základy teologie (pro dobrovolníky v sociálních a

ZÁKLADY TEOLOGIE (PRO DOBROVOLNÍKY
V SOCIÁLNÍCH A ZDRAVOT NÍCH SLUŽBÁCH)
ThLic. Jakub Doležel, Th.D.
Anotace
Cílem tohoto bloku je nastínit účastníkům čtyři hlavní zdroje teologického významu pomáhání
v sociální i zdravotní oblasti. Pedagogika tohoto bloku je zaměřena na kontakt účastníků
s významem, který dostává pomáhání v křesťanské perspektivě, konkrétně v perspektivě
Starého a Nového zákona, v perspektivě historických zkušeností a perspektivě křesťanského
způsobu vypovídání o Bohu Ježíše Krista. Účastníci získají v látce tohoto bloku zaprvé
podněty k zasazení pomáhající praxe do sobě vlastních duchovních souvislostí a zadruhé
vzdálená kritéria pro poměřování plánované či už realizované pomáhající praxe.
1 Starý zákon a jeho hodnotová orientace – spravedlnost vůči chudým a
láska k Bohu a k bližním (podle Peters 1936)
Celé sociální zákonodárství Izraele slouží ochraně lidské důstojnosti.
Celé sz-ní sociálního zákonodárství stojí na dvou pilířích:
o spravedlnost
o a láska.
Navrať se tedy ke svému Bohu, dbej na milosrdenství (ekvivalent lásky) a právo
(ekvivalent spravedlnosti), s nadějí vytrvale čekej na svého Boha. (Oz 12,7)
1. 1 Spravedlnost
Nejstarší sbírka zákonů v Tóře (5 knih Mojžíšových), tzv. „Kniha smlouvy“ cca z 10. stol. př.
n. l. zakotvuje požadavek spravedlnosti vůči nejslabším ve společenství Izraele (chudým).
Nebudeš šířit falešnou pověst. Nespřáhneš se se svévolníkem, aby ses stal zlovolným
svědkem.
Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a
převracet právo.
Ani nemajetnému nebudeš v jeho sporu nadržovat.
Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, musíš mu jej
vrátit.
Když uvidíš, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, zanecháš ho
snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním ho vyprostíš.
Nebudeš převracet právo ubožáka v jeho sporu.
Projekt CZ.1.07/3.1.00/37.0086 Další vzdělávání v oblasti psychosociální a duchovní péče
Tento projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR
www.girasole.cz
Buď dalek každého podvodu; nepřipustíš, aby byl zabit nevinný a spravedlivý, neboť
svévolníka neospravedlním.
Nebudeš brát úplatek, neboť úplatek oslepuje i ty, kdo mají oči otevřené, a vede k
překrucování záležitostí spravedlivých. (Ex 23,1-8)
Poznámka: O „chudých“ je v Bibli řeč mnohokrát. Hebrejská slova, používaná k označení
situace „být chudý“ či „trpět nouzí“, mají význam zahrnující mnoho dimenzí. Vztahují se
nejen na lidi, kteří trpí nedostatkem materiálních věcí, ale také na aspekty jako nemoc, hlad,
nahota, žebrání, i útlak a ponižování. Pojmem ‚chudý‘ v širokém smyslu můžeme označit lidi
„na okraji“ tehdejší společnosti a trpící sociálními problémy.
Tradičně nejvíce ohrožené skupiny:
 vdovy a sirotci: jelikož nepožívali právní způsobilosti, mohli se stát snadno
předmětem manipulace
 staří, jelikož byli odkázáni na zabezpečení svými dětmi
 cizinci, které bychom dnes označili spíše za uprchlíky vyhnané z vlasti hladem nebo
válkou a kteří se na území Izraele trvale usadili
 drobní rolníci, kteří se v důsledku zadlužení mohli ocitnout v silné existenční
závislosti na druhých, což souviselo se systémem dlužnictví a jeho nástrojem dlužního
otroctví
 nádeníci, kteří nevlastnili skutečně nic a žili jen ze dne na den.
Spravedlnost a právo, to jsou stále se opakující požadavky, připomínané proroky, kteří se
chápali jako obhájci slabých a utlačovaných.
Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet. Ať se valí právo
jako vody, spravedlnost jak proudící potok (Am 5,23-24).
Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení těm, kdo předpisují plahočení,
nuzným odnímají možnost obhajoby, utištěné mého lidu zbavují práva; jejich kořistí jsou
vdovy a sirotky olupují.
Co si počnete v den navštívení, až se z dálky přižene zkáza? (Iz 10,1-3)
Také filozofická (mudroslovná) literatura SZ požaduje totéž:
„Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům?
Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte
spravedlnost,
pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!“ (Žl 82,2-3)
Na praktické rovině formuloval SZ několik právních nástrojů, jak předcházet bezpráví vůči
chudým nebo, jak jejich tíseň mírnit:
 Sociální daň (Dt 14,22-29) – 30% daní rolníků jde přímo na sociální pomoc chudým
ve vlastní obci
 Zákaz ukládání úroků z půjčky (Dt 23, 20n) – nejprve „chudému“, později „svému
bratru“
 Přiměřenost ručení za půjčku (Dt, 24, 12)
 Pravidelná dlužní amnestie – každý 7. rok (Dt 15,1-18)
Společnost starozákonního Izraele tak ještě dříve, než znala něco o psychologii, vytvářela
právní systém nesený respektem k lidské důstojnosti chudých a zachovávala psychologicky
důležitou naději na možnost začít znovu.
Příklad: Důraz na hodnotu spravedlnosti jsme si ze SZ osvojili v tom smyslu, že
zaprvé pokládáme za nutné nejen „hasit požár“ sociálních nebo humanitárních
problémů (poskytnout nouzové ubytování ženě v situaci ohrožení domácím násilím),
ale vytvářet „systémy“, které budou těmto situacím předcházet nebo je plošně mírnit
(např. vykázání násilníka z domácnosti). Dalším příkladem uplatňování hodnoty
spravedlnosti v sociální oblasti je znevýhodněným osobám/skupinám nejen poskytnout
urgentní pomoc, ale také se veřejně (politicky) zastat jejich zájmů – dát „hlas“, kdo
hlas nemají.
1. 2 Láska k bližnímu
Požadavek lásky k bližním je druhý pilíř sociálního zákonodárství SZ.
…budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin (Lv 19,18)
Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit.
Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš
ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem
Hospodin, váš Bůh (32-34).
Ani před nepřítelem se nemá zastavit
Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou (Př 25,21).
1.3 Laskavé chování k chudým – měřítko zbožnosti a bezbožnosti ve SZ
Ve SZ nejde pouze o občanskou slušnost či slušné vychování (dnešní hledisko), láska a
spravedlnost jsou vlastnosti pravdivého vztahu k Bohu – zbožnosti.
Chování bezbožného člověka:
Což to nejsou vaše nepravosti, které vás oddělují od vašeho Boha? A vaše hříchy,
které způsobily, že skryl tvář před vámi, a neslyší?
Vždyť vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí, vaše rty mluví klam, váš
jazyk přemílá podlosti.
Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Doufají v nicotu a šalebně
mluví, plodí trápení a rodí ničemnosti.
Vyseděli baziliščí vejce, snují pavoučí vlákna. Kdo by jejich vejce pozřel, zemře,
rozšlápne-li se, vyklouzne zmije.
Jejich vlákna se nehodí na šat, svými výrobky se nepřikryjí. Jejich činy jsou jen
ničemnosti, na dlaních jim lpí násilné skutky.
Jejich nohy pádí za zlem, spěchají prolévat nevinnou krev. Zamýšlejí samé ničemnosti,
na jejich silnicích číhá záhuba a zkáza.
Cestu pokoje neznají, není práva v jejich stopách. Dělají si křivolaké cesty, kdo se jimi
ubírá, nepozná pokoj.
Proto se vzdálilo od nás právo, nedosahuje k nám spravedlnost. Čekáme na světlo, a
je tma, na úsvit, a chodíme v šeru.
Ohmatáváme stěnu jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak. V poledne klopýtáme,
jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtví. (Iz 59,2-10)
Chování zbožného člověka:
Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát
ujařmeným volnost, každé jho rozbít?
Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez
přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?
Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá
spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘
Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova,
budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj
soumrak bude jak poledne.“ (Iz 58, 6-10)
Důvodem takových morálních požadavků ve SZ je to, že Bůh přikazuje člověku pouze to, jak
se vůči člověku chová on sám. Na mnoha místech SZ vystupuje do popředí Boží pečující
láska k chudým a cizincům.
