PDF >ZDE - Eldar.cz

Rozvaliny chra mu Slunce v Anglii
Josef Korensky; Topicu v sbornık litera rnıa ume lecky; r. III; 1915-1916
Be lavš kusy kamene kresacıho vynikajız ornice vsech polıa pokryvajıcelou pla n Salisburyjskou, vhodnou
pouze za pastvisko ovcıho bravu.
Z vysiny tš vycnıva ne kolik kopecku . Zrak archeologu v tusıv nich na prvy pohled vytvory rukou lidskych,
primitivnırovy s nasypanymi mohylami, v jakych libovali si prave cıobyvatelš vsech zemı, sve tu a na rodu .
Jednou zoveme pama tnık toho ra zu tumulus, jindy kurha n, mound, barrow. Poslednıch dvou vyrazu uzıvajı
pro mohylu v Anglii a odvozujıjmšno barrow (bero) dokonce z hebrejstiny. Zda se, ze etymologie toho slova
znamena skutecne mısto pla ce a na rku. Ale ktery prave ky na rod mohyly ty na m zu stavil, o to usilujı
starozitnıci marne . Ve tsina mohyl pla ne Salisburyjskš trcıdo vyse osamocene , ale jedna skryva se uprostred
jehlicnatšho lesa a prilšha k samotnš silnici. Zeleny kuzel jejıprorostly jest starymi borovicemi, a nitro
mohyly hostıteť v sobe prıslusnıky zivšho rodu kra licıho.
Brzy potom stanul jsem na nejvyssım mıste pla ne a mohl jsem prehlšdnouti mohyly i vzda lene jsı.
Napocıtal jsem jich 14. Ne kterš jsou obehna ny valem a vycnıvajız ne ho jako homole sopecna . Ale coz jest
ne kolik te ch kurha nu dohlednych proti vsem ostatnım roztrousenym v okruhu asi 5 kilometru ! Badatelš zjistili
jich tam na 300. Na siršm pastvisku zloutl se za srpnovšho dne ledenec, mısty svızel sirisúovy, kvetl bıly jetel
a kolšbala se va nkem metlice. Jeste kousek polnıcesty a stojıme pred troskami chra mu Slunce.
Stra zna chata a dra te na ohrada ve stı, ze ne kdejsı
boziste te sıse ó cte takš potomstva nyne jsıho, a ze
pred starobylou pama tkou skla ne jısvš hlavy i
nejve tsıduchovš a myslitelš. A prece vane
z rozvalin tak ma lo vznesenš velebnosti, a ze se
nemohou prirovna vati ani k hellšnskym
pantheonu m, ani k dagoba m, zakryvanym
tropickym rostlinstvem ceylonskym, ani ke
zrıcenina m mohutnych chra mu a pala cu starych
Maju na stredoamerickšm poloostrove
Yukatanskšm nebo k nebetycnym pyramida m
egyptskych faraonu .
Poutnıci, spe jıcıke starozitnšmu divu jihoanglickšmu, patrıpouze na trosky ne kolika monolithu
povalenych a na skupenıobrovskych menhiru vzprımenych a jinymi kolosy vodorovnymi nahore spojenych.
Pro tyto visutš kameny dostalo se celš praehistorickš stavbe na zvu Stonehenge (cti: Sto nhendz). Ve slove
stone skryva se anglosaskš jmšno stan, angl. Stone, tj. ka men, a ve slove henge anglickš sloveso to hang,
ne m. Hangen, tj. viseti. V anglosastine zove se kamennš to obe tiste Stanhengest, ve spisech z 12. Stoletıuva dı
se jako Stanenges, jindy pak jako HengistŠs Stones, Stonage nebo Choir Gaur, kruh obru , obrıch kamenu
neboli megalithu .
Nad neobycejnou stavbou zasli jiz kronika ri pred osmi sty ve ky a vyhlasovali ji za druhy div Anglie.
