pdf Zpravodaj chebské farnosti 2011 10

Transkript

chebské farnosti
ročník 15
říjen 2011
číslo 10
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
EDITORIAL
Před nedávnem jsme přestoupili astronomickou hranici oddělující léto
od podzimu, dny se výrazně zkracují, a znovu mnozí z nás vstávají do
temných, mlhami zastřených rán. Opouštět teplý pelíšek a vypravit se
do práce je stále krušnější. Kdyţ k tomu ještě studeně prší a vítr se honí ulicemi, z nosu vám kape a v hlavě duní, kdo by nad tím jásal. Pak
uţ snad stačí si jenom pustit zprávy. Zvlášť zarputilí uţ jen dodávají:
A bude hŧř!
Před nedávnem jsme přestoupili astronomickou hranici a vlády se ujal podzim. Zahrady
a pole vydávají úrodu, prŧzračný vzduch a listí vybarvující se do překrásných barev vábí
k výletŧm. V lesích je plno hub – no, jak kde, já na ně štěstí tolik nemívám - nicméně procházka zbarveným voňavým lesem nemá chybu. Kdyţ si pak večer místo televize usazeni
v pohodlném křesle otevřete pod lampou pěknou kníţku, poznáte, ţe podzim má v sobě
něco úţasného.
Je to zkrátka jako o té sklenici: Mŧţe být poloplná nebo poloprázdná. Záleţí na úhlu
pohledu. Záleţí na tom, které tóny necháte rozeznít ve svém nitru, zda ty temné a ponuré,
nebo ty jiskřivé a jásavé. Ať je toto říjnové číslo Zpravodaje tím, které vás naladí do ţivých barev a pozitivních myšlenek.
rym
ZA VĚRUŠKOU MAYEROVOU
Není to tak dávno, kdy jsme na těchto stránkách zaznamenali v rubrice 950 osudů neobyčejně obyčejný život Věry Mayerové. V únoru 2011 oslavila v kruhu svých blízkých
ještě v plné svěžesti 91. narozeniny, v září jsme se s ní v kostele sv. Václava důstojně
rozloučili. Věrka skončila svou velice plodnou cestu po této zemi – a jak věříme – vrátila se zpět do náruče svého Stvořitele. Stále však dál zůstává mezi námi ve vzpomínkách, které do našich srdcí vtiskla svou laskavostí a ochotou kdykoli tiše a bez okázalosti přispěchat na pomoc, přiložit ruku k dílu nebo jen prostě s porozuměním vyslechnout. Zůstává dál ve svých dětech a vnucích. Děkujeme ti, Věrko, za všechno, čím jsi
pro svoji rodinu i pro nás ostatní ve farnosti byla a co jsi znamenala.
2
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
SLOVO FARÁŘE
Byl jsem neurotický uţ celá léta. Míval
jsem úzkosti a býval jsem sklíčený a taky
sobecký.
Kaţdý mi říkal, abych se změnil.
Měl jsem na ně vztek, a zároveň jsem s
nimi souhlasil a chtěl jsem se změnit, ale
nešlo to, ať jsem se snaţil sebevíc.
Nejvíce mě mrzelo to, ţe i mŧj nejlepší
přítel na mě naléhal, abych se změnil. Cítil
jsem se bezmocný, jako bych byl v nějaké
pasti.
Pak mi jednoho dne řekl: „Neměň se.
Mám tě rád právě takového, jaký jsi.“
Ta slova byla pro mé uši rajskou hudbou:
„Neměň se. Neměň se. Neměň se… Mám
tě rád takového, jaký jsi.“
Uvolnil jsem se. Obţivl jsem. A najednou jsem se změnil.
Teď vím, ţe jsem se nemohl doopravdy
změnit, dokud jsem nenašel někoho, kdo
mě má rád, ať uţ jsem se změnil, či ne.
Takhle mě tedy miluješ, Boţe?
Anthony de Mello
DIECÉZE ČTE BIBLI
ho stanoviska: Bŧh je věrný, lid Boţí nevěrný, a proto nesnáze, jeţ na lid doléhají,
jsou dŧsledkem jeho hříchu… I nad ním
však vítězí odpouštějící milost Boţí, přijímaná kajícími. Zpětně jsou sem opět promítány zkušenosti z babylonského zajetí.
Otázka: Na jaké verše v knize Soudců navazuje výraz „Gedeonovo rouno“ a co tento
výraz znamená?
 List Římanŧm: Nejsystematičtější Pavlŧv list vykládající jeho teologii spásy
(Řím 1 – 8), zápasící o pochopení tajemství
spásy Izraele (Řím 9 – 11) a aplikující toto
poznání na praktický ţivot křesťanŧ (Řím
12 – 16).
Otázka: Kde v listu Římanům najdeme „jáhenku“ („diakonku“) a jak se jmenovala?
 Rút: V hebrejské bibli patří mezi pětici
tzv. „svátečních svitkŧ“, které jsou součástí
třetí části bible, tzv. „Spisŧ“. Kniha Rút se
předčítala při svátku Letnic obsahuje modelové vyprávění pouţívající silný lidský příběh, jehoţ hlavním záměrem je ukázat, jak
je odměňována dŧvěra, kterou člověk skládá v Boha, jehoţ milosrdenství zahrnuje i
ČETBA NA ŘÍJEN
Další podněty www.bip.cz/dieceze-cte-bibli,
při středeční „biblické“ mši od 8:00 a každou třetí středu v měsíci při biblické tematické přednášce od 9:00 a 19:00 (viz „Biblické středy“ – více na str. 22).
ODPOVĚDI NA PŘEDEŠLÉ OTÁZKY:
 List Jakubŧv: Martin Luther tento list
nazval „slaměná epištola“, protoţe podle
něj příliš zdŧrazňuje dŧleţitost skutkŧ
oproti (pouhé) víře („víra bez skutkŧ je
mrtvá“, Jak 2,20) a Luther se obával, ţe
povede čtenáře k pokušení zakládat svoji
spásu na „skutcích“, a ne ne „víře“.
 Jozue: Před Jordánem i za Jordánem sídlel kmen Manasses (viz Joz 13,7-8).
 Matoušovo evangelium: V den soudu
budeme skládat účty „z kaţdého planého
slova“ (viz Mt 12,36).
V ŘÍJNU ČTEME:
Soudcŧ: Pojem "soudce" (hebrejsky šofet)
označuje v hebrejštině ty, kdo v zemi hájí a
obnovují Boţí řády. Část Sd 2,6 - 3,6 je
nejvýraznějším souhrnem deuteronomické3
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
cizince. Matouš pojal Rút do Jeţíšova rodokmenu (Mt 1,5).
Otázka: Které další biblické knihy patří do
pětice „svátečních svitků“ a při jakých příležitostech se v židovské liturgii předčítají?
 List Efezským: List podává Pavlovo
učení v pozdější, mnohem zralejší podobě,
vyjádřené v klasickém schématu: Čemu věřit? (Ef 1 – 3) + Jak z toho ţít? (Ef 4 – 6).
Otázka: K čemu list Efezským přirovnává
vztah Krista a církve?
 První Samuelova: V knihách Samuelových se prolínají dvě linie – dějinná a
prorocká. Najdeme zde některé z nejznámějších biblických příběhŧ (povolání Samuela, příběh krále Davida včetně jeho ví-
tězství nad Goliášem a později jeho hříchu
a pokání…). Vláda krále Davida je v bibli
povaţována za ideální a modelový vrchol,
se kterým souvisejí mnohá mesiánská zaslíbení. První kniha Samuelova formou líčení nesnadné cesty k tomuto vrcholu zve
čtenáře k dŧvěře, ţe věrnost a dŧvěra
v malých počátcích a v protivenstvích vede
k velkým věcem.
Otázka: Kdo byl Davidovým nejbližším
osobním přítelem?
CITÁT NA MĚSÍC:
„Kdo přestane číst Bibli, stane se nečitelným křesťanem.“ (Pavel Kosorin)
CESTY VÍRY
Na Lesný jsem se třeba tentokrát dostal
ze směru, odkud se mi to před tím ještě nikdy nepodařilo. Zato jsem ale objevil krásné skály na kótě 957, kde jsem nikdy nebyl.
Ale právě tahle veliká svoboda ve volbě
cesty spojená s vyţráním si jejích dŧsledkŧ
mě dneska fascinuje a moc si ji uţívám.
Lozím přes polomy, slézám malé skalky,
prodírám se houštinami a (občas i pomocí
buzoly) vţdy se jako dítě raduju, kdyţ nakonec přeci jen jsem tam, kde jsem přibliţně chtěl být. Připadám si jako Colin Smith
z filmu Osamělost přespolního běžce, kdyţ
si při svých dlouhých výbězích přírodou
kaţdičkým pórem svého těla uţívá okamţikŧ svobody – něčeho, co nemŧţe být udupáno ani za zdmi polepšovny…
JE CESTA SKUTEČNĚ CÍLEM?
V sobotu ráno hodinu
před polednem, právě
v hodinu, kdy v Teplé
začíná hlavní poutní
mše, zamykám auto
v Úbočí. Sluníčko rychle stoupá do záhlaví, já
se pomálu s litrem a pŧl
vody a několika gely
v běţeckém batŧţku drápu na Lesný a přede mnou 30 km osamělé pouti nádhernou
přírodou.
Na rozdíl od včerejška, kdy jsem si při
cestě na Dyleň stěţoval na všechno moţné,
nemám tentokrát na koho hudrat. Cestu
jsem si zvolil sám, čas a místo startu také,
kudy poběţím je také jen a jen na mě. A
právě toto „sám“ si hned od počátečních
metrŧ podél potŧčku stékajícího z Lesného
plnými doušky uţívám. Ale taky „vyţírám“
– takhle sám se totiţ odvaţuju znovu a
znovu hledat tu nejkratší cestu, která se pak
ovšem také znovu a znovu ukazuje jako
zrovna ne ta nejrychlejší.
4
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
Pomalu se blíţí pŧl třetí a uţ by to za
chvilku mělo být jen 10 km do kláštera, kde
od pŧl čtvrté začíná závěrečné poţehnání.
To bych mohl dát a moc si to i sám začínám přát. Jakoby pro mě právě toto poţehnání začínalo probleskovat jako vlastní cíl
téhle mé osobní tepelské pouti.
To bych ale ovšem nesměl aţ do posledního dechu trvat na své dnešní snaze hledat
vţdy nejkratší cestu. Ano, na silničku ke
klášteru to sice bylo po červeném lyţařském značení přes Prameniště Teplé nejkratší, ale v zimně se prameniště chová
přeci jen trochu jinak, neţ v létě. A tak,
kdyţ jsem se asi po pŧlhodině bloudění,
brodění a boření nakonec ocitl v dohledu
oné vytouţení silničky, bylo mi jasné, ţe to
do kláštera pŧl čtvrté nedám.
