Habartovský zpravodaj č. 2/2016

1
Vzpomínka
na Velikonoce
s DDM . . . . . . . . 6

I habartovských
obyvatel se dotkl
holocaust . . . . . . . 10

TJ Baník má
nového předsedu ... 18

2 / 2016
M Ě S TA H A B A RTOV
Uvnitř čísla příloha
V Habartově se plesalo ve stylu „první republiky“
Již celkem potřetí v pátek 18. března opanovaly společenský sál v Městském kulturním
středisku v Habartově četnické uniformy, dámy
s pérovými čelenkami a melodie, jež bývaly
hity ve dvacátých a třicátých letech minulého
století a dnes je známe především díky filmům
pro pamětníky.
MKS Habartov ve spolupráci s Československou
společností přátel vojenské historie pod vedením Jiřího Převrátila a za součinnosti s několika
dalšími zájmovými spolky připravilo na páteční
večer nevšední zábavu, kterou Prvorepublikový
ples dozajisté a bezesporu je.
Jak již bylo poznamenáno výše, drtivá většina
z asi osmdesáti hostů se ráda nechala přenést
v čase o mnohá desetiletí zpět a tomu podřídila i svou róbu. V sále tak nechyběly četnické
Jedna ze švejkovských soutěží
KVĚTEN 2016
a vojenské uniformy, nejrůznější apartní kloboučky, péřová boa a spousta dalších doplňků evokujících dobu počátků existence našeho státu.
Ples byl zahájen krátce po osmé hodině, kdy
moderátorská dvojice Věrka Kosecová a Jirka
Převrátil všechny přítomné náležitě přivítala.
A ihned v úvodu ohlásila hostům jedno milé
překvapení, neboť do sálu za zvuků prezidentské fanfáry nevkročil nikdo menší nežli sám
profesor Tomáš Garrigue Masaryk. Byl přivítán
s náležitými poctami a také tradičně chlebem
a solí. Pan prezident vykonal malou přehlídku uniformovaných složek a následně přidal
návdavkem i zpěv své oblíbené lidovky.
Poté se již zábava rozběhla zcela naplno.
Parket se pozvolna plnil tanečníky, kteří zcela
záhy podlehli nostalgickým melodiím, znějícím
z rozhlasu, gramodesek či filmového plátna
v tehdejším mladém československém státě.
O perfektní hudební kulisu se opět po roce
postarala hudební formace Melody Gentlemen
z Lednice, která tak znovu zcela naplnila očekávání organizátorů i hostů.
K nevšední atmosféře přispěla i dobová taneční
čísla např. v podobě kankánu či stepařského
vystoupení, o něž se postaraly dámy a děvčata
z tanečního studia Harmonie z Karlových Varů.
Mohla se tak stát vítanou inspirací pro další tanečníky, kteří se určitě nechtěli nechat zahanbit.
Školní bulletin
Dobovému koloritu byla samozřejmě podřízena i výzdoba sálu, v níž dominovaly barvy státní
trikolory a na stěnách byly rozvěšeny i státní
vlajky, prezidentský portrét či kopie reklam
a filmových plakátů z doby dávno minulé. Také
podávané občerstvení v podobě utopenců
a nakládaného sýra mělo podpořit nevšední
plesový zážitek a podtrhnout snahu odlišit se
od všech ostatních plesů.
Organizátoři obohatili program ještě o několik
tzv. Švejkovských soutěží, přičemž jejich průběhu sám Josef Švejk ze svého kolečkového
křesla přihlížel pobaveně bafaje ze své obligátní fajfky. Cenou pro vítěze v těchto hrách
byl litr a půl piva a také přívěsek s podobenkou
přítomného Švejka.
O vykouzlení úsměvu na tvářích hostů se
postarali organizátoři ještě jednou, když předvedli z větší části improvizovanou scénku,
ve které četníci zasahovali v hospodské rozmíšce a která byla navíc obohacena dvěma neobvyklými režisérskými povely, jimiž byly „stronzo“ a „matrix“. První zmiňovaný scénu na čas
dočista zastavil, což poskytlo prostor pro její
detailní popis a rozbor, a povel matrix veškeré
dění na scéně, a to včetně promluv jednotlivých aktérů, několikanásobně zpomalil, což
v konečném důsledku působilo velmi komicky.
pokračování na str. 5
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
2
3
SLOVO STAROSTY MĚSTA
Vážení spoluobčané, přátelé,
v současné době se nacházíme v jednom z nejhezčích období roku, kterým je právě jaro. Vše se
opět zahaluje do nejrůznějších barev a vůní, které
jistě všechny z nás naplňují energií a dobrou náladou. V souvislosti s nadcházející sezónou bych
velice rád upozornil na pár již tradičních akcí,
které se v brzké době budou v Habartově konat,
a zároveň tím všechny srdečně pozval k jejich
návštěvě. První akcí je Habartovská osmička.
Místem konání je rekreační zóna Boden, kde
se také nachází pro tuto akci nepostradatelná
in-line dráha ve tvaru číslice 8, délka jejíž trati je
něco přes tři kilometry. Termín konání je 18. 6.
2016. Další akcí je již 9. ročník Triatlonku na Kluči.
Zde bych chtěl upozornit na jednu novinku.
U Rádského koupaliště bude v rámci doprovodného programu připraveno hned několik disciplín,
které budou určeny i pro nejmenší závodníky.
Triatlonek se bude konat v sobotu 25. 6. 2016.
Pevně doufám, že na obou akcích bude velmi
hojná účast diváků, ale především závodníků.
Mnozí z Vás jste jistě zaregistrovali, že se před
časem na Kluči spustila realizace již II. etapy budování kanalizace. Dle předloženého harmonogramu
by tato akce měla být ukončena koncem října
tohoto roku. Věřím, že nenastanou žádné závažné
komplikace, které by celý průběh stavby jakkoliv
časově protáhly. Za nedlouho se také plynule naváže na II. etapu rekonstrukce veřejného osvětlení
ve městě. Převážná část této akce se ubírá páteřní
ulicí 1. Máje, tzn. od křižovatky s ulicí Hornická
až po parkoviště u in-line v Úžlabí. V návaznosti
na instalací stožárů VO bude nahrazen nově zbudovaným chodníkem onen léty užívání opotřebený starý chodník, jenž vede od Technických služeb
města až po ulici Hornická. Nového chodníku se
dočká i část ulice Sokolovská. Tato akce je vázána
na dokončení realizace stavby kanalizace. Za zmínku zcela jistě stojí i další připravovaná investiční
akce, a to demolice bytových domů v ulici Karla
Čapka č.p. 583, 585 (bývalá ubytovna). Většinová
část finančních nákladů demolice by měla být
hrazena z dotace, o kterou má město Habartov již
zažádáno. Nově by v této lokalitě mělo vzniknout
tolik potřebné parkoviště, které se svojí kapacitou
cca 50 parkovacích míst jistě uleví okolním ulicím,
a to především v zimním období, kdy se některé
ulice musí v souvislosti se s odklízením sněhu
a zimní údržbou pro parkování zcela uzavřít. Mimo
parkoviště tato plocha nabídne i prostor pro vybudování nového parku. Zde je však termín prozatím
otazníkem, neboť vše je závislé od přidělení zmiňované dotace a následných kroků nutných pro výběr
realizátorů demolice i budování parkoviště.
Upozornění pro rodiče
nově narozených dětí
Vážení rodiče,
Město Habartov i nadále vítá nově narozené
děti mezi občany města. S ohledem na ochranu osobních údajů však bylo nutno změnit
způsob organizace „Vítání občánků“.
Rodiče již nejsou k vítání zváni automatickým zasíláním pozvánek. V případě zájmu se
musí přihlásit vyplněním formuláře – přihláška
na Vítání občánků.
Formulář je k dispozici na webu města nebo
na MěÚ Habartov – matrika, kancelář č. 10
a podatelna, kancelář č. 1.
Bližší informace Vám poskytne
p. Jaroslava Jiranová, telefon 352 681 212,
e-mail: [email protected]
Přeji všem krásné prosluněné dny.
S pozdravem Ing. Petr Janura,
starosta města
Zastupitelstvo města na svém mimořádném zasedáním,
konaném dne 20. dubna 2016
projednalo návrh na podání žádosti o dotaci
ohledně demolice bytových domů v ulici Karla
Čapka čp. 583 a 585 v Habartově, schválilo podání žádosti o dotaci
schválilo projekt následného využití území
na pozemcích p. č. 172, 173 a 99/162 k.ú. Habartov
po demolovaných bytových domech v ulici Karla
Čapka čp. 583 a 585. Město se potýká s nedostatkem parkovacích míst. Cílem projektu je využití
území na pozemcích po demolovaných bytových
domech v ulici Karla Čapka výstavbou 54 nových
kolmých stání včetně 3 stání pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, úpravy
komunikace a přeložení chodníku.
projednalo požadavek pana Jaromíra Brože, prokuristy společnosti HATESPO, s.r.o., aby město
Habartov pověřilo určeného člena zastupitelstva
města k nahlédnutí do požadovaných dokumentů
a listin, pověřilo starostu města a Mgr. Jiřího Hruše
k nahlížení a pořizování kopií dokumentů společnosti HATESPO, s.r.o., dle požadavku města
Habartov jako společníka a to zejména k nahléd-
nutí a pořízení kopií následujících dokladů:
a) rozvahy a výkazu zisků a ztrát společnosti v analytickém členění za roky 2012, 2013, 2014 a 2015,
b) zápisy z valných hromad společnosti za roky
2012, 2013, 2014 a 2015,
c) přehledu civilních žalob, v nichž společnost
vystupuje.
Dále zastupitelstvo pověřilo pana Mgr. Jiřího
Hruše a starostu města k zastupování města
ve všech budoucích aktech k nahlížení do všech
dokumentů společnosti HATESPO s.r.o..
Zastupitelstvo města na svém zasedání, konaném dne 27. dubna 2016
SCHVÁLILO
- zprávu o činnosti rady města za období od 14. března 2016 do 25. dubna 2016,
- prodej bytů č.p. 89/4, 10/2, 1/6 a 606/8 do osobního vlastnictví,
- prodej části pozemku p. č. 884/1 v k. ú. Habartov
o výměře 553 m2 za účelem rozšíření pozemku pro
výstavbu rodinného domu,
- odkoupení části pozemku p. č. 884/17 v k.
ú. Habartov o výměře 90 m2 do vlastnictví
Města Habartova,
- prodej části pozemku p.č. 1130/1 v k.ú. Habartov
o výměře cca 1320 m2 za účelem výstavby rodinného domu,
- prodej pozemku p.č. 415/2 o výměře 95 m2 v k.ú.
Habartov za účelem narovnání majetkových vztahů,
- zřízení přípravné třídy pro školní rok 2016/2017
v Základní škole Habartov,
- uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene za jednorázovou úhradu ve výši 5.000,- Kč
na pozemku p.č. 959/1 v k.ú. Habartov (ul.
Ovocná),
- uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene za jednorázovou úhradu ve výši 1.000,- Kč
na pozemcích p.č. 103/1 a 213 v k.ú. H. Částkov
(Rovinka),
- závěrečný účet města za rok 2015 vč. zprávy
o výsledku přezkoumání hospodaření za rok 2015
a účetní závěrku 2015,
- změnu rozpočtu na rok 2016, rozpočtové opatření
č. 2, v rámci těchto rozpočtových opatření byla
schválena výstavba dvou diskgolfových hřišť
- vzalo na vědomí koncepci Muzea bezpečnostních
sborů v Habartově, kterou předložil pan Bc. Jiří
Převrátil, kurátor sbírky
Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí má číslo 116 006
Pracuje nonstop, je bezplatná a poskytuje diskrétně odborné rady.
Na telefonní linku 116 006 se může obrátit každý,
kdo se cítí být obětí trestného činu, a to bez
ohledu na to, zda trestný čin byl nebo nebyl
oznámen. Volat mohou oběti různých forem násilí
včetně násilí domácího. Pomoc na lince je určena i obětem nedbalostních trestných činů, např.
dopravních nehod. Linka poskytuje okamžitou
pomoc, rady a informace ženám, mužům i dětem.
Volat mohou lidé i při pouhém podezření, že jsou
obětí některé z forem domácího násilí, ať už fyzického, psychického, ekonomického, či sociálního,
stalkingu, nebezpečných výhružek a podobného
trestního jednání.
Na linku 116 006 mohou volat pozůstalí po obětech úmyslných i nedbalostních trestných činů,
kterým linka zprostředkuje rychlou a nadstandardní pomoc Bílého kruhu bezpečí nebo nejblíže
situované kvalitní služby. Linka poskytuje pomoc
KVĚTEN 2016
také svědkům trestných činů, kteří byli událostí traumatizováni, potřebují psychickou podporu
a informace o svých právech a ochraně.
Provozovatel linky Bílý kruh bezpečí věnuje výraznou pozornost prevenci kriminality a na linku
mohou zavolat i lidé, kteří se odůvodněně obávají,
že se mohou stát obětí trestného činu a svou situaci potřebují konzultovat.
Vznik a provoz této nové služby je realizován díky
finanční podpoře Nadace Open Society Fund
Praha a programu Dejme (že)nám šanci, který je
financován z Norských fondů.
Více informací naleznete na webových
stránkách www.linka-pomoci.cz
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
4
5
Ohlasy na udělení ocenění Osobnost roku
města Habartova za rok 2015
Poděkování
Rád bych touto cestou poděkoval panu
Martinu Holečkovi.
Díky jeho nezištnému daru, který jsem z jeho
rukou převzal, jsem mohl uhradit náklady
na letní tábor pro svou dceru. Nebýt tohoto
daru, nemohl bych si dovolit svou dceru
na letní tábor, pořádaný Domem dětí a mládeže v Habartově, vyslat.
