Zde

Transkript

Zde
Kam pojedeme i s konkrétnimi čas
8 číslo náklad
30 ks, uzávěrka
příštího čísla
28.1.2007
Ahoj.
Skoro jako tryskem rakety přišel nový rok. Rok
2007. Bylo to tak rychlé, že ani my - redakční rada K2,
jsme nestihli zareagovat. Za to velké zpoždění, se
kterým se vám dostává K2_8 na stůl a na Vaše
monitory, se velice omlouváme. Budeme se snažit, aby
se to už nestávalo a vždy byly dodrženy termíny.
Uzávěrka příštího čísla je 28.1. Tak na to myslete a
posílejte svoje články, které chcete uveřejnit v K2.
Děkuji Všem, co se podílejí na tvorbě K2 a přeji
příjemné čtení.
Píťa
Na tomto čísle se podíleli: Píťa, Tlachal, Peli, Andrea, Šárka, Fank, Stopař,
Lucka, Hyjena, Monika, Lucky, Tom,
(Kuba jde jen pod podmínkou, že mu Fank udělá nahoře vrcholovou
fotku:-).
Nahoře je krásně, výhled sice chvílemi
zakrývá mlha, ale objevují se i prosluněná
panoramata, a tak se chvíli kocháme.
Večer táboříme na nejkrásnějším místě
z celého Rumunska – měkká louka, kleč nad
námi, les pod námi, krásný výhled před
námi. Pálíme ohníček, vaříme jídlo, pijeme
originál Korunní, se kterou si všichni
přiťukneme, koukáme na západ slunce...
V noci potom byly, deníčku, hvězdy na
dosah ruky, krásné nebe plné malých
stříbrných kapiček...
25.8. 2006
Ráno si poprvé tady beru kraťasy, vypadá to
na parný den. Dali jsme si cíl dnes sejít
k jezeru Colibita, jsem tedy zvědavá, jak to
zvládneme. Cestou potkáváme místní
sběrače borůvek, zmiji, kterou málem zašlápnu, a několikakilometrový
úsek skrz kleč a jalovec. Všichni jsme poškrábání, odření a máme jehličí
úplně všude. Ale mně se to moc líbí, Kuba občas nemohl jít normálně
(tady měli výhody malí lidičkové s malými úzkými batohy), a tak se
plazil po čtyřech, což bylo zvláště pro mě jdoucí za ním velice zábavné a
poučné.
Na dalším vrcholu se kluci vsadili s Píťou, že během dvaceti minut
vyběhne na vrchol vedlejší. Když to stihne, ponesou mu po zbytek dne
všechnu vodu. A Píťa to opravdu stihl, dokonce ještě cestou stihl udělat
pár krásných fotek...
Už vidíme jezero a čeká nás sestup k němu. Jdeme po žluté značce, která
se nám ale co chvíli ztrácí a nakonec se ztratí úplně. Opět tedy
bloudíme, ale už se musíme díky zdravotním omezením několika členů
držet na cestách, takže bloudění v karpatském pralese už se nekoná...
Bloudíme tedy jen po rumunských cestách a cestičkách:-) Potkávám
baču,
ovce, troje další typy značek a krásný porost plavuně pučivé, který mi
Fank musel vyfotit.
Nakonec se dostáváme do vesničky u jezera, ale je už dost pozdě, kolem
sedmé. Rozhodujeme se dojít k jezeru a teprve tam přenocovat, což se
posléze ukazuje jako ne moc moudré. Vesnice jakoby neměla konce a
tlapkáme tedy přibližně až do deseti, kdy už ze zoufalosti zalézáme na
pastvinu u jednoho svítícího domečku.
26.8. 2006
Ráno vstáváme v šest, abychom nebyli vyhnáni vlastníkem pozemku a
když balíme stany, začíná pršet jako z konve, takže většina věcí většině
promokne. V dešti a pláštěnkách vyrážíme po cestě podél jezera
v naději, že najdeme místečko, kde si oddychneme a hlavně usušíme.
Nakonec úplně náhodou narážíme na opuštěnou krásnou salaš, která se
stane na den a půl naším azylem... Blbneme, vaříme, sušíme, povídáme,
rozebíráme všechno možné...
Kolem třetí vyrážím s Fankem, Matesem a Kápem Luckym někam na
lov vody do dvaceti čtyř jeden a půl litrových pet-flašek. Netušíme, že
narazíme na příjemnou hospůdku s příjemnou anglicky mluvící
obsluhou a dáme si výborné kuřecí speciality. Cestou zpátky
promokneme na kůži, ani kousek na mně nebyl suchý, deníčku. Když už
jsme úplně „durch“, zastaví nám místní džíp pro ovce a jeho sympatický
řidič nám nabídne svezení, čehož využíváme.
Večer opět vaříme a povídáme, myslím, že odpočinkový den dopadl
skvěle – i se sprchami pod okapem.
27.8. 2006
Vyrážíme až teprve kolem poledne, protože do té doby vytrvale a stále
prší. Nakonec si dáme cíl dorazit alespoň do vesnice Birgau vzdálené asi
deset kilometrů, odkud je možné dopravit se do krajského města Bistrita.