Pomalu tedy vyklusávám po sluncem
prozářené letní louce kolem Homolky, kochám se pohledem na Sluţetínský vrch, kolem kterého se vine silnička do Teplé, začínám si po dvaceti kilometrech lesních cest
zvykat na tvrdý asfalt a loučím se
s představou být v klášteře včas před ukončením celého dnešního poutního setkání.
Snad tam zastihnu ještě nějaké opozdilce.
A utěšuji se tím, ţe onen dnes často pouţívaný buddhistický slogan „cesta je cíl“ se
mi dnes přeci vrchovatě potvrdil: Vţdyť co
víc si přát, neţ se takhle zase jednou dotknout svého povolání ke svobodě,
k neulpívání, k tvŧrčí samotě, k putování
bez domova, k nalézání kousku domova ve
všech věcech a ve všech lidech…?
Moţná, ţe jsem v Teplé někomu chyběl.
Moţná, ţe budu zas celý týden kulhat a vyčítat si, ţe jsem se měl trochu víc šetřit. Ale
já tenhle dotyk svobodné samoty občas potřebuju, abych byl schopný zŧstat na cestě.
A pak – najednou mi někde v zátylku
hlavy bleskla jakási jiskřička naděje: A co
kdyby dnešní cesta byla s tím cílem přeci
jen nakonec spojitelná? Vţdyť jsem se na
tuhle cestu vydal právě proto, ţe jsem měl
před očima nějaký cíl. Co kdyţ stačí odho-
dit mně vlastní hrdost typu „to musím
zvládnout sám“ a vtáhnout do své osamělé
cesty zase i druhé? Co kdybych třeba zavolal do Teplé, aby pro mě někdo zajel?
Přiznám se, ţe tohle odhození své falešné hrdosti mi trvalo dost dlouho. Ale nakonec se to podařilo. Nikam jsem sice nezavolal, ale začal jsem – jako za mlada – stopovat a přitom jsem klusal dál směr Teplá.
A asi třicáté autíčko mi konečně někdy po
třetí hodině zastavilo. A řidič, nádherný
chlapík s plnovousem málem aţ po břicho,
po chvilce konverzace nakonec směrem ke
své spolujezdkyni prohlásil: „Tak to my vás
hodíme aţ do kláštera, viď, mamčo!“ A to
se neodmítá.
A tak jsem mohl po dnešní skvělé cestě
nakonec nečekaně dosáhnout i svého pŧvodního cíle: Potkat se se spoustou milých
lidí z celé diecéze, s několika z nich prohodit i pár slov a při závěrečném poţehnání
svěřit svoji cestu, cesty chebské farnosti,
cesty chebské charity, cesty běţecké školy,
cesty všech svých přátel a blízkých tam,
kam všechny tyto cesty patří – do rukou
toho, kdo je pro mě Cestou, Pravdou i Ţivotem.
A pro mě osobně byla tahle chvilka ujištěním: Ať jsem byl jakkoli tento týden či
ještě dnes ráno nerozhodný, ať jsem dnes i
jindy před tím jakkoli bloudil, to, ţe jsem
tohle dnešní poţehnání stihnul, bylo pro mě
takovým spikleneckým mrknutím oka – jakoby mi někdo chtěl říct: „Jo, máš ještě
5
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
šanci, stačí vydat se na cestu a vytrvale
směřovat k cíli; stačí otevřít se Cestě a zŧstávat v Pravdě – a on uţ si tě Ţivot v pravý
čas najde…“
Moţná, ţe cesta je cílem právě proto, ţe
není bezcílná! 
Petr Hruška
abychom s ním spolupracovali na jeho velkém záměru - spáse lidstva. Nevadí mu naše slabosti, hříchy a naše ubohost. Miluje
nás a volí si nás takové, jací jsme. Tím, co
nás promění, je jeho láska, která nám dá
sílu, abychom mu odpověděli. A dá nám
odvahu, abychom ho jako Matouš následovali. Kaţdého miluje osobní láskou, povolává ho a má s ním jedinečný ţivotní plán.
Mŧţeme to ve svém srdci pocítit jako inspiraci Duchem Svatým, nebo nás mohou
oslovit určité okolnosti či rada, kterou nás
ten, kdo nás má rád, někam nasměruje...
Ať uţ se to projeví jakkoli, je to ozvěna
téhoţ - slov" "Pojď za mnou!" Tato slova
se však netýkají pouze určitého okamţiku
rozhodnutí v našem ţivotě. Jeţíš se na nás
ale obrací denně. "Pojď za mnou!" jako by
nám říkal při našich obyčejných kaţdodenních starostech. "Pojď za mnou!" nám říká
při zkoušce, které máme čelit, při pokušení,
které máme překonat, nebo při sluţbě, kterou máme vykonat...
Jak mu konkrétně máme odpovědět?
Konat to, co od nás v přítomném okamţiku
Bŧh chce. To znamená se s rozhodností
odevzdat do Boţí vŧle. Odevzdat se bratrovi či sestře, které nám Bŧh pošle do cesty a
jeţ máme milovat. Odevzdat se práci, studiu, modlitbě nebo odpočinku, kaţdé činnosti, kterou máme konat. Naučíme se v
hloubi srdce naslouchat Boţímu hlasu, který hovoří i hlasem našeho svědomí. Řekne
nám totiţ, co od nás Bŧh v kaţdém okamţiku chce, a my budeme připraveni obětovat všechno, abychom to uskutečnili.
"Dej, Boţe, abychom tě nejen kaţdý den
více milovali, protoţe nevíme, kolik času
nám ještě zbývá, ale abychom tě skrze tvou
vŧli milovali v kaţdém přítomném okamţiku z celého srdce, z celé duše, a ze všech
sil." To je ten nejlepší zpŧsob, jak následovat Jeţíše.
zpracováno podle textů Ch. Lubichové
iš
ZAMYŠLENÍ NA ŘÍJEN
Slovo života je obvykle výrok Pána Jeţíše.
Byl vybrán tento výrok uvedený v evangeliu podle Matouše: "Pojď za mnou!" (Mt
9,9)
Kdyţ Jeţíš odcházel z Kafarnaum, uviděl výběrčího daní, jak sedí v celnici. Povolání Matoušovo jako celníka vzbuzovalo u
tehdejších lidí nenávist, protoţe ho řadilo
mezi lichváře a ty, kdo se obohacovali na
úkor ostatních a vybíráním daní slouţili nenáviděnému Římu. Ţidovští zákoníci a farizeové ho kladli na roveň veřejných hříšníkŧ
a Jeţíše obviňovali z toho, ţe je "přítel celníkŧ a hříšníkŧ" a ţe s nimi často jí. Jeţíš
jde proti všem společenským zvyklostem a
zve celníka Matouše, aby ho následoval.
Přijímá pozvání na hostinu do Matoušova
domu, stejně jako později k celníkovi Zacheovi, který byl dokonce nadřízeným celníkŧ v Jerichu.
Kdyţ po Jeţíšovi ţádali, aby vysvětlil
své chování, řekl jim, ţe přišel, aby uzdravoval nemocné a nikoli zdravé, a nepovovolával spravedlivé, ale hříšníky. A proto tentokrát vyzval jednoho z nich. Podobnými
slovy "Pojď za mnou" se obrátil Jeţíš na
břehu jezera uţ na Ondřeje, Petra, Jakuba a
Jana. Podobně vyzval Šavla-Pavla na cestě
do Damašku.
Tím ale Jeţíš neskončil. Nadále v prŧběhu věkŧ takto povolává muţe a ţeny z kaţdého národa a pokolení. A pokračuje v tom
i dnes - prochází naším ţivotem a rŧznými
zpŧsoby a na rozličných místech se s námi
setkává a zve nás k následování. Volá nás,
abychom byli s ním, protoţe touţí s námi
navázat osobní vztah. Zároveň nás vyzývá,
6
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
POMOC POTŘEBNÝM
spoň zkusit), ozvěte se nám. Na telefonní
číslo 731 619 729. Děkujeme.
PAMĚŤ, HEDVÁBÍ A TAXIKÁŘI
TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI
CHEBSKÁ CESTA ZA DOBREM
Začal nový školní rok, a tak se zase vrhneme na procvičování paměti!  Váţení,
všichni, kteří jste někdy chodili, i Vy, kteří
jste nikdy nechodili, jste srdečně zváni na
další kurz našeho společného trénování
paměti. Sejdeme 6 x vţdy v úterý od 14:00
do 15:00 hodin na faře. Začneme 4. 10.
2011. Těším se na Vás, Eva Kolafová.
V sobotu 5. listopadu 2011 pořádá naše
farní charita a dobrovolnické centrum, společně s dalšími organizacemi, které spolupracují s dobrovolníky, takovou malou
Chebskou cestu za dobrem. Tím se připojíme k celostátní akci nazvané Průvod dobrovolníků.
V prŧběhu prvního listopadového týdne,
který je nazván Národním týdnem dobrovolnictví, se budou v řadě měst České republiky konat obdobné akce. Ty mají za
úkol upozornit veřejnost na to, ţe stále více
lidí je ochotných nasadit se zadarmo ve
prospěch druhých. A my zveme Vás
všechny, který leţí nezištně konané dobro
také na srdci, k účasti na tomto sobotním
setkání. Zveme Vás všechny organizované
i neorganizované dobrovolníky, všechny
sympatizující, zvědavce i zájemce na společnou cestu, na které se odíváme, kde
všude v Chebu dobrovolníci pomáhají.
Program ještě připravujeme a budeme Vás
o něm včas informovat, ale jedno je jisté:
bude to zajímavé, tak přijďte!
eko
MALOVÁNÍ NA HEDVÁBÍ
Na farní dovolené slavilo veliký úspěch
malování na hedvábí, a tak pořádáme další
kolo a zveme Vás všechny v pátek 21. října 2011od 10:00 budeme na faře společně
s maminkami ze Sasanky a Evou Kolafovou opět batikovat hedvábné šátky.
TÝM TAXIKÁŘŦ POTŘEBUJE POSILU
Náš tým stálých spolupracovníkŧ, kteří vozí farníky do kostela a z kostela, potřebuje
novou posilu. Martin Svatek, který takto
pravidelně pomáhá, by se rád věnoval spíše
práci s ministranty. Takţe pokud najdeme
za něho stejně spolehlivou náhradu, umoţníme mu tím, aby pomáhal chlapcŧm z naší
farnosti vyrŧst ve sluţbě u oltáře. Kdo má
chuť se do taxikaření pustit (nebo to ale-
950 TVÁŘÍ A OSUDŮ
inzerát nabízející práci a přestěhovala se o
stovky kilometrŧ dál na východ, do města
Koźle. Dnes toto město leţí v Polsku, tehdy
však tato část Horního Slezska patřila
Prusku s převahou německy mluvícího
obyvatelstva. Tady se vdala, tady se jí
narodily dvě děti – syn Petr a 6. ledna 1939
dcera Uršula. Vypukla válka, otec musel na
frontu – a záhy padl. Mladá vdova s dvěma
URŠULA POSPÍŠILOVÁ
Její příběh nejranějšího mládí je aţ neuvěřitelný, i kdyţ svým zpŧsobem odráţí pohnuté dějiny Evropy v době ne tak dávné.
