pdf verze část druhá

Ale vraťme se do naleziště pod Pálavou a hradem
zvaným Děvičky, tedy do lokality Pavlov – Dolní
Věstonice. Kromě Věstonické Venuše zde byly nalezeny
i jiné plastiky z pálené hlíny. Další byly objeveny v
Předmostí u Přerova. Roku 1953 vykopal archeolog
Bohuslav Klíma na ostravském vrchu Landek 4,6 cm
vysokou plastiku, vyřezanou z krevele, zobrazující
bezhlavé torzo těla mladé ženy. Tento nález, jehož stáří
je odhadováno cca na 23 tisíc let, dostal jméno
Petřkovická Venuše.
Zajímavou otázkou je smysl a určení těchto zobrazení
ženského těla. Jistě, mohlo se jednat pouze o určitý
projev vyeskalovaného pohlavního pudu tvůrcova,
pravděpodobnější však je, že tyto výtvory souvisely s
kulty pravěkých lovců, s jejich přírodní magií. Postava
ženy vyvolává spojitost s fenoménem přírody jako matky
země, bohyně plodnosti, tvůrkyně života … Může se tedy
jednat o zobrazení čehosi, co lze nazvat božstvem.
Kontinuita
Pokud má někdo představu, že Kromaňonci byli
primitivní tvorové, pak se hluboce mýlí. Jejich vyspělost
nelze posuzovat z pohledu přetechnologizované
civilizace 21. století. Když se nad jejich světem
zamyslíme z hlediska vývoje, pak si položme otázku, za
co všechno jim lidstvo vděčí?
Kultura
Aurginacien
Předpokládané stáří
nálezu
min. 35 tisíc let
32 – 35 tisíc let
30 – 32 tisíc let
27 – 31 tisíc let
Magdalenien
15 – 20 tisíc let
V první řadě za objev umění, a to jak malířského, tak
sochařského, včetně nejstarší keramiky. Dále za vynález
krejčovského řemesla, protože právě oni začali šít oděvy.
Osvojili si umění splétat provazy a tětivy k luku. Byli
prvními lidmi, kteří se začali zdobit, a to náhrdelníky,
náramky, a šperky vůbec. Tato skutečnost je velmi
významná, a jen potvrzuje hypotézu, vyslovenou v
článku o nejstarší fázi evoluce, a sice že si uvědomovali
sami sebe a své vymezení se vůči okolnímu světu.
Řečeno jinými slovy, vnímali pohled zvenčí na svou
osobu a chtěli vyvolávat pozitivní emoce. Chtěli se
prostě líbit.
Právě oni začali vyjadřovat svůj vztah k zemřelým
obřadnými úkony. Byli prvními tvory na této planetě,
kteří záměrně pátrali po smyslu své existence. Pokoušeli
se odhalit zákonitosti dějů a jevů v přírodě. Ve svých
kultech a magických úkonech formulovali, co si o sobě a
vnějším světě mysleli. Prokázali odvahu hledat,
objevovat, pochopit, překročit vlastní rozměry, a
zmapovat jevy, které nelze nahmatat.
V tomto smyslu byli objeviteli přesahu fyzické existence.
Jejich přírodní magie tak prošla vývojem až ke vzniku
primitivního
náboženství.
Možná
mnohem
hodnotnějšího, než jsou ta naše „moderní“, která často
umí akorát tak vyvolávat násilí.
Definování kontinuity jejich světa směrem k dalšímu
vývoji civilizace je zdánlivě komplikované. Jak už jsme si
několikrát zopakovali, podle vědeckých poznatků
vyhynula kromaňonská rasa zhruba na konci posledního
glaciálu, tedy cca před 10 tisíci lety. Ovšem v menší míře
její pozůstatky určitě přežívaly dál, a docházelo k mísení
s dalšími rasami. Tak jako má část dnešní populace v krvi
pár kapek po neandrtálcích, stejné je to s odkazem lovců
z Crô Magnon, kteří inspirovali následné kultury výše
uvedenými milníky svého intelektuálního vývoje.
-jr-
Nález
Lokalita
Venuše z Hohle Fels (plastika
z mamutího klu)
Jeskynní malby v Altamiře
Jeskynní malby vynikající hodnoty v
Chauvetově jeskyni
Věstonická Venuše
(keramická plastika)
Jeskynní malby v Lascaux a
Font de Gaume
Jeskyně Hohler Fels Südfuß
ve švábských Alpách
Španělsko
Vallon-Pont-d’Arc
v jižní Francii
Dolní Věstonice / Pavlov
Francie
13
Sfinga a spol.
aneb nerozluštěné záhady
V další části čísla se budeme věnovat záhadám (nebo
lépe řečeno otázkám), spojeným s několika neobyčejně
zajímavými pozůstatky prehistorie. V tomto článku dojde
na tři z nich. Přestože se ani jeden z nich nenachází v
Evropě, souvislost s osídlením Evropy v pravěku a v úsvitu
starověku tu je.
Co mají společného Velká Sfinga v egyptské Gíze, obří
kamenné koule v Kostarice, a fénické město Baalbek?
Překvapivě hodně. Přinejmenším to, že dosud nejsou
známi jejich tvůrci. Zkusme tedy trochu zaspekulovat.
Sfingy nejblíže do období před 7 až 9 tisíci lety, později
se začal klonit k ještě většímu stáří sochy. J. Anthony
West klade (vzhledem k vývoji klimatu v této oblasti)
vznik sochy do dob před 12 tisíci lety. Jejich tvrzení
podporují i některé výsledky paleoastronomických
pozorování.
Šelma s lidskou hlavou … nebo možná ne
Nejprve tvrdá fakta: Velká Sfinga je socha zobrazující lva
(?) s lidskou hlavou, nacházející se v Egyptě, na západním
pobřeží Nilu, konkrétně na Gízské plošině. Je to největší
socha vytesaná z jednoho kusu kamene, která kdy byla
vytvořena. Je 74 metrů dlouhá, 19 metrů široká a 21
metrů vysoká. Jak ji nazývali staří Egypťané, dodnes
nevíme, označení „Sfinx“ bylo vytvořeno až Řeky a
pochází z egyptského slova sešepanch, což lze přeložit
jako „obraz žijícího“. Egyptští Arabové používali
označení Abul-Hol, což znamená Otec hrůzy.
To všechno víme. To je jasné, to se dá změřit, popsat,
určit, zdokumentovat. Co ale nevíme? Nevíme, kdo a kdy
Velkou Sfingu vytvořil. Což jsou informace dosti
podstatné.
Konzervativní egyptologové se vždy domnívali a dosud
domnívají, že byla vytvořena starými Egypťany, zřejmě
ve 3. tisíciletí před Kristem, v době Staré říše. A hned
mají i přesnější určení, mělo to být za panování 4.
dynastie, a „investorem“ stavby měl být panovník
Rachef, který nechal sfingu vysochat spolu se svou
pyramidou.
