Untitled - Školní časopis GYM

Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz
Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt)
Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-), Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon, Jakub Novotný (-kuban-), Adam Prášil (-adyctu-), Martin Rosocha (-ros-), Zuzana
Šotová (-shos-), Eliška Straková (-elle-), Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek(-chinano-), Anna
Kolářová (-an.ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-)
Grafika: Anna Kolářová
Web: David Viktora
Ilustrace : Dayva Nguyen, Do Milana, Kristýna Vojtíšková
Neoznačené foto: Kristýna Vojtíšková
Tisk : Martin Rosocha
Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese [email protected]
Náklad 120 výtisků. Cena: 30,- Kč
Vydáno dne 4,3,2010
EDITORIAL
NECHCI UČIT, PŘESTO POUČUJI
-tt-
„Učitelství
jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující
fantazii, pijící sílu z organizmu; děti přicházející do školy jsou
zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém
procentu úžasně neschopné; vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, dizgustován, umrtven, zatemněn,
tupý, mdlý a sešlý.
Pouze noc jest vyhražena mé duševní práci a i tu nedostavuje se
vždy dispozice, vstřebaná celodenním rozechvíváním nervového
systému a stálým krvácením intelektuálním.“
Otokar Březina v dopise Anně Pammrové, 1892
Ano, jak jste jistě pochopili, tématem tohoto čísla jsou učitelé a
vše kolem nich. Na začátek jsme si vám dovolili servírovat dva
dosti kontroverzní pohledy: geniální titulku (jde o proslulou scénu z filmu The Wall, pokud jste neviděli, vřele doporučuji), a pak
také výše uvedený citát. To všechno jen proto, abych mohl říct,
že nic z toho naštěstí pro naši školu neplatí. Třeboňské gymnázium rozhodně není mlýnkem, ze kterého „vyleze“ neurčitá masa
lidí, naopak, zde se tvoří osobnosti. Ani studenti nesplňují více
jak polovinu vlastností uvedených v dopise Anně Pammrové.
Přesto to občas mají učitelé těžké. Pro uvědomění si této zkušenosti stačilo podívat se na webovou stránku GYMu. Na to, kolik
nám to dá práce, kolik času nad časopisem, který právě čtete,
trávíme, je odezva téměř nulová. Myslím si, že učitelé to tak
občas mají podobně (jeden z důvodů, proč opravdu nechci být
učitelem). Není divu, že oba tábory navštěvuje frustrace. Máte
pocit, že tak trochu přeháním? Dobře, budu konkrétnější.
Na této škole je určitě mnoho studentů, kteří píší básničky –
kromě světlých výjimek potvrzujících pravidlo nám nikdo žádnou neposlal. Soutěže? Téměř bez reakcí. Překlad haiku, fotka
(dvou)měsíce, šachový koutek? Nic, nic a ještě jednou nic. Víte,
být školním časopisem s třetím nejlepším obsahem je hezká věc.
Ale když nemáte od studentů vlastního gymnázia potřebnou odezvu, je to všechno k ničemu. O nic vás neprosím, jen zesiluji hlas,
který asi nebyl poslední dobou moc slyšet: Stojíme o vás, o vaše
připomínky, básně, fotky, články, názory...Nejsme žádná uzavřená skupina intelektuálů/podivínů, nebojte se přijít mezi nás.
Dost bylo pesimismu. Mojí milou povinností je představit vám
nového externistu, Dana Urbánka ze sexty. Organizátor studentských voleb by vám v budoucnu měl představovat různé filmy,
a aby to bylo opravdu zajímavé, zaměří se také na ty krátkometrážní. Doufám, že i díky němu budete GYM číst se stejnou, ne-li
větší chutí něž doposud.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení a radost ze snad
už přicházejícího jara vám přeje
Tomáš Tichý, šéfredaktor GYMu
2
3
5
6
7
8
10
17
18
19
20
21
22
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
35
36
37
38
39
40
Komiks
Editorial
Nechci učit, přesto poučuji
Posbíráno
Seriózní informace někdy i o neseriózních věcech
Projektárium
Možná netušíte, co všechno se u nás děje
Co se děje v ředitelně
Učitelský speciál
Učitelem od A po Z
Grafy nálad
Učitelská anketa
Rozhovor s H. Soukupovou
Který z našich učitelů je nejlepší
„Mimo školu je mým největším koníčkem
Kdo bude učit vaše děti?
Prababička učitelka - před mnoha a mnoha zahrada.“
lety by každý z vás už dostal rákoskou!
Fotografie dvou-měsíce
Kdo je tím nejlepším fotografem?
Proč s námi nemluvíte?
Kam to dotáhli: V. Vochoska
Od samých jedniček až ke Klausovi
Hry
Jazykové okénko
Šachový koutek
Záhady na 64 polích
Proč hrajeme
Zapomenutá místa
Pomoc, hoří!
Etický koutek
Kontinentální blogáda
Dekahovor: Z. Kučera
Kulturel: Hra snů
Dotaženo k promoci
Dream Art a jeho historie
Sny Davida Lynche
Nejslavnější sny v historii
Youtube tip
Dvojitý rozhovor: J. Vančura
T. Jungvirt
Rozhovor s talentem: Čangi
Povídání s nejmladší členkou a jediným stále dobře naladěným člověkem redakční rady
Drby
Kdo, s kým, kde, proč, tentokrát i o učitelích
Módní policie
Na závěr
Šlesvikomiks
Inzerce - Kupte, prodejte, věnujte!
Naladěno na náladu
Posbíráno
PO CELÉ ŠKOLE PRO VÁS SBÍRALA SBERAčKA LESNÍCH JAHOD
Protidrogové prevence není nikdy dost, a tak se se
svým týmem a kytarou vydal nám všem známý pan
Týmal z Jindřichova Hradce tentokrát do sekundy a
tercie, aby jim v úterý 15. února připomněl, jaké nástrahy jim život může postavit do cesty. Protidrogovou preventistkou na naší škole je Kateřina Janů, je
dobré vědět, že je připravena podat pomocnou ruku.
S
-ako-
stupně porazila všechny soupeřky. Vítěznou pizzu
převzaly za jásotu svých spolužáků K. Macháčková,
A. Bohuslávková, D. Papáčková, B. Kovaříková a K.
Němcová. Na dalších místech se umístil 4. ročník,
septima a kvinta (jinak ozdoba turnaje!!). Největší
odměnou byla jistě pro vítězné týmy možnost zahrát
si po skončení turnaje přátelská utkání s brilantně
sehraným týmem učitelů.
5
kladbou učitelského sboru zamíchala Miroslava
Mrázková, která odešla na začátku února na svou
ýše sepsaný bod je důkazem toho, že redakce
druhou mateřskou dovolenou. Stihla nám prozradit GYMu nutně potřebuje akčního sportovního redaksladké tajemství, že malé Emičce přivede na svět tora, jenž se postará o šťavnaté komentáře všech
během léta brášku. Posilou za paní Mrázkouvou je sportovních akcí, kterých se naši žáci často velmi
bioložka Hana Soukupová, která bude vyučovat v úspěšně účastní. Zájemci nás mohou navštívit v resekundě, sextě a třetím ročníku. Za celou redakci dakci GYMu kterékoliv pondělí o velké přestávce.
GYMu jí přeji ty nejpříjemnější pedagogické zkušejedné nejmenované třídě mě zaskočili dva žáci,
nosti! (více v rozhovoru uvnitř GYMu)
kteří si při hodině literatury hlasitě sepisovali tahápondělí 31. ledna uspořádali naši tělocvikáři N. ky na němčinu – ne tím, že chtěli podvádět, taháky
Krčálová a P. Werner tradiční pololetní turnaj pro si koneckonců někdy sepsal každý, nicméně jejich
dívky – jako vždy v přehazované a volejbale. Nej- přidrzlá otevřenost, s jakou zareagovali na mou demladší tři ročníky se utkaly v přahazované, na ví- vastaci jejich motáků, jejich údiv nad tím, že si nevátězném dortu si zaslouženě pochutnaly terciánky D. žím jejich pečlivé přípravy zřejmě na nějaký test a
Andrlová, H. Truongová, K. Klabouchová, R. Alberto- svévolně ji ničím, místo abych jim ji čestně vrátila k
vá, M. Bohoňková, J. Kolíková a N. Straková. Volej- případnému použití, že je vůbec při literatuře ruším
balového turnaje ze zúčastnilo celkem devět mužstev výkladem literatury… pánové, úroveň!!
(ženstev?). Ve dvou skupinách sehrály dívky stylem
sme rádi, že jste zaregistrovali na našich webo„každý s každým“ zápasy o postup do finále. Dva nejlepší týmy mezi sebou sehrály dva zápasy o první vých stránkách šéfredaktorský blog Vánoční show
a druhé místo, stejně tak se bojovalo o místa další. aneb jak jsem byl zrazen, pod kterým se objevila
Po dramatických soubojích v přeplněné tělocvičně, některá videa z této povedené akce, stejně tak i dokterá v některých okamžicích doslova burácela nad- posud 15 komentářů. V tomto GYMu se už k show z
šením, vyhrála překvapivě parta kvartánek, která důvodu neaktuálnosti nevracíme, máte-li k ní ještě
podávala celý turnaj stabilní vyrovnaný výkon a po- co říci, připojte se na webu do diskuse!
V
V
V
KVIN!
J
TA!
DO!
TÓ!
HÓ! HMM ...
Celé první pololetí trval vnitřní turnaj šachového
kroužku naší školy. Vítězem putovního poháru pro
letošní rok se stal kvartán Pavel Čurda (mimochodem člen legendární šachové hlídky PraTiČíČur!!),
stříbrem byl ověnčen Tomáš Tichý (ten, který NENÍ
šéfredaktor GYMu), na bronzovém stupínku se tentokrát se stejným ziskem tísnili Martin Prach (VII.),
Jiří Pecha (VI.) a Jakub Moravec (IV.). Zpráva Martina Rosochy hovoří o šachovém skokanovi roku,
kterým se stal primán Antonín Kotrč na děleném
šestém místě. Naši přeborníci se zúčastnili 15. února krajského kola této soutěže – a opět úspěšně –
nádherné čtvrté místo z dvaceti! Gratulujeme! Na
závěr tohoto bodu se překvapeně a nechápavě ptám
– proč nevyhrávají ženy???
dnešnímu dni známy. Jsme v kontaktu se slovenským časopisem Ťahák, stále vymýšlíme možnosti
smysluplné spolupráce.
02 – Rozvoj partnerství – jak přesně popsala Iva-
na Čurdová, nejdůležitější aktivita této části spí, neboť se týká tzv. prožitkových kurzů, které už máme
pro letošní rok za sebou (Římov, 2010). Ale – Milada Benedová v současnosti pečlivě připravuje
organizaci projektového týdne, kterého se v dubnu
kromě našich zúčastní i němečtí studenti.
03
– Rozvoj podnikatelských znalostí a dovedností – v lednu proběhla v rámci volitelného SZV
ve třetím ročníku a septimě výuka zaměřená na
založení fiktivní studentské firmy a účetnictví, kterou vedla lektorka Ing. Stanislava Hátleová z OA v
racejte knihy, které jste si půjčili v Přečti a vrať –
Třeboni. 17. února se vybraní žáci 2. a 3. ročníku
další čtenáři na ně netrpělivě čekají!!
zúčastnili on-line školního kola celostátní soutěže
etos si jindřichohradecký okres vybral nejméně Finanční gramotnost.
atraktivní termín „jarních“ prázdnin – druhý únoro– Rozvoj znalostí, schopností a dovedností v
vý týden. Překvapivou kompenzací bylo doslova jaroblasti environmentální výchovy – tercie pracuje na
ní počasí, které je provázelo – nemáme my štěstí??
zpracovávání tématu „Cesta odpadu a recyklace“,
V předminulém GYMu jsme pro vás psali v Jazykovyrobila o tomto pro vás všechny u učebny chevém okénku o osudech tanzánského studenta Sylvesmie nástěnnou koláž, na které bude dále pracovat
tera, se kterým měli ostatně někteří z vás možnost
(viz foto). V souvislosti s tímto připravuje Štěpánka
osobně podiskutovat během jeho krátké podzimní
návštěvy Třeboně při hodinách angličtiny. Dobro- Otepková společně s třeboňskou Nadací pro vydru
družnou cestu za ním do africké Tanzánie podnikla informační dopoledne.
během jarních prázdnin kvintánka Terezka Lindová,
která s ním procestovala i ostrovní Zanzibar. Určitě
ji pro vás vyzpovídáme a přineseme v příštím čísle
zajímavou reportáž.
6
V
L
04
I
paní uklízečky přicházejí a odcházejí. Velkým překvapením byl pro mě důchodový věk paní L. Klímové, která se s námi po deseti poctivě odpracovaných
letech na začátku roku rozloučila, aby si užila zaslouženého odpočinku mezi svými blízkými. Přejeme
na dálku hodně klidu a pohody!
Projektárium
-ako-
Uběhly další dva měsíce a já přináším čerstvé informace, pro mnohé schované pod pokličkou našeho projektu s magickým názvem „Konkurenceschopnost pro
Třeboňsko“. Jen čas ukáže, jak budeme díky všemu,
čím se snažíme projekt vyplnit, takzvaně konkurenceschopnější – moc bych si každopádně přála, aby vše,
o čem vás tady pravidelně spravuji, bylo k užitku nás
všech, abychom projektové prostředky využili maximálně efektivně a smysluplně. Posuďte sami.
05 – Regionální zeměpisný a dějepisný katalog –
Ivana Kubínová připravila pro kvartu na úterý 22.
února tříhodinovou interaktivní přednášku na téma
„Google Earth“, spojenou s praktickými ukázkami
využití tohoto programu v běžném životě. Povede
ji pan Miloš Bukáček z Nového Města nad Metují.
Pokračují i práce na katalogu, tercie dodělává texty
o vybraných lokalitách pro připravovaná DVD, druhý ročník je v závěrečné fázi příprav jednotlivých
prezentací. Možná se prý dočkáme i toho, že je uvidí
ostatní třídy naší školy. Jako výborný nápad se bezesporu ukáže propojení této aktivity s výtvarnou
výchovou, při které budou žáci vybraná místa kreslit či malovat a zároveň hledat jejich uměleckou hodnotu přiřazováním k jednotlivým stavebním slohům.
06 – Videoklipy na různá etická témata – Zdeněk
Kučera spokojeně se svými žáky dokončil v pořadí
páté DVD. 2. února zorganizoval účast na přednášsedmnácté číslo, redakce se rozšiřuje, srší nápady. ce „Etika a život kolem nás“ prof. Jana Sokola, kteByť pokaždé bojujeme s termínem uzávěrky, vše ré se v Českých Budějovicích spolu s ním zúčastnilo
funguje, jak má. Čekáme na vyhlášení další soutěže téměř 40 žáků.
školních časopisů, kterou vyhlásil tentokrát pražský Syndikát novinářů. Bohužel nejsou výsledky k Více na projektových stránkách www.gymtrebon.cz.
01 – GYM – tímto máme za sebou už neuvěřitelné
Co se děje v ředitelně
Vzpomínáte si
na onu fotku v
předminulém
čísle Gymu, ze
které
se
na
nás šibalským
úsměvem culila
šestiletá holčička s baculatými tvářičkami
a copánky s
mašlí? Zdalipak
víte, kde byste
ji dnes našli?
Možná to bude
znít
podivně,
ale přesně tam,
Co mají společného student a
kde tenkrát. Ne
rostliny? Obé se musí šlechhtit. A to že by snad za
těch
uplynuvyžaduje šlechetnost.
lých 52 let nestihla Jana Coufalová vystudovat víc než základní
školu. Je to tím, že dospívala současně s vývojem
školy, z níž si pouze na pět let odskočila na „vysokou“. Po jejím úspěšném absolvování se (tehdy už
„paní učitelka“) vrátila zpět na naše gymnázium, aby
se po letech vyučování stala opatrovnicí své dlouholeté vychovatelky. A tak zatímco většina z nás
prochází školou života, tahle žena prochází životem
školy, jehož běh již osmnáctým rokem utváří.
Jak tam tak na prahu ředitelny stojím, mimoděk mě
napadne: „Je to už dlouho, co ona holčička rozpletla
copy a šibalský úsměv mezitím vystřídal rafinovaný
pohled. Spousta věcí se od té doby změnila, jen ta
stará budova a baculatá tvářička paní ředitelky jsou
pořád stejné. A nebo je toho víc?“
Jak vlastně probíhá všední den v ředitelně, čeho všeho už byla tato místnost svědkem? Staré kyvadlové hodiny na stěně klidně tikají a ani se nezastaví,
aby popřály své denní spolubydlící „dobré ráno“. Je
sedm hodin, když paní ředitelka usedá k počítači a
kontroluje poštu, prochází neveřejné stránky zřizovatele ( jihočeského kraje) a dívá se, co píší. Potom
jako správná manažerka rozdělí práci tak, že dá učitelům úkoly do „šuplíku“ ve sborovně. První hodinu
většinou učí a svými matematickými úlohami neúnavně burcuje mozky rozespalých prváků z ranní
otupělosti. Vyučování patří k jejím nejoblíbenějším
činnostem možná proto, že přináší zjevné výsledky.
Z jejích hodin totiž žáci odcházejí s hlavami obtěžkanými vědomostmi. Fyzikáři ji ovšem podezřívají,
že se tím snaží zpochybnit zákon zachování energie.
Zhruba od devíti hodin se paní ředitelka zabývá čtením vyhlášek, vypracováváním školních dokumentů
(vzdělávacích programů), popřípadně přípravou nových maturit a kritérii přijímacího řízení. V těchto dopoledních hodinách také často přijímá rozličné
návštěvy z řad učitelských i studentských, s nimiž
rokuje např. o přestupcích či pochvalách. Pokud
-tez
a-
byste měli zájem takovou diskuzí projít, máte dvě
možnosti – „vyšvihnout se z řad“ nebo udělat pořádný průšvih. Otázka však zní, jestli pak není lepší
zůstat skryt v anonymitě “šedého středu“, který se
na dveře ředitelny bude dívat jen zvenku. Na druhou
stranu však máte možnost ovlivnit náladu paní ředitelky, kterou úspěch, kterým zviditelníte školu, jistě
potěší. V opačném případě však právě jakési „chtěné
zlo“ v podobě materiální devastace nebo všetečných
pomluv, jí podle jejích vlastních slov dokáže náladu
zkazit nejsnáze. A nejsou tím vinni jen žáci!
I ředitel je jenom člověk, který stejně jako ostatní
potřebuje tzv. „dobýt baterky“. Ve čtvrt na dvanáct
se tedy paní ředitelka vydává - kam jinam než do
školní jídelny, která ovšem v tuto dobu ještě zeje
prázdnotou. A odpoledne to začne nanovo. Vypracovává se hodnocení školy, vyřizují se telefonáty,
kontroluje se vše kontrolovatelné, především však
vše, co se hospodaření školy týče – to je práce, nad
kterou paní ředitelka zrovna nejásá a zrovna té je
velmi mnoho. Ještě že má k ruce spolehlivé lidi. Na
řadu přicházejí také často nepříjemná jednání s rodiči, neústupně trvajícími na nevinnosti své ratolesti,
která jí už dávno není. Není se co divit, že právě
z těchto jednání má paní ředitelka největší obavy
– dopadne vše ve skutečný prospěch našeho žáka?