Maminka
Uršuly
se
narodila
v německém Porúří, ale oba její rodiče byli
Slovinci, kteří přišli do Německa za prací.
Teprve
devatenáctiletá
vyučená
fotografická laborantka odpověděla na
7
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
malými dětmi potkala za nějaký čas jiného
muţe, Čecha, narozeného v Německu.
První, komu prý tento muţ padl do oka a
kdo se přičinil, ţe se nakonec ti dva sobě
zaslíbili a v roce 1944 vzali, byla maličká
Uršula.
Válka se chýlila ke konci, ale konec
zdaleka nebyl. Řada civilních obyvatel
začala v panice opouštět města před
bombami a ničivou dělostřeleckou palbou.
A tady se příběh neuvěřitelně zauzluje:
malá, sotva šestiletá Uršula skončila
v nemocnici s těţkým zápalem plic a
pohrudnice, její maminka byla v té době ve
vysokém stupni těhotenství. Sotva bylo třetí
dítě, dcerka, na světě, sedla maminka na
kolo a vypravila se do nemocnice pro
Uršulku. A čekala ji hrŧza: nemocnice byla
evakuována, nikdo nevěděl kam. Nový
tatínek zatím pořídil koníka a vŧz, naloţil
rodinu, aby je odvezl do bezpečí. Jejich
strastiplná pouť skončila v Bavorsku.
Všude vládl zmatek, bolest, hrŧza. „Určitě
se spolu všichni setkáme,“ utěšoval
maminku. „Kdyţ mi ji přivedeš, pŧjdu
s tebou, kamkoli budeš chtít“, říkala
maminka.
Vraťme se k Uršule. Ona sama má na tu
dobu útrţkovité vzpomínky, ale ty jsou
kupodivu stále jasné. Pamatuje na lazaretní
vlak, byl dřevěný, byly v něm palandy,
všude spousta nemocných, samí cizí,
neznámí lidé, ona leţela v posteli mezi
sedadly, tiskla hlavu pod polštář a touţila
po mamince. Vzpomíná na dobrovolné
sestry Červeného kříţe, které se o
evakuované nemocné obětavě staraly,
vybavuje si, jak ji a ještě jednu starou paní
vysadili z vlaku v Jihlavě, protoţe někdo
tvrdil, ţe by další cestu nevydrţely. „Tam
se mne ujala jedna paní, vzala mě k sobě do
rodiny. Mysleli si, ţe jsem mladší, protoţe
jsem byla po nemoci vyhublá, vyděšená,
nechápala jsem, co se kolem děje. Také
jsme zpočátku nemluvila, takţe netušili,
jaké jsem národnosti. Pak jsem však jednou
při mytí poţádala německy, aby mi umyli i
tu druhou noţičku… Měli radost, ţe
mluvím a ţe mluvím německy. Ţivili mne
kozím mlékem, starali se o mě, dokonce mi
– a to si dobře pamatuju, protoţe se mi to
tenkrát hrozně líbilo – upekli velikánský
dort. Jen na něm byly čtyři svíčky místo
šesti. Byla jsem hodně hubená, drobná, a
tak tehdy odhadli mŧj věk jako niţší.“
A pak konečně přišel mír. Rodina, která
se Uršuly ujala, musela do odsunu. Úřady
jim nařídily, ţe musí Uršulu nechat
v Čechách: „Není vaše, zŧstane tady, aby
nahradila lidické dítě…“ Uršulka, protoţe
tohle se odehrálo uţ na severu Čech,
putovala do dětského domova v České
Lípě.
Maminka s druhým tatínkem (jak mu
maličká Ušinka říkala) nepřestávali od
doby, kdy došli do Německa, dcerku hledat.
Pátrání však bylo dlouhou bezvýsledné, aţ
jednou jela maminka se svou matkou
(Uršulinou babičkou) vlakem a daly se do
řeči s jinou ţenou. Slovo dalo slovo:
babička líčila, jak a za jakých okolností její
8
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
dcera přišla o dcerku – a paní zareagovala:
„Nejmenovala se ta holčička Uschi..?“
Ukázalo se, ţe ta ţena byla známá lidí, kteří
se nemocné Uršuly ujali. Náhoda nebo Boţí
záměr? Kaţdý ať si odpoví podle svého.
Události však dostaly spád.
Tatínek s bratrem, Uršuliným strýcem, se
vypravili ihned „po stopě“. V Praze se
k nim úřady chovaly vstřícně, protoţe ač
přišli
z Německa,
mluvili
česky,
prostřednictvím Červeného kříţe se
nakonec dopátrali rodičŧ Uršuliných
„pěstounŧ“, kteří ţili v Kuřivodech. Od
nich zjistili i adresu dětského domova, kam
Uršulu předali. S doklady se u vedení
domova objevili dva unavení muţi. „To
není tak jednoduché, vydat vám dítě…
Leda byste ho poznali nebo leda by to dítě
poznalo vás.“
„Na to si pamatuju docela dobře“, říká
Uršula. „Řekli nám, abychom se všichni
shromáţdili ve velkém sále. Byly tam úplně
všechny děti, nevěděly jsme, co to má
znamenat. Pak se ve dveřích objevili dva
chlapi a šli směrem k nám. A já najednou
jsem tátu poznala! S výkřikem „Vati!“
jsem mu skočila kolem krku. Táta by mne
sám velice pravděpodobně nepoznal, byla
jsem pořád hrozně hubená, ostříhaná na
kluka, samý bolák.
„Tak mne v domově vybavili a já jsem
se s tátou a strejdou vypravila na dlouhou
cestu do Německa, do Vestfálska, kde
tehdy naši bydleli u tatínkových rodičŧ.
Velký kus cesty jsme šli pěšky, táta a
strejda se střídali, kdyţ mne nesli.“
V malém hornickém domečku bydleli jiţ
staří rodiče (Uršulin druhý táta byl
nejmladší ze 14 dětí) a tihle staří příliš
nadšení z toho, ţe si nejmladší syn přivedl
ţenu s třemi dětmi, nebyli. „Řekla jsi, ţe
kdyţ ti přivedu dceru, pŧjdeš se mnou, kam
budu chtít. Pojď, pŧjdeme zpátky do Čech.“
A tak se rodina vrátila do „staré“ tátovy
vlasti, kterou vlastně do té doby prakticky
neznal. Usadili se na Sokolovsku, kde jim
jako reemigrantŧm přidělili domek po
odsunutých Němcích. Otec začal i tady opět
pracovat jako elektrikář. To se psal rok
1946.
Do Chebu přišla Uršula v roce 1953, kdy
zde začala studovat tehdy na tříleté střední
zdravotní škole, obor dětská sestra.
Maturovala v roce 1956 a nastoupila do
chebské nemocnice. „První dojmy nebyly
nijak zvláštní – pobořené domy, vlastně
celé čtvrtě, které se postupně bouraly.
Město v těch letech nepŧsobilo přívětivě, a
já dodnes lituju, ţe jsem byla příliš mladá
na to, abych tehdy byla schopná objevovat
skutečnou krásu staré architektury a
pokusila
se
fotograficky
zachytit
odcházející kouzlo starých domŧ a palácŧ,
které tehdy ještě stály v sousedství hradu.“
V nemocnici se potkala s mladým
dětským lékařem Jiřím Pospíšilem (o tomto
setkání se dočtete v paralelním příběhu
věnovaném Uršulinu manţelovi), spolu
odešli na sedm let do Kraslic, kde se
narodily obě jejich děti, dcera Blanka a syn
Tomáš,
nakonec
dostali
příleţitost
k návratu do Chebu. Po mateřské dovolené
nabídli Uršule, aby nastoupila na střední
zdravotnickou
školu
jako
učitelka
odborných předmětŧ – a na této škole
pŧsobila přes třicet let. „Měla jsem tu práci
moc ráda, bavilo mne předávat jak teorii,
tak i praktické dovednosti u lŧţka mladým
adeptkám tohoto krásného povolání. Někdy
to sice stálo dost úsilí, skloubit svoji práci
9
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
s rodinou a domácími povinnostmi, ale to
asi znala a zná kaţdá zaměstnaná ţena.
Přesto bych neměnila,“ usmívá se.
Na Uršulu mŧţeme prozradit, ţe se od
mládí věnovala sportovním aktivitám (kolo,
plavání, běţky, pěší túry). „Škoda, kdyţ
bylo kolem Chebu hraniční pásmo, byly
naše cesty za poznáváním okolí značně
omezené – a kdyţ hranice padly - tak nás
uţ zase omezují naše rŧzné neduhy. Ale
takový je ţivot,“ usměje se.
Jinak se dál Uršula Pospíšilová realizuje
ve svém druhém velikém koníčku, kterým
jsou výtvarné ruční práce a velice obětavě
se nasazuje také v činnostech pro zdejší
farnost, například ve sluţbách na Loretě.
„Byla jsem vychovaná ve víře a nikdy
jsem víru neopustila. Pomáhala a pomáhá
mi v ţivotě překonávat i chvíle, které byly
hodně bolestné, dávala a dává mi naději.
Jsem přesvědčená, ţe vše, co se v mém
ţivotě odehrávalo a moţná ještě odehraje,
byla součástí plánu, záměru, který má Bŧh
s kaţdým z nás.“
rym
ZPRÁVY Z LORETY
položila Maria Francisca, hraběnka
z Heisensteinu, rozená hraběnka z Wrtby,
rukama Raymunda Wilferta, opata z Teplé,
19. října léta Páně 1664.“
Letošní říjnová mše svatá byla zároveň
zakončením poutni sezóny. Prosincové mše
svaté se letos na Loretě neuskuteční.
PROČ JE POUTNÍ
ČESKO-NĚMECKÁ MŠE
PRVNÍ NEDĚLI V ŘÍJNU
První říjnovou neděli se kaţdoročně sejdou
na Maria Loreto čeští a němečtí katolíci ke
společné mši svaté. Slouţí ji většinou náš
pan farář spolu s německým knězem. Několikrát přijel na tuto mši svatou i pan biskup
z Plzně
nebo
z Regensburgu.
Z Waldsassenu přicházejí poutníci v pěším
procesí s poutnickou vlajkou, (my se přepravujeme raději autobusem).
V prvních letech obnovy Lorety před začátkem bohosluţby oznamoval pan Ing.
Anton Hart, co bylo v tom kterém roce
v areálu Lorety dokončeno.
Termín první říjnové neděle nebyl vybrán náhodně. První základy pro nazaretský domek – kapli Panny Marie – byly na
vršku nad Starým Hroznatovem poloţeny
3. října 1664 a v neděli 19. října téhoţ roku
umístil tepelský opat Raymond Wilfert do
základŧ kaple ke cti mecenášky, která
umoţnila svým finančním příspěvkem zahájení stavby, kámen s nápisem: „Bohu,
který se stal člověkem, Synu panny, Matce
Boží vždy neposkvrněné panně, na počest
NÁVŠTĚVA Z BUDĚJIC
Na konci září přijela na Maria Loreto skupinka pěti mladých ţen z Českých Budějovic. Byl jasný slunečný den a z Lorety byl
krásný výhled do daleka na všechny strany.
