Layout 25

Mezi veřejným a soukromým sektorem
Copyright Comité Européen des Assurances (Evropský výbor pojistitelů, CEA), červen 2005
Překlad z angličtiny Jaroslav Kučera
ěkteré z klíčových problémů,
před kterými stojí dnešní společnost, je možné účinně řešit
pouze spoluprací státní správy a soukromého sektoru. Účelem této zprávy
je ukázat, jak může soukromé pojišťovnictví přispět k tomuto procesu.
Doufáme, že tato zpráva dodá odvahu rozhodujícím činitelům jak ve státní správě tak i v pojišťovnictví ke
vzájemné diskuzi i k příslušným činům.
Určitě může být dosaženo ještě víc,
pokud se spojí iniciativy přijaté na úrovni EU s iniciativami jednotlivých
členských států.
*
Zpráva byla připravena Výborem pro
jednotný trh CEA řízeného Aidanem
Casselsem (Axa Ireland).
Zpráva je výsledkem kolektivního
úsilí členů CEA a jejich delegátů koordinovaných Sekretariátem CEA.
Práce pod vedením Tona de Bruijna
(Holandská asociace pojišťoven –
VVN) by nebyla možná bez aktivního
přispění následujících předsedů jednotlivých výborů CEA:
• Životní pojištění:
Gérard Ménéroud – CNP France
• Zdravotní pojištění:
Sybille Sahmer – Verband der
privaten Krankenversicherung
(Svaz soukromých zdravotních
pojišťoven)
• Úrazové pojištění:
Jean Royer – Axa Assurances později nahrazen
Uwe Breuerem – R+V Allgemeine
Versicherung AG
• Pojištění motorových vozidel:
José Cercós Martínez – Grupo JC
Servicios y Consultoria
• Majetkové pojištění:
Dominique Santini – Generali
Assurances
• Pojištění odpovědnosti:
Philip Bell – Royal & SunAlliance
• Pojištění právních výloh:
Gustaaf Daemen – D.A.S.
• Komunikace a styk s veřejností:
Fabrizio Rindi – Aurora Assicurazioni SpA – Gruppo Unipol
Všichni zaslouží poděkování za to, že
touto zprávou položili základy opravdové diskuse v celé společnosti. ■
Daniel Schanté
Generální ředitel,
CEA
Červen 2005
Celkový přehled
5
Co je pojištění?
6
1. Měnící se společnost
7
1.1.
Přehodnocení sociálního státu – jak může přispět pojištění?
7
1.2.
Svět plný rizik – může jej pojištění samo učinit bezpečnějším?
8
2. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru:
zkušenost na které se dá stavět
9
2.1.
Přehodnocení sociálního státu – jak pojištění přispívá
2.2.
Svět plný rizik – jak jej pojištění činí bezpečnějším
11
2.3.
Příklady úspěšné spolupráce veřejného a soukromého
sektoru v jiných oblastech
12
3. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru: jak zajistit úspěch?
9
13
Evropě probíhají dva vývojové
trendy, které již v současné
době ovlivňují oblast pojišťovnictví a vypadá to, že ji budou ovlivňovat během několika málo let ještě
mnohem výrazněji.
V mnoha členských státech se prohlubuje diskuze o potřebě přehodnocení rozsahu „sociálního státu“.
Stárnoucí populace ve spojení s nízkou porodností, rostoucími náklady
na zdravotní péči a nedostatkem pracovních příležitostí je příčinou, že je
pro veřejné rozpočty stále obtížnější
financovat příspěvky sociálního zabezpečení v dosavadní podobě. Lidé
však očekávají, že dostanou zdravotní
péči, důchody, příspěvky v nezaměstnanosti a jiné sociální dávky v přiměřené a dlouhodobě postačitelné výši.
V této souvislosti je klíčovou otázkou
poznat, co by ještě mělo být zabezpečeno státem a co by mohlo –
nebo mělo – být ponecháno volnému
trhu.
Druhý vývojový trend se týká nových
nebo rozvíjejících se rizik. Povodně,
hurikány, terorismus, znečištění životního prostředí, potravinové krize,
azbestóza – letmý pohled na večerní
zprávy stačí, aby byl člověk ochromen hrůzou. Ve světě plném rizika si
lidé stále více přejí, aby dostali náhradu, dojde-li k poškození nebo ke
ztrátě, bez ohledu na to, čím byly
způsobeny. Přestože se uvedená rizika podstatným způsobem liší, jedno
mají společné: vyvolávají otázku, kdo
by měl platit za vzniklou škodu.
Společnost v Evropě a její rizikové
prostředí proto procházejí podstatnými změnami. Občané i jednotlivci
musí na sebe brát stále větší tíhu
zodpovědnosti, kterou dříve nesly
vlády států. Výsledný pocit finanční
nejistoty vede ke zvyšující se poptávce po celoživotní finanční záruce pro
jednotlivce
a
po
systematické
náhradě škod vzniklých při neočekávaných
událostech.