Ujdeme však asi
jen pět kilometrů a
zastavujeme,
protože
Lucky
zjistil, že nemá
jednu pohorku. Měl
je přivázané obě na
batohu a jedna
záhadně zmizela.
Proto
zakládáme
výškový tábor u
místní silničky a
čekáme hodinu, dvě, tři... Poté k nám vítězně přichází Lucky s Fikym a
botou, prý byla přímo u salaše, kde jsme nocovali...
Ve vesničce zjišťujeme zítřejší odjezdy autobusů a jdeme nocovat
někam nad ni. Problém je, že všude jsou buď prudké svahy nebo les.
Proto se rozhodujeme důvěřovat místním lidem a trojice já, Fank a
Lucky vyráží vyjednávat k jedné z malinkých salaší uprostřed pastvin,
kde je jediné trochu rovné místo. Bača nám sice moc nerozumí, ale
nakonec se dohodneme a na stvrzení dohody musíme vypít dva obrovské
plecháčky jejich místní pálenky. Poté přivádíme i zbytek skupiny a ti si
jdou taky připít, dokonce přinášejí plnou mísu čerstvé brynzy přímo od
ovcí. Nakonec Fank s Matesem ještě pomáhají panu bačovi s ohradami
pro ovce a s jejich zaháněním, za což dostanou opět po kalíšku. Dokonce
kolem prochází sousedi a jeden z nich nás láká k sobě na místní pivo
Ursus (Fiky s Bertou si myslí, že jim vypráví o místních medvědech). Po
krásném západu slunce se odhodláváme jít spát, ale k našemu stanu ještě
stihne přiběhnout paní bačová s litrovou lahví destilátu a povídá: „Na
noc, na zahřátí...“.
Samozřejmě, že jsme nebyli lakomí a svolali jsme do stanu ke Kóčovi a
Luckymu party. A po jejím konci jsme konečně šli spinkat. Spala jsem,
deníčku, pěkně tvrdě...:-)
28.8. 2006
Ráno plni odhodlání vstáváme a přemisťujeme se na zastávku, do maxitaxi a do krajského města Bistrita. Tam nakupujeme zásoby (někdo
jednu tašku, někdo tři) a nestačíme odhánět žebráky. Berta na ně chtěla
být hodná a nabízela jim papírovou krabici od nových bot (pohorky se jí
celkem rozpadly), ale oni ji nechtěli.
Kolem druhé odpoledne nasedáme do starověkého autobusu směr pohoří
Rodna. Pouští v něm folklórní hudbu a jedeme průměrnou rychlostí asi
dvacet pět kilometrů za hodinu. Dorážíme do městečka Borsa, kde
vystupujeme a po menších zádrhelech na zastávce a hledání zbytku
skupiny míříme nad město na místo, kde Lucky s Fankem před třemi
lety taky tábořili. Hledáme místo k postavení stanů velice pečlivě,
protože tady budeme dva dny, vyrazíme pouze zítra na nejvyšší vrchol
Rodne – opět Pietrosul a další den na úzkokolejku. Pak domů, protože
část skupiny má zdravotní potíže s jejich končetinami...
Nakonec najdeme pěkný palouček a po uvaření večeře jdeme spinkat,
protože je dost vlhko, kosa a vítr.
Peli
Celý článek na www.junakprelouc.cz/zivel
Jako každý rok se i letos konal lesní kurs pro rádce. Odehrával se na
severním pólu a cestou k němu nás
provedli: Náčelník polární výpravy
Karel Němec, lékárník Vojtěch Šofr,
pomocný učitel Václav Poustka a
potah
Varel
Frishtensky.
Ale
nemyslete si, nebyla to cesta
jednoduchá, museli jsme čelit mnoha
překážkám jako např. nedostatek jídla,
který jsme vyřešili tím, že jsme museli
zabít a sníst Pepču, Zdeněčka a
Šmudlánka, což byli králíčci, které
jsme si chytili. I přes sliby, že je
nedáme, se však brzy otáčeli nad
ohněm a jen málokdo zvítězil nad
svými chuťovými buňkami. Další
překážkou byla zima. Jak jistě víte, na
severním pólu je zima jako v psinci, a
tak jsme se museli zahřívat - a jak
jinak než během. Ale největší útrapa nás teprve čekala. Trudomyslnost.
To byl těžký oříšek, ale já si myslím, že se nám ho podařilo skvěle
rozlousknout tím, že jsme měli všichni svoji věc proti trudomyslnosti,
spoustu dobré nálady a hlavně skvěle připravený program, při kterém se
nikdo nenudil. V těch pěti dnech nás čekala spousta skvělých her,
činností, zážitků a
taky
zkušeností.
