Zavřete ústavy pro mentálně postižené

Pojednání k Evropskému roku lidí s postižením
ZAV ETE ÚSTAVY
PRO MENTÁLN POSTIŽENÉ
KAŽDÝ M ŽE ŽÍT
V OTEV ENÉ SPOLE NOSTI
Karl Grunewald
Bývalý vedoucí Odboru pro pé i o lidi s postižením,
p i Ministerstvu zdravotnictví a pé e, Stockholm
2003
1
"Všichni lidé se rodí svobodní a jsou si rovni
d stojností a svými právy." OSN 1948
Spole nost, která diskriminuje své postižené ob any, je postižená spole nost.
Profesor Mudr. Karl Grunewald,
Vesslev. 12, S-13150 Saltsjo-Duvnas, Švédsko. [email protected]
Autorská práva nevyhrazena!
2
Lidská práva jsou lidská jenom tehdy,
platí-li pro všechny
Když ve dvacátých letech myšlenky o rasové istot zm nily pohled na lidi s postižením,
p ineslo to i útlum dobro inného p ístupu k pé i o tyto lidi. Rozvinul se systém ústav a lidé
s mentálním postižením byli stále více izolováni od zbytku spole nosti.
Po celém západním sv t bylo velmi rozší eno vykonávání nedobrovolných sterilizací a za
nacistického režimu bylo v N mecku zavražd no velké množství mentáln postižených d tí,
dospívajících a dosp lých.
Žádná jiná skupina lidí nebyla vystavena takovým zásah m do jejich integrity a takovému
p edpojatému zneužívání jako d ti a dosp lí s mentálním postižením. P estože lidská práva
zahrnují i lidi s postižením, stále se považuje za p ijatelné odpírat jim p ístup k otev ené
spole nosti a uzavírat je v ústavech.
V sou asné dob jsou ústavy posledním poz statkem kolektivních ideologií minulosti, které
dávaly spole nosti právo a moc odd lovat n které lidi od zbytku komunity a omezovat jejich
svobodu, vliv a podmínky pro život.
Je dokázáno, že lidé s postižením nepot ebují žít v ústavech, a už je jejich postižení jakkoli
závažné. A život v otev ené spole nosti rovn ž vede k v tší mí e nezávislosti a k osobnímu
rozvoji jednotlivce.
Ve Švédsku a v Norsku byly už všechny ústavy pro lidi s mentálním postižením zrušeny.
Následkem toho došlo ke snížení nebo vymizení destruktivních vzorc chování do takové
míry, jakou nikdo nemohl p edvídat. Padly p edsudky, zesílila solidarita s lidmi s mentálním
postižením a humanitární síly ve spole nosti dosáhly v tšího vlivu.
Život uvnit b žné spole nosti dosud nep inesl žádné negativní dopady nebo následky. Díky
dobrým výsledk m je navíc z hlediska dlouhodobé perspektivy takový život i ekonomicky
výhodn jší.
Výsledkem všeho je, že právo žít jako ty a já se stalo politicky aktuální otázkou.
__________________________________________________________________________
Nikdo by necht l žít v ústavu, tak, jak jsou k takovému životu nuceni lidé s postižením.
Nikdo by si nezvolil život v odlou ení od svých milovaných a mimo p íze
spole nosti.
otev ené
Nikdo by necht l trávit sv j život v závislosti na lidech, které si sám nezvolil.
__________________________________________________________________________
Psychologické dopady
života v ústavu
Psychologickými dopady života uvnit ústavu už se zabývala dlouhá ada výzkum . Obecn
platí, že negativní dopady jsou mén závažné, pokud je ústav moderní a spíše menší. Ale i
když je ústav malý, je zde jasn patrný rozdíl, srovnáme-li jej s životem v b žné spole nosti.