Udržení
nebo dokonce zlepšení životní úrovně
je předmětem zvyšujícího se zájmu
obyvatel Evropy.
Vzhledem k těmto vývojovým trendům narůstá zájem společnosti podpořit soukromé pojistitele, aby vstoupili do oblastí tradičně provozovaných
veřejným sektorem.
To na jedné straně předpokládá, že
se soukromé pojištění bude rozvíjet
jako doplněk nebo jako alternativa
sociálního zabezpečení v oblastech
důchodů, zdravotní péče nebo úrazového pojištění. Na druhé straně, státní správa přijímá konkrétní opatření
k tomu, aby se podílela na finanční
zátěži ležící mimo veřejné rozpočty a
zaručila odškodnění za rozsáhlý okruh nových nebo rozvíjejících se
rizik, ať již způsobených člověkem
nebo přírodou.
Toto přehodnocení je v oboustranném zájmu vlád i pojistitelů. Pojišťovnictví je sektor schopný přinášet novinky a nabízet řešení s celou řadou
výhod pro rozvíjející se společnost.
Zkušenosti z minula prokazují uskutečnitelnost a účinnost řešení prostřednictvím soukromého pojištění
v mnoha oblastech. Ve všech zemích
EU pojistitelé již ve skutečnosti úspěšně poskytli doplňkovou nebo dodatečnou ochranu na poli sociálního pojištění. Stejným způsobem nabízejí
krytí škod ohrožujících živobytí – buď
samostatně nebo ve spojení s ochrannými systémy upravenými zákonem – v oblasti majetkového pojištění a pojištění odpovědnosti. Takové systémy je potřeba dále rozvíjet a
vylepšovat.
Iniciativy na národní úrovni i na úrovni EU však naznačují, že střetávání veřejné a soukromé sféry má i
potenciální rizika.
Není vždy možné pojistit jakékoliv riziko v daný okamžik a v plném rozsahu. Rovněž není reálné nebo prospěšné předpokládat, že soukromé pojištění bude fungovat stejným způsobem, jako sociální zabezpečení. Když
vstupujeme do „šedé zóny mezi veřejným a soukromým sektorem“, je
podstatné pochopit a zohlednit odlišné závazky, principy a omezení
veřejného a soukromého sektoru.
Pojistitelé jsou ochotni a schopni nabídnout měnící se společnosti životaschopná řešení. Aby bylo zajištěno,
že nevznikne mezera mezi očekáváním a realitou na trhu, je však třeba, aby státní správa, pojistitelé i
všechny další zainteresované strany
vstoupili do dialogu a porozuměli
podstatným
vlastnostem
obou
sektorů. ■
ojištění1 nabízí finanční ochranu jednotlivcům, společnostem nebo jiným subjektům
pro případ nepředvídaných událostí.
Některé druhy pojištění jsou vyžadovány zákonem (např. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla), zatímco jiné druhy jsou dobrovolné.
V zásadě je riziko pojistitelné2 zejména když:
Výměnou za platbu od pojištěného
(zvanou pojistné), pojistitel souhlasí
s tím, že zaplatí pojistníkovi nebo poškozenému určitou sumu peněz, poskytne mu určitou službu nebo mu
nahradí škodu v případě výskytu stanovené události, která může nastat.
• Je vyčíslitelná jeho pravděpodobnost
a rozsah budoucích pojistných událostí.
Příklad: Pojištění rizika výskytu nové
nemoci není možné, pokud nejsou
k dispozici žádná hodnověrná data
nebo zkušenosti.
Pojem vzájemnosti je podstatný. Pojistitel musí být schopen přilákat dostatečné množství pojistníků, aby bylo
riziko dobře rozloženo. Někteří lidé
budou platit za své pojištění a nikdy
neuplatní pojistnou událost. Jiní dostanou podstatnou část náhrady utrpěných ztrát výměnou za pojistné,
které představuje jen velmi malou
část ve srovnání s těmito ztrátami.
• Jeho budoucí výskyt je nejistý.
Příklad: Pojištění domu není možné,
pokud je jeho střecha v plamenech.
Nejdůležitějším bodem je výpočet
pravděpodobnosti výskytu pojistné
události a odhad nákladů s ní spojených. Sběr statistických dat a informace o rizikových profilech jsou zde
podstatné pro umožnění pojistnětechnických výpočtů. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky pojistitele
nejsou neomezené, musí velmi pečlivě analyzovat, jaká rizika může krýt
a zda to může provádět s přijatelným
cenovým tarifem. Potom podle výsledku analýzy stanoví pojistné,
které mu umožní krýt pojistné
události aniž by dospěl k úpadku.
Je pojistitelné úplně všechno? Je obtížné stanovit hraniční čáru mezi pojistitelností a nepojistitelností vzhledem k tomu, že je zcela na vůli každého jednotlivého pojistitele, zda
poskytne pojistnou ochranu či nikoliv.