Při vší úctě k egyptologům je však nutno konstatovat, že
se zřejmě mýlí. Velká Sfinga je zřejmě mnohem, ale
opravdu mnohem starší, a její tvůrci neměli souvislost s
pozdější egyptskou říší. To samé platí též o Údolním
chrámu v těsné blízkosti sfingy – tato budova nemá nic
společného s architekturou dynastického Egypta. Na její
stavbu byly použity dvěstětunové (!) kvádry, vytesané ze
skály poblíž sfingy.
Co vede badatele k určení stáří sfingy? Socha je
poznamenána poměrně výraznými erozemi, ke kterým
mohlo dojít pouze dlouhodobým působením silných
dešťů či záplav. Ty se zde však vyskytovaly v dobách
mnohem starších, cca před 17 až 9 tisíci lety. V té době
nebyl sever Afriky takovou vyprahlou krajinou, jako
dnes. Končil poslední glaciál, a úrodná krajina byla
útulným domovem prehistorické kultury. K tomu se
ještě dostaneme.
Podle teorie Ph.D. Roberta Schocha nemohlo být silné
zvětrání Sfingy i stěn kolem ní (hluboké trhliny a zvlněné
choboty) způsobeno větrem, ale jedině tisíciletími
silných dešťů dávno předtím, než se zrodila civilizace
starověkého Egypta. Schoch proto kladl dobu vzniku
Když ne Egypťané, kdo tedy …?
Pokud autorem Velké Sfingy není umělec starověkého
Egypta, kdo tedy? Odpověď na tuto klíčovou otázku
vychází z časového určení, kam vznik sochy hypoteticky
položíme.
Pokud budeme pracovat s původním Schochovým
údajem (stáří sochy 7 – 9 tisíc let), pak by favoritem byla
kultura zvaná Karunien, známá též pod názvem Fajjúm
B. Byla objevena Gertrudou Caton-Thompson a
Elionorou Gardner v oblasti severně a západně od
tehdejšího Fajjúmského jezera (dnes oáza Fajjúm). Jedná
se o osídlení z doby před 10 – 8 tisíci lety, na něž
navazuje neolitická kultura Fajjúm A. Obživa tehdejších
obyvatel byla založená především na rybaření, což
dokládají nálezy harpun a také množství objevených
rybích kostí. Kamennou industrii kultury Fajjúm B tvoří
především mikrolity, což zrovna nepotvrzuje hypotézu,
že by příslušníci této kultury mohli vytvořit něco tak
obrovského, jako je Velká Sfinga.
Jak řečeno výše, na Karunien navázala kultura zvaná
Fajjúm A, nebo pouze Fajjúm. Ta se rozvinula v období
cca před 7,5 – 6,5 tisíci lety. Hlavním zdrojem obživy se
v té době stalo zemědělství. Fajjúmci chovali ovce, kozy
a prasata, pěstovali šestiřadý ječmen a špaldu,
pravděpodobně také len. Dalším zdrojem potravy byl
rybolov. Pozoruhodné jsou nálezy obrovských silážních
jam. Ty byly uspořádány ve skupinách, z nichž jedna je
složena ze 109 sil (!) o průměru 30-150 cm a hloubce 30
– 90 cm, což vytvářelo velký skladovací objem. Když byli
Fajjúmci schopni budovat taková díla, proč by nemohli
vysochat Velkou Sfingu … Nicméně ani v jejich případě
nemáme žádné indicie, vedoucí k přesvědčení, že by se
zabývali vytvořením tak gigantické skulptury.
A tak je tu možnost, že blíže pravdě je hypotéza o ještě
starším původu Velké Sfingy, tj. ještě před kulturami
Fajjúm B i Fajjúm A. Zde už se časově dostáváme do
období, kdy zaniká osídlení kromaňonskou rasou. Že by
14
tedy za vybudováním sfingy a Údolního chrámu stálá
před-Fajjúmská kultura, jejíž vyspělost koresponduje
např. s aurignacienem a magdalenienem? V této
souvislosti je zajímavé povšimnout si skutečnosti, že v
Egyptě byly nalezeny ostatky ženy, jejíž tělesná výška
činila cca 2 metry (což jsou parametry typické pro
Kromaňonce). Navíc charakteristika tohoto nálezu se liší
od charakteristiky dalších pravěkých a starověkých
kosterních nálezů z této oblasti.
Existenci vyspělé civilizace v nilském údolí z doby
minimálně deset tisíc let před Kristem potvrzují kromě
sporadických kosterních nálezů objevy artefaktů a
skalních maleb (tedy podobně, jako ve španělských a
francouzských jeskyních).
V předchozích článcích jsme si vysvětlili, že naši sapientní
předkové se vyvinuli v Africe a kromaňonská rasa je
odvozena od nich. Evoluční linie určitě pokračovala i v
severní Africe … a mohla směřovat k překvapivě vyspělé
civilizaci (mimochodem, je známo, že evropské osídlení
migrovalo na další kontinenty, takže se nedá vyloučit ani
tato souvislost a inspirace). Taková civilizace, disponující
technologií potřebnou k dílu takového rozsahu, kvality a
estetické hodnoty, mohla existovat na území dnešního
Egypta před nějakými deseti, dvanácti, a možná i více
tisíci let. Po zániku této kultury, časově „sladěném“ se
zánikem kromaňonské rasy, mohla evoluční linie v
oblasti Fajjúmu pokračovat (možná přes nějaký
mezičlánek) ke Karunienu a kultuře Fajjúm A. Jak už to
tak bývá, po zániku vyspělé civilizace přichází vždy lid
výrazně méně vyspělý, a lopotně se pak dostává zpět na
úroveň, kterou měli jeho předkové. To ostatně platí i v
případě kultur, které v Egyptě následovaly po Fajjúmu.
Z pohledu výše uvedené spekulace jsou jistě zajímavé
následující údaje:
• Lokalita Fajjúm je od Gízy (a tedy od Velké Sfingy)
vzdálena pouhých cca 80 km vzdušnou čarou, oblast
osídlená Karunienem a kulturou Fajjúm A, je ke Gíze
ještě blíže …
• K úvaze o možné existenci vyspělé před-karunienské
kultury v oblasti Fajjúmu: v tureckém Göbekli Tepe
byly cca před 12 tisíci lety postaveny třímetrové
megalitické sloupy ve tvaru T (některé nedokončené
sloupy jsou dokonce vysoké 7 až 9 metrů). Z doby jen
o málo pozdější se dochovaly třímetrové megalitické
sloupy v lokalitách Nevali Çori. V Jerichu je datováno
osídlení staré cca 11 tisíc let. V období zdejší Natufské
kultury se objevují i první kamenné stavby. Z doby před
7 tisíci lety pochází kamenný kruh monolitů v Nabta
Playa. Pravda, ve všech uvedených případech se jedná
jen o hrubé megalitické stavby, které se nemohou
zdaleka rovnat sfinze a stavbám v jejím okolí.
• K úvaze o možné existenci dosud neobjeveným
pozůstatků, pohřbených pod dnešní pouští: rovněž
Velká Sfinga byla dlouho takto pohřbena, a to dokonce
už ve starších dobách antické egyptské říše. Vykopávat
ji začal faraon Thutmose IV. kolem roku 1400 př. n. l.