Věřím, že si má dcera letní pobyt na táboře
užije, pozná nové kamarády a bude zase
o něco šťastnější.
Zároveň bych chtěl také poděkovat paní
Janě Chalupské a Ivě Dobošové za vstřícnost
a trpělivost, se kterou mi pomohly s přihlášením, nutnými doklady a organizačními pokyny.
Ještě jednou všem upřímně děkuji.
Petr Matoušek
Martin Holeček, který nedávno převzal titul
osobnost města, dlouhodobě pracuje s mládeží a to zcela nezištně mnohdy na úkor
svého volného času. Je takovým dětským
průvodcem a organizátorem mnoha akcí.
Mnohdy vymýšlí hry, stříhá a skládá pomůcky,
dolaďuje detaily a potom vše trpělivě vysvětluje a vysvětluje a vše jen proto, aby děti byly
spokojeny, bavily se a nepropadaly nudě.
Svým aktivním přístupem je tím nejlepším
naplněním mota DDM, k jehož dlouholetým spolupracovníkům patří, a které pochází
z pera Henry Fieldinga „Když děti nedělají
nic, dělají neplechu.“ a proto „Kdo si hraje,
nezlobí“
Právě díky práci s dětmi a pro děti si právem
zasloužil ocenění, které mu z rukou starosty
města pana Petra Janury bylo předáno.
pokračování z titulní str.
Program tak by vyčerpán a naskytl se prostor
pro volnou zábavu. Ta trvala asi až do druhé
hodiny, kdy byl úspěšný ples zakončen.
K tomuto bezpochyby čestnému titulu, obdržel i menší finanční hotovost a jak prohlásil,
tak i učinil.
Celou finanční částku předal otci jedné
z dívek, která pravidelně dochází na kroužky
do DDM a uhradil jí tím letní pobyt na táboře
pořádaném DDM Habartov.
Jenže ona obdržená částka ne zcela pokryla
náklady spojené s letním pobytem, a tak ani
na chvíli neváhal a k finanční odměně doložil
ještě více jak tucet stokorun z vlastní peněženky.
Je krásné, že tací lidé jsou stále mezi námi.
Lidé s velkým L. Lidé, kteří jsou ochotní
pomáhat druhým. V takových okamžicích
jsem hrdý na naše město. Protože město dělají
občané, co v něm žijí.
STŘEP, o. s., Praha - České centrum pro
sanaci rodiny - školení pořádané v prostorách
společnosti v Karlových Varech.
Činnost pracovnic je zaštítěna orgánem sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu
Sokolov a orgánem sociálně-právní ochrany
dětí Magistrátu města Karlovy Vary.
Základem úspěchu je dlouhodobá práce
s celou širokou rodinou - dětmi, rodiči, prarodiči, ostatními příbuznými, při které se
postupně odstraňují problémy související
se sociálním vyloučením (nízká vzdělanost,
nezaměstnanost, zadluženost, závislosti rodičů, špatný prospěch dětí ve škole, záškoláctví,…).
V průběhu projektu naše společnost v rámci
Sanace rodin pracovala celkem se 14 rodinami,
z toho v Habartově s 5 rodinami a v Horním
Slavkově, Kynšperku nad Ohří a Karlových
Varech celkem s 9 rodinami.
Na plese nechyběl ani Josef
Švejk
pěvem lidovky
k oblažil publikum i z
Pan profesor Masary
Petr Ondříšek
Pracovnice společnosti KSK centrum o.p.s. od 1. dubna 2015
pomáhají rodinám s dětmi v rámci projektu
„Sanace sociálně znevýhodněných rodin v Karlovarském kraji“
Díky projektu „Sanace sociálně znevýhodněných rodin v Karlovarském kraji“, podpořeného
grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska
v rámci EHP fondů (www.fondnno.cz a www.
eeagrants.cz) mohla společnost KSK centrum
o.p.s. dnem 1. 4. 2015 zahájit činnost nové
registrované sociální služby Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.
Projekt pod záštitou EU běžel od 1. dubna 2015
do 31. března 2016. V současné době je sociální služba Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi realizována především díky dotaci
z Karlovarského kraje.
V rámci realizace projektu byla navázána úzká
spolupráce mezi pracovníky KSK centrum o.p.s.,
pracovníky sociálních odborů a základních
škol v Karlových Varech, Kynšperku nad Ohří,
Habartově a v Horním Slavkově. Především
se Základní školou v Habartově funguje nadstandardní spolupráce, kdy pracovnice školy
absolvovaly pod vedením odbornice na sanaci
rodin paní Věry Bechyňové, DiS. ze společnosti
Mgr. Aleš Plevka
předseda Komise pro sport a kulturu
Projekt přinesl mimo jiné tyto konkrétní výsledky:
• zlepšení komunikace rodin s úřady – vyřízení
dávek, získání adekvátního bydlení
• komunikace s Policií ČR – trestní oznámení
na neplacení výživného
• zlepšení prospěchu ve škole – postup do dalšího ročníku - využití pedagoga naší společnosti
• příprava dítěte na nástup do 1. třídy ZŠ –
využití pedagoga naší společnosti (rozeznávání barev, …)
• pomoc při přijetí dítěte na střední školu
• komunikace rodičů s pracovnicemi OSPOD –
podmíněné odložení odebrání dětí do ústavní
péče při spolupráci rodiny s naším terénním
pracovníkem
• nácvik rodičovských kompetencí – aktivní
dohled rodičů nad školní přípravou jejich dětí
nácvik
udržení kladného rodinného finančního
•
rozpočtu
• ovlivnění klientky k návštěvě odborného lékaře
e
nčení pěkně vypečené soutěž
Vítězný tým se raduje z doko
Kankán se děvčatům vskutk
u vydařil
íky v režimu MATRIX
Potyčka galérky s četn
Kapela Melody Gen
tleman z Lednice ani
potřetí
v řadě nezklamala
Věrka Kosecová a Jirka Převrátil se postarali o bezchybné
moderování plesu
KVĚTEN 2016
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
6
7
Již podvanácté v řadě uspořádal Dům dětí
a mládeže v Habartově „Velikonoční vyrábění“
Ředitelka DDM Jana Chalupská spolu s pracovnicí DDM Ivou Dobošovou a za vydatné
pomoci party nadšenců, bez jejichž přispění by
realizace akce nebyla možná, pozvaly na sobotní
pozdní dopoledne 19. března do sálu kulturního
střediska všechny zájemce o rukodělné vyrábění
spojené s Velikonoci.
Již v úvodu mohu napsat, že toto pozvání bylo
hojně akceptováno, neboť po celé tři hodiny
trvání akce sál doslova praskal ve švech. S ohledem na to, že v prostoru bylo rozmístěno na čtrnáct stanovišť a u každého stolu bylo k dispozici
5-6 míst, která byla po většinu času stále obsazena, a navíc se lidé pohybovali ještě i všude
kolem, a tak je možné konstatovat, že návštěvnost zcela jistě a také výrazně překročila stovku.
Ředitelka DDM paní Jana Chalupská všechny
přivítala krátce po desáté hodině, přičemž takřka
vzápětí pódium přepustila žákům místní základní umělecké školy, jejichž hudební a pěvecké
vystoupení se před několika lety stalo milou součástí předvelikonoční akce. I tentokrát se jejich
hudba a zpěv staly vítanou kulisou pro mnoho
desítek párů šikovných rukou.
Pokud někdo pojal záměr vyzkoušet si vytvoření všech výrobků a také všechny techniky
zdobení kraslic, ony tři hodiny strávil opravdu
v plném nasazení. Odhaduji, že asi polovina
stanovišť byla totožná s těmi z minulých let,
jsou to osvědčené metody a stálice, které by
všem určitě chyběly, a řadí se mezi ně kupříkladu
mramorování, zdobení vajec prostřednictvím
rozpuštěných voskovek či malých elektrických
vrtaček.
Inovace tak bylo možné zaznamenat hlavně
u výrobků z barevných papírů a dalších výtvarných doplňků, kde jako na běžícím pásu spatřovali světlo světa rozverní zajíci či slepičky, které
posloužily jako stojánek na kraslice. Chybět
nemohly ani oblíbené pestrobarevné zápichy,
velikonoční testík, za jehož absolvování byla
k mání sladká odměna, či ukázka tradičního
paličkování krajek, kterému se v Habartově již
po léta věnuje paní Jana Kässová.
Ochotní instruktoři, kteří byli k dispozici u každého ze stanovišť, tak neměli takřka chvilku na vydechnutí, poněvadž uvolněná místa
se záhy zaplňovala nově příchozími. Je tedy
na místě těmto lidem velmi poděkovat, protože
sobotní dopoledne by zcela jistě mohli trávit
úplně jinak a namísto toho věnovali svůj volný
čas dětem.
S přibývajícím časem se bílá vajíčka proměňovala na paletách v ta pestrobarevná. Některá byla
polepená barevnými kvítky, na povrchu dalších
pak byla k vidění hra barev a jiná se pyšnila
naprosto originálními a neokoukanými vzory,
jaké mohou stvořit jen dětské ruce vedené notnou dávkou fantazie. Dětem se ruce postupně plnily nejrůznějšími
výrobky, které s úsměvem a určitou porcí pýchy
ukazovaly přítomným rodičům, kteří tu měli roli
pomocné ruky v tom případě, kdy si děti s něčím
nevěděly rady. Tentokrát měli dokonce i početnější zastoupení tatínkové a dědečkové, což jim
určitě slouží ke cti.
Po třech hodinách intenzivního tvoření byla
akce u konce. Výsledkem je to, že v mnoha
desítkách nejen habartovských domácností
bude sváteční výzdoba obohacena o originální
kousky, které nikde jinde nenajdete. No a to
za tu přípravu a čas strávený při realizaci akce,
která se během kalendářního roku řadí k těm
nejúspěšnějším a nejoblíbenějším, které DDM
u nás pořádá, přeci stojí. juje tradiční
a DDM, zaha
lk
te
di
ře
,
ká
ps
Jana Chalu
vyrábění
é Velikonoční
a velmi úspěšn
Atmosféru oživila hu
dební a pěvecká
vystoupení žáků ZUŠ
l ve švech
Sál doslova praska
Den s čarodějnicí v DDM
Páteční 29. duben byl opravdu ve znamení čarodějnic, protože jak jinak si vysvětlit, že nebe,
které bylo do toho dne samá kapka, najednou
prosvítilo sluníčko a mohlo se soutěžit s plným
nasazením.
Hned dopoledne byla zahrada u DDM plná
drobotiny z MŠ Habartov. Děti soutěžily na jednotlivých stanovištích a tím získávaly obrázky
netopýra, myši, klobouku atd., které čarodějnice
potřebovala pro svoje čarování. Celou dobu je
provázela hodná čarodějnice, která rozdávala
sladkosti. A ačkoliv byla opravdu hodná, budila
v dětech respekt. Po získání všech dílků, které
čarodějnice ke svému kouzlení potřebovala,
odcházely děti s odměnou a úsměvem na rtech
zpět do školky.
Další část soutěží následovala po obědě, kdy
zahrada opět ožila. Děti ze školní družiny, děti
z klubu Sluníčko a veřejnost, zaplnily zahradu,
ale tentokrát to bylo jiné soutěžení, než měly
mateřinky.
Starší děti ….náročnější soutěžení. Úkolem každého, kdo chtěl získat odměnu, bylo seskládat
z písmenek na jednotlivých stanovištích kouzelné zaříkadlo. Písmenka se ukrývala za obráz-
ky různých věcí a doplňování do hrací karty
bylo záludné, protože pod obrázkem s kladivem
mnozí čekali písmenko K – jako kladivo a ono
tam bylo písmenko O. Čarodějnice všechno
pomíchala. A jaké bylo zaříkadlo?
Hokus pokus hokusy,
Velký bonbon do pusy.
Kdo správně vyplnil, získal velký bonbon naplněný různými drobnostmi.
Díky pěknému počasí se počet soutěžících
opravdu urodil.
Areál Sluníčka se díky pěkném
u
počasí řádně zaplnil
Na veškeré dění dohlížela samozřejmě
čarodějnice, která budila respekt
Bonbony se do pusy zcela urč
itě nevešly,
ale zato skrývaly prima drobno
sti
Hotová vajíčka zářila
všemi barvami
Mgr. Aleš Plevka
předseda Komise pro sport a kulturu
Vstup do školky
Je prima tvořit s rodinou
mohly šikovné
ochotně vypo
m
ší
en
jm
ne
Těm
a tatínků
ruce maminek
Pro každé dítě je nástup do mateřské školy velmi
důležitým okamžikem v životě.
Proto by nikdo neměl brát první dny pobytu
v mateřské škole na lehkou váhu.
Pro dítě, jakéhokoli věku, je podstatné, aby vědělo, co ho v kolektivu čeká. Vhodné je využít
Dny otevřených dveří ve vybrané škole, nebo
si dohodnout termín návštěvy a jít se do školky
podívat s dítkem, aby vědělo, že se nemá čeho
obávat.
Od prvního dne, kdy dítě nastoupí do školky, se
paní učitelka snaží, aby se ve školce cítilo bezpečně a aby vědělo, že se s jakýmkoli problémem
na ni může obrátit.
KVĚTEN 2016
Mnohem lépe si děti zvykají na režim školy, když
mají k dispozici svoje dvě paní učitelky.
Celým dnem pak ve spojení s výchovně vzdělávací m procesem prolínají tzv. režimové momenty, úklid hraček, hygiena, dochází ke změně
činností, kdy se mění organizace dne (cvičení,
svačina, přesuny z herny ve třídě na cvičení,
na vycházku…) a díky nim se děti učí pravidelnosti, režimu, ale hlavně dodržování pravidel ve třídě.
K tomu, aby dítě mělo pocit jistoty, vybere paní
učitelka dítěti jeho značku, kterou má po celou
dobu chození do dané třídy, dítě má i své pevné
místečko u stolečku, svoji postýlku, a tím získává
pocit jistoty … to je moje, sem patřím.