• Seskupení rizik je rozsáhlé a dostatečně rozložené, aby mohla být vytvořena stabilní rovnováha
mezi
skutečnými a čistě teoretickými pojistnými událostmi.
• Riziko odpovídá finanční síle pojistitele nebo pojistného sektoru.
Příklad: Jaderná neštěstí mohou způsobit mimořádně rozsáhlé škody, které jsou příliš nákladné na to, aby je
mohl nést pojistný sektor. ■
1 Pojmy jako „pojištění“ a „pojistitelé“ se
všechny vztahují k soukromému pojištění.
Sociální zabezpečení se vztahuje pouze
k veřejným systémům nebo systémům
řízeným orgány státní správy.
2 Další podrobnosti může čtenář najít ve
zprávě CEA „Insurability and new liability
risks, 2004“ (Pojistitelnost a nová
odpovědnostní rizika, 2004)
vropa stárne. Jedna šestina
(16,3%) obyvatelstva EU byla v roce 2003 ve věku nad
65 let, zatímco podíl obyvatelstva ve
věku pod 15 let klesl mezi roky 1975
a 2003 z 24% na 16,6%3. Úroveň porodnosti v EU soustavně klesala4
z průměrných 2,72 dětí na jednu ženu v roce 1965 na 1,42 v roce 1995 a
od té doby se jen velmi málo změnila.
Ve spojení se vzrůstajícím očekávaným věkem dožití a současnou nezaměstnaností, která se jen velmi
málo mění ve většině členských států, je dlouhodobá udržitelnost veřejných důchodových systémů v sázce.
Ke stárnutí populace přistupující rozvoj stále dražších léčebných technik a
neustále rostoucí poptávka po zdravotní péči způsobuje, že náklady na
zdravotní zabezpečení rostou všude
rychleji, než národní bohatství. Průměrné náklady v roce 2002 na zdravotní péči na jednoho obyvatele
v Evropě5 byly 2008 euro ve srovnání
s 1750 euro v roce 2000 a s 1382
euro v roce 1992. Nárůst nákladů na
zdravotní péči představuje riziko pro
systémy
sociálního
zabezpečení
v mnoha zemích ... a následně také
pro budoucí financování zdravotní
péče.
Pojišťovnictví může jednoznačně učinit významný příspěvek bez obavy o
ztrátu kvality služeb pro pojištěného.
Naopak, konkurenční rámec, ve kterém pojistitelé podnikají, je nutí k nepřetržitému zlepšování kvality produktů. Proto musí stále hledat nejvhodnější formy krytí potřeb svých
klientů.
Soukromé pojištění má výhodu
v tom, že je financováno prostřednictvím rezervotvorné metody, která
do značné míry zmírňuje demografický problém. Vzhledem k tomu, že
dochází ke kapitalizaci příspěvků jednotlivce až do okamžiku, kdy je pojistné plnění vypláceno z jeho účtu,
nedochází k převodu finanční zátěže
v neprospěch budoucích generací.
Tato metoda současně umožňuje
zvýšení finančních investicí, což může
významnou měrou přispět k ekonomickému rozvoji Evropy, a to je hlavním předmětem Lisabonské strategie.
Soukromé pojištění však může dosáhnout své plné kapacity jako doplňku
nebo náhrady veřejných systémů
pouze za předpokladu, že jsou zohledněny jeho principy a specifika. ■
Za těchto okolností se průběžně financované systémy sociálního zabezpečení stávají stále méně životaschopné. Reforma systémů sociálního
zabezpečení je proto předmětem naléhavého zájmu vlád po celé Evropě.
Krok za krokem dochází k přehodnocení státního přístupu k systémům
sociální péče a jsou vyhodnocována
dlouhodobě životaschopná řešení jako
pokus o snížení veřejných výdajů při
uchování nebo dokonce zlepšení stávající situace a blahobytu obyvatel
Evropy.
3 Zdroj Eurostat: Portrait of the European Union
(Portrét Evropské unie) vydaný 5.ledna 2005
(EU-15)
4 Zdroj Eurostat: Population Statistics June 2004
(Statistika obyvatelstva v červnu 2004) (EU-25)
5 Viz CEA ECO č. 20: Health Insirance in Europe –
2002 Data (Zdravotní pojištění v Evropě – data
2002), 20.dubna 2004
aše společnost žije ve světě
plném rizik – rizik, před kterými chceme být stále více
chráněni, alespoň po finanční stránce.
Nová nebo rozvíjející se rizika mohou
být spojena s dříve neznámými zdravotními nebezpečími (nové druhy
rakoviny, pasivní kouření, azbestóza),
odvozena z rozvoje vědy nebo technologií (ohrožení například působením
chemických nebo jiných látek) nebo
způsobena sociálními, ekonomickými
nebo právními změnami (odpovědnost za lékařskou péči). Může se také
jednat o známá rizika, která se vyvíjejí neočekávaným způsobem nebo
dosahují dosud nevídaných rozměrů
(terorismus, přírodní katastrofy).