Tehdy jevilo se snad boziste jeste ve svš pu vodnıpodobe a obrovskš monolithy spocıvaly na prvotnıch
mıstech. Nejve tsıobelisky, zhruba osekanš nebo ani nezpracovanš, zasadili ne kdejsıstavitelš do zeme
v kruhu prvšm, rozestavili je kolmo v urcitš vzda lenosti a spojili jejich cepy kamennymi plotnami
vodorovnymi. Takovych monolithu kolmych pocıtalo se 30, a kazdy byl asi 5 metru vysoky. Ostatnıdva
rozme ry ctyrste nnšho hranolu cinily 12 a 15 decimetru .
Jednoduchš kruhy kamennš budovali predve cıobyvatelš ru znych zemı. Pama tnıky takovš nalšza me
nejenom v Anglii, ale i ve francouzskš Bretani, Da nsku, Ne mecku, Spane lıch, Portugalsku na Balea rech,
Sardinii. V Anglii rıka se jim cromlechy. Keltskš slovo krom znamena zde kruh a lech ka men.
Ze tricıti monolithu kolmych zu staveny byla casu m nyne jsım
pouze polovicka, a z vodorovnych zachovalo se toliko 5
balvanu . Okruznılinii stopovati lze doposud. Pru me r
tehdejsıho kruhu kamennšho, obklopenšho dokola hlubokym
prıkopem, me ril asi 80 metru . Za krajnım kruhem nejve tsım
rozestavili da vnıstavitelš ojedine lš balvany mensıa vytvorili
z nich kamenny kruh vnitrnırovne z o 30 menhirech. Za tımto
kruhem vypınalo se do vyse 10 monolithu nejmohutne jsıch, a
to v linii podobnš obrysu podkovovšmu. Kazda dvojice te chto
balvanu byla spojena shora vodorovnym balvanem tretım, tak
ze vytvorovala trojici neboli trilith. Pred pe ti te mito trilithy,
pripomınajıcımi na m patero obrovskych bran, sta l v tšze
krivce trilith mensı. Ve ctvrtš linii spatrovalo se 15 balvanu ,
rozestavenych rovne z podkovovite a objımajıcıch uprostred
soustrednych krivek ohromny monolith jako nejve tsıolta r.
Cetna pokolenıprozıvala zivot v kraji, na jehoz pustš pla ni vla dl mlcky odve ky pama tnık, a nejeden
smrtelnık ve ril pevne , ze v nitru kamennych kruhu scha zejıse k nocnım reju m jenom duchovš. Darmo
prohlızel kulturnıclove k ste ny tvrdych menhiru , aby v nich odkryl tajemnš pısmo bohosluzebnš a vycetl
z ne ho dobu a jmšno ne kdejsıho na roda, jenz na m pomnık svš vzde lanosti zanechal. Pu vod a vznik
salisburyjsšho divu nehla saly ani hieroglyfy, ani znacky pısma runovšho nebo stopy foinickš. Ale o pama tnš
stavbe kamennš ve de l dobre jiz anglicky kronika r ve ku 12., Galfridus Monemutensis (Monmouth) a domnıval
se, ze tj. na hrobek postaveny da vno pred Kristem britskym vojevu dcu m, kterıpodlehly v za pase s na celnıkem
vybojnych Sasu , s vyba jenym Hengistem. Na zor osvıcenšho biskupa sıril se daleko, protoze latinskš letopisy
jeho vysly takš v preklade anglickšm a francouzskšm a byly cıta ny s velikou oblibou, byú i jeho historie
spocıvaly zhusta na pouhych ba jıch. Jinak soudil londynsky architekt Jones, kdyz vra til se z velikš svš cesty
po Italii, poznav tam starobylš pama tnıky rımskš.