3
Trauma situace, kdy je lov k nedobrovoln odd len od svých rodi , p átel a známého
prost edí domova, vede k hlubokému p esv d ení o vlastní necht nosti a bezmocnosti, o
tom, že lov k je spíše v cí než jedine nou lidskou bytostí.
Samotné prost edí ústavu vytvá í další handicapy, které lov ka poznamenají na celý život.
Jedná se zejména o narušení citového a sociálního vývoje jednotlivce.
Citová vyzrálost nezávisí na mí e postižení. lov k m že být pom rn inteligentní, ale citov
nezralý, zatímco n kdo se závažným mentálním postižením m že být citov docela vysp lý.
To, že má n jaký lov k se silným mentálním postižením potíže s vyjád ením svých pocit ,
nijak nevylu uje rozvinutý citový život.
Je-li lov k uzav en v ubohém a jednopohlavním prost edí a trpí-li nedostatkem osobního
života, samostatnosti a ohledu k jeho osobní integrit , naruší to rozvoj jeho normálního
citového života.
Citová nevyzrálost vede k narušenému a nedokonalému rozvoji osobnosti a opožd né
sexuální vysp losti. Je rovn ž narušen rozvoj jazyka a intelektuální rozvoj, a sice ve v tší
mí e, než bylo doposud známo.
D ti a mládež pak mají sklon k tomu, že si vyvinou zp soby vlastní stimulace, které mohou
být i sebedestruktivní povahy. U dosp lých se vyvinou r zné psychiatrické symptomy, z
nichž nej ast jší jsou agresivita a deprese, p i emž tyto symptomy mohou být odlišné od
symptom lidí bez mentálního postižení.
Výsledkem výzkum o dopadech života v ústavu bylo zavedení dvou nových pojm : sociální
deprivace a nau ená bezmocnost. Oba pojmy zárove reflektují záv ry, ke kterým tyto
výzkumy dosp ly.
N které ústavy fungují lépe než jiné, ale ani ty nejlepší nedosahují stejné kvalitativní úrovn
jako pat i n podporované skupiny za len né do b žné spole nosti. P í inou je skute nost,
že skupiny pohromad žijících jednotlivc jsou malé, žijí ve vlastních bytových prostorech,
personál má lepší pracovní podmínky a lenové t chto skupin mají více kontaktu s
p íbuznými.
Principy života uvnit b žné spole nosti
Princip normalizace
Zásadní myšlenkou je, že d ti, mládež a dosp lí s postižením by m li mít p ístup k životním
podmínkám a každodenním innostem, které jsou co nejvíce podobné takovým, ve kterých
žijí b žní ob ané.
Rodi m by se m lo dostat podpory, aby jejich d ti mohly z stat doma. Pouze za
výjime ných okolností by jim m la být dána p íležitost žít v p stounské rodin nebo v
internát .
Dosp lí by m li mít k dispozici podporu, která by jim umožnila žít podobn jako jiní dosp lí
nebo ve skupinovém domov .
Tímto zp sobem se lidé s postižením vyhnou situaci, kdy je jejich osobnost pok ivována
životem v ústavu. To, že budou sou ástí okolní komunity, povede k vytvo ení nových vztah
a k novým zkušenostem.
4
Když budou lidé s postižením žít jako ostatní, postupn se u nich vyvine vlastní denní rytmus
pokud jde o ranní vstávání, pravidelné stravování, pracovní dobu, volný as a as na
spánek. To také povede k vytvo ení normálního týdenního režimu, který jednotlivci poskytne
p íležitost ú astnit se kulturních a dalších inností v jeho okolí, a sice podle jeho vlastních
zájm .
Normální zp sob života usnadní kontakt s rodi i, p íbuznými a p áteli, a už ze sociálních i
geografických p í in. Bude-li mít lov k sv j vlastní byt v rámci skupinového domova,
umožní mu to organizovat si sv j sociální život.
Stejn jako b žní ob ané, všichni obyvatelé skupinového domova a internátu by se m li
ú astnit každodenních aktivit - d ti by m li chodit do školy a dosp lí by m li mít p íležitost
chodit do práce.