To ocenily, jezdí na „jejich Loretu“
v Římově, která nemá tak výjimečně dobré
umístění, stojí uprostřed obce. Ale na rozdíl od „naší“ Lorety je v Římově zachovaná celá kříţová cesta.
„Kdyţ jsem si tady u vás v ambitech
prohlíţela obrazy, přestala mě bolet noha.
Trápilo mě to dva dny,“ svěřila se jedna z
ţen.
My také pozorujeme, jak je nám na Loretě dobře a jak se nám mnohdy uleví od
nějakých těch neduhŧ. Ale to uţ věděli i
tvŧrci bývalého mariánského cyklu obrazŧ
v ambitech, ţe Matka Boţí nad Loretou
rozprostírá svŧj ochranný plášť.
ako
10
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
FÓRUM
setkání je tradiční zpŧsob, který dává
prostor a čas pro setkání s Bohem a s lidmi.
Bylo úţasné jít s dalšími poutníky, vnímat
krásu přírody, spojit se ve společné modlitbě na určité úmysly a ve zpěvu. Byl také
prostor pro ztišení, soustředění na vnitřní
modlitbu. A tak v modlitbě a s Boţí pomocí, se ty kilometr daly zvládnout.
Přidali se k vám někde také němečtí
poutníci?
Němečtí poutníci šli s námi uţ z Chebu. A
to bylo pro mě velmi milé a přirozené.
Modlili jsme se střídavě česky a německy.
Všichni společně jsme šli za jediným cílem. Slavit společnou česko-německou
pouť v Marienweiher, společně děkovat
Panně Marii, a obnovit tradici této pouti.
Putování bylo třídenní. Kde a jak jste
byli ubytovaní. Bylo o vás dobře postaráno?
Dobře postaráno? Výborně postaráno. Měla jsem pocit, ţe naše putování je cestou od
jídla k jídlu. První pohostinství po 15 kilometrech nám nabídl hrad Hohenberg. Po
večeři se mi spalo dobře i v bývalé hladomorně, kde nás ubytovali.
Cílem druhé etapy putování bylo město
Weissenstadt…
Bylo? Nebylo! Po úmorných 30 kilometrech nás čekalo dalších 5 kilometrŧ pod
hrad Waldstein, kde jsme byli ubytovaní.
Chtěla jsem to vzdát a nechat se vyvézt nabídnutým autobusem. Díky Jaroslavě, jsem
ty zbylé kilometry ušla. Ten večer byly mé
proţitky tak silné, ţe jsem nemohla usnout.
Teprve představa dalších kilometrŧ, a tudíţ
potřeba si odpočinout, mi navodila spánek.
Na poslední trase nás čekalo velmi milé
setkání s majiteli selského dvora.
S nebývalou vstřícností nás pozvali do
svého domova a pohostili.
PO STOPÁCH CHEBSKÉ POUTI
Od pátku 9. 9. do neděle 11. 9. se dvanáct
chebských farnic a farníků vypravilo společně se dvaceti německými přáteli na třídenní pěší pouť do Marienweiher. Tato
poutní cesta byla vyvrcholením projektu
„Po stopách chebské pouti“, který inicioval spolek Přátelé poutní baziliky Marienweiher (www.basilika-marienweiher.de).
O síle této pouti svědčí i množství příspěvků, které se nám do Zpravodaje sešly, i to,
že nově navázané vztahy čile pokračují i po
návratu domů…
PŘÍŠTÍ ROK ZAS NA BOŢÍ CESTĚ!
Na pouť do Marienweiher se vydali někteří
farníci autobusem, jiní zvolili tradiční, pěší
putování. A protože ujít 65 km není jen tak,
bylo to putování třídenní. A na to jsem byla
zvědavá. Já, neúčastnice. Jaké bylo? Stály
ty kilometry za to? A tak jsem „odchytla“
jednu účastnici pěšího putování, Zdenku
Skubeničovou a vyzpovídala jí.
Rozhodla ses pro pěší putování, protože
je to tradiční forma poutí? Nebo jsi
chtěla pokořit ty kilometry? Splnila se
tvoje představa?
Ty kilometry byly jistě výzvou. Hlavní ale
bylo, spojit fyzický a duševní proţitek. A
samozřejmě, jít pěšky do místa poutního
11
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
Další uvítání nás čekalo na tradiční
poutní zastávce v Rothu. Poutníky tam
vţdy vítali chlebem a pramenitou vodou,
která nejlépe osvěţí znavené. Tedy i nás.
Tam se k nám přidali poutníci, kteří jeli
autobusem, také kapela a za zpěvu jsme se
všichni vydali do cíle.
Mě „dostalo“, kdyţ se přiblíţil cíl našeho putování, ţe nás poutníky přivítali pan
farář s kropenkou, pan starosta s praporcem
a místní lidé. Únava byla ta tam, byl jen
krásný, nepojmenovatelný pocit. Společně
jsme šli slavit mši svatou.
Co bys řekla na závěr? Co Ti tato pouť
dala?
Odnesla jsem si velikou radost. Zaţila jsem
plnost Boţího poţehnání. Mohla jsem Bohu odevzdat prosby a také prosby Panně
Marii za všechny maminky. Krásné bylo
naše česko-německé společenství putující
v Boţí lásce. Skvělá byla 76letá sestra pana
faráře Hartmanna Magdalena. Byla povzbuzujícím ţivlem. Plna elánu radosti ze
ţivota. A loučení? To se neslo v příslibu –
tak příští rok zase na této Boţí cestě!
jak
město do nové doby" - "Komm, wir bauen
eine neue Stadt in eine Neue Zeit".
Za příjemného počasí, podmračeného sice, ale bez deště, přibliţně v jedenáct hodin
začínáme naše putování. Přes náměstí, kolem chebského hradu, po červeně značené
turistické cestě přicházíme kolem poledne
na Skalku - Stein, kde společně chutně poobědváme. Posilněni vyráţíme dále přes
Břízu k torzu tvrze Pomezná, kde se nám
dostává fundované historické přednášky o
minulosti tohoto místa od Petra Berana.
Pak uţ následuje pohodlná cesta údolím
kolem Ohře do německého městečka Hohenbergu se stejnojmenným hradem, kde
nás čeká večeře v Rytířské restauraci a
nocleh přímo na hradě. Večer si vyslechneme ještě zajímavou přednášku pana Martina Kastlera o českoněmeckém příhraničí
dříve a dnes. (Mimochodem, pan Kastler
má za manţelku Moravanku, takţe nás
překvapil i svojí částečnou znalostí češtiny).
Druhého dne se probouzíme do podmračeného počasí a po vydatné snídani se vydáváme po osmé hodině směrem na
Weißenstadt. První zastávkou je kaplička
pojmenovaná Fatima-Kapelle u Steinhausu,
kde se stavíme ještě v místní restauraci na
chutnou polívčičku s játrovými knedlíčky.
Počasí nám nepřeje, a tak nás hned za
Steinhausem překvapí malá přeprška. Ta
naštěstí netrvá dlouho a nad západním obzorem, kam směřujeme, začíná vykukovat
modrá obloha. Za chvíli vysvitne sluníčko
a vlídně nás osouší.
Kdyţ doráţíme k obědu v Röslau,
vzpomínáme smutně na podmračené ráno,
protoţe se uţ slušně potíme. Po obědě se
vydáváme přes luhy a háje do cílového
Weißenstadtu. Tady nás čeká večerní modlitba v místním katolickém kostele a ještě
pětikilometrová cesta k Waldsteinhausu restauraci a hotýlku, kde povečeříme a přenocujeme. Čeká nás tady i příjemné pře-
POŢEHNÁNÍ NA OBĚ STRANY HRANIC
V pátek 9. září se vydáváme po společné
mši svaté a poţehnání na cestu, chebští
poutníci spolu s německými, na pouť, kterou před přibliţně sto léty konali kaţdoročně Chebané do marienwehrské baziliky.
Čeká nás třídenní cesta dlouhá přibliţně 65
kilometrŧ s mottem: "Pojď, stavíme nové
12
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
kvapení: koncert keltské hudby v přírodě
pod skalami Waldsteinu.
Třetí den po snídani absolvujeme "rozcvičku" - výstup na hrádek Waldstein, tedy
na zbytky zdí a vyhlídku, odkud je krásný
rozhled po kraji a také je odtud vidět část
cesty, která je dnes před námi. Českoněmecká bohosluţba, která je na Waldsteinu
plánovaná se překládá na modlitby poţehnání, kterého se nám dostává přímo u pramene řeky Saale-Sály. Všichni se napijeme
dobré studené vody z pramene a po poţehnání se vydáváme na závěrečnou část pouti. Sluníčko nás cestou obdarovává hojností
svých paprskŧ, a tak nám přijde velmi vhod
doprovod auta starosty Marktleugastu, pana Norberta Volka, který nám spolu s manţelkou zajišťuje cestovní občerstvovací
stanici.
Ve 14:45 konečně doráţíme do Rothu,
místa tradičního občerstvení poutníkŧ, kterým se tak jako nám, uţ před stoletím dostalo pohoštění chlebem a dobrou studenou
pramenitou vodou. Tady nás kromě občerstvení čekali uţ i naši spoluvěřící z Chebu,
kteří přijeli autobusem. Společně se pak po
modlitbě u kříţe vydáváme za doprovodu
německé dechové kapely na společnou cestu do asi pět kilometrŧ vzdálené marienweiherské baziliky. Tady nám za vyzvánění všech zvonŧ baziliky přichází naproti
pan farář s panem starostou a členy poutnického spolku (Pilgerbüro) s vlajkami a
korouhvemi a doprovází nás do baziliky ke
mši svaté.
Německo-česká závěrečná mše se stává
korunou celé této naší pouti. Po obědě a
srdečném rozloučení s našimi německými
spolupoutníky se vracíme autobusem spolu
s ostatními spoluvěřícími.
Neradi se loučíme s novými přáteli, se
kterými jsme se cestou velice sblíţili a slibujeme si, ţe příští rok, pokud nám Pán
Bŧh dá zdraví, budeme pokračovat v této
obnovené tradici a všichni se na tuto cestu
uţ těšíme.
Děkujeme všem německým prŧvodcŧm,
zejména přátelŧm Jörgovi a Reinerovi. Kéţ
jim Pán ţehná a kéţ ţehná i všem našim
přátelŧm a bratřím a sestrám na druhé straně hranice!
péen
MY A ONI? ANEB
HEBREJŠTINA V NĚMECKU
Měla jsem letos na vybranou ze dvou poutí: buď jet autobusem do Medţugorje nebo
jít pěšky z Chebu do Marienweiher. Volba
byla poměrně snadná, protoţe pouť je příleţitostí
k putování,
ke
zpomalení
z běţného shonu, k zamyšlení, k vybočení
z denního rytmu. Vybrala jsem si pouť pěší, kde je na to všechno větší prostor, a
hlavně to měla být pouť s naší farností na
rozdíl od té druhé.