Ze spisu jeho, vydanšho v Londyne 1655 a
nadepsanšho Essay of Stonehenge se dovıda me, ze
pokla dal kamennš kruhy salisburyjskš za chra m zrızeny
Rımany asi v doba ch Konstantina Velikšho.
Jinımuzi, uzna vanıjako odbornıci, pripisovali stavbu
keltskym Druidu m a ne kterıdokonce kne zım
egyptskym. Strızlive ji dıval se na da vnove ky pu vod
kamennš stavby archeolog John Evans, zna my u na s tšz
z povsta nıkrivosijskšho, vyhla siv pama tnık za
na hrobek, zasve ceny snad za roven ne jakšmu obradu
na bozenskšmu. Na zor jeho souhlasil s domne nkou
ve hlasnšho Lubbocka, jenz spatroval v pama tce svatyni
a sıdlo bohosluzebnš.
Aby nasli jmšno pro starove ky na rod, jenz sa m Stonehenge zu stavil, utıkali se myslitelš ke starym
kronika ru m a uva de jına m na pame ú cita ty spisovatelu nejstarsıch. K rozluste nıza hady me l prispe ti takš
starorecky de jepisec Diodoros Sicilsky, jenz zil jiz za casu Augustovych a cerpal pro svš dılo nespolehlivš
zpra vy Hekataiovy ze sme si pravdy a vymyslu . Romanticky zne jıslova, jimiz velebına rod Hyperborejcu : ”Na
dalekšm severu za ocea nem jest ostrov veliky asi jako Sicilie. Lezıv podnebıvelmi prıznivšm, takze se tam
klidıó roda dvakra t rocne . Receny na rod zije ve svš vlasti neusta le v mıru a pokoji a nezna sporu a va lek. Lidš
bydlıtam nejrade ji v ha jıch a dosahujınesmırnšho sta rı. Z bohu uctıvajınejvıce Apollo na a korıse tomu
slunecnšmu bozstvıza prıtomnosti nejvyssıch kne zıkazdšho dne. Boziste m jest v tš zemi nejenom posva tny
ha j, ale takš podivuhodna chra m kruhovitš podoby a celš me sto bohu zasve cenš. Svš sıdlo majıv me ste takš
pe vci, aby zpe vem a hrou na harfy boha uctıvali a velebili. Apollo n tak si ostrov oblıbil, ze tam kazdšho roku
prodlšva a ze zpe vu a tance se raduje. Velekne zıchra movymi jsou samotnıkra lovš. Kdyz pak tito prina sejı
obe ti, prilštajıke svatyni hejna labutıa prispıvajık oslave nejvyssıho boha.Ž
Historicka ba je o Hyperborejcıch k resenıota zky o za hadnšm obyvatelstvu prave kš Anglie sice neprispe la,
ale uva de ny kult Apollo nu v souvisıcıs rocnımi pocasımi, prime l i ve hlasnš hve zda re, aby se pu vodem
ve kovitš stavby salisburyjsš zabyvali. Na stopu privedl je na slovo vzaty archeolog a du myslny pracovnık
v oboru praktickš egyptologie. Byl to Sir Flinders Petrie. S poca tku proba da val on keltskš pama tky svš vlasti,
podrobne ji vyslovoval se o kamennych kruzıch a stanovil jejich polohu a rozme ry, nacez ve noval se vyhradne
studiu pyramid a vykopu m na pu de staroegyptskš, pojistiv si slavnš jmšno epocha lnımi objevy.
Hve zda rskš zkusenosti me li jiz nejstarsına rodovš, a tedy takš stavitelš pyramid. Nova bada nıpotvrzujı, ze
starobylš pama tky stavitelskš, aú jiz pyramidovš na hrobky nebo svatyne a chra my, byly orientova ny podle
slunce tak, ze zlatš paprsky nebeskš koule padaly na za doucımısto v urcitšm dni astronomicky du lezitšm.