D ti, mládež a dosp lí by m li žít odd len . Uvnit širších okrsk by m l existovat prostor pro
speciální bytové prostory pro dospívající mládež i pro starší osoby.
V rámci jednotlivých v kových kategorií by nem lo existovat žádné další rozd lení podle
pohlaví nebo míry postižení. V praxi to znamená, že v jednom skupinovém domov by nem l
žít více než jeden lov k se závažným t lesným postižením, který je závislý na speciálních
hygienických pom ckách apod.
Jedinými skupinami lidí, které by m ly žít pohromad , protože mají krom mentálního
postižení n jaké další spole né postižení, jsou lidé neslyšící, kte í pot ebují personál
ovládající znakovou e , a lidé s autismem podstupující speciální lé ebný program.
Život uvnit b žné spole nosti je nezbytným p edpokladem pro to, aby mohl být jednotlivec
integrován do spole nosti - což znamená, že musí dostat p íležitost rozvíjet vztahy a ú astnit
se života komunity. Je zde zapot ebí podpory a asistence, stejn tak jako pochopení, že
k dosažení t chto cíl je pot eba ur ité množství asu.
Situace personálu
Struktura práce personálu v ústavech je více zam ená na jednotlivé pracovní úkony a
založená na rutin , než jak je tomu u personálu v za ízeních umož ujících život v b žné
spole nosti. To znamená, že personál v ústavech je zodpov dný za ur ité úkony, nap . za
istotu v kuchyni i koupeln , je sou ástí hierarchizované struktury a sotva má p íležitost
rozvíjet a zdokonalovat poskytovanou podporu.
Personál v domovech, které jsou sou ástí b žné spole nosti, cítí v tší zodpov dnost za celé
za ízení, projevuje v tší ú ast, má kladný vztah ke svému pracovišti a struktura jeho práce je
zam ená na jednotlivce. Každý zam stnanec je zodpov dný za jednoho i více obyvatel a
má na starost vše, co se v rámci domova t chto jednotlivc týká. Jejich p ístup m že být
p izp sobený pot ebám každého jednotlivce.
Princip malé skupiny
Skupina lidí s postižením žijících pohromad by m la být pouze tak velká, aby se mezi nimi
navzájem a personálem mohly rozvinout osobní a trvalé vztahy. Jelikož komunika ní
schopnosti a schopnost p edvídat r zné reakce jsou u lidí s postižením omezené, je t eba,
aby tato skupina byla malá.
5
S v tším po tem lidí ve skupin výrazn nar stá po et možných vztah . Tak nap íklad ve
ty lenné skupin m že mít každý jednotlivec vztah k jednomu z dalších, dva mohou mít
vztah k n kterému ze zbývajících dvou, t i mohou mít vztah ke tvrtému. Dohromady tak
vzniká celkem 25 alternativ. V p ti lenné skupin existuje již 90 podobných teoretických
alternativ. Výzkum a zkušenosti ukazují, že ideální je skupina asi o ty ech lenech.
Místo bydlení malé skupiny p irozen zapadne do jejího okolí a taková skupina nebude
pot ebovat po etný personál. V malé skupin nebude tak mnoho konflikt a rutinních inností
a zvýší se její ú ast na život okolní spole nosti. Každý jednotlivec dostane takovou
podporu, jakou pot ebuje.
"Lidé s postižením jsou leny spole nosti a mají právo setrvat uvnit vlastní komunity
v daném míst . M lo by se jim dostávat pot ebné podpory v rámci b žné struktury
vzd lávacích, zdravotních, pracovních a sociálních služeb."
Standardní pravidla pro rovné p íležitosti pro lidi s postižením. OSN 1993.