Notnou dávku odvahy si však musí dodat i při prosazování nových projektů, která s sebou přinášejí jistá
rizika a nepochopení ze strany veřejnosti. V těchto
případech se paní ředitelka řídí heslem: „Nadchnout
se většinou znamená nedomyslet všechny důsledky.“
Naproti tomu ale právě zařizování a budování jsou
věci, které má na své práci vedle učení nejraději.
Je úterý a rafička na starých hodinách líně překračuje druhou hodinu odpolední, aby nevědomky ohlásila začátek pedagogické rady. Sami učitelé se však
na tyto porady od rána těší, což dokazuje mravenčí
švitoření, s nímž se tou dobou sunou ke sborovně, ne
o moc rychleji než ony staré hodiny. A pak se probírá, řeší, diskutuje a zkoumá až do večera, kdy se ze
sborovny sunou „mravenečkové“ nesoucí obrovský
náklad úkolů a foukající si bolístky. O konečných
výsledcích rady s přihlédnutím k názorům zúčastněných totiž rozhoduje paní ředitelka. Jak známo,
rozhodování však znamená především odpovědnost,
a proto není její pozice vždy záviděníhodná. Na otázku, zda by se znovu rozhodla tuto práci dělat, však
odpovídá bez rozmýšlení : “Určitě bych to udělala
znovu, mám to povolání ráda a ke gymnáziu mám
i jistý citový vztah. Společně se zahradou je to můj
koníček.“
Kdo ví, možná mezi zahradničením a učením existuje nějaká skrytá spojitost. Koneckonců škola je přece taky taková zahrada, ve které si vychováváte a
šlechtíte rostlinky.
7
Děkuji paní ředitelce za rozhovor a přeji hodně
trpělivosti se zaléváním.
UČITELSKÝ SPECIÁL
Je to mnohdy nevděčná práce. Pozitivní zpětná vazba přijde málokdy, většinu času musí učitel
pozorovat nesoustředěné, nevnímavé a často i ignorantské pohledy studentů. K tomu spousty
papírování, povinná školení, přípravy na hodinu, opravování testů, vymýšlení testů. Učitelování není pro idealisty. Kdo nestojí nohama na zemi, je ušlapán davem. Existuje ale i druhá strana
mince. Je-li pravda, že člověk je ve své podstatě jen egoista a veškeré jeho konání je podníceno pouze
touho stoupnout v očích druhých, zkrátka zvýšit si ego, pak je učitelství naprosto dokonalá profese.
Učitel přeci třímá v rukou velkou moc. Kdo jiný dokáže tak silně ovlivňovat, vštěpovat hodnoty, formovat
charakter? Vědomosti jsou jen částí toho, co si student z hodin odnáší. Právě proto by mělo být toto povolání více exkluzivní. „S velkou mocí přichází velká zodpovědnost“, říká se. Jsou si učitelé tohoto břemene
vědomi? Mají na paměti, že jejich chování a vyjadřování ovlivňuje desítky mladých lidí kolem nich? V GYMu
se snažíme dopátrat toho, jak učitelé na naší škole prožívají svůj den, jak vnímají jednotlivé hodiny a tedy
jak stagnuje jejich nálada. I ta se samozřejmě promítá do vyučování. Mimo jiné v tomto tématu najdete
maturanty, kteří o učitelování silně uvažují.
-kuban-
-lad--tt-
Učitelské grafy nálady
Právě se ocitáte na samotném prahu mého zrealizovaného nápadu Učitelských grafů nálady. Máte
jedinečnou možnost shlédnout několikero grafů, zaznamenaných během jediného dne - úterý 1.února.
Povšimněte si prosím, co zlepšuje našim vyučujícím
náladu, a rozhodně musíte dojít ke stejnému závěru
jako já, učitelé opravdu lidé jsou! Není tedy na škodu jim občas udělat radost!
Děkuji všem vyučujícím, kteří se opravdu s nadšením mého nápadu zhostili a Ticháčkovi za jeho obrovskou práci při tvorbě grafů. Omlouvám se těm,
kteří nedopatřením nemohli svůj graf nálady odevzdat.
Ze statistického hlediska jde o velmi zajímavé údaje.
Pokud mají učitelé něco společného, pak je to nesnášení 5-ti minutových přestávek. Někdo si u nich postěžoval na nedostatek odpočinku, někdo na dozor,
a paní Tichá upřímně napsala: “parodie na přestávku”. Překvapivým trendem je zlepšující se nálada
po ránu. Ano, je to neuvěřitelné - většině učitelů po
vstupu do třídy na 1. hodinu stoupá (a to celkem o
dost) nálada. Posledním jednotícím prvkem je velká přestávka. Rozloučení s Miroslavou Mrázkovou
a také výborné občerstvení udělalo pozitivní dojem
skoro na každého. Jinak platí: co učitel, to originál.
Někteří zůstávají celý den v totálním klidu, jejich
křivka je tedy naprosto rovná, někteří naopak létají
nahoru-dolu, takže jejich křivka připomíná seismograf při zemětřesení. K. Janů šla až nad stanovenou mez značící učitelskou extázi, M. Rosocha zase
tvoří učebnicový příklad, jak mu nálada během dne
setrvale klesá dolů...takhle bych mohl pokračovat
ještě dlouho, avšak nejlepší bude, když si grafy pořádně prostudujete sami. Pokud máte nějakého oblíbence, o kterém chcete vědět každý detail, pak vám
dobře poslouží webová stránka časopisu. Zde bude
mít každý učitel vlastní graf a přiložené kompletní
komentáře. Přeji příjemnou zábavu.
Ptáme se učitelů
1. 2. 3.
4. 5. 6. 7. Proč jste se stali učiteli? Bylo to nouzové řešení nebo Vaše
opravdové dlouhodobé přání?
Co by se muselo stát, abyste jimi přestali být?
Kdy jste se stali učiteli?
Co na své práci nemáte rádi?
Je pro vás důležité být oblíbený u žáků?
Máte pocit, že vám vyučování stále toho samého „leze na mozek“?
Myslíte si, že učíte dobře?
Jana Coufalová
mýšlení, jak to či ono na základě nových poznatků
vyložit jinak a lépe, jak zapojit do výuky moderní
1. Asi proto, že na konci šesté třídy ZŠ jsem do- techniku. Rozhodně neomílám stále stejnými slovy
stala za úkol od učitelky matematiky doučit svého něco, co jsem se kdysi jednou provždy naučil z nějaspolužáka matematiku – reparát (opravnou zkouš- kého „posvátného sešitu“.
ku) udělal za 3 a ze mne je učitelka. Ze spolužáka
7. To musí posoudit žáci, jakože posuzují. Ale ne
zedník, dodnes se kamarádíme.
hned na základě prvního dojmu, ale později, nej2. Starobní důchod.
lépe po letech. Až budou moci na základě dalších
3. Asi na vysoké škole – žáci mi při praxi říkali životních zkušeností posoudit, nakolik to vše bylo
„souško“, tj. soudružko učitelko – psal se asi tak rok k něčemu dobré.
1975.
4. Je toho málo. Hlavně nemám ráda, když žák
úspěšně předstírá, že nemá předpoklady a zatím je
to jen lenost a nedostatek sebekázně.
5. Obliba u žáků je příjemná, ale ne za každou cenu.
6. Já teď učím tak málo, že mi učení téhož na mozek určitě neleze. Ani v minulosti si nevzpomínám,
že by mi učení téhož vadilo. Každá třída je jiná a
tím i vyučování v ní.
7. Občas takový pocit mám, jen nevím, zda to není
pud sebezáchovy, abych nepropadla depresím a
smutku.
10
Pavel Krejča
1. Ani dlouholeté přání ani nouzové řešení, prostě
shoda okolností. Ale o tom už jsem psal do GYMu
tak asi před rokem.
2. Nyní v mém věku už snad jen přírodní katastrofa. Ale dříve mohlo být důvodů víc, koneckonců
učitelování jsem na několik let přerušil.
3. Hned po absolvování vysoké školy, tedy v r.
1975. A pak znovu v roce 1990.
4. Papírování, formální administrativu. Plány, výkazy, třídní knihy (hlavně přehled absence, když už
políčka přetékají).
5. Každý učitel je rád, když ho žáci „berou“. Ale
lacinou oblibu (aspoň dočasnou) si lze získat u některých žáků např. mírností, hezkými známkami,
úsměvy, přehnaně přátelským jednáním. Po tomto
druhu oblíbenosti netoužím.
6. Přestože učím přes 30 let, tento pocit kupodivu
nemám. Spíš mám stále nedostatek času na studium věcí, ke kterým jsem se zatím nedostal, k pro-
Markéta Drábková
1. Dlouhodobé přání to nebylo. Naopak , moje mamka učitelka vždy říkala “hlavně nebuď učitelka“.
Nepracovala jsem s dětmi, nejezdila na tábory…Ve
škole mi matika nevadila a biologii jsem měla ráda.
Taky dějepis. když jsem se na gymplu rozhodovala
kam dál, jela jsem se podívat i třeba na ,,textilku,,
do Liberce. O peďáku jsem vůbec neuvažovala. Nakonec jsem chtěla na přírodovědu. Obory, které byly
tehdy k mání / systematická biologie nebo molekulární biologii/ mně ale taky nějak nevyhovovaly.
Nejuniverzálnější byla učitelská kombinace. No a s
matikou jsem měla největší šance na přijetí / situace byla o hodně jiná než dnes, kdy se na VŠ dostane
každý, kdo trefí do vrat/. Vyhovovala mi šíře záběru, i když to byl docela ,,záhul“. Studenti odborné
biologie se už od třeťáku nimrali ve své specializaci, my jeli stále na plné obrátky od teorie množin
přes antropologii až po estetickou výchovu. Bylo
toho dost, zvlášť když ještě začaly praxe a chodili
jsme sami učit. Tam jsem zjistila, že mi učit nevadí.
K univerzálnosti jsem asi vždycky tíhla, jakmile
mne něco nutilo do specializace, vycouvávala jsem.
Když mne vybrali do sportovní školy, nešla jsem
tam. Když se učitelka na klavír začala zmiňovat o
konzervatoři, ztratila jsem ,,tah na branku,, a přestala jsem cvičit, když nás, vítěze matematických
olympiád, chtěli dát do matematicko - fyzikální třídy, díky rodičům z toho byla třída přírodovědná,
abychom si mohli vybrat jako nepovinný předmět
i biologii a chemii. I při tělocviku na VŠ jsem si
vybrala ,,plavání – hry“ a ne třeba volejbal. Takže dost věcí umím lehce nadprůměrně, ale díru do
světa v dnešní době, která nutí odmala ke specializaci, rozhodně neudělám. No a práce učitele je asi
nejuniverzálnější. Člověk je trošičku vědec, trošičku
herec, trochu úředník, trochu manažer, trochu policajt, trochu psycholog i trochu blázen...
Myslím, že ze školství mizí muži i pro svou větší potřebu specializace a vyniknutí. Když už učí, vybírají
si podobnější obory – matika-fyzika a pokud učí třeba biologii, zase se k ní dostali třeba přes ornitologii
a teprve zájem rozšiřují, když už teda musí.
2. Už se stalo. Přehlcení. Právě pro obrovský rozptyl povinností, které stále přibývají, a náročnosti na soustředění a čas jsem usoudila, že by bylo
rozumné vysednout, nebo ze mne bude přece jen
specialista – blázen. Učitel prostě s prací není nikdy
hotov a po 13 letech jsem potřebovala alespoň občas
pocit, že pro dnešek padla.
3. S mojí první třídou. Někteří moji spolužáci byli
praxí otřeseni a utekli hned po prvním roce ze školství. Já měla mimořádné štěstí, protože hned v mé
první třídě byli hrozně prima lidi. Pravda, z matematiky měli většinou 3 nebo 4. Ale bydlela jsem
taky na intru, po škole jsme chodili na výlety, pouštěli draky, čistili studánky, sehráli řadu sportovních utkání…Po roce jsem se stěhovala, tak se to
nestihlo pokazit nějakými problémy. Ještě po letech
mi někteří posílali fotky ze svatby a narozených
dětí, abych věděla. Byl to ale dost specifický učňák,
pouze 6 učitelů ve sborovně, rodinná atmosféra,
děti ,,socialisticky“ vycepované ze základek, takže
moje tehdejší ulítlé nápady realizovali s nadšením a
nasazením. A měly respekt. A hlavně učitel nebyl
totálně zahlcený administrativními hloupostmi jako
dneska. Prostě jsem hned na začátku slízla učitelskou smetanu a pomohlo mi to přestát některé krizovky třeba na základce.
4, Když učení ve třídě je asi tak ¼ pracovní doby.
Zdá se mi, že ostatních povinností přibylo tolik, že
na vlastní učení nezbývá energie. A člověk vlastně
ani neví, co celý den dělal. Ví jen, že není hotov a
že zcela určitě je zas něco pozdě, špatně…. Je to
trochu jako zamuchlané nitě. Je nároční sledovat
nit jedné barvy – nezapomenout, co plánoval, slíbil,
řekl třeba v jedné třídě. No a mezitím se zauzlují
nitě jiných barev.
5. Jako vedlejší produkt to je příjemné. Být ale
hlavně oblíbená za každou cenu je cesta do pedagogických pekel. A být oblíbená u některých typů
studentů, tak to by byl i důvod k zamyšlení.
6. Tak především biologie tak frčí dopředu, že víc
leze na mozek rozvírající se nůžky mezí středoškolskou biologií a reálnou biologií. Představa, že
lze učit podle předloňských příprav je naivní. Ne
gymplu jsem na plný úvazek byla 8 let. První rok
jsem se seznamovala s rozsahem učiva podle učebnic – dělala si vlastně výpisky, další roky rozšiřovala o novinky a další zdroje, dohledávala pomůcky
v kabinetě, pak pro změnu zjednodušovala, začala
vynechávat. Do toho se neustále mění koncepce – ze
sedmiletého studia 8, z osnov ŠVP, zmizení laborek,
změny maturitních otázek, a tedy i důraz na jiné
věci, změna učebnic… Změnily se možnosti – od diáků k videu až po internet, od tabule a křídy k meotaru až dataprojektoru. Spíš se nestíhá převádět
,,média“. I každá třída je trochu jiná. Někde lze ,,do
žlabu“ nasypat víc, někde by to byly perly sviním.
Takže mám pocit, že učení ,,stále toho samého“ je
jen dětská báchorka. V matematice je trochu jiná
situace, ale co bych za to dala, učit i tam alespoň 3
roky po sobě to samé.
7. Učím, jak umím a hlavně jak zvládám. V televizi hodinový pořad, který má zaujmout, chystá celá
plejáda lidí – jejich seznam běží po filmu 5 minut v
titulkách. Učitel je na to sám a zábavných hodinových pořadů má na každý den nachystat zhruba 5.
Pokud nemusí akutněji suplovat, dozorovat, dělat
inventarizaci v kabinetě, organizovat exkurzi, sepisovat plány (třeba evakuace) a hodnocení plnění
plánů, sepsat grant, sepsat hlášení o grantu, vybírat peníze na cokoliv, zaobírat se zámky v šatnách,
přezůvkami a absencemi a absťáky svých svěřenců… Asi tak.
11
Zuzana Dvořáková
nimum. V naší zemi se můžete maximalisticky pedagogicky snažit do urvání, papíry jsou ale papíry,
a ty já doposud nemám.
učitelku, a protože moje maminka je taky učitelka,
4. Nemám rád studenty, kteří si neváží vzdělání
byla jsem přímo u zdroje. Řekla bych, že to bylo
a berou ho jako samozřejmost zdarma. Rovněž mi
moje dlouhodobé přání. Zároveň jsem chtěla takové
vadí skutečnost, že tu samozřejmost vytváříme
zaměstnání, které není stereotypní, kde se pořád
také my tím, jak vlídně k takovým studentům přiněco děje a to je škola takřka ideální.
stupujeme.
2. Těžko říct.
4. Vadí mi, že si většina lidí myslí, že práce učitele
spočívá v tom, že si odučíte pár hodin denně, každou chvíli máte volno a prázdniny a že je to vlastně
strašně jednoduchá práce. Ale tak to bohužel vůbec
není. Kdo si to nezkusí, nepochopí.
5. Myslím si, že mnohem důležitější než oblíbenost
je autorita. Pokud jsou učitelé se žáky příliš velkými kamarády, mohou na to dojet, nicméně pokud
je učitel u žáků oblíbený, mají ho rádi a zároveň
je schopný si ve třídě zjednat pořádek, spolupráce
mezi žáky a učitelem je pak mnohem jednodušší, a
tak by to mělo být.
6. Poněvadž učím teprve druhý rok, rozhodně mi
nevadí, když opakuji to samé. A myslím si, že stejná probíraná látka se dá prezentovat mnoha způsoby, to už záleží na každém z nás.
7. Mám se pořád co učit, ale snažím se. Ale zda
učím dobře, to musí posoudit někdo jiný.
5. Důležité je, aby studenty učení bavilo. Pokud se
k tomu přidá milá skutečnost, že je učitel oblíbený,
pak to vypadá v našich krajinách podezřele. Nuže,
proč by ale tato situace nemohla nastat? Tedy ano,
je pro mne důležité být oblíbený, stejně jako je pro
mne důležité, aby studenty bavilo učení a aby se
něco naučili.
6. Jeden z důvodů, proč jsem se stal učitelem, je
fantastická možnost různorodosti hodin. I kdyby
přišla řeč na stejnou látku, nikdy před vámi nestojí
stejná třída. Nekonečná kombinace různých kolektivů, učiva, pohybujícího se rok od roku vpřed, a vůle
učitele měnit své metody výuky k lepšímu, „vyučování toho samého“ vylučují.
7. Učitel, který si nemyslí, že učí dobře, by neměl
učit. Rovněž tak učitel, který si myslí, že učí dobře,
a nemíní na tom nic zlepšovat. A konečně učitel,
který si myslí, že učí dobře, zároveň ale ví, že má
co zlepšovat, a žene se přitom za učitelem, který
1. Být učitelem pro mne znamená možnost podílet bude ideální, tak ten by se měl také rozhodně nad
se na stavu společnosti; činit ji lepší, snažit se, aby sebou zamyslet.
lepší byla, aby nezakrněla v uspokojení z dostatku.
