zde - 3zsberoun

OBČASNÍK 3. ZÁKLADNÍ
ŠKOLY BEROUN
ROČNÍK IV, ČÍSLO 4
G ULÁ Š
PODMOŘSKÝ RÁJ NA ZEMI
UVNITŘ TOHOTO
VYDÁNÍ:
VE VĚTVÍCH
EUKALYPTU
3
ZEMĚ DIVŮ
5
UČITELÉ Z
TROJKY
6
TECHNIKU NEVEDEME
7
CHYTRÉ TELEFONY PRO
ČERNÝ KONTINENT
10
OTROCTVÍ DŘÍVE A DNES
11
MÉ JMÉNO JE:
ELIŠKA BRTNICKÁ
Velký bariérový útes- kdo o
ze všech stran a to i uvnitř,
rají. Přemnožení těchto hvězdic
něm někdy neslyšel? Ale co to
neboť živočichové, kteří jej
je způsobeno značným úbyt-
vlastně je, co o něm vůbec ví-
tvoří, se neustále rozmnožují a
kem přirozených nepřátel larvi-
me?
ček této hvězdice, mezi
Tak na úvod je tady krátký
které patřily hlavně ryby
souhrn živočichů, kteří zde
ploskozubci a malé druhy
žijí:
žraloků. Nepřátelé ubyli i
velkým hvězdicím, jsou jimi
360 druhů tvrdých korálů
totiž lastury měkkýšů trito-
1/3 měkkých korálů vyskytu-
nek, jenž jsou turisty často
jících se na světě
vyhledávány jako suvenýry.
4000 druhů ústřic
Koráli zde tvoří mnohé rozmanité tvary
1500 druhů mořských hub
800 druhů ostnokožců
13
jinak, čímž
vzniká obrovská
ku, fosforu, těžkých kovů a
tkání svázán se svým souse-
DDT*. Lidé také kácí lesy a tím
23 druhů mořských savců
dem, což přispívá k jejich celist-
přispívají k erozím, které způso-
6 druhů mořských želv
vosti. Každý druh korálu roste
bují nedostatek světla ve vo-
jinak, čímž vzniká obrovská
dách útesů a postupné vymírání
rozmanitost útesu, nejrůznější
stovek rostlinných a živočiš-
Ale teď už k útesu jako takové-
vyvýšeniny, roviny, větvičky i
ných druhů.
mu. Velký bariérový útes je
paroží.
Pokud ale chcete vidět velký
nádherná
podmořská
vám kvůli němu nechce letět
až do Austálie, můžete navští-
nazýván útesem, vlastně to
vit
ani útes není - je to síť útesů,
gallery/#!/ocean a Velký bariérový útes si prohlédnout
ny. Nad hladinou je z něj vi- Útes nejvíce ohrožují hvězdice.
nejrůznější
dět spousta ostrovů a ostrůvků,
vyvýšeniny,
také je to jediná stavba živých
tvorů na Zemi, která je vidět i z
Měsíce. Původní obyvatelé mu
říkali Waga Gaboo. Útes roste
stránku
en/help/maps/streetview/
na délku a 2-150 km na šířku,
pouze 50 kilometrů od pevni-
internetovou
http://maps.google.com/intl/
která má více než 2 000 km
útesu,
bariérový útes, než bude nějak
vážněji poškozen, anebo se
lie v Korálovém moři. I když je
na severu se rozkládá místy
paroží.
Tato
rovýchodního pobřeží Austrá-
rozmanitost
roviny, větvičky i
moře ročně vypustí tuny draslí-
tento živočich je svou tělesnou
vůbec. Útes se nachází u seve-
korálu roste
označit i lidé jako takoví, do
vytváří nové jedince. Každý
500 mořských řas
největším korálovým útesem
Každý druh
Ale za škůdce by se dali
z pohodlí domova.
krajina je ale ve vážném ohro-
*DDT=
žení. Nejvíce ji ohrožují posled-
chlorfenyl)ethan,
ní dobou hvězdice trnité, které
halogensloučenina (organochlorid).
se přemnožily a nyní jej rozeží-
Je jedním z nejstarších a nejzná-
1,1,1-trichlor-2,2-bis(4je
aromatická
mějších insekticidů.
Pavla Ž.
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 2
SYMBOL AUSTRALANŮ JAKO ŠKŮDCE
Jedete na kole v příjemně
slunečném ránu, široko
daleko ani živáčka a vy si
jízdu užíváte, jak jen to jde.
Nikde žádná otravná auta,
ani zástupy lidí… jen vy,
úžasný východ slunce… a
klokan, který vás právě
předhonil a skáče si to do
dálky. Nemožné? Ne
v Austrálii.
Kdo by nevěděl o tak úžasném a zvláštním zvířeti,
které je zároveň národním
symbolem Austrálie. Klokani
nejsou jen velká skákající
zvířata. Nedovedou se sice
pohybovat normální chůzí,
tudíž jsou odsouzení
k celoživotnímu poskakování, ale mohou dosahovat
vcelku vysoké rychlosti a to
klidně 50km/h. Jejich skoky
jsou až 10 metrů dlouhé.
Také klokaní ocas má svou
významnou funkci – funguje
jako kormidlo.
I přes to, že klokani jsou
vyobrazeni na australských
mincích a každý si pod slovem Austrálie téměř okamžitě vybaví poskakující klokany, v jejich domově už je tak
lidé nevnímají.
V Austrálii žije přibližně 22
milionů obyvatel. A klokanových spoluobyvatel okolo 50
milionů (ovšem stojí za to
připomenout, že tohle číslo
se týká jen čtyř nejrozšířenějších druhů). Vcelku rozdíl,
že? Kdyby byl klokan domácím mazlíčkem, na každého
Australana by připadli přibližně dva klokani.
Pro farmáře už není vidina
kolonie klokanů tak úžasným zážitkem jako pro turistu. Jak už je vidět na
počtu klokanů obývajících Austrálii, tahle zvířata jsou přemnožená a
Australané jsou proto
nuceni vymýšlet alternativní způsoby, jak jejich
počet snížit.
Takovou otázku si pokládají hlavně farmáři, kteří
v klokanovi vidí pouze
škůdce. Živí se totiž tuhou
trávou a spásají tak celé
pastviny, původně určené
třeba pro ovce. Před několika lety proto několik farmářů
otrávilo v blízkosti farmy
vodu. V Západní Austrálii
přišlo tak o život 19 tisíc
klokanů a na jedné jediné
farmě dokonce 90 tisíc klokanů za pět let. Další způsob, jak se zbavit těchto
„škůdců“ vidí mnoho farmářů ve vypalování pastvin.