6
Od ústav
k domov m uvnit b žné spole nosti
__________________________________________________________________________
N kolik pojm
Život uvnit b žné spole nosti znamená, že lov k žije bu se svou rodinou, sám, nebo
v malé skupin v normálním dom , který je sou ástí obytné oblasti. Místo, kde žijí
pohromad d ti a dospívající, se nazývá skupinový domov pro d ti. Místo, kde žijí dosp lí,
se nazývá skupinový domov.
Pojem ústav ozna uje jednu i více budov, které jsou odd lené od okolí, ve kterých žije
pohromad velký po et lidí rozd lených do r zných odd lení. Ústavy pro lidi s mentálním
postižením se nazývají internátní školy, reziden ní domovy a lé ebny.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Situace d tí a mládeže
Jak ukazuje graf, ve Švédsku d íve existovaly dva druhy ústav
postižením: internátní školy a reziden ní domovy pro d ti a mládež.
pro d ti s mentálním
Internátní školy byly nahrazeny speciálními t ídami na b žných školách. To umožnilo mnoha
d tem žít doma u svých rodin, zatímco jiné, které stále žily daleko od školy, musely žít ve
skupinových domovech pro d ti existujících v oblasti školy. Byla jim poskytována p eprava
v pátek odpoledne dom a v pond lí ráno zp t do skupinového domova.
3500
3000
2500
2000
1500
1000
500
0
Residential homes
Boardingschools
Children´s
group homes
(graf: internátní školy / reziden ní domovy / skupinové domovy pro d ti)
Postupn bylo možné uzav ít reziden ní domovy pro d ti a mládež, když se rodi m dostalo
osobní a finan ní podpory, když získali právo na bezplatnou denní pé i a p edškolní
p ípravu, kterou poskytovaly místní skupiny odborník - tzv. habilita ní týmy. Rodiny rovn ž
získaly nárok na krátkodobý odpo inek od pé e o dít (obvykle pár dní nebo týden v m síci),
nebo nárok na ob asnou asistenci pe ovatele docházejícího k nim dom (obvykle pár hodin
v týdnu).
V p ípadech, kdy se rodi e nemohly starat o dít doma, bylo zavedeno právo na umíst ní ve
skupinovém domov pro ty i d ti, který existoval uvnit b žné komunity a byl zcela otev ený.
7
D tem nad sedm let s vážným postižením bylo poskytnuto další právo, a sice právo na
speciální vzd lávání v u ilištích provozovaných vzd lávací soustavou a právo na p epravu
z domova do školy a naopak.
Nejvyšší po et d tí a mládež s mentálním postižením, kte í kdy žili ve Švédsku v ústavní
pé i, je p t tisíc lidí. Dnes tu žádné ústavy neexistují. Z 19.000 d tí a mládeže, kterým se
dostává speciálního vzd lávání, žije 1.400 ve skupinových domovech pro d ti a n kolik
stovek v p stounských rodinách. Z 1.500 d tí mentáln postižených, které ješt nejsou ve
školním v ku, jich pouze 40 nežije ve vlastní rodin .
K tomu je zde ješt n kolik menších antroposofických domov a t i speciální školy pro d ti a
mládež s mentálním postižením. Tyto školy navšt vují lidé, kte í mimo své mentální postižení
jsou také nevidomí nebo neslyšící, nebo kte í mají závažná postižení e i, v etn autismu.
A tak tu dnes existuje celá nová generace d tí a mládeže s postižením, kte í jsou citov
vysp lejší a uv dom lejší, stejn tak jako nová generace rodi , kte í dob e rozumí
pot ebám svých d tí a závazk m spole nosti.
Odehrál se tento p echod od ústav pro d ti a mládež k skupinovým domov m bez
konflikt ? Celkem vzato, ano! V tšina protest docela pochopiteln zaznívala za strany
personálu. B hem úvodní fáze byly rodi e d tí umíst ných v domovech n kdy skepti tí, ale
zm nili názor, když si uv domili výhody spojené s domovy pro školáky.
