně poslal
do cesty lidi, kteří mě povzbudili nebo se
za mě modlili. Znovu jsem si uvědomila,
že Pán Bůh má vše ve svých rukách a že
se o mě postará i na druhém konci světa.
A to vnímám i každý den tady.
Alena Hurtová
– prodej triček, granty
Tomáš Süss
– poradní tým, street scéna
a měli v plánu připravit hřiště, dost výrazně pršelo. Pán Bůh je ale milostivý a je,
věřím, příznivcem festivalu, neboť od
středy odpoledne až do pondělního rána
(kdy jsme měli pofestivalovou afterparty– odváželi jsme těch cca 20 tun písku
zase pryč ) nespadla ani kapka. Je skvělé
vidět, že se o nás Bůh stará i v takových
„neduchovních“ záležitostech.
Chodím kolem Domu kultury každý den
z práce, a když jsem šel kolem po skončení
festivalu, kdy už tam byl zase obvyklý celoroční klid, znovu jsem si mohl uvědomit,
jaká je to výsada a milost, že takovou akci
k oslavě našeho jediného Boha vůbec
můžeme pořádat, a to navíc ve spolupráci
lidí z tolika různých společenství a měst.
Už to samo o sobě je takový malý zázrak.
Úžasné je pak vidět, že Bůh i skrze festival
může pracovat v životech nás všech.
Makréta Satková
– poradkyně
Jelikož nám pár dnů před festivalem náš
nejmladší syn (necelé dva roky) snědl hypermangan, tak jsem se dostavil jen na
sobotu. Byl jsem velice překvapen jak,
i přes mou nepřítomnost, vše celkem
dobře na street scéně fungovalo! A když
jsem přijel, jak lidé měli zájem a starost
o Kryštofa, jak se mu daří apod. Krásné
přijetí a zájem, jako kdybychom byli opravdu rodina! V týmu, a to jak v úzkém, tak
i v širším, panovala úžasná atmosféra
pokoje a radosti. Alespoň já jsem to tak
v sobotu vnímal !
Magdaléna Koňařová
– vedoucí průvodců
zahraničních kapel
Na letošní UNITED jsem se moc těšila.
Byly to mé poslední dny v Česku před cestou do Indonésie, kam jsem hned po festivalu na půl roku odletěla. Musela jsem
řešit hodně věcí najednou – věci na festival, přípravy do zahraničí, balení… Bylo
toho celkem dost a nevěděla jsem, kde mi
Zpoza prodejního pultu mne potěšilo, že
jsem poznávala tváře účastníků (byť je jinak neznám a patrně jsou z daleka), kteří
přijeli už poněkolikáté, což znamená, že
se jim festival líbí, že jsou ochotni upřednostnit ho před jinými akcemi nebo
dokonce vzít si dovolenou a jet za
námi přes půl republiky. Navíc mají
chuť připomínat si ho i přes rok a nosit
UNITED tričko, placku nebo náramek.
Pak nás také jedna situace překvapila,
možná i zahanbila, když jsem jednomu
muži středního věku nabídla tričko, zeptal se na cenu a pak nám řekl, že považuje
za zbytečné kupovat si tričko za 200,- Kč,
když to, které má na sobě (a ostatní doma)
koupil za 30,- Kč v bazaru a zbylých 170,Kč může dát na evangelizaci.
Michal Skalka
– sporty a divadla
Přestože byl srpen krásným měsícem
plným sluníčka, v týdnu, kdy měl proběhnout festival, se zhoršilo počasí a začalo
vytrvale pršet. Vzhledem k tomu, že mám
na starost i sporty, které se odehrávají venku, trochu mi to – oproti našim zemědělcům a zahrádkářům – zkazilo náladu.
Ještě ve středu, kdy jsme před Dům kultury naváželi písek pro beach volejbal
Letošní UNITED jsem poprvé prožila
ze strany poradenského týmu. Přestože
byla tato služba pro mě jako introverta
poměrně náročná, opravdu jsem přijala
požehnání skrze to, že jsem mohla vidět,
jak Bůh jedná v životech lidí, kteří za poradci přišli s různými těžšími či lehčími
záležitostmi.
Pro mě osobně byl obzvláště výjimečný
moment, kdy jsme s manželem vyrazili na
malou procházku s cílem ulovit doporučenou točenou zmrzlinu u nádraží. Chtěli
jsme být alespoň chvilku v klidu mimo
dav lidí. Na cestě ke stánku jsme míjeli
ušmudlaného muže, který seděl na kraji
chodníku, bručel něco pod fousy a tvářil
se hodně nepřátelsky.