Myslí si totiž, že účinně pohnojí půdu. Takové vypalování snášejí dobře akorát málo
výživné trávy, které ovcím
nestačí, ale klokanům ještě
ano.
Největším tématem je ale
odstřel klokanů, který probíhá tak, že profesionální lovci
vyrazí za hluboké noci
v džípu pročesávat okolní
krajinu. Pokud se jim nějaký
nešťastný jedinec připlete
do cesty, už nic lovcům nebrání v tom, aby ho zabili.
Reflektory klokana oslní a
on, dezorientovaný, se nemůže nijak bránit. Lovcům je
přitom jedno, jak starého
nebo silného klokana zastřelí. Co je asi nejhorší, klokan
je téměř vždycky jen postřelen, tudíž není na místě mrtev a bolestivě umírá několik
dalších minut, ne-li hodin.
V roce 2002 byla od Ministerstva životního prostřední
stanovena kvóta dokonce 7
milionů klokanů, což byla
doposud nejvyšší stanovená
hodnota. Má to bohužel své
následky. Nejen, že je symbol Austrálie tak masově
vražděn, ale některé klokaní
druhy dokonce zcela mizí,
nehledě na to, že se tak
narušuje životní prostředí
Austrálie.
Co se potom stane se zabitými klokany? Jejich maso je
vydatné a hojně prodávané,
klokaní kůže také – nejčastěji se používá k výrobě sportovního náčiní. Možná nakonec není problém v tom, že
klokani ničí pastviny, ale
jsou za celou věcí opět jen
peníze…
Takové nehumánní vybíjení
klokanů samozřejmě vyvolává i vlnu
odporu a australské organizace na
ochranu
zvířat,
spolu s obyvateli
země,
kterým
masové zabíjení
je proti srsti taky,
ostře protestují.
Ovšem rozhodující slovo má
jako vždycky jen a pouze
vláda. Odezva na četné protesty je skoro vždycky stejná. Australská vláda, i zemědělci obhajují lov tím, že
klokan je škůdce, dokonce
ho označují za „mor“ anebo
tím, že zabíjením se pouze
udržují stavy klokanů. Samozřejmě je nesmyslné nechat
klokany rozmnožovat ve
velkém, brzy by dokázali
vytlačit celé obyvatelstvo
Austrálie, ale jistě existuje i
jiné řešení, například přemisťování (které ale vyjde
vládu draho, proč tedy
upouštět od relativně levného zabíjení), než nelidské
vyhlazování klokanů, někdy i
mláďat. Pokud je totiž zastřelena matka, pravděpodobně u sebe má i svoje
mládě. To je po matčině
smrti z jejího vaku vytažené
lovci a buď zašlápnuté, nebo
jen tak pohozené na silnici.
Je tohle doopravdy lidské
chování?
A co vy, jako jedinec můžete
udělat? Možností je víc,
například nejíst klokaní maso a nenosit věci z jejich
kůže a šířit tuhle informaci
dál. Snad se jednou podaří
prosadit zákaz nehumánního lovu klokanů.
Káča
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 3
VE VĚTVÍCH EUKALYPTU
V Austrálii se, přestože je to
nejmenší kontinent, vyskytuje obrovské množství endemitů (druhy zvířat, které se
nevyskytují nikde jinde na
světě). Z takto rozsáhlého
výběru zvířátek jsem si já
nakonec vybrala koalu, kterému se zde budu věnovat
především (o článek o klokanech totiž již zpracovává
Katka Svobodová pod názvem: „Symbol Australanů
jako škůdce“), a pár méně
známých druhů (jako například krokodýla australského,
o kterém jsem, možná vinou
toho, že doopravdy nejsem
největším fandou biologie,
předtím slyšela snad jen
zmínku).
Koala medvídkovitý svým
vzhledem připomíná medvěda, přestože je vačnatec.
Patří do čeledě koalovitých
(je jejím jediným zástupcem). Vyskytuje se na
jižním až východním
pobřežím, ve vlhkých
oblastech i ve vnitrozemí. Jejich původ je nejasný, nalezly se však zkameněliny z doby před 20
mil. lety. Koala váží asi 5
-12 kg a měří asi 80 cm.
Má doopravdy malý mozek, který se kupodivu
zmenšoval (v budoucnosti
se u většiny tvorů počítá
spíše se zvětšováním). Jejich
srst je měkká a hustá, má
šedou až hnědou barvu. Na
uších má dlouhé bílé chlupy.
Na každé končetině má pět
prstů a velké ostré drápy.
Jako jeden z mála savců má
koala otisky prstů. Jak je
všeobecně známo, živí se
výhradně listy blahovičníku.
Díky této stravě je jejich
metabolismus velmi pomalý
a navíc většinu dne prospí.
Koalové byli téměř vyhubeni,
neboť se dříve lovili kvůli
kožešině, teď jim však spíše
vadí znečišťování životního
prostředí. V zajetí se dožívá
až 18 let.
Krokodýl
australský
(též zvaný krokodýl
Johnstonův), je sladkovodní
krokodýl,
který žije na severu
Austrálie. Přestože je
to krokodýl, není nebezpečný
lidem
(vlastně je to spíše
obráceně). Měří asi 3 metry.
Loví žáby, ryby, a malé ptáky
a savce.
Ježura australská
je savec, který je
zástupcem vejcorodých. Přestože je
to savec, vykazuje
spoustu
znaků
plazů
(vejcorodost). Má
dlouhý jazyk, kterým loví mravence
a termity; a jak již název
napovídá (přece jen, ježek
s ježurou jsou si,
alespoň co se
názvu týče, velmi
podobní), má bodliny.
Ptakopysk podivný
je zástupcem řádu
ptakořitných (savci, kteří
kladou vejce). Žije na východě Austrálie. Jeho
tělo je pokryto
hnědou srstí, na
nohou má plovací
blány a kachní
zobák. Má jed,
který však není
životu nebezpečný,
pouze může poznamenat zdraví
oběti. Ve volné přírodě se
dožívá 16 let, v zajetí pak 6
let.
Zdroje: Wikipedie, http://
www.zviratazesveta.estranky
.cz/
Slečna C
Jako jeden
z mála savců
má koala otisky
prstů.
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 4
KDO TO VÍ, NAPOVÍ
1. Klokani žijí hlavně v Austrálii, ale i na
jiných místech. Věděli byste, kde klokana
nenajdete?
A) TASMÁNIE
2. Na obrázku je ježura australská, do
jaké skupiny živočichů patří?
A) VEJCORODÍ
B) KRTKOVITÍ
B) NOVÁ GUINEA
C) DIKOBRAZOVITÍ
C) MALAJSIE
3. Jaký tvor se skrývá na fotografii?
4. Tento pták neumí létat, ale …
A) KOALA
A) PLAVE
B) LYROCHVOST
B) BĚHÁ
C) PANDA ČERVENÁ
C) PLACHTÍ
5. Lemuři žijí na jednom ostrově , který
patří k Africe. Jak se jmenuje?