Krajské ú ady, které byly vlastníky v tšiny ústav a které byly zodpov dné za domovy pro
školáky a speciální vzd lávání, nový systém p ijaly. Nakonec to pro n bylo levn jší a bylo to
i lepší pro d ti a jejich rodi e.
Situace dosp lých
Ve Švédsku v 60. a 70. letech vzrostl po et dostupných pe ovatelských odd lení
v reziden ních domovech a speciálních lé ebnách, takže všichni dosp lí s mentálním
postižením, kte í si o pé i požádali, mohli být p ijati. Viz graf. Ke konci tohoto období zde
existovalo 125 ústav , t etina z nich soukromých.
18000
16000
14000
12000
10000
Group homes
Residential homes for
adults
8000
6000
4000
2000
Special hospitals
0
(graf: speciální lé ebny / reziden ní domovy pro dosp lé / skupinové domovy)
8
Speciální lé ebny byly postupn uzavírány, jak p estávaly být pot ebné, a jejich obyvatelé
byli p emíst ni do reziden ních domov . Reziden ní domovy pak byly postupn nahrazeny
skupinovými domovy.
B hem 70. let se zvýšil po et skupinových domov . V té dob
množství center organizujících aktivity pro postižené lidi.
bylo také otev eno velké
P ibližn polovina lidí, kte í se p est hovali do skupinových domov , p išla z domu od svých
rodi , a druhá polovina z reziden ních domov .
Pozd ji se mohli do skupinových domov p est hovat i lidé se závažným postižením. V roce
1985 se parlament usnesl, že všechny zbylé reziden ní domovy mají být uzav eny, a to tak,
že nebudou p ijímat nové obyvatele. Bylo to drastické, ale velmi opodstatn né rozhodnutí!
Tentýž rok parlament rozhodl, že skupinové domovy by m ly být za azeny do systému
státních p j ek, které byly poskytovány b žným domov m. Jedinou podmínkou bylo, že
každý jedinec bude mít k dispozici vlastní byt o velikosti nejmén 40 m2, který bude sou ástí
skupinového domova.
Toto rozhodnutí bylo velmi d ležité. Lidé s postižením kone n dostali šanci žít jako ostatní
spoluob ané! A totéž se týkalo to i lidí se závažným postižením.
Dnes žije 60 procent všech dosp lých s mentálním postižením ve skupinových domovech,
20 procent jich žije samostatn a zbylých 20 procent u rodi .
Skupinové domovy jsou umíst ny v obytných budovách, adových a rodinných domech.
Další alternativní zp sob bydlení spo ívá v tom, že v jednom obytném dom existuje vedle
sebe n kolik sousedících byt a jeden z nich je vy len n pro personál a jako místo, kde se
obyvatelé mohou setkávat. Podobné místo ke scházení je asto z ízeno i pro lidi, kte í žijí
v blízkém okolí.
Každý rok se zna ný po et lidí s mentálním postižením p est huje ze skupinového domova
do samostatného bytu v sousedství, a to díky pokrok m, jakých tito lidé dosáhli v sociálních
dovednostech. Nikdo by nem l být více závislý, než je nutné! Tím, že se jednotlivec
p est huje do bytu v sousedství, také neztrácí kontakt s p áteli a personálem.
Jednou z velkých výhod skupinového domova oproti ústavu je fakt, že m že být snadno
použit i pro jiné ú ely nebo i prodán, když už není pot ebný.
Denní aktivity a volný as
Denní aktivity v rámci komunity nebo sousedství, v nichž je skupinový domov z ízen, jsou
nutné pro obyvatele skupinového domova, pro jednotlivce žijící s rodi i, ale i pro ty, co žijí
samostatn . D íve bývaly tyto denní aktivity omezeny na místo speciálních center, ale
postupn došlo k jejich rozší ení s tím, jak se více zam ily na pracovní p íležitosti. Výsledek
je takový, že se lidé s mentálním postižením, a už ve skupinkách i samostatn , ú astní na
n jakém druhu poskytování služeb nebo na výrob .