V dnešní době je to, zdá se, nejenom nouzové řešení,
rovněž však splnění mého dlouhodobého přání s tím 1. Učitelkou jsem se stala, proto, že můj zájem o češněco udělat, nikoli jenom remcat.
tinu a cizí jazyky přerostl v přání předávat svůj zá2. To je jednoduché. Pokud učitelem jednou jste, těž- jem dál, a učitelská profese se mi zdála nejvhodnější.
ko jím být přestanete. Na druhou stranu je spousta 2. Myslím, že by musel nastat syndrom tzv. vyučitelů, kteří se učiteli nikdy nestanou, protože jimi hoření, moment, kdy už ve své práci nenacházíte
nikdy nebyli, byť to mají v popisu zaměstnání. Třetí smysl, máte pocit, že vše je zbytečné, že práci neskupinou jsou učitelé, kteří učí pouze z vlastní vůle děláte rádi, a to by byl moment, kdy bych zkusila
a touhy, byť bez vzdělání, a ti nemohou přestat být něco úplně jiného.
učiteli, když jimi nejsou.
3. Učitelkou jsem se stala před téměř devíti lety,
3. Upřesňuji pro neznalé; učitelem jsem se ještě de kdy jsem začala pracovat jako učitelka cizích jazyků
facto nestal, neb mi chybí nezbytné padagogické mi- na střední škole.
1. Už od malička jsem si hrozně ráda hrála na pani
12
Martin Rosocha
Lenka Janovská
4. Občas vyhaslé pohledy svých žáků, neustálé opa- vazba od nich. Ta někdy funguje až po delší době,
kování jasných pravidel slušného chování, pozdní
návraty domů, neuspokojivé výsledky písemných
prací.
5. Nevím, jaká je definice a měřitelnost termínu
oblíbený, ale pro své žáky chci být hlavně kvalitní
učitelkou, která je naučí. Nejen znalostem, ale i píli,
pečlivosti, snaze. Pokud toto znamená oblíbená, ano,
taková chci být.
6. Zatím takový pocit nemám, ale co není, může
být..
7. Odpověď jsem nastínila již v otázce o oblíbenosti.
Snažím se učit dobře, odevzdávám své práci hodně
a věřte, několikrát jsem zažila atmosféru ve třídě,
kdy jsem viděla, že žáci mi dávají najevo – ano, jen
tak dál, tohle nás zajímá. A proto: Jedeme dál, žádný učený z nebe nespadl, ale bez práce nejsou koláče, a tak s chutí do toho!
ale i to přináší člověku uspokojení z toho, co dělá.
6. V žádném případě, u jazyků, které vyučuji, tomu
tak nikdy nemůže být. Jazyk, zvláště třeba angličtina, je tak mnohotvárný, že v něm sám stále nalézám nové dosud nepoznané věci. Mám rád fenomén
„objevitelství“, ten mě provází od dětství, takže si
myslím, že mi vydrží až do konce mých dní.
7. To je otázka pro mé žáky a také dospěláky, kterých jsem spousty vyučoval ve večerních jazykových kurzech. Myslím si, že neučím špatně.
13
Milada Benedová
1. Opravdové dlouhodobé přání a k tomu zvídavý
obdiv a úcta k jazykům.
2. Nechci ani pomyslet. Stačí chvilka a život se z
mnoha různých - většinou záporných - důvodů od
základu změní. Nejen učitelům.
3. Podle diplomu v roce 1983.
4. Lenost a povrchnost některých studentů. Zbyteč1. Nouzové řešení v žádném případě. Pocházím z ná byrokracie ze strany státu.
učitelské rodiny, mými prvními učiteli na 1. stupni 5. Pro mne je důležité nebýt neoblíbená či nenáviZŠ byli moji rodiče. Ovšem moje rozhodnutí pokračo- děná.
vat v jejich šlépějích zrálo delší dobu. Až na gymplu, 6. Neleze. Pokud učím studenty s tvůrčím myšlezřejmě také pod vlivem toho, že jsem se zamiloval ním, nechám se s chutí obohatit neotřelým pohledo anglického jazyka, jsem o ničem jiném pak už dem na věc.
neuvažoval.
7. To ať posoudí jiní.
2. Já už jsem jednou jím přestal být, po dobu 6
let jsem pracoval mimo školství. Důvodem pro můj
tehdejší odchod ze školství bylo zčásti zklamání z
vývoje, kterým se škola ubírala v letech po sametové revoluci a zčásti ležely v rovině mezilidských
vztahů.
3. Učit jsem začal už během vojenské prezenční
služby na středním vojenském učilišti v Novém
Mestě nad Váhom, to bylo už v minulém tisíciletí,
přesněji v roce 1973.
4. Protiví se mi práce, které podle mého názoru
učitelům nepřísluší (příliš mnoho administrativy
atd.) a pak také lenost a neochota ke kooperaci u
svých žáků.
5. Neřekl bych být oblíbený, ale mít pocit, že dokážu žáky něco naučit, k čemuž je ale třeba zpětná
Milan Sudický
Martin Krynický
1. Z větší části okamžitá improvizace. V rámci své
„vzpoury“ proti společnosti jsem se v sedmnácti rozhodl, že na VŠ vůbec nepůjdu a vydám se na cestu
kolem světa. Ve chvíli, kdy už začalo jít do tuhého,
jsem se nakonec rád nechal přesvědčit, že jednu přihlášku na VŠ podám. Moji podmínkou byla Praha
(nebyl jsem sám, kdo doufal, že se NĚCO stane a určitě by se to stalo v Praze), MFF jsem vybral kvůli
tomu, že mně celý život všichni vykládali, že mně
to jde, učitelství kvůli očekávaným nižším nárokům
a také kvůli tomu, že jsem se zařekl (a alespoň to
dodržel), že nikdy nebudu vědec. Roli asi hrála i
moje záliba v táborech a poslední krásnej studentskej rok na gymnáziu.
2. Stačilo by, aby se to nezlepšilo. Učení v Praze
jsem bral jako něco zvláštního, co nemůže mít kvůli
výjimečnosti Buďánky moc společného s tím, co mě
čeká na normální škole a tak jsem svoji relativní
neúspěšnost příliš neřešil. Když jsem po příchodu
do Strakonic během dvou měsíců poznal, že o moje
vysvětlování skoro nikdo nestojí a skoro všichni
jsou spokojení s tím, že dostanou nějakou známku
(což mimochodem znamená totální popření všeho,
na čem stálo mé vzdělávání na VŠ), hodně jsem
uvažoval o tom, že se budu živit počítači (i moje
správcování sítě ve Strakonicích bylo částečně
přípravou na budoucí povolání). Neudělal jsem to
hlavně proto, že i když jsem byl skoro celou dobu
silně nespokojený s výsledky i průběhem své práce,
neustále jsem něco zkoušel a postupně se to zlepšovalo. Navíc jsem se nikdy neocitl v situaci, kdy bych
neměl po krachu aktuálního pokusu další nápad, co
ještě změnit a vyzkoušet.
Jediný rok, kdy jsem měl pocit, že už je to dost dobré, aby se to dalo dělat až do důchodu, byl poslední rok ve Strakonicích. Přestěhováním do Třeboně
jsem se vrátil zase na začátek. Což není nic protitřeboňského, je to konstatování faktu. Nebýt tehdejšího relativního úspěchu a současného neúspěchu
neměl bych příležitost tak podrobně zkoumat, čemu
jsem za své štěstí vděčil.
3. Na začátku čtvrťáku na vysoké škole, kdy si mě
vedoucí katedry didaktiky fyziky vybral, abych učil
na gymnáziu Mensy. Byla to tehdy fantastická škola s opravdu rodinnou atmosférou a nádhernými
14
vztahy mezi učiteli a větší částí studentů (například
jediná, kde si při obědě obě skupiny normálně spolu
sedali a povídali u jednoho stolu). Hodně na mě zapůsobilo, že děti, které jsem tehdy učil (a které byly
o pět, šest let mladší než já), měly v sobě energii,
kterou vrstevníci v té době s tím, jak začínali chodit
do práce, rychle ztráceli.
4. Tematické plány, nemožnost učit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ostatní papírování se dá
přežít (jen hlupák zůstane bezdětný kvůli tomu, že
děti občas brečí). Úplně nejhorší je pak atmosféra
pohrdání a nechuti v některých hodinách v některých třídách, konkrétně v septimě, kam bohužel
chodím většinou dost nerad.
5. Bylo by dobré upřesnit, co znamená být oblíbený. Určitě je pro mě důležité dosáhnout toho, aby
studenti respektovali moji roli učitele, stejně jako
já se snažím respektovat jejich roli studenta (čtení
Respektu při hodinách fyziky k tomu bohužel zatím
nepatří). To je důležitější než obliba získaná tím, že
člověk dělá to, co se od něj chce a co je populární.
Pro mě osobně je navíc důležité něco, čemu říkám
„osobní vztahy“. Pro některé své bývalé studenty
jsem díky spoustě času, který jsme spolu strávili,
a díky věcem, které jsme spolu zažili, víc než jeden
z mnoha učitelů, které v životě potkali. A mnozí
z mých bývalých studentů jsou pro mě daleko víc
než osoby, se kterými jsem musel vydržet, abych si
vydělal na chleba. Někdy to funguje od první chvíle,
s jinými jsme se potkali na konci čtvrťáku, beru to
jako něco, co můžu získat snad jen díky učitelování.
6. Ještě nikdy jsem nebyl v situaci, kdy bych učil
stále to samé. Zatím pokaždé jsem to učil v různé
míře jinak než předtím i svoje učebnice pořád přepilovávám a dost mě zajímá, jestli to příště dopadne
lépe než naposledy (nejhorší je čekat na rozuzlení
několik let). Navíc samotná matematika (fyzika) a
příklady (pokusy) nehrají hlavní roli. Ta je studentů a ti jsou pokaždé jiní.
7. Bohužel české školství se zcela programově odmítá zabývat tím, jaká je efektivita výuky, takže u
srovnání s ostatními by šlo pouze o ne příliš podložené dohady. Z různých indicií si přesto myslím,
že jsem nikdy neučil podstatně hůř než kdokoliv z
kolegů, které jsem okolo sebe potkal.
Když srovnám sebe se sebou, tak si myslím, že jsem
se postupně zlepšoval a u posledních dvou strakonických tříd jsem byl se svým výkonem v podstatě
spokojený (nečekal jsem zázraky). Teď je to zase
horší, ale třeba se to zase zlepší.
Kateřina Janů
Vzhledem k tomu, že jsem z učitelské rodiny, tak
jsem k tomu měla vždycky blízko. Od dětství jsme
si se sestřenicí hrály na školu, ve které seděli plyšáci a během pár let i mladší sourozenci. I když
musím říct, že jeden čas jsem chtěla být průvodkyní
na zámku nebo kadeřnice. Pro mě to nouzové řešení
nebylo, ale vím, že několik mých spolužáků šlo na
pajdák, protože „tam se přece dostane každej“. To je
možná pravda, ale jen pár vydrží do konce – třeba
náš kruh, začínalo nás 19 a dokončilo 5.
Nevím, jestli bych chtěla přestat být učitelem. Spíš
bych změnila působiště. Naši školu mám moc ráda,
ale občas se mi zasteskne po jazykovce – žádné
zkoušení, testy, žádní otrávení studenti, žádná byrokracie. Prostě přijdete do práce, odvedete co nejlepší práci a tím to hasne. Studenti na jazykovce už
pochopili, na co jim jazyk je a proč se ho musí učit,
takže “nehází ksichty” a jedou, protože si za svoje
studia pěkně a hodně platí. Půl roku nebo rok se učí,
a pak si napíšou test – něco jako je nová maturita
- a to je jejich výsledek. Buď požadovanou úroveň
získají, nebo ne. Tím jsem tak trochu odpověděla
i na další otázku, nejvíc mi vadí, že (i když to tak
občas nevypadá) věnuju hodně času přípravám na
hodiny, a pak se z pléna ozve: „ A proč to mám
dělat? Tohle dělat nebudu!“ nebo si vytáhnou sešity
z jiného předmětu a dávají mi najevo, že to, co jsem
připravila, nestojí za nic. To zamrzí.
Já se na gymplu angličtiny bála, moje třídní a zároveň učitelka angličtiny byla sice neuvěřitelně
vzdělaná a hodně naučila, ale spousta z nás měla
z jazyka horečky. Byla mi skvělým příkladem a zároveň odstrašujícím. Chtěla bych umět naučit tolik,
co ona, ale na druhou stranu bych nechtěla, aby se
studenti do mých hodin báli. Nevím, jestli mám ten
správný přístup a jestli by to takhle mělo vypadat,
ale na druhou stranu mám snahu. Nejsem žádný
profík, učím teprve čtvrtým rokem. Uvidíme, člověk
se neustále učí…..
15
někdy v roce 1995.
4. Nemám nijak zvlášť rád úkoly, které nesouvise-
jí bezprostředně s přímou výukou či přípravou na
ni - např. dozory, vyřizování třídnické dokumentace, zpracovávání různých hodnotících zpráv, zápisů,
nekonečné vyřizování omluvenek atd. Divím se, že
se ve škole 21. století stále tolik papíruje a chybějí
další zaměstnanci, kteří by mohli vykonávat právě
tyto přebývající činnosti, dále že ve školách nejsou
vrátnice, které by vyřizovaly příchody a odchody
žáků, včetně omlouvání nepřítomnosti.
5. Obliba určitě napomůže společnému cíli učitele
a jeho žáků, ale rozhodně není nutnou podmínkou,
která musí být za každou cenu splněna...
6. Na to, abych toto mohl říct, neučím dostatečně
dlouho. Zatím jsem nic nevyučoval naprosto identicky ve všech skupinách, protože každá z nich si
žádá své. Řada doplňkových materiálů a stále obměňované učebnice k výuce angličtiny a anglické
konverzace vás prostě nenechají ustrnout. Nechť
žije neustále nové plánování!
7. Snažím se, výsledky nechť posoudí jiní. Zároveň
si rád nechám poradit a upřímně vítám každého,
kdo nebude školství z jiných profesí pouze kritizovat, ale sám se aktivně pokusí alespoň někdy někomu něco pravidelně vysvětlovat a předávat. Ono
to totiž není tak jednoduché, jak se může zvenku
zdát, že?
Petr Kopeček
1. Tak předně musím podotknout, že být učitelem
nikdy nemůže být tzv. nouzovým řešením. Jedná
se o náročnou a společensky velmi významnou profesi, kterou opravdu nemůže vykonávat každý. Jen
„z nouze“ by nikdo na této pozici dlouho nevydržel.
Takže pro mě připadá v úvahu pouze ta druhá možnost.
2. Nad tím jsem dosud nikdy nepřemýšlel a nedá
se to podle mě v žádném zaměstnání předem odhadnout.
3. Začínal jsem různým doučováním a vedením anglického kroužku už před maturitou, tedy přibližně
Anna Kohoutová
1. Učitelkou jsem chtěla být prakticky odjakživa –
jen asi ve druhé třídě mnou krátce proběhla touha
stát se provazolezkyní.
2. Naprosto vědomě bych si v životě chtěla zkusit i
něco jiného. Až mi život postaví do cesty zajímavou
nabídku, přijmu ji. Ale není pro mě mnoho atraktivnějších profesí, než je učitel, to zdůrazňuji.
3. Od první chvíle, kdy jsem si stoupla před plnou
třídu, jsem cítila, že jsem se pro toto povolání narodila. Od začátku mě to bavilo.
4. Máloco mi vadí. Nemám ráda srážky s tupci, ignoranty a neslušnými žáky. To se naštěstí stává
jen občas.
5. Čím jsem starší, tím méně potřebuji tu tzv. všeobjímající lásku. Je vyčerpávající se snažit, aby mě
měl každý rád. Nemusím být oblíbená za každou
cenu, nepotřebuji, aby se mnou ostatní souhlasili –
záleží mi ale na tom, aby mi rozuměli a aby si mě
vážili, protože se k nim chovám férově, vstřícně a
slušně.
2
16
6. V literární historii, dějinách hudby i gramatice
existuje pevná kostra, které se musím držet, ta se
opakuje – ale čím ji naplním, je na mně – pořád čtu,
vzdělávám se, chodím s očima otevřenýma a své
výklady s chutí stále doplňuji, měním a kombinuji.
To považuji na práci učitele – kromě hledání patřičné formy výuky - za hodně atraktivní, totiž že
NEMUSÍ učit stále totéž.
7. Dělám všechno pro to, aby to tak bylo, ale po
každé odučené hodině bych vám řekla něco jiného.
Někdy se cítím jako Komenský, někdy jako idiot,
který táhne do kopce přetěžkou káru na tenkém
provázku, který má zadřený do zápěstí (to se mi
před nedávnem fakt zdálo!).
Poznáte stoly ostatních
učitelů?
1
3
4
5
Posila biologického
kabinetu
-jna-
ROZHOVOR S VESELOU UČITELKOU
HANOU SOUKUPOVOU
6
17
Sekundáni, sextáni a třeťáci, těšte se! Spolu s paní
Soukupovou přichází změna do vašich hodin
biologie. Čerstvý vítr v podobě nové kantorky
k nám nepřichází z daleka. Hana Soukupová je
třeboňská rodačka. Učila na Základní škole Na
Sadech, po mateřské nastoupila do Českých Budějovic a nyní se chystá i na zdejší gymnázium.
Některým z vás se již možná poštěstilo posilu
učitelů biologie spatřit, já sama se přiznávám, že
ač jsem vytvořila tento rozhovor, nemohu si ke
jménu zatím přiřadit tvář. Hodlám to v nejbližších
dnech napravit, ale zatím jsem získala pár informací, které Hanu Soukupovou pomohou mě i
vám přiblížit. 7
8
Temperamentní dobrák od kosti
Můžete se studentům v krátkosti představit? Jaké
předměty učíte? Mohla byste zkusit v krátkosti
charakterizovat Vaši povahu?
Jmenuji se Hana Soukupová, pocházím z Pošumaví.
Po studiu na Gymnáziu v Prachaticích jsem absolvovala studium na PF JU v Českých Budějovicích, obor
fyzika-biologie. Od roku 1996 žiji v Třeboni. Na zdejším gymnáziu budu vyučovat biologii a biologické
praktikum. Zároveň vyučuji fyziku a přírodovědné
praktikum na GON v Českých Budějovicích.
9
vzdělávat, sledovat
nové trendy. Je
plná
překvapení.
Mám možnost podílet se na rozvíjení
lidského potenciálu.
Připadám si jako
sochař, který tvoří
a formuje, ale na
rozdíl od neživého
Z jaké školy k nám přicházíte a máte odtud špat- studeného kamene
mám tu čest formoné, či dobré zkušenosti?
V současné době učím na Gymnáziu olympijských vat živý materiál.
nadějí v Českých Budějovicích. Tato práce se mi líbí O to je to složitější
a sebemenší chyba
a naplňuje mne.
může být fatální.
Ze své pedagogické
Co očekáváte od místních studentů? Vím, že jste praxe vím, že netečtaké učila na základní škole, myslíte, že se žáci nost a nedostatek
nižšího gymnázia liší od žáků základní školy, vůle se dá většinou
snadno eliminovat
popř. v čem?