Například povodně v roce 2003 způsobily jenom v Evropě škody a ztráty
asi za 1 miliardu euro a dopad sucha
je odhadován na více než 10 miliard
euro. Útoky na World Trade Centrum
11.září 2001 přesáhly jakékoliv dosavadní rozměry škod způsobených
člověkem a totéž lze říci i o dopadu
na pojišťovny, který je odhadován na
přibližně 50 miliard dolarů.
Pro celou řadu nových nebo rozvíjejících se rizik, ať již v oblasti ochrany
životního prostředí, bezpečnosti potravin a krmiv nebo profesní odpovědnosti, zkoumají legislativci Evropské unie i jednotlivých států, jak může pojištění převzít finanční zátěž
veřejných fondů.
Pojistitelé jsou si plně vědomi potřeby poskytnout lidem ochranu a bezpečí. Chtějí se postavit tomuto problému a vyvíjet nové produkty.
Ačkoli pojištění může pomoci nést
náklady nepředvídaných ztrát, není
všelékem proti veškerým vznikajícím
rizikům. ■
Spolupráce mezi státní správou a
soukromým sektorem se v průběhu
posledního desetiletí v mnoha směrech prohloubila. Evropští pojistitelé
vyvinuli řešení vhodná pro vstup do
oblastí tradičního státního zaopatření
i pro nově se objevující rizika buď nezávisle nebo ve spolupráci se státem
(odškodnění pracovní úrazů a nemocí
z povolání, jaderný pool, terorismus).
V Evropě je pro to řada důkazů, jak
na národní úrovni, tak i na úrovni EU.
Následující příklady ukazují, že pojištění může skutečně poskytnout přidanou hodnotu při řešení ekonomických problémů budoucnosti. Kvalita
mnoha zemích, kde pojistitelé
poskytují doplněk nebo náhradu sociálního zabezpečení, lidé
těží z rozsáhlých zkušeností a taktního přístupu pojistitelů v oblasti
zdravotní péče, důchodového zabezpečení, úrazů a invalidity. Pocítili pokrok v úrovni pojistných náhrad a
služeb, přístupu k informacím, průhlednosti, jednoduchosti, rychlosti a
účinnosti správy stejně tak, jako i
v prevenci.
Odškodnění pracovních úrazů a
nemocí z povolání
• Provozování systémů poskytujících náhradu za pracovní úrazy bylo
úspěšně svěřeno pojistným trhům
ve Finsku, Dánsku, Belgii a Portugalsku již na začátku 20.století. Kladné
výsledky prokazují, že soukromé pojištění je po dlouhá léta schopno poskytovat vysoce kvalitní sociální
zabezpečení. Soukromí pojistitelé dokonce dovedli své služby dále, než
státní správa očekávala, tím, že zdokonalili prevenci proti rizikům a zlepšili nápravná opatření.
• V Nizozemsku došlo k úspěšné postupné privatizaci systému sociálního
zabezpečení v průběhu posledních
deseti let. Soukromí pojistitelé částečně nahradili systémy sociálního
zabezpečení. To posílilo finanční moti-
služeb a produktů, které pojistitelé
navrhují, dokazuje jejich tvořivost a
účinnost. Úspěch jednotlivých řešení
se samozřejmě v praxi významně liší.
Před rozhodnutím o tom, jakým způsobem je možné účinně rozvíjet ochranný systém založený na soukromém sektoru, by měly být pečlivě
vyhodnoceny
všechny
specifické
okolnosti.
Pojištění má svou přirozenou roli
v naší rozvíjející se společnosti a zkušenosti dokazují, že mezi veřejnými
systémy a tržně založeným pojištěním nepanuje napětí.
vaci zaměstnavatelů, zaměstnanců a
pojistitelů ke spolupráci při prevenci
proti nemocem a proti (dlouhodobé)
pracovní neschopnosti, a také při
opětovném
začlenění
invalidních
zaměstnanců do pracovního procesu.
Zdravotní péče
• V mnoha zemích, jako například
v Dánsku, Belgii a Švédsku, získala
role soukromého zdravotního pojištění značnou oblibu tím, že umožňovala další, dodatečné možnosti poskytování zdravotní péče. Kvalita,
různorodost a dostupnost produktů a
služeb nabízených pojistiteli pomáhá
při zaplnění mezer zbývajících ve
veřejných systémech. Otevřená soutěž opravdu vede k záruce pružnosti
a konkurenceschopnosti pojistného.
•
Ve
Španělsku
má
takzvaný
MUFACE model výjimečné postavení
v EU, protože je „modelem náhradní
péče“: státní zaměstnanci mají možnost svobodné volby, zda se zúčastní
soukromého pojištění. Tuto možnost
volí 86% z nich. V takovém případě
nemají možnost současného krytí
v rámci veřejných systémů.