Osamocení, kterého se mnozí obávali jako d sledku života uvnit b žné spole nosti, se
nikdy nestalo skute ností. Je však nezbytné, aby personál povzbuzoval a podporoval
jednotlivé osoby p i výb ru inností, ú asti na kurzech apod. Je p irozené, že lidé s
omezenými schopnostmi pot ebují podporu, aby se mohli ú astnit r zných aktivit a erpat z
nich zkušenosti. Pot ebná je rovn ž ú ast mladých lidí, kte í organizují a vedou aktivity
volného asu.
9
Jak se ukazuje, mnoho lidí s mentálním postižením má neoby ejné schopnosti v získávání
nových p átel a navazování nových známostí. Je pozoruhodné, s jakou dovedností a radostí
se pohybují uvnit komunity. Mnozí z nich jsou také leny r zných organizací a klub .
M že kdokoli s mentálním postižením
žít ve skupinovém domov ?
Ano! Pokud je domov adaptován pro lidi postižením, m že v n m osoba s vysokými nároky
na pé i žít stejn dob e jako v ústavu. Problémy se mohou vyskytnout tehdy, mají-li
obyvatelé domova problémy s chováním, jako je nap íklad k ik a p íliš hlasité projevy. Za
t chto okolností je pot eba více personálu a v n kterých p ípadech to vedlo k tomu, že
skupinový domov byl umíst n na venkov , kde nedocházelo k rušení soused .
Existuje množství menších lé ebných domov , kde mohou dosp lí s mentálním postižením
žít po omezenou dobu. Žádní lidé mentáln postižení nežijí v psychiatrických lé ebnách
nebo v lé ebnách pro postižené. Stejn tak zde neexistují bezdomovci s mentálním
postižením.
B hem po áte ního období, tedy v 70. letech, bylo pom rn
asté, že se p i plánování
skupinových domov vyskytly stížnosti ze strany soused . Avšak díky otev enosti,
informovanosti a dob e vycvi enému personálu jsme se nau ili takovým problém m
p edcházet a minimalizovat je. Pov domí široké ve ejnosti o lidech s postižením se zlepšilo,
lidé s nimi získali zkušenosti, a tak už dnes nejsou vnímáni jako rušivý element i hrozba.
Zlepšila se situace?
Mnoho studií se zabývalo otázkou, jaké to je, když dosp lý lov k žije ve skupinovém
domov . Tyto studie potvrdily výhody takového zp sobu života oproti životu v ústavu.
50-80 procent p íbuzných lidí s mentálním postižením bylo proti uzavírání ústav . Lidé se
obávali p edsudk , s jakými se jejich dosp lé d ti setkají, obávali se, že nebudou schopné
pohybovat se v doprav , že budou osamocené, že jejich nové domovy budou trp t
nedostatkem personálu apod. Nic z toho se však nestalo! Následné studie ukazují, že íslo
spokojených p íbuzných se pohybuje kolem 80 procent.
Studie rovn ž ukázaly, že obyvatelé domov uvnit b žné spole nosti dostávají pé i, která je
více zam ená na jednotlivce, že se cítí bezpe n ji, a že pot ebují mén lék . Dramaticky
ubylo agresivního a sebedestruktivního chování. U lidí s nejzávažn jším postižením došlo
k nejvýrazn jším zlepšením v pom ru k jejich postižení.
Personál získal v tší vliv na svou práci, ubylo mu p edem stanovených rutinních úkon a
nabyl v tší svobodu k vlastní iniciativ . Na druhé stran však m l menší výcvik a mén
dohledu, než jak tomu bylo v domovech.