Např. v Žalmech získává tyto podoby:
 Hospodin je útočištěm zdeptaných a utlačovaných (Ž 9,10),
 nadějí ponížených (9,19),
 zachráncem slabých a chudých (18,28; 35,10; 76,10; 109,31),
 je otcem sirotků a obhájce vdov (68,6),
 on slyší nářek chudých (10,17; 34,7; 69,34),
 zjednává právo vdovám a utlačovaným (10,18; 140,13),
 ochraňuje cizince a bezdomovce (146,9),
 zastává se chudých a trpících (12,6).
1.4 Souhrn
Bůh Ježíše Krista se ve SZ prokazuje jako Bůh, který se staví na stranu slabých, chudých a
lidí na okraji společnosti.
2 Nový zákon a etika „přicházejícího Království“
2.1 Praktický vzor Ježíše Nazaretského
Desítky zpráv o jeho pomáhající praxi vůči nemocným, bezradným a jinak trpícím.
Příklon k lidem na okraji společnosti.
Ježíš jako „terapeut“ s
 podmanivou otevřeností,
 hlubokou empatií a vždy s
 bezpodmínečným přijetím trpícího.
Příklon k lidem na okraji společnosti není u Ježíše samoúčelný (Ježíš není jen výjimečný
lidumil nebo jen sociální reformátor). Je součástí jeho programu hlásání příchodu Božího
království:
 Bůh zahajuje dílo spásy (radikální uzdravení člověka, společnosti a světa) nikoliv
mezi mocnými, vlivnými, majetnými a silnými, nýbrž uprostřed bezmoci, opovržení a
bezpráví (srov. zahajovací kázání v nazaretské synagóze Lk 4,16-21)
 Hlásání Božího království neprobíhá jen slovně: skutky odpuštění, uzdravení,
osvobozování od zotročujících sil (démoni) mají mimoslovně vyjádřit to, co označují
slova
 Ježíš nejen hovoří o záchraně, on ji také dává přímo zakusit a tak poskytuje důkaz
důvěryhodnosti svých slov
 Své učedníky posílá Ježíš konat totéž (tamtéž 10,9): hlásat příchod Božího království
(slovní svědectví naděje) a uzdravovat nemocné (mimoslovní svědectví naděje).
 Ochotu poskytnout pomoc chudým a trpícím vyhlásí za rozhodující měřítko
definitivní spásy člověka (Matouš 25,31-46).
Hlavní parametry služby potřebným v NZ
 Vykonat, co je třeba, předat a jít dál (Samařan)
 Věřit, doufat a být laskavý (Ježíš - Bethesda; sv. Pavel - Velepíseň lásky)
 Být autentický, přijímat druhého bez podmínek, být empatický (Ježíš)
 Mít úctu k praxi druhých, i když nejsou ze „stejného těsta“ (Samařan, Poslední
soud, Kdo není s námi, je pro nás Mk, 9,40)
2. 2 Podobenství o milosrdném Samařanovi – Ježíšův výklad přikázání láska k bližnímu
Četba: Lk 10,25-37
Text má 2 části:
 teologickou – naukovou
 sociální – vypravěčskou
Klíčový motiv obou částí: životní praxe (úvod: Co mám konat? Závěr: Jdi a jednej také tak)
 Ježíš vyniknout nikoliv pravověrným představitelům vlastního národa, nýbrž
nábožensky podezřelému cizinci, tedy „outsiderovi“, jenž pomůže jinému
„outsiderovi“.





klíčový bod - Ježíšovo převrácení úvodní otázky
„A kdo je můj bližní?“ (Lk 10,29) na otázku „Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním
tomu, který upadl mezi lupiče?“ (10,36).
Bližní zde už není adresátem lásky, ale aktérem lásky.
Bližní není nějaký předem daný a ohraničený okruh lidí, ale všichni, jimž se mohu
„přiblížit“, tím že jim pomohu.
Pomoc a láska činí lidi navzájem bližními.
