Aldobrandino, milý manželi,1 vra

Jiří Pelán, Komické žánry ve starší italské literatuře
Středověká komika, FF UK, 19. a 20. ledna 2016
RUSTICO DI FILIPPO
1291-1300
ALDOBRANDINO, MILÝ MANŽELI
(Oi dolce mio marito Aldobrandino)
Aldobrandino, milý manželi,1
vrať nyní kamizolu Pilettovi,
vždyť je to dvorný hoch a pohotový,
a nevěř, co zlé huby semlely.
Neskláněj hlavu, kráčej vesele,
paroháč nejsi, to buď bez starosti,
on ulehl do naší postele
jen jako soused, z velké náklonnosti.
Vrať kamizolu, neboť na mou duši,
znaje tvou vůli, rád se zařekne,
že v nejmenším ji víckrát neporuší
a v našem loži už se nesvlékne.
A věz, ne křičet, mlčet spíš se sluší:
co učinil, nebylo nepěkné.
(Přeložil Jiří Pelán)
CECCO ANGIOLIERI
1255/60 – 1311/13
MELANCHOLIE MOJE ŽITÍ DUSÍ
Jiří Pelán, Komické žánry ve starší italské literatuře
Středověká komika, FF UK, 19. a 20. ledna 2016
(La mia malinconia è tanta e tale)
Melancholie moje žití dusí,
a je tak těžká, že vím, že i ten,
komu jsem trnem v oku, dneska musí
nade mnou plakat, jatý soucitem.
Té, pro niž trápím se, té, za níž slídím,
je to však fuk; a postačilo by,
kdyby mi řekla: „Já tě nenávidím!“
Hned bych se zbavil té své choroby.
Ona však stále stejnou drmolí:
ze mne jí masno ani slano není
a můžu si jít klidně kamkoli;
raduji-li se, či jsem usoužený,
z toho ji vůbec břicho nebolí.
Čert tě vem, Lásko, za to nadělení!
(Přeložil Jiří Pelán)
„BECCHINO, LÁSKO!“ – „CO CHCEŠ, FALEŠNÍKU?“
(„Becchin’ amor!“ „Che vuo’, falso tradito?“)
„Becchino, lásko!“ – „Co chceš, falešníku?“
„Odpusť mi, probůh!“ – „Cha! Až naprší!“
„Milost!“ – „To tak! A nechej toho křiku!“
„Budu už hodný.“ – „Kdo to zaručí?“
„Má dobrá vůle.“ – „Té máš jako děcko.“
„Pro tebe dost.“ – „Ani bych neřekla.“
„V čem je má vina?“ – „Kušuj, já vím všecko.“
„Pověz, má lásko!“ – „Táhni do pekla!“
Jiří Pelán, Komické žánry ve starší italské literatuře
Středověká komika, FF UK, 19. a 20. ledna 2016
„Chceš moji smrt?“ – „To chci, a v cuku letu!“
„Máš ostrý jazyk!“ – „Však se měří s tvým.“
„Tak tedy umřu!“ – „Nelži, máš se k světu!“
„Pánbůh ti odpusť.“ – „Kampak, jsi můj stín?“
„Nemohu jinak.“ – „Copak držím tě tu?“
„Držíš mé srdce.“ – „Jo, a nepustím!“
(Přeložil Jiří Pelán)
BÝT OHEŇ, VŠE BYCH SPÁLIL BEZ VŠECH ŽERTŮ
(S’i’ fossi foco, arderei lo mondo)
Být oheň, vše bych spálil bez všech žertů,
být vítr, pěknou spoušť bych natropil,
být voda, svět bych rázem utopil,
a být tak Bůh, hned poslal bych ho k čertu.
Být papež, tu bych jen tak pro zábavu
křesťanské duše řádně potýral,
a být tak císař – co bych zapíral? – ,
všem do jednoho uřízl bych hlavu.
Být smrt, tu šel bych rovnou za svým tátou,
být život, fouk bych před ním, paskřivcem!
A s mámou totéž – říkám pravdu svatou.
A být tak Cecco, jako že jím jsem,
vzal bych si každou mladou, boubelatou,
a ošklivé bych ponechal – vám všem!
(Přeložil Jiří Pelán)
Jiří Pelán, Komické žánry ve starší italské literatuře
Středověká komika, FF UK, 19. a 20. ledna 2016
LUIGI PULCI
1432-1484
Morgante, 1483
114
Morgante pravil: „Vítej, milý druhu:
rád poputuji s lahví u boku;
dva dny jsem nepil, půjde mi to k duhu.2
Jestliže se mnou přidáš do kroku,
nalezneš ve mně přítele i sluhu.
Řekni mi ještě bez všech úskoků:
je tvoje víra křesťanská, či jiná:
věříš ty v Krista, nebo v Apolina?“3
115
Margutte pravil: „Mám-li teď být zvážen,
věz: nedbám na modré ni zelené;4
v kapouna věřím, vařen buď či smažen;
a někdy v máslo; v pivo zpěněné;
též ve víno, z nějž každý bývá blažen,
ale jen v ono suché, v sladké ne;
věřím, že kdo tím mokem žízeň hasí
a kdo v něj věří, dojde věčné spásy.