Sv dectví
Åke Johansson žil 32 let v reziden ním domov
výpov :
pro mentáln
postižené. Toto je jeho
Co se stane s lidmi, kte í takto žijí? Stanou se pasivními a to má za následek, že neví, co se
kolem nich d je, a že je to ani nezajímá. Berete den takový jaký je a nepátráte po tom, pro
jsou v ci tak, jak jsou. Všichni okolo vás se chovají stejn ; p echázejí kolem v jakési letargii,
která se stává až nám sí nou. Nemusíte se starat ani o své oble ení. Všechno za vás
rozhoduje n kdo jiný.
10
Nakonec toto prost edí pro vás za ne znamenat bezpe í. Máte strach z toho, co je nové
nebo odlišné. Nikdo pak ned lá problémy; nikdo neza ne k i et, že chce pry . V le to místo
opustit je zlomena, neexistuje. Uvnit takových zdí není místo pro skute ný život; a proto jej
tam taky nenajdete. lov k nežije, jen existuje.
Åkeho knížka, Kristina Lundgren. 136 stran. Riks-FUB. PO 6436 S - 113 82 Stockholm,
Švédsko.
Mají být ústavy modernizovány?
Kv li sešlému stavu mnoha ústav pro lidi s mentálním postižením v Evrop je nutná jejich
modernizace nebo výstavba nových ústav . Za této situace bychom m li zvážit, zda by
nebylo rozumn jší investovat spíše do skupinových domov a center organizujících aktivity.
Jenže takový posun v paradigmatu bude n jaký as trvat! Mezitím je tolik v cí, které by v
ústavech mohly a m ly být ud lány, a které nejsou nijak nákladné. Nap íklad:
Rozd lit ložnice nízkými p epážkami nebo záv sy.
Rozd lit klienty do malých skupin, které by m ly vlastní personál, které by žily a jedly
pohromad a m ly vlastní spole nou místnost.
Pokusit se do t chto skupin za lenit ob pohlaví.
P id lit všem klient m jejich vlastní sk í ky vedle postelí a vlastní no ní lampi ky.
Dát všem jejich vlastní oble ení a obuv, aby mohli každý den vstát a jít ven.
Poskytnout všem smysluplné denní aktivity mimo prostor, kde žijí.
Užívat velké jídelny k jiným ú el m.
Rozší it práva jednotlivých klient tak, aby mohli sami rozhodovat, jak bude vypadat
jejich den, jak použijí své peníze a naloží s volným asem.
Navýšit po et personálu a dát jim více zodpov dnosti za plánování dn a týdn
klient , které mají na starost.
Dát personálu v tší pravomoci v prohlubování kontaktu s rodi i, sourozenci a p áteli.
Konec jedné éry
Uvedený graf ukazuje po et lidí s mentálním postižením ve Švédsku žijících v ústavech mezi
léty 1880 a 2000. Doba strávená v ústavu se m že pohybovat od n kolika let až po celý
život. Odhaduje se, že celkem v ústavech žilo na 100.000 lidí.
Švédsko a Norsko jsou jedinými zem mi, které uzav ely své ústavy pro lidi s mentálním
postižením. Zna ný po et ústav byl uzav en i v Dánsku. Naopak v Holandsku se jejich
po et zvýšil. V Anglii, Walesu a ve Skotsku byly uzav eny tém všechny speciální lé ebny.
Situace v dalších evropských zemích není známa, jelikož chybí statistiky o po tu, velikosti a
povaze ústav . V 60. letech došlo k uzavírání ústav ve Spojených státech, ale d lo se tak,
aniž by náhradou vznikala jiná vhodná za ízení, což m lo za následek oprávn nou kritiku.
Nyní je tento proces zastaven.
11
16000
14000
12000
Number of beds at institutions
for intellectual disabled 1880 - 2000
10000
8000
6000
4000
2000
0
1880 1890
1900 1910 1920 1930
1940 1950 1960 1970 1980
1990 2000
(graf: po et l žek v ústavech pro lidi s mentálním postižením v letech 1880 - 2000)
12