V průběhu prvních hodin, které jsem na zdejším cílenou motivací, poutavým výkladem a osobitým
gymnáziu odučila, jsem si všimla, že budu vzdělávat přístupem.
ve většině případů studenty bystré a snaživé. Při
výuce mám ráda vzájemnou diskusi a oboustran- Poslední osobní otázka: Máte rodinu, děti?
ně aktivní řešení předkládaných problémů. Proto Jsem vdaná. Mám dvě děti, synovi je 10 let a dcerce
očekávám, že zdejší studenti budou plně využívat 3 roky.
svých schopností a dovedností a pevně věřím, že
jim prvotní elán, který jsem v nich objevila, dlouho
vydrží a bude je posouvat ve vzdělávání tím správným směrem. Myslím si, že žáci nižšího gymnázia
jsou děti jako každé jiné. Mají svá tajná přání, rádi
slyší pochvalu, hůře nesou případný neúspěch a Každý z nich se snaží být tím nejlepším, každý z
většinou jsou hraví a soutěživí. Narozdíl od jiných nich sklízí pochvaly i kritiku. Ale kdo z nich je ten
dětí však měly svůj osobní důvod, proč si zvolily nejlepší?
studium na výběrové škole. Jsou to děti, které doká- Který z našich učitelů je tím : nejchytřejším, nejzaly již v útlém věku něco více, byly dobré a odlišo- schopnějším, nejmilejším, nejkrásnějším, nejpřívěvaly se osobními úspěchy. Studiem na gymnáziu se tivějším, nejobětavějším, nejcílevědomějším, nejvějim otevírají širší možnosti s množstvím alternativ, rohodnějším, nejvšestrannějším, nejvstřícnějším,
jak formovat a rozvíjet svoji osobnost.
nejvřelejším,
nejsebejistějším,
nejdobrotivějším,
nejvynalézavějším, nejpřátelštějším, nejhodnějším,
nejkreativnějším, nejvíce sexy, nejvkusnějším, nejJaké třídy budete učit?
Budu učit biologii v sekundě, v sextě a ve 3. ročníku více vůdčím, nejosobitějším, nejvychovanějším, nejčtyřletého gymnázia, kde budu zároveň učit i biolo- šikovnějším, nejpřejícnějším, nejvelkodušnějším,
nejoriginálnějším, nejusměvavějším, nejšťastnějgické praktikum.
ším, nejúctyhodnějším, nejvtipnějším, nejmilovanějším,
nejlaskavějším, nejsrdečnějším, nejrespekHlavním tématem tohoto čísla GYMu je učitelství.
tovanějším, nejnezávislejším, nejobdivuhodnějším,
Čím u Vás pedagogická škola zvítězila, když jste nejmilovanějším, nejmírumilovnějším, nejpřizpůsosi před lety vybírala školu? Co je Vaší motivací k bivějším, nejlíbeznějším, nejvíce podporujícím, nejučení a předávání vědomostí studentům, kteří praktičtějším, nejučenlivějším, nejvíce inspirujícím,
nejcitlivějším, nejtolerantnějším, nejprsatějším, nejjsou často neteční a nemají vůli studovat?
Ke „kantořině“ jsem měla sklony vždycky. Již na pohodovějším, nejpohotovějším, nejpůsobivějším,
základní škole jsem doučovala matematiku své vrs- nejdůslednějším, nejpůvabnějším, nejvíce komunitevníky, proto má volba byla předem jasná. Vybrala kativním, nejakčnějším, nejspolečenštějším, nejnajsem si studium na PF JU, protože zde jsem si moh- slouchavějším, nejpopulárnějším, nejbezchybnějším,
la zvolit libovolnou kombinaci předmětů pro svoji nejbohatším, nejoptimističtějším, nejsvéráznějším,
nejvyrovnanějším, nejupřímnějším, nejaprobaci.
A má motivace? To je jednoduché, prostě mě ta prá- obdivovanějším?
ce baví. Je pro mne vždy novou výzvou, je zajíma-ladvá a nikdy není jednotvárná. Nutí mne se neustále
„Kdo je zvědavej, bude brzo starej!“
Charakterizovat nestranně svoji povahu je pro člověka většinou obtížné. Proto napíši, jak se vidím a
doufám, že to zároveň co nejvíce odpovídá i tomu,
jak mne vidí ostatní. Myslím si, že jsem skoro typický sangvinik, tj. energická, veselá, upřímná a temperamentní osobnost. Snažím se být spravedlivá, i
když to není vždy zcela jednoduché. Ctím pravdu
a nemám ráda lež, přetvářku, povýšené chování a
zbabělost.
Který z našich učitelů
je nejlepší?
18
Kdo bude učit vaše děti?!
19
Vzhledem k tomu, že hlavním
tématem tohoto GYMu je uči-adyctu- telování, profesorování, vtloukání nových vědomostí do hlavy, přecházení z jedné strany třídy
na druhou..., připravili jsme si pro vás anketu, týkající se uchazečů o studium pedagogické. Dotázal jsem se čtyř žáků ze čtvrťáku na jejich budoucí učitelské studium.
Jaká je vlastně motivace studentů vzdělávat
ostatní? Je peďák jen záchrana nebo se mezi těmito mladými lidmi najde někdo, jenž neztrácí
ideály a učení ostatních je jeho snem? Zde máte
reakce těch, kteří jednou můžou učit i vaše děti:
Jaké předměty chcete studovat? Dokážete si
sebe sama představit před skupinou lidí, jakou
reprezentujete v současnosti vy?
A. Ehrlichová: Já bych chtěla studovat učitelství
1. stupně základní školy a tam se učí vlastně všechno, není zde žádné speciální zaměření. No, rozhodně
si nedovedu představit, že bych stála před třídou
uřvaných maturantů a měla jim vykládat nějakou
látku..
Jak dlouho přemýšlíte nad studiem pedagogické
fakulty, popřípadě s jakou vážností? Je pro vás
„pedák“ jen záchrana?
K.Tejčková: Nejraději
P. Kaiseršatová:
Vždy jsem chtěla učit matematiku, jen druhý předmět se měnil. Teď jsem se rozhodla pro matematiku a zsv a navíc psychologii.
Vystupovat před lidmi a jednat s nimi mi nevadí,
spíš naopak mě to hodně láká. Je to výzva postavit
se před „puberťáky“ a čelit jim.
J.Suchomel:
Chci studovat tělocvik a zeměpis,
jsou to jediné dva předměty, co mě ve škole aspoň
trochu baví.
bych chtěla studovat učitelství na prvním stupni. Mám velmi ráda malé děti a
P. Kaiseršatová(4.): Pro „peďák“ jsem se rozhodla myslím si, že učitelka v první třídě musí být hodná
již ve školce a nikdy jsem nepřemýšlela o ničem a milá, navodit dětem ve škole příjemné prostředí a
jiném, takže hodně hodně dlouho.
dobrou atmosféru. Protože když se prvňáčkovi bude
A. Ehrlichová (4.): Protože pocházím z učitelské líbit v první třídě, tak se bude do školy těšit, ale
rodiny, přemýšlím nad studiem pedáku už dlouho. jestli bude zklamaný, bude školu nenávidět celých
Ale opravdu vážně nad tím přemýšlím teprve po- devět let. V devátém ročníku jsme dostali za úkol
slední rok a určitě ne jako nad záchranou.
vybrat si jeden vyučovací předmět a vžít se do role
J. Suchomel (4.): Když sem se ve třeťáku rozho- učitelky a učit před celou třídou. Tato role učitelky
doval, co dál dělat, pedák pro mě byl jasná volba. A se mi velice líbila a myslím si, že v budoucnu toto
povolání zvládnu.
není to jen záchrana.
K. Tejčková(4.): Nad studiem pedagogické fakulty
přemýšlím už od dětství. Už jako malá jsem si pořád
hrála se svými kamarády na školu. Hrozně ráda
jsem jim opravovala sešity a známkovala jejich výsledky. Často jsme také sedávali a vyráběli různé
věci. V jejich kolektivu se mi velice líbilo. Když už
jsem byla větší, každý rok jsme pořádali v naší vesnici pro děti dětský karneval a na den dětí jsme pro
ně připravili pohádkový les s překvapením. Tato
práce mě velice bavila.
Co Vás motivuje nastoupit na učitelskou dráhu?
Těšíte se na učitelství?
P. Kaiseršatová: Učitelkou jsem chtěla být opravdu již od školky, svou sestru jsem trápila hrami na
školu pořád. Nikdy jsem ani nad ničím jiným nepřemýšlela. Podle toho jsem i vybírala střední školu.
Chtěla jsem pracovat s lidmi, s mladými lidmi o to
víc. A ani moje výška, kvůli které lidi tvrdí, že to
není povolání pro mne, mi v tom nezabrání.
A.Ehrlichová:
Určitě mě motivuje moje maminka
a babička. Chtěla bych být dobrá učitelka, stejně
jako byly ony. Na prvním stupni se vlastně děti učí
to, co budou celý život potřebovat a já bych je to
chtěla naučit dobře.
K.Tejčková:.
Co mě motivuje dostat se na učitelskou dráhu? Je to především práce s dětmi a práce
v kolektivu. Tato práce je velice kreativní, nemůže
se to brát jako každodenní rutina. Učitel na prvním
stupni není jen učitelem, ale také hlavně vychovateJ.Suchomel: Motivace na učitelskou dráhu je ve- lem. Musí mít k dětem nějaký vztah, musí je cháliká, chci dělat to, co mě baví. Baví mě dělat sporty pat, tolerovat a mít je rád. Myslím si, že učitelství
všech druhů a při studiu tělocviku si to pořádně uži- není jen povolání, ale i poslání a na tuto učitelskou
ju. S učitelstvím nemám problémy, rád vysvětluju kariéru se moc těším.
věci své mladší sestře, když neví, jak na to.
Prababička učitelka
Je to takové rodinné prokletí „učitelství“, či snad
poslání? Jak jinak nazvat stav, kdy mám v rodině snad 11 učitelů? Tak jsem jednoho dlouhého
zimního večera poprosila svou babičku - učitelku,
aby mi vyprávěla o mé prababičce, taktéž učitelce....
„Tvoje prababička byla učitelkou na obecné vesnické
škole. Její předchůdkyně se nesměly vdávat, takže většinou učili muži nebo mladé ženy. Svobodné
starší dámy byly vzácnější. Prababička vystudovala reálné gymnázium a roční učitelský ústav. V
roce 1929 v 21 letech dostala místo ve vesnici dosti
vzdálené od jejího domova, kde měla bydlet v pokojíčku u sedláka a pracovat jako industriální učitelka. To znamenalo, že měla učit ruční práce, hlavně
starší děti, které nešly po pěti třídách obecné školy
na školu měšťanskou, ale chodily do obecné školy
pořád dál. Už po dvou měsících dostala prababička
stálé místo v jiné vesnici, kde poté učila na obecné
škole (tj. prvním stupni základní školy) celý život.
Pro mladou učitelku bylo samozřejmě těžké najít si
ve vesnici manžela, protože pro sedláka byla špatnou partií kvůli své neschopnosti starat se o hospodářství.
fotografický aparát, se kterým fotila drobné
události vesnického života.
Děti chodily do
školy z dalekého
okolí pěšky, takže
v zimě nebo v plískanici přišly dost zbědované. Když dala zmáčeným
děvčatům suché punčochy, vzpomínaly na to ještě
po letech. U školy nebyla jídelna a děti chodily na
oběd domů, tedy ty, které to měly blízko, ty ze vzdálenějších míst měly s sebou kus chleba a běhaly o
polední pauze kolem školy. Ve třídě byla zásoba lískových prutů na udržení kázně a největší darebáci
měli za úkol zásobu doplňovat.
Během vyučování se chodilo často ven, v zimě se
o tělocviku sáňkovalo, v létě běhalo za humny. V
přírodopise se rostliny vyučovaly přímo venku za
školou. Paní učitelka samozřejmě nikdy nechodila v
kalhotách a také tělocvik učila a předváděla v sukni.
Prababička se v roce 1938 vdala a následující rok
se jí narodila první dcera, tedy já, a o tři roky později druhá dcera (také budoucí učitelka). Moje matka učila dál, k nám dětem měla služku – mladinkou
švagrovou, která by jinak musela na nucené práce
do Německa. V domácnosti tehdy bylo mnohem víc
práce než dnes i když neměli učitelé hospodářství.
Za války se učitelé museli přizpůsobit požadavkům
režimu, například dělat zkoušky z němčiny. A po
válce se zase přizpůsobovali novému režimu a byli
nuceni agitovat pro komunistickou stranu. Tvá prababička šla do důchodu v roce 1963, za tu dobu
učila stále v té samé vesnici tři generace žáků. Byla
přísná, ale spravedlivá a jak ji měli všichni rádi! Mě
učila pět let, a to věru nebylo nic příjemného, protože byla na mě ze všech nejpřísnější, aby si ostatní
děti nemyslely, že mi nadržuje. Pro většinu z dětí,
které učila, byla základní škola jediným vzděláním
v životě.“
20
Ve třídách bylo tehdy 40 i více žáků, kteří mohli patřit do jednoho, ale i do pěti ročníků. Plat měla tehdy
asi 600 Kč, z toho 200 Kč posílala matce a bratrovi,
kteří měli malé hospodářství. Na vesnici tehdy učitel patřil k několika málo vzdělaným lidem: lékař,
farář, učitelé, lesník, později četníci, poštmistr, případně bohatší sedlák, který měl střední školu. Po
druhé světové válce byl postaven několikabytový
dům pro učitele, který již měl tekoucí vodu a splachovací záchody. Nutno podotknout, že ostatní vesničané považovali učitele za panstvo.
Mladí svobodní učitelé ve volném čase chodili na
procházky, botanizovali, cvičili v Sokole, nacvičovali divadlo, organizovali výlety, vesnické oslavy,
muzicírovali. Když si prababička u místního truhláře nechala dělat nábytek do svého pokojíčku, dětem
se to velmi líbilo, protože v mnoha domácnostech “Tak jak by se ti to líbilo, Lado, kdybys
vlastně žádný pořádný nábytek neměli. Vymoženos- musela zítra místo sezení v lavici celý
tí bylo vlastnit rádio a prababiččina kolegyně měla
den dřít na poli?“
-lad-
Fotografie dvouměsíce Proč s námi nemluvíte?
Členové redakční rady GYMu se už
dlouho potýkají s problémem zpětné
-adyctuvazby. Tento sociologický problém ve
mně vyvolává mnoho otázek, skrze
které se však nedobírám žádné uspokojivé odpovědi. Třeba mi pomůžete vy.
Čím to je, že usilovná práce redaktorů nevyvolává
žádné reakce? Je vztah (redakce GYMu - studenti),
který je založený jen na jednostranné aktivitě, životaschopný, užitečný, zdravý? Proč takový unikátní
projekt, jakým GYM bezesporu je, nenalézá mezi
čtenáři žádný ohlas?
Je na vině redakce, nebo studenti? Obsahuje časopis
jen nekonfliktní témata? Nebo se zde ukazuje nový
společenský trend, tedy neschopnost kriticky myslet a reagovat na podněty ve svém životě. Lhostejnost, strach, lenost, neschopnost? Nevím, ale ať už
je to cokoli, dle mého soudu všichni trpíme tím, že
na našich stránkách (www.casopisgym.cz) neprobíhá diskuze. Nejkrásnější totiž na společnosti je názorová pluralita, možnost obohatit se od ostatních a
taktéž obohacovat ostatní.
Debata, třebaže přes internet, rozvíjí argumentaci,
třídí a přináší nové názory a upevňuje hodnoty a
přesvědčení. Ano, zní to jako klišé a možná to klišé
i je, ale jak se to mám dozvědět, když mi to nevyvrátíte?
21
21
Za křiku zlostných vran, šedivá holé větve klove. A na
bodcích slavobran, naděje mizí safírové
foto: Dan Urbánek
Tímto číslem mi bylo předáno spravování rubriky „Fotografie měsíce“,
-lad
která by se dle mého názoru měla
jmenovat spíše „Dvou-měsíce“ , to
pro dvouměsíční periodicitu časopisu.
Tato rubrika záleží jen na vás - čtenářích
fotografech! Mohu jen doufat, že uchopíte svou
šanci stát se slavnými alespoň v našem nemalém
školním okruhu. Dejte o sobě vědět, projednou
jiným způsobem než prospěchem.
Pro následující dvouměsíc jsem vám vymyslela
téma, kterého se musí vaše fotografie týkat. Doufám, že vás bude inspirovat ještě k lepším výkonům, tím tématem je „ZLO“..
Neprůbojné lidi pohltí společnost! Nechtějte zmizet v zapomnění a posílejte své fotografie (vyfocené během nastávajících dvou měsíců) na e-mail: Uvidíme se v Casablance...
[email protected]
Kam to dotáhli: Václav Vochoska
-ako-
Dalším z řady našich bývalých žáků, jejichž
životní pouť může být pro řadu z vás velkou
inspirací, je bývalý veslař a současný úspěšný businessman Václav Vochoska. Původem
Břiličák, dnes spíše světoobčan, který má za
sebou zajímavé zkušenosti ze sportu, diplomacie, cestování. Byla jsem velmi potěšena,
když přistoupil na rozhovor a velmi sympaticky odpověděl na otázky, které jsem mu
prostřednictvím FCB poslala. Myslím, že jsou
za jeho ochotou kromě přirozené vstřícnosti i hezké vzpomínky na naše gymnázium
Jak vzpomínáš na třeboňské gymnázium - na Někam to dotáhnout je pěkná dřina...
spolužáky, učitele?
lím, že si člověk dokáže více uvědomit, co pro něj
Na třeboňské gymnázium vzpomínám velmi rád a
velmi často, zejména na své oblíbené učitele a učitelky – obzvláště na příkladnou péči Věry Ježkové
a Jany Vlkové, hodiny angličtiny s paní Lhotskou,
či jak jsem se potil pod přísným vedením N. Matuškové v hodinách matematiky. Rovněž vzpomínám
na své spolužáky a spolužačky, s velkou většinou
z nich jsem stále v kontaktu a vždy je při svých
návratech do Třeboně a ČR rád vidím.
znamená slovo vlast až v momentě, kdy dlouhodobě
žije v zahraničí. Jelikož jsem působil v diplomatických službách, kdy hlavním posláním je reprezentovat zájmy své vlasti v zahraničí, domnívám se,
že tento fakt určitě posílil vědomí o tom, co pro mě
Česká republika znamená.
Vyrůstal jsi ve velmi těsné symbióze se sportem
- co pro tebe sport znamenal a znamená dnes?