A) MADADASKAR
1C 2A 3A 4B 5C
B) KANÁRSKÉ OSTROVY
Řešení :
C) MADAGASKAR
Kráter :)
ŽIJÍCÍ FILM
Nový Zéland - země proslulá
svými pohledy do krajiny,
vysokými horami a rozmanitou přírodou. Právě tento
kraj si režisér Peter Jackson
vybral pro natočení Hobita a
Pána prstenů od anglického
spisovatele J. R. R. Tolkiena.
Teď, několik měsíců po premiéře prvního dílu Hobita, se
může Nový Zéland chlubit i
další turistickou atrakcí—
Hobitínem.
Již v knize Hobit aneb Cesta
tam a zase zpět nám autor
představuje národ malých
človíčků. Lidé jim pro jejich
malý vzrůst říkají půlčíci. A
právě hobiti mají v Tolkienových knihách vždy hlavní
role.
Když se začal natáčet Hobit,
neočekávaná cesta, byl již
plán jasný—zachovat malebné údolí i s idealistickou
vesničkou.
Zvláštní pozornost je v knize
věnována i jejich domovům—útulným hobitím norám, které se táhnou po
obvodu travnatých kopců.
Tentokrát je Hobitín postaven tak, aby vydržel. Můžete
tak procházet skrz vesnici
plnou fantasie. Dostanete se
na místa, která se objevují
ve filmu a do děje se dokonale vžijete.
Při natáčení trilogie Pán
prstenů byl Hobitín vystavěn
z polystyrenu, a proto musel
být po natáčení zbourán.
Přírodním živlům by jen těžko odolával.
Tolkienovým fanouškům je
tak kniha ještě bližší.
Majkelina
Zdroje:
www.celysvet.cz www.denik.cz
Stránka 5
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
ZEMĚ DIVŮ
Nový Zéland má rozmanitý povrch najdeme tu písčité pláže, ale také vysoké hory, ledovce a dozajista i
činné sopky. Jsou tu však taky lesy podobající se džungli, nížiny i pahorkatiny. Teče tu čistá voda
v potocích a řekách, proto není divem, že moře je pěkně modré. Díky tomu je Nový Zéland jednou
z nejčistších oblastí světa.
Historie
Vulkanické činnosti způsobily, že se
Nový Zéland odtrhl od prastarého kontinentu Gondvany a přesunul se na místo, které nám je již známé.
Prvními
obyvateli
byli nejspíše
Maorové,
kteří
sem
připluli v 9.
století
z Východní Polynésie. Maoři ostrovy
pojmenovali Aotearoa - „Země dlouhého bílého oblaku“.
První Evropan, který objevil Nový
Zéland, byl Abel Tasman. Pojmenoval
ho Staten Land, po čase přejmenován
na Nieuw Zeeland. Tasman však ostrovy jenom objevil. Jako první se tu vylodil
a zmapoval ostrov James Cook v roce
1769. Následovalo století válek mezi
domorodci a Angličany, tahanice o půdu a odebírání práv Maorům. Od roku
1840 až do roku 1907 byl Nový Zéland
britskou kolonií. Roku 1840 založili
přistěhovalí obyvatelé město Wellington. Po ukončení krvavých válek zbylo
asi jenom 37000 maorských obyvatel.
Nový Zéland se stal roku 1907 nezávislým státem. Pořád se ale vázal
k Británii. Také si začal všímat ostatních států
kolem sebe
(např. Austrálie, Asie,
Polynésie).
Tato země
se za 130
let vypracovala
z primitivní kolonie na kapitalistickou
zemi s dobrou životní úrovní.
Obyvatelstvo
Obyvatelstvo je tu velmi různorodé, najdeme tu Angličany, Holanďany, ale i Asiaty a Polynésany. Oficiálními jazyky jsou angličtina a maorština tu však používá jen pár procent lidí.
Fauna a flóra
Novozélandská fauna a flóra je unikátní, jelikož se vyvíjela v izolaci po 80 miliónů let. Většinu zvířat, která se tu nachází, najdeme jenom tady. Do příchodů Evropanů tu nebyli savci, teda až na netopýra a na mořské druhy savců .
Flóra
Lesy se tu dělí na dva druhy jehličnaté
a pabukové.
V jehličnatém lese najdeme stromy s
šišky jako tady u nás, ale většinou se
tam vyskytují stromy, které mají místo
šišek barevné bobule, těch je tu většina. Tento les je hustý a často neprostupný. Mezi nejvyšší stromy rostoucí
tady, patří třeba rimu, dorůstá výšky 60
metrů, nebo strom rata, který dorůstá
výšky 30 metrů. Jehličnaté lesy dominují Severnímu ostrovu.
Pabukový les svůj název získal díky
podobnosti s našimi buky. Tady nenajdeme žádné popínavé nebo plazivé
rostliny. Ale naleznout tu můžeme parazitující rostliny (mechy, které obepínají
celý strom, houby, lišejníky nebo kapra-
diny).
Pabukový
les
dominuje Jižnímu ostrovu.
V oblastech, kde je tepleji, roste i palmu nikau (jediná palma navyklá na
chladnější počasí), často bývá součástí
lesů.
Fauna
Novozélandské
lesy
bývají často bez ptačích
obyvatel, moc se jich tu
totiž nevyskytuje. Od
lidského příchodu bylo
vyhubeno přibližně 40%
ptactva, málo turistů tu
nějakého ptáčka vůbec
zahlédne. Mezi úhlavní
nepřítele, které sem zavlekli lidé, patří
převážně všichni savci. Hlavně lasice
hranostaj a australský possum. Na
Novém Zélandě však ještě nevyhynulo
všechno ptactvo. Nejznámějším zástupcem je nelétavý pták kiwi. Dnes ho
však spatříme jenom v ZOO, v přírodě
je na pokraji vyhynutí. Dalšími ptačími
obyvateli jsou třeba papoušci kea nebo
papoušci kaka. Je tu i vodomilné
ptactvo, mezi, které tu patří kormoráni,
ústřičníci nebo volavky. Jinak je to tu
s rybami, v horských potocích se tu
prohání hejna pstruhů. Na pobřeží se
zase dají spatřit kolonie tučňáků a
lachtanů. Při pobřeží najdeme i spoustu velryb. Novozélandské prostředí jim
umožňuje tu setrvat celý rok.
Nový Zéland je jedno z míst, kde se najde spousta zajímavostí a přírodních unikátů. Určitě by stál za Vaše navštívení.