•
V Německu a Nizozemsku hrají
soukromí pojistitelé významnou roli v
oblasti zdravotního pojištění. Poskytují pojistné krytí, které nahrazuje
■■■
■■■
systémy sociálního zdravotního pojištění, a navíc nabízejí pojistné produkty, které nabídku těchto systémů
doplňují. V roce 2006 v Nizozemsku
dojde k radikální změně v systému
zdravotního pojištění. Rozdíl mezi
soukromými pojistiteli a poskytovateli sociálního zdravotního pojištění
zmizí. Všichni se stanou soukromými
pojistiteli podnikajícími v prostředí
volné konkurence a podléhajícími
společným právním úpravám. Každý
pojistitel bude povinen přijmout každého občana Nizozemska v rozsahu
takzvaného základního pojištění, bez
ohledu na jeho zdravotní stav.
•
Ve Francii by unie organizací poskytujících doplňkové zdravotní pojištění (Unocam) měla být zdrojem významných výhod při uskutečňování
lepší zdravotní a sociální politiky. Na
základě iniciativy různých činitelů
v dané oblasti se tato unie má stát
fórem pro výměnu názorů a návrhů
ke všem opatřením a reformám, které mají umožnit řešení problémů
vztahujících se k zdravotnímu pojištění. Měla by umožnit dosažení jednotného stanoviska různých činitelů
neformální cestou, což by mohlo postavit základ pro konstruktivní výměnu názorů se státní správou.
•
Ve Francii se také mohou soukromí pojistitelé podílet na doplňkovém
systému celkové zdravotní péče
(CMUC), který umožňuje lidem bez
finančních prostředků využívat bezplatnou doplňkovou zdravotní péči.
Na financování systému se podílí stát
i všechny zdravotní pojišťovny. Systém poskytuje určitou náhradu pojišťovnám uzavírajícím CMUC smlouvy.
Pět roků po jeho zavedení však má
systém stále ještě řadu problémů
v koordinaci povinného zdravotního
pojištění a poskytovatelů doplňkové
péče a mnoho společností z něj vystoupilo kvůli nedostatečné výši prostředků přidělovaných z fondu.
Důchody
Směrnice o činnostech institucí poskytujících zaměstnanecké důchodové zabezpečení z května 2003
nastavuje na úrovni EU bezpečný
legislativní rámec (volnost při investování a řízení, ochrana práv účastníků důchodového zabezpečení, prin-
cip obezřetnosti při výběru osob atd.)
umožňující pojistitelům, nabízejícím
zaměstnanecké důchodové zabezpečení, provozovat své služby přes
hranice. Zaměstnanecké důchodové
zabezpečení je atraktivní možností
přípravy na odchod do důchodu, jako
doplněk – nikoliv náhrada – státního
důchodového zabezpečení. Názory,
které pojišťovnictví zastávalo v průběhu přípravy směrnice, byly z velké
míry zohledněny. Výsledkem je, že
směrnice zvýší konkurenci a rozmanitost nabízených produktů, což bude
výhodou jak pro provozovatele tak i
pro spotřebitele.
•
Na druhé straně ‘účastnický důchod‘ navržený vládou Velké Británie
a zavedený v roce 2001 nesplnil očekávání. Jeho hlavním účelem bylo
zvýšení úspor v jednoduchých, nízkonákladových důchodech u lidí se
skromnými příjmy. Bylo prodáno přes
dva miliony účastnických smluv, ale
fakta nasvědčují tomu, že většinu
z nich uzavřeli lépe situovaní klienti.
Přísná regulace – jak samotného produktu tak i způsobu prodeje – a
výhody z velké části poskytované v
závislosti na zjišťování potřebnosti
klienta jsou hlavní důvody, které
zabránily většímu rozšíření. Výsledkem je, že přes 80% účastnických
důchodů označených jako zaměstnanecké jsou ‘prázdné skořápky‘, bez
příspěvků
zaměstnavatelů
nebo
zaměstnanců.
Vyhodnocení rizika
•
Komise EU se nedávno pokusila
zakázat běžnou praxi použití příslušnosti k pohlaví jako jeden z prvků při
stanovení ceny v celé řadě pojistných
smluv. Evropští pojistitelé vysvětlovali, že rozlišení rizika je neodmyslitelnou součástí pojištění a nemá nic
společného s diskriminací. Naopak,
takové kritérium umožní spravedlivé
a objektivní ohodnocení rizika přijímaného do pojištění. Nakonec bylo
ponecháno na vůli jednotlivých členských států, zda umožní použití příslušnosti k pohlaví dosavadním způsobem. ■
ro rizika, která nejsou plně
pojistitelná soukromým sektorem, například rozsáhlé katastrofy, může pojištění a zajištění pomoci nést náklady následků, které by
jednotlivce a společnosti přivedly
k úpadku, a podílet se na výdajích,
které by si samotný stát nemohl
dovolit.