Od mládí jsem se sportu věnoval na profesionální
úrovni, sport zásadním způsobem ovlivnil život můj
i celé naší rodiny. Díky sportu jsem měl možnost
Otázku hodnocení mých studijních výsledků a hlav- poznat jiné, daleko širší obzory. Sport mě naučil seně mého studijního přístupu bych asi měl přene- beodříkání, pracovitosti, soutěživosti a rovněž také
chat jiným, ale sebekriticky se musím přiznat, že neochotě akceptovat porážky a prohry. Vlastnosv průběhu studia jsem asi nebyl žákem nejpilnějším. ti získané při sportu jsou navíc, dle mého názoru,
Subjektivně bych sám sebe ohodnotil jako studenta aplikovatelné do jakékoliv jiné oblasti.
velmi tvrdohlavého, který plně využil skulinek v
českém středoškolském systému a po čtyřech letech Dá se skloubit vrcholový sport a studium? Co pro
flákání se (a užívání si nevalného prospěchu, jakož
tebe v kterých životních etapách bylo důležitější?
i nevalné pověsti) jsem dokázal odmaturovat na
Bohužel se vrcholový sport a studium v ČR dá
samé výborné. Jelikož na třeboňský gympl vzpomískloubit jen velmi obtížně, v některých sportovních
nám rád, určitě bych nic nedělal jinak, vše bych si
odvětvích (kolektivní sporty) pak vůbec. Je to asi
klidně rád zopakoval.
širší otázka zejména pro naše ústavní činitele, poslance, senátory, ale i český školský systém by dle
Které předměty tě nejvíc bavily a proč? Jak jsi na mého názoru měl projít výraznou rekonstrukcí.
Jaký jsi byl student? Kdybys mohl vrátit čas, co
bys dělal jinak?
22
tom byl a jsi se studiem jazyků?
Nejvíce mě vždy bavil dějepis, od mládí jsem rád četl
historické knihy, navíc pod vedením paní učitelky
Ježkové se studovalo příjemně. Také jsem měl rád
zeměpis, angličtinu. Naopak jsem nemusel matematiku a fyziku, do dnešního dne obdivuji paní učitelku
Matuškovou, že to se mnou vydržela. :-)
Kam tvá cesta směrovala po maturitě?
Po maturitě jsem šel na vojnu, hlavně proto, že jsem
se chtěl věnovat sportu – a jak jsem už uvedl, studium a vrcholový sport v závislosti na nedokonalosti českého „fosilního“ školského systému prostě
skloubit nešlo. Po třech letech flákání na dálkovém
studiu FTVS UK, které nikam nevedlo a hlavně mě
Co pro tebe znamená Třeboň, Česko?
vůbec nebavilo, jsem se rozhodl odejít studovat a
Třeboň jako mé „rodné“ město má pro mě zásad- sportovat do Spojených států (University of Californí význam, oba rodiče pocházejí z Břilic, v Třeboni nia – Berkeley), kde studium se sportem skloubit
jsem prožil celé své dětství a vždy se domů rád vra- šlo.
cím. Stejně tak pro mě hodně znamená Česko Mys-
největší úspěch nás obou.
Díky sportu jsi určitě začal hodně cestovat - které Jak na sobě pracuješ v současnosti - učíš se stázemě jsi navštívil a co to pro tebe znamená?
le? Co čteš, co volný čas?
23
Cestování se sportem pro mě nebylo zase až tak příjemné a přínosné, jak by se mohlo zdát. Sportovci
sice často procestují celý svět, ale většinou navštíví
pouze letiště, hotel a závodiště – a na poznávání
krás okolí není čas ani energie. Já velmi rád vzpomínám na dlouhé tréninkové pobyty v Itálii v krásném prostředí pod Mount Circeo. Úžasným zážitkem
byl tréninkový pobyt v Yosemitském národním parku a výstup na vrchol Half Dome.
V současné době čtu převážně odbornou literaturu,
bohužel mi pracovní nasazení nedovoluje se moc věnovat beletrii. Ve volném čase se snažím sportovat,
hrát hokej, fotbal či lyžovat. Bohužel mi nezbývá
čas ani energie na veslování, což mě malinko mrzí.
Porovnej život, lidi u nás a v cizině - co jsou naše
přednosti, co nám naopak chybí?
Co se týče života v cizině, je těžké ho hodnotit, jelikož jednotlivé sociální vrstvy a jejich životní styl
Jak moc tě ovlivňovala rodina, tvůj otec - dříve se fundamentálně liší. Domnívám se, že život doma
velmi úspěšný veslař?
v ČR má obecně v průměru vyšší kvalitu a úroveň,
Moji rodiče mě samozřejmě ovlivňovali a ovlivňují než třeba v některých koutech USA. Co mi však veldodnes – zejména jim vděčím za mé sportovní a ži- mi vadí, je „blbá nálada“ mezi lidmi v ČR, neustálé
votní úspěchy, bez jejich podpory a péče by bylo vše negativní názory, postoje, stěžování si a zejména
očekávání, že „stát“ či někdo jiný má povinnost se
daleko těžší.
o mě postarat. Na druhou stranu musím říci, že při
návratech do ČR pozoruji výrazné zlepšení a jsem
Kdo je tvým životním vzorem - proč?
Nikdy jsem neměl určený jeden konkrétní životní tudíž v souvislosti s růstem a vývojem životní úrovvzor, snažím se učit od schopných a slušných lidí, ně v ČR optimistou
kteří v životě něco dokázali.
Co bys doporučil dnešním studentům?
Těm gymnazijním – aby si užívali krásného prostředí třeboňského parku, restauračních zařízení
V současné době pracuji pro českou investiční spo- a celkové pohody, kterou středoškolské studium
lečnost, která v minulých letech rozšířila své inves- umožňuje.
tiční portfolio do USA. Mohu zde efektivně zúročit Těm aspirujícím vysokoškolákům – aby tvrdě prasvé zkušenosti a znalosti amerického prostředí a covali, investovali do svého vzdělávání a profesního
transatlantického obchodního prostoru, které jsem růstu i za cenu toho, že si místo piva či nových
zísal během svého studia na univerzitě v Berkeley lyží koupí drahý software či připlatí na studium.
a během svého následného pracovního zařazení v Individuální spoluúčast studentů na jejich vzdělávání je nevyhnutelná, pokud chtějí získat konkurencečeských diplomatických službách.
Před nástupem k současnému zaměstnavateli jsem schopné vzdělání.
působil na Generálním konzulátě České republiky v
Los Angeles a Velvyslanectví ČR ve Washingtonu, Jaké máš sny?
D.C., kde jsem pod vedením J. E. Velvyslance Petra Mým snem je jít brzy do důchodu, abych mohl konečně cestovat po světě za zábavou a ne pouze za
Koláře působil v oblasti obchodní diplomacie.
prací …
Čím se dnes živíš, jak úspěšný a spokojený jsi
profesně?
Zastihla jsem tě na Floridě - co pro tebe znameSleduješ politiku?
ná Amerika?
Amerika je pro mě druhým domovem, převážnou
část svého „dospělého“ života jsem prožil na nejrůznějších místech USA (San Francisco, Los Angeles, Washington DC, New Yourk), mám tam spoustu
známých a přátel a vždy se tam budu rád vracet.
V současné době jsem velmi rád, že mě mé nové
pracovní zařazení často zavede zpět do USA, často
pracovně navštěvuji právě Floridu, Nové Mexiko a
Colorado.
Jelikož jsem přes čtyři roky působil v diplomacii,
která je vlastně prodlouženou rukou české politické scény do zahraničí, politiku samozřejmě sleduji
a stala se součástí mého všedního dne. Měl jsem
možnost se sblížit s množstvím vrcholných představitelů současné či minulé politické scény a i nadále
s několika z nich udržuji stále kontakty. Obecně se
považuji za politicky konzervativního, pravicově
orientovaného člověka, blízké jsou mi názory prezidenta Klause.
Tvá sestra Markéta se také „proveslovala“ k zajímavým životním příležitostem - kdo z vás byl ve Jaké jsou tvé zásadní životní hodnoty?
Mezi mé zásadní životní hodnoty patří slušnost a
sportu úspěšnější, komu z vás sport více dal?
ohleduplnost, pracovitost a umění radovat se z ma-
Na tuto otázku se strašně obtížně odpovídá, hodličkostí.
nocení bych rád přenechal veslařským odborníkům.
Moc děkuji za rozhovor a přeji další profesní i osobMyslím, že já i sestra jsme díky sportu mohli objevit
ní úspěchy - ať má GYM v příštích letech o čem psát!
nové širší obzory, což je asi největší pozitivum a
Hry
o-
nan
-chi
Vítám videoherní nadšence. Minule jsme měli
vskutku bohatou nadílku různých her, většinou
velmi povedených. Od posledního vydání uběhlo
mnoho vody a menší přísun kvalitních videoher
vystřídal vyšší výskyt politických afér či nepokojů
v arabském světě. Rozhodně by mě však nenapadlo, že při besedě s Prof. PhDr. Janem Sokolem,
Ph.D., Csc. dostanu námět ke krátké herní úvaze,
která je na protější straně.
Massive multiplayer dependence> World of
Warcraft je fenomén. Je to pojem. Ovlivnil mnoho
lidských životů, některé životy díky němu vznikly
(páry, které se poznaly ve WoW) a kromě toho je to
nejlepší dojná kráva současného herního průmyslu.
S jedenácti miliony hráčů měsíčně, platících zhruba 12 dolarů, se jedná o skutečný zlatý důl. Nový
datadisk, který vyšel začátkem prosince, sice část
herního světa obrací naruby, ale jinak je to stále
staré dobré WoWko. Údajně o něco zjednodušené,
ale závislost může klidně pokračovat dál.
The river of no return> To jsem trochu přehnal.
Cizek‘s Doom Chamber
24
Tradiční povánoční videoherní sucho ale rozhodně
neznamená konec zajímavých her, jen jejich nižší
koncentraci. Hned na úvod bych rád dohnal jeden
rest z minulého čísla: 3.12. totiž vyšla první „profesionální“ 3D florbalová hra, sehnat se mi ji podařilo
až v polovině ledna. Fanoušci Doomu by si rozhodně
neměli nechat ujít druhý díl Dead Space, ale vyšel
datadisk k WoWku a pokračování Drakensangu (jéje,
další restík – no jo, když jsem psal o CoD, MoH, Gothicu, nebo FIFě, kam se to má vejít?) a pak už to
žádná sláva není. Co by ale rozhodně nemělo ujít
vaší pozornosti, je hra One Chance. Proč? Čtěte dál!
Správný název je samozřejmě „Řeka času“. Jestli
jste hráli Baldur´s Gate, Neverwinternights, Dragon
Age a takové Fable, New Vegas, Two Worlds, Gothic,
nebo Mass Effect vám přijdou jako casual lamoviny,
pak bych se divil, kdybyste první díl Drakensangu
neměli dávno přehraný a ten druhý, který vyšel už
v prosinci, vlastně taky. V tom případě taky už víte,
že vypadají velmi podobně (tzn. až na některé animace postav skvěle), herní systém je úplně totožný
a příběh naprosto famózní. Jen vás nesmí odradit
harcore hratelnost a místy brutální obtížnost.
Doomboviny aren´t dead> Kdysi dávno se stříleč-
koví fanoušci dělili na dva tábory – „Doomaře“ a
„Dukenukemovce“. A zatímco druzí jmenovaní se v
dubnu po čtrnácti letech vývoje dočkají Duke Nukem
Forever, po posledním Doomu z roku 2004 se v podstatě slehla zem a všichni dnes hrají CoD. Dobrou
zprávou ale pro všechny fanoušky stříleček je, že Isaac Clark je zpět a s ním vynikající příběh a rádoby
hororová atmosféra umocněná nedostatkem nábojů.
Proč rádoby? Protože za celý celičký Dead Space se
budete bát sotva deset vteřin, pokud jste ultra útlocitní. Jenže za již zmíněný skvělý příběh, výbornou
grafiku a animace hře milerádi odpustíte i nudné
prolézání větracími šachtami, zbytečné zbraně (na
NBA, NFL, NHL... FBL?> Zmínka o florbalové simu- co máme asi ve frenetické střílečce použít sniperku,
laci Floorball League (zkráceně FBL) asi nenechá
ha?), nebo třeba nulovou znovuhratelnost.
žádného florbalového fanouška chladným. Ale k
velkému zklamání většiny z vás musím nadšení
krotit: hra se prodává za € 34,90 (necelých 850 Kč),
což se vzhledem ke slibům profesionality nezdá moc.
Inu, JE to moc. Hra každého naivního fanouška polije studenou sprchou – vypadá totiž jako z roku
2000 – animace nenavazují, hráčské obličeje nejsou
věrné, fyzika míčku je nereálná, grafika otřesná a
textury se prolínají. Tato hra má všechny známky
projektu, který byl příliš ambiciózní. Nedostatek financí se projevil velmi bolestně. Hra jinak obsahuje
několik módů, které jsou všechny stejně nezábavné,
možnost hrát finskou ligu a MS ve florbale 2010.
Možná to vyznívá víc negativně, než je to myšlené.
FBL není vyloženě špatná hra, ale ukousla si příliš
velké sousto. Velkým florbalovým nadšencům rozhodně umožňuje příjemnou zábavu, žádné NHL to
ale není...
-rosYou have one chance> Tuhle větu uvidíte během
několikaminutové hry celkem pětkrát. Hra One
Chance je jednoduchá freewarová flashovka, kde
představujete vědce. Vědce, jehož tým našel zázračný lék na rakovinu. Lék, který, jak se později zjistilo,
do šesti dnů zabije vše živé na zemi. Co uděláte?
Chytíte se stébla a zkusíte najít protilátku, nebo
strávíte poslední chvíle života s rodinou? Svým způsobem geniální hra hraje na vaše city, a pokud se
do ní dokážete ponořit, budete mít o čem přemýšlet.
Dohrání hry vám zabere pár minut, tak si vygooglete „play one chance game online“ a pustťe se do ní.
Hra se ovládá kurzorovými šipkami a mezerníkem
a doporučuji hrát jen jednou, abyste měli skutečně
jen jednu šanci – více pokusů by vám zkazilo dojem
ze hry. A až na obrazovce budete číst „Today, every
single living cell on planet Earth will be dead. You
had one chance,“, dáte mi za pravdu, že to stálo za
to. Nebo ne?
Šachový koutek
Milí čtenáři šachový hádanek. Hádankou z minulého kola bylo rčení, které pronesl sám veliký Napoleon: „Živý pěšák je víc než mrtvý generál.“ Tato hádanka se jevila pro mnohé z vás jako snadný oříšek,
i proto pravděpodobně do redakce došel rekordní
počet správných odpovědí. Z nich byl jako vítěz vybrán náš nový spolužák, Šlesvik von Holštýn. Gratulujeme! Otázka pro aktuální číslo je tato: „Co chce
říci dáma na šachovnici?“ Vaše tipy na správnou
odpověď odesílejte na adresu redakce.
No, a to je asi tak všechno. Ještě jednou zvu na náš
web (COŽE?!? Vy nevíte, jakej je náš web? Děláte si
ze mě srandu?!? Vygooglete si to, vostudy vostudný!), kde je k nalezení další z mých hlubokomyslných úvah. Připomínky samozřejmě můžete posílat
na [email protected], stejná adresa platí, kdyby měl snad někdo zájem spolupracovat na herní
rubrice. KAŽDÝ JE VÍTÁN. Těším se příště.
Jazykové okénko
MY FAVOURITE TOY
I could easily call myself a competitive
person. I rarely reject any opportunity or challenge to measure any kind of skill, when
such opportunity presents itself. Of course the best
chance to do this is in sports, or in my opinion,
in computer games. While I enjoy occasionally a
sportgame I really do love computer games. With
the revolution that the internet has brought to the
multiplayer gaming it is a great pleasure to compete
with all kinds of players all around the world. You
never know who you are playing against. It could
be a person much younger or even a girl (unlikely, because they lack skill and awesomeness :-)). A
live opponent is very important for me to enjoy the
game . A man can err, can do wrong or random and
senseless decisions, which would not be done by a
computer AI. This makes every game unique and
challenging. Where others
see some wasted time, I
see an arena, a battle, a
clash, a winner and a loser. I really like the „win
feeling“ that is why the
world of games still remains my favourite toy.
o-
-chinan
Proč hrajeme
To, že lidé mají potřebu si hrát, je dobře známo.
Všechny různé typy her byly populární přinejmenším už v antickém Římě. Otázka zní, proč člověka
hra baví. Nabízí se odpověď, že odměnou je přeci
pocit z výhry. Jak ale řekl profesor Sokol, velmi
záleží na způsobu, jakým výhry dosáhnu. Připodobnil to na situaci, kdy v mládí hrál se svým bratrem
šachy a v nestřežené chvíli si vracel vyhozené figurky do pole. Když ale potom vyhrál, zjistil, že z
výhry nemá radost. Zjistil, že tím podvodem celá
hra ztrácela smysl. Z toho vyplývá, že hra bez pravidel ztrácí svůj smysl. To ale stále není celé: podobným způsobem můžete hrát, soupeře drtivě porazit
a radost nemít. Proč? Proč, když hrajete šachy proti
pětiletému dítěti a dáte mu „šustrmat“, namáte radost? Proč si lidé záměrně vybírají protivníky na
stejné úrovni? „Abych si zahrál,“ odpoví většina
hráčů. A v tom je ten zakopaný pes: nejde jen o
to zvítězit. Proč by v tom případě bylo ve všech
hrách rozdělení obtížnosti přinejmenším na „easy“,
„normal“ a „hard“? To nás přivedlo k onomu kouzelnému slovíčku „výzva“ či také „challenge“. Jsem
přesvědčen, že pravé kouzlo her spočívá v pocitu ze
hry a překonávání překážek.
25
Zapomenutá místa
V souladu se soutěží na www.casopisgym.cz budou i
tato Zapomenutá místa o opomíjených hasicích přístrojích. Nejdřív vyhlášení výsledků:
Pokud byste opravdu pečlivě prošli celou školu, narazili byste na 24 práškových a 4 sněhové hasicí
přístroje. Kompletní seznam, kde se jaký nachází, je
k dispozici na výše avizovaných stránkách. Nejblíže
se celkovému počtu přiblížila paní uč. Kohoutová.
Šťastní výherci si své ceny mohou vyzvednout v
kabinetu zeměpisu.
1. Anna Kohoutová - prohlídka hasicích přístrojů s
odborným výkladem pana školníka
2. Jan Kurš - kniha A.Christie, “Není kouře bez
ohýnku”
3. Kateřina Šteflová - pět extra pálivých chilli papriček (stupeň pálivosti minimálně 100.000 SHU – dle
Scovilleo stupnice)
Jak již bylo řečeno, na škole je 28 hasicích přístrojů.
To je celkem hodně, a protože jsou rozmístěny podle
toho, co se nachází v které místnosti/chodbě, vytváří celkem účinný systém. Nejvíce je zde těch práškových, které nahradily klasické vodní, ale zase jsou
nahrazovány sněhovými. Proč? Je to jednoduché:
když budete hasit práškovým hasicím přístrojem
elektrospotřebič, zničíte ho, zatímco sněhovým (o
něco méně účinným) ne.
Pro vaši bezpečnost je děláno opravdu hodně. Každý rok probíhá revize všech hasicích přístrojů, zda
fungují, atd. K tomu ještě přidejte jednu kontrolu
ročně, kdy hasič z Jindřichova Hradce projde celou
budovu a prakticky „zkontroluje kontrolu“.