Tak jsem se v pátek 9. září s ostatními
poutníky českými i německými vydala na
cestu. Ze začátku jsme se drţeli pohromadě
my Češi a Němci šli zvlášť. Tak trochu to
bylo „my a oni“.
Ale postupem času jsme se tak nějak
osmělili a po vzoru těch, kterým němčina
nedělá potíţe, jsme se i my slabší dali do
řeči. Střídali jsme se v nesení kříţe,
v jazyce, kterým jsme se modlili, i
v písních. K nejhezčím chvílím patřilo,
kdyţ jsme při společném putování krásnou
krajinou zpívali všichni hebrejsky. V těch
chvílích bylo moţné uvěřit v odpuštění starých vzájemných křivd i v usmíření.
13
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
Postupně během naší poutě, jak jsme se
blíţili cíli, jsme uţ kráčeli všichni pohromadě. I bez velkých řečí jsme najednou
byli my. Jedna skupina, co si pomáhá. Vyvrcholením cesty byla ta krásná společná
bohosluţba
v poutní
basilice
v Marienweiher.
Společné posezení všech poutníkŧ na
závěr v hospŧdce uţ bylo jen takovou tečkou, která zpečetila slib, ţe příští pouť bude zase společná a třeba pro změnu
z Marienweiher na Loretu.
Eva Kolafová
kvapení, kdyţ jsme zjistili, ţe v ubytovně
jsou palandy (ale ne dvě postele nad sebou,
ale hned tři)! Nejstatečnější děvčata Evička
Kolafová, Maruška Červenková a Věrka
Strachová si dobrovolně vybraly nejvyšší
místa. To byla úleva. Spalo nás tam celkem
12.
Ráno jsme zaţili další překvapení, kdyţ
nám sympatická paní Magdalena ze Straubingu sdělila, ţe spala ve stejné místnosti s
muţi, ale s ohledu na ni prý vŧbec nechrápali. Paní Magdalena je pŧvodem rodačka
z Chebu a její bratr je pater Hautmann
(pozn. red.: poznali jej uţ při zahajovací
česko-německé bohosluţbě, která zahajovala celý projekt "Po stopách Chebské pouti"). Oba jmenovaní statečně pochodovali,
přestoţe jim je 77 a 76 let. Aţ poslední část
poutě dojeli mikrobusem do Rothu. Ale
všechna čest! Mimochodem paní Magdalena nás bavila svou "egerlandštinou", kterou
ovládala i naše účastnice Věrka Strachová.
Moc jsem se nasmála. Byla to veselá paní a
hezky vyprávěla o Chebu, kde proţila dětství.
Na cestě jsme se modlili střídavě českoněmecky (měli jsme předtištěné texty) a
zpívali jsme mariánské i jiné duchovní písně. Bylo několik příjemných zastávek na
občerstvení, ale i na modlitbu u významných míst (např. u fatimské kaple u
Steinhäuser, u pramene řeky Saale nebo na
statku rodiny Taubnerových). Němečtí
poutníci ovládali velmi dobře Otčenáš v
latině, ten já ještě neumím. Obdivuji faráře
Hrušku, jak dokázal pohotově překládat z
němčiny do češtiny při přednášce a při některých výkladech.
Další cíl byl Weissenstadt. To byl
nejdelší úsek (35 km), a proto jsem vzdala
posledních asi 12 km, abych další den
mohla dojít do cíle. Ubytování bylo zase na
palandách, ale niţších, ve velmi hezkém
prostředí. Kdyţ přišel zbytek děvčat, tak mi
jich bylo líto, jak byly zchvácené, a nabídla
jsem jim za to, ţe jsem s nimi nedrţela ba-
OD JÍDLA K JÍDLU,
OD MODLITBY K MODLITBĚ
Zúčastnila jsem se třídenní pěší poutě z
Chebu do Marienweiher, která se uskutečnila cca po 100 letech.
Z Chebu vyšlo 8 ţen a 4 muţi, z německé strany jich bylo více. Celkem nás bylo
asi 42 a nakonec poutě došlo asi 25 poutníkŧ.
Po mši v kostele sv. Mikuláše jsme se
nemohli nějak seřadit a vykročit, a tak se
ozvalo zapískání na píšťalku, tomu rozuměli všichni Češi i Němci a uţ se šlo! Zapískala Maruška Červenková, která si místo mobilu na cestu vzala píšťalku, kdyby se
někde cestou ztratila.
První zastávka byla ještě u nás na Steinu, kde byl oběd, a pak se pokračovalo do
Hohenbergu, kde byl nocleh. Ubytování
bylo v hradním areálu. Jaké bylo naše pře14
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
su a nešla těch 12 km, ţe jim namasíruji
nohy! To jste měli vidět ty blaţené obličeje, kdyţ jsem jim hladila bolavé noţičky!
Nemluvím o dobrém jídle, které nás všude
čekalo, to bych psala na dvě stránky. Ale z
názvu jste pochopili, ţe jsme hladem netrpěli!
Poslední den, neděle, byl krásný, namáhavý, ale Panna Maria nás doprovázela a
dodávala sílu.
V Rothu bylo milé přivítání našimi autobusovými poutníky z Chebu spolu s
místními lidmi. Došli jsme sem se zpěvem
na rtech a byli jsme zde rodinou Petzoldových přivítáni čistou pramenitou vodou a
čerstvým domácím chlebem.
Po krátkém odpočinku a modlitbě u kříţe jsme pak slavnostně se ţivou kapelou a
zpěvem pokračovali do Marienweiher, kde
byla slavnostní mše.
Děkuji všem organizátorŧm a spolupoutníkŧm za hezké záţitky a modlitby v
přírodě i v kostele. Také velký dík Jörgu
Schmidtovi, který krásně předzpívával a
předříkával modlitby (kromě toho také
pěkně hraje na varhany). Ať vám všem Pán
ţehná.
Alena Otípková
autobusem. Zorganizoval ji pro nás Klub
křesťanských ţen spolu se Spolkem Maria
Loreto. Vyjíţděli jsme v neděli v 10 hodin
a kromě 15 míst, které byly určené pro zpáteční cestu pěších poutníkŧ, byla všechna
místa v autobuse obsazena; ti, co se včas
nepřihlásili, museli zŧstat doma.
Řidič autobusu KV sice cestu neznal, ale
pomocí mapy, svého GPS a informací získaných na jednom parkovišti jsme dobře
dojeli na naši první zastávku k prameni
Ohře. Je to taková větší louţička, orámovaná kameny s názvy měst, kterými Ohře
protéká nejprve na české a od Chebu na
německé straně, a z ní odtéká malý potŧček. Chvíli jsme postáli a pak pokračovali
do Rothu, kde jsme se měli setkat s pěšími
poutníky. Cestou jsme přejíţděli most přes
potŧček trochu větší, před kterým byla tabule s nápisem EGER. Tak tohle je Ohře
na začátku své cesty, v Chebu je z ní uţ
pěkně široká řeka.
Roth je mezníkem, kde končí bývalé
území evangelíkŧ a začíná území katolíkŧ.
Katolická procestí musela aţ sem procházet v tichosti. Teprve zde mohli na cestě do
Marienweiher začít zpívat své poutnické
písně. My jsme tam přijeli moc brzy, tak
jsme pokračovali dál do Marienweiher.
Někteří šli na oběd do restaurace na náměstí, někteří pojedli z vlastních zásob, ale
všichni jsme ve 13:45 uţ seděli v autobusu
a jeli jsme zpátky do Roth. Tam jsme se
setkali s našimi známými ze Spolku přátel
Marienweiher a za chvíli dorazili naši stateční pěšáci. Na všechny čekalo starobylé
uvítání s chlebem a pramenitou vodou. Na
další cestu do Marienweiher uţ poutníky
doprovázela dechová hudba. (My senioři
jsme opět nasedli do autobusu). Vrcholným
zakončením třídenní (pro nás jednodenní)
pouti byla česko-německá mše svatá
v barokní bazilice, pod oltářem marienweiherské Madony. Slavili ji místní pan farář,
náš pan farář Hruška a Mons. Hautmann,
chebský rodák.
TAK PŘÍŠTÍ ROK ZASE?
Ti praví následovníci chebských katolíkŧ
putujících po tři století kaţdoročně do Marienweiher, neboli Mariánského rybníka,
vyráţeli z Chebu uţ v pátek. My další, ne
tak zdatní, jsme jeli na pouť jako obvykle
15
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
Modlitby jsme pronášeli kaţdý ve svém
jazyku, hymnus Tebe, Boţe, chválíme, byl
také dvojjazyčný. A u oltáře byli kněţí tří
národností, Čech, Němec a Polák. Měli
jsme z toho pěkný pocit a všichni jsme se
měli rádi.
Večer jsme zakončili v jiné restauraci,
kde jsme se s našimi německými přáteli
velmi srdečně rozloučili. Na zpáteční cestě
jsme uţ byli v autobusu všichni, pěší i nepěší. Po krásném slunečném a teplém dnu
jsme přijeli do Chebu a začalo pršet.
Tak příští rok zase?
Alena Kovaříková
ročník Poutního maratonu do draţby namaloval. Maluji na hedvábí uţ dlouho, a tak
jsem se nabídla s tím, ţe kdyţ nebude spokojený, neurazím se. Pro obraz si přišel
osobně, právě kdyţ jsme s klienty sociálně
terapeutických dílen malovali na hedvábí.
Při větě „Jsem příjemně konsternován“,
jsem věděla, ţe to pŧjde a ţe tedy nebude
moje osobní ostuda se maratonu zúčastnit.
Protoţe se stále snaţím, aby naše voška
sociální práce (Vyšší odborná škola Cheb,
obor sociální práce, pozn. red.) podnikala
nejrŧznější aktivity společně a byla
v Chebu vidět a slyšet, vyzvala jsem kolegy i studenty ke společnému výšlapu s tím,
ţe pŧjdeme pěšky pohodovým tempem
z Kapell do Chebu. Na FB se mi přihlásilo
dobře deset lidí, ale na startu jsem nenašla
z přihlášených přes FB nikoho. Tak uţ to
bývá, všichni “mají velký voči a skutek
utek“. Nakonec jsem šla já, Jindřich, Petra
a jedna kolegyně ze zdrávky, naši malou
skupinu doplňovalo pár sympatizantŧ.