Lucie Hrubá
Stránka 6
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
UČITELÉ Z TROJKY (AFRIKA A AUSTRÁLIE)
Kateřina Schröpferová a Tereza Kasíková:
Do jaké africké země byste se chtěly podívat?
Ivana Flíčková:
Schröpferová: Jela bych určitě do země Keňa.
Kasíková: Už jsem byla v Africe, konkrétně v Egyptě.
Oblíbená kulturní památka?
Dovolená vs dobrodružství?
Obě: DOBRODRUŽSTVÍ
Podporujete UNICEF?
Tak asi celkově pyramidy.
Chtěla byste učit něco jiného z afrických dějin krom
Egypta?
Obě: Ne
No, to bych si asi netroufla, ale kdybych učila, tak bych
se to musela nejdříve naučit.
Jela byste s nějakou třídou do Afriky? Živý výklad ?
Co konkrétně byste chtěla učit?
Schröpferová: Když mi to někdo zaplatí :) A záleží s jakou :)
Asi vývoj v Jihoafrické republice.
František Krejčí :
Oblíbená africká skupina?
No…zapomněl jsem asi ne. Ale jo,ale nevím, jak se to píše
Ossibisa.
Myslíte si, že tam je dostačující počet škol?
Určitě ne.
Miroslava Růžičková:
Místo na dovolenou, kde si odpočinout od fyziky?
Nikdy bych nejela, já jsem domácí typ.
Chtěla byste se podívat do Austrálie?
Austrálie? To je moc daleko :)
Zdeněk Liehne:
Oblíbený africký sport?
Dana Horáková:
Strašně obdivuju vytrvalé běžce.
Jaké zvíře si vybavíte z australské nebo africké fauny?
Jel byste do Afriky za účelem nějakého
sportu?
Klokan nebo koala.
Jel bych do Afriky určitě střílet
V příštím čísle rozhovor s naší šéfredaktorkou Jitkou
Bělkovou :)
Chtěla byste navštívit nějaký park, vidět nějaká zvířata?
Určitě, ale nevím, jak se ty parky jmenují :)
Áda Soukup
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 7
TECHNIKU NEVEDEME
Afrika je kontinent známý domorodými obyvateli. Mnoho z nich
žije v chudobě. Techniku? Nevedeme! Existují však jiné věci,
kterými se tyto kmeny chlubí.
tohoto kmene se zdobívají malováním hlínou a mělkými zářezy v
kůži.
Surmové také vyrábí mírně alkoholický nápoj z kukuřice - borde.
Je tak hustý, že jej častokrát jedí
jako jídlo
níček o kořínky a výhonky rostlin .
Sami si neříkají Křováci, nýbrž
Sanové. V jejich domorodém
jazyce se toto slovo překládá
jako „lidé“.
Masajové
Kmen vysokých štíhlých černochů—kolonizátoři Afriky se jich
báli podobně jako šelem a dravé
zvěře. Stejně jako jiní afričtí domorodí bojovníci si i Masajové
natírají vlasy černou hlínou smíšenou s máslem. Méně obvyklá
je již ženská obřízka, kterou masajští muži považují za pojistku
proti nevěře.
Mursiové
Prvním kmenem, který mě na
první pohled zaujal, jsou Mursiové. Žijí na území Etiopie. Je zvykem, že vdané ženy si do rozříznutého rtu, nebo ušního lalůčku
vkládají ozdobné talířky z terakotové hlíny
Himbové
Pygmejové
Často přezdívané trpaslíci pralesa jsou kmeny sběračů a lovců.
Nepěstují žádné plodiny ani nechovají dobytek. Proto se velmi
často stěhují za potravou. Staví si
jen skromná obydlí. Postavit dům
tak trvá pouze hodinu.
Na první pohled mě překvapilo
zdobení tohoto národa. Vlasy
vyztužené kravím trusem, čelenka z kozí kůže, pokožka natřená
prachem z rozdrceného okrového
kamene a tradiční africké náhrdelníky… Tento kmen najdete v
polopoušti, kterou domorodí obyvatelé nazývají rudá země.
Majkelina
Zdroje:http:
Surmové
Podobní Mursiům jsou i Surmové. Stejně jako oni si vkládají do
rtů talířky, které jsou však v jejich
případě mnohem zdobnější. Muži
Křováci
I Křováci jsou malého vzrůstu.
Jsou typickými lovci a sběrači. V
období dešťů obohacují svůj jídel-
www.nahaafrika.cz cs.wikipedia.org
www.google.cz www.cl-kultura.cz
worldnaturephoto.com
Žijící lidé pravěku-Petr Jahoda
Stránka 8
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
NOMÁDI
OPRAVDU VÍTE, KDO JSOU?
Pod slovem nomád se vám
pravděpodobně vybaví obrázek zachumlance ve voze
taženém velbloudy, táhnoucího se nějakou nekonečně
dlouhou pouští, neboť nomády máme povětšinou spojené s písečnými pouštěmi.
Avšak to není tak úplně
pravda, protože nomádi jsou
pouhé synonymum pro kočovníky – komunity lidí, kteří
neustále putují z jednoho
místa na druhé. Proto by
byla velká chyba myslet si,
že se jedná pouze o obyvatele Egypta apod. Obrázek
istanbulské kočovné rodiny
v tradičním oblečení Vám
může posloužit jako důkaz
(žádná poušť, žádný Egypt..).
Přestože nomádů díky neustále se rozvíjejícím technologiím a průmyslu znatelně
ubývá, stále ještě nejsou
přežitkem minulosti. Dokonce se odhaduje (sami jistě
uznáte, že ani v dnešní době
není možné zjistit přesný
počet neustále se stěhujících nomádů), že na celé
Zemi žije okolo 30-40 milionů kočovníků. Nomádské
kmeny se převážně vyskytují
v Asii a Africe a můžeme je
rozdělit do tří typů, podle
způsobu jejich života. Na
„lovce sběrače“, „kočovné
honáky“ a „potulné obchodníky“.
Asi si teď myslíte, že v moderní Evropě je naprosto
vyloučeno, abyste potkali
nějaké kočovníky? Omyl!
Pravděpodobně jste jich
viděli i stát několik na sobě.
Tedy pokud jste někdy na-
vštívili cirkus. I tito lidé totiž
žijí kočovným životem a
můžeme je tak řadit mezi
kočovníky.
Slečna W
Zdroje: http://
blogs.bootsnall.com/
nomads/category/centralasia/kyrgyzstan
http://cs.wikipedia.org/wiki/
Ko%C4%8Dovnictv%C3%AD
SVÍTÁ PRO CHUDÉ OBYVATELE V AFRICE NOVÝ ZAČÁTEK?
O Africe se toho ví hodně.