Jak je vidět, opravdu se nemáte v případě požáru
čeho bát. Celý systém funguje opravdu dobře, navíc byl v roce 1992 posílen o hydranty (poznáte je
podle červených krabic s H v bílém kruhu). Naštěstí nebyl nikdy doopravdy využit – za dlouholetého
26
-ttp ů s o b e n í pana školníka určitě, ani ze starších
dat nejsou o požáru žádné záznamy. Na celé škole je zákaz kouření a manipulace s otevřeným ohněm. Pokud odněkud hrozí něco jako nebezpečí, pak
z chemických laborek, kde se ale s ohněm pracuje
podle speciálního řádu. Pan školník ale opravdovou
hrozbu vidí v množství spotřebičů. Když začínal,
bylo jich zde nejvýše 5. A teď? Jen si představte ten
počet počítačů a všemožné další elektroniky, dostáváme se přes stovku. Požár by mohl vzniknout ze
zkratu některého z nich.
Možná si představujete, co kdyby přeci jen začalo
hořet. Vždy a v každém případě zavolejte hasičům.
Poté se snažte požár uhasit, pokud je to možné. Pro
používání práškového “ hasičáku“ existuje dobrá
rada. Nejdříve vytáhněte pojistku….a počkejte 6
vteřin. Tolik času trvá aktivace prášku v přístroji.
Pár budov už kvůli tomu vyhořelo - ti, co hasili, nebyli schopni počkat. Ujistěte se, že páčku na hašení
zmáčknete až po uplynutí stanovené doby. Pokud
dojde k většímu požáru - a ještě k tomu v přízemí
(odkud stoupají jedovaté zplodiny vzhůru), je třeba
zajistit evakuaci všech osob na gymnáziu. To má na
starost požární družstvo v čele s panem školníkem.
Děkuji za pozornost a pro příště slibuji nějaké
opravdu tajné zapomenuté místo. Pokud toužíte
soutěžit, pak stále platí nabídka z minulého čísla.
Na www.casopisgym.cz v archivu blogů naleznete
jistou fotku. První, kdo vyfotí místo, odkud byla
fotka pořízena a snímek pošle na [email protected],
dostane úžasnou cenu od GYMu a především kostru
kavky od pana školníka.
PS: Při psaní tohoto článku jsem si vzpomněl na
požár koše před školou – tehdy to pěkně odnesl. Lukáš Polena do GYMu vytvořil úžasný komiks o této
události, k dispozici je na stránkách časopisu.
Etický koutek
ing-
-klimb
NASYPAT ČI NENASYPAT
„Je špatné nasypat paní Kohoutové na židličku drcenou křídu.“ „Je správné, ke zlosti paní ředitelky,
opouštět učebnu biologie oknem.“
Nepochybuji, že byste vymysleli vhodnější tvrzení,
ale pojďme se podívat, spíše než na jejich úsměvnost
na to, co jsou vlastně zač.
Když řekneme o něčem - třeba skákání z okna, že je
dobré nebo špatné, tak tím vyjadřujeme jen vlastní
názor nebo i něco víc? A co třeba: „Je špatné ubližovat bezbranným.“ Když pronášíme takovouto větu,
pak tím sotva myslíme jen, že se nám ubližování nelíbí, ale spíše apelujeme na své okolí, aby se tak nechovalo. Jestliže přijmete toto stanovisko, pak výše
uvedené tvrzení přestává být prostou oznamovací
větou, ale stává se etickým soudem.
Ovšem nabízí se otázka: Na čem se takovýto etický
soud zakládá? Snad by se dalo souhlasit se stanoviskem, že se zakládá na našich etických hodnotách
(např. úcta, spravedlnost, skromnost). A co jsou
tyto hodnoty zač? Kde se v nás berou? Jsou v zásadě dvě možnosti. První, že hodnoty jsou vytvořené
společností. Tedy jsou takové, jaké si je společnost
vytvoří.
Druhá, že hodnoty jsou na společnosti nezávislé. A
to, že ke světu patří nehledě na lidskou existenci
(to ještě neznamená, že se v něm nutně projevují).
K první možnosti: pokud jsou hodnoty tvořené
společností, v čem jsou hodnotné? Může tedy být
společnost, kde ubližují bezbranným, považují to za
dobré a ono to je dobré? Chce se nám říci, že to
sice považují za dobré, ale dobré to ve skutečnosti
není. Ale co je potom dobré? Nedostáváme se tím ke
druhé možnosti, že dobré a špatné je něco nezávislého na lidské společnosti? Nebo to opravdu dobré
je, když to za dobré považují? Nemáte dojem, že se
v nás něco příčí přijmout toto stanovisko?
K druhé možnosti: hodnoty zde jsou nezávislé na
společnosti. Ale kde se tu potom berou? Opět několik možností (my se podíváme jen na některé).
Za prvé, hodnoty jsou nám dány od Boha. Tedy Bůh
je ten, od koho pocházejí. Není třeba zde zkoumat
jejich opodstatněnost, jen (ve většině případů) je
třeba zkoumat a vykládat boží znamení a z nich se
snažit tyto hodnoty správně odvodit. Pokud nám
Bůh předal vzkaz explicitně, třeba formou přikázání, tím lépe.
Za druhé, hodnoty jsou přítomné ve světě a naším
cílem je poznat, jaké jsou - tzn. poznat, co je správné. A zase máme mnoho možností.
Jen ve stručnosti: Jedna možnost je, že existuje
jakási idea dobra - dobro samo, a vše, co v něm
má účast, je dobré. Nebo dobro poznáme dle rozšířeného rčení: Nečiň druhým to, co nechceš, aby
činili Tobě. Ale tím bychom spíš vyřadili jen zlo, než
nalezli dobro (za předpokladu, že je něco mezi dobrem a zlem). Za třetí například, že správná je ta z
možných alternativ, která způsobí nejméně utrpení
a nejvíce blaha. Dále bychom mohli hledat dobré
konání tak, že se zeptáme, zdali by se mohlo stát
obecně platným zákonem (ne nutně ve smyslu legislativy). Nebo je snad správné to, co by za správné
označil nezúčastněný pozorovatel dokonale znalý
situace? A mnoho jiných.
Fantastické na nich (koncepcích etiky) je, že nám
nezodpoví jen první dvě tvrzení, ale i mnoho jiných
a značně netriviálních. Jistěže většina z těchto teorií má i své slabé stránky, ale co je nemá? Resp.
bychom se spíše měli ptát: Může je nemít a zároveň
být v něčem přínosná?
27
Kontinentální blogáda
Termín ‚blog‘ se jakožto dlouhodobý internetový fenomén v podobě webové stránky povětšinou s konkrétním zaměřením a povětšinou jedním autorem v
několika posledních měsících zlehka dostává i do povědomí studentů našeho gymnázia. Stačila jen chvilka intenzivního bádání ke zjištění, že jich na škole
není ale vůbec málo. Když se blíže podíváme na tématiku jednotlivých blogů, zjistíme, že jsou všechny
(za)řaditelné. Ať už jde o blog, kde autor publikuje
své myšlenky a názory, nebo zkrátka o stránku, kde
píše o svých zájmech a věcech, které ho zajímají
– ty všechny jsou na gymnáziu k mání. Například
blog p. Rosochy (http://rosocha.blog.respekt.ihned.
cz/), kde náš učitel sdílí otevřeně své názory a vyjadřuje se k tématům jemu blízkým, by určitě stál za
zmínku. Když mezi studentské osobní stránky pro
tentokrát nezapočítáme blogy redaktorů našeho časopisu, které můžete najít na samotných stránkách
GYMu, své zastoupení by mezi nimi našla určitě we-
-iwishbová stránka Lindy Kubaštové (http://arny-ivamir.
webnode.cz/), která se týká především jejího pejska nebo blog Katky Dvořáčkové (http://kay17ryan.
skyrock.com/), jehož osobitý obsah určitě vřele potěší nejen oko angličtinářů. Mezi blogy s konkrétnější
specializací by mohl zaujmout blog Dana Urbánka
(http://worldofboredom.blogspot.com/), jenž se zabývá převážně kinematografií. Trochu jiný šálek
kávy by mohl nabídnout blog jedné z redaktorek
módní policie Zuzany Šotové (http://shosannaandthomas.blogspot.com/), na kterém se autoři skrze
důmyslné zpracování pokouší inspirovat ostatní
ohledně světa módy. Samostatnou kategorii by si
možná zasloužily stránky zaměřené na sport, jejichž
editory jsou naši studenti: např. třeboňský airsoft,
jejichž stránky jsou prozatím v rekonstrukci. Domén
placených i neplacených je požehnaně, tak se, lidi,
projevte, když už trávíte u toho počítače tolik času!
Dekahovor se Zdeňkem Kučerou
-ros-
S MOUDRÝM KNIHOVNÍKEM JEDNÉ MALÉ KNIHOVNY, UMÍSTĚNÉ BLÍZKO NEBE
Kdybyste měl možnost setkat se coby pátečník s zidenta přímo 12 zemí, 8 nepřímo, tzn. i ČR, zbytku
T.G.Masarykem, jaké tři otázky byste mu položil? -7 monarchií- se tento problém netýká. V Německu
28
Doba, ve které TGM žil, je dnešnímu člověku příliš
vzdálená. Navíc, z lidského hlediska to byla doba
velice krutá a nikdo z nás by o návrat v čase zpět
určitě nestál. Ani kdybych patřil do okruhu Čapkových blízkých přátel. Raději bych T.G.Masaryka
přenesl do naší doby, provedl ho současnou Prahou,
ukázal její proměnu za posledních sedmdesát let,
a pak bychom společně zamířili vlakem (z důvodu
bezpečnosti provozu) do Třeboně. A v plné aule naší
školy bychom mu všichni položili moře otázek. A
na jaké ty tři otázky bych rád slyšel jeho odpovědi?
1/ Jak hluboce Vás zasáhl rozpad Československa?
2/ Byl Edvard Beneš dobrým prezidentem?
3/ Mohl být Jan Masaryk zachráněn?
Které české osobnosti byste navrhl na bankovky
(20, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000, 5000) ?
Stávající české bankovky z dílny Oldřicha Kulhánka
se mi vážně líbí. Nejen po stránce umělecké, ale i
hodnotové. Mám je rád, dokonce mnohem víc než
eurobankovky (bez ohledu na kurz)! Kdybych měl
ale své království (jako Bolek Polívka), třeba Holičkyland (to zní skoro jako Holland), pak bych na
nich nechal z titulu své funkce zobrazit třeba tyto
slavné tváře:
20 –Josef Švejk, 50- Petr Vok, 100- Jakub Krčín z
Jelčan, 200- Toyen , 500- Alois Rašín, 1000- Sv.
Ludmila, 2000- K.H.Mácha, 5000 – Jaroslav Seifert
. A na 10 000-ovku Járu Cimrmana. Jak bankovku,
tak i pravou Cimrmanovu tvář dosud nikdo neměl
tu čest vidět.
se stalo tradicí, že za kandidáta (skutečného reprezentanta země) se vybírá známá osobnost z oblasti
vědy, kultury, umění, sportu...politici populární nejsou. Koho bych opravdu viděl jako prezidenta /-ku
si momentálně netroufám říci.
Jaký by měl být roční rozpočet školní knihovny,
aby byla podle Vašich představ?
Těšilo by mě, kdyby se knižní fond naší školy přiměřeně rozrůstal o kvalitní a ceněná díla a my
mohli hrdě říci, jak bohatou a obsáhlou knihovnu
máme. V budoucnu, a to jsem si jist, bude knihovna
patřit k opravdovému bohatství tohoto gymnázia.
Zanecháme tu dědictví pro budoucí generace studentů i učitelů. A to mě vážně těší. Proto vybízím žáky,
aby se i oni podíleli na výběru knih, tlumočili mi
své požadavky, popřípadě se mnou navštívili místní
antikvariát a knihy si vybrali sami. I to jsme již s
úspěchem vyzkoušeli. A rozpočet? Pokud bych mohl
zakoupit alespoň jednu knihu týdně (při průměrné
ceně 300,- Kč), byl bych za 12 tisíc korun ročně
velice vděčen.
Zbývající odpovědi naleznete na casopisgym.cz
Co je pro Vás největší záhadou českých dějin?
Na historii je fascinující to, že si lze donekonečna
klást otázku co by bylo, kdyby bylo…..? Kdyby
praotec Čech překročil českou kotlinu a pokračoval
dále za kopečky, kdyby nebylo Karla IV. nebo Jungmanna….. Záhadou v novodobých dějinách je pro
mne třeba existence, či neexistence štěchovického
pokladu.
Koho byste rád viděl za dalšího prezidenta ČR a
proč?
Rozhodně ne někoho z dosavadních až moc mediálně známých tváří českých politiků. Kdyby otázka
zněla opačně, bylo by to snazší.Ve Finsku nebo Estonsku (současný prezident Ilves má velice podobný
životní osud jako neúspěšný kandidát Jan Švejnar)
se snaží, aby funkce prezidenta nebyla provázána s
členstvím v politické straně, navíc ještě vládnoucí.
Klidně bych uvítal ženu - prezidentku, kterou mají
např. ve Finsku (Tarja Halonen). Rád bych, aby
naši zákonodárci do té doby zavedli přímou volbu
prezidenta. V současné době z 27 států EU volí pre-
Karle, do těchto výšin dosáhnu pouze já...
Hra snů
29
V zimě jsou dny krátké. V krátkých dnech se brzo stmívá. Čím méně přirozeného světla mě obklopuje,
tím dříve se mi chce spát. Když člověk spí dlouho a v režimu víkendové volnosti, začnou se mu ze zkratkovitých a zmatených snů tvořit celé ságy. Občas se mi dokonce podaří přerušit spánek, jít se napít nebo
vyčůrat a poté si lehnout a pokračovat jako po reklamě v televizi. V některé dny cítím potřebu si svůj sen
zapsat. V poslední době to čím dál častěji probíhá takhle: Když se probouzím, ještě se zavřenýma očima
si říkám, že tenhle sen si musím alespoň zapamatovat. Pak procitnu, uvědomím si, na jakém místě se
nacházím, do jakého dne jsem se probudila a během vteřiny se bývalá logika snu rozplyne. Detaily se
rozmazávají, v hlavě zůstává jen hmota, reprezentující můj dojem ze snu. Z hmatatelné snové “reality” je
mrknutím očí jen pocit. Někdy je ale možné i toto slovy definovat. Většinou mě to, že si sen zapíšu, hlavně
uklidní. Uzavřu tím svou noční kapitolu.
Uspořádali jsme na toto téma malou anketu. Většina z Vás si sny nezapisuje. Avšak z odpovědí vyplývá,
že to není způsobeno nedostatkem zájmu, přičítáte to své lenosti. Sešlo se také několik líčení Vašich snů:
Ivana Malechová
V poslední době ve snech, tedy v noci, řeším problémy ze dne a moc si neodpočinu.
Několikrát se mi teď zdálo, že jsem s přáteli u moře
a všichni se koupeme v oblečení. Bizarnější sny si
ponechám pro sebe :).
Helena Mondeková
Napřed jsem šplhala po tobogánu nahoru (ne ve
skluzavce, ale zvnejšku, jako kdybychom si tam poskakovali z roury na rouru) spolu s celým oddílem.
Následně se oddíl změnil v lidi ze třídy, se kterými
jsme plánovali jít do bazénu, a šatny bazénu se náhle proměnily v labyrint pod nádražím, kde jsme
hledali Harryho Pottera a našli jsme pohádkový postavičky připíchaný ke stropu. Závěrem mě někde
někdo postřelil (neříkám zastřelil, protože jsem si
vesele běhala dál) a toho dotyčného vsákla zeď..
Anonym
Žila jsem život želvy, která pila krev ostatním. Po
nějaké době jsem se proměnila v pětiletou holčičku,
která se vydala stopovat na dálnici. Posléze mě srazil řidič kamionu.
Anonym
Honila mě čajová konvice a když mne chytila, tak
jsem do ní spadla. Byla tam tma, a pak jsem se
probudila.
Tomáš Tichý
Byl jsem trenér pokémonů a jen tak mimochodem
uměl lítat. Vyhrál jsem indigovou ligu!
Michal Brezovský
Když jsem byl mrňous, tak se mi zdálo, jak moje rodiče pohltila slizká zelená nestvůra, potom se vrhla
na mě, ale já utíkal po schodech v našem paneláku dolů a vyběhl ven, pak jsem viděl, jak nestvůra
schlamstla celou budovu, a pak přijela babička na
kole, já jí skočil do košíku, ujeli jsme nestvůře a já
se probudil.
Tomáš Vlček
Z prostředí třeboňského gymnázia, schodovitá učebna se ve snu změnila na schody vytesané ve skále
a p. Tichá mě za nekázeň vyhodila dolů do moře.
Anonym
Zdálo se mi, že jsem David Copperfield a pan Creakle mě bije za to, že nemám ten anglickej referát.
Anonym
Jednou jsem cestovala pouští, měsíční pouští a v
dálce se pnuly nad krátery dvě fialové sopky. Stál
tam mužíček a jak mi bylo řečeno, cesta dál vede jen
jedním z otvorů. Jednoduše řečeno jsem měla proskočit hrdlem jedné ze sopek a nechat se unášet vírem nekonečna. Byl v tom ale háček. V jedné, a ten
zatracenej mužíček mi nechtěl říct, v jaké, mě mělo,
jako Alici padající do zaječí nory, obklopovat vše to,
o čem jsem kdy snila, slasti a potěšení pro tehdy
patnáctiletou holku. Druhá možnost, ta nepříjemnější, byla, že si špatně zvolím a věčnost strávím
pádem propastí utrpení a smutku. No a já měla v
tu chvíli štěstí a fakt to bylo skvělý...chvíli. Po pár
set metrech jsem spadla do tmy na studený beton a
nemohla najít cestu ven. A tehdy jsem se probudila.
Anonym
Havel měl jako prezident na starost třeba i zaplacení přeletu “halejovo” komety i nad územím ČR, když
se blížil ten inkriminovaný okamžik po 76 letech
(nebo kdy). Říkal, že protentokrát se na to vykašleme, že si toho stejně nikdo nevšimne. Někdo mu
odpověděl: „No já nevím, ňákej rejpal se vždycky
najde.“
Sledujte stránky casopisgym.cz, zde Vás budeme informovat o kulturních akcích (a že to vypadá, že na
jaře toho v Třeboni bude dost).
Přejeme soustředěné čtení a také, aby Vás sny odnášely co nejdále od reality!
Dream Art a jeho historie
„Všechno se může stát, všechno je možné a pravděpodobné. Čas a místo neexistují, fantazie přede a
tká na bezvýznamném podkladě skutečnosti nové
vzory: směsici vzpomínek, prožitků, nespoutaných
nápadů, absurdit a improvizací. Osoby se štěpí,
zdvojují, zdvojnásobují, mizí, zhušťují, rozplývají, sdružují. Nad všemi vědomími však stojí jedno
jediné, snílkovo – neexistuje totiž žádné tajemství,
žádná nedůslednost, žádné skrupule, žádný zákon.