Zjistili jsme, že
postavit
polární
sáně není maličkost,
že hrát „člověče,
nezlob se“ není tak
snadné,
jak
to
vypadá,
a
že
postavit iglú dá
pořádně zabrat i
zkušeným
eskymákům, natož pak nám, polárním nováčkům. Myslím, že ten oříšek
byla ale věc jiná, která nám moc
nevyšla a byla to simulačka. V sobotu
brzo ráno nás probudila rána a troubení
klaksonu. Autonehoda, při níž jsme se
snažili zachránit Mášu s poškozenou
páteří, Píťu s otevřenou zlomeninou a
bolestmi břicha, Radara s bolestí na
hrudi, Šišku, které bohužel nešlo
pomoci a Mrkef, která měla hysterický
záchvat, byla skvělým příkladem, na
kterém jsme si mohli vyzkoušet naše
dovednosti a především zjistit naše
(občas nemalé) mezery. Poslední večer
jsme se vydali ve tmě a slabém deštíku
někam neznámo kam, cestu znali jen
zasvěcení, a tak nás
vedli
dobrou
hodinku
cestou
necestou, polem nepolem a zpět... Nakonec nás
dovedli k ohništi, kde každý dostal upomínkový
předmět, a pak se už jen zpívalo a zpívalo. Zpáteční
cesta ale neprobíhala tak hladce. Rozezpívaní ještě
od ohniště jsme zpívali i cestou a ani si nevšimli,
kam jdeme a najednou se ozvalo,,Stůj, kdo tam!“ a
výstřely ze samopalu. A Máša by nebyl Mášou, aby
pohotově neodpověděl ,,Patrola!“ Skoro všichni
ostatní byli vyděšení a rychle pelášili směr základna.
Na základně nás čekalo další nemilé překvapení.
Dobrá polovina lidí chyběla. Zřejmě špatně zabočili
a ztratili se. Radar se je s několika dalšími vydal hledat a naštěstí je za
chvilku přivedli. Poslední večer jsme měli rozlučkovou pařbu a k té???
„NO COMMENT!“ Změna času nám nahrávala hodinu navíc a jediné,
co se dá dodat, bylo: „Víno máš a markytánku, dlouhá noc se
prohýří…:D“. Nedělní ráno jsme si snědli dortík a šlapali jsme na vlak,
po cestě na nás pěkně sprchlo, ale skaut vydrží všechno, ne? Když to
shrneme, tak školka byla super a nezbývá nic jiného, než vám další jen a
jen doporučit…
Andrea a Šárka
To se jednoho dne starší roveři rozhodli, že si zase udělají nějakou tu
vícedenní akcičku. Pěkně do
přírody, na venkov, do oblasti, kde
se zastavil čas, bez hluku a spěchu
měst. Známe jednu takovou
chaloupku „na samotě u lesa“ – leží
u městečka Králíky a nám známé
pod jménem PÍSAŘOV. Soužití
s přírodou jsme vzali vážně, a proto
vyrážíme na okolní louky pro
bylinky do čaje (dodneška nevím,
co jsem to vlastně pil za výluh).
Zdejší chuť železité vody jsme
museli nutně něčím přebít. Dalším naším zajímavým počinem byla
„akce táborák“. K ohýnku patří buřty a k buřtům křen. Zorganizovali
jsme křenovou výpravu do okolí. Jestli nás někdo viděl, musel si myslet,
že jdeme zakopat mrtvolu. Skupinka lidí s krumpáči a lopatami chodí v
šeru po louce a kope do země. Štěstí nám přálo a buřty byly křenové.
Druhý den jsme podnikli
výpravu na Suchý vrch, kde
nás nahoře překvapilo studené
podzimní počasí, a tak jsme si
dali čajík a pivsona a raději šli
rychle dolů. Cestou na
chalupu trochu kufrujeme, ale
naštěstí jsme se zase našli a v
pohodě došli do chalupy.
Večerní program proběhl ve
stylu hledání a tipování „kdo
je to ten (ta) malinký pokakaný človíček na fotce“ a „čí, že to jsou ty
rodiče s tím čírem“ atd. Každý si přivezl fotky z různého období svého
života (podle seznamu) a hráli jsme vtipnou hru. Druhý den už bohužel
někdo udělal „pápá“, zbytek udělal výlet do okolí, poklidil a jelo se
dom.
Stopař
Pátek 6. září 2006
Školní zvonek velmi nahlas křičí: „Konec školní výuky!!!“ a „Začátek
víkendu!!!“. S radostí běžím domů pro věci a marně hledám cár papíru,
který mi vedoucí dal, abych zjistil, v kolik mám přesně být na nádraží.
Nedlouho
poté
jsem
zamával rodičům, kteří
stáli na peróně, když
červenobílý
motoráček
párkrát zahrkal a vyrazil
směr Heřmanův Městec.
Ve
zmatku
slov,
překřikování motoru a
drnčení kol se na chvilku
zadívám z
prosklené
vitríny ven. Ze sklizených
polí, z rozlehlých luk a
strání jsme vjeli do temných lesů a údolí. Přiblížili jsem se k cílové
stanici a nezbývalo mi nic jiného, než na záda vyhoupnout veliký batoh
a dát nohám hlavní slovo. V dopise, který jsme dostali ve vlaku, jsme se
dozvěděli, že poťapkáme až na přehradu Seč. S hlubokým nádechem
jsem poprosil nohy, aby šly. Ještě v polích nad Prachovicemi bylo slyšet
hluk z těžební činnosti a já jen sladce vzpomínal na to pohodlné
cestování po kolejích.