Navzdory velkému úsilí se ji tehdy podařilo odkrýt
pouze po přední tlapy. V roce 1817 proběhly první
moderní vykopávky, vedené kapitánem Cavigliou,
které odkryly její hruď. Úplně vykopána byla až v roce
1925.
Tolik tedy k Velké Sfinze, a teď se přenesme v prostoru i
v čase – přes půl světa, do středoamerické Kostariky.
Nejsou koule jako koule … ty kostarické
jsou „mega“ veliké
Jako malí kluci jsme hráli kuličky. Klasická hliněnka měla
průměr cca centimetr. Pak byly kuličky kovové, o něco
větší. A skleněnky a duhovky měly dokonce kolem dvou
i více centimetrů v průměru. To už byly pořádné koule!
Kamenné koule v Kostarice mají v průměru taky až dva i
více, ale ne centimetry, nýbrž metry! K cvrnkání tedy
zřejmě určené nebyly. Co jsou vlastně zač a k čemu
sloužily? To je právě to, co se pořádně neví. Co se tedy
vlastně ví?
Ve třicátých letech 20. století budovala společnost
United Fruit Company nové rozsáhlé banánové plantáže
na Kostarice. Z tohoto důvodu museli nenažraní
kapitalisté vykácet a vypálit nemalé území pralesa. Při
kultivaci pozemků bylo nalezeno velké množství
kamenných těles, z nichž většina měla tvar dokonalého
sféroidu. Jejich velikost se pohybuje od několika
centimetrů, až po obří objekty o průměru téměř dva a
půl metru – a i jim chybí jen málo ke tvaru dokonalé
koule. Některé jsou z pískovce, jiné vápencové, ale
většina je granitová a váží i více než šestnáct tun (!).
První odborný výzkum provedl ve čtyřicátých letech 20.
stol. americký archeolog Dr. Samuel K. Lothrop. Další
koule postupně odhaloval v bahně delty řeky Diquís - jen
zde jich nalezl přibližně 300. Nálezy malých seskupení
byly hlášeny z okolí řeky Terraba v centrálním údolí, a z
provincie Guanacastle.
Koule byly většinou sestaveny do skupin v obloukových
řadách nebo do trojúhelníkových formací. Ovšem
nepodařilo se určit žádný systém, který by je navzájem
logicky spojoval.
V Kostarice bylo doposud nalezeno celkem asi 500 koulí.
Archeologové se domnívají, že původně jich bylo na
území Kostariky možná více než tisíc. Další byly nalezeny
v Mexiku a Novém Mexiku (tedy rovněž ve Střední
Americe a na jihu Ameriky severní), dále v Austrálii a na
Novém Zélandu. Nedávno byly objeveny i na československém pomezí a na Moravě.
Vraťme se však do největšího naleziště, tedy do
Kostariky, a věnujme se otázce stáří koulí. V okolí nálezů
odborníci nenalezli žádné artefakty či zbytky
keramických střepů, podle nichž by ho šlo určit. Hrstku
nalezených střepů datují do doby 800 - 1200 př. n. l.
Tento údaj je však zavádějící, protože se nevztahuje k
době vzniku koulí.
Nedávno jsem v Lidé a Země narazil na zmínku o
kamenných kouličkách, které se běžně ve velkém
množství nacházejí v lesním komplexu Foresta Umbra na
poloostrově Gargano. Tyto kouličky jsou výsledkem
pradávné sopečné činnosti. Tato skutečnost mě (a nejen
mě) přivedla na myšlenku, že stejného původu jsou také
15
koule v Kostarice. Pravdou je, že ty italské jsou
nesrovnatelně menší (průměr těch největších
nepřesahuje dvě desítky centimetrů), takže srovnání
trochu kulhá, ale … Nicméně v dalším textu, týkajícím se
kostarických koulí, se budu zamýšlet nad hypotézami, že
tyto předměty jsou výsledkem lidské práce.
vynikajícími technologickými možnostmi. Stejně jako
civilizace, která zhruba ve stejné době, na druhé straně
světa (tedy v Kostarice), možná vytvořila kamenné
koule.
Ale jen možná. Je zde další hypotéza o vzniku koulí, která
je ještě mnohem zajímavější …
Kromaňonci v Kostarice? Aneb Ameriku neobjevil
Kolumbus, ale pravěcí sapienti
Řada otázek, žádné odpovědi
Kamenné koule musely být dopraveny ze vzdálených
kamenolomů, a to po souši i po moři. Kámen na výrobu
koulí ležících u řeky Diquís musel být dovážen z hor,
vzdálených přibližně 50 kilometrů. Způsob výroby je
neznámý. Archeologové dosud nenalezli ani stopu po
nástroji, který by kameníkům umožňoval stanovit
dokonalý obrys koule. Tvůrci si snad mohli pomáhat
ohněm a vodou. Jsou-li použité druhy žuly vystaveny
žáru, a pak prudce ochlazeny, kámen nepuká, ale loupe
se jako cibule. Domorodci tehdy patrně neznali železo,
precizní opracování koulí proto zůstává neobjasněno.
Jedna z teorií popisuje obrušování kamene pomocí
pruhu kůže a písku, až do hladkého povrchu. Tvar
nalezených objektů se od dokonalé koule liší jen o 0,2 %!
Je možné zhotovit dokonalou granitovou kouli pomocí
tak prostých pracovních postupů? Asi dost těžko.
Na území Kostariky dosud nebyl nalezen jediný
kamenolom, v němž by bylo možné koule vyrobit.
Archeolog Dr. I. Quantilla z MNCR však tvrdí, že v povodí
řeky Terraba nalezl několik surových nedodělků. Ke
konečné úpravě na dokonalý tvar prý stačí použít pruhy
kůže a písek na vyleštění.
Zodpovězena není významná otázka: Proč to vlastně
dělali? K čemu měli koule sloužit, proč jim stálo za to,
vynaložit nesmírné úsilí k jejich výrobě?
Ještě významnější je podle mě otázka, kdy (a kdo) koule
vytvořil. Někteří archeologové jsou přesvědčeni o tom,
že kamenné koule vyrobili předkolumbovští kostaričtí
domorodci cca před 10 tisíci lety. Podle nich měli tito
nejstarší obyvatelé vysoké matematické znalosti, uměli
pracovat s vysokými teplotami, vyráběli zlaté ozdobné
předměty a používali dokonalých řezbářských nástrojů.
Neznali prý písmo, a proto se o výrobě koulí nedochovaly
žádné záznamy.
Zajímavý hypotéza. Deset tisíc let nazpět … nepřipomíná
nám to něco? Jednak období zániku kromaňonské rasy,
ale zároveň také asi nejpravděpodobnější dobu vzniku
Velké Sfingy a Údolního chrámu na gízské planině. Tyto
egyptské památky vytvořila civilizace, disponující
Legendy vyprávějí o dávných vyspělých civilizacích, jejich
vzestupu a náhlém pádu do propastí dějin (to mi
připomíná Kromaňonce, ale …). Mnoho dochovaných
textů z doby úsvitu antické civilizace, zahrnujících
kolektivní vzpomínky lidstva, vypráví o ničivé
celosvětové záplavě (k tomu se ještě dostaneme v
dalším článku). Nepochopitelné jsou hromadné přesuny
národů. A stejně nepochopitelná je architektonická a
řemeslná dokonalost, s níž byla vybudována posléze
opuštěná města. Zase jsme u toho: bez jakýchkoli
pochybností existovaly na různých místech světa
kultury, disponující vynikajícími technologickými
možnostmi. Ať už to byli budovatelé Velké Sfingy nebo
tvůrci koulí … Ale pojďme dál.