Například víme, že africký
kontinent patřil k největším
koloniím, víme také, že se
zde nachází jedinečná flóra
a fauna. Například se až do
nedávna stále nevědělo
přesné místo pramene řeky
Nilu. Další věc, která
k tomuto kontinentu neodmyslitelně patří, je bída,
utrpení, dětská práce, drogy,
export ovoce a ropy, špatné
životní podmínky, špatná
hygiena a další věci. Pokud
se podíváme do dějin samotného lidstva, uvidíme povětšinou seznam katastrof a
válek, které většinou skončí
zle. Abych se odpoutal od
nudného uvažování a psaní
již známých pravd, kterými
nás krmí média. Přesunu se
tedy k organizacím, které se
angažují v pomoci těmto
lidem. K nejznámějším humanitárním
organizacím
patří například ADRA, Člověk
v tísni, nebo také UNICEF.
ADRA- Nemusím snad ani
naznačovat, že se jedná o
celosvětovou
organizaci.
Organizace, jako taková byla
založena v USA a její celý
název zní: „Adventist Development and Relief Agency“.
Z názvu se dá usoudit, že její
zakladatelé byli adventisté.
Dnes působí celkem ve 125
zemích a je zřejmé, že se
nebude jednat o malou organizaci. V České republice
patří k třem největším organizacím svého druhu. Jejich
probíhající projekty se týkají
nejen Afriky, ale i dalších
zemí, které se v poslední
době ocitli v špatných situa-
cích. Adra se věnovala, nebo
ještě věnuje projektům
v Bangladéši, Barmě, Bosně
a Hercegovině a
dalších
místech,
které
se mohou
ocitnout v situacích,
které samotná vláda nevyřeší. Momentálně se ADRA
věnuje
obětem
sucha
a
to
v státech: Džibutsko, Etiopie, Eritrea,
Keňa,
Somálsko,
Uganda. Pokud se jedná o
sucho, je opravdu velmi,
velmi závažné. Jelikož se
zvyšují i celosvětové ceny
potravin, obyvatelstvo zde
trpí podvýživou. Tolik tedy o
významné organizaci jménem ADRA, nyní se přesunu
k další z uvedených organizací…
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
ČLOVĚK V TÍSNI – Podle
názvu se dá jednoduše
usoudit, že tato organizace
je ČESKÁ! Původně byli zakladatelé Člověka v tísni
váleční zpravodajové, kteří
se nespokojili jen se zprávami, a proto začali do těchto
míst vozit pomoc, ať už peněžní, či humanitární. Během své existence se Člověk
v tísni rozvinul v jednu
z největších organizací ve
střední Evropě, což vyústilo
v rozšíření pomoci, kterou
bude organizace rozdávat.
Rozdělení těchto příspěvků
je následující: Humanitární
pomoc a rozvojová spolupráce – tato část se týká především přírodních katastrof a
válečných krizí, Program
sociální integrace – toto
odvětví se zabývá sociálního
vzestupu chudých, či ohrožených rodin pomáhá organizace poradenskými a vzdělá-
Stránka 9
vacími službami, Podpora
lidských práv – podpora
disidentů a občanské společnosti v nesvobodných
zemích. Toto odvětví bylo
základní filosofií této organizace.
UNICEF – Základní poslání
této světové organizace je
pomoc dětem. Založena byla
v roce 1946 s jiným názvem:
Mezinárodní dětský fond
neodkladné pomoci (United
Nations International Children’s Emergency Fund).
V té době byla samozřejmě
určena pro pomoc dětem
postiženým 2. světovou válkou. V roce 1953 se UNICEF
trvale připojil k Organizaci
spojených národů se specializací pomoc dětem při světových
katastrofách.
K nejznámějším projektům
této velké organizace patří
Adopce panenek. Jde o projekt, při kterém si rodina či
jednotlivec pořídí panenku,
za získané peníze UNICEF
očkuje proti šesti nejzávažnějším a nejčastějším
chorobám, které mohou postihnout
d
ě
t
i
v
rozvojových
zemích: spalničky, záškrt, černý
kašel, tetanus,
tuberkulóza,
dětská obrna.
Můj názor na tyto organizace
je prostý a jednoduchý: je to
potřebné a důležité, ale má
to svá negativa. Pokud přispějete peníze, nemáte
100% záruku, že dojdou na
místo, kterému jste chtěli
pomoci. Ovšem i tento faktor
se během let odstraňuje a
příspěvky potřebným by se
mohly třeba předávat osobně, ovšem to je jen teorie.
Tomáš Bobok
GENOCIDA VE 20. STOLETÍ V AFRICE
Rwandská genocida:
6. dubna 1994 se uprostřed
malého státu jménem Rwanda, udála jedna z nejhorších
novodobých genocid vůbec.
O co šlo? Nenávist mezi
dvěma kmeny vyvrcholila ve
válku. První kmen byli Tutsiové, těch bylo sice jen pouze
14% obyvatelstva, ale vládli
už od 16. století, až do roku
1961. Naproti tomu druhý
kmen Hutuové, měl v zemi
drtivou většinu (85%) a vládli od roku 1961 až po současnost. Platila sice mírová
smlouva z roku 1993, ale
napětí v zemi sílilo. Kolem
prezidenta Juvénala Habyarimana začala vznikat radi-
kální skupina, která chtěla
vyřešit otázku národů
ve Rwandě provždy. Začínají
vznikat seznamy, které obsahují jména Tutsiů, téměř
jako seznamy německého
vůdce Adolfa Hitlera. Hutuové se začínají vyzbrojovat
mačetami a samopaly. Reakce Američanů ? Nechceme se angažovat. Nejpravděpodobnější důvod nečinnosti,
byla
akce
v somálském Magadíší, kde
zemřelo 18 amerických vojáků. Vše začíná v noci 6. dubna, kdy je sestřeleno letadlo
s prezidentem. Dále dochází
k vraždě předsedkyně vlády
a její ochranky osmnácti
Belgičanů. Kvůli tomu Belgie
stáhne všechny své vojáky a
zůstane pouze hrstka amerických vojáků a pouze 450
afrických vojáků. Mezitím
Hutuové vraždí každého,
kdo má v občanském průkazu napsáno Tutsi , nebo-li
příslušník kmenu Tutsiů.
Jedinou věc, kterou podniknou Američané, je záchrana
vlastních vojáků. Ti ale na
vlastní pěst zachraňují některé Tutsie. Válka trvá více
než 3 měsíce, dokud nezakročí vojáci z Ugandy. Celkový počet mrtvých se vyšplhal
na jeden milion.