Jeste ve tsıobdiv vzbuzujıv kulturnıhistorii staroegyptskš objevy, ze orientacnım bodem nebyl tehdy pouze
oslnujıcıSırius, ale takš Kanopus, sta lice prvnıvelikosti v rozsa hlšm souhve zdıjiznıho nebe, zvanšm Argo
navis (loť ), hve zda to po Sıriu na nebi nejjasne jsı. Posouditi orientaci da vnove kych staveb anglickych vzal si
za ó kol krome zmıne nšho egyptologa Sir Norman Lockyer, nepredne jsıastrofyzik mezi hve zda ri nyne jsı
doby, a ulozil vysledky svšho pozorova nıve zvla stnım spise ”Stonehenge and other British Stone
MonumentsŽ jiz r.1906. U na s prinesly o tom zpra vy Ziva (roc.15. a 16.) a Ve stnık Ces. Akademie z roku
1904, kde prof. Brauner odu vodnuje lidovš porekadlo: ”Lucie, noci upijeŽ na za klade Julia nskšho kalenda re.
Dle Lockyerovych me renızaujımal olta rnıka men salisburyjskš
pla ne takovš mısto, aby na ne dopadly paprsky casnym jitrem
letnıho slunovratu. Tš chvıle sta l zajistš velekne z pred nejsve te jsım
mıstem kamennšho chra mu, vıtal novš obdobırocnıs vyjasne nou
tva rıa pozdravoval prvnıpaprsek letnıho solstitia slavnym obradem
na bozenskym.
Povzna sejıcım tım okamzikem pocınal 21. cervna nejenom den
nejve tsıho sva tku, sve cenšho ode vsech praobyvatelu v da vnš
Anglii, ale dostavovala se za roven chvıle, v nız spatroval lid
nadprirozeny pokyn k zaha jenıpracıv polnım hospoda rstvı.
Coz jinšho mohla by kamenna stavba predstavovati nezli boziste
posve cenš Slunci? Ale kdo povına m, jakymi cestami brala se
osve ta, upomınajıcına bohosluzbu chaldejskoegyptskou, do zeme
da vnove kš Anglie?
Vymluvnymi sve dky tvrzenıLockyerova jsou u rozvalin chra mu Slunce jeste dalsıdva balvany. Nejvyse
trcıze zeme menhir, jenz lezıasi 50 metru pred nejve tsım kruhem a ma na zev Ukazatel. V reci lidu slove buť
Poiner nebo HeleStone. Slovo Hele odvozujıne kterıvykladatelš od na zvu Heol, Haul, tj. slunce, protoze
slunecna koule vzna sıse nad tımto monolithem, kdyz za svšho vychodu dne 21. cervna vrha paprsky na olta r.
Spojıme-li tento pevny bod se stredem olta rnıho kamene, obdrzıme prımku, jez se kraje paprskem zmıne nšho
slunovratu. Za nasich casu nevycha zıvsak jiz slunce v te ch mıstech, jako pred sty a tisıci lety, odchylivsi se
od mısta, v jakšm vsta valo, kdyz byla svatyne zakla da na a stave na, ale vycha zıteť trochu vıce na vychod.
Odchylka ta byla obe ma badateli zme rena co nejó zkostlive ji a z odchylky vyslo pak vypoctem na jevo, ze
zalozenıchra mu Slunce spada do doby 1680 pred Kristem. Rozvaliny pama tnš tš svatyne dockaly se tedy
ctihodnšho ve ku tšme r 3600 let.