Jak uvedeno výše, asi 500 koulí pochází z oblasti delty
Diquís na západním pobřeží jižní části země. Jejich
dokonalost i velký počet je na světě zcela ojedinělý. Jaká
vlastně byla historie zdejšího kraje, a co se zde
odehrávalo v předhistorickém období?
Kostarika je součástí šíje propojující Severní a Jižní
Ameriku. Vzhledem k tomuto strategickému postavení
byla i v minulosti často nárazníkovou oblastí; zónou
střetů a výměny důležitých kulturních tradic obou
amerických kontinentů. V jižní části Kostariky, především
v deltě Diquís, je dodnes patrný výrazný vliv
jihoamerických kultur. Ale pozor: důležitá informace:
podle stávající evoluční teorie osídlily americký
kontinent cca před přibližně 40 tisíci lety (!) skupiny
lovců, kteří sem přišli z Asie přes dočasně vyschlou
Beringovu úžinu. Tedy podobně, jako o několik tisíc let
dříve přišli přes dočasně vyschlou Gibraltarskou úžinu
první evropští příslušníci poddruhu Homo sapiens
sapiens, aby zde položili základy kromaňonské rase! Tito
migranti postupovali od Aljašky směrem k jihu, což
potvrzují kosterní nálezy, např. z Nevadské pouště. A
poměrně rychle zde začali zvyšovat laťku své vyspělosti.
Je tedy možné, že tato evoluční větev (nebo podobná,
vycházející ze stejného zdroje), zamířila přes Asii k
Beringově úžině, a učinila onen pověstný osudový krok
do Ameriky?
Dobrá, ať už to byl kdokoli, tito lidé postupovali po
schůdném pobřeží na jih, až do Střední Ameriky. A tedy
i na území dnešní Kostariky. Nějakou dobu ovšem trvalo,
než dospěli až tam. Podle všeho k tomu došlo až
mnohem později, cca před 12 tisíci lety. Pravidelně
opracované kameny z těch dob byly nalezeny nejen v
pacifické, ale také v pobřežní oblasti centrálního
Atlantiku, ovšem k dispozici není jediný spolehlivě
datovatelný nález.
16
Chiriqui: běloši mezi indiány …
Kam se poděli Chiriqui?
V každém případě – o období před 12 tisíci lety toho
mnoho nevíme. O dost tisíc let později vznikly
archeologicky prozkoumané komplexy Aquas Buenas na
poloostrově Osa, navazujícím na deltu Diquís. Na
nedalekém ostrově Isla de Cano bylo nalezeno několik
kamenných koulí, pohřebních staveb a hrobů bez
tělesných ostatků. Na důkladný archeologický výzkum
ostrov ještě čeká.
Poloostrov a delta Diquís mají výhodnou polohu pro
budování pobřežních sídel, snadno dosažitelných z
centrálního Pacifiku i Jižní Ameriky. Byly zde objeveny
jemně tesané a bohatě zdobené kamenné „metates“
(stoly?), velké vyřezávané andezitové a žulové urny a
sochy postav s kónicky zakončenými lebkami – to vše z
doby cca před 3 tisíci lety. Na špici poloostrova nalezené
neobvyklé černé figurky, tzv. „Carbonera", mají ovšem
už na první pohled cizí, mnohem starší původ. Neexistuje
žádné vysvětlení, jak se dostaly do naleziště v Kostarice.
Předpokládá se, že zde sídlila velmi stará kultura
pojmenovaná “Chiriqui“ (Čiriki), která zřejmě čile
obchodovala s tehdejším světem. A pozor: podle
dávných legend to byl národ modrookých lidí světlé
pleti, kteří s domorodci udržovali jen sporadické
kontakty. No … tak že by „import“ z Evropy?
Zatímco ve starých kostarických hrobech nebyly
nalezeny žádné pozůstatky, v Peru se dochovalo mnoho
nekropolí. Archeologové zde nalezli stovky vysušením
mumifikovaných lidských ostatků, mezi nimi takové,
které k ostatním zjevně nepatří. Už v roce 1862 našel D.
Wilson v zátoce Chacota na pobřeží pod Tiahuanaco
rodinný hrob muže a ženy s dítětem – všichni měli
jemné, hnědé, vlnité vlasy. Vlasy se uchovávají po smrti
prakticky beze změn a mumie místních indiánů vykazují
silnější, rovné a hlavně černé vlasy. Podobného druhu
jsou i nálezy na poloostrově Paracas, kde se dochovalo
několik set pečlivě zabalených mumií (J. C. Tello a S. K.
Lothrop 1925). Metoda C14 je řadí do roku 300 př. n. l.
Tedy do doby poměrně velmi nedávné!
Všechny zdejší mumie mají několik společných rysů. Tito
lidé byli větší než indiáni své doby (jasná paralela s
Kromaňonci a s legendami o obrech) a mají jiný tvar
lebky s užším obličejem. Převládají rezavě hnědé vlasy,
našli se i velmi plaví jedinci a některé skalpy byly vlnité.
Je zřejmé, že tito lidé zastávali za života významnou,
prestižní pozici v hierarchii – jejich pohřební roucha jsou
z jemné bavlněné látky s felidním vzorem (stylizované
kočkovité šelmy – což připomíná námět jeskynních
maleb z Francie a Španělska). Že by se na americkém
kontinentě dochovalo jakési torzo kromaňonské rasy
(nebo kultura z ní přímo odvozená) až do doby blízké
přelomu letopočtu?
Společenství „lidí s bílou pletí" (tedy kultura Chiriqui)
kdysi z jakéhosi důvodu zaniklo a potomci vyspělé
kultury postupně splynuli s vnitrozemskými domorodci.
Poněkud nám to připomíná zánik kromaňonské rasy v
Evropě … a nejspíš také zánik před-karunienské kultury
ve Fajjúmu.
Jaká byla katastrofa, která mohla zničit civilizaci
Chiriqui? Označíme-li na mapě ohniska velkých
zemětřesení, zjistíme, že Tichý oceán je jimi takřka
obklopen. Seismická zóna, v níž dodnes dochází téměř k
polovině světových zemětřesení, uvolňujících asi 80 %
veškeré seismické energie, je proto nazývána „ohňový
kruh". V této oblasti je většina ze šesti set dosud činných
vulkánů. Tímto kruhem obklopený prostor neustále
narušují silná zemětřesení, podmořské otřesy a sopečné
erupce. Vulkanismus pokrývá hladinu pemzou, vzduch
plný popela je otřásán výbuchy, obrovské vlny tsunami
se rozbíhají do velkých vzdáleností a pustoší všechna
pobřeží, jichž dosáhnou. Sopečný výbuch nebo seismický
jev v této oblasti nemá pouze místní, ale globální
následky.