Pocit bezpečí a jistoty napomáhá dětem v rychlé adaptaci na nové prostředí.
V průběhu roku, tak jak si děti „hrají“, se učí nejrůznějším věcem, získávají správné dovednosti
a návyky a nevědomky si formou her utužují řád
a pravidla.
Dodržování pravidel dětem pomáhá později
i v nástupu do základní školy a myslím si, že získané zásady slušného chování budou dětem velkou
výhodou po celý život.
Veronika Švajcrová
MŠ Duhová Habartov
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
8
9
Habartov prožil „Benátskou noc“, díky níž se
uzavřela aktuální plesová sezóna ve městě
„Hledám milence, zn. spěchá!“, komedie divadelní
společnosti Artur, pobavila habartovské publikum
V sobotu 2. dubna večer uspořádalo skautské
středisko Dýmka Habartov svůj v pořadí již desátý junácký ples. Každým rokem se mění téma
plesu, tím letošním se stal benátský karneval, a tak
mezi hosty nechyběl kupříkladu gondoliér a identifikace hostů byla ztížena vinou nejrůznějších
masek a škrabošek.
Na úterý 12. dubna si pro své diváky připravilo
Městské kulturní středisko v Habartově další
ze zájezdních představení, které má v podstatě
jeden hlavní cíl a to rozesmát a pobavit všechny,
kteří zavítají do místního kinosálu. Tato představení se stala v posledních letech dosti oblíbená.
I tentokrát bylo hlediště zaplněno asi ze dvou
třetin a to lze považovat za slušnou diváckou
kulisu. V Habartově se lidé na tento druh zábavy
pomalu naučili chodit a většinou neodcházejí
ze sálu zklamáni. Během cirka dvou hodin vždy
notně provětrají svou bránici a bonusem je
i osobní setkání s herci a zpěváky, které lidé znají
z televizní obrazovky. Také cena za takové představení je veskrze lidová a nejčastěji se pohybuje
od osmdesáti do sto padesáti korun, což nikdy
příliš nezhuntuje rodinné rozpočty.
Úterní představení však ve srovnání s těmi předchozími přeci jen něco postrádalo. Chyběla mu
lehkost a šmrnc a také většina hereckých výkonů
bohužel nedosahovala obvyklé úrovně. Jedinou
výjimkou snad byl hlavní představitel Jindřich
Kriegel (spoluautor komedie), který ztělesňoval
roli muže, který po dvacetiletém manželství
a po při svobodném malířském povolání, hledá
Foto na pozadí Benátek se stalo vítanou
památkou
Skautský, řekněme maškarní, ples si nenechala ujít
asi stovka návštěvníků, kteří v sobotu večer zavítali do společenského sálu Městského kulturního
střediska v Habartově. Mezi nimi samozřejmě
převládali místní skauti, kteří však byli doplněni
i o několik skautů přespolních a v hojnějším počtu
tentokráte dorazili i hosté, kteří se skautingem
nemají nic co dočinění a jen využili možnosti
dobře se pobavit. Na oplátku na ně čekal bezvadný program a také nevšedně vyzdobený sál, který
se oblékl do kombinace bílé a zlaté barvy, která je
s Benátkami historicky neodmyslitelně spojena.
Od začátku panovala na plese báječná nálada,
která byla podpořena i tím, že asi osmdesát procent příchozích rádo přijalo výzvu a na zábavný
večer dorazilo ve vhodném kostýmu. Někdy se
jednalo o dosti velkou oběť, neboť v sále panovalo poměrně značné teplo, které se pod maskou
ještě násobilo, a tak není divu, že většina masek
byla postupně odkládána.
Ples zahájil vůdce střediska Lukáš Cupal, zvaný
Kecal a krátce taky Dan Rozmahel (Tik), který
pro letošek vedl organizační tým. Zahájení bylo
velmi neformální a krátké a poté již na chvíli patřil
parket oddílu skautek, které si připravily zahajovací
předtančení. Následně již karlovarská kapela Fryzůr
vyzvala svou muzikou k tanci i všechny ostatní.
Netrvalo dlouho a taneční prostor se zcela zaplnil
a tak tomu zůstalo i po celý zbytek večera.
V průběhu následujících hodin zábavu obohatil
i různorodý doprovodný program. Diváky potěšila svým pěveckým vystoupením místní zpěvačka Lucka Siváková, která speciálně pro tuto
příležitost nacvičila i několik italských šlágrů.
V předsálí zase na diváky čekala profesionální fotografka a obrovská fototapeta Benátek,
která se stala pozadím pro památeční fotografie.
Kdo chtěl, mohl se prostřednictvím fotek vydat
i na desetiletou cestu do historie skautských plesů
v Habartově, neboť organizátoři zde na několika
panelech vyvěsily desítky snímků z minulých let.
Mnozí přítomní si tak určitě rádi připomněly plesy
věnované mafii, pirátům, scifi či dalším tematickým celkům. Došlo i na půlnoční překvapení,
které sestávalo ze stínového tance. A samozřejmě se uskutečnila i obligátní soutěž o nejhezčí
kostým, přičemž tři vybraní šťastlivci si za svou
originalitu a kreativitu odnesli báječný dort.
Velké pozdvižení opět vyvolala také tradiční
skautská soutěžní hra, ve které se tentokráte
sešlo více jak sto cen, které povětšinou poskytli
místní podnikatelé. Shon a nedočkavé pohledy
slídící okolo vystavených cen mi připomínaly děti, které jsou celé netrpělivé a které se
těší na to, co objeví ve svém kinder vajíčku.
Hodnotnější ceny, k nimž se řadily kupříkladu poukázky na volnou konzumaci v restauraci, byly losovány prostřednictvím číslovaných
vstupenek. Tím však dění ohledně přitažlivých
a tajemných balíčků nebylo ještě zcela uzavřeno,
neboť leckdy následovala hra s názvem, kterak
dědeček měnil, až vyměnil. Kde totiž chybělo
k zisku vytouženého předmětu štěstí, pomohl
často vzájemný výměnný obchod.
Zábava v sále byla vskutku perfektní. Vždyť někteří
lidé se potkávají třeba jen jednou v roce a to právě
při této příležitosti. A tak tancování ustávalo jen
Bílá a zlatá barva Benátek
a pestrobarevné
kostýmy utvořily bezvad
ný kolorit pro
skautské plesování
při pauzách kapely. Tyto chvíle pak hosté využili
k doplnění tekutin či energie prostřednictvím široké a pestré nabídky švédského stolu.
Musím napsat, že tento ples se opět po čase
po všech stránkách vyvedl na podtrženou jedničku. Nenajde se snad nikdo, kdo by na něj
rád nevzpomínal a může se tak stát třeba při
domácím přípitku ze speciální šampusové skleničky, kterou si každý jakožto malý dárek odnesl
na památku. Organizátoři si zaslouží velký dík
a pochvalu a za rok se budeme opět těšit při
skautském plesování.
Habartovští skauti děkují níže uvedeným
subjektům a firmám za jejich dary:
Hofmann Bohemia - partner gastronomie
Kooperativa - Vlastimil Sládek
Masáže - Michaela Sládková
Dek Trade stavebniny
Euro nářadí
Prodej sedacích souprav- Martin Janík
MANSORY DESIGN & HOLDING Gmbh
Avon - Iva Balešová
Dětské centrum Fantazie
Nábytek Zábranský
Zdravá výživa - Jana Holečková
Restaurace Na Truhlárně Pizza - Steak Bar Habartov
Kadeřnictví Marylin
Parfumerie - kosmetika Ludmila Hethová
Andrea Vaňková - Foto Sokolov
Kamarád psycholog
svedl
malíři manželku
Jeden z najatých svůd
ců
hra, včetně přestávky, trvala bezmála tři hodiny
a bylo to poprvé, kdy si herecký ansámbl vypůjčil
k vytvoření jednoho tzv. „štěku“ ředitelku MKS
paní Petru Šístkovou, která se tak dočkala své
neplánované herecké premiéry. Celkově jsem
tedy z aktuálního představení poněkud rozpačitý.
Ne, že by se člověk vůbec nebavil, nezasmál nebo
že by se ve hře neskrývaly dobré nápady či vtipné
narážky, ale přeci jen působí divně, když během
dvou a půl hodinové komedie největší salvu smíchu vyprovokuje zmatená myška, která se dvakrát
proběhne podél jeviště a nechtěně tak vyděsí
dámy v první řadě.
Mgr. Aleš Plevka
předseda Komise pro sport a kulturu
čka
Závěrečná děkova
svém záletu
Hlavní hrdina při
tkou
se sličnou studen
Aleš Plevka- Dr.Obeček
Výzva
Náš Zpravodaj je službou pro občany a jako
takový by chtěl také reagovat na Vaše potřeby
a podněty, a proto zde pokládáme otázku, která
by mohla přinést jistou změnu v jeho obsahové
či vizuální stránce. Dejte nám proto prosím
vědět, jaké informace v občasníku postrádáte či
co byste rádi viděli jinak. Vaše věcné připomínky
posoudíme a případně se pokusíme zavézt
do praxe. Své reakce můžete adresovat písemně
na email [email protected] nebo máte
možnost vznést podněty osobně a to na MěÚ
v kanceláři paní Z. Hudličkové.
Skautky si přip
ravily zajímavé
předtančení
vázaly
Rangers se pěkne od
nový životní náboj a povyražení v náručí mladé
fešné studentky. Tomu se dařilo publikum rozesmát i díky improvizaci a skvěle zvládnuté mimice i neotřelým fyzickým kreacím, které se svým
tělem na jevišti předváděl.
Zápletkou hry je snaha výše uvedeného hrdiny
vyvléknout se z manželských okovů, ale bohatší o polovinu majetku své manželky, která je
zámožnou majitelkou heren a automatů. Cílem
tedy je sehnat jí milence a přistihnout ji při
nevěře, která by zavdala příčinu k rozvodu, jenž
by přinesl hlavnímu představiteli prostředky
na nový život s mladou kráskou.
Plány však nevycházejí dle představ. Narážejí
na umělcovu zaostalost v oblasti nových digitálních technologií či na špatnou volbu potenciálních milenců. Hra končí v momentu, kdy se provalí malířův vztah se studentkou a jeho manželka
mu dává sbohem. Hořkost daného okamžiku je
pro hlavní postavu ještě umocněna tím faktem,
když zjistí, že jeho manželka milence již dávno
má a navíc jím je jeho dlouholetý kamarád.
Co napsat závěrem? Bylo to poprvé, kdy jsem
za několik let o přestávce viděl z kulturního domu
odcházet asi desítku diváků, bylo to poprvé, kdy
Půlnoční překvapení přineslo stínový tanec
KVĚTEN 2016
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
10
11
Mendlovi: Tragédie habartovské židovské rodiny
Dějiny holocaustu s sebou nesou statisíce zapomenutých tragických příběhů, jejichž tajemství často odkrýváme až desítky let po smrti
jednotlivých obětí. V mnoha případech totiž
z rodin nezbyl nikdo, kdo by své příbuzné
hledal, a tak jsou jednotlivé osudy obětí pozapomenuty spolu s nimi. Mnoho příběhů bez
šťastného konce lze objevit také v obcích, kde
dnes žijeme. Jedním z nich je i osud židovské
rodiny Mendlových z Habartova někdejší obce
Habersbirk.
Adolf Mendl byl židovský obchodník
v Habartově, kde se mu společně se ženou
Kateřinou v průběhu let 1892-1900 narodilo
pět dětí. Richard (1892), Max (1896), Marta
(1897), Berta (1899) a Emil (1900). Mendlovým
se narodily ještě dvě další děti. Ty však zemřely těsně po porodu. Život rodiny byl nejspíše poznamenán častým stěhováním, protože
záznamy o Mendlových máme střídavě z vesnic Bukwa (Bukovany), Habersbirk (Habartov)
a Lauterbach Dorf (Čistá). Nejdelší etapu společného života však trávila rodina v Habartově,
kde bydlela v domě čp. 160 a kde měl Mendl
svůj obchod. Zde také rodina přečkala 1. světovou válku v letech 1914-1918. Je velice obtížné
s jistotou určit průběh dospívání jednotlivých
sourozenců, protože záznamy se nám dochovaly
jen velice kusé a dohledat jakékoliv konkrétnější
zmínky je rovno malému zázraku. Z pozdějších zdrojů ovšem víme, že obě sestry, Marta
i Berta, nepracovaly, ale byly ženami v domácnosti. Nejmladší Emil se vydal na řemeslnickou
dráhu jako kožešník, což bylo jedno z nejčastěji
provozovaných židovských povolání.
Emil Mendl
Poválečné období a následná léta musela být
pro již dospělé sourozence jedněmi z nejšťastnějších úseků jejich životů. Dokladem toho jsou
především jednotlivé manželské sňatky. Max
Mendl se oženil s Růženou Östereicherovou
z Postoloprt a již 11. listopadu 1924 se jim narodil
syn Arthur. O osm let později se jejich rodina
rozroste ještě o dceru Zuzanu. To se již píše
24. říjen 1932. Marta se provdává za Kamila
Böhma z Karlových Varů, kde 1. března 1927
spatřuje světlo světa syn Hanuš a posléze
23. ledna 1932 i další syn Arnošt. Nejdéle
v rodném Habartově nejspíše zůstala druhá
z dívek, Berta. Ta totiž do manželství vstupuje
až v prosinci 1937, kdy se jejím mužem stává
Viktor Östreicher z Postoloprt (bratr Růženy
Östereicherové). Děti spolu tento pár s největší
pravděpodobností neměl. Největším tajemstvím
jsou pro nás manželství zbylých dvou chlapců.