Roman Pohl
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 10
Specifikace ZTE Open:
CHYTRÉ TELEFONY PRO ČERNÝ KONTINENT
Na nedávném kongresu
v Barceloně byla představena novinka, která obohatí
mobilní trh. Mozilla OS. Tedy
pro vysvětlenou: Oblíbená
firma, která vyvinula velmi
populární prohlížeč Firefox,
hodlá vyvinout své technologie i na poli mobilních telefonů. Přístroje sice budou od
čínských výrobců jako ZTE,
ale operační systém budou
mít od „oranžové lišky“, jak
se Mozille přezdívá. Jejich
hlavním úkolem není konkurovat telefonním softwarovým obrům jako Apple, Android nebo Windows, ale
především telefony dostat
na trh do Afriky nebo Jižní
Ameriky. Pro mnoho lidí
v rozvojových zemích to
bude první smartphone, a
proto je tomu uzpůsoben. Je
levný (zhruba tři a půl tisíce,
což je třeba pětkát méně
levnější než iPhone 5) a také
má jednoduché ovládání.
Pro chudší lidi v těchto zemích to bude vítané zpestření a možnost být přes internet v kontaktu s celým světem. Z prvních testů OS Mozzila převažují pozitivní
dojmy. I přes špatný procesor, malý displej se dá říct,
že telefon běžel celkem
plynule a aplikace jako multitasking ( ovládání telefonu
hlasem) jsou jen příjemné
zpestření.
Dá se říct, že náročné uživatele uspokojit nemohou, ale
smartphonové začátečníky
rozhodně ano.
Roman Pohl
RALLYE DAKAR
Mnozí z vás určitě o rallye
Dakar slyšelo, ale o co se
vlastně jedná? Rallye Dakar
se pořádá od roku 1979.
Jezdí se každoročně a jedná
se o závod upravených offroad speciálů (aut, nákladních automobilů a motorek)
napříč africkou pouští. Dříve
se startovalo v Paříži, ale
start byl přesunut na různá
místa a i trať se mnohokrát
změnila. Od roku 2008 se
závody pořádají v Jižní Ame-
rice (Argentina, Chile a později Peru) kvůli hrozbě teroristických útoků na africké
půdě (pozn. autora: mapa
znázorňuje původní trasu
závodu). V jakých kategoriích se závodí? Závody se
jezdí v těchto třech kategoriích, a to:
Automobily: Jedná se o speciály upravené na dálkové
závody pouští, takže s sebou
musí vozit náhradní pneumatiky, nádrže s benzínem
či naftou, nářadí a spoustu
dalších důležitých věcí. Tyto
speciály vyrábí různé firmy,
třeba Mini, Mitsubishi,
Volkswagen a jiné. Vítězi
v této kategorii jsou většinou
Francouzi například: Stéphane Peterhansel.
Motorky: Stroj, hojně využívaný je od značky KTM, která na trhu patří mezi nejlepší
výrobce dálkových terénních motocyklů. Mezi jezdce
v této kategorii patří třeba
Španěl Coma či Francouz
Despres.
Nákladní vozidla: Používají
se nákladní automobily,
které mají nákladní prostor
oddělený od kabiny a jsou
spolu uloženy na podvozku.
V těchto vozidlech se vozí
spoustu náčiní a věcí a třeba
přídavného paliva. Tyto vozy
jsou ze všech nejtěžší, takže
mají nejvyšší výkon motoru,
pohybuje se okolo 800 koňských sil. Při počátcích rallye
Dakar byly využívány hlavně
značky Fiat, Mercedes a
DAF. Teď se používá třeba i
Tatra, Kamaz, MAN nebo
Iveco. V této kategorii jezdil i
Čech Karel Loprais, který má
„na kontě“
6 vyhraných
závodů.
Igi
rozměry a hmotnost: 114 ×
62 × 12,5 mm
displej: 3,5'', kapacitní TFT
LCD, 320 × 480, 165 DPI
sítě: GSM, WCDMA, GPRS,
EDGE, HSPA (7,2|5,76 Mb/
s)
konektivita: microUSB, Wi-Fi
802.11 b/g/n, Bluetooth
2.1, GPS
paměť: uživatelská 512 MB,
operační 256 MB RAM,
baterie: 1 200 mAh
procesor: Qualcomm
MSM7225A (1× Cortex-A5,
1 000 MHz, 45nm)
operační systém: Firefox OS
fotoaparát: 3MPx (2 048 × 1
536), video
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 11
DOVOLENÁ V AFRICE ANEB NEJOBLÍBENĚJŠÍ
DESTINACE
Afrika je druhý největší a
druhý nejlidnatější kontinent
na světě. Má 53 států, největší je Sudán a nejmenší je
souostroví Seychely. Nejlidnatějším městem je Káhira,
což je hlavní město Egypta.
Egyptu se budeme víc věnovat v následující části, jelikož patří mezi oblíbené
destinace. Podnebí v Africe
je tropické až subtropické.
Víc než třetinu povrchu pokrývá poušť Sahara. Největší
hora je Kilimandžáro a
nejdelší řeka Nil. I když je
v Africe mnoho zemí, kam
můžeme jet na dovolenou já
jsem si vybrala tři, které mě
nejvíc zajímají a jednou bych
se tam chtěla určitě podívat.
Bude to Egypt, Madagaskar
a Tunisko.
1. Egypt
Egypt
jedna
z nejoblíbenějších destinací.
Nachází se na severovýchodě Afriky. Když se řekne
Egypt, asi každý z nás si jako
první vybaví obrovské pyramidy nebo sfingu. Egyptská
civilizace je známá také
svými chrámy a monumentálními hrobkami. Známými
příklady jsou Džoserova
stupňovitá pyramida, Velká
Sfinga v Gíze a chrám Abú
Simbel. Turisty rovněž láká
pestrobarevný podvodní svět
Rudého moře. Přímořská
letoviska
jako například
Hurghada, Šarm aš - Šajch
či Taba navštíví ročně několik miliónů turistů. Umění v
Egyptě
je
různorodé.
V egyptském hlavním městě
se rovněž nachází káhirská
opera. Ale známá je taky
Káhirská ZOO v Gize. Lákavá
je i plavba po řece Nil.
2. Madagaskar
Madagaskar je čtvrtým největším ostrovem na světě. I
když má krásné pláže a bohatou přírodu, cestovní ruch
je ještě velmi málo rozvinutý. Hlavní město je Antananarivo, také známe pod
svým zkráceným názvem
Tana. Největší hora je Maromokotro. Zaručená místa,
kam se při návštěvě Mada-
gaskaru podívat, jsou deštný prales v národním parku Ranomafana, kde můžete pozorovat
různá
zvířata, nebo jít na noční
safari a vidět zvířata, která
ožívají jen v noci.
3. Tunisko
Tunisko je stát v severní
Africe. Hlavní město – Tunis.