Kostarika leží na okraji nazkánské tektonické kry,
lemované obrovským zlomem zemské kůry. Takové
zlomy se nazývají transformními. Tento protíná dno
Tichého oceánu až na východ k pacifické kře. Obě desky
se v procesu nazývaném kontinentální drift rozestupují
až o deset centimetrů ročně (!). Toto rozestupování
přirozeně doprovázejí aktivní procesy v zemské kůře.
Exploze podmořských sopek či markantní změny v
zemské kůře doprovází katastrofální zemětřesení v
přímořských oblastech. Následně je pobřeží bičováno
strašlivými tsunami, nárazovými vlnami, které téměř
vždy provázely větší posuny zemské kůry na západním
pobřeží Jižní Ameriky.
Taková nárazová vlna musela mít neuvěřitelné rozměry,
ale díky rozsáhlosti oceánu dorazila na středoamerické
pobřeží značně oslabená. Předpokládejme, že se před
pobřežím nakupila do úctyhodné výše okolo 100 až 150
metrů. Při kontaktu s pobřežními mělčinami se však
tsunami ještě jednou dramaticky navýší. Ničivá vodní
stěna tedy mohla být 200 až 250 metrů vysoká, a po
dopadu na pevninu mohly vodní masy setrvačností
vystoupit až do 500 metrů. Vše, co jim stálo v cestě, bylo
nenávratně zničeno.
Došlo k tomu zřejmě okolo roku 300 n. l. Kultura „lidí s
bílou pletí“ následkem této katastrofy nenávratně
zmizela. Napadá mě otázka: zničily následky nějaké
podobné (ovšem mnohem dřívější) katastrofy předkarunienskou kulturu v Egyptě, tj. onen lid, který možná
vytvořil Velkou Sfingu?
Zůstávají jen otázky, a žádné odpovědi. Jak a kdy vznikly
kamenné koule? Kdo je vytvořil a proč? Zhotovili je až
řemeslníci tajemného národa Chiriqui? Nebo ještě starší
kultura, která Chiriqui předcházela? Nevíme …
Baalovo město … kdo ho postavil, měl větší
sílu, než nejsilnější moderní jeřáb
Přibližně před pěti tisíci lety postavili starověcí Féničané
(nebo možná příslušníci kultury ještě starší) město
Baalbek. Tato antická architektonická hádanka se
nachází na severu úrodného údolí Bekaa, sevřeného
pohořími Libanon a Antilibanon, Stavební materiál, kteří
17
budovatelé Baalbeku použili, svým charakterem doslova
bere dech.
Nejprve trocha historických faktů: město bylo zasvěceno
bohu Baalovi, o kterém se píše i ve Starém zákoně.
Například v příběhu o tom, jak se nechal prorok Eliáš
zatáhnout do soutěže s houfem Baalových kněží na hoře
Karmel (1 Královská 18,1-46). Zadání jejich souboje bylo
toto: kdo dokáže zařídit, aby jeho bůh snesl z nebe na
zem oheň, ten vyhrál, a bere jackpot. Baalovci to přes
veškerou snahu a použití svých kejklů nedokázali. Eliáš
ano a na oslavu svého vítězství nechal Baalovy kněží
zmasakrovat. Inu, byla to těžká doba.
Starověká historie Baalbeku je prakticky neznámá.
Nejstarší písemné zmínky najdeme v tell-el-amarnské
korespondenci ze 14. stol. př. n. l. Jedná se o
korespondenci babylonských, mitanských, asyrských a
chetitských králů a syrských knížat s egyptskými
panovníky Amenhotepem III. a IV. a Tutanchamonem.
Egyptské nápisy z 18. stol. př. n. l., nalezené nedaleko
Baalbeku, posouvají vznik města do ještě vzdálenější
doby. A podle nalezené keramiky lze jeho genezi klást až
na začátek 3. tisíciletí př. n. l.
Datace je významná, jak uvidíme dále. Ale zpět k tématu,
kterým je záhada, spojená s výstavbou města. Dodnes
nedokážou badatelé uspokojivě vysvětlit, pomocí jaké
technologie dokázali před téměř pěti tisícovkami let
starověcí lidé vylomit, opracovat a přemístit kameny
vážící stovky tun (!). Něco takového nedokáže ani dnešní
nejmodernější technika.
Jedna z hypotéz (pravda, poněkud bizarní) razí
myšlenku, že Baalbek postavili obři. Východiskem pro
tuto teorii jsou již zmíněné hojně se vyskytující legendy
a báchorky o obrech, které tvoří součást kulturního
odkazu lidstva po celém světě. V předchozích článcích
jsem nastínil spekulaci, že za těmito pověstmi mohou
být skryty vzpomínky na setkání s příslušníky nebo
přímými potomky kromaňonské rasy. Ovšem ani
Kromaňonci, při vší úctě k jejich nadstandardní fyzické
vyspělosti, nemohli mít schopnosti, potřebné k výkonům
nutným pro budování staveb v Baalbeku.
Je nad slunce jasnější, že lidé, kteří toto dílo vykonali,
museli disponovat nám neznámou, mimořádně
výkonnou technologií. Podobně jako budovatelé Velké
Sfingy a Údolního chrámu v Gíze, a jako tvůrci
kamenných koulí v Kostarice.
Zejména obrovské terasy by nebylo možné postavit bez
použití vyspělé techniky, bez zvedacích a jiných
stavebních strojů, které tehdy jen stěží existovaly. Tento
komplex svými rozměry zastiňuje dokonce i tak
velkolepé stavby, jako jsou egyptské pyramidy. Základy
teras byly zhotoveny z ohromných kamenných bloků.
Například jihovýchodní stěna terasy, na které byl
postaven Jupiterův chrám, je sestavena z devíti řad
kamenných bloků, z nichž každý váží více než 300 tun. Do
stěny na severozápadní straně byly zabudovány tři
největší opracované monolity na světě, nazývané
Triliton nebo také Div tří kamenů. Tyto kameny mají
délku 29 metrů, výšku 4 metry a hloubku 3,6 metru.
Váha každého z těchto tří kamenů je od 800 do 1 200
tun, přičemž kameny Trilitonu jsou tak dokonale přesně
sestaveny a spojeny jeden s druhým, že mezi nimi není
možné prostrčit ani jehlu.
Jak vysvětlit, že starověcí stavitelé dokázali pracovat s
kamennými kvádry, vážícími až neuvěřitelných 1 200
tun? Pro příklad, necelých 1 200 tun váží skleněnoocelová kopule budovy Říšského sněmu v Berlíně, nebo
velkorypadlo Severočeských dolů, které je vysoké jako
čtyřpatrový dům, a svého času bylo nejtěžším strojním
zařízením v naší republice. Dokud ho netrumflo kráčivé
rypadlo KU 800 o hmotnosti více než 4 300 tun.
Podle dostupných údajů existuje jediné technologické
vybavení, jediné obludné monstrum, schopné
manipulovat s tak těžkým nákladem, jako byly kamenné
kvádry v Baalbeku. Jedná se o vysokotonážní jeřáb zn.