Mívám z takových lidí na ulici obvykle
strach a snažím se kolem nich opatrně
projít. Když jsme ho míjeli, opět něco nesrozumitelného říkal (zřejmě si do vzduchu na něco stěžoval), působil při tom
dost nešťastně a naštvaně. Nevím, jestli byl
trochu opilý, nepoznala jsem to na první
pohled, ale zaujaly mě smutek a zoufal–
ství v jeho očích. Posledních 50 metrů ke
stánku jsem nemohla zapomenout na jeho
smutné oči, tolik mě ten pohled bolel, že
mi ještě dnes při vzpomínce na jeho oči
vyhrknou slzy. V tu ránu jako by mi Ježíš
řekl: „Chci, abys mu taky koupila toče-
nou zmrzlinu.“ Polilo mě horko a hned
zase studená vlna při představě, že tomuto cizímu člověku nabízím zmrzlinu. Co
si asi bude myslet? Co mi je po něm? Ale
nedokázala jsem Ježíšova slova přehlušit.
Prostě jsem koupila zmrzliny tři.
Cestou zpět jsme se u muže zastavili a řekla jsem mu, že mu nesu zmrzlinu. Zmateně vzhlédl a nechápal, co mu
chci. Ale když jsem mu to zopakovala,
uvědomil si, že jde o zmrzlinu a začal
se ptát, kolik za ni chci. Vysvětlila jsem
mu, že nic, že mu ji chci věnovat a udělat
mu radost. Muž si zmrzlinu váhavě vzal,
nechápavě se mi podíval zpříma do
obličeje a pak se mu v očích objevila radost, jakou vídáme u malých dětí, jeho
ztrápený obličej se uvolnil a rozzářil do
širokého úsměvu. Znovu a znovu mi
začal děkovat. Musela jsem mu říct, že
tu zmrzlinu mu posílá Ježíš. Věděla jsem,
že nebyla ode mě… Celou cestu zpět do
kulturního domu jsem brečela a děkovala Ježíši za to, jak moc tohoto zlomeného
a ztraceného muže miluje a že jsem mohla
na vlastní oči vidět, co dokáže Jeho láska
vložená do úplně obyčejných věcíe.
On se procházel nejen mezi účastníky
festivalu, ale zašel i kousek dál, aby potěšil
svého milovaného.
Zuzana Vyvialová
– workshopy
Do realizačního týmu festivalu jsem se
dostala tak trochu omylem. Byla jsem
zvědavá, co mě čeká, jaký bude tým, jak
vlastně funguje zázemí takové akce, jaké
to bude být součástí něčeho tak velkého
v kontextu jiných lidí, než které znám. Co
mě Pán Bůh učil – že různorodost je dobrá, že kvalita a detail dává lepší obraz, ale
hlavně, že investice do lidí je to nejcennější, co člověk může udělat. Způsob, jak se
UNITED stará o dobrovolníky (duchovní
péče, setkání s hvězdou, jasně rozdané
úkoly, ale i nároky, které na ně má) je jedinečný a věřím, že právě tahle skupina asi
čerpá a učí se nejvíce.
Co jsem se učila já osobně – zas tak nějak
omylem jsem se stala na chvíli duchovním
poradcem a tak - jak mi docela dobře
jde to „dělat rukama, tvořit a organizovat“ – najednou jsem se musela zastavit
a naslouchat, jak těm lidem, se kterými
jsem mluvila, tak Duchu svatému. A to je
ta pravá výzva. A to je asi ta moje výzva
po festivalu – možná se umět trochu více
zastavit a naslouchat druhým, ale hlavně
Duchu svatému.
Jitka Zvánovcová
– modlitební tým
O festivalu UNITED jsem slyšela už
několikrát od známých a čím víc jsem
o tom slyšela, tím víc jsem litovala, že
nejsem mladá, abych tam mohla jet (třeba jako dobrovolník) a dokonce i moje
děti už nejsou dost mladé a vnoučata zas
moc malá. Pravda, taky jsme se s přáteli předem za festival občas modlili, ale že
bych jela, na to to rozhodně nevypadalo.
Ale když letos na Křesťanské konferenci
v Praze na začátku července mluvil Petr
Húšt o UNITED, už jsem byla skoro
jistá, že nakonec pojedu. A skutečně - po
všelijakých zmatcích se pro mne otevřela
možnost být členem modlitebního týmu!
Byla to moje letošní jediná „dovolená“.