116
V buchtu a vdolek věřím, tisíc láter!
Ona je matka, on syn bez viny.
Jatýrka jsou náš otec, noster pater,
troje či dvoje či kus jediný;
hlavně že i ten prcek vzešel z jater.5
Jsem stále žízniv bez vší příčiny;
a jestli Mahomet nás zbavil vína,6
Jiří Pelán, Komické žánry ve starší italské literatuře
Středověká komika, FF UK, 19. a 20. ledna 2016
pak pravím, že je sen a čertovina.
117
A Apolin je pouhé poblouzení
a Trivigant7 výmysl švindlíře!
Víra je něco jako zasvrbění:
ať holt se škrábe, kdo má puchýře!
Co ještě dodat? Moc už toho není:
ty ve mně nejspíš vidíš kacíře,
já však jen odkaz předků hodlám stříci.
Nu, nejsem půda dobrá na vinici.
118
Víru si člověk nese z domu. Kdo je
zrozen jak já, ten má to složité.
Řecká jeptiška byla matka moje,
můj otec v Burse imám v mešitě.8
V mládí jsem zpíval o záhubě Tróje,
a brnkaje na starém varytě,
stokrát jsem líčil vybranými slovy
Hektorův pád a činy Achillovy.9
119
Huba mi z toho zdřevěněla; vkrátku
jsem v zbraních našel více opory.
V mešitě jednou vyvolal jsem hádku,
a tatík přitom natáh bačkory.
Co jsem měl dělat? Využil jsem zmatku
a s touhle šavlí prchl za hory.
Co družinu však vzal jsem s sebou všecky
své hříchy – neřád turecký i řecký10 – ,
120
všecky, jež peklo ve svém lůně hostí.
Jiří Pelán, Komické žánry ve starší italské literatuře
Středověká komika, FF UK, 19. a 20. ledna 2016
Smrtelných sedmasedmdesát mám;
v zimě i v létě hřejí staré kosti.
Kolik je lehkých, spočítej si sám!
Ba, i kdyby svět trval do věčnosti
a sečetl se všechen hřích a klam,
se svými skutky byl bych pořád vpředu.
Znám je tak dobře jako abecedu.
Jiří Pelán, Komické žánry ve starší italské literatuře
Středověká komika, FF UK, 19. a 20. ledna 2016
TEOFILO FOLENGO
1491-1544
Baldus, 1540
Hle, post aliquam dobam vyvstanet před nimi cosi,
quid est o mnoho větší nežli Olympus slavný.
Et quid erat ta věc? Nu, převelká byla to slupka,
anebo je-li libo, dýně, suchá a prázdná,
která, když byla mladá a snadno požívabilis,
polívkam poskytnout mohla věru omnino mundo.
Na jednom boku zejet díra velká jak vrata;
hincve Baldus intrat, s ním šaškus a ostatní všichni.
Est ubi příbytek vzácný básníků, hvězdářů, pěvců,
všech těch, kdo lidským snům dávají zrod, lesk a výklad,
těch, kdo báchorkis lichis plnirent všeliké knihy.
Poëtae, poslyšte nyní, jaké jim připadly tresty,
poslyšte, astronomové, cantores, hadači z ruky,
nechať vás přejde chuť dál vymýšlet bajkas et bludos (…)
Lehoučká dýně, uvnitř dlabata, rolnička téměř,
ve které vesele cinkant suchá semina všude,
právem je hvězdářů dům a básníků, jakož i pěvců,
neboť jak vržený kámen se ihned deorsum vrací
a jako plameny míří vzhůru, ad supremum ignem,
tak lehké pojiž se s lehkým a liché směšuj se s lichým.
Bradýři v počtu tří tisíc, periti, jsou tam pak s nimi,
jejichž úkolem non est tentokrát holire bradas,
nýbrž de dasnis křepce kleštibus trahere zubos,
z příkazu Plutonova quoque na jeho účtum.
Každičký básník, kantor, anebo astrolog lstivý,
bradýřo subiecto tamo časté vydávat ouvej.
Barberus tuze se činí, na pevnam stolicem stojí,
kebulum deliquentorum fortiter koleny svírá.
Nullam nemá on pausam, stále do zubos ryje
Jiří Pelán, Komické žánry ve starší italské literatuře
Středověká komika, FF UK, 19. a 20. ledna 2016
ohavnís železibus, kleštibus řezákos trhat,
takže slyšíš ad coelum strašlivý stoupare jekot.
Nekončí věru nikdy krutá opera ista.
Kolik lží během dne ti zlotřilci fabricaverunt,
tolik každičký den musí ztratíre dentes;
zuby pak vytržené chudákům narostou znovu.
Proto, ó Grugno, ze sester jež jsi mi nejvíce milá,8
věz, že i já, jsa básník, navždy už zůstanu tady. (…)
Dýně jest patria mihi; musím zde o zuby přijít
za všechny lži, jež jsem vložil do této obrovské knihy.