U Emila víme, že byl ženat, ovšem bohužel se
nepodařilo dohledat s kým. Můžeme se pouze
domnívat, že jeho ženou byla Němka. Ve prospěch této domněnky by svědčil fakt, že byl
zařazen až do jednoho z posledních transportů
do Terezína. Ve většině případů se tak stávalo
u smíšených manželství. U nejstaršího Richarda
informace zcela postrádáme.
Situace jednotlivých rodin se začala měnit spolu
se vzrůstajícím mezinárodním napětím a ohrožením nacistickým Německem na konci třicátých let. Nebyla tu ovšem jen mezinárodní politika, ale také nenávist sudetských Němců vůči
židovskému etniku, žijícímu v pohraničí. Oba
tyto faktory byly rozhodující při zvažování možnosti nadále setrvat v rodném regionu či rozhodnutí urychleně jej opustit. Usuzujeme tedy,
že zmíněné rodiny odcházely z pohraničí již před
událostmi v září 1938 a to nejčastěji do větších
měst – Plzně či Prahy. Radikální obrat situace
přišel v období tzv. druhé republiky, v níž začala
platit mnohá protižidovská opatření. I ve velkých městech se tak život pro Židy v mnohém
stával těžším. Tento stav se ještě prohloubil po 15. březnu 1939, kdy došlo k rozbití Československa a následnému vyhlášení
Protektorátu Čechy a Morava, ale také ke vzniku samostatného Slovenského štátu. Židé byli
nuceni k odevzdávání nejrůznějších věcí a také se
na ně začala vztahovat platnost Norimberských
rasových zákonů. Složitým se stalo i dokazování
míst trvalého pobytu před říjnem 1938.
Max, Růžena, Arthur a Zuzana přišli do Prahy
začátkem října 1938 a pronajali si byt v ulici
Soukenická 4 v Praze II. Sám Max pracoval jako
dělník na židovském hřbitově v Olšanech. Tento
stav vydržel až do letních měsíců roku 1942, kdy
celé rodině přišlo nařízení o nástupu do povinného transportu do Terezína. Ten byl realizován
2. července 1942 a měl označení AAl. Bylo trans-
Arnošt Böhm
z Karlových Varů do vnitrozemí. V roce 1938 je
hlášená v Uhříněvsi. Z dochovaných dokumentů můžeme soudit, že rodina Böhmova tušila
nadcházející nebezpečí a snažila se ze země
uniknout již před březnem 1939. Cestovní pas
skutečně Marta Böhmová i s dětmi obdržela,
avšak jednoduše řečeno, nebylo kam jít. Židy v té
době moc evropských zemí přijímat nechtělo,
a Böhmovým se tak republiku opustit nepodařilo. Působí dosti mrazivě číst policejní záznamy, podle kterých se Marta Böhmová pokusila
s dětmi ze země dostat do Anglie ještě v srpnu
1939, avšak opět neúspěšně. Na přelomu let
1939-1940 učinila Marta poslední zoufalý pokus
o záchranu svých dvou synů, Arnošta a Hanuše.
Její naděje se tentokrát upínaly k Sovětskému
svazu. Ani třetí pokus bohužel však nebyl úspěšný. A stejně jako Maxovi přišel také Martě
v létě 1942 příkaz k nástupu do transportu AAl
do Terezína. V Terezíně byl ale jejich pobyt
krátký. Sestával pouze z dvanácti dní. Poté je
14. července 1942 čekal nucený transport AAx,
kterým byli posláni do Malého Trostince. Z rodiny Böhmových nikdo nepřežil.
O štěstí v neštěstí můžeme hovořit v případě nejmladšího ze sourozenců Emila. Jeho osud je pro
nás společně s osudem nejstaršího bratra Richarda
zahalen největším tajemstvím, především díky
absenci jakýchkoliv dokumentů. Víme ale, že
svou práci kožešníka vykonával Emil během
války v Plzni, kde bydlel na adrese Smetanovy
sady 5 a je nám známa také skutečnost, že byl
ženatý. Oproti svým sourozencům měl Emil to
štěstí, že byl do Terezína transportován až 4.
února 1945. Tedy tři měsíce před koncem války.
Tento relativně krátký čas v ghettu přežil a díky
přispění nemalé porce štěstí mohl na vlastní oči
vidět osvobození Terezína vojáky Rudé armády.
Zda tyto měsíce s Emilem v Terezíně společně
prožil také nějaký jeho rodinný příslušník, bohužel zatím nevíme.
Rodina Mendlových je jednou z mnoha rodin
postižených hrůzami válečného masakru. Devět
nevinných členů jedné rodiny se stalo oběťmi
masového zabíjení, jehož důvodem bylo pouze
odlišné náboženské vyznání. Počet obětí jedné
z největších tragédií moderních lidských dějin
je obrovský. Za tímto obrovským číslem, které
samo o sobě působí hrozivě, se však skrývá
obrovské množství jednotlivých neskutečně tragických osudů. Existence ponížených a brutálně
zavražděných lidí díky rasovým a náboženským
předsudkům. Životní příběh Mendlových i dalších šesti milionů židovských obětí by neměl být
nikdy zapomenut.
Marta Böhmová (Mendlová)
zdroj foto: Národní archiv
Aleš Vopat
Projekt ELEKTROWINu „Jsem zpět“ se úspěšně rozběhl
Hanuš Böhm
portováno 1005 lidí. V Terezíně se ovšem Maxova
rodina nezdržela příliš dlouho, jelikož již 25. srpna
téhož roku byla společně s dalšími 1000 lidmi
v rámci transportu Bc poslána do vyhlazovacího
tábora Malý Trostinec, nedaleko Minsku. Transport
Bc přežil z 1000 lidí pouze jediný člověk. Neznáme
přesné datum smrti rodiny, transportní čísla nám
ale prozrazují, že minimálně během transportu byla
ještě celá rodina pohromadě.
Podobný životní osud potkal také mladší sestru
Bertu. Ta prokazatelně utekla z pohraničí se
svým manželem Viktorem Östreicherem a zamířila do Plzně. I zde je ovšem neminul transport
do Terezína, který proběhl 26. ledna 1942. Dne
11. března 1942 pak byli zařazeni do dalšího transportu do tábora Izbica ve východním Polsku.
Tento transport s kódovým označením Aa přežilo
8 lidí. Östreicherovi bohužel takové štěstí neměli.
Druhou sestru, Martu, jsme opustili po narození druhého syna Arnošta, tedy v roce 1932.
Podobně jako Max i Marta utekla s dětmi
Stále větší obrátky nabírá projekt „Jsem
zpět“, který připravil a uvedl do provozu kolektivní systém pro sběr a recyklaci
starých spotřebičů ELEKTROWIN. Jeho
pilotní fáze začala na sklonku roku 2014.
Jde o spotřebiče, jichž se lidé chtějí
zbavit, protože je už nepotřebují. Ať už
z důvodu jejich náhrady za nejmodernější
typy nebo se například po stěhování již
nehodí, i když jsou stále funkční a mohly
by potřebným sloužit i dále.
Na tuto možnost pamatuje i zákon
o odpadech, kde se hovoří o „opětovném
použití“. To ale dlouho zůstávalo jen teorií, zejména z důvodu nákladů na technické přezkoušení nezávadnosti daného elektrozařízení tak, aby výrobek odpovídal při
předání novému majiteli všem legislativním požadavkům. Do praxe ji začal
zavádět právě ELEKTROWIN. Projekt
dostal jméno „Jsem zpět“ a podrobnosti
KVĚTEN 2016
o něm můžete získat na jeho internetových stránkách www.jsemzpet.cz.
„Nově jsme na webové stránky www.
jsemzpet.cz umístili formulář, přes který
si lidé mohou prověřit, zda jejich spotřebič vyhovuje kritériím pro zapojení
do projektu. Pokud zjistí, že vyhovuje,
mohou jej přímo nabídnout k opětovnému použití a my si pro něj přijedeme
rovnou k nim domů“ popisuje nynější
etapu vedoucí zákaznického oddělení
ELEKTROWIN a.s. Jan Marxt.
Prvním krokem bylo vytvoření sítě míst
zpětného odběru, do kterých je možné
speciálně odevzdávat i spotřebiče,
o kterých si jejich majitel myslí, že je
možné je ještě dále používat. Pomohli
ji vytvořit autorizovaní servisní gestoři, kteří jsou viditelně označeni jako
místa zpětného odběru a přípravy elektrozařízení k opětovnému použití. Ti
na základě stanovených kritérií vybírají
vhodné spotřebiče, které ještě mohou
posloužit svému původnímu účelu, provedou na nich případné drobné opravy
a garantují, že budou dále bezpečně
fungovat.
Patronátu nad projektem se ujal spisovatel Michal Viewegh, jenž návrat do života zažil na vlastní kůži. Svou zkušenost s návratem zpět do života Michal
Viewegh komentuje: „I já jsem byl vlastně
‚opraven‘ a díky tomu jsem zpět, proto
projekt smysluplného navracení spotřebičů těm, kteří je potřebují, podporuji.“
Před časem mu praskla aorta, což přežije
jen jeden z deseti lidí.
ELEKTROWIN nabízí tyto darované spotřebiče k bezplatnému užívání neziskovým
organizacím, které se věnují obecně prospěšné činnosti. První, kdo tuto nabídku
využil, byl Fond ohrožených dětí.
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
12
13
AŤ ŽIJE e.p.t.!
Firma e.p.t. connector s.r.o. se sídlem ve Svatavě
je již tradičním sponzorem naší mateřské školy.
Za finanční sponzorské příspěvky pořizuje
mateřská škola většinou nové hrací prvky pro
děti na školní zahradu. Letos nás kromě příjemné finanční částky čekalo další milé překvapení
– pozvání na exkurzi přímo do firmy.
Výlet se nám výborně hodil do vzdělávacího
tématu ,,Bez práce nejsou koláče“, ve kterém
jsme děti seznamovali s různými druhy povolání
a hodnotou lidské práce všeobecně. V pátek
22. 4. 2016 si pro naše předškoláčky přijel
autobus, který pro nás vedení firmy objednalo i zaplatilo. Pro některé děti již jízda tímto
„obrem“ byla zážitkem, neboť jely autobusem
poprvé. V budově nás přivítala krásná paní,
jak se vyjádřili naši kluci, paní ing. Pádrová,
která pro nás exkurzi zorganizovala a představila
nám pana Tótha, který nás provedl výrobními
la k vidění
Dětem firma ept nabíd
o
spoustu nepoznanéh
místnostmi. Nejprve jsme šli do dílny, kde chlapci ocenili stroje slovem „hustýýý!‘‘ a děvčátka
vydechla při pohledu na růžové balónky, kterými
byly stroje ozdobeny. Zde se děti dozvěděly, jak
se jednotlivé stroje jmenují a jak pracují. Potom
následovala soutěž, při které předškoláčci jmenovali různé druhy nářadí a nástrojů. Za své znalosti
dostali spoustu odměn – firemní kšiltovky, taštičky
na mobil, bonbony, již zmíněné balónky a konektory, které jsou hlavním výrobním artiklem firmy.
Potom jsme se vypravili do „provozu“. Tady děti
viděly zaměstnance přímo při práci. Obdivovaly
také kouzelnou skříňku se součástkami, která
se otvírala pomocí čarovné formule v počítači.
Mohly si osahat i konektory právě vyrobené,
které byly ještě teplé. A hurá do skladu! Jako
správní zaměstnanci jsme si vyzkoušeli ochranné
pracovní přilby a pozorovali s úžasem množství
materiálu vyskládaného až ke stropu. Naše
průvodkyně nás zavedla také k výtahu, který
po zadání kódu, přiveze žádanou součástku.
Exkurzi jsme zakončili v učebně s promítacím
zařízením a obrovskou tabulí, na kterou jsme
si mohli i něco nakreslit. Na rozloučenou jsme
dostali taštičky s dalšími dárky. Také děti poděkovaly za krásné dopoledne zaměstnancům
firmy předáním vlastnoručně vyrobených obrázků. Ještě společné foto a už tu na nás čeká
autobus. A teď konečně vysvětlím název celého
článku. Když děti plné dojmů, vystupovaly před
školkou z autobusu, jeden z chlapců spontánně
vykřikl „Ať žije e.p.t.!“ A mně nezbývá než s ním
a pak hurá
Ještě foto na památku
zpátky do školky
Balonky a dalš
í drobnosti ješt
ě
znásobily rado
st z výletu
souhlasit. Ať firma dlouho žije a rozrůstá se, aby
měli taťkové a mamky našich dětí dost práce.
A my se s dětmi těšíme, až příští rok zahájí e.p.t.
výrobu v nové velké hale v Habartově a opět nás
pozve na návštěvu.
MŠ Habartov, Okružní 111, okres Sokolov
Ve zdravém těle – zdravý duch
„Já mrkvičku nejím! Já nechci zelí! Mně ta brokolice nechutná!“ Že vám to něco připomíná?
Všichni víme, že by naše děti měly jíst více zeleniny a ovoce, ale jak to zařídit?
I v naší mateřské škole se snažíme naučit děti
základům zdravého životního stylu. Jedním
z dílčích projektů byl např. „Týden zdravé výživy.“ Povídali jsme si o tom, které potraviny
našemu tělu prospívají a které mu škodí, děti
vystřihovaly a třídily obrázky ze supermarketových letáků, vymýšlely jídelníčky a nakonec
ve spolupráci s rodiči přinesly doma vyrobené
„zdravé“ pomazánky. Třída se změnila v kuchyň
a děti v kuchaře. Samy si namazaly chlebové
jednohubky a nabízely ostatním. A ejhle – mrkvičkovou, česnekovou nebo rybí pomazánku
ochutnaly i děti, které se jindy ošklíbají. O tom,
že máme před sebou ještě mnoho práce, nás
přesvědčil fakt, že nakonec vyhrál Luboškův
domácí rybízový džem. Ale jak praví přísloví
„Nemusí pršet, jen když kape.“
Mateřská škola samozřejmě klade důraz
na prevenci rizikového chování, takže se děti
hravou formou učí, jak zabránit vzniku a šíření
nemocí (deset z deseti lékařů potvrdí, jak důležité je správné smrkání a mytí rukou) a také
proč je nebezpečné kouření, pití alkoholu či
užívání drog.