Liebherr. Jeho hraniční nosnost by teoreticky, pokud se
jeho konstrukce upraví, mohla být právě zmiňovaných 1
200 tun. Ovšem starověcí stavitelé asi sotva měli tento
megastroj k dispozici.
Baalbek není zdaleka jediným starověkým městem, kde
se stavělo z gigantických kvádrů, ovšem právě zde byly
použity dosud největší a nejtěžší nalezené monolity.
Byli to opravdu Féničané?
Zkusíme otázku, kdo a jak Baalbek vybudoval (resp.
hlavně jeho „gigantické“ části), pojmout věcně a ve
světle historických faktů. Jsou zde v zásadě tři možnosti:
• Budovateli fascinujících konstrukcí byli Féničané, kteří
si nějakým způsobem osvojili nám neznámou
technologii
• Féničané se této technologii naučili od starší kultury,
která je předcházela, nebo s níž se sblížili v rámci svých
námořních výprav do dalekých krajin
• Baalbek vybudovala starší kultura, která Féničany
předcházela, a ovládala potřebnou technologii.
Pro posouzení výše uvedených možností je klíčové dobře
analyzovat informace o Fénické kultuře, její genezi, stáří
a dalším vývoji.
Podle dostupných výsledků bádání víme, že Féničané
osídlili svou doménu až v průběhu 3. tisíciletí před
Kristem. Archeologické nálezy (keramika) z této oblasti,
které jsou zřejmě starší (začátek 3. tisíciletí před Kristem,
nebo ještě dříve), tu po sobě zanechala kultura
předchozí. A právě tato před-fénická civilizace tedy
mohla být původcem gigantických staveb Baalbeku. Je
dost možné, že se Féničané při kolonizaci s tímto lidem
setkali. Mohlo dojít k vzájemné inspiraci, mísení, a tím
ke vzniku vyspělé fénické kultury.
Podstatnou skutečností je dle mého názoru souvislost s
Údolním chrámem v Gíze. Jeho stavitelé manipulovali s
(téměř) podobně těžkými kusy horniny, jako stavitelé
Baalbeku. Údolní chrám je možná o nějakých pět i víc
tisíc let starší, než Baalbek. Je nemožné představit si, že
jeho budovatelé mohli být předchůdci civilizace, která
pak technologické dovednosti ještě více zdokonalila při
stavbě Baalbeku? Obě lokality nejsou příliš vzdálené,
stačí přejít Sinajský poloostrov a pak chvíli ťapat po
pobřeží …
18
Jsou to všechno ale pouze spekulace, nic víc. Trochu na
ně navážeme v následujícím článku, v němž se budeme
věnovat blízké oblasti, a sice starověkému Řecku.
Ať je to jakkoli, Baalbek je podobnou záhadou, jako
Velká Sfinga nebo kamenné koule v Kostarice. Pojítkem,
které dává tyto tři zdánlivě zcela nesourodé lokality do
relace, je otázka, kdo, kdy, a za použití jaké technologie
vytvořil takto fascinující díla, která svou „technickou
kvalitou“ vzhledem ke svému stáří doslova šokují.
Je možné, že pozůstatky kromaňonské rasy, která kromě
obdivuhodných fyzických dispozic ohromuje důmyslem,
invencí a technologickou vyspělostí, tvoří onen most
mezi temnou prehistorií a úsvitem antické civilizace?
Doba
kamenná
Starší doba
Pozdní
kamenná
paleolit
- paleolit
Střední doba kamenná –
mezolit
Víme, že pravěcí obyvatelé naší planety migrovali, a to
tak, že velmi čile. Nejvyspělejší populace se původně
vyskytovala v oblasti severní Afriky, Předního východu a
Evropy. Odtud se rozlila do Asie, Ameriky a přes Oceánii
také do Austrálie (a všude pochopitelně docházelo k
mísení s místním osídlením, a to jak sapientním, tak
hlavně v Evropě s neandrtálským). Tyto skutečnosti nás
mohou nasměrovat k úvaze o možné odpovědi na
otázky, odkud se vzala v Kostarice (a Peru), v oblasti
budoucího Řecka (a Fénície), v Egyptě a na spoustě
dalších míst tak vyspělá populace, že to vzhledem ke
stáří a kvalitě jejích výtvorů doslova fascinuje …
-jr
10 tis. let –
8 tis. let
8 tis. let –
3 tis. let
? Vybudování Velké Sfingy a Údolního chrámu
(možná ještě dříve)
? Kamenné koule v Kostarice (možná ještě dříve)
? Baalbek (možná později)
Pozn. Počátek mladší doby kamenné (neolitu) se datuje různě dle lokalizace – např. na Blízkém východě před 11
tis. lety, ve střední Evropě před cca 7,5 tisíci lety; tzn., že vybudování Velké Sfingy a Údolního chrámu zřejmě náleží
již právě do neolitu.
19
Atlantida
geniální Platónova mystifikace?
Jen málo záhad historie lidstva poutá zájem odborné i
laické veřejnosti tak silně, jako fenomén Atlantidy. Její
příběh vzrušoval milovníky mystérií snad od chvíle, kdy s
ním Platón přišel jako první. A právě absence starších
zpráv o této ztracené zemi je důvodem, proč většina
vědců považuje celou věc za geniální Platónovu
mystifikaci.
V následujících řádcích se pokusím zamyslet nad tím, zda
můžeme v tomto mystériu, nebo spíš v souvislosti s ním,
najít nějaký reálný základ.
Fakta … moc jich tedy není, vlastně žádná
V roce 360 př. n. l. sepsal Platón dialogy Timaios a Kritias.
V nich se rozepisuje o bájné zemi – Atlantidě. Informace
prý čerpal z vyprávění řeckého státníka Solóna, který na
fenomén Atlantidy prý narazil při své cestě do Egypta.
Toto údajné vyprávění se však nedochovalo. (V této
souvislosti je však zajímavé, že informace měly pocházet
právě z Egypta, kde zřejmě existovala zhruba v době,
kterou Platón popisuje, „ztracená“ civilizace. Ta mohla
zaniknout následkem živelné pohromy obřích rozměrů a
podobného typu, jako Platón zmiňuje v případě
Atlantidy.)
Mělo se jednat o kontinent velikosti Malé Asie, ležící za
Gibraltarským průlivem (čili tzv. „Herkulovými sloupy“).
Země to prý byla velice úrodná a hustě zalidněná
civilizací. Ostrov zanikl následkem mohutného
zemětřesení, jež ho pohřbilo do vln Atlantiku, a to cca
9.600 let před Kristem. Mimochodem, tato datace v
podstatě naprosto přesně odpovídá poslednímu
studenému výkyvu posledního glaciálu.
Platón použil Atlantidu jako ilustraci ideální společnosti.
Přesně v duchu mravoučných textů přišla fatální živelná
katastrofa jako trest za to, že Atlanťané opustili ideály,
na nichž jejich společnost stála (nepřipomíná nám to
potopu, o níž se píše ve Starém zákoně a ve starých
textech snad všech světových kultur?).