Presla tisıciletı, a monolithy chra mu Slunce preckaly je v neporusenosti a v tš podobe , v jakš je prave cı
obyvatelš sna seli a sva zeli na mısto vyhlšdnutšho boziste . Tvrda hornina vzdorovala vlhkšmu podnebıa
odolala zve tra va nıtak, ze zachovaly se na povrchu zpracovanych menhiru i plosiny, zpu sobenš tesem
pa dnych seker kamennych. Pa tra me-li po lomech, z nichz by chra movš kameny pocha zely, nenajdeme jich
nikde v okolı. O pu vodu ne kterych te ch menhiru poucil jsem se jiz drıve, kdyz prohlızel jsem balvany ru znšho
kamenı, rozestavenš pred budovou Britskšho prırodove deckšho musea v Londyne . Na pis jednoho monolithu
tam hla sa : ”Greywethers neboli Sarsen Stone. Balvany kremicitšho tohoto pıskovce roztrouseny jsou v krajine
jihovychodnıAnglie jakozto ojedine lš a tvrdš pozu statky tretihornıho ó tvaru, jiz rozrusenšho a deste m a
vlnami odplavenšho. Shluky sedivšho toho kamene vypadajız daleko jako brav na pastvine se pasoucı, a
proto rıka se jim lid Greywethers. Z takovych balvanu byla vystavena pama tna stavba Stonehenge.Ž
A anglosastine zovou se ty balvany sarsens a sassens. Jmšna ta odvozujıse od slova ses, plura l sesen a
sesons, tj. ka men, ska la. Z pıskovce jsou vsechny monolithy kruhu nejve tsıho, jakoz i mohutnš trilithy; vnitrnı
obelisky uka zaly se byti horninou vyvrelou barvy namodralš. Pro tento odstın dostal ka men jmšno bluestone,
modra k. Svym slozenım podoben jest diabasu. Pu vod eruptivnıch te ch balvanu pripisuje se dobe ledovš.
Cetnymi bludnymi kameny honosıse cely anglicky jih, ale mnohš z nich zmizely jiz da vno s povrchu, jezto
jich bylo uzito buť za ste rk nebo stavebnıka men. Da vnove kš sve dky periody glacia lnıstihl tyz osud, jakšmu
podlehly bludnš balvany zulovš v nızine severone meckš, stavebnım kamenem velice chudš. Z te ch prıcin
mizıs anglickych pla nıi pıskovcovš zbytky z pozu stalš formace tretihornıa bludnš balvany diabasovš, a
zmizely takš mnohš menhiry z chra mu Slunce. Nyne jsıostatky te sıse vsak ó cte vsech lidıa pozıvajıochrany
samotnšho za kona.
Ackoli vyznamena vajıse vsecky balvany pıskovcovš a trochu me kcıkameny diabasovš znacnou tvrdostı,
prece byly obra be ny pouze sekerami a kladivy kamennymi. Vykopy na mıste podniknutš to potvrzujı. Takš
k obrousenıhrubych ploch a hran pouzıvali starobylıkamenıci zase jenom kamene. K ó celu tomu hodily se
jim kusy zvıcılidskš hlavy; nalšzajıse tam v za kladech dosud. Na mnohych z nich lze spatriti jeste
vodorovnou plochu trecı. Z archeologickych vykopu , vykonanych poslednıdobou na pu de chra movš a
v okolı, vycha zına jevo, ze lidska ta dıla pocha zejız kulturnıdoby kamennš, a to neolithickš. Za vytvor te ch
casu pokla da chra m Slunce takš berlınsky archeolog Schuchhardt, ale spatruje v kamennych kruzıch a
trilithech pouhš znamenına hrobnı. K domne nce tš vedly ho pozu statky kostılidskych (hove zıch, jelenıch),
pomıchanych s dreve nym uhlım a strepy primitivnıch vyrobku hline nych. Na lezy toho druhu vykopa vajı
badatelš ze zeme vsude tam, kde se objevujıkamennš pama tnıky ra zu podobnšho, aú v Anglii, Cornwallu
nebo Skotsku. Tšhoz ra zu jsou vykopa vky, vyna senš na sve tlo z mohyl salisburyjskš pla ne . Ve tsina te ch
kurha nu prokopa vala se jiz pred ne kolika desıtiletımi, a jenom ne kterš sta ly do neda vna nedotknuty.