MARATONSKÉ PUTOVÁNÍ
ANEB Z KRÁSNÉ DO PRAHY
Jako první mě k článku o Poutním maratonu oslovila Martina B. hned na začátku
prázdnin s tím, ţe na to mám celé prázdniny. Pak mě oslovila Eva K., jestli to mám
hotové? Ale to bylo v době, kdy jsem kvŧli
konferenci Profesních příběhŧ v sociální
práci a koncertu The Tap Tap nevěděla,
kam dřív skočit. Po třetí přišlo přívětivé
upozornění přes facebook (FB) 18. září (v
den 15. narozenin mého syna) s tím, ţe
uzávěrka je dnes v noci. Plná dojmŧ
z výcviku Komunitní práce, ze kterého
jsem se právě vrátila, se vrhám do psaní
s myšlenkou, ţe celá ta červnová maratonská akce v Chebu, byla totálně komunitní
záleţitost! Při kaţdé výzvě ke psaní (dostala jsem celkem tři) by mŧj text vypadal
úplně jinak. Budu se snaţit, aby byl alespoň trochu o Poutním maratonu, který se
uskutečnil 25. června v Chebu.
Kde jsem se já, „krásenská buchta“, vzala na maratonu? Běh mi v té době
(v červnu) nepřipadal ani jako zábava, ani
jako aktivita pro normální lidi.
Na maraton jsem se dostala jako zvědavá autorka obrazu, která si troufla ozvat se
na výzvu pana faráře Petra Hrušky, kdyţ
hledal někoho, kdo by obraz pro letošní
Na Kapell jsme se nechali dovézt domluveným busem, ale před tím jsme jako
úplně první ten den absolvovali výstup na
mikulášskou věţ v doprovodu mého vlastního syna, který ten den na věţi prováděl
(dal to 17x). Druhým věţním dobrovolníkem byl Jirka Vebr. Byl to pro nás všechny
mimořádný záţitek, chodit těsně pod střechou kostela a z kaţdého okna obdivovat
netušené výhledy na město. Připadala jsem
si tam nahoře jako v břiše velryby. Schody
16
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
jsem myslím nepočítala, za to jsme slyšeli,
ţe dole právě startují běţci. Kolik jich běţí
a kdo, nám tedy uteklo.
Pak uţ nás čekala prohlídka Kapllu, kde
jsem taky byla úplně poprvé v ţivotě, pak
cesta do Chebu po trase maratonu. Nechali
jsme se bohuţel jako neznalci okolí vést
zkušenými, a to nás připravilo o nejkrásnější část cesty.  Věděli jsme, ţe nejdeme
po značené cestě, šipka na cestě ukazovala
jasně doleva lesem. Nějak jsme zapomněli
uplatnit asertivitu, netrhli se včas, a kdyţ
nám to došlo, uţ jsme se nechtěli vracet.
Aţ k Bismarckově rozhledně jsme se jako
napŧl náhodná skupina drţeli pohromadě.
Po svačince pod rozhlednou jsme se nějak
roztrhali. V Poohří jsme se uţ jen ve
čtyřech zastavili u první otevřené putyky
hned u řeky na pivo a bramboráček.
Kdyţ kolem nás proběhnul první maratónský běţec s mým malovaným obrazem
na zádech, připadala jsem si jako opravdová lemra. Chvilku po něm prolétla kolem
nás s neskutečnou lehkostí Eva Kolafová a
my začali mudrovat, ţe Eva určitě neběţela
tu trať celou a naskočila do ní tady někde
nedaleko, maximálně pár kilometrŧ, protoţe jinak by neběţela tak lehounce. Asi tak
v polovině prvního piva probíhá těsně kolem nás Petr Hruška se svojí spoluběţkyní,
a jak nás vidí, přiskočí nás pozdravit a trošičku se napít, doplnit béčko. Vypadá
ohromně svěţe, vesele a pobaveně,
v poklusu nám sděluje, ţe Eva běţela maraton celý stejně jako on. Spadla nám brada
a neţ nám to došlo, vidíme uţ jen záda Petra i jeho spoluběţkyně.
Nesou nám konečně bramboráčky a my
fakt nespěcháme, těţknou a otékají nám
nohy. Zaplatíme a vystupujeme po schodech na Šance a pak se dáváme směrem ke
hradu. Vidím, ţe se ve věţi Mikuláše otevírají okna a jsou tam zrovna lidé. Nedá mi
to, beru mobil a volám Toma (syna, prŧvodce) jestli je nahoře, ať otevře okno směr
hrad, ţe před ním stojím. Skáču jak blázen
a mávám, aby mě viděl. On mává z okna
kostela, já mávám od hradu a navzájem si
sdělujeme do mobilu, ţe vidíme. Husí kŧţi
mám aţ na hlavě a slzy v očích. Nevím
proč, ale jsem z toho záţitku úplně vedle a
melu o něm aţ do cíle ke kostelu, kde dostáváme závěrečné razítko. Pod věţí sedí
Tom utahaný jako pes. Hlásí 17 výstupŧ.
Jdeme ještě do kostela natáhnout obraz
Běh nad dlouhou trať do rámu, aby si vítěz
draţby nemusel odnášet polotovar a nepouţil obraz třeba jako ubrus. Někdo, uţ si
nepamatuju přesně kdo, myslím, ţe Darja
nás zve na faru na polévku. Kolem velikého stolu sedí spousta lidí. Většinu z nich
neznáme. Tváří se přátelsky a spokojeně,
jako kaţdý, kdo dorazí do cíle. Posloucháme jejich záţitky z trasy. Jsou tu chodci,
cyklisté a běţci a většinou se znají, nebo
alespoň běţeli nějaký stejný závod. Polévka je fakt výborná.
Osměluji se a ptám se Evy, kolik, ţe běţela. Byl to její první maraton! Ţasnu, nechápu, obdivuji, ţasnu. Ptám se jí, jak se to
tak stane, ţe člověk začne běhat a proč to
dělá? Znám tuhle křehkou vílu od vidění uţ
pár měsícŧ a nikdy by mě nenapadlo, ţe
běhá. Ţe běhá Petr Hruška, to vím z FB, ale
EVA?!?!? Krátce mi vypráví, kdy, a jak
s tím začala, ţe si přečetla Milošovu knihu
„Jak uběhnout maraton za 100 dní“ a
„Born to Run“ a jak si nechala od Miloše
udělat tréninkový plán. Pořád znovu a znovu ţasnu. Pán, co sedí vedle mě, se taky
17
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
pustí do vyprávění, jak začal běhat. Je mu
přes šedesát a dnes běţel také celý maraton. Konverzace příjemně plyne, lidé u stolu se mění, odcházejí a přicházejí, jdou na
masáţ nohou a vypráví.
Já jsem z té naší 15ti kilometrové procházky příjemně vyvětraná, mám puchýř
na palci jak hrom a pořád si dokola pokládám otázku: Co na tom běhání ti cvoci mají?
Tak jako tak mám z téhle akce moc příjemný záţitek. Na startu bylo hodně lidí,
atmosféra byla příjemná a veselá, počasí
bylo nakonec také fajn, jsme i trochu opálení. Na trase byli moc milí dobrovolníci,
někteří z nich byli naši studenti, to mě
zvlášť potěšilo! Celé to bylo fajn a máme
za sebou hezky strávený den. Kolem páté
se zvedáme a i s utahaným věţním prŧvodcem frčíme směr Krásná s naší oblíbenou
větou z Radovanových radovánek „To
jsme si zase uţili světa“…
Zdálo by se, ţe to je konec mého záţitku
z Poutního maratónu. Není! Aktivně jsem
sledovala draţbu a byla napnutá, za kolik,
ţe se ten mŧj Běh na dlouhou trať vydraţí.
Hlásím doma nadšeně kaţdé zvýšení!! Nakonec ho vyhrává Petr Hruška s nějakými
deseti tisíci, nemŧţu uvěřit, ţe se to tak vyšplhalo. Šokuje mě, ţe ho nabízí znovu.
Jeho soupeř se chytí a rázem je výtěţek
dvojnásobný!! Mám z toho obrovskou radost!! Prohlíţíme fotky a čteme články o
maratonu. Čtu ten Evin článek na běţecké
škole. Pořád mi to běhání vrtá hlavou! Uţ
je týden po maratonu a já na to pořád myslím. Stahuju Milošovu „příručku o běhání“
a říkám si kdy jindy to zkusit, neţ o prázdninách, které právě začínají. Od Jarky
z Jokeru vím, ţe se na listopad chystá ve
Frantovkách dvaadvacetihodinovka, a já si
říkám, ţe si přece nemŧţu uříznout ostudu
s tím, ţe neuběhnu ani kilometr, nebudu
přece pochodovat!
Na svátek Cyrila a Metoděje to jdu poprvé zkusit s prosbou k těm svatým, aby mi
s tím pomohli. Pomohli mi! 3. září jsem
uběhla svŧj první závod v ţivotě (Nike Run
Prague, pozn. red.), trať byla 10 km dlouhá, trvalo mi to hodinu a devatenáct minut.
Byl to záţitek, který se dá těţko popsat.
Musíte ho zaţít! Za to, ţe teď běhám, mŧţe
Poutní maraton v Chebu, Eva, která mě
ohromila, a spousta dalších běţcŧ od společného stolu na faře Chebu, kteří mě inspirovali.
Děkuji za Poutní maraton v Chebu a děkuji i za pomoc shŧry!!!
Lucie Poláková
CHVILKA SE SVATÝMI
Ţila v neklidné době. Nadšení pro víru
ochabovalo, byla oslabena váţnost papeţŧ.
Petrovi nástupci přeloţili své sídlo do
Avignonu ve Francii. V Itálii bojovala města proti sobě, především v její vlasti,
Toskánsku. Šlechta utiskovala lid.
Ve věku 12 let se měla Kateřina na přání
rodičŧ provdat. Ale odmítla a musela od
rodičŧ mnoho vytrpět. Kdyţ byl její obličej
znetvořen neštovicemi, ţila zcela v ústraní,
v domácí odloučenosti a naplno pracovala
v podniku rodičŧ.
KATEŘINA SIENSKÁ
Byla malé postavy, ale velká duchem a dŧstojností. „Největší ţena křesťanstva“. Tak
nazývají Italové Kateřinu ze Sieny. Docela
jistě je to jedna z nejvýznačnějších ţen církevních dějin, mimořádný zjev.
Učenec František Xaver Kraus o ní řekl:
„Tato ţena a její ţivot jsou jeden
z největších zázrakŧ dějin i pro toho, kdo
v zázraky nevěří.“
Kateřina se narodila v r. 1347 jako 24.
dítě barvířské rodiny Benincasové v Sieně.
18
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
V 18
letech
Kateřina
vstoupila
k dominikánským terciářkám v Sieně. Obětavě pečovala o nemocné a umírající.
Ačkoli byla ještě mladá, stala se během
let vyhledávanou rádkyní kníţat a církevních osobností. Jí se podařilo dostat papeţe
Řehoře XI. z Avignonu do Říma. Kdyţ v r.
1378 vypukl západní rozkol, postavila se na
stranu právoplatného papeţe Urbana VI. a
prosazovala jeho uznání. Na jeho přání přesídlila do Říma a aţ do konce ţivota tam
usilovala o jednotu církve.
