Whale77

GERTY – Sněhobílá kočka
Jak sněhová vločka
je bílá naše kočka
nechutná jí čočka
radějí sní cvrčka
blahem přivře očka
Whale77
PLYŠÁČEK JARNÍ
Sněhulák již hlavu sklání,
nastal čas jarního tání,
myslel si, že ještě přečká,
zbude z něj však pouze břečka.
Šibalsky se slunce tváří,
zelenou má v kalendáři,
usmívá se, teplem hřeje,
všechno živé pookřeje.
Kraj obléká šaty z krásy,
ptáček radost zpěvem hlásí,
sněženkám se bělá květ,
jarní písně pojďme pět.
LYRA – Kytička
Pláče, pláče kytička,
že je stále maličká.
Volá tiše: "Já chci pít,
od sluníčka pohladit."
Mráčky slyší kytičku,
posílají vodičku.
Napila se kapičky,
vyrostly jí lístečky.
Sluníčko pusinku dává,
větříček poupátku mává.
Dnem i nocí roste si
do kvítečku, do krásy.
Už nepláče kytička,
voňavá je celičká.
S radostí se ukazuje,
zahrádečku ozdobuje.
Vláček – FrantišekZ4
Po kolejích houká hou
vláček s lokomotivou
je moc krásný uvidíš
pustit si ho se mnou smíš
zatroubíme na trumpetu
odjezd vlaku v cuku letu
rozvezeme hračky dětem
nakonec je všechny svezem
BABSI – Kočka a havran
Před mnoha lety zkraje jara,
kočka s havranem si povídala.
Jen mi řekni, milý havrane,
proč létat umíš a já ne.
To máš tak moje milá,
ty bez křídel ses narodila.
Já chtěla bych se proletět,
jako ty shůry vidět svět.
Ale kočko, ber to tak,
že nedokážeš to co pták.
Třeba ještě pozdě není,
já směle dám se do učení.
Teď mi řekni moje milá,
co tě máma kočka naučila?
Mňoukání, skákání a běhání,
ale nikdy žádné létání.
My žijeme spolu v kraji,
kde kočky zkrátka nelétají.
Já zase jako ptáče litoval,
že létal jsem, ale neběhal.
LIŠČATA – RUBÍNKA
Temná nora ukrývá
tři liščata šedavá
od maminky sají mlíčko
pak vyběhnou na sluníčko.
Dovádějí spolu čile
někdy taky rozpustile
časem trochu vyrostou
půjdou lovit s mámou svou.
Na lovu je plno vzruchu
tolik zvuků v každém uchu
bystrost jim je vrozená
nebojí se jelena.
Od maminky se hned doví
jak se hbitá myška loví
další dny u skály
loví už bez mámy.
Jiří Košina – Malé Koťátko
Koťátko spí v teplíčku
stočené je v klubíčku
usmívá se ze spaní
ve snu myšku dohání.
Už ji drží za ocásek
unikla mu jen o vlásek
tak to vždycky dopadne
chytit jí je nesnadné.
Přesto ale nevzává se
Hned ji půjde chytat zase
Jen co trochu povyroste
Chytí myšku třeba po sté
Učíme se – Ružena
s kolečky na nohou z kopce
pádem se řítíš ke mně
k záchraně nachystám ruce
neboj se zachytím tě
ne
tomu nemůžeš rozumět
babi radí mi máma
jsem velká holka je mi pět
spadnu a zvednu se sama
BUDÍK – Hanaka
Babi, babi, babičko!
kam zmizelo sluníčko?
Uteklo si z oblohy,
nemělo nic na nohy!
Že by šlo jen naboso?
Vsadíme se?
A o co?
Schovalo se - je to tak?
Ano, za šedivý mrak.
Ten jen trochu zapláče,
je to budík pro spáče.
Probudí se květiny,
každý kvítek je jiný.
Vidíš? Žlutý, červený,
svítí v mokré zeleni.
Rozesmály sluníčko,
už je zpátky, babičko!