Po dlouhém putování jsme stáli téměř uprostřed pole, když se lámal den
s nocí a já náhle spatřil osvětlenou ceduli, která stála úplně vedle
skautské základny. „Jsme tu!“, zajásal jsem...
Sobota 7. září 2006
Zlatavý paprsek mě polechtal pod nosem, pozvolna mi otevíral oči a
tahal z vyhřátého pelíšku. Když v tu chvíli přiběhl nikterak veliký
chlapec a zakřičel: „BUDÍČEK!!!“ Jeho hlas mi rozkmital celé tělo a
jako střela jsem vyskočil z postele. Však uvítal mě tvrdý dopad na
podlahu, zapomněl jsem, že nejsem doma. Spal jsem totiž na
dvoupatrové posteli nahoře. Moje malé tělíčko se pouze lehce otřáslo a
mělo o jeden klik náskok před ostatními, poněvadž následovala
rozcvička.
Při běhu z kopce dolů se před
námi začala otevírat obrovská
vodní plocha – přehrada Seč.
Vlasy sem tam zakrývaly oči, jak
si s nimi pohrával chladný ranní
větřík. Bedlivě nastražím uši a
slyším divný tupý zvuk, jako
kdyby do sebe narážely dřevěné
tyče… Zvuk byl slyšet zřetelněji a
zřetelněji, ale vítr měl stále hlavní
slovo. Nad přehradou bylo slyšet
hrubý hlas, který řval: „Doleva a
pořádně zabrat, chásko lína!!!“
Nedlouho poté přirazila kocábka
ke břehu a vystoupili z ní piráti,
kteří za sebou táhli velkou truhlu.
V truhle byla
pouze zpráva od kapitána
Barakudy. A tím začala celoroční
celostředisková
hra: „Piráti Sedmi lebek“.
Po zbytek dne jsme soutěžili
v rozmanitých hrách a soutěžních
úkolech, které se konaly jak souši,
tak na vodě.
Neděle 8. září 2006
Ráno nás přivítalo krásné
podzimní počasí, které vydrželo
celý den. Dnešní program byl více
než jasný – zabalit, uklidit, zahrát
si malou hříčku a odejít na vlak,
odcestovat zase domů. Cestou do
Prachovic sluníčko malovalo na
okolních svazích Kaňkových hor
listy žlutočerveně...
Fank
21. listopadový den nám bylo oznámeno, že je potřeba vyklidit fotky
z naší nástěnky a vše, co si chceme ponechat. Proto po čtvrté hodině
odpolední nastoupila četa „ demolition girls“, která se snažila
odemknout starý zrezlý ošklivý zámek. Protože se to nepodařilo, musela
naše četa oslovit pracující muže, kteří vzali pilku, kladívko a s tím
starým ošklivým zámkem byl konec. Nástěnku jsme zachránily, je
v bezpečí v městské klubovně.
Za pomoc s demolicí děkuji nejen Stáně, Slejmině, ale i ochotným
dělníkům.
Za „demolition girls“ Monika
Dne 4.11. léta páně 2006 jsme se vydali na deštivou cestu do Hradce
Králové, kde jsme měli namířeno do místního aquaparku. Ve složení
oddílový vedoucí Klára, rádkyně Alča a já rádce, dále pak Modrásek,
Dan, Ráďa, Štěpán, Ondra a jeho starší bratr (není členem) jsme
s nadšením vyjeli z přeloučského nádraží.
V aquaparku nás překvapil místní systém převlékání, o čemž by mohla
leckterá vlčata jen vyprávět...:-) Po zdolání prvního velkého problému
jsme se nejdříve vydali do sprch a následně rovnou cestou do nevelkého
areálu hradeckého koupaliště. Naše vlčata se s velkou chutí pustila do
vody. Vyzkoušela si tobogán, zahrála vodní babu, vyfotila se, já
s Modráskem a bratrem Ondry jsme prožili pár minut v páře. Po všech
těchto zážitcích nám ale Klára oznámila, že už toho bylo dost a že máme
jít. Po nalezení všech ztracených ponožek, slipů a já nevím čeho všeho
jsme se odebrali k cestě domů. Všem se náš výlet náramně líbil a
doufáme, že příští podzim zase něco podobného uspořádáme. Tom
Na konci listopadu letošního roku naše Hanka oslavila své
narozeniny, a tak i my skauti jsme ji chtěli uspořádat takovou tajnou
oslavu, nalákat ji na obyčejnou výchovnou radu pod záminkou, aby nám
poradila co s dětmi. Jenže jsme byli tak přesvědčiví, že se opravdu jedná
o jednu z mnoha rad a utajení bylo nejvyššího stupně, že Hanka nic
nepoznala, a tak
usoudila, že radu
nám
sdělí
telefonicky v den
oslavy. Jaké bylo
překvapení
pro
všechny, když se
Hanka dověděla, že
se nejedná o radu,
ale o oslavu …
Přesto jsme se
v klubu sešli a
čekali
jestli
náhodou nedorazí za námi. Mezitím se hrály různé hry: Scrabble, který
vyhrála dvojice Merlin – Standa, druhé místo obsadila dvojice Machr –
Mrkef, bronzovou medaili si domů odnesli Fank – Monika, a poslední
dvojicí se stali sourozenci Medvěd – Meďka, Drak byl rozhodčím celé
hry. Během večera jsme se také podívali na dálný východ a to s hrou
Bang, kdy se k nám přidali ještě Šárka, Jarda, Tomáš a Petra. Později
každý z nás zkoumal,zda dokáže či nedokáže vidět přes prstýnek na
měsíc.A pokračovalo se dál nejen ve vědomostních hrách.