Známým pohořím je Dorsale, které je pokračováním
pohoří Atlas. Tunisko je velmi bohaté na památky. Tady
jsou ty nejznámější. Medína
- tj. Staré město. Tuniská
Medina má kolem 700 památníků, paláců, mešit a
medres (školy islámu). Muzeum Bardo je nejznámější
muzeum v Africe. Dále Sidi
bou Said. Je to malá vesnička, která je pokládána za
předměstskou část Tunisu.
Nebo Bulla Regia, což je
jedna z nejcennějších lokalit
archeologů. Proslavila se
zejména svými podzemními
vilami.
Pavlisková Diana
OTROCTVÍ DŘÍVE A DNES
Myslím, že v Evropě je názor
na otroctví vcelku jednoznačný. Už malým dětem se
vysvětluje, že je to něco
špatného. Proto mě osobně
tak často zaráží, že stále
existuje a naše západní
společnost ho podporuje.
Ó ano, vidím vaše šokované
výrazy: ,,Ale otroctví je přeci
zrušeno! Jaktože existuje, co
to povídáš?‘‘Aha! Co oči
nevidí, to srdce nebolí. Ale
kdo dělal mikrovlnku, kterou
máte v kuchyni, kdo vyrobil
vaše auto, povlečení...?
Za to, že máte iPhona zaplatil zdravím jakýsi dělník
v Číně (a jako majitelku tohoto skvělého mobilu mě to
samozřejmě rmoutí). Například při výrobě iPhone 5 byli
dělníci jasně srozuměni
s tím, že spletou-li se byť jen
o milimetr, mají padáka.
Pravda je ta, že právě teď je
někde v Asii rodina, jejíž
jediné příjmy pocházejí
z otročiny v chemičce odpadu, továrně na hračky na
Tchaj-wanu, nebo z tavení
PVC.
Možná, že tohle je ale ten
důvod, proč s tím nic neděláme – že z toho mají příjmy.
Já si stejně myslím, že vzhle-
dem k podmínkám,
mzdám, které nejsou
ani minimální a věčnému každodennímu
nátlaku na jejich
zdraví, se jedná o
otročinu.
Zvláště
uvědomíte-li si, že tam pracují už i malé děti.
Ovšem, co s tím MY můžeme dělat? Přestat kupovat
jejich výrobky? To by ekonomika zkrachovala. A malý
Čing by neměl na těch 10 g
rýže. Nechce se mi ale líbit,
že bychom se zkrátka měli
smířit s tím, že v některých
asijských oblastech lidé
umírají okolo 40 let buď na
přepracování, nebo zdravotní problémy. Když je něco
špatně, neměli bychom nad
tím jen tak mávat rukou, že
se to vyřeší samo. Proto
doufám, že jednou se snad i
asijští dělníci dočkají nějakých vlastních práv a vhodných podmínek k žití.
Julka x)
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 12
LUŠTÍME S AFRIKOU
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)
12)
13)
1) Označení pro hromadné vymírání obyvatelstva na určitém území v důsledku dlouhodobého hladovění
2) Člověk vyznávající islám
3) Kriminální způsob obživy především Somálců v oblasti Perského zálivu
4) Hlavní město Egypta
5) Země faraónů
6) Nejslavnější národní park v Africe
7) Sesazený libyjský diktátor
8) Významný český cestovatel (Zikmund a ...)
9) Největší africký ostrov
10) Velký marocký přístav
11) Nejdelší řeka Afriky
12) Označení pro travnaté oblasti tropických a subtropických oblastí
13) Stavby v Gíze
ŘEŠENÍ:
czMeliSekcz
1) HLADOMOR 2) MUSLIM 3) PIRÁTSTVÍ 4) KÁHIRA 5) EGYPT 6) SERENGETI 7) KADDÁFÍ 8) HANZELKA
9) MADAGASKAR 10) CASABLANCA 11) NIL 12) SAVANA 13) PYRAMIDY
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 13
MÉ JMÉNO JE: ELIŠKA BRTNICKÁ
Ahojky :)
Je tu další číslo Guláše a s
ním přichází i další umělec.
Už jste někdy přemýšleli o
tom, jaké by bylo létat. Se
svými zkušenostmi se mi
tentokrát svěřila Eliška Brtnická
————————————————
Prosím, přibližte našim čtenářům, čím se zabýváte.?
Zabývám se především
„divadelním“ žánrem zvaným „nový cirkus“. Jedná se
o inscenace, které používají
cirkusové disciplíny jako
hlavní vyjadřovací prostředek. Zjednodušeně řečeno
jde o divadlo, v němž herci
jsou zároveň artisté. Může jít
o různé druhy akrobacie,
žonglování nebo například i
klaunérii. Já osobně se zabývám jednak pozemní a
vzdušnou
akrobacií
(akrobacie na visuté hrazdě,
šále, laně), ale také výukou
akrobacie, choreografií a
vlastní tvorbou inscenací.
Založila jsem skupinu Cirkus
Mlejn, která vytváří své autorské inscenace a experimentuje s různými přístupy
k tvorbě z hlediska režie a
dramaturgie. Někdy se inspirujeme textem, jindy obrazy
nebo
hudbou
nebo jen tak nějakou obyčejnou
každodenní situací a z improvizací
na
zkouškách
pak různými způsoby sestavujeme
přibližně hodinový divadelní kus.
Momentálně máme na repertoáru 4 inscenace, každou úplně, ale úplně jinou,
což plyne právě z těch našich experimentů.
Jak jste se dostala k akrobacii?
Já jsem byla už od mala dost
v pohybu, tak mě naši dali
asi ve čtyřech letech na
gymnastiku, aby ode mě
měli taky chvíli
pokoj.
Později
jsem začala dělat
akrobatický
rokenrol, u kterého jsem vydržela
deset let. A pak
nějak kolem těch
mých jednadvaceti mi nabídl jeden můj
kamarád, herec Jakub Škrdla, ať se s ním učím na visuté hrazdě a že pak spolu
uděláme představení. On,
kromě toho, že hraje klasickou činohru v Horáckém
divadle v Jihlavě, tak má
svoje malé experimentální
divadlo T.E.J.P. Tam si vybíjí
všechny svoje nápady a
uskutečňuje svoje vlastní
projekty, občas právě i novocirkusové. A to se mi tenkrát
líbilo – akrobatit a nemuset
přitom soutěžit, nemuset
dě l a t p o v i n n é p r v k y
v povinném čase.
Přijde vám to nebezpečné?
Nebezpečné to být může,
ale když nejste cvok, děláte
to bezpečně. Když se učím
něco nového, mám pod
sebou tlustou duchnu, třeba
i lidi, kteří mě chytají, záchranný pás atd.. Když si
myslím, že na
tenhle
trik
ještě nemám
dost síly a
techniky, tak
ho zatím ani
nezkouším.