Významnou součástí výchovy ke zdraví je
pohyb. V uspořádání činností během dne v MŠ
dáváme mnoho prostoru k přirozenému i řízenému pohybu dětí. Během spontánní hry využíváme různé pomůcky a náčiní pro rozvíjení
hrubé i jemné motoriky, rovnováhy, procvičování nožní klenby a pohybové koordinace např.
Vítkův chodník, provazová lana, overbally,
domek se schody a skluzavkou a mnoho dalších. Denně zařazujeme rozcvičku i pohybové
hry. Nejzdravější je samozřejmě pohyb na čerstvém vzduchu, který přizpůsobujeme počasí
a ročnímu období. Na jaře starší děti absolvují
předplavecký výcvik v sokolovském bazénu.
V letních měsících se většina činností přesouvá
na zahradu, kde probíhá přirozené otužování
vzduchem a vodou.
Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem
rodičům, kteří chápou, že jídelníček ve školce musí splňovat určité normy a motivují děti
k ochutnání i takových jídel, na která doma nejsou
zvyklé. Také chválíme rodiče, kteří svým dráčatům
dávají vhodné oblečení na pobyt venku a tolerují
jeho zašpinění, protože vědí, že malý človíček
potřebuje běhat, hrát si a poznávat přírodu.
V dnešní přetechnizované době, kdy děti tráví
mnoho volného času u televize nebo počítače, je
důležité, aby měly i dostatek pohybu, sportovaly,
chodily na výlety a uměly se bavit s kamarády
a nejen s tabletem. Zdravé a fyzicky zdatné dítě
je také spokojenější a lépe se učí. Chceme mít
chytré děti? Učme je zdravému způsobu života.
Mgr. Waitová Soňa,
MŠ Okružní 111 Habartov, okres Sokolov
KVĚTEN 2016
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
14
15
2. hasičská zábava
Pro letošek nás naši politici potěšili uzákoněním
nového státního svátku a tím dnem volna navíc
na Velký pátek, který tentokráte připadl na 25. března, čehož jsme se rozhodli využít
a ke konání již druhé hasičské zábavy.
Již během dopoledne se sešli členové a členky našeho sboru v MKS Habartov k přípravě
výzdoby sálu a aranžování stolů. Na letošní
zábavu jsme si připravili pro všechny příchozí
hosty i malé překvapení a to v podobě stolu
s občerstvením (řízečky, karbanátky a různé přílohy). Za přípravu tohoto minirautíku patří velký
dík našim členkám, které se musely pořádně
točit okolo plotny J.
V předprodeji a na místě bylo prodáno zhruba
kolem 60 lístků a stejný počet lidí také na osmou
hodinu večerní dorazil. Úvodní slovo si vzal
velitel sboru Petr Majer a po krátkém proslovu
mohla zábava začít.
Kapela Fryzůr hasičsko
u zábavu
určitě neuhasila, ba na
opak
Po velkém úspěchu z minulého roku jsme opět
vsadili na jistotu a k poslechu a tanci si pozvali
opět hudební skupinu Fryzúr, která byla opět
skvělá a všechny v sále dokonale uvedla do varu
a po hodině hraní již tančili i ti, co snad nikdy
netančí.
Abychom nechali skupinu také vydechnout, byl
večer proložen dvěma vystoupeními patnáctiletého Jiřího Vojtka z Bukovan, který nám předvedl žonglování s PodPoi (svítící míčky měnící
barvy), za které sklidil obrovský aplaus.
Celý večer se prostě všichni skvěle bavili, užívali
si tance i hudby a za to všem patří veliký dík.
Nemalý dík patří i skvělé obsluze baru v čele
s paní Brožákovou a jejími děvčaty, která se
starala o přísun tekutin pro všechny zúčastněné.
Těšíme se proto také na další rok, že se opět
sejdeme v minimálně stejném počtu a se stejně
dobrou náladou.
y na škodu
níčka není nikd
že
ou
pl
ho
to
Trochu
jim
Hasiči dokázali, že
rká krev
v žilách koluje ho
Velmi děkujeme za podporu těmto sponzorům:
Městu Habartov a MKS Habartov, Fuhrmann
Medical s.r.o, AUTOFILIP
Za SDH Habartov Radek Vodrážka
předseda SDH
Taneční had, nebo snad rad
ěji hadice?
Únor v městském
klubu důchodců
Když masopust končí a kočky, tak jako každý rok
obléknou své masky, tak smíchem se otřásá celý
sál. Tu bludičky s lucerničkami vábí pány nesmělé a zbloudilé, dámy rozšafné ukazují svůj šarm,
cikánka k tomu budoucnost předvídá a různá
maska i zvířecí, rozkošnou tvář zakrývá i klaun
předvádí své divy a kašpárek ten jen smích
a radost přítomným rozdává.
Když skončí masek rej, odkryté jsou tajnosti,
pak v kole se točí celý sál. Na stolech se objeví
pohoštění chlebíčky i dorty a vínko bílé, červené
se leskne v číších. Ke všemu hudba vyhrává,
zkrátka panuje dobrá nálada, tak jako vždy
na našich setkáních.
Přijďte i vy, kteří ještě nejste členy našeho klubu
důchodců, stářím přece nekončí náš svět
maškarní
I důchodci jsou stále hraví a
jim opravdu povedly
převleky se
Březen 2016
B. Petrach
KVĚTEN 2016
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
16
17
Noc s Andersenem
Tak jsme se po roce opět dne 1. 4. 2016
sešli v naší knihovně, abychom tady prožili
noc plnou zábavy a her. Letošní ročník „Noci
s Andersenem“ se nesl v duchu oslav Karla IV.,
který je pro letošní rok nejdůležitější osobností
z našich dějin. Dne 14. 5. 2016 totiž oslavíme
sedm set let od jeho narození.
V pátek 1. 4. 2016 se okolo 18:00 hodiny začali
scházet první „spáči“. Než jsme se rozkoukali, bylo všech 17 dětí připraveno na dlouhou a nekonečnou noc s nabitým programem.
Za ten můžeme poděkovat především knihovnici Báře Tesařové. Děti se rozdělily pomocí losování na tři družstva a mohlo se začít.
Spustila se bitva ve vědomostních kvízech, které
samozřejmě tematicky souvisely s osobou Karla
IV.. Po takovém duševním vyčerpání musela
následovat odměna v podobě večeře, aby se
dočerpaly síly na další klání. Následovaly úkoly
zručnosti, dovednosti, dále sportovní disciplíny,
noční „bobřík odvahy“, také něco málo z umění
a to barvení sádrových odlitků. Po celou dobu
jsme samozřejmě dočerpávali sílu malými svačinkami, které nám chystala knihovnice Líba
Janurová a mlsáním různých dobrot, abychom
to všechno vydrželi. Ve dvě hodiny ráno jsme
pak zalehli do spacáků. Některé účastníky vše
zmohlo a okamžitě usnuli, ale našli se i tací,
kteří vydrželi až do čtvrté hodiny ranní. Nad
spáči bděli knihovnice až do půl osmé ráno, kdy
byl vyhlášen budíček. Po snídani jsme rozjeli
velký obchod s odměnami, které si děti mohly
zakoupit za penízky, které vybojovaly během
předešlého večera. Okolo deváté hodiny se
Futsalové jaro na Sokolovsku je v plném proudu
a tradiční habartovské derby nepoznalo vítěze
děti začaly rozcházet do svých domovů a jsme
přesvědčeni o tom, že jejich cesta vedla přímo
do postýlek, kam okamžitě po příchodu domů
zalehly a nechaly si zdát krásné sny plné vzpomínek na „Noc s Andersenem“.
Po zimní sezoně, kdy se futsalisté ukryli před
nepřízní počasí do sportovních hal, a kromě běžných tréninků se hrály navíc i krajské a republikové soutěže, se před několika týdny opět
rozběhly tři sokolovské futsalové soutěže hrané
pod širým nebem, jejichž jarní část rozhodne
o konečném pořadí v tabulce.
Habartov je domovem hnedle pro dva futsalové
kluby a odvěké rivaly- AC Lítov a ASK Rád
a vůbec lze napsat, že pro Sokolovsko je naše
Za městskou knihovnu Habartov
Lenka Raková
Jarda Král otvírá skóre zápasu
la naplněna soutěžeNoc s Andersenem by
. Na nudu nezbyl čas.
mi, hrami a tvořením
Tradiční předvánoční turnaje habartovských tenistů
Již se stalo tradicí, že každoročně v předvánočním týdnu probíhají v rámci TK Habartov
turnaje.
Nejinak tomu bylo také letos. Příjemné přerušení předvánočního shonu se opět uskutečnilo v našem zimním azylu v tenisové hale
na Hruškové. Dětská část soutěží se již však
uskutečnila poprvé v našem novém zázemí
VÚH v Habartově.
Dospěláckou kategorii letos opanovali výhradně muži, kteří si výborně zahráli na Hruškové
a potvrdili svou stabilní formu, kterou společně
budují již několik let.
Dorostenci se sešli k vzájemným soubojům také
na Hruškové ve složení 2 chlapci, 1 dívka. Všichni
si spolu krásně zahráli o hodnotné ceny a samozřejmě si domů odnesli také poháry.
Naši nejmladší hráči se sešli k tenisovým soutěžím v klubovně VÚH Habartov. Prožili spolu
pěkné sportovní odpoledne se spoustou soutěží
a odměnou za jejich výkony byla pěkná hromádka odměn v podobě míčků, medailí, sladkostí
a diplomů.
Dovolte mi na tomto místě poděkovat za celoroční podporu Městu Habartov, p. Jirglové
z pojišťovny Kooperativa, p. Pádrové z firmy
EPT Connector, p. Jordovi za veliký kus práce,
který odvádí při práci s dětmi a v neposlední
řadě také rodičům dětí.
Více foto z našich akcí na: http://tkhabartov.
rajce.idnes.cz
Účastníci turnaje dorostu
město z pohledu dění okolo futsalu poměrně
důležité, neboť zde bydlí Honza Rod, který již
po mnoho let organizaci futsalových klání věnuje nemalou porci svého času, přičemž nasbírané
zkušenosti zúročuje coby funkcionář a organizátor i na úrovni krajské a divizní. Habartovské
derby je i pro něj jedním z vrcholů celé sezony.
Aktuální derby se odehrálo v neděli 3. dubna
dopoledne a snad i díky ideálnímu počasí přilákalo odhadem pět desítek diváků, kteří si tento
emocemi nabitý zápas nechtěli nechat ujít. Vždy
se totiž jedná o zápas, ve kterém veškeré papírové předpoklady takřka pokaždé vezmou za své,
a postavení týmů v tabulce není vůbec v ničem
rozhodující. A ani tentokráte tomu nebylo jinak.
V tabulce aktuálně beznadějně poslední Lítovští
nastoupili do zápasu s velkým odhodláním
a ihned od úvodního hvizdu jich bylo plné hřiště. Těžili z rychlých breaků a přečíslení a také
z drobných nedorazů v rádské obraně. V cestě
jim však svými bezchybnými a občas až kouzelnickými zákroky stál brankář Roman Oswald,
který lítovské střelce přiváděl mnohdy doslova
k šílenství. Díky jeho přispění tak Rádští přestáli
úvodní tlak a poté sami udeřili a uštědřili soupeři
tvrdou lekci z produktivity. Po dvou vydařených
akcích se povedlo ASK skórovat a vypadalo to,
že navzdory nesporné aktivitě a také do určité
míry herní převaze AC bude mít zápas svého
tradičnějšího vítěze. Když se pak však Rádským
nepodařil náskok po velmi dobré šanci, po které
jen zadrnčelo břevno, navýšit již na tři branky,
vystupňovali Lítovští své úsilí a krátce před
poločasem se jim podařilo protrhnout střeleckou
smůlu a poločasové skóre korigovat na 1:2. Po půli byl obraz hry veskrze stejný, jen snad
aktivita ASK Rád směrem do útoku ještě o něco
více ochabla. Ale zákroky obou gólmanů dlouho
nedovolily změnu skóre. A to dokonce ani při
dvouminutové přesilovce, kterou díky vyloučení
R. Hankera získalo AC. Tyto dvě minuty ale
útočící tým doslova promrhal a to stejně jako
i desetimetrový kop, nařízený za šestý akumulovaný faul.
Přesto Lítovští nesložili zbraně a dál dobývali
rádskou branku. To otvíralo i jisté možnosti také
pro rychlé protiataky ráďáků, které však již další
branku nepřinesly. Nakonec se úsilí AC přeci jen
vyplatilo, když několik minut před koncem alespoň vyrovnali stav na konečných 2:2. Z mého pohledu mělo derby vše, co jsem od něj
očekával, tj. tvrdé souboje, totální nasazení,
hecování, slovní potyčky a nepřeberné množství
emocí. O konečné dělbě bodů rozhodly dle
mého soudu dva aspekty- famózní výkon brankáře Romana Oswalda a tentokráte neutuchající
snaha zlomit nepříznivé skóre, která Lítovským
v tomto případě, spolu s dodržením stanovené
předzápasové taktiky, vydržela až do závěrečného hvizdu utkání. Z pohledu postavení v tabulce
Úvodní potřesení ruk
ou
žkou pro
velkou překá
yl
b
d
al
sw
R. O
tky Lítováků
gólové chou
ASK Rád čelí trestnému kopu
je tak pro Rádské získaný bod velkou ztrátou
a pro Lítovské vítaným ziskem, nicméně vezmu-li v potaz obraz zápasu, bylo ASK nakonec
týmem šťastnějším. Čerstvé informace o tom,
jak se našim týmům v okresním přeboru daří, lze
načerpat na adrese: http://nv.fotbal.cz/futsal/
kao/ karlovarsky/sokolov/souteze.asp?soutez=953O1A
Mgr. Aleš Plevka
předseda Komise pro sport a kulturu
Za TK Habartov
Milan Rada
Svůj turnaj absolvovali i tenisté v dospělé kategorii
lo
majka v souboji tě
R. Hanker a L. Ta
na tělo
KVĚTEN 2016
R. Novák se snaží ohrozit
lítovskou svatyni
třelené branky
Lítovští se radují ze vs
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
18
19
SOUTĚŽ VE HŘE NA ELEKTRONICKÉ
HUDEBNÍ NÁSTROJE 2016
Školní rok 2015/2016 začal na Základní umělecké škole Habartov s ambicemi zúčastnit
se soutěže ve hře na elektronické hudební
nástroje. Žáci se proto celé první pololetí snažili naučit skladby, s nimiž by mohli školu reprezentovat. Do soutěže ve hře na elektronické
hudební nástroje byli za Základní uměleckou
školu Habartov přihlášeni žáci paní učitelky
Mgr. Veroniky Zábranové.