Aţ do své smrti Kateřina Sienská skrývala Kristovy rány, které přijala. Zemřela
29. dubna 1380 ve věku 33 let. Poslední
léta ţila jen z eucharistie. V hodině smrti
pronesla slova: „Buďte přesvědčeni, ţe jedinou příčinou mé smrti je ţhavá láska
k církvi, která mě stravuje.“
Kateřina ze Sieny zanechala 381 dopisŧ,
které diktovala písařŧm, protoţe sama psát
neuměla. Její dopisy jsou dodnes povaţovány za klasickou literaturu. Jsou svědectvím mystické teologie.
Papeţ Pius II. prohlásil Kateřinu Sienskou v r. 1461 za svatou. Papeţ Pavel VI.
jmenoval Kateřinu Sienskou 4. října 1970
církevní učitelkou.
Úcta a tradice: Kateřina Sienská je patronkou Itálie, 2. patronkou Říma. Je patronkou dominikánských terciářek, pradlen,
umírajících, proti moru, proti bolestem hlavy.
Bývá znázorňována v šatu dominikánských terciářek (dlouhý bílý oděv s černým
pláštěm). V ruce drţí tato církevní učitelka
často srdce, lilii, kříţ nebo knihu. Je také
často představována, jak ošetřuje nemocné
morem. Starala se totiţ o oběti morové epidemie v Pise, r. 1374.
jak
SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ
sassenské baziliky. Letošní pouť bude opět
28. října (letos je to pátek). Přihlašovat se
mŧţete uţ nyní u Aleny Kovaříkové. Pro
členy Spolku je jízdné za 100 Kč, pro nečleny za 150 a pro členy dobrovolnické
skupiny, kteří v sezóně zajišťovali na Loretě denní provoz, je tato pouť malou odměnou za jejich práci. Ti, kteří by si na pěší
cestu netroufali, se mohou rŧţenec pomodlit v bazilice, kde jsou na stropě stejná vyobrazení jako v jednotlivých kapličkách na
rŧţencové cestě. Na Kappl pak pojedou
autobusem, který bude naše poutníky odváţet do restaurace Ziegler.
Odjezd autobusu z obvyklého místa na
Křiţovatce je v 10 hodin.
ako
SPOLEK MARIA LORETO
POZVÁNÍ NA RŦŢENCOVOU POUŤ
Jako kaţdoročně připravuje náš spolek na
tento měsíc, který je označován jako„ rŧţencový“, cestu do Waldsassenu na rŧţencovou
pouť.
Rŧţencová
cesta
z Waldsassenu na Kappel je v Evropě a
snad i na světě raritou. Dvě jsou ještě
v Itálii, v Loretu a ve Varase, o ţádné jiné
není nic známo. Cesta má 15 zastavení a
kapličky s vyobrazeními jednotlivých tajemství rŧţence radostného, bolestného a
slavného končí před kostelem Nejsv. Trojice na Kapplu. Kapličky byly v minulých
letech z dotace od EU nově opraveny.
Spolek Maria Loreto zajišťuje rŧţencové
poutě od roku 1997 a podle dobré tradice
zaloţené zesnulým Ing. Antonem Hartem
jsou poutníci pozváni na přátelské setkání
s pohoštěním do restaurace Ziegler u wald-
KLUB KŘESŤANSKÝCH ŢEN
Začátek dalšího ročníku činnosti klubu nebyl tak radostný, jak jsme očekávaly. U
19
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
jednoho stolu, jedno místo zŧstalo prázdné.
Jen poloţená kytička poloţená u šálku bez
kávy vypověděla o dŧvodu. Věruška Mayerová letos s námi nebude zahajovat. Byla
jedna z prvních členek při zakládání Klubu.
To bylo před dvaceti lety. V modlitbě jsme
jí poděkovaly za aktivní pŧsobení
v prŧběhu těch let. Její celý ţivot posklá-
daný z mnoha náročných
ţivotních peripetií, ale vitální a optimistický, zaloţený na víře, bude pro vás
zářivým příkladem.
vá
Z KANCELÁŘE
EKONOMIKA FARNOSTI
 Sbírky účelové:
18. 9. na bohoslovce
 Sbírky liturgické:
24. 8. 760 Kč Maria Loreto
28. 8. 3.3544 Kč
4. 9. 4.222 Kč
7. 9.
819 Kč Maria Loreto
9. 9. 2.086 Kč
11. 9. 2.276 Kč
Dolní Ţandov - srpen 731 Kč
8.930 Kč
Z FARNÍ MATRIKY
 Křty:
4. 9. Anna T. Seifrtová nar. 14. 3 2011
 Pohřby:
8. 9. Zdenko Kyznar nar. 13. 10. 1933
9. 9. Věra Mayerová nar. 20. 2. 1920
16. 9. Vlasta Vašková nar. 1. 11. 1928
 Pravidelné příspěvky převodem:
srpen 5.700 Kč
NENECHTE SI UJÍT
mluvíme se, jak se rozdělíme a co a jak.
 Plánujeme pokračování katechezí
uvádějících do základŧ ţivota z víry –
prosíme, aby se případní zájemci o tyto katecheze i všichni zájemci o přijetí svátostí
(křest, biřmování, přijímání) z řad dospělých hlásili Petru Hruškovi na tel.
608 656 557 nebo [email protected],
abychom se domluvili na podrobnostech.
 K výletu na Vlčí hřbet a Mariánskou
nás v sobotu 8. 10. zvou manţelé Křivancovi z K. Varŧ. Odjezd vlakem z Chebu
v 6:13, jízdenky si kupte do Ostrova. Návrat z Jáchymova do KV autobusem, poté
v 18:49 do Chebu vlakem. Další podrobnosti v zářijovém Zpravodaji na str. 15.
 Česko-německá poutní mše na Loretě
bude letos slavena v neděli 2. října 2011 od
15:00.
 Trénování paměti bude moţné opět
společně praktikovat, a to po šest úterkŧ od
4. 10. vţdy od 14:00 na faře.
 Zpívánky pro školní děti pod vedením
Helenky Müllerové začnou opět od října, a
to letos kaţdý čtvrtek od 15:00 do 16:00 ve
farním sále.
 Výuka náboţenství školních dětí se od
října opět rozběhne, a to kaţdý čtvrtek od
16:00 ve dvou souběţných skupinách (P.
Petr Hruška bude mít na starosti starší skupinu, Hedvika Denková mladší). Přijďte ve
čtvrtek 6. 10. všichni, třeba i s rodiči, do20
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
 Rŧţencová pouť na Kappl nás spolu
s tradičním posezením v restauraci Ziegler
letos čeká v pátek 28. 10. Jízdné 150 Kč,
pro členy spolku Maria Loreto 100 Kč. Autobus odjíţdí z Křiţovatky v 10:00, přihlášky u Alenky Kovaříkové. Podrobnosti
viz výše v rubrice Spolky a společenství.
 Víkend pro rodiny nejen z farní dovolené se koná 28. – 30. 10. v hotelu Berghof
v Jáchymově. K dispozici je 38 míst, takţe
pozvěte i své známé. Pokud bude dostatečný zájem, máme hotel pouze pro sebe (obsazenost 30 a více). Polopenze stojí 480
Kč, děti do 3 let jsou zdarma, děti do 10 let
50% sleva. Náklady v místě minimální pokud si vezmeme kola, projdeme si Jeţíšovu
stezku (délka 6,5 nebo 13 km - všechny
děti dostávají zajímavé ceny) a večery proţijeme společensky při hrách, tanci, zpěvu
a rozhovorech. Přihlášky obratem Petru
Klokočkovi, [email protected], tel.
777 141 305.
 Zimní čas začíná v neděli 30. 10., proto
si nejlépe jiţ v sobotu večer posuňte hodinky o hodinu zpět, abyste pak ráno
nestepovali před kostelem o hodinu dříve.
 Nedělní mše v kostele sv. Václava: Se
začátkem zimního času (tj. jiţ od neděle
30. 10.) začneme nedělní dopolední mši od
9:30 slavit v kostele sv. Václava.
 Koncertem chrámového sboru chebské farnosti v bazilice Marienweiher bude naše putování „Po stopách chebské pouti“ zakončeno v neděli 30. 10. 2011 od
16:30, odjezd autobusu z Chebu ve 14:00.
 Páteční mše ve farním sále: Se začátkem zimního času začneme páteční večerní
mši slavit ve farním sále, a to jiţ od 17:00
(od 4. listopadu).
 Rekolekce pro ţeny s biblickými tanci
organizuje v Plzni v pátek a sobotu 4. – 5.
listopadu 2011. Centrum pro rodinu (Jana
Fenclová a Maruška Linková, duchovně
doprovází P. Petr Hruška). Podrobnosti
v diecézním Zpravodaji nebo u P. Hrušky.
 K setkání ministrantŧ a dalších zájemcŧ o ministrování v naší farnosti jsou
dospělí i děti zváni v sobotu 8. 10. od 14 do
18 hod. na chebskou faru. Pod vedením
Martina Svatka a Petra Hrušky zde bude
pro nováčky nabídnuto uvedení do sluţby
ministranta či ministrantky a pro zkušenější
prohloubení jejich znalostí a dovedností
potřebných při této sluţbě.
 Klub zdraví ve Vinici v Mánesově 7
zve v sobotu 8. 10. od 14:00 k tématu
„Léčba chřipky, kašle a nachlazení“.
 Dětský Kirchentag s tématem „Jonáš“
se koná v neděli 9. 10. od 9:00hod. do
17:00 hod. v Marktredwitz – uzávěrka přihlášek 3. 10. 2011 na evangelické faře
v Chebu – Pavel Hejzlar (tel. 723 022 144).
 Plánovaná říjnová „Special-Action“
pro teenagery pro nezájem a neschopnost
faráře ji zorganizovat byla zrušena. 
 „Spása je ze Ţidŧ“ aneb Ţidé a křesťané v tajemství spásy – to je téma biblické přednášky P. Petra Hrušky nabízené
ve středu 19. 10. od 9:00 a 19:00 v rámci
nového cyklu „BIBLICKÉ STŘEDY“
(kaţdá třetí středa v měsíci) a v rámci duchovní přípravy farnosti na Diecézní pouť
do Svaté země.
 Malování na hedvábí se mŧţete přiučit
od Evy Kolafové v pátek 21. 10. od 10:00
na faře v rámci setkání Sasanky.
 Proti srsti aneb Roudenský ¼ maratón pořádá v sobotu 22. 10. 2011 v Plzni
mateřské centrum Plzeňské panenky. Kdo
si chcete rekreačně zaběhat (hlavní trasa
10,5 km, rodinná Chuťovka 2,5 km. Ve
13:00 nás čeká zábavná rozcvička
s ultramaratoncem Milošem Škorpilem,
14:00 registrace, 14:30 start, překvapení,
soutěţe pro děti, afterpárty a mnoho dalšího. Hlaste se P. Hruškovi (608 656 557).
Podrobnosti na www.plzenskepanenky.cz.
 Klub zdraví ve Vinici v Mánesově 7
zve v sobotu 22. 10. od 14:00 k tématu
„Chvála medu“.