Bronzovych milodaru dosta valo se prave kym zesnulym podle vseho velmi ma lo. Jen v te ch mohyla ch, jez
zdajıse byti mladsımi, tajila v sobe navezena zeme malš bronzovš sekyrky a dyky.
Pozornosti nove jsıch badatelu neuslo, ze se v na spech kurha novych vyskytujızhusta kamennš ó lomky a
trısky z te ch balvanu , jez kamenıci stavıcıchra m Slunce zpracova valy. Schuchhardt, jenz prodlšval za
archeologickymi studiemi v Anglii roku 1910, vyvozuje z na lezu te ch ó sudek, ze mohyly a chra m Slunce
spadajısvym pu vodem do soucasnš doby a ze pocha zejız let asi 2100 pr. Kristem. O ó celu kamennš stavby
mıne nıve dcu se tedy rozcha zejı, ale vsichni shodujıse v tom, ze boziste Stonehenge na lezık nejpama tne jsım
vytvoru m doby neolithickš, lisıc se slohem ode vsech megalithickych pomnıku ostatnıch..
Menhiry a kromlechy budovali prave cıobyvatelš Anglie nejenom
na ostrove nejve tsım, ale takš na ostrovech sousednıch, na
Hebridech, ba i na ponurych Orknejıch. V hebridskšm archipelu
stal se archeologicky pama tnym ostrov Lewis. Shluky te chto
monolithu skla dajıse z ne kolika kusu nepravidelne rozestavenych,
ale nedosahujınikdy takovšho poctu, jakym se honosıkamennš
rady prave kych pomnıku ve francouzskš Bretagni nedaleko
me stecka, jehoz jmšno Carnac. Poutnık spatruje tam blızko
atlantickych brehu na sta zulovych menhiru , postavenych do
jedena cti prımych a rovnobe znych kolona d a mırıcıch k ocea nu.
Prvotne cne lo z karnackš pu dy na tisıce obelisku do vyse, nynıpocıta se jich uz jenom asi 1000.
Da vnove cıobyvatelš sva zeli na posva tnš to mısto kamennš balvany jen zhruba zpracovanš a o pru me rnš
vysce asi 5 metru . Stıhlejsıca st zulovšho monolithu ve zela v pu de , objemne jsıvypınala se nad zemi. Mluvı-li
se obrazne o me ste menhiru , mınıse vzdycky bretonsky Karnak, kde zelena se jeste keltska ve tev jazyka
britanskšho. Kdyz bylo vsech jedena ct rad karnackych obelisku zme reno, vyslo na jevo, ze majıv celkovš
dšli pu ldruhšho kilometru. Samo starobylš jmšno karn hla sa v preklade ka men.
Tolik zulovych monolithu , jako bretonsky Karnak, cıtal na sve te pouze ceylonsky bronzovy pala c
v Anuradhapure, nynıv ssutina ch pohrbeny a tropickym rostlinstvem hustš gzungle zakryvany. Bloudil jsem
duchem jako v poha dce, kdyz prehlızel jsem tam tisıcerš sloupy jako vysokš zerdi jeste serade nš nebo jiz
k zemi povalenš. Prelštlo pres ne jiz pres dva tisıce let, ale zu stavily tvrdou horninu neporusenu az na casy
nyne jsı.
Takš si pripomına m, ze bra novitš trilithy nebudovali jenom prave cına rodovš evropstı, leci takš ostrovanš
Jiznıho more. Zve de l jsem o nich teprve, kdyz navstıvil jsem pred patna cti lety souostrovıTongajskš.
Pama tnık ten skla da se z kora lovšho va pence, podoba se dolmenu a zove se v tongajstine hamonga. Z kterš
doby pocha zı, nevıse. Posıla -li kdo pohlednici z Nukualofy, jiste posle takš obra zek za hadnšho trilithu
jihomorskšho.