A jak to bylo s naším oslavencem ? Hanka od nás dostala kytici rudých
růží, přáníčka a dort, který připravila kuchařka Markétka, ale na ten se
Hanka může podívat už jen na fotkách, protože během doby, kterou
jsme čekali, se dostavily obavy, aby se dort nezkazil, proto jsme ho
raději „zblajzli“, byl moc dobrý. ☺
Soutěžní otázka pro pozorné čtenáře???
Kolik gratulantů se v osudný večer sešlo?
Mějte se hezky a na dalším herním večírku pápá ☺
Monika
Kdo nezná, nepochopí… Chceš poznat tu teplickou pohodu? Tu
záplavu sněhu a radosti z něho? To jídlo? Tu vánoční atmosféru 9 dní
před Vánoci? Tu nesmírnou romantiku při poslechu Radarovy kytary a
pohledu na tu krásnou zimní přírodu? Ten adrenalin, když na tebe letí
sněhová koule? Tu partu kamarádů z druhého oddílu, kteří se zase
jednou rozhodli vyjet pryč?
Neváhej ani chvíli, termín víkendu už moc dobře znáš (15.-17.12.),
proto stačí sbalit si jen pár věcí (karimatku, spacák, 200Kč (které
odevzdej co nejdříve na schůzce), zápisník, tužku, hygienu, jídlo
(dohodněte se v rámci družiny, co si dobrého uděláte…), popřípadě
zpěvník, deskovou hru, dáreček pro oddíl, kamaráda nebo lesní zvěř) a v
pátek 15.12. čekejte ve 14:45 na nádraží ČD. Pro zvídavé maminky se
vrátíme v neděli 17.12. ve 14:00.
Lucky (728 55 11 45)
Info již brzy, ale každopádně si tento termín zarezervuj. Píťa
Ve čtvrtek 16. listopadu se naše speciální jednotka pracující v utajení
sešla v počtu celých dvou agentů. Naše mise byla naprosto jasná. Dojet
do Ostravy a tam se vetřít na Celostátní vzájemnou výměnu
zkušeností.
Ihned po příjezdu do Ostravy nám bylo jasné, že s tím slovem
„celostátní“ to není úplně v pořádku. Dolehla k nám totiž podezřele
znějící řeč, kterou jsme na základě našich bohatých jazykových znalostí
identifikovaly jako „slovenštinu“. Akce by se tedy správně měla
jmenovat MVVZ – mezinárodní vzájemná výměna zkušeností nebo také
BIIE – Big international interchange of experiences. Slovo „big“ je
namístě. Letošní CVVZ se účastnilo 1106 lidí.
A jak tedy pokračovala naše mise? Úspěšně se nám podařilo projít
registrací a obdržet identifikační karty účastníků, bez kterých by nás
vždy ostražití členové Skautské ochranné služby nevpustili dovnitř
areálu školy. CVVZ probíhala v Ostravě-Vítkovicích v prostorách SŠ
technické. O tom, jak se ve škole vyznali lidé, kteří (jakožto řádně
zaregistrovaní) dostali mapu, bohužel poreferovat nemůžeme. Ale
značení bylo tak dobré, že i my, „elitní agentky“, jsme se ve škole
vyznaly naprosto bez problémů. Ulice měly jména podle pohádkových
postav, takže jste mohli bydlet např. v ulici Boba a Bobka, v některé
z prostorných učeben. Pokud byste si to ale s ubytováním „zařídily“ jako
my a nezbylo by na vás místo v učebně, pořád jsou tu ještě rozlehlé
chodby, sice pravda s poněkud studenějším povrchem, ale s poetickým
názvem jako třeba Rákosníčkovo náměstí. Jedinou nevýhodou takového
náměstí je non-stop provoz (24 hodin a více), takže vám kolem hlavy
neustále někdo prochází. Ale dá se na to zvyknout... Agent to nemá
v životě lehké...:)
Abychom se mohly CVVZ-ce pořádně podívat na zoubek, ozkoušely
jsme některé programy na vlastní kůži. Výběr byl veliký, takže si každý
přišel na své. Absolvovaly jsme např. Velkou hru po městě „Duchové
ostravského podzemí“, přednášku o táborech v USA a o dobytí
severního pólu českým polárníkem, shlédly jsme film natočený na
táboře turistického oddílu atp. Pro představu uvádíme ještě malý vzorek
programů, které probíhaly : Flamengo, Skotské tance, Airsoft na vlastní
kůži, Malování na obličej, Moderní trendy v oddílech, programy týkající
se administrativy oddílů, Táborové hry a vedení tábora, Co je to SOS?,
Kreativní stolování a mnohé další.