Pak při představení je to už
v š e c h n o
„najisto“. Samozřejmě, že se může kdykoli cokoli stát, ale to se
může i doma u sporáku (což
se mi stává pravidelně na
rozdíl od akrobacie). Je to
ale hodně v hlavě, jednak se
musím soustředit na trik/
pohyb, který právě dělám, a
jednak v tu chvíli „vím“, že
ho umím a nesmím nechat
mozek myslet na to, že se
může něco stát.
Dá se v dnešní době akrobacií živit?
To je složitá otázka. Já jsem
zároveň zaměstnaná v KD
Mlejn jako dramaturg, takže
nemůžu říct, že se živím
jenom akrobacií. Zároveň je
rozdíl živit se tvorbou a hraním inscenací nového cirkusu a učením a živit se akrobatickými vystoupeními třeba pro komerční účely
(vystoupení na večírcích
úspěšných firem, natáčení
reklam apod..). Prvním zmíněným způsobem to zrovna
zatím dost dobře nejde,
druhým to jde, ale je to trochu otrava. Já dělám obojí.
Pracovat v oblasti umění
znamená většinou dělat
několik různých věcí na různých místech, občas je těch
„kšeftů“ víc, občas míň.
Je něco, co bys nedokázala?
Tak toho je hodně. Asi bych
nikdy nedokázala skočit
base-jump, takový ten seskok volným pádem z okraje
nějaké skály nebo budovy.
Člověk chvilku letí a hned
otvírá padák, ale třeba o ty
skály se může pěkně omlátit
a vůbec.. Pak bych taky asi
nedokázala dělat nějakou
takovou tu „normální“ práci,
to by mě možná zabilo dřív
než takovej base jumping...
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Je nějaké číslo, které byste
nikdy neudělala?
Ani nevím, obvykle je to tak,
že časem se člověk dopracovává k tomu, o čem si dřív
myslel, že tohle fakt nedá a
najednou se k tomu vrátí po
nějakém čase a nějak to
najednou jde. Každopádně
ale nedělám vystoupení ve
velkých výškách bez jištění
(třeba 20m), to se mi zdá
zbytečné. Pak mě ještě přemlouvají kolegyně, ať se
pověsím za vlasy (mám je
prej na tuhle disciplínu ideální), ale zatím odolávám...:)
Jaké máte vzpomínky na
základku?
Na základce jsem chodila do
třídy s rozšířenou hudební
výchovou a to bylo úplně
super, hlavně asi díky učitelce, kterou jsme měli, jmenovala se Věra Velcová. Teď,
když si na to vzpomenu,
mám pocit, že jsme se snad
ani neučili, bylo to hrozně
zábavný. Já jsem vlastně na
základce byla jen do páté
třídy, pak jsem šla na víceletý gympl a to byla tvrdá změna. Ale musím říct, že to byla
Stránka 14
dobrá škola. Začala jsem
hodně číst a vznikla tam i
dobrá parta spolužáků.
Jaký byl váš největší trapas
na škole/ při vystoupení?
Tak to mě napadá jeden
vtipný trapas. Já jsem
v jednom představení hrála
s takovou velkou maskou na
hlavě,
která
měla jen malinký dírky na oči.
Když jsem odcházela
na
konci
jedné
vážné scény do
portálu (který
byl samozřejmě černý), tak
jsem šla mírně
špatným směrem a to úplně
přímo do zdi (která byla taky
černá). Do tý jsem totálně
nabourala tou maskou a
vrávorala tam jak v temným
lese, pak jsem se ještě několik dlouhých sekund zmateně rozhlížela, než jsem
našla ten východ. Diváci se
mohli strhat smíchy a já,
když jsem zalezla dozadu a
představila si, jak to mohlo
vypadat, tak jsem propukla
taky ve smích, což bylo dost
slyšet a na to diváci přidali
další vlnu smíchu. Takhle se
ten smích zacyklil a trvalo
pěknou chvíli, než se to
uklidnilo.
Kde vás můžeme vidět?
S Cirkusem Mlejn hrajeme
pravidelně tak 2-3x měsíčně
v KD Mlejn ve Stodůlkách.
Jezdíme ale i všude možně
po republice a po různých
festivalech jako je Letní
Letná, Cirkuff, Fun Fatale a
další.
Máte nějakou
úchylku?
profesní
Jo, myslím, že ne jen jednu.
Nejvýraznější je asi zkoumání různých kovových předmětů (háků, tyčí, lanek, svorek), kolem kterých někde
projdu. To zní asi divně, ale
souvisí to s tím, že si (jako
skoro každý vzdušný akrobat) věsím svoje nářadí sama a k tomu mám různé
věcičky: karabiny, smyce,
kladky, různé kovové doplňky a tak. No a když takhle
něco vidím, hned si říkám
třeba: to by se možná hodilo, něco takovýho jsme posledně potřebovali, dalo by
se to vzpříčit mezi ty úchyty
a pak už by se to tak netočilo.. Nemluvě o tom, že
v každém prostoru mě nejvíc
zajímá strop. Jakmile je někde minimálně 6m výška a
nedej Bože nějaký hák na
stropě, už tam vidím zavěšenou šálu – naposled mě
takhle zaujal strop na Masarykovým nádraží, ten je moc
pěknej..
spíš když už člověk vyrazí za
kulturou, aby zkoušel také
méně známé věci a nechodil
jen na zaručené hvězdy, o
kterých se píše na titulních
stranách. A když se divákovi
nějaké představení třeba
vůbec nelíbí, aby to bral taky
jako přínos, jako zážitek a
zážitek nemusí být dobrý,
hlavně, když je intenzivní.
Majkelina
Zdroje:
www.vitalia.cz
Co byste chtěla na závěr
vzkázat našim čtenářům?
Asi aby se nebáli netradičních forem umění. Nemyslím
zrovna jen nový cirkus, ale
REDAKCE: Bergerová Anna Marie VIII. A – Slečna W., Bobok Tomáš VIII. B - Tomáš Bobok, Červenková Michaela VIII. B - Majkelina,
Hrubá Lucie VII. C - Lucie Hrubá, Jungmann Igor VIII. A – Igi, Kopecká Martina VIII. A – Slečna C., Králová Tereza IX. A - Kráter :),
Melichar Karel IX.A - czMeliSekcz, Pavlisková Diana IX. C – Pavlisková Diana, Pohl Roman VIII. A – Roman Pohl, Svobodová Kateřina
IX. C – Káča, Soukup Adam VIII. B – Adam Soukup, Šimůnková Julie IX. B – Julka x), Žerníčková Pavla IX. C – Pavla Ž.
VYDÁNO: 10.6. 2013