Většina badatelů se kloní k názoru, že si Platón celou
Atlantidu vymyslel, že Solónovo vyprávění nikdy
neexistovalo, a pokud ano, že tedy i Solón buď plácal
nesmysly, nebo texty vyčtené v Egyptě špatně pochopil.
Existuje prostor pro hypotézy?
Já se však domnívám, že určitý reálný základ, nebo
alespoň odkaz k němu, je v mystériu Atlantidy obsažen.
Aby bylo jasno, rozhodně odmítám myšlenku, že se za
Herkulovými sloupy (nebo kdekoliv jinde) nacházel
ostrov velikosti Malé Asie, který se před necelými 12.000
lety propadl do moře, protože jeho obyvatelé začali
zlobit. To si nemyslím.
Ale jsem přesvědčen, že v kolektivní paměti lidstva byla
v ranějším starověku ještě velmi silně zaseknuta
vzpomínka na jednu či více globálních katastrof typu
„potopa“. Ostatně dočteme se o nich ve velmi starých (i
mnohem starších, než spisy Platónovy) textech jiných
národů, a v další části tohoto čísla se zaměříme na
vědecky doložené skutečnosti, které s tím souvisí.
Jinými slovy, krásná a malebná pohádka o Atlantidě
může mít reálný základ v odkazu na některou ze
skutečných živelných pohrom, které byly v Platónově
době ještě ve více či méně živé paměti. Anebo je taky
možné, že se jedná o velmi mlhavý odkaz ke skutečně
globálním jevům, souvisejícím s koncem poslední doby
ledové (je pozoruhodné, že dataci zániku Atlantidy
položil Platón do překvapivě přesného souladu s koncem
glaciálu), kdy se v důsledku tání ledovců proměnily
obrovské plochy pevniny v jezera a moře. A zde nám
celkem logicky znovu vytane i souvislost s notoricky
známým biblickým příběhem o potopě světa a Noemově
arše; této možné vazbě se budeme věnovat v
následujícím článku.
V dalších řádcích článku tohoto zůstaneme převážně na
půdě antického Řecka, tedy Platónova prostoru. Ovšem
pro úplnost se nejprve stručně podívejme na „atlantské“
hypotézy, položené mimo řecký prostor.
Hypotézy mimo Řecko
Různí badatelé kladou možnou Atlantidu na různá místa
na světě. Favoritů je celá řada:
Trója – tato spekulace vychází z předpokladu, že celá
historie Atlantidy je v podstatě egyptskou verzí Iliady
zpětně přenesenou do Řecka Solónem. Herkulovy
sloupy by tedy znamenaly průliv Dardanely, a nikoli
Gibraltarskou úžinu.
Černé moře – podle jedné teorie atlantská civilizace
existovala přibližně okolo roku 5 500 př. n. l. na
severozápadním pobřeží Černého moře (tehdy ještě
sladkovodního jezera), a byla zničena při protržení
přírodní hráze v místě dnešního Istanbulu, a následné
potopě a propojení Černého a Středozemního moře.
Herkulovy sloupy by tedy v tomto případě znamenaly
Bosporský průliv.
Spartel - skupina francouzských vědců se domnívá, že
Atlantida se mohla nacházet na zatopeném ostrově
Spartel v Cádizském zálivu. Podle jejich analýz mořského
dna vyšlo najevo, že se Spartel potopil v důsledku mnoha
zemětřesení a vln tsunami.
Sardinie - italský novinář Sergio Frau ve svém článku „Le
colonne d'Ercole“ tvrdí, že v době před Alexandrem
20
Velikým znamenaly Herkulovy sloupy Sicilský průliv.
Atlantida by tedy mohla být totožná se Sardinií, kterou
postihla přírodní katastrofa. Jedna část uprchlých
obyvatel následně založila etruskou civilizaci na
Apeninském poloostrově, která tam dosáhla vysoké
kulturní úrovně.
… a dále: Malta, Kypr, Richatská struktura v Mauretánii,
Bermudský trojúhelník, Antarktida … atd. atd. Račte si
vybrat.
Hypotéza „Kréta a Théra“
A pak je zde velmi zajímavá hypotéza, která je z pohledu
tématu tohoto čísla ještě zajímavější, než se může na
první pohled zdát.
Podle ní je Atlantida ztotožněna s mínojsko – mykénskou
civilizací, a její zánik je reflexí na kolaps této civilizace na
ostrovech Kréta a Théra (Santorini).
Vezmeme to od začátku a nejprve si stručně shrneme,
co o této kultuře víme z hlediska historických souvislostí.
Kréta byla s určitostí poprvé obydlena již v období
neolitu, tedy již cca před 8 tisíci lety. Co to bylo za
populaci? K tomu se ještě dostaneme.
Nejdůležitějším obdobím její civilizace však bylo
takzvané Minojské období, pojmenované podle
legendárního krále Minoa.
Mínojská civilizace doby bronzové existovala na Krétě
přibližně v období od první poloviny 3. tisíciletí př. n. l.
do závěru 2. tisíciletí př. n. l. Přibližně mezi lety 2 000 – 1
600 př. n. l. dosáhla největšího hospodářského a
kulturního rozkvětu. Úroveň uměleckých projevů
dosahovala na svou dobu fantastické kvality.
Kréta byla v té době hustě obydlena, měla více než
devadesát měst (!), ze kterých byla nejznámější Knóssos,
Phaestos, Gortys, Lyttos, Kydonia a Rhytion. Lidé
minojské kultury se zabývali hlavně námořním
obchodem, který byl vysoce organizovaný. Tedy
podobně jako u jejich současníků Féničanů.
Zajímavé je mínojské náboženství. Hlavním božstvem
byla Matka bohyně, která bývá zobrazována v různých
formách (nepřipomíná nám to Věstonickou a jiné
Venuše?). Mnohé prvky minojského náboženství přešly
do řeckého mystického náboženství.
První veliká přírodní katastrofa (patrně zemětřesení),
proměnila první palácová centra Kréty v ruiny kolem
roku 1 700 př. n. l. Toto neštěstí však vývoj Kréty
nezastavilo – nové paláce vybudované na troskách
starých paláců byly mnohem výstavnější a města kolem
paláců se rychle rozrůstala. Kréta prosperovala finančně
hlavně prostřednictvím obchodu v přístavech, které však
byly i jasným střediskem kulturního života. Z přístavu
bylo krétské umění šířeno prakticky do celého antického
světa.
Nové paláce byly mnohapodlažní a velmi složité. Měly
velké dvory, dominantní chodby, široká schodiště,
procesní haly a dokonce i toalety. Zdi paláců byly pokryty
nádhernými freskami s výjevy ze života lidí, provedených
v pestrých paletách barev (nepřipomíná nám to
kromaňonské jeskynní malby?). Celý palác pak byl
vybaven důmyslným systémem stok a odpadních
potrubí.
Kolem roku 1450 př. n. l. byla všechna palácová centra
zničena výbuchem podmořské sopky na ostrově Théra
(Santorini). Život byl obnoven pouze v paláci v Knóssu,
který byl plně zrekonstruován a sloužil nové královské
dynastii. Konečné zničení Minojské kultury přišlo kolem
roku 1380 př. n. l. s dalším výbuchem sopky, po kterém
už nebyly znovu obydleny žádné paláce.