Volné chvíle mezi programovými bloky se daly pohodlně strávit
v herně deskových her, v jedné ze dvou útulných čajoven v podzemí
školy nebo v bufetu. Ty byly na CVVZ-ce také dva, takže ani velkým
jedlíkům se nepodařilo zcela vyplenit zásoby jídla. Mimo bufet
probíhalo stravování na normální lístky, které jsme si bohužel
neobjednaly včas. Na výběr bylo ze tří jídel, z nichž vždy jedno bylo
vegetariánské.
Celkově byla naše mise úspěšná a příští rok do toho jdeme určitě
znova! Tentokrát to bude v Jihlavě, tož pojeďte s námi!
Lucka a Hyjena
Piráti Sedmi lebek
Etapa
vlčata I
vlčata II
světlušky
Ostříži
Ledňáčci
Skautky
I
80
100
70
100
70
80
Počet bodů za
II
III
IV
70
280
100
100
280
100
80
280
70
80
260
80
100
250
80
70
300
80
vlčata I- mladší
vlčata II- starší
V etapa: úkoly na měsíc Říjen
celkem
V
100
100
x
x
90
100
630
680
500
520
590
630
Piráti
Sedmi lebek
Úkol na měsíc Leden
Hladový piráti!
Již dlouho se plavíte po mořích, kde ani na kocábku jste narazili.
Zásoby už dávno došli a není co do huby už měsíc. Žaludek pomalu
začíná trávit sám sebe. Seberte poslední své sily a vyjeďte napadnout
přístav. Když nejsou lodě na moří musí kotvit u břehů pevnin.
Aby jste mohli napadnou přístav, tak si potřebujete zlepšit techniku
boje, proto vás budou čekat následující úkoly:
Úkol: Opět uděláte dvojce. Každá soutěžní dvojce bude mít švihadlo.
Chytnou se za ruku a budou přes něj klasicky přeskakovat, jen místo
jednoho tam budou dva. Zaznamenáte kdo udělá kolik přeskoků bez
přerušení. Čím víc tím lépe. Samozřejmě, že nemůžete trénovat a poslat
váš nejlepší výsledek od jednotlivých dvojic.
hodně štěstí - ať vyhraje ten nejlepší
kapitán Barakuda
Pozor změna!:výsledky posílejte na
[email protected]!!!! Do 12.Února 2007
Rádcové a oddílový vedoucí,
Družiny, které nestihly udělat úkol z předchozího čísla, tak nemusí
zoufat. Stále je tu možnost dodělat úkoly a poslat nám je. My vám je
ohodnotíme. Je zbytečné přijít o body. Samozřejmě, že už nemůžete
čekat plný počet bodů.
Dále je tu malá změna. V úkolu jste si mohli všimnout, že jsme
vynechali měsíc listopad. Je to z důvodů vycházení K2. Abychom tomu
předešli budeme v K2 vydávat úkoly vždy na měsíc dopředu ☺.
1. Na můj povel PAL!
Vaše střely musí být přesné a vždy najít správný cíl. Nebude čas na omyl, během pár
minut může být celý přístav na nahou. Proto musíte zaútočit bleskově a bezchybně.
Jak všichni víme, každé dělo je nejprve potřeba nabít dělovou koulí a pak vypálit.
Úkol: Udělejte si dvojce, tam kde je lichý počet, tam vypomůže vedoucí (rádce,
mauglí…).
Jeden ze dvojce bude nabíjet dělo= podávat dělové koule (míč) a druhý se s nimi
bude ztrefovat do terče (viz. níže). Dvojce se vedoucím, vždy bude vypadat, tak že
vedoucí bude po dávat dělové koule.
Jak to tedy bude probíhat. Na jedno místo se dá na hromadu 5 dělových míčků (jaké
koli míčky, balony co kdo máte-nejlepší by bylo vzít ze střediska ty volejbaláky).
První ze dvojce uchopí míč a poběží 10m. Po 10 m bude čeká druhý hráč, který se
míčky bude strefovat do 5 m vzdáleného čtverce 1,5 x 1,5m. Vlčata, plamenci a
světlušky si čtverec zvětší na velikost 2 x 2m.
2. Pozor! Ostří meče vyskoč!
Piráti nemají boj zcela učesaný a tak čas od času používají překvapivé, leč velmi
účinné manévry. A velmi část vyskakuji při boji do vzduchu, když jim někdo zaútočí
šavlí na nohy.
Zlotřilí piráti slyšte!!