21
Č. 10 – ŘÍJEN 2011
 Malá chebská cesta za dobrem – tak se
nazývá akce v rámci Národního týdne dobrovolníkŧ, která se bude v Chebu konat
v sobotu 5. 11. Bude připraveno spoustu
zajímavých aktivit pro malé i velké, tak si
tu sobotu rezervujte. Podrobnosti v rubrice
Pomoc potřebným a pak včas v ohláškách.
 Diecézní setkání ministrantŧ se koná
11. – 12. listopadu 2011 v Plzni a bude
spojeno s Národní poutí ke svaté Aneţce
České, která bude 12. listopadu v praţské
katedrále svatého Víta. Podrobnosti
v diecézním Zpravodaji
 Františkolázeňská dvaadvacetihodinovka – Běh pro Joker se koná 16. – 17.
11. Farní charita bude chtít opět postavit
štafetu chodcŧ / běţcŧ, která by pokryla
celých 22 hodin. Předběţně se mŧţete hlásit Evě Kolafové (731 619 729).
 Farní dny s biskupem nás letos čekají o
víkendu 18. – 20. 11.
 Víkendové setkání chlapŧ (klidně i
s potomky) na Stříbrné 26. – 27. 11. K
dispozici je 22 lŧţek a výborně vybavenou
faru máme jenom pro sebe. Program si vytvoříme dle dohody, pozvěte i své kamarády. Mŧţete s sebou vzít i své potomky.
Přihlášky obratem Petru Klokočkovi, [email protected], tel. 777 141 305.
BIBLICKÉ STŘEDY: „SPÁSA JE ZE ŢIDŦ“ (Jan 4,22)
Ţidé a křesťané v dějinách spásy
středa 19. října 2011 od 9:00 a 19:00 ve farním sále na faře v Chebu
V rámci duchovní přípravy na Diecézní pouť do Izraele (29. 10. – 7. 11.) zveme na
přednášku P. Petra Hrušky uvádějící do tajemství Izraele v dějinách spásy. Při přednášce a následné besedě a modlitbě se budeme zabývat např. následujícími otázkami:
 „Věčný Ţid“, „Starší Bratr“ nebo „Zřítelnice Boţího oka“?
 Jak nám mŧţe ţidovský pohled na Písmo pomoci při četbě Bible?
 Jeruzalémská „zeď nářkŧ“ / „zeď slávy“ v kontextu historie a spirituality
Zváni jsou nejen účastníci pouti do Izraele, ale všichni, kteří chtějí udělat krŧček na
cestě k odkrytí duchovních kořenŧ křesťanství.
FARNÍ TAXI V ŘÍJNU (ZMĚNY JSOU VYHRAZENY)
2. října: Rymešová - 9. října: Kopečný - 16. října: Svatek - 23. října: Rymešová
30. října: Kopečný - 6. listopadu: Svatek
Prosíme, aby tuto sluţbu vyuţívali ti, kteří ji skutečně potřebují a nemají moţnost
vyuţít jiných zpŧsobŧ dopravy (MHD, vlastní rodina). Pokud chcete sluţbu vyuţívat
(pravidelně nebo i jednorázově), volejte, prosíme vedoucí této sluţby, paní Jaroslavu
Rymešovou - 604 131 721, se kterou domluvíte podrobnosti. Pokud potřebujete sluţbu
mimořádně zrušit (nemoc), mŧţete volat nebo poslat SMS také přímo dalším dvěma
řidičŧm: 721 500 176 - p. Svatek, 731 053 937 - p. Kopečný.
Doporučený příspěvek na tuto sluţbu 20 Kč je určen jednotlivým řidičŧm na krytí nákladŧ za pohonné hmoty a údrţbu jejich či farního vozidla, které řidiči či farnost
dávají pro tuto sluţbu k dispozici.
TÝM TAXIKÁŘŦ POTŘEBUJE POSILU
Náš tým stálých spolupracovníkŧ, kteří vozí farníky do kostela a z kostela, potřebuje
novou posily. Kdo má chuť se do taxikaření pustit (nebo to alespoň zkusit), ozvěte se,
prosíme, Evě Kolafové do farní charity na telefonní číslo 731 619 729. Děkujeme.
22
Č. 7, 8 – LÉTO 2011
FARNÍ KALENDÁŘ
!!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!!
2.10. neděle
27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 7:45 D. Ţ. + 9:30 + 11:00 + 18:00
ČESKO-NĚMECKÁ POUTNÍ MŠE
Maria Loreto
3.10. pondělí
slavení eucharistie (seniorská)
DPS Skalka
4.10. úterý
Trénování paměti s Evou (1 / 6)
fara Cheb
5.10. středa
slavení eucharistie (biblická)
farní sál Cheb
7.10. pátek
slavení eucharistie (17:00 adorace)
kostel sv. Václava
8.10. sobota
výprava s Chrošťomilem na Vlčí hřbet
odjezd nádraţí ČD
8.10. sobota
setkání ministrantŧ naší farnosti
fara Cheb
9.10. neděle
Dětský církevní den – Kinderkirchentag – v Marktredwitz 9 – 17 hod.
10.10. pondělí 14:00 slavení eucharistie (seniorská)
DPS Spáleniště
11.10. úterý
14:00 Trénování paměti s Evou (2 / 6)
fara Cheb
12.10. středa
8:00 slavení eucharistie (biblická)
farní sál Cheb
14.10. pátek
18:00 slavení eucharistie (klasická)
kostel sv. Václava
16.10. neděle
DPS Dragounská
17.10. pondělí 15:00 setkání Klubu křesťanských ţen
klub Kamenná
18.10. úterý
fara Cheb
19.10. středa
farní sál Cheb
19.10. středa
19:00 „Spása je ze Ţidŧ“ aneb Ţidé a křesťané přednáška farní sál
21.10. pátek
10:00 malování na hedvábí s Evou (Sasanka)
fara Cheb
21.10. pátek
kostel sv. Václava
22.10. sobota
13:00 Proti srsti – Roudenský ¼ maraton
odjezd dopoledne
23.10. neděle
LDN Amica
15.10. úterý
14:00 Trénování paměti s Evou (4 /6)
fara Cheb
26.10. středa
farní sál Cheb
27.10. čtvrtek
19:03 pastorační rada farnosti
farní salonek
28.10. pátek
10:00 Rŧţencová pouť na Kappl
odj. z Křiţovatky
28.10. pátek
kostel sv. Václava
28. – 30. 10. pá – ne
víkend pro rodiny v hotelu Berghof
Jáchymov
29. 10. – 7. 11. Pouť plzeňské diecéze (včetně několika našich farníkŧ) do Svaté země
30.10. neděle
tuto neděli začíná ZIMNÍ ČAS – chebská ranní mše svatá bude nadále u sv. Václava
16:30 Koncert
chrámového
v Marienweiher
– odjezd
autobusu
14:00
31.10.
pondělí chebského
15:00 setkání
Klubusboru
křesťanských
ţen
klub
Kamenná
1.11. úterý
fara Cheb
1.11. úterý
17:00 Slavnost Všech svatých
kostel sv. Václava
2.11. středa
farní sál Cheb
2.11. středa
15:00 Vzpomínka na zemřelé – „Dušičky“
Maria Loreto
4.11. pátek
17:00 slavení eucharistie (16:00 adorace)
farní sál Cheb
4. – 5. 11. pá – so
rekolekce pro ţeny s biblickými tanci
Plzeň – biskupství
5.11. sobota
Malá chebská cesta za dobrem – Prŧvod dobrovolníkŧ – upřesníme
15:00
15:00
14:00
8:00
18:00
6:13
14:00
23
PRAVIDELNOSTI
Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice)
FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347
[email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800
Duchovní správce farnosti: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected]
Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected]
Farní kancelář: Zdeňka Skubeničová, administrativa, 608 656 558, [email protected]
Služba nemocným: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected]
Farní charita Cheb: Eva Kolafová, ředitelka, 731 619 729; [email protected]
Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; [email protected]
Pastorační asistent: Petr Klokočka, 777 141 305, [email protected]
Pastorační asistentka: Zdeňka Hulínská, 731 619 762, [email protected]
Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected]
Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected]
Kostelníci: Brigita Loosová, 608 656 559; Eliška Tumidalská, 606 884 426
Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, [email protected]; 604 131 721
Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected]
Farní penzion: Jaromír Jiráska, správce penzionu, 608 656 555; [email protected]
BOHOSLUŢBY DNE PÁNĚ
slavení eucharistie (ţandovská)
kostel sv. Michaela D. Ţandov
slavení eucharistie (farní)
sv. Mikuláš Cheb (od 30. 10. sv. Václav)
slavení eucharistie (rodinná)
farní sál Cheb
slavení eucharistie (večerní)
farní sál Cheb
OSTATNÍ BOHOSLUŢBY A SETKÁNÍ
8:00 Denní modlitba církve – ranní chvály farní salonek Cheb
Po
14/15 slavení eucharistie (seniorská)
DPS / LDN (viz Farní kalendář)
Po
19:30 slavení eucharistie (vietnamská)
farní sál – fara Cheb
Po
farní sál Cheb
St
15:00 pěvecká skupinka školních dětí
farní sál Cheb
Čt
16:00 výuka náboţenství školních dětí
farní sál Cheb
Čt
16:30 setkávání chrámového sboru
farní salonek Cheb
Čt
18:00 slavení eucharistie
sv. Václav Cheb (od 4. 11. farní sál 17:00)
Pá
Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 aţ 10 minut před kaţdou mší svatou; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; příp. i jindy, vhodná tlf. domluva s farářem (tel. výše)
Pastýřská sluţba rozhovorem a modlitbou (duchovní či ţivotní poradenství):
kdykoli kromě úterka podle osobní či telefonické domluvy s farářem (tel. viz výše)
Ne
Ne
Ne
Ne
7:45
9:30
11:00
18:00
KFC – KONTAKTNÍ MÍSTO FARNOSTI a CHARITY: kaţdé pondělí a středa
ve farní kanceláři v přízemí 9:00 – 17:00; jinak dle domluvy (kontakty viz výše)
Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře farního domu, dle domluvy (tel. viz výše)
zpravidla kaţdé pondělí, úterý a středu 9:00 – 12:00 a kaţdý čtvrtek 14:00 – 17:00
Farní knihovna (farní dŧm – pŧjčování a prodej literatury, internet):
kaţdé úterý 14:00-17:30, často i v neděli 10:30 – 11:00 (tel. viz výše)
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová a V. Kučera. Za obsah zodpovídá: Petr
Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvkŧ. Celkový náklad 300 výtiskŧ. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 2. 10., příští vyjde 6. 11. Příspěvky moţno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 23. 10.
Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

pdf Zpravodaj chebské farnosti 2011 10

Transkript

Podobné dokumenty

Anna Hrdličková 1.O

Aquapark Istralandia - CHORVATSKO PULA Apartmány

Foto: Martin Novák

Test kunnskapene dine 11.

Adaptační kurz primy A

Dvanáct případů Sherlocka Holmese

E-mail: cvtibidar@yahoo