Snílek nesoudí ani nevysvobozuje, pouze vypráví.“
Citovala jsem část Strindbergova úvodu k jeho
dramatu Hra snů. Strindberg je jedním z celé řady
umělců, kteří z nesourodé, ale zdánlivě logické formy snů čerpají.
Snění hrdinů je popisováno a vykládáno už ve starověké literatuře. Avšak doba, kdy sny budou hlavní
přiznanou inspirací a umění bude postrádat reálnou
30
kostru, teprve přijde. V romantismu se zdůrazňuje hodnota iracionálních zdrojů. Jedním z nich jsou
takzvané vize, ať už ze snů nebo ze stavů intoxikace. Romantikové věří, že právě pomocí vizí odkryjí
umělcův potenciál. O něco později, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, se díky symbolismu
a expresionismu snová fantazie dostává do výtvarného umění. Symbolisté se snaží pomocí zdánlivě
jednoznačných symbolů naznačit jevy, které nelze
racionálně popsat a expresionisté znázorňují své
pocity bez ohledu na konvence a realitu. Stejně tak
v literatuře se začíná objevovat styl vyprávění, ve
kterém se nerozlišuje fantazie od reálného světa.
Ve stejné době Freudovy práce o lidském podvědomí
vyvolávají v západním světě diskuze o snech. To
vše má vliv na nastupující generaci umělců - surrealisty. Podvědomí je pro ně tvůrčím nástrojem. Předpokládají, že zdánlivě iracionální sdělení může mít
významný smysl. Vynález filmu a animace přináší
nové možnosti. Od této chvíle je možné živě zobrazit
nereálné děje (např. mluvící zvířata). Filmy založené pouze na snech však zůstávají okrajovou záležitostí a doménou avantgardy. Naproti tomu komiksy
se sny zabývají častěji a déle.
Dnes má Dream Art i psychologický význam pro
umělce samotné, bez ohledu na to, jakou hodnotu
jejich výtvor má.
Deirdre Barrett, harvardský profesor psychologie,
napsal knihu s výmluvným názvem „Spánková komise: Jak umělci, vědci a sportovci užívají snů k
řešení tvůrčích problémů - a jak na to“. Obsahuje
soupis moderních děl inspirovaných sny, je to například kniha Sofiina volba či dílo Stephena Kinga,
Ingmara Bergmana, Andreje Tarkovského nebo Salvadora Dalího. Paul McCartney prý nejdříve slyšel
píseň Yesterday ve snu a poté ji podle toho složil.
Kdo ví, jestli takhle nevznikala i tvorba umělců dob
dávných...
Na stránkách casopisgym.cz najdete odkazy, které
Vám tohle odvětví umění přiblíží lépe, než teoretické texty. Možná budete překvapeni, co všechno do
této kategorie spadá.
Sny Davida Lynche
„No to mi byla zase lynchovina!“, mumlám si pod
fousy a škrábu se zpod peřiny, kam jsem se strachem
uchýlila, abych vypnula
dobíhající titulky. Cítím se
dokonale zmateně, jako
po výplachu mozku, navíc
trochu mrzutá. Nechápu, o
čem ty dvě hodiny vlastně
byly.
Na vině není, jak by se mohlo zdát, moje prostoduchost, jsem jen zatím natolik „normální“, abych
Lynchovi dokázala porozumět. Tak jsem si, poněkud poníženě, na internetu našla potřebná vodítka,
pro pochopení děje a oddala se těm skličujícím zážitkům podruhé. Všechna čest, Lynch je génius. Génius a vyšinutý král, vládnoucí ve svém surrealistickém království, manipulující filmovými fanoušky,
kterým dokonale zamotal hlavu, zvouce je do svého
snového světa. Lynchova filmografie obnažuje ta
nejčernější zákoutí lidské mysli, nalézá v ní noční můry, které pak mění ve skutečnost způsobem,
který maže hranici mezi těmito světy. Se smyslem
si Lynch hlavu nikterak neláme, svou cyničností,
absurdně volenou hudbou a expresionistickým laděním však na diváka působí přes emoce a tam je
jeho síla.
Nejslavnější sny v historii
Ačkoliv se sny mohou zdát pouhým zpestřením jinak
poměrně nudné doby strávené spánkem, v historii
lze nalézt mnoho případů, kdy hrály mnohem důležitější roli. Jedním z těch nejtypičtějších je sen, který
se zdál faraonovi ve starém Egyptě – faraon v něm
viděl sedm vykrmených krav, které byly pozřeny
sedmi vyhublými, a sedm tučných klasů, které pohltilo sedm hubených. Onen sen mu byl vyložen jako
proroctví o úrodě egyptského lidu, který bude sedm
let prosperovat a poté přijde sedm let bídy a hladu.
V reakci na to dal faraon vytvořit zásoby obilí, které
nakonec zachránily říši od hladomoru.
A lze pokračovat dál - Calpurnie, Caesarova manželka, ho ve snu viděla umírat rukou vraha nedlouho
předtím, než se tak skutečně stalo, Jana z Arku ve
snech slyšela hlasy nebádající ji k záchraně Francie,
Mohamedovi se ve snech zjevoval archanděl Gabriel,
což dalo za vznik koránu. Mimo jiné i básník Dante Alighieri byl právě ve snu veden ke své mrtvé
milence Beatrici, které později věnoval velkou část
svého díla.
Můžeme tedy vidět, že v minulosti hrály sny vcelku
důležitou roli. Mohla za to zajisté i větší moc církve
a víry samotné, neboť kdyby se v dnešních dnech
někomu zjevil archanděl, tak by se dotyčný nejspíš
pouze podivil tomu, že předchozí večer přece nic nepil.
31
YouTube tip
Mluvím tu hlavně o snímcích:
Eraserhead
(1977): bezesporu nejděsivější, nejnepříjemnější klaustrofobní podívaná, kterou jsem kdy
dobrovolně podstoupila. Kamera téměř stojí na místě, černobílý obraz pak doprovází směsice industriálních zvuků, ale nakonec to všechno dobře dopadne, protože křehká dívenka – smrt zbaví hlavního
hrdinuod všeho trápení. Nebo ne?
(1986): Tradiční kriminálka s kýčovi- kanál: Doki66
tým příběhem lásky na pozadí, propletená šílenými
scénami a bizardními situacemi, aby vám bylo při- Chceme odkázat zejména na kreslený seriál Salad
pomenuto, kdo je režisérem.
Fingers, ačkoliv se tento kanál britského karikatuMullholand Drive (2001): Dvě hodiny si myslí- risry Davida Firtha animacemi jen hemží. Po interte, že sledujete docela obyčejné drama, potom přijde netu velmi populární zelený humanoid s vykulenýposlední půlhodinka a Lynch z vás udělá úplného ma očima a výrazně dlouhými prsty žije ve svém
blbce a vy se nestačíte divit. Vyplatí se přečíst si snovém, postapokalyptickém světě, rád tře konečky
Lynchovo doporučení k sledování filmu a pustit si prstů o zrezivělé lžíce, ochutnává nečistoty a plete
si realitu od představ. V jeho malé chatrči mu dělají
to celé znovu, uf! Všímejte si detailů!
společnost prstové loutky, jimž přiřazuje nejrůznějLynch navíc „fušuje“ i do hudby a výtvarného umě- ší charaktery a věří, že s nimi, skrze vlastní myšní. Spotřebuje hodně černé barvy, věří totiž, že čím lenky, dokáže komunikovat. David sám vytvořil k
více se barvy smíchají s černou, tím více snový ob- seriálu děsivý soundtrack, kdy svou verzi melodie
raz vznikne. Černá barva má hloubku, v temnu lépe „Beware the Friendly Stranger“ zpomalil a jednoduše
vyvstanou věci, které milujeme, kterých se bojíme, pustil pozpátku. Na webu je k dispozici i filmová
verze.
a tom sny jsou.
Blue Velvet
Dvojitý rozhovor: Jakub
Snad mě okouzlil jeho
hlas nebo to byly jen
čisté sympatie, každopádně jsem se rozhodla
Vám ho trochu přiblížit.
Jakub Vančura – zpěvák
a kytarista budějovické funk-rockové kapely
Strong Coffee! Jsou tři
a jejich motto je ‚s groovem nejdál dojdeš‘. Charismatický, vtipný, plný
zajímavých myšlenek, …
při zpěvu a hraní se zaObčas se mnou vyběhne jímavě tváří a je menší
i déšť...
než já. Enjoy it!
Vančura
-elle-
int, hlavně basačka, mám slabost pro basačky.
Protože ta baskytara úplně těm holkám sedne. A
jinak Ruth Copeland. Byla fakt pěkná, jelikož brutálně zpívala, byla dost funková a vystupovala v
takový krátký minisukni.
Řešíš, co si vezmeš na koncert na sebe?
Noo… jo, protože na koncertě by se člověk měl cítit
úplně nejlíp, takže vybírám věci, abych se v nich
dobře cítil. A taky když nám naše kamarádka fotografka řekne, ať si neberem černý věci, protože se
to špatně fotí, tak si je nevezmu.
První CD nebo kazeta, co sis koupil za vlastní peníze?
Hmm, to bude těžký. Určitě jsem hodně kupoval
alba, když jsem poslouchal Red Hoty – koupil jsem
od nich téměř vše, a sólové desky kytaristy Johna
Fruscianta. Pamatuju si, jak jsem si koupil Shadow
Na jaké hudbě jsi vyrůstal? Prošel sis v mládí růz- collide with people tady v jednom krámku v Budějovicích, od té doby jsem žádnou jeho desku v Budějnými styly?
cích neviděl.
Když jsem byl úplně dítětem, tak jsem měl rád Tata
Bojs a taky jsem poslouchal soundtrack z Harryho
Pottera. Pak přišla éra Nirvany s Velvet Underg- Chodíš často na koncerty?
round a tak dva roky potom jsem poslouchal jen Red Asi bych měl chodit častěji. Člověka to nakopne
Hot Chili Peppers. A styly? Snažím se být v tomhle zas něco dělat a ještě může porovnat svoji tvorbu
s ostatními. Ale nenechám si ujít Ritchie Kotzena,
maximálně otevřený.
když zrovna vystupuje v Praze
Poznávají tě lidi na ulici?
Noooo … ne (smích). Občas za námi přijdou lidi po
koncertě nebo nám napíšou, ale že bych šel po ulici
a někdo mě poznal? To se mi fakt nestává. Jenom
jednou, v autobuse - ‚Čau, ty seš ten kytarista, viď?
Já taky hraju na kytaru, hraješ fakt dobře.‘
Co děláš, když venku prší?
Když venku prší? Tak když je takový to dusno - v
létě - tak mám chuť tam vyběhnout, ale jinak asi
poslouchám, třeba od Led Zeppelin Rain Song. Mám
i náladu se podívat na nějaký film, ale nikdy nemám nic staženýho a v televizi většinou nic nedávají. Takže třeba při jednom dešti dám něco stahovat
a při dalším se na to kouknu.
32
Jaké máš zvyky nezávisle na tom, kde jsi?
Ježííš, to nevím, to je těžký. Když teď byly prázdniny, nemusel jsem řešit školu, a když jsem nechodil
na brigádu, tak jsem vždycky ráno vstal, udělal si
silný kafe, procvičil jsem se, pustil si nějakou dobrou hudbu a vypil si u ní to kafe, pak jsem hrál celý
den na kytaru a večer jsem si zas pustil hudbu nebo
si něco přečetl a šel jsem spát. To je pro mě třeba
úplně nejideálnější den.
Nejhezčí female hudebnice
Nejlepší koncert na kterém jsi kdy byl?
Úplně mě dostal Ritchie Kotzen, když jsem byl na
něm poprvé. Pak jsem byl v 9 letech na Tata Bojs
právě v Třeboni.
Co si myslíš o české hudební scéně?
Tak myslím si, že tu máme několik skvělých skupin
a muzikantů, třeba Tata Bojs, Monkey Bussiness
nebo Monika Načeva. Z těch starších třeba Mejla
Hlavsa.
Napsal jsi někdy milostný dopis?
No, několikrát jsem se o to pokoušel, ale nikdy z
toho nic nebylo. Neumím psát dopisy. Jednou jsem
napsal dopis na rozchod, ale to moc milostné není.
Když už, tak raději skládám písničky.
Kde bys chtěl bydlet, když ne v Česku?
Já bych chtěl bydlet v Californii, tam to žije, a jsou
tam všichni mí oblíbení interpreti, Red Hoti, Kotzen,
Warpaint a tak. A nebo v nějakým starým sídle třeba ve Skotsku.
S jakou celebritou by sis chtěl popovídat a na co
by ses jí zeptal?
Chtěl bych mluvit samozřejmě se spoustou lidí, ale
Nejhezčí? No, tak asi všechny kytaristky z Warpa- kvůli tomu, že jsem ho tak dlouho obdivoval, někdy
i slepě, vybral bych si Johna Fruscianta. A na co asi nic jinýho, něž hudbu.
bych se ho zeptal… asi bych byl z toho tak hotovej,
že bych vůbec nemluvil. Ale tak zřejmě na to, co mě Křížový výslech
teď v hudbě nejvíc zajímá - a to na proces tvoření.
sláva x peníze
33
Čeho si na člověku všimneš jako prvního, co je ti
na člověku sympatické?
Na každém mě dost zajímá, jaký má úsměv. Samozřejmě mi hned padne do oka člověk, který má na
sobě něco extravagantního - nezvyklého, ale to už
může být cokoliv, třeba velký knírek nebo obrovský
oranžový boty.
Skládáš hudbu? Co tě nejvíc inspiruje?
Není to úplně stejný? Ale tak asi slávu, protože
když řeknu peníze, tak to zní špatně.
láska x kariéra
láska
pivo x víno
víno
film x knížka
asi film, jsem fakt línej
černá x bílá
Ano skládám, nebo spíš snažím se o to. Je to tak,
že člověk musí neustále cvičit, poslouchat hudbu,
to tak do sebe nějak vstřebáváš a pak z ničeho nic,
když vezmeš kytaru, tak během chvilky něco přijde. Primárně tedy dělám hudbu, sestavím takovou
kostru té skladby a pak se zastavím a sám se ptám,
co zrovna teď prožívám, co ta písnička vlastně znamená. Podle toho napíšu teprve text. Vždycky mám
nejdřív hudbu a pak až text. Obráceně mi to zatím
moc nejde.
(celý v černém) – tak mám kousek bílý na košili
(smích)… no jo, tak asi černá
blondýnka x bruneta
asi bruneta
romantika x bestiální sex
no tak dám bestiální sex, aby to nebylo tak sladký,
když tam mám víno a né pivo
klub x obrovská stage
na obrovský stage je lepší zvuk a lepší komunikace
s kapelou, ale v klubu je lepší komunikace s
publikem … asi spíš klub
Je hodně těžké nenechat se ovlivnit hudbou, kterou máš rád?
No já nikdy nekopíroval, ale myslím si, že z naší
hudby je hodně poznat, co posloucháme. Třeba si
pustíš písničku, podle toho, jak se zrovna cítíš, a
pak když něco složíš, je to tam slyšet. Málokterý
člověk nemá vůbec spojitost s okolní hudbou. Všechno to na sebe navazuje.
Hraješ jen proto, že tě to baví, nebo i tak trochu
doufáš, že bys mohl ‚dobýt svět‘?
Mě to třeba občas ani nebaví, ale mám potřebu něco
tvořit a v hudbě mi to jde nejlíp. A samozřejmě, že
bych chtěl dobýt svět, ale hlavně proto, abych se
hudbě mohl věnovat ještě víc. Nebo kdyby mi jenom
někdo dával peníze, abych mohl žít, nedělal bych
Tomáš Jungvirt
... a tehdy přichází inspirace.
-shos-
Tomáš Jungvirt, baskytarista Fly Fly Fly, elfíček –
pomocníček Sunshine a člen Super Tuzex Bros.
Proč on? Ani nevím. Asi charisma. ^.^
V domluvený den, v domluvený čas na domluveném místě. Trošku jsem se ho bála. (Kdo by
se nebál dvoumetrového kluka s vyholeným čírem?!) Ale nesežral mně, a tak vám s ním přináším rozhovor... A nepije kafe!
Na jaké hudbě jsi vyrůstal?
Ty jo to já ani nevim, asi Blink a tak. HC, to mi
vydželo do teď.
Prošel sis v mládí různými styly?
Ne, asi ne. Nepamatuju si, že bych to nějak měnil.
Poznávají tě lidé na ulici?
No jako kamrádi...
Já myslela spíš jako ‚Jo, hele, koukej, to je ten z Jako pro Fly? To jsou texty mojí bejvalky všechno. Náš je akorát jeden a tu písničku ani nehrajem,
tý kapely!‘...
myslim.
34
No, jednou. Ale to bylo v Písku, tam mě znaj...
Ne, to se neděje. Tím líp pro mě.
Tak to je dobrý... A co to ovlivňování?
Máš nějaké zvyky, které dodržuješ nezávisle na To je jasný, že tě ovlivňuje hudba, kterou máš rád.
Když posloucháš hodně kapel, tak si taky občas řítom, kde jsi?
No já nevim, třeba čištění zubů... Před spaním se
pomodlim...
To jako vážně?!
Ne, to si dělám srandu... Ale jako čištění zubů jo, to
vážně! Jinak spíš zlozvyky...
Tak zlozvyky...
káš ‚hele, tohle už jsem někde slyšel.‘. Ono v dnešní
době ani nejde přijít s něčím novým.
Hraješ jenom kvůli tomu, že tě to baví, nebo taky
tak trochu doufáš, že dobydeš svět?
Hlavně mě to baví. Dobýt svět z Český republiky?
To nevim teda...
Mně hrozně baví pozorovat lidi. Když jsou jako vylitý, hehe. Třeba na baru, když sedim. No, to je takovej zlozvyk. Akorát ty lidi to moc dobře nesnášej.
Co děláš, když venku prší?
Nejhezčí female hudebnice?
Křížový výslech
Sláva, nebo prachy?
Lady Gaga, líbí se mi, jak dělá muziku. A vzhledově
taky. Ona je taková umělá, hehe. Jinak Madonna,
Pink. Madonnu jsem měl rád, když jsem byl malej.
Jinak nevim, neznám moc hudebnic.
Řešíš, co si vezmeš na koncert na sebe?
Ne, vůbec. Normálně, v čem přídu, přídu.
Kupuješ si CD?
No, tak to asi sedím u kompu. Dělám písničky. No,
já sedím u kompu, i když je hezky...
Tak to jde ruku v ruce.
Láska, nebo kariéra?
Láska.
Pivo, nebo víno?
Pivo.
Film, nebo kniha?
Film.
Černá, nebo bílá?
Spíš desky. Ale většinou to stahuju, no. Ono je to u
nás hrozně předražený, třeba 500 za cédo, to je fakt
moc. Kdybych na to měl prachy, tak si je kupuju.