V severských moří nastala zima. Za nedlouho mráz vytvoří mocný most
mezi pevninami a spojí Evropu a Ameriku v jeden veliký kontinent. Však
tělo piráta, který má kosti zkřehlé od slané vody si žádá něco jiného. Se
silným bočním větrem míříš na jich do moří jejichž teplota neklesne pod
30°C. V těchto mořích však vládnou dva mocné živly, kterých se každý pirát
obává.
Obávaná noční můra je bouře, která neustává a neustává. V jižních
mořích trvají bouře i několik dní a vlny mají výšku desítek metrů. Když
posádka zápasí s vlnami zmítajícího se moře, tu dva či tři piráti skončí
v moři. V moři na ně krom velikých vln čeká ještě další nebezpečí, a to
ŽRALOK!
V následující etapě vás čekají tři úkoly (Všechny úkoly se
odehrávají v bazénu!!):
1. Zápas se žralokem
Žralok je dravec moří. Však má jednu slabost, jelikož je samotář, tak si
rád hraje se svou kořistí. Proto ji nejprve stáhne pod hladinu a koulí sní.
Úkol: Na jeden nádech co nejvíce kotrmelců pod vodou (po
předu).
2. Útěk ze žraločí tlamy
Jak už jsem zmínil, žralok si rád hraje. Proto svou kořist na chvilku
opustí. Tím jí dává šanci utéct, ale spíše chce ukázat, že je v moři
nejrychlejší a zvednout si tak své sebevědomí.
Úkol: Pro malé (plamenci, vlčata a světlušky)- uplavat co nejrychleji 25
m (změřit čas!).
Pro velké (skauti a skautky)- uplavat co nejrychleji 50 m
(změřit čas!)
3. Přepadení ze zálohy
Že piráti bojovali zejména na moři nikoho nepřekvapí. Také nikoho
nepřekvapí, že vymýšleli nejrůznější finty boje a napadnutí nepřítel ze
zad aby ho překvapil. V takových to chvílích pirát vždy potřeboval
plavat pod vodou aby ho nikdo neviděl.
Úkol: Uplavat pod vodou co nedelší vzdálenost.
Upřesnění pravidel:
Nezapomenout si poznamenat výsledky (doporučení: vzít si sebou tužku
s papírem a časomíru-hodinky či stopky). Poslat výsledky všech dětí co
se akce zúčastnily. Děti si to mohou vyzkoušet kolikrát chtějí.
Předpokládá se, že pojedete úkol splnit do pardubického bazénu. Když si
zapomenete stopky, jsou tam hodiny digitální, ale ztíží vám to práci.
Odhad vzdálenosti při plaváni pod vodou- bude trochu obtížný, ale 1.
schůdky odhadnete a další jsou přesně v polovině. Dále při plavání pod
vodou nesmí děti skákat z můstku=> z místa (je povolen odraz od
stěny).
hodně štěstí - ať vyhraje ten nejlepší
kapitán Barakuda
Pozor změna!:výsledky posílejte na
[email protected]!!!! Do 10.března 2007
Ano,
čtete
naprosto
správně… Ta družina,
která vyhraje oddílové
bodování, se letos může
proletět rogalem (neboli
dvoumístným závěsným
kluzákem) a nejen to...
Čeká na vás sladká
odměna a při pokoření
rekordu
(který
drží
Ostříži z minulého roku
se ziskem 463 bodů) na vás čeká příjemné překvapení. Nestojí za
to bojovat?
Zatím jsme na začátku, ale už teď je jasné, že boj o první příčku
bude vyrovnaný… No posuďte sami. Po prvním listopadovém
měsíci mají Ostříži -2 body a Ledňáčci na ně ztrácejí
pouhopouhých 5 bodů.
O změnách skóre se můžete dozvědět několika způsoby:
1. na oddílové schůzce (kde se aktualizuje nástěnka)
2. v K2
3. na Píťových ještě neudělaných stránkách
4. na nefungující e-mailové konferenci (nějak jsem ještě od vás
nedostal ty slibované registrační listy)
A co se boduje?
1. viz nástěnka druhého oddílu
2. měsíční hra družin
Prosincové úkoly do družinové hry:
1. vedení družinové docházky
2. vedení si družinového bodování
3. zhotovení a dodržování plánu družinovek (který visí na
družinové nástěnce)
4. největší počet příspěvků v K2
5. nováček v družině
6. první zkompletování registračních listů
Přeji všem družinám hodně nejen odhodlání. Lucky
Vloni si bouřlivě slavila
výročí Johna Lennona. Jak oslavíš
období kolem Mikuláše letos?
„Stejným způsobem. Půjdeme ke zdi a
budeme poslouchat. No zkrátka
budeme stát u zdi a tam bude několik
kytaristů
a
zpěváků
případně
kytaristek a zpěvaček a budeme pěkně
poslouchat. Ježiši to bude strašný to
vůbec nedává smysl…to bude v tý
K2?“
Všude kolem nás je již vánoční
atmosféra,
podléháš
taky
předčasnému
předvánočnímu
šílenství?