Školní kolo se konalo 12. února 2016 v hudebním sále Základní umělecké školy Habartov,
kde se na prvních postupových místech umís-
Okresní kolo soutěže
ZUŠ v Chodově
tili žákyně z pobočky ZUŠ Habartov Krajková
Valentýna Maršíková (11 let) za IV. kategorii,
Barbora Střihavková (15 let) za VI. kategorii
a za ZUŠ Habartov Eliška Vachková (14 let)
v VI. kategorii. Tyto tři žákyně postoupily do okresního kola soutěže elektronických
hudebních nástrojů, které proběhlo v Základní
umělecké škole Chodov, dne 16. února 2016.
Zde se všechny výše uvedené žákyně umístili
na 2. místě.
Mgr. Veronika Zábranová
Základní umělecká škola Habartov
na soutěžích malých hudebníků
Školní kolo soutěže ZUŠ
V letošním roce se uskutečnily soutěže žáků
ZUŠ. Kromě účasti v soutěži v oboru hra na keyboard reprezentovaly školu v oboru komorní hra
tyto soubory:
Trio zobcových fléten (Lucie Kutláková,
Markéta Hrušková a Natálie Palová ) - v konkurenci 12 souborů obsadily skvělé 2. místo
Duo příčných fléten (Lucie Kutláková, Natálie
Palová ) - v konkurenci 12 souborů obsadily taktéž bezvadné 3. místo
Základní umělecká škola Habartov, příspěvková
organizace, okres Sokolov, se může pochlubit
ještě jedním významným úspěchem. Žák Martin
Kratochvíl ze třídy p. uč. Jiřího Janaty absolvoval úspěšně přijímací zkoušky na Konzervatoř
Plzeň v oboru hra na tubu.
Upřímně všem gratulujeme.
Jiří Janata
TJ Baník Habartov informuje:
Dne 19. března 2016 se v prostorách klubovny
fotbalového klubu uskutečnila valná hromada
členů TJ Baník Habartov. Kromě členské
základny se jí účastnili i zástupci vedení města
v čele se starostou Ing. Petrem Janurou. V její
první části aktuální vedení klubu informovalo
přítomné o jeho chodu v uplynulém roce.
Hodnotily se sportovní výkony i výsledky,
materiální zabezpečení a také finanční situace
tělovýchovné jednoty. Na přetřes přišly i plánované akce, které by měly ještě zlepšit fungování celé organizace a zabezpečit vylepšení
podmínek pro sportovní činnost.
Nejdůležitější událostí však byla v druhé části
volba nového vedení Baníku. Po několika
letech, kdy se z pozice předsedy TJ snažil zajistit chod celé organizace, se rozhodl
ze svého postu odstoupit Jaroslav Klarner.
Za svou odvedenou práci si určitě zaslouží
velké poděkování.
Jak už to tak bývá, zájemců o uvolněnou funkci,
která sice v sobě obsahuje jistou společenskou
prestiž, ale navíc i mnoho starostí a velkou
porci odpovědnosti a práce, mnoho nebylo.
Respektive nebyl žádný. Nicméně po rozsáhlé
diskuzi se toto břímě rozhodl přijmout na svá
bedra pan Werner Hopf, někdejší hráč našeho
A- týmu a v současnosti také asistent trenéra
mužského celku. Werner získal jednomyslnou
podporu, a byl tedy zvolen na post předsedy TJ
Baník Habartov. Čeká ho nelehká práce, nicméně k ruce mu bude zkušený a zaběhnutý tým lidí,
neboť jinak se vedení klubu nezměnilo. V následujícím období tak TJ Baník povede pětičlenný
výbor v tomto složení:
Předseda: Werner Hopf
Sekretář: Richard Mašek
Hospodářka: Petra Bufková
Členové: Ing. Vojtěch Nádvorník, Petr Tóth
Všechny členy čeká mnoho zařizování a práce,
která snad přinese ovoce v podobě co možná
nejlepších sportovních výsledků. Jedním z nejtěžších úkolů, který tento tým čeká, je obnova
družstva žáků, aby tak byla zajištěna možnost
kontinuálního a plynulého přechodu hráčů mezi
jednotlivými věkovými kategoriemi a to od přípravky, právě přes žáky, dorost, až k A- týmu
a případně i staré gardě.
Popřejme tedy všem zainteresovaným, ať se jim
podaří jejich představy a plány naplnit a nám
divákům a fanouškům co možná nejpohlednější
dění na habartovském hřišti, které přinese góly
a body pro domácí tým.
v ulici Karla Čapka
Nově zbudované parkoviště
Nová hala ept vyžaduje vybudování přípojky tepla
Mgr. Aleš Plevka
předseda Komise pro sport a kulturu
Nová výrobní hala ept roste jako z vody, pohled od města
KVĚTEN 2016
molici a nahradí
pka , jež je určena k de
Ča
rla
Ka
ci
uli
v
va
Budo
a městská zeleň
50 parkovacích míst
ji asi
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
20
21
Děti jsou květinami našeho života
„Někdy kytka, jindy bodlák, povzdychne si mnohdy některý z rodičů. Ale nechme dnes úvah
a pojďte, budeme si o květinkách, které lemují
naše životy, trochu povídat.
Janička byla tenkrát holčička dvouletá. Pobíhala
po travnatém dvorku mezi slepicemi u své staré
tety, kam ji na pár hodin přivedla její mamka.
Náhle se pozastavila u slepičí hromádky a zeptala se: „Čo to je?“ Bylo jí sice vysvětleno, že
je to slepičí hovínko, jenže mateřskou řeč ji
neučili jenom rodiče, ale i děti, se kterými si
občas hrála. Vyměnila tedy zdrobnělé slůvko
za mnohem tvrdší a upřesnila: „Žíkám.…“ Však
si domyslíte. Následovala přednáška, že je to
ošklivé slovo, které se nesmí říkat, slepičky jsou
užitečné, dávají nám vajíčka a někdy vodí i kuřátka. Chvíli poslouchala, nakonec pravděpodobně usoudila, že povídání bylo dost, spojila tři
slova v jedno jediné rázným: „Ítelemtenatlepíty“
a šla se raději podívat na králíky. Ne, nebylo to
dítě maďarských rodičů, oba Češi jako poleno
a když slušně přeložím, pak řekla víc než jadrně: „Vykašlem se na slepici.“ Dovtípili jste se,
že první slovo bylo opět vysloveno natvrdo?
Protože léta běží, vážení, malá Janička se letos
se svým devadesátiletým manželem stěhovala
do domova důchodců a taky už překročila osmdesátku. Proč si po tolika letech pamatuji její
dávné trojsloví? Když se v naší rodině probíral
nepochopitelný skutek nebo jednání některých
lidí a rodiče usoudili, že náprava je nemožná
a zbytečná, mávnul jeden z nich rukou, pronesl:
„itelemtenatlepíty,“ a víc se k problému nevraceli.
Zůstanu ještě u dalšího, stejně starého brebty
Honzíka. Pokud se pohyboval v místech, kde
nepořádní kuřáci zanechali nedopalky, okamžitě jeden sebral a strčil do hubičky. Jednou si
ho však spletl s malým kamínkem podobného vzezření, pocumlal ho v puse a se slovy:
„Není vono,“ okamžitě vyplivnul. Šli jsme spolu
do lesa. Usadili jsme se u cesty, ale když zjistil, že na protější straně si hrají děti z družiny,
rozběhl se přes louku za nimi. Četla jsem, ale
neustále pozorovala, jestli se mi někam nezaběhl. Náhle vidím, jak mu starší chlapec dává cosi
do dlaně, malá pauza a dárce s gustem vlepil
obdarovanému pohlavek. Potrestaný však nepřiběhl s pláčem ke mně, hrál si s dětmi dál a smutně
přiběhl teprve tehdy, když děti odcházely zpátky
do školy. „Co jsi provedl tomu chlapečkovi, že ti
dal pohlavek?“ Sevřel ručičku v pěstičku a vysvětlil: „Motýka makal také.“ „Co ti potom kluk
povídal?“ „Chůůůůdáááák.“ Víte, co se vlastně
stalo? Velký kluk si usmyslel, že malého potěší,
chytil motýla a posadil ho na rozevřenou malou
pacinku. Ale obava, že motýl uletí, způsobila,
že ji pevně sevřel v pěstičku, „Motýka makal
také,“ mačkal a mačkal, až umačkal. Velký kluk
se naštval, že se zbytečně honil za motýlem,
který je teď napadrť, rozpřáhl se a trestal. U nás
po letech další rodinné úsloví. Když někdo něco
vyráběl, nebo opravoval a nepovedlo se, upřesnil
druhým slovy: „Motýka makal také. Chudák.“
Děti dokážou někdy dospělého pěkně obohatit.
Malá blondýnka mi jednou vyprávěla, jak se těší
na Ježíška. Jak Ježíšek vypadá? No přece má
po tělíčku malé bodlinky. Už jsem nepátrala, jak
na nich nosí dárky. Podobnost s ježkem čistě
náhodná.
Pokud jsem s dětmi odcházela do lesa, občas
se k nám se svolením rodičů přidávaly další.
Šel s námi jednou početný houfek uličkou
kolem Pokorných. Však znáte poslední domek
u potůčku, kterému stále starousedlíci říkávali
u Pokorných, i když tam rodina už dávno nebydlela. Po cestě jsme si povídali pohádku o Červené
Karkulce, kdy každý něco přidal, přešli jsme
potok a stoupali vzhůru. Po levé straně je taková
prohlubeň, u které stojí větší kámen. Konvoj se
tu zastavil a malý Jan, kterému dědeček říkával
Jenoušku, se náhle zeptal: „Jak to dělá vlk, když
chce mít malý vlky?“ Logická otázka. Před několika dny mu babička ve starém Habartově ukazovala kvočnu, která seděla na vejcích a vysvětlila,
že za několik dní bude vodit malá kuřátka. Takže
když slepice, tak proč ne vlk. Mám dost bujnou
fantazii, a když jsem tudy chodívala už sama,
protože děti odrostly a měly jiné zájmy, vždycky
jsem na tom šutráku viděla vlka, sedí, ocas stranou, aby nepřekážel, a čeká, až se vylíhnou vlčata.
Těžko říct, že se mu ta vejce na kameni nerozbijí.
V lese se učíme znát kytky. Ale když mi malá černovláska oznámila nad pryskyřníkem, že tohle je
puchejřkytka, místo lomikámen byl v jejím podání
lokymámen a další místo krvavec toten označil
jako krvavec tento, poznala jsem, že tudy cesta
nevede a začala jsem rostlinám vymýšlet malé
říkánky. Květinu jsme usušili, vylisovali, izolepou
připevnili na list ve školním sešitu, školáckým písmem jak kdo uměl, přidali říkánku a poznání bylo
na světě zapamatovatelné. Znáte možná tu kytku-nekytku, která zjara roste při cestě k našemu
velkému kameni, a chtějte, aby se takový prvňák
zapamatoval název kontryhel. Ale když přidáte
„v lese roste kontryhel, o jaru nám pověděl,“ nezapomene, dokonce ohromí i kantora, kterého upozorní, že umí a zná. Dávný pane učiteli, ohromila
vás i podruhé, když vám při tělocviku ukázala,
jak se tančí kozáček. Zeptal jste se, kdo ji tanec
naučil a užasl. Jenže váš údiv nebyl na místě.
Učila jsem ho vsedě na stoličce, kdežto ona okamžitě v dřepu i vestoje. Zkrátka pohybový talent.
Do naší dvouletkové miniuličky přijel jednou
pan Janura se svým povozem. To bylo pozdvižení! Z přilehlých dvouletek se sbíhaly všechny
děti, a tehdy jich tu žilo opravdu hodně, aby
je zblízka viděly. Všechny se schumelily kolem
koňských hlav, jen takový malý klouček se pořád
motal kolem jejich pozadí. Říká se, že kůň je
nebezpečný zezadu a ženská – však to znáte,
není třeba dodávat. Malého jsem tedy posílala
dopředu s poukazem, že by ho třeba některý
mohl kopnout. Malý badatel mluvil už docela obstojně, jen písmenko er mu dělalo potíže. Na rozdíl od ostatních brebtů si vypomáhal písmenkem dé, takže mi vysvětlil: „Dyž já
nevím, kde mají koníčci pdelku.“ Škoda, že aspoň
jeden z nich nezačal sypat koblížky. Došlo by
k názornému vyučování a mrňous by pochopil.