Terorismus, jaderná rizika a
přírodní katastrofy
•
V Nizozemsku stejně jako v mnoha dalších zemích zahájili pojistitelé
dialog s vládou s úmyslem nalézt řešení nepříznivých následků událostí
11.září 2001. Snahou bylo vyhnout se
úplné výluce rizik terorismu, s cílem
vyhovět zájmům klientů a zachovat
dobré jméno pojišťovnictví. Byla požadována pomoc vlády a celá záležitost dospěla k dohodě mezi veřejným a soukromým sektorem, se sdílenou zodpovědností. Byl vytvořen
zajišťovací systém, který vstoupil
v platnost 1.července 2003. Rozsah
krytí pojistných smluv byl omezen
pomocí samoregulace na 1 miliardu
euro (400 milionů euro přímí pojistitelé, 400 milionů euro zajistitelé a 200
milionů euro stát). Toto pozitivní
řešení, které vyhovuje jak pojistitelům, tak státu, je rozsáhle vnímáno
jako nejlepší možná alternativa.
•
V některých oblastech nemohou
pojistitelé nést náklady sami, protože
riziko může nabýt rozměrů přesahujících možnosti soukromého sektoru.
V Německu, Francii i dalších zemích je
proto jaderné riziko sdíleno státem a
soukromým
pojišťovnictvím
prostřednictvím systému vrstev. Soukromý sektor kryje část pojištěných závazků zatímco stát garantuje krytí
zbývajících závazků (až do maximálního limitu). Podobná řešení pro pojištění proti terorismu a pojištění proti
riziku přírodních katastrof, například
povodní, s účastí státu, který se podílí
na riziku, ale zasahuje jen v případě
nejvyšší potřeby, jsou dobře rozvinutá
a úspěšná ve Francii a Španělsku.
Ukazují, že sdílení rizika může vést
k životaschopnému pojistnému řešení pro rizika jinak nepojistitelná.
Odpovědnost lékařů a
odpovědnost za životní prostředí
•
Ve Francii je zákonem z března
2002 stanovena povinnost uzavřít
pojištění za škody způsobené při výkonu povolání lékaře, tento zákon
zavazuje pojistitele ke garantování
nepojistitelných rizik. To vedlo několik pojistitelů k ukončení činnosti
v této části pojistného trhu. Nedávno
vydaný zákon zlepšil pojistitelnost
lékařských rizik a vytvořil tak podmínky pro obnovení tohoto trhu.
Vzhledem k tomu, že účinky nemohou být okamžité, pojistitelé museli
vytvořit mimořádné systémy tak, aby
všechny subjekty s povinností uzavřít
pojištění byly účinně kryty. Takovými
systémy jsou Ústřední tarifikační
kancelář (BCT), která vyřizuje žádosti
zdravotnických odborníků odmítnutých při žádosti o pojištění dvěmi
pojišťovnami, a také GETREM – prostřednictvím této instituce se sdílejí
náklady na závažná rizika. V lednu
2005, po několika letech potíží, se
zdravotničtí odborníci nesetkávají
s žádnými problémy při pojišťovaní
své odpovědnosti.
•
Státní správa často požaduje
zavedení povinného pojištění odpovědnosti pro nová rizika6. Na úrovni
EU to Evropská komise měla v úmyslu ve svých prvních návrzích směrnice o odpovědnosti za životní prostředí
a v předpisech o hygieně při zacházení s krmivy. Evropští pojistitelé úspěšně vysvětlili, že pokud se setkávají s novými, neznámými riziky, u
kterých je k dispozici jen málo statistických dat, jejich schopnost stanovení výše škod a výše pojistných
6
Další podrobnosti může čtenář najít ve zprávě
CEA „Considerations for compulsory insurance
in general liability, 2005“ (Úvahy o povinném
pojištění v obecné odpovědnosti, 2005)
■■■
■■■
plnění je nižší. Musí dostat čas a
možnost přizpůsobení krok po kroku,
pokud mají poskytovat přiměřenou a
hodnotnou ochranu. Obecně musí být
povinné pojištění omezeno jen na několik málo výjimečných oblastí, kde
vývoj rozsáhlého pojistného krytí nemůže čekat, protože případné ztráty
mohou ohrozit živobytí velkého
množství lidí vzhledem k tomu, že
rozsah možných škod z celkového
společenského pohledu významně
překračuje obecná rizika života v moderní rychle se rozvíjející společnosti
a ekonomice.