Ještě to na mě nedosedlo, ale doufám,
že dosedne. Já mám ráda vánoční
atmosféru.
Kam myslíte, že bude směřovat počet lidí na středisku?
1. Nahoru.
2. Dolu.
3. Bude pořád stejný.
4. Za chvíli nás bude tak málo, že se rozpadneme.
Odpovědi posílejte na [email protected] výsledek zveřejníme
v příštím čísle. Jeden z vylosovaných hlasujících dostane odměnu.
Co si přeješ od Ježíška?
Jéé…ty jo já nevím co si přeju. No já vím, my si přejeme
s Kristýnkou pro pejsky né obojek kolem krku , ale takovej ten
obleček. Protože oni vždycky hrozně táhnou a dělaj takový to eee
(nebo tak nějak, ten zvuk se nedá dost dobře přenést do grafické
podoby☺) A přitom kdyby netáhli, tak je to úplně v pohodě…☺
Jaký máš názor na probíhající filmáč?
„Jo to je prima nápad. Já mám filmy velmi ráda takže jsem ráda,
že to probíhá.“
Co pro tebe znamená Živel?
„Chrchel….smích (Mladší možná nepochopí☺)“
Čím si chtěla být jako malá?
„Námořníkem, ale pak jsem zjistila, že jako námořníci nejsou
ženy, tak jsem si přála být námořníkovou ženou, ale pak jsem
zjistila, že námořníci neberou svoje ženy na plavbu. Tak jsem
chtěla být veterinářem, spisovatelem….(následuje výčet všech
dosud známých povolání..no dobře možná trochu přeháním)“
Proč je Jarka Metelka ze
všech nejlepší?
„Hmm…protože není Mirek
Dušín.“ ☺
---- Krátké vyrušení tvůrčí
práce sestrou Mrkfe- Kristýna
(nasupeně): „Markét nevadí ti,
že ti čokl leze dolů ze schodů?“
Mrkef (provinile): „Dí-ky“…
výbuch☺ --Prý jedeš na půl roku do
Paříže? Jak ses k tomu
dostala?
„No já jsem si v prváku řekla,
že bych chtěla jet do Francie studovat, tak jsem se začala ve
druháku učit francouzsky a teď jedu no.“
Se Šiškou už spolu dlouho kamarádíte. Byla za tu dobu nějaká
výraznější roztržka?
„No asi rok jsme spolu nemluvily kvůli vypsané fixe-všechno
s malým.“
A chtěla by si něco vzkázat čtenářům K2?
„Jeřáby táhnou na jih.“ (Vysvětlení: Oblíbená hláška z ujetého
filmu)
Děkujeme za spolupráci při výrobě rozhovoru a přejeme
krásné vánoční svátky.
Lucka a Hyjena
Klubovna roku
Klubovna
Fank
Merlin
Monika
Malí
Skauti
Skautky
N
P Z V N P Z V N P Z V
Roveři
N P Z V
8
6
5
8
7
9
9
28
8
5
5
7
30
9
8
8
9
30
8
5
9
8
8
7
9
5
8
7
10
9
6
9
6
32
7
32
3
22
32
30
8
8
7
10
32
S Pozubním bratrstvem jste z velké většiny připravovali Lesní
školku. (Za což vám jen tak mimochodem patří velký obdiv:)
Jaký nejlepší zážitek sis z této akce odvezla?
Výbuch….„Močení na hromadu sněhu“ (Program v pytli☺)
26.
Listopadu
88
94
Malování
86
Říjen
55
66
38
63
Březen
58
88
56
70
Pamatuješ si ještě na svůj první tábor?
To si úplně přesně pomatuju. Se mi tam hrozně nelíbilo a jela jsem
dřív domů.
Duben
71
84
83
62
Květen
83
89
85
66
355
421
262 +
malování
347
Celkem

Podobné dokumenty

pardubické farnosti sv. Bartoloměje - petras

pardubické farnosti sv. Bartoloměje - petras v pražském Arcibiskupském semináři celkem za všechny české diecéze 33 bohoslovců, z toho 13 za diecézi královéhradeckou. Dalších 7 bohoslovců se v Praze připravovalo za diecézi českobudějovickou, 6...

Více

Thajsko plné úsměvů 17. listopadu až 12. prosince Jsem smířená s

Thajsko plné úsměvů 17. listopadu až 12. prosince Jsem smířená s Nervíky, nervy. O to větší, že v tomto gatu je podezřele málo lidí. Co chvíli vybíhám ven kontrolovat tabuli – a ejhle, náhle se tam náš let rozsvěcuje – ale jako C 13. Tam je sice lidu habakuk, al...

Více

Sekunda - Nejsem tu sám

Sekunda - Nejsem tu sám na svém území. Dotkne se „kamene“ a vracejí se společně při otočení kouzelníka - vytvářejí sousoší. Pokud kámen ještě nemá u sebe svou věc, musí mu ji nejprve přinést. Pokud se někdo stane kamenem ...

Více