Před lety skončila rekonstrukce Národního divadla a televize v sobotu dopoledne opakovala slavnostní představení opery Libuše. Zapínám televizi, ale ještě než zazní první tóny předehry, zabuší
na naše dveře prvňák Honzík. Přiznám, moc se mi
jeho návštěva nehodila, ale dítě přece nemohu
zklamat. Vešel, kouknul na obrazovku, zeptal se,
co tam dávají a kupodivu se chtěl dívat. Usedli
jsme tedy vedle sebe, poslouchal hudbu i zpěv,
občas jsem mu tiše přiblížila děj, a když zavolala
jeho mamka s výzvou, aby šel k obědu, poprosil:
„Přijdu hned, až Libuše skončí.“ O přestávce
zhltnul náš oběd a skutečně se díval až do konce.
Za pár dní jsem se dozvěděla, že si z novin vystřihl
obrázek představitelky Libuše, uložil mezi své
poklady a po návratu ze školy si s ním povídal.
Někdy i prvňák zanechá v dospělém člověku hřejivý pocit. Brzy znovu zabušil. Chtěla jsem jeho
vjem z opery ještě umocnit, tak jsem před ním
rozevřela velkou obrazovou knihu o Národním
divadle. Prohlíželi jsme si spolu výzdobu, obrazy, sochy, povídali si o vyhoření i následných
sbírkách. Když jsem knihu ukládala, chtěl ještě
znovu vidět jeden obrázek. Byla jsem na sebe
pyšná, že jsem dítěti přiblížila umění a otázala se,
který obrázek má na mysli. Bác! „Tu paní s těma
nahatejma prsíčkama.“ Jak je známo, pýcha předchází pád. Ukázala jsem a vyprávěla, že jsou
to takové studánky, z kterých pijí malé dětičky
mlíčko, ale nevím, jak bych s takovým povídáním
uspěla dnes, kdy už k němu zvolna kráčí čtyřicítka.
Listopadový večer. Moc nemrzne, sníh už napadal a zůstal ležet. Ulicemi bloudí pětiletá holčička
a táhne za sebou sáňky. Je sama, samotinká
a bůhví, kde má rodiče. Obcházíme spolu restaurace, ale nikde ji neznají, nikdo se nepřihlásí ani
na výzvu v místním rozhlase. Zastavíme na chvíli
promítání kina, lidé naštvaní, chtějí se dívat, ale
když se pak dozvědí, o co jde, prohlížejí si holčičku ze všech stran, znovu však marně. Neřekne,
jak se jmenuje, kde má tatínka, mamku, jen sáňky
nedá z rukou a vytrvale capká. Ne, už s ní nikam
nepůjdu, vezmu ji s sebou domů, přespí u nás noc
a nějak i ten následný pláč zvládneme. Autobusy
tenkrát parkovaly na náměstí, je tu připraven i ten,
který odjíždí na noční směnu. Moc si od toho
neslibuji, ještě naposledy zkusím. „Jé, Helenko,
kde se tu bereš?“, ozve se paní z prvního sedadla.
Panenka ožije, vidí známou tvář. Neuvěřitelné.
Bylo to dítě z Bukovan. Paní ji bere s sebou, je ze
sousedství, její máma bude končit s odpolední
směnou, Helenku nechala doma s tátou. Autobus
odjel a teprve druhý den se dovídám, jak to
vlastně bylo. Táta se svým bráchou se rozhodli, že
půjdou do Habartova nakupovat. Helenku pečlivě oblékli, posadili na sáňky a vyjeli. Kde a hlavně
co nakoupili, nevím. Jisté bylo, že se vydali pak
zpět a na dítě zapomněli. Zapomenout můžete
brýle, peněženku, kufr, ale dítě? Schovejte si svůj
úžas ještě na jednu příhodu.
Přišla na úřad s pomlácenou holčičkou. Byla
na šichtě, doma dvě děti, šest a tři roky, zůstaly
s jejím manželem. Táta příliš nepečoval, odešel
do hospody, a když se dlouho nevracel, děti
dostaly hlad. Usmyslela si tedy starší sestřička, že ohřeje aspoň polívku, zapálila u sporáku
hořák tak, jak to vídala u mamky, přistrčila hrnec,
a když se začala polévka vařit a vytékat na sporák, dostavil se podnapilý otec. Sporák uhasil,
dívenku surově zmlátil, hodil na postel a odešel
zpátky do hospody. Ubohé dítě našla matka
po návratu v horečkách. Teď tu stála rozzlobená,
ukřičená, v ruce lékařské vysvědčení z ordinace
a domáhá se spravedlnosti. Něco s tím udělej,
úřade, pošli toho ožralýho mizeru před nějakou
komisi, ať ho zavřou, až zčerná, copak to jde,
takhle ublížit dítěti? Komise. Jemu i jí je doručeno předvolání. Těsně před začátkem jednání
se dostaví žalobkyně, omluví se, všechno bylo
jinak, holčička upadla na schodech, obě děti
mají zlatého tátu, o všechny se stará, peníze
vydělává, je tedy úplně zbytečné, aby oba chodili na nějaký úřad. Odešla. Uplynul necelý rok.
V obřadní síni města je vítání občánků. Sedí tu
i rodina se čtyřletým chlapečkem, sedmiletou
holčičkou a malým nemluvňátkem. Pomyslíte
sice, že někdejší odvolání způsobila manželská
postýlka, ale při pohledu na nejmenšího drobečka má vítající pocit, že páchá trestný čin.
Jestli dovolíte, zabrousím do vlastních řad. U šicího stroje stojí čtyřletý klouček a dívá se, jak mu šiju kalhotky, a ptá se:
„A kdo mi ušil jazýček?“ Tenkrát se spokojil
s odpovědí, že to byl tatínek s maminkou.
1. třída. Vrací se ze školy a hned ve dveřích
hlásí: „Nikdo nemá takový jméno jako já.
Jen já a Lebedův pes.“ Žily tu tenkrát dvě
Lebedovic rodiny a zdaleka jsem nevěděla, že jedni mají psa, který se jmenuje Ctibor.
6. třída a prosba, abych ho vyzkoušela z přírodopisu. Ne, nebyly to rostliny, ale domácí
zvířectvo. Po drobné drůbeži i větších zvířatech
jsem najednou zpozorněla. Mají mladinkou učitelku, jakpak jim asi vysvětlila rozdíl mezi býkem
a volem. „To se mu uřeže ňáký zařízení a je z něj
potom vůl,“ odpověděl nespisovně. „A víš, kde
to zařízení je?“ „No asi u mozku, když je z něj
potom vůl.“ Statečně jsem přemohla smích, ale
na výrazu mé tváře pochopil, že asi střelil vedle
a přemýšlel dál: „Že by to bylo u žaludku, u srdce,
nebo kde?“ Nebylo to ode mne moc chytré, když
jsem mu napověděla, že on to má vlastně taky.
Vyletěl jako čertík z krabičky s otázkou, jestli mu
to taky můžou uřezat. Zamítla jsem a nezbylo,
než pojmenovat a umístit. Taky se zeptat, jestli ví,
k čemu to „zařízení“ slouží. „Já nevím jak komu,
ale já to mám k cejtění.“ Byla jsem vedle. Proč
zrovna k cítění? „No když se do toho v tělocviku
náhodou praštím, tak to strašně bolí.“ Plyne
z té rozmluvy poučka. Pozor páni na tělocvičnu,
strašně to bolí. Po třídní schůzce jsem chtěla
historkou potěšit mladičkou učitelku přírodopisu. Užasle se na mne podívala a tónem staré,
zasloužilé pedagožky řekla: „To se teda divím,
když jsme si to tak krásně vysvětlili.“ Rázem jsem
si připadala jako žáček u tabule, který neumí.
9. třída a komplexní hodnocení žáka. Pilný,
vytrvalý, přemýšlivý, ukázněný, po celou školní docházku s vyznamenáním, sportovec. Safra
kluku, to je hodnocení jak pro ministra. Až na ten
závěr. Nedoporučuje se na studium na střední
škole. Nemá v pořádku rodiče. Kdyby se před
dvaatřiceti lety neustlal pod skálou a víc se
do života nevrátil, bylo by mu letos šedesát.
Přemýšlím.
Snad
negativní
konec
jeho pochvalného hodnocení způsobil ten nespisovný bejk, co mu u mozku
uřezali ňáký zařízení a byl z něj potom vůl.
Své vyprávění končím zvláštním setkáním.
Obyčejná ženská, řekli byste na první pohled.
A vidíte, právě ona přijala se svým mužem
do rodiny vinou dospělých psychicky narušeného
chlapce s minimálními hygienickými návyky i problematickým chováním. Snad v té chvíli potřebovala někoho, kdo by naslouchal a komu by svěřila své starosti. Nebylo jich opravdu málo. Když
odcházela, ještě se ve dveřích otočila a řekla:
„Snad se nám podaří vychovat z něj – to …,“ chvíli
hledala výraz a pak krátce dodala: „Člověka.“
Milí rodiče, i když se občas popícháte o trny, přeju
vám, abyste z kytiček svého života vychovali –
člověky.
Miroslava Sčotková
Poděkování
Chtěla bych na tomto místě poděkovat panu
Pavlovi Majerovi z Vodohospodářské společnosti Sokolov, který přišel se skvělým nápadem
a v době přerušení dodávky elektřiny nám nabídl k zapůjčení centrálu, aby mohly být v provozu
alespoň 2 třídy. Díky této nabídce jsme den bez
elektřiny všichni zvládli.
Moc si ochoty a vstřícnosti pana Majera vážíme.
Děkujeme.
Za MŠ Duhová Habartov
Eva Dvořáková, ředitelka školy
KVĚTEN 2016
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
22
23
inzerce
Dům dětí a mládeže v Habartově pozval
rodiče s dětmi na hravou vycházku
KAMENICTVÍ GRABSTEINE - ZÁMEČNICTVÍ
Již pošesté v řadě si pracovnice habartovského
DDM ve spolupráci s partou nepostradatelných ochotných dobrovolníků připravily akci
pod názvem „Mámo, táto, pojď si se mnou
hrát“, která si klade za cíl, aby rodiče dostali
možnost a důvod strávit se svými dětmi nějaký
ten čas při společném hraní.
Akce byla naplánována na pátek 13. května, kdy
se od sedmnácti hodin vydávaly na 2-3 kilometrovou lesní vycházku skupinky dětí a dospělých. Tentokráte však jednoznačně převažovaly
maminky nad tatínky, neboť akce kolidovala
s utkáním naší hokejové reprezentace na mistrovství světa, které tak u mužských zástupců
rodin dostalo nejspíše přednost.
Start se tradičně nacházel u DDM, kde Jana
Chalupská a Iva Dobošová trpělivě a opakovaně instruovaly všechny příchozí, kteří se
postupně, vybaveni žlutým papírovým kruhem, jenž představoval základ slunce, vydávali
na lesní procházku.
Během ní je čekalo asi dvanáct stanovišť
a na nich i plnění jednoduchých úkolů. Ty byly
jak čistě pohybové tak také zaměřené na další
nejrůznější dovednosti. A poněvadž smyslem
bylo společné hraní, museli se, pokud chtěli
získat dvojnásobný počet slunečních paprsků,
aktivně do jejich zvládnutí zapojit i dospěláci.
Drtivá většina z nich to také s úsměvem udělala, a tak žlutý kotouč se začal záhy pyšnit přibývajícím počtem nalepených žlutých proužků.
Na trať se postupně vydalo 43 rodičů a 67 dětí,
a tak není divu, že se těm desítkám sluníček
podařilo zahnat i hrozící průtrž mračen a došlo
jen na nějakou tu občasnou přeháňku. Jinak
bylo v lese ale opravdu krásně.
Celá procházka mohla většinou trvat tak něco
přes hodinu, a pokud se pak účastníci vrátili
zpět k Domu dětí a jejich slunce naplno zářilo,
čekala je zasloužená odměna. Pro rodiče se jí
stala čokoláda opatřená i poděkováním za to,
že si udělali čas na svoje děti, a těm snad udělaly radost žertovné hopsající zuby, nafukovací
balonky s nápisem DDM a další drobnosti.
Akce trvala něco přes dvě hodiny a znovu
dokázala, že někdy stačí opravdu celkem
málo pro to, aby se děti cítily spokojené, a to
je snad i nejhlavnějším cílem všech rodičů.
Barevná překáž
kovka potrápila
koordinaci po
hybů
KVĚTINÁŘSTVÍ RÁCHEL
Žáček & Žáček
Stanislava Žočková
Provozna: Nový Kostel 201, Habartov 349
Telefon, fax: 354 599 718 / Mobil: 602 848 039
Náměstí Přátelství 109, Habartov
www.kamenictvizacek.wz.cz
VELKÝ VÝBĚR PŘÍRODNÍHO KAMENE
inzerce zpracování kamene • výroba pomníků • renovace pomníků • schody
zahradní architektura • parapety • kuchyňské desky • hřbitovní doplňky
Nabízí
• vázané živé i umělé květiny
• keramiku
• dárkové zboží
Objednávky na tel. 602 587 031
ČIŠTĚNÍ KOBERCŮ A SEDACÍCH
á
Pracovnice DDM J. Chalupsk
akce
íky
stn
úča
jí
a I. Dobošová instruu
SOUPRAV ČISTÍCÍM STROJEM KÄRCHER
Čistím strojem KÄRCHER
Před návštěvou není třeba nic vyklízet.
Havlík Petr, Pionýrů 1293, Sokolov.
Mobil: 602 840 723
Pracovníkům DDM a asi dvěma desítkám
pomocníků, bez jejichž obětavosti by se to
prostě a jednoduše neobešlo, tak znovu a zcela
po právu náleží velikánský dík za to, že tento cíl
pomohli v pátek třináctého v Habartově a jeho
příměstském lese naplnit.