Zemědělská rizika
•
V Itálii veřejný a soukromý sektor spolupracují, aby ochránily farmy
proti nepříznivým meteorologickým
jevům (zejména krupobití), které
mohou ohrozit úrodu. Podle legislativy přijaté k tomuto účelu a samozřejmě dodržující právo EU stát podporuje použití pojistného krytí proti
Belgii úzká spolupráce mezi
vládou a sektorem pojištění
motorových vozidel již v počátečním stadiu umožnila vznik dohody
29/29. Sektor pojištění motorových
vozidel přistoupil na dohodu, že bude
nabízet pojištění odpovědnosti z provozu vozidla mladým řidičům za pojistné nepřevyšující 129% pojistného,
které platí řidiči ve věku 29 let. Toto
výhodné pojistné je spojeno s podmínkami bezpečného řízení. Pružného
řešení bylo dosaženo vyjednáváním
namísto vyhlášení zbytečně omezující
a složité legislativy.
• Zdravotní pojišťovny ve Španělsku
financují stavbu nemocnic. Po jejich
dostavění v některých geografických
oblastech řídí a koordinují zdravotní
pomoc, kterou nemocnice poskytují,
včetně základní péče. Zjistilo se, že
tento způsob spolupráce je výhodný
takovým rizikům a každoročně mění
míru své účasti, přitom se mimo jiné
řídí i návrhy výboru sestaveného ze
zástupců příslušných úřadů i různých
dalších účastníků zainteresovaných
na tomto trhu (pojišťovny, farmáři).
Zeměpisné rozložení rizika
•
Další úspěšnou oblastí vzájemné
pomoci veřejného a soukromého sektoru je rozvoj partnerství obou sektorů při kartografii rizik, zejména povodní, sloužící k omezení rizika a
k tomu, aby vůbec mohlo dojít k pojistnému krytí soukromými pojistiteli.
Významnými příklady jsou Rakousko
s dohodou se státními orgány z dubna 2004 (projekt HORA) a Velká
Británie s partnerstvím mezi Government Environment Agency (Vládní
úřad pro životní prostředí) a pojistiteli v oblasti geografického rozložení, územního plánování a preventivních opatření. ■
jak pro státní správu, tak i pro příslušné pojišťovny.
• Rakousko nabízí příklad nefinančních veřejných služeb provozovaných soukromými pojistiteli. Od roku
2000 jsou administrativní náklady
vlády sníženy tím, že vláda svěřila
registraci motorových vozidel pojistnému sektoru. Tento převod navíc
registraci urychlil. ■
Evropě je současný rozsah sociálního státu pod tlakem a
naše společnost se stále častěji setkává s rozvíjejícími se riziky,
která kvůli jejich samotné podstatě
lze jen obtížně pojistit. Tyto dva
vývojové trendy mění roli pojišťovnictví v naší společnosti. Všichni, kterých se to týká, by si měli tyto trendy
uvědomovat a měli by předcházet následkům, které mohou mít pro uskutečňovanou politiku. Pojištění není
zázračným řešením pro všechny problémy společnosti, ale je určitě klíčovým prostředkem záruk finančního
zabezpečení v měnící se společnosti.
Soukromí pojistitelé jsou připraveni
zabývat se těmito novými problémy a
přispívat k prosperitě naší společnosti. Kde vzniká taková potřeba, měla
by státní správa spolupracovat s pojišťovnictvím a společně nalézat řešení, která představují ‘to nejlepší
z obou světů‘, ve kterých každá
strana přispívá dílem vycházejícím
z jejích silných stránek.
Především: dialog!
• Pojistitelé si přejí a jsou schopni
spolupracovat s veřejným sektorem.
Spolupráce předpokládá konstruktivní
dialog, pochopení vzájemných principů a omezení a konzultace před
uplatňováním jakýchkoliv legislativních iniciativ.
zjistila možné způsoby zapojení pojišťovnictví. Pojišťovnictví tak může již
předem nabídnout své specifické
znalosti a vyvinout vhodná řešení ve
společném dialogu se státní správou.
Konkurenční prostředí je výhodou
pro zákazníka
• Konkurence také podporuje poskytování lepší služby pojištěným. Soukromý pojistitel, který se nachází
v konkurenčním prostředí, musí kvůli
obchodním potřebám skutečně uplatňovat politiku získávání zákaznické
věrnosti. To ho neustále nutí, aby se
snažil ze všech sil optimalizovat všechny služby, které nabízí pojištěným
(různorodost produktů, úroveň pojistného, rozsah krytí a pojistného plnění a snadná dosažitelnost pro pojištěného klienta), a aby hledal optimální
poměr mezi cenou a kvalitou.
V konkurenčním trhu by však všichni
provozovatelé, ať již podnikají na ziskovém nebo neziskovém základě,
měli podléhat stejným pravidlům.
Jinak by byla ohrožena rovnováha
trhu. Státní správa se musí také vyhnout poskytování náhrad za pojistitelná rizika – to by mohlo vést
k selhání iniciativ soukromého sektoru a být v rozporu a protikladu k zavádění obecně prospěšných řešení.