2.3 Skutky milosrdenství
Milosrdenství – jedna z klíčových charakteristik biblického Boha, jeden z nejdůležitějších
mravních požadavků:
„Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec“ (Lk 6, 36)
Jděte a učte se, co to je (znamená) "Milosrdenství chci, a ne oběti. Nepřišel jsem
pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Mt 9, 12-13)
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu,
a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo
třeba činit a to ostatní nezanedbávat. (Mt 23, 23)
Na základě Podobenství o posledním soudu (Mt 25, 31-46), tradice 7 skutků tělesného
milosrdenství:







sytit hladové
napojit žíznící
obléci nahé
dát nocleh pocestným
navštěvovat nemocné
navštěvovat vězněné
pohřbívat mrtvé (doplněno později)
Později se ustavil seznam 7 skutků duchovního milosrdenství:







poučovat neznalé
poradit nerozhodným
utěšovat zarmoucené
napomínat hříšníky
odpouštět urážky
snášet trpělivě obtížné osoby
modlit se k Bohu za živé i zemřelé
Skutky tělesného milosrdenství ukazují (zhruba řečeno)
na jaké situace lidské tísně máme reagovat
a skutky duchovního milosrdenství
v jakém duchu to máme konat.
Biblický pojem milosrdenství tedy kombinuje citovou stránku (být zasažen tísní druhého) a
praktickou stránku (jednat tak, aby se tíseň zmírnila, odstranila nebo se jí předešlo).
3 Historie církevní praxe služby potřebným
3. 1 Jednotlivec – soukromá „charita“
 „Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než
nevěřící“ (1 Tim 5,8)
 „Má-li některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáhá, aby nebyla
zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám“ (1 Tim 5,16)
3.2 Komunita – veřejná charita
 Přirozený sklon charitní službu organizovat, tj. zabezpečit její stabilitu a spolehlivost
 Sk 6 – první grémium 7 mužů, diákonů
 Dům biskupa
 Matriky chudých
 Od 4. stol. pobytové služby (chudobince, chorobince, sirotčince, nalezince, starobince,
špitály atd.)
 Kromě pobytových (ústavních) služeb vždy také mobilní (terénní) služby
 Raději osobní přímá praxe pomoci než neosobní (finanční) dobročinnost
 Propojení liturgie a služby potřebným (agapy, sbírka, architektura)
 Majetek církve definován jako „dědictví chudých“ – ¼ na pomoc chudým v komunitě
 Biskup – svrchovaná odpovědnost za program pomoci chudým v komunitě
 Pomocníci: diákoni, diakonky, částečně úředně pověřené vdovy
 Od 4. století další významný aktér: řeholní kláštery (pobytové i terénní služby):
 Zrod klášterního špitálnictví na Západě (křižovníci – johanité, němečtí rytíři, lazarité,
antonité atd.)
 Zrod měšťanství 12. Stol – nárůst individuální praxe milosrdenství:
o Almužnictví
o Zbožné nadace
o Měšťanské špitálnictví
 13. stol. hnutí chudoby – duchovní hnutí všech společenských vrstev – hluboká úcta
k chudým ztělesňujícím Krista – prolomení anonymity chudých
o Žebravé řády (dominikáni, františkáni)
o Jejich sympatizanti (třetí řády)
o Vzorové šlechtické postavy (Sv. Anežka, Hedvika, Alžběta)
o Náboženská bratrstva s programem péče o chudé
 Renesance/Reformace (Luther, Kalvín atd.) - změna náhledu na člověka –
zdůrazňování hříšnosti (chudoba výsledkem slabé píle, zahálky, marnotratnosti) –
počátky tvrdých opatření proti žebrákům
 Chudoba problém veřejného pořádku – městské vyhlášky potírající žebrotu,
práceschopní chudí umísťováni na nucené práce (náprava hříšnosti prací) do
„pracovních domů“
 První chudinská legislativa (1601 Poor Law Act)
 Katolická protireformace – obroda a zintenzivnění praxe milosrdenství – vzorové
postavy (sv. Ignác, Kamil, Jan z Boha, Vincenc DePaul atd.)
 Po Francouzské revoluci (1789) vznik stovek nových ženských kongregací činných ve
zdravotních a sociálních službách
 Přelom 19/20. Stol. zrod velkých církevních charitních sdružení v Evropských zemích
(Německo 1897, ČSR 1928)
 Od té doby 3 základní subjekty komunitní (veřejné) církevní dobročinnosti:
o Laická, dobrovolnická sdružení a spolky (Ludnily, Farní odbory Charity,
Maltézská pomoc atd.)
o Profesionalizované charitní instituce (Charity, Diakonie, Armáda spásy atd.)
o Charitní projekty klášterů (Nemocnice Milosrdných bratří, Nemocnice
Milosrdných sester sv. Karla Boromejského atd.)