Mám ráda dovolenou v přírodě, kde je
jen málo lidí – mých přátel či rodiny
a klid – místo toho jsem jela někam, kde
jsem nikoho neznala, kde bylo na malém
prostoru natěsnáno spousta lidí a pochopitelně tam byla i hlasitá hudba, což mi
činí potíže. Ovšem zážitky z UNITED
zdaleka převážily všechny nepříjemnosti, které jsem občas musela překousnout.
Bylo úžasné vidět, jak Bůh spojí lidi, kteří
jsou tak různí věkem, příslušností k té či
oné církvi do modlitebního týmu a jak nás
vede do různých věcí. Obdivovala jsem
nasazení všech, co festival připravovali,
účinkovali na scéně či pomáhali, a jsem
vděčná Bohu, že se toto může dít v naší
zemi.
Každý den byl nabitý různými překvapeními a často bylo vidět, že Bůh má
opravdu smysl i pro humorné situace.
V pátek jsem se na UNITED setkala
s jedním mladíkem, kterého jsem vůbec
neznala, ale samotnou mne udivilo, jakou
mám najednou jistotu, co přesně mu mám
říct. „Mám se modlit, abys dobře slyšel
Boží hlas,“ řekla jsem mu. Ano, řekl mi,
právě za tohle potřebuji modlitbu. A tak
jsem se modlila. Setkání nebylo dlouhé,
věděla jsem jen jeho křestní jméno a ani si
nezapamatovala jeho obličej a po návratu
domů, plná všech dojmů, jsem zjistila, že
sice na to setkání občas vzpomínám, ale
už ani vlastně nevím, zač jsem se vlastně modlila, ani jméno mladíka. I tak jsem
se občas doma za něj krátce pomodlila.
Čas plynul a já se ocitla na jiné křesťanské
akci a „náhodou“ jsem byla přítomná
tomu, že před skupinu předstoupil sympatický mladý muž a z jeho svědectví vyplývalo, jak touží chodit podle Boží vůle
a jak se učí poslouchat, co mu Bůh říká,
i když to třeba pro něj znamená nepříjemnou změnu.
Nedávno jsem z nějakého důvodu sedla
k počítači, prohlížela videa a další materiály z UNITED, vzpomínala na různé
příhody a najednou se mi jasně vybavila
vzpomínka na tu modlitbu v pátek na festivalu a věděla jsem i jméno mladíka a to,
že jsem se za něj měla modlit, aby dobře
slyšel Boží hlas. A pak mi najednou došlo, že to byl stejný
člověk, stejné jméno - jen jsem ho při tom
druhém setkání nepoznala. Možná také
i trochu proto, že mi připadal jiný, dospělejší, rozhodnější, jistější ve víře... Lucie Rašková
– produkční festivalu
Letos mě Pán Bůh na UNITED ukázal,
že nemusím všechno stíhat, všechno
umět a všemu rozumět, že nemusím být
ve všem perfektní, mít vše do puntíku nachystané a umět zodpovědět na všechny
otázky. Ukázal mi, že to, co chce, je
moje poslušnost, oddanost a závislost na
Něm…
Markéta Pavelková
– občerstvení
Během letošního UNITED jsem si našla
každý den prostor na Boha v modlitební místnosti a musím říct, že jsem z těch
chvil hodně čerpala. Hned první den jsem
se po nějakém čase modlitby odhodlala
zajít na poradenství. Nejprve jsem váhala,
zda můžu, čekala mě ještě spousta práce
a úkolů. Pak jsem ale šla a bylo to dobře.
Vše jsem ten večer stihla a ten čas nebyl
ztracený. Opět jsem si letos na UNITED
uvědomila, že jsem a měla bych vždy být,
současně služebníkem i učedníkem. Tedy
– i ten, kdo slouží, je vždy naplno Božím
dítětem, které potřebuje čerpat z chvil
s Pánem a taky se od Něho učit. A tak se
učím.
Ondřej Hurta
– finanční ředitel festivalu
UNITED je pro mě zejména životní dobrodružství. Je to napínavá dlouhotrvající
zkušenost. Nikdy se neví, jak to dopadne
– programově, finančně, a hlavně – budou
lidé oslovení Pánem Bohem?
Je dobrodružné spolupracovat s tolika
dobrovolníky a vidět, jak rostou, či jak
jdou jinou cestou a my musíme hledat na
jejich místo nové lidi, kteří by tvrdě pracovali, a často je jejich odměnou jen to, že ví,
že si to Pán Bůh snad použije. UNITED je
pro mě velké dobrodružství s Pánem Bohem, protože vidím, čeho všeho krásného
je schopen. Díky UNITED vidím Pána
Boha jako Boha zázraků, moci, síly a svrchovanosti a zejména Boha, který miluje
mladou generaci a chce, aby mladí lidé šli
s ním a za ním.