Chytání lelků: MiskaPiska
Byl jednou jeden lelek,
Ten ničeho se nelek´.
Odvahu měl obří
- v tom jsou lelci dobří.
Někdo je rád chytá,
když má umýt podlahu,
myslí, že tím získá
nebojácnou povahu.
Chytám toho lelka,
i když už jsem velká,
chci být totiž jako on,
odvážná, silná jak slon.
Kdopak mi to cuchá vlasy?
Kdopak tahá za ně?
Lelka já jsem nechytila.
Ten lelek chytil mě.
Pomlázková – Jitka
Když jsem dneska přišel domů
unavený z pomlázky,
odložil si košík vajec
s barevnými obrázky,
hned jsem spěchal se svým plánem
přes dvorek na zahrádku,
tam zasadil všechny proutky,
ať mám na ně památku.
Pentličky jsem nesundával
krásně vlají ve větru.
Kdyby bylo chladno z rána,
budou v nich jak ve svetru.
Doufám, že se jednou dočkám,
že do vrby vyrostou,
ještě dřív, než já se stanu
v našem městě starostou.
O zlatém střevlíkovi – JINDRA
Potkal střevlík střevlíka,
ptal se, proč tak naříká.
„Chci být krásný“, střevlík na to,
„a na šatech samé zlato.“
Druhý střevlík hlavou kroutí,
čímpak kamarád se rmoutí,
a přemýšlel do noci,
jak by mohl pomoci.
„Už to mám!“ pak ráno jásá,
„jémine, to bude krása.“
Ihned za přítelem letí –
dokázal to, milé děti.
Vzal střevlíka na sluníčko,
řekl, ať si sundá tričko
a na krovkách natotata
rozzáří se spousta zlata.
Rychlonzka21
TKANIČKA – KING D
Smutná malá tkanička
co ztratila ji botička
hledá volá náříká
"Co třeba ty, veliká?"
"Jsem jen bota do sněhu
kličku s tebou nesvedu."
"Já sandálek do písku
hledej spíše tenisku."
"Já mám suché zapínání
ale moje sestřička
té prý chybí tkanička."
Teniska pak na kličku
zavázala tkaničku.
Šneček a beruška – PePečkosoutež
Za sedmero řekami,
za sedmero háji,
na paloučku včelky Máji,
žil závistivý šneček.
Berušce chtěl ukrást sedm teček.
Dobrá, řekla beruška,
zašeptala do ouška.
Já ti dám svých sedm teček
za tvůj krásný domeček.
Berunku doma nepoznali,
do chaloupky ji nepustili,
a že když má vlastní dům,
ať spí vedle sousedů.
Za sedmero řekami,
za sedmero háji,
na paloučku včelky Máji,
pláče smutný šneček.
Místo domu na ochranu
na zádech má sedm teček.
Proto, že je zajímavý,
ptáci ho už z dálky vidí.
Bez domečku snadnou kořistí,
schovaný jen ve spadaném listí,
bojí se lidí i hladových zobáčků,
nechce být večeří, návnadou na háčku.
Beruška přiběhla s prosíkem,
s uplakaným nosíkem.
Vrať mi, prosím, moje tečky,
tvůj domeček je moc hezký,
jen v naší chaloupce pro něj není místo
uklidila jsem, máš v něm čisto.
Tak zas oba mají co jim patří,
v chaloupce beruška, dva její bratři.
Šneček ve svém domě
spokojeně pobrukuje.
Ráno ho z naší zahrady
odneseme pod platany,
aby nám nesnědl saláty.
Ještě na dobrou noc pusu od táty.
Předškolák – Jari Agnes
Maminko řekni mi
proč jsem tak maličký?
ještě si neumím
zavázat tkaničky.
Pletu si názvy slov
a taky písmena
netuším co která
číslice znamená.
Tatínku pověz mi
až budu veliký
dozvím se k čemu jsou
páčky a knoflíky?
Ve škole dostanu
od rozumu klíček
domů vám přinesu
labutě a biče.