3.3 Církevní praxe lásky (agapé/caritas) se tedy od počátků soustředí do dvou okruhů lidského
utrpení – zdravotního a sociálního – a zahrnuje vždy také otevřenost duchovnímu uzdravení
(smíření člověka s Bohem)
3.4 V historické tradici církevní praxe milosrdenství lze navíc rozlišit mnohem mohutnější
linii pomoci z vnějšku a dříve velmi nevýraznou, dnes velmi zdůrazňovanou pomoc ke
svépomoci
o 1. poskytnout pomoc z vnějšku příjemci jen do té míry, aby si byl schopen sám
o 2. podporovat „sdružování“ potřebných do vlastních sebepodpůrných sítí
(svépomocné skupiny dlouhodobě nezaměstnaných, pečujících o rodinné
příslušníky, závislých na návykových látkách atd.)
4 Křestanské pojetí Boha a důsledky pro pomáhající praxi
Bůh – trojiční společenství lásky – Bůh Ježíše Krista není „samotář“
 Člověk stvořen k obrazu Božímu – základ lidské důstojnosti nezávislé na sociálním
postavení, pracovním výkonu, zdravotním, mentálním a morálním stavu člověka.
Požadavek:
o Zastávat se potřebných vůči druhým i vůči vlastním odmítavým emocím
o Respektovat vlastní rozhodnutí a přání druhých, byť nejsou v souladu s mými
představami
o Respektovat schopnosti, dovednosti a „zdroje“ druhých, podněcovat je,
oceňovat je, nenechat se strhnout jen hlediskem nedostatků druhého
 dobrovolnická služba jako projev společenství a nabídka společenství
Kristus – vtělení Boha v Synu do lidského údělu
 blízkost a odstup v pomáhání
 „sestoupil do pekel“ – nebát se doprovázet druhé v jejich „pekle“
 „stal se nám podobným ve všem kromě hříchu…“ Neztotožnit se – zůstat sebou
Duch Svatý – dárce lásky (Boží láska je nám vlita do srdce skrze Ducha…) – zdroj laskavosti
pro člověka – srov. hymny k Duchu Sv. v kancionálu a jeho vlastnosti
Přijď, Tvůrce, Duchu svatý, k nám,
a navštiv myslí našich chrám,
z výsosti nebes zavítej,
do duší nám svou milost vlej.
Tys Utěšitel právem zván,
tys dar, jenž Bohem věčným dán,
zdroj živý, láskyplný dech,
tys posvěcení myslí všech.
Tys sedmi darů studnice,
prst Otcovy jsi pravice,
tys Bohem přislíbený host,
ty dáváš ústům výmluvnost.
Rač světlo v mysli rozžehnout,
vlij do srdcí nám lásky proud,
našeho těla slabosti
zhoj silou svojí milosti.
Dál nepřítele zapuzuj
a duši pokoj uděluj,
ať vždycky pod vedením tvým
vyhnem se vlivům škodlivým.
Nauč nás Boha Otce znát
a Syna jeho milovat
a v tebe, Duchu svatý, zas
důvěřovati v každý čas. Amen.
Sekvence Veni Sancte Spiritus
Přijď, ó Duchu přesvatý,
rač paprsek bohatý,
světla svého v nás vylít.
Přijdi, Otče nebohých,
dárce darů přemnohých,
rač nám mysli osvítit.
Božský utěšiteli,
něžný duší příteli,
rač nás mile zotavit.
V práci libý pokoji,
smiřiteli v rozbroji,
rač nás v pláči utišit.
Světlo duši blažící,
srdce v tebe věřící,
rač milostně naplnit.
Člověk bez tvé pomoci,
slábne a je bez moci,
vše mu může uškodit.
Viny z duší našich smaž,
a vyprahlá srdce svlaž,
raněné rač vyhojit.
Srovnej, co je zkřivené,
zahřej, co je studené,
a nedej nám zabloudit.
Rač nás, v tebe věřící,
vroucně tebe prosící,
dary sedmi podělit.
Uděl v ctnosti prospěchu,
v smrti dodej útěchu
a dej v radost věčnou vjít