Renata Zajíčková
– modlitební tým
Jsem velmi ráda, že jsem v průběhu festivalu mohla mít několik setkání s jednou
dívkou, která do poradenské místnosti
přišla s touhou být vysvobozená z mentální anorexie. Docházela každý večer, měli
jsme s ní a ještě s jednou sestřičkou – psycholožkou rozhovory a modlitby a poslední večer jsme se skutečně modlily za úplné
vysvobození a uzdravení. Ta dívenka byla
jak vyměněná – první večer ztrápená, depresivní, zoufalá, poslední večer radostná
a šťastná, odhodlaná vstoupit do nové
životní etapy v Boží svobodě a síle.
Chvála Bohu.
BŘEŤA RAŠKA
– VEDOUCÍ TÝMU DOBROVOLNÍKŮ
Pán Bůh je jako elektřina, nevidíme ji,
ale bez ni si ani neškrtnem.
Na festivalu se třetím rokem starám
o dobrovolníky. Celá letošní dobrovolnická konference probíhala perfekt-
ně, dobrovolníci přijeli, byli pracovití,
byli šikovní, ochotní, milí, po technické
stránce vše klapalo.
Připravoval se festival, proběhla brigáda
pro město, nepršelo. Při společných setkáních jsme chválili Boha, modlili se, měli
skvělé vyučování o Boží milosti, probíhaly
výzvy, rozhovory, modlitby... úžasné.
V neděli ve 3 hodiny ráno, kdy jsme
douklízeli a sbalili celý festival, mě už ani
nepřekvapilo, že se to povedlo zase o hodinu dřív. Hlavou mi proběhla myšlenka,
že už to prostě umíme a celý UNITED je
souhrn dobré práce!
V neděli dopoledne při závěrečné bohoslužbě s dobrovolníky byla skvělá atmosféra. Všichni napracovaní, unavení,
ale plní radosti, nadšení, vděční, spousta
dobrovolnických svědectví z celého týdne,
prostě jedna velká rodina! Takové malé
nebe na Zemi. Probíhaly chvály a mě chyběl už jen poslední moderátorský vstup
s poděkováním a společný oběd. Znovu ta
myšlenka.... fakt se to povedlo, umíme to,
dobrá práce.
Prásk... při poslední písni celé konference (Můj Bůh je můj štít), která shodou
okolností celý festival ve čtvrtek otvírala
a v sobotu oficiálně ukončila, se ozvala
malá rána od kabelu. Vypnula elektřina v pódiové technice, vypnula v celém
sále, vypnula v celém kulturáku, vypnula
v celém Vsetíně.
Jakoby mnou projel blesk a facka se slovy: „Zbrchej se, frajere!“ Takové malé,
velké připomenutí, o Kom to celé je a kdo
je tady Pánem. O to krásnější byl závěr,
kdy plným sálem, jen akusticky doznívala
poslední sloka této písně a já zase naprosto jasně věděl, že celý ten kolos jménem
UNITED proběhl v pořádku, díky Boží
milosti a že Bůh je ten, kdo nás chrání
a dává ovoce naši práci.
Náš Bůh je náš štít.
Staň se členem Klubu přátel UNITED!
A co ti nabízíme?
(:
Klub je pro všechny ty, kterým festival leží na srdci a kteří chtějí, aby se
touto formou mohli lidé o Bohu dozvídat i v příštích letech. Můžeš se stát
součástí něčeho, co ovlivňuje lidské životy a může být pro všechny velkým
duchovním přínosem.
Chceme ti ukázat, co je pod pokličkou – novinky o tom, co se aktuálně děje,
s čím bojujeme, informace, které na internetu nevyčteš. Rádi bychom ti i nabídli
vstupenku na festival za sníženou cenu. A i ty nám můžeš být inspirací – psát
nápady na kapely, řečníky nebo i tipy, jak festival zlepšit.
Co pro to stačí udělat?
Přihlas se do Klubu přátel vyplněním formuláře na našich internetových stránkách
a vyber si možnost podpořit nás buď jednou ročně částkou 1 200 Kč (preferujeme)
nebo měsíčně 100 Kč.
Příspěvky posílej na účet 2400723100/2010
s variabilním symbolem 2222
a specifickým symbolem tvého telefonního čísla.