Základní požadavek – pochopení
a uznávání pojistných principů
Regulace by neměla být na
překážku hladkému fungování
pojišťoven
• Soukromé pojištění může být náhradou nebo doplňkem veřejných
systémů pouze za předpokladu, že
jsou plně zohledněny jeho principy a
specifika. Například dodržování principů spravedlivého a objektivního
stanovení ceny, na kterém je soukromé pojištění založeno, je zárukou
kvality služeb spotřebitelům. Společnost obecně ví jen málo o tom, která
rizika mohou a která nemohou pojistitelé krýt. Při navrhování kroků,
které budou potřebovat reakci ze
strany pojistného sektoru, by měla
vláda konzultovat s pojišťovnictvím již
v počátku legislativního procesu, aby
• Tržní volnost, podnikavost a konkurenceschopnost jsou bezpodmínečnou podmínkou normálně fungujícího
pojišťovacího obchodu a klíčem k jeho úspěšnému vedení soukromými
provozovateli. Příliš úzký manévrovací prostor a nadbytečná administrativní zátěž by pojistitelům znemožnila splnit očekávání klientů.
V žádném případě by nemělo docházet k nadbytečné regulaci a nepřiměřenému vměšování do základních
principů fungování pojišťoven. Přeregulovaný trh se nachází ve stavu
znemožňujícím jeho řádné fungování.
■■■
■■■
Pokud pojistitelé dostanou málo
prostoru k podnikání, nemohou plnit
svou roli ani nabízet inovační
produkty.
Pojištění nenahrazuje sociální
zabezpečení
• Soukromý pojistný trh nemůže nikdy přesně kopírovat pojistná řešení
veřejného sektoru. Soukromý sektor
funguje v jiném prostředí, je řízen
jinými zákony a mechanismy a zejména je založen na tržní činnosti.
Proto by státní správa měla respektovat, že pojistitelé nebudou fungovat jako sociální zabezpečení a měla
by uznávat takové pojistné principy,
jakým je například stanovování ceny
na základě míry rizika. Úřady by se
neměly zabývat postupy při sjednávání pojištění nebo při stanovení
pojistného, dvěmi oblastmi svobod,
které jsou zaručeny směrnicemi EU o
pojištění a které jsou životně důležité
pro hladce fungující pojišťovnictví. I
když jsou v některých případech legislativní struktury skutečně potřebné,
soukromé pojišťovnictví může fungovat pouze a jenom podle logiky, na
které je pojištění založeno.
Pomalu, ale jistě
• Aby byl pojistný sektor schopen
vyvinout přiměřená řešení, musí mít
dostatek času, zejména pokud mají
být kryta nová rizika nebo rozšířená
odpovědnost. Je proto užitečné umožnit pojistitelům postup po jednotlivých krocích. Důsledky politiky cílené na pobízení pojistitelů k mimořádnému úsilí nebo výkonům nemusí
vždy být předem zřejmé. To může
odůvodnit
existenci
přechodného
období, včetně opatření k vyhodnocení účinnosti dosavadních kroků,
před postoupením do dalšího stádia.
Prevence
• Pojistitelé jsou ochotni pomáhat
státní správě, podnikům a společnosti nést náklady nepředvídaných
událostí. Kdekoliv je to však možné,
pozornost by se měla obrátit také
k možnostem, jak zabránit výskytu
těchto událostí, než jenom diskutovat
o tom, jaká řešení může pojištění
nabídnout, když už k události došlo.
Všichni zúčastnění musí přijmout svůj
díl zodpovědnosti za prevenci výskytů
takových událostí. V této souvislosti
může být užitečná zkušenost pojistitelů. Mohou přispět k zesílení preventivních opatření v podnicích a u jednotlivců prostřednictvím stanovení
sazeb se zohledněním dosavadních
škod a prostřednictvím bonus-malus
systémů. Státní správa a podnikatelská sféra by proto měly spolupracovat s pojistiteli a přijmout vysoký
standard preventivní péče s co nejvyšší účinností bránící výskytu neštěstí poškozujících životní prostředí,
vedoucích ke kontaminaci potravin a
jiných nepříznivých událostí.
Scénář užitečný pro všechny tři
zúčastněné strany
• Zkušenosti dokazují, že výsledky
užitečné pro všechny tři zúčastněné
strany (státní správu, obyvatelstvo a
pojistitele) se dostavují, když mají
pojistitelé příležitost provozovat svou
činnost s využitím svého know-how,
v prostředí vzájemného porozumění.
Státní správa a pojišťovnictví se stávají partnery, kteří nesou společně
zodpovědnost a musejí přicházet
s řešeními odpovídajícími na otevřené problémy, kterým Evropa čelí.
Namísto obhajování opačných stanovisek musí spolupracovat a neformulovat svou politiku v izolaci, ale vzájemně sdílet své znalosti. Správným
přístupem, který by měl být přijat, je
přístup založený na otevřeném a průhledném programu, na spolupráci a
dialogu, zohledňující základy podstaty
obou sektorů. ■
■■■
Mezi veřejným a soukromým sektorem