A tak právě ostrov Théra (Santorini), patřící k
nejjižnějším z Kykladských ostrovů, je jedním z žhavých
kandidátů na Platónovu Atlantidu. Zničující výbuch
podmořské sopky, ke kterému došlo podle nejnovějších
výzkumů před 3 600 lety (tedy cca kolem roku 1450 př.
n. l., jak uvedeno výše), způsobil, že část ostrova se
doslova propadla do moře. Nánosy po vlně tsunami byly
nalezeny až na západním pobřeží Turecka. Vykopávky na
Théře odhalily osídlení již z pozdního neolitu – tedy
podobně, jako na Krétě. V době exploze tu stálo
prosperující město, součást mínojské civilizace, které se
podobně jako Pompeje zachovalo pod příkrovem lávy.
Zajímavé je, že nebyly nalezeny žádné lidské ostatky ani
předměty z drahých kovů, což svědčí o úspěšné
evakuaci. Jak je možné, že Mínójci na Théře dokázali čelit
živelné katastrofě s úspěšnější organizovaností, než
vyspělí pompejští Římané o jeden a půl tisíciletí později?
Ale zpět k tématu. Jak uvedeno výše, archeologové
pokládají erupci na Théře za příčinu náhlého zániku
mínojské civilizace, a nevylučují tedy, že byla inspirací
báje o Atlantidě. Ostatně, v době bronzové nedošlo ve
středomoří k přírodní katastrofě srovnatelného rozsahu,
takže hypotéza, že Platón vlastně zaznamenal zničení
Théry, se může zdát dosti pravděpodobná.
K tomu ještě poznámku: ve Starém zákoně máme příběh
o Lotovi a jeho ženě. Když se JHVH rozhodl zlikvidovat
Sodomu, dal Lotovi a jeho choti možnost uprchnout pod
podmínkou, že až začne ničivé divadlo, tak se nesmějí
ohlédnout. Lot, jako rozumně uvažující muž, tuto
podmínku splnil, zpátky ani nemrknul, a přežil. Jeho paní
se však zachovala s typicky ženským sklonem nechat se
ovládat emocemi a neukojitelnou zvědavostí. Ohlédla
se, a byla za odměnu proměněna v solný sloup. Napadá
mě, že celý tento příběh může být reminiscencí právě na
živelnou katastrofu, onen ničivý výbuch podmořské
sopky, který zlikvidoval kvetoucí civilizaci na Théře. Ale
je to jen spekulace. Jako většina toho, co píšu v tomto
čísle. 
Co to bylo za lidi?
Jak uvedeno výše, mínojská civilizace navazuje na starší
osídlení neznámým lidem, které existovalo na Krétě a
zřejmě i na Théře již cca před 8 tisíci lety. Čili přibližně
nějaké 4 tisíce let po skončení posledního glaciálu, a tedy
po zásadních změnách v osídlení, které v souvislosti s
touto změnou podmínek v nějakém delším časovém
období probíhaly. Jen pro připomenutí, do této epochy
je také kladeno vymizení kromaňonské rasy.
Kdo tedy byli archaičtí obyvatelé Kréty a Théry? Mohli
mít nějakou souvislost s lidem, který se v Gíze vybudoval
Velkou Sfingu a Údolní chrám? A/nebo s lidem, který
21
osídlil dnešní Libanon a Palestinu před Féničany, a
(možná) vybudoval Baalbek? Navazoval tento lid na
starší vyspělou populaci, která nepřežila změnu
podmínek po skončení posledního glaciálu? Byla
součástí jeho kulturní báze určitá inspirace, převzatá z
dávné prehistorické kromaňonské civilizace?
Odpovědi neznáme. Zajímavá souvislost na nás však číhá
z jiné strany, a sice z řecké pevniny. Její vazba na
mínójskou civilizaci je významná. Říše Mínójů se totiž
postupně dostala pod vliv Mykén, a v době ničivého
výbuchu před těmi cca 3 600 lety už hovoříme o civilizaci
mínójsko – mykénské. Kdo byli obyvatelé Mykén?
Pro odpověď na tuto otázku musíme zapátrat trochu
více v minulosti, a tam objevíme před-řecké obyvatele
řecké pevniny, poněkud záhadný lid, nejčastěji nazývaný
Pelasgové. Tito lidé žili na Balkáně a Peloponésu před
příchodem Achájů.
V průběhu 7. až 5. tisíciletí př. n. l. přicházeli do Řecka
z Malé Asie první zemědělci a formovali zde svébytnou
kulturu. Od 4. tisíciletí přichází ze severu, od Černého
moře, skutečně agresivní invaze. Že by se jednalo o torzo
lidu, který na březích Černého moře vytvořil kvetoucí
civilizaci ještě v době, kdy moře bylo sladkovodním
jezerem? Tato kultura byla zničena v polovině 6. tisíciletí
př. n. l. v důsledku zaplavení Bosporu a Dardanel, a s tím
souvisejícího zvýšení hladiny Černého moře.
Celá situace vrcholí vznikem tzv. kykladské kultury, která
je zřejmě počátkem tyrhénské jazykové skupiny, do níž
patří i Pelasgové.
Ve starověké řecké literatuře se o nich zmiňuje celá řada
autorů, od Homéra, přes Hérodota a Thúkýdida až po
Pausánia. Je pravděpodobné, že nebyli indoevropského
původu, což je zajímavé. Jakého původu tedy byli?
Zřejmě se jednalo na svou dobu o dost vyspělou
civilizaci. Je možné, že nějak vývojově souviseli s předfénickou civilizací v Libanonu, která buď vybudovala
Baalbek, nebo předala svou inspiraci Féničanům, kteří ji
pak rozvinuli? Nevíme.
Na toto téma ještě připojím jednu zajímavost: do
tyrhénské jazykové rodiny patří kromě jazyka Etrusků a
severoitalské raetštiny též jazyk ostrova Lemnos, kde žili
Pelasgové, následně vystřídaní Achájci. Dokonce zde
byla nalezena stéla, zřejmě z 6. stol. př. n. l., jejíž nápis je
proveden v jazyce, blízce připomínajícím etruštinu. Stéla
však nepochází z Etrurie, je to místní produkt. Z těchto
skutečností se dá usuzovat, že před-antická civilizace
Etrurie a řeckých ostrovů, tedy oblastí relativně dosti
vzdálených, má nějaký zajímavý a časově ne až tak
vzdálený společný kořen …
V osídlení řeckého prostoru Pelasgy vystřídali Achájové,
a jak už to tak vždy bývá, docházelo zde k přenosu
inspirací a k mísení. Achájové jsou někdy nazývaní jako
Mykénové, protože byli nositeli mykénské kultury.
Okolní kmeny je nazývaly Danajové.
Ve vztahu k mínójské kultuře docházelo ke vzájemnému
ovlivňování. Zpočátku, v průběhu středního helladského
období (1 900 – 1 600 př. n. l.) měla na achájské kmeny
vliv mínojská kultura. Postupně však Achájci vybudovali
specifickou kulturu, nazvanou podle mocenského centra
Mykén (1