TRUHLÁŘSTVÍ
Jaroslav Dvořák
Nabízíme Vám výrobu:
• kuchyňských linek
• vestavných skříní
• bytového nábytku
• kancelářského nábytku
Mgr. Aleš Plevka
předseda Komise pro sport a kulturu
www.nabytek-dvorak.com
Tel.: 777 262 272
Záchrana plyšáka
v tunelu se všem
vydařila
účastníky
elivě čekaly dětské
trp
y
nk
lo
ba
í
ac
Nafukov
Za splněný úkol přibývaly slunci paprsky
KVĚTEN 2016
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
24
25
Aprílové počasí skautskému pálení čarodějnic
v Habartově nakonec přeci jen přálo
Po týdnu v jehož průběhu se nám ještě prostřednictvím sněhové nadílky a teplot pod
bodem mrazu připomněla svými rozmary paní
Zima, se sobotní počasí značně proměnilo,
což zcela jistě uvítali habartovští skauti, kteří si
na sobotní podvečer tradičního 30. dubna připravili pro děti zábavný program.
Zasloužilé čarodějnice s úsměvem, ale pečlivě střežily vchod do skautského areálu
Poslední duben pro letošek vyšel na sobotu, což
sice značí, že jsme vinou sváteční neděle přišli
o jeden den pracovního volna, ale pro skauty ze
střediska Dýmka Habartov to znamenalo, že finální
přípravy akce pro širokou veřejnost bylo možné
naplánovat na sobotní dopoledne, a zvládnout
je tak v mnohem poklidnějším tempu, než když
poslední duben připadne na všední den, kdy jsou
mnozí zaneprázdněni pracovními povinnostmi.
Ve skautském areálu tak bylo živo už od deváté
hodiny dopolední, kdy se všichni činili, aby
v pozdní odpoledne mohli přivítat příchozí
hosty. Celý areál byl uklizen, připravovalo se
venkovní posezení, táborový kruh s ohništěm
Památeční foto v čaro
dějnické
kulise sestry Milušky
a dostatečnou zásobou klacků na opékání čehokoliv, zázemí bufetu, dokončovala se májka,
pódium a vůbec celková výzdoba areálu.
Zbyl i čas na několikahodinový polední odpočinek, a když se se pak okolo čtvrté hodiny všichni
znovu sešli, bylo nutné již jen dochystat registraci čarodějnic a rozmístění herních stanovišť
pro děti.
Již před půl pátou se před areálem začali scházet první návštěvníci. Vstupné bylo zcela dobrovolné a tuším, že podruhé v historii se výtěžek
z něj skauti rozhodli věnovat na charitativní
účely. Zatímco poprvé putovaly takto získané
prostředky až do vzdálené Indie, tentokráte
se ze 4000Kč může těšit Natálka Hajduová
ze Starého Sedla, která trpí chorobou zvanou DMO – spastická diparéza, což je jedna
z forem dětské mozkové obrny. Peníze využije na tolik potřebný lázeňský pobyt. Ostatně
Natálce skauti pomáhají i prostřednictvím sběru
plastových víček a i tímto činem naplňují jedno
ze svých základních pravidel, jímž je pomoc
druhým.
Počasí v Habartově bylo vskutku příjemné, svítilo sluníčko a rtuť teploměru o několik stupínků
překročila plusovou desítku, a tak na skautské
čarodějnice, které jsou cíleny především na rodiny s malými dětmi, dorazilo odhadem něco mezi
třemi a čtyřmi sty návštěvníky.
Registrací prošlo na pět a dvacet čarodějnic
a čarodějů, kteří se utkali o titul Miss čarodějnice
2016. O pořadí rozhodovalo bodování náhodně
vybraných porotců, kteří to však organizátorům příliš neulehčili, pomoci proto musela další
vedlejší kritéria. Nicméně nakonec se trojice
„krasavic“ mohla přeci jen těšit z korunky, šerpy
a dárku. Titul Miss sympatie si vysloužila jednomyslně zvolená N. Hajduová, která přijala skautské pozvání a na akci osobně a navíc i v převleku
dorazila.
Krajkovská kapela Crazy House Band se postarala
o hudební doprovod akce
Skautkám maska sluší
možná
více jak civil
Ostatní děti mezitím absolvovaly hry a soutěže,
přičemž splnění disciplíny bylo zaznamenáno
do průvodní karty. Po jejím vyplnění a odevzdání si děti mohly vybrat z nabízených odměn.
K mání bylo i tradiční lezení na májku a opékání
buřtů a čarodějnice. Všude panovala poklidná a pohodová atmosféra, děti dostaly prostor se vydovádět a dospělí
jen tak volně posedět a poklábosit se známými. Využili k tomu zázemí bufetu či dostatku
vlastních přinesených zásob. Dobrou zábavu
jistě obohatila i živá muzika, o kterou se postarala kapela Crazy House Band z Krajkové, která
něco přes dvě hodiny odehrála bez nároku
na jakoukoliv odměnu. Okolo osmé večerní se
areál již pomalu vyprazdňoval a pouze u ohně
zůstávalo několik vytrvalců.
Všichni organizátoři a pomocníci odvedli bezvadnou práci. Jsem přesvědčen o tom, že menší
děti, pro něž je akce primárně určena si těch
několik hodin na čerstvém povětří a s dobrou
zábavou řádně užily. Odrostlejší roveři se pak
chopili role hlídačů, aby skautská májka dožila
rána a po celý květen tak byla součástí areálu klubovny. Neděli pak skauti pojali opravdu
ve stylu Svátku práce, neboť je čekal finální
úklid celého areálu, těšit je však kromě slušné
návštěvy může i onen fakt, že touto akcí spolu
s návštěvníky pomohli dobré věci a to se cení.
Aleš Plevka- Dr.Obeček
nadšení
tus vyvolala
ru
B
y
in
p
ku
s
Píseň od
skautů
drostlejších
i u značně o
Děti z mateřské školy na lyžích
Naše Mateřská škola Duhová v loňském roce
obdržela nabídku Skiareálu Mariánské Lázně
a Sportovní a vzdělávací agentury Yellow
Point zúčastnit se týdenního skupinového
lyžařského výcviku určeného dětem z mateřských škol. Nabídka zahrnovala dopravu
do místa konání výcviku, zapůjčení kompletního lyžařského vybavení a výuku pod
vedením zkušených instruktorů po dobu pěti
pracovních dní, a to vždy dvě hodiny denně.
Tato nabídka byla velice zajímavá a my jsme
si řekli, proč nezkusit něco nového, pro děti
zajímavého a rozhodně přínosného. Pobytu
na čerstvém vzduchu není nikdy dost, a když
to bude navíc i na sněhu – tomu se nedá
odolat. A tak 15. února letošního roku vyjelo
na svah v Mariánských Lázních 11 dětí na historicky v pořadí první lyžařský výcvik. Bohužel
tři děti z celkového počtu přihlášených pro
nemoc vyjet nemohly, ale tak docela zkrátka
nepřišly. Agentura pro ně vystavila certifikáty, na které mohou čerpat sjednané služby
kdykoli v termínu do 31. 12. 2017 v kterémkoli
místě působení agentury po celé ČR.
Jak již je uvedeno výše, dne 15. února po časnějším obědě jsme se v šatně oblékli do lyžařského vybavení, některé z dětí dokonce
do vlastní kompletní lyžařské výstroje. Vysoká
míra těšení se na nové zážitky z dětí jen sálala,
což bylo patrné již od jejich příchodu ráno
do školky. Je však na místě podotknout, že
i my, paní učitelky, jsme hořely zvědavostí,
jak bude vše probíhat a jak to všechno zvládneme. Pobrali jsme proto svačinku od paní
kuchařky, hromady papírových kapesníků,
nějakou tu dobrotu na doplnění vydané energie a naskákali jsme do mikrobusu.
I přes chybějící polední spánek děti nevykazovaly pražádné známky únavy, což se však
za několik hodin a dní mělo změnit. Cesta
utekla rychle a my jsme za zhruba 45 minut
stáli pod svahem. Tam na nás čekali milí
a vstřícní instruktoři a instruktorky. Ve skiservisu byly děti vybaveny lyžemi, přezkáči,
helmičkami a vestami. Jako výprava „robotů“
jsme se přesunuli do dětského snowparku, kde
se nacházel přepravní pás a mnoho motivačních barevných dětských prvků pro účely výuky
– brány, postavičky, zápichy do sněhu pro
slalom apod. Zhruba po jedné hodině prvního
boje s rovnováhou a s neposlušnýma nohama
nastal čas na svačinu. Pro děti byl připraven čaj
a loupáčky, které do nich po několika minutách
doslova spadly. Po svačině následoval opět
přesun na sníh.
V pondělí byly podmínky dostačující, avšak ne
zcela ideální. Sníh z důvodu vyšších teplot tál,
byl mokrý a těžký, místy dokonce prosvítalo
bláto. Naštěstí se nad námi počasí slitovalo,
s každým dnem teploty klesaly i přes neustálý
svit slunce a připadával nový sníh.
Během pondělí a úterý probíhala výuka všech
dětí ve snowparku. Ve středu pak bylo vybráno
prvních pět dětí, jejichž lyžařské schopnosti
nasvědčovaly tomu, že zvládnou sjezd na sjezdovce. Obdržely skipasy a hurá do „vajíčka“
(pro neznalé – jedná se o přepravní kabinu).
Štěbetání dětí bylo i z té výšky slyšet až
na zem. V cílové stanici jsme všichni vystoupili, zkušeně nasadili lyže a jízda mohla začít.
Pravda, ten kopec děti trochu zaskočil, byl
přeci jen prudší a delší. Ale po pár metrech
bylo zjištěno, že to dobře jede, místy si lze
poskočit na nějakém tom sněhovém hrbolku
a za ten adrenalin to stojí. Sebevědomí ze
zvládnutého z dětí přímo sálalo, což jim přineslo velké uspokojení a radost z nového zážitku.
Ve čtvrtek, po ranní rozcvičce a rozježdění, se
přidaly ke sjezdařům další 3 děti, a tak se skupina krásně rozrostla. Vidět toho dlouhého hada
v čele s instruktorem sjíždět svah, bylo velkým
zážitkem.
Je však na místě neopomenou děti, které pilovaly své dovednosti v dětském parku. Jednalo
se o tři děvčátka. A to velice šikovná! Ono totiž
zvládnout takovou pizzu (pluh) nebo špagety
(lyže jsou souběžně), to opravdu není žádná
legrace. Nebo zastavit tam, kde se to ode mě
očekává, na to je pět dní opravdu krátká doba.
A představte si, že ty holky to uměly! K tomu
jim pomohly i paní učitelky, které je s vypětím
všech sil odchytávaly, zvedaly je a pomáhaly
jim dostat se na pás. Zkrátka sjíždět velkou
sjezdovku není tím odpovídajícím měřítkem.
Tak, jak jsme se „lyžáku“ nemohli dočkat,
jeho konec tu byl natotata. V pátek jsme
však nebyli sami, na děti se přijeli podívat
rodiče. Jak to tak bývá, zatímco během týdne
děti makaly bez kňourání, s příjezdem rodičů
nastal obrat. Toho bolely nožičky, tahle že už
lyžovat nechce… Naštěstí se děti přeci jen
chtěly pochlubit a absolvovat závěrečný závod
ve slalomu. Vždyť tu byli maminky a tatínkové,
babičky a dědečkové, bráchové a sestry, tetičky a spousta dalších příbuzných. Za bujarého
povzbuzování tedy nakonec proběhl závod bez
kolizí. Fotografií a videí pořídili všichni dostatek a myslím, že všichni mohou být na své děti
náležitě hrdi.
Lyžařský výcvik nelze tedy zhodnotit jinak,
než jako velmi povedený a přínosný. V případě zájmu lze zhlédnout fotografie a videa
z této akce na stránkách školy www.msduhova.
cz a na youtube: msduhova habartov
na svém místě, a t
Bezpečnostní prvky jsou
vzhůru do lyžování
V dětské lyžařské školičce šlo učení takřka
hravě
Poděkování
Touto písemnou cestou chceme poděkovat
Městskému úřadu v Habartově, potažmo celému zastupitelskému orgánu města za vstřícnost a pomáhání našim handicapovaným členům našeho Svazu postižených civilizačními
chorobami Základní organizace v Habartově
a to za poskytnutí dotace na celoroční činnost
pro rok 2016. Tím máme možnost realizování
rekondičních pobytů, zdravotní rehabilitace
apod. Také nemůžeme opomenout pozitiva,
která přináší našim členům a vede k částečnému přispění ve zlepšení zdravotního stavu.
Předseda ZO SPCCH
Jaroslav Kavka
Bc. Silvie Fišerová a Miloslava Cupalová
Čarodějnice prošly i střeleckým výcvikem
KVĚTEN 2016
Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV
ak
Po pár lekcích by
li malí lyžaři na sv
ahu jako doma
é vzpomínky
si odnesli pěkn
m
ne
se
er
nd
A
i s Účastníci Noc
ci
ak
a
na prim
Velikonoční vyrábění s DDM
zaplnilo
prostory MKS do posledníh
o místečka
Miss čarodějnice 2016
ty „nejkrásnější“
Václav Upír Krejčí byl nejznámější tváří divadelního
představení Hledám milence...
í za poslední léta
ké noci byl nejlepš
ts
ná
Be
u
yl
st
ve
Skautský ples
I členové klubu důchodců to ještě umí pořádně rozbalit
Habartovský tenisový potěr po svém váno
čním turnaji
Zpravodaj města Habartova
Vydavatel: Městský úřad Habartov, IČ 259 314, registrace pod zn. MK ČR E 12590. Příjem inzerce: podatelna MěÚ Habartov, náměstí Přátelství 112,
e-mail: [email protected]. Webové stránky: www.mestohabartov.cz. Vychází v nákladu 2.150ks. Tisk: AZUS Březová, s.r.o., U Přádelny
88, 357 03 Svatava. Redakční rada ve složení: Komise pro sport a kulturu. Redakce nezodpovídá za obsah reklamy.
Číslo bylo dáno do tisku 20. května, uzávěrka příštího bude: 8. července 2016.