Černá. Černobílá.
Chodíš na koncerty? Který byl nejlepší?
Já jsem romantik.
Chodim. Často.
Těšil jsem se třeba na ‚Diliger Escape Plan‘, to bylo
teď naposled. Pak ‚Does It Offend You, Yeah?‘, ti
byli asi nejlepší. A ‚The Mars Volta‘, to byl taky
dobrej koncert.
Co si myslíš o české hudební scéně?
Dobrá... Ne, já nepslouchám skoro žádný český kapely, jenom málo. Jenom ty, kde hraju já.
Kde bys chtěl žít, když ne v ČR?
Ve Státech. Buď klasika, LA, nebo New Hampshire.
S jakou celebritou by ses chtěl potkat? Co bys jí
řekl?
No asi bych řekl ‚Čau, jak je?‘, ne?
S Trentem Reznorem, od toho bych chtěl podepsat
kytaru. Od celejch Nine Inch Nails, od poslední sestavy.
Skládáš písně? Co tě inspiruje? Je hodně těžké
nenechat se moc ovlivnit tím, co máš rád?
Skládám. Ale ne texty.
Kdo skládá texty?
Romantika, nebo ….. neromantika? Opak romantiky?
Blondýna, nebo bruneta?
To je jedno.
Klub, nebo obrovská stage?
Oboje.
Rozhovor s talentem
-jna-
S NEJMLADŠÍ ČLENKOU RADY GYMU, ALE PŘEDEVŠÍM ŠIKOVNOU KRESLÍŘKOU
ČANGI
i ročníky pod námi, tak půlka holek čte Bravo. S tím
se asi nic dělat nedá.
Jak je to s Tvojí rodinou? Narodila ses v České
republice, kdy rodiče přijeli?
Narodila jsem se v Chebu. Táta je tu od 85., přijel
sem studovat. Máma přijela za prací někdy v 90.
letech. Ségra rok po ní, to jí byly čtyři.
Bylo pro Tebe těžké naučit se česky? Mluvíte
doma s rodiči česky či vietnamsky?
S češtinou jsem opravdu problém neměla, zvlášť
když jsem se tady narodila. S mámou mluvíme jen
vietnamsky a s tátou tak půl na půl, se sestrou
převážně česky.
Vypadá to na růžovou budoucnost
Pod vietnamským jménem Do Thao Trang se neskrývá nikdo jiný, než terciánka Čangi, jejíž rukopis můžete pozorovat v roztomilých a vtipných
ilustracích tohoto časopisu. Pro její nápaditost a
možná i nízký věk jsem si ji vybrala do talentů
sedmnáctého vydání GYMu. Čangi vám prozradí
nejen odkud pochází (pozn. není to Třeboň), co
ráda kreslí či kdy vznikla přezdívka, kterou ji oslovují všichni kromě její mamikny. Dozvíte se také,
jaký obraz by si koupila, kdyby se topila v moři
peněz. Chcete-li odhalit další Čangina tajemství,
musíte na chvíli odložit to Bravo. Přeji příjemné
počtení.
Myslím, že vaříme všechno, co se dá, převážně vietnamská jídla. Když jsem byla malá, tak mi mnohem víc chutnala česká kuchyně, ale teď bych dala
přednost asi vietnamskému jídlu. Česká kuchyně mi
chutná pořád.
Baví Tě kreslení natolik, že by ses jím nějakým
způsobem chtěla zabývat i do budoucna?
Asi ne, dřív mě to bavilo mnohem víc. To ani nemluvím o tom, že by mě máma přerazila. Ségra se dala
na uměleckou dráhu, už je na vysoké a myslím, že
máma se s tím doteď nesrovnala.
Kdy vznikla přezdívka Čangi, popř. co znamená?
Jde o to, že když byla sestra malá, odmítala mi říkat mým pravým jménem. Mé vietnamské jméno je
Trang, z toho ona udělala Čangi.
35
Kdy jsi zjistila, že Tě baví kreslení a že jsi nadaná
kreslířka?
Opravdu nevím. Kreslení mě baví od malička.
Zachovávají se u vás doma vietnamské tradice,
vaříte vietnamská či česká jídla? Jaká ti chutnají
víc?
A rodiče ti říkají také Čangi?
Naši mi říkají různě, ale převážně Trang.
Čím se inspiruješ při tvorbě obrázků - obecně i
Jaká kultura (viet. či česká) je ti sympatičtější a
do GYMu? Co kreslíš nejraději?
Tak různě, když někde něco uvidím. Třeba veverky. proč? Tvůj styl malování se odvíjí více od které
Jo já vím, že jsi to nemyslela tak konkrétně, takže z nich?
asi kreslené postavičky.
Nevím, asi ani jedna. Tím, jak jsem tu od narození,
mi vietnamská kultura není tak blízká, ale ani česká. Myslím, že asi z obojího něco.
Baví Tě spolupráce v kolektivu GYMu? Jsi jeho
nejmladší členkou, takže máš na časopis určitě
jiný pohled. Jak bychom, podle Tebe, mohli udě- Který obraz by sis koupila, kdybys měla neomezené prostředky?
lat GYM zajímavější pro tvoje vrstevníky?
Baví, i když jsem poslední dva týdny nebyla na re- Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, možná False
dakční radě. Já na to vážně pokaždé zapomněla. start (Jasper Johns). A kdybych bydlela ve SpojeNevím, každý na to má jiný názor. Ale když vezmu ných státech, tak si koupím mapu USA.
Drby
-
hustodemon
-krutopristnej
36
Nové drby jsou tady! A tentokrát opravdu našlapané, za to je třeba především poděkovat mým
úžasným informátorům. Bez Vás by to nešlo.
Gymnázium totiž podezřele oživlo. Možná proto jsem se rozhodl odvděčit aktivním studentům.
V kvartě zůstal papír s částí drbů. Kvarta nezklamala a svoji úlohu splnila téměř profesionálně
ve stylu Wikileaks - druhý den o tom už věděla
tak polovina gymnázia. A to je přesně to, co krutopřísnejhustodémon chtěl. Přál jsem si, abyste
se na nové drby těšili jako za starých časů, kdy
tato rubrika byla něco nového. Proto chci také
poděkovat kvartě. Mé drby jste mi mírně upravili
a rozluštili v rekordním čase, na vaši počest tedy
visí ofocené na webových stránkách GYMu.
minulých drbech šířilo. Alespoň o tom nevíme.
J. P. z druháku má pod palcem snad všechny klu-
ky z nižsího gymnázia (obzvláště kvartu), až na
primu. No co, každý se do historie zapisuje jinak.
Martina
Rosochu je těžké zastihnout v kabinetu.
Občas tak po škole běhají zmatení studenti, netušíce,
že často dlí ve sklepeních nebo biologickém skladu.
M. K. (VIII.) + A. B. (1.) = ?
Ano, v této rovnici
je jedna neznámá. Náleží řešení prázdné množině?
Zajímavost ze života Petra Wernera: jeho dvouletá
dcerka má problémy s tím, jak si obléci kalhotky.
Roztomilé :).
P.
Č. z kvarty se od holek z gymplu dostalo jen
zklamáni, tudíž se rozhodl lovit mimo školu. V jeho
PS: Tentokrát jsem se snažil něco vyhrabat i na učitele,
stopách kráčí K. P. z oktávy a další hbitě následují.
když už je to téma čísla.
„Čtyřtleté
gymnázium
musí
držet při sobě!”
Řídil se snad
tímto heslem V.
P. ze 4. ročníku, když v Deltě nalétával na
druhačku B.P. ?
Nevíte
někdo,
kdo je krutopřísnáhustodémonka?
Pravdivá informace
nebo nápověda
k ní vedoucí
bude sladce odměněna.
Také drby nemusí odhalit vše...
P
K.
J. z prváku si zřejmě neuvědomuje, na jaké
škole je. Roznášení ubohých pomluv o tom, že je L.H
. lesba, sem prostě nepatří.
Kontroverzní
(a snad nahé?) fotky A. W. bouří
vody celého nižšího gymplu, až na primu, která se
zatím moc nechytá. Nějaký anonym mi zaslal tuto
fotku, je to snad ona? Moc se mi to nezdá, přesto
otiskuji.
M. K. ze sexty už vzdala boj o srdce jednoho ze
svých spolužáků (opět se sem přímo nabízí slovíčko
FAIL, ale nebuďme škodolibí), a tak zkouší štěstí jinde. Deltaři, buďte na pozoru.
Přestože stále panuje tuhá zima, mráz na gymnáziu mírně povolil.
Rodí se láska podobná té z hříšného tance? zbrusu nový septimánsko-optimánský pár má potenciál
ovládnout kterýkoli taneční parket!
rvák se konečrima se probouzí! Možná si říkáte, zda na to není
ně začal výrazněji projevovat. E. F. se svým záluskem na studenty osmiletého gymnázia tvoří ideální příliš brzo, nicméně zde jsou fakta: P. M odtud je dopříklad. Zkoušela to již na mnohé, například D.H z slova na roztrhání! O malého génia mluvícího plynně
kvinty, šéfredaktora GYMu a posledně R.L z oktávy. německy se zřejmě brzy poperou sekundánky.
P
Petr Dolejší je král šovinistů. Myslí si, že ho žádná Učitele postihnul sportovací syndrom. Pan Kučera
žena nedokáže porazit v počítačové hře. Studentky
našeho gymnázia, vyzvěte ho na souboj a shoďte
mu kohoutek!
F. M. z 1. to prý zkoušel na B.T. z V. Jak se občas
stává, výsledek vystihuje jediné slovo: FAIL
Oktavánský pár M. B. a M. K. to dotáhnul daleko,
až na komiks o šlesvikovi v GYMu.
Zuzana Pešková opravdu není těhotná, jak se po
chodí pravidelně do posilovny, paní Kohoutová zase
chodí pravidelně plavat a koupila si nové in-linové
brusle. Sportsmanem číslo 1 přesto zatím zůstává
výše zmíněný král šovinistů P.D., muskulaturní to
hlídač chodeb.
BPPI pronesla velmi pravdivý výrok : „V naší třídě je to každý s každým!“ Ano, na obzoru je nový
septimánský pár!
Modní policie
-shos- -elle-
Řekly jsme si: Když učitele, tak pořádně! (Jen pro případ, jmenuji se Zuzana Šotová). Je vůbec důležité, co mají na sobě?
Já se domnívám, že částečně ano. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste si dělali z učitelů srandu, ‚co to maj
zase na sobě‘. A upravený a vkusně oblečený učitel určitě vzbudí větší sympatie, než nějaká ježibaba
ve stoletém plášti (to není narážka!). Jistě, nejdůležitější je, co mají v hlavě, ale...
Tím ovšem nechci říct, že by se učitelský sbor měl po chodbách promenádovat ve večerních róbách
a oblecích - i když by to bylo krásné!
37
Kdybych měla být trochu konkrétnější, mohli bychom si jen tak letmo ty naše učitele probrat. Máme tu
ukázkový exemplář Batavia – Fler přírodních rób, ‚normální‘ módu (rozuměj džíny, tričko s potiskem a
mikinu) a taky jeden postpubertální underground. Dále tu máme dbalou i nedbalou eleganci, ‚mladistvý
look‘, 100% umělá trička s prapodivným, rádoby psychedelickým potiskem, figurínu z H&M - jinak řečeno ‚módu v módě‘ (kéž by takových bylo víc!), báječné retro svetříky
a nijaké historické hábity. Občas, naštěstí opravdu jen zřídka, se také
vyskytne nějaký háčkovaný pačoch, který měl radši zůstat dečkou na
konferenčním stolku. Je to pestré.
Trošku lituji toho, že nemáme žádnou přísnou mladou učitelku v přiléhavém kostýmku (s rákoskou, hehe).
Jak kdysi kdesi pronesla Aňa Geislerová: ‚Oblečení pokrývá 90% našeho těla. Tak proč se neoblékat hezky?!‘
Paní Otepkovou považuji za jednu
z učitelek s dobrým vkusem. Její
modely nikdy neurazí, jsou příjemně decentní, hezky barevně sladěné
a vždy doplněné nějakým neméně
vkusným šperkem. Možná si říkáte,
že na fotce není nic extravagantního, vlastně ani nijak zvláštního, ale
netřeba dodávat, že v jednoduchosti je krása. Červený svetřík působí
příjemně svou barvou a v kombinaci s perlami, které pí. Otepková zvolila, není co vytknout. Tmavé kalhoty vypadají elegantně a můžete
je vzít prakticky ke všemu. Jen by
možná neuškodil nějaký další perlový doplněk, aby model nepůsobil
moc nudně. Myslím, že jakožto „učitelský model“ by rozhodně mohla
jít příkladem.
N
ikdo doufám, nepochybuje, že slečna Janovská módě moc dobře rozumí a ví, jak se hezky obléct. Její modely často obdivuji. Dnes zvolila
světlý svršek kontrastující s tmavými kalhotami. Klasická bílá košile
s dlouhým rukávem je kousek, který můžete kombinovat s různými
věcmi a vytvořit tak elegantní, ale i ‚free‘ styl. Slečna Janovská se
rozhodla sladit ji se starorůžovou úpletovou vestičkou. Úplety jsou nyní
velkým trendem a sl. učitelka zjevně ví, jak ho použít. A úzké džíny?
Ano, ano, ano! Co dodat, sl. Janovská zkrátka ví, jak na to.
Na závěr
38
-ros-
Škola přivítala rok 2011. „Až budete mít tolik let co já, také se na kavky nebudete zlobit,“ odvětila
všem, kteří se zlobili na opeřence, rušící její fasádu. Uvnitř školy se mezitím pilně studovalo. „Slovo
pilnost vychází z horlivého přikládání při pálení,“ pravil amatérský etymolog Rosocha, „jen není jisté,
co vlastně přikládáme, a jestli v konečném důsledku přikládáním nezpůsobujeme vyhoření.“ To studenti se ráčili svědomitě vypořádat s pololetím. „Pololetí pro mne znamená ještě půl roku klamných
nadějí, že se zlepším,“ odtušil šalamounsky marný septimán. Maturantům se pro změnu začalo
lehce chvět sebevědomí. „Květen bych zakázal,“ vysypal jeden z nich. „To už tady bylo,“ usmál se na
ta slova Jiří Šotola, „a z vás budou, maturanti, kuřata na rožni,“ dodal temně. „V tomhle jsou učitelé
nepoučitelní, pořád jenom straší,“ zakončil úvahy marný septimán. Mezi učebnou IVT a klubem byla
instalována zvuková stěna. „Tuhle jsme zkoušeli řvát jako paviáni a fakt jsme se neprořvali,“ mudrovali mezi sebou primáni. „Časem v klubu izolujeme všechny stěny polstrováním. Kdo se bude chtít
vyřvat, bude mít možnost,“ okomentovala paní ředitelka zvukovou stěnu. Pro změnu v knihovně začala vznikat čajovna. „Nad šálkem thé budeme filozoficky bloumat a hodnotit světová díla literatury,“
představoval nadšeně své plány knihomilovník Zdeněk Kučera. „Bohužel, thé si dávám pouze v pět,
a to je škola již uzavírána,“ odmítl nabídku čajování gentleman Petr Kopeček. Naopak, šéfredaktor
časopisu GYM, Tomáš Tichý, nabídce nadšeně přitakával: „Té Té a thé, to šlo vždy k sobě!“ Bez čaje,
zato se spoustou dobrých zpráv, se z Nizozemska vrátila Štěpánka Otepková.“Budeme se vyměňovat
a vyměňovat, až budeme jako vyměnění,“ hýřila optimismem. „Až budeme jako vyměnění, tak tady
bude hezky,“ zasnil se leckterý z Čechů. V průběhu snění se ve sklepeních vyměnily zámky. „Trochu
to teď tady připomíná Fabkův Zámek,“ komentoval tuto revoluci maturant, předváděje tak své bídné
znalosti na blížící se maturitu. „To mně už ty fabky lezou krkem,“ hudroval pan školník, „kdyby nebylo zlodějů, jak by bylo na světě hezky,“ posteskl si do morálního vakua. Když potom přišlo časně
jaro, vyšel pan školník před školu, promnul si ruce, a pronesl: „Když na to tak přijde, zámky nezámky,
přece je hezky před školou!“ „I za školou,“ přidaly se dvě marné čtvrťačky. „A co teprve, až kavky
vyvedou mladé, to bude potom krásně i na světě!“ dodala na závěr škola, a zasněně se podívala na
park, který prozměnu mlčel.
Šlesvikomiks
Inzerce
Určitě i někdo z vás by
se rád zbavil nějaké
jemu nepotřebné věci,
určitě i někdo z vás něco
shání. Neváhejte a dejte
si inzerát do Gymu!
Vaše případné inzeráty
zasílejte na e-mail: [email protected]
Nechť každá věc najde
svého milujícího majitele!
Odkoupím
Harryho
Pottera
v
němčině
(3.,4.,5.,6.,7. díl)
Lada Klimešová
Kristýna ze sexty prodá
knihu „Vítězný oblouk“
od E.M. Remarqua, jelikož se jí naskytl v
knihovně hnedle dvakrát a naopak by si
ráda zakoupila, přečetla a oblíbila Kroniku
Pickwickova klubu od
Dickense. Dále může k
prodeji nabídnout bohatý sortiment fléten ( a
snad i jeden bakeliťák
typu LOMO, ale to se
ještě musím v následujícíh hodinách ujistit. )
Cena dohodou.
Koupím následující Verneovky (250 Kč za kus)
• Tajemství pralesa
• Země kožešin
• Podivuhodné setkání v
džungli.
Všechny knihy sháním v
edici „Podivuhodné cesNabízím dvě dvouměty“ a koupím pouze se
síční morčata, jsou flezachovaným obalem.
katá černo-bílo-zrzavá
Martin Rosocha
a mají hladkou srst. V
případě zájmu mě do
týdne kontaktujte.
Lada Klimešová
Koupím sbírku Lehké a
těžké kroky od Viktora
Dyka, v dobrém stavu.
Jakub Novotný
Zapomeňte na cvičení,
pojďte na párty! ZUMBA v KKC Roháč v Zrcadlovém sále!
Roztančete se při latinskoamerických a orientálních rytmech. S
sebou dobrou náladu,
chuť pořádně se zavlnit,
setřást ze sebe stres a
pořádně to rozjet!
Každou
středu
od
18:30-20:00.
Tereza Kukačková
Prodám dvoje kolečkové brusle! Rollerblade(41) pánské, ale
dva roky sjížděné dámou, Filly (42) dámské - boty jako nové,
kolečka by to chtělo u
obou nová...cena dohodou!!
Anna Kohoutová
Odkoupím morče.
Prodám výborný třešňový kompot od mé babičky.
Ceny si určím Já.
Adam Prášil
Tatadadááá!
Slyšte všichni nadšenci
sportu, Gym potřebuje sportovního redaktora, nenechte tuto
parketu prázdnou a
zapojte se mezi nás!
Všem
příznivcům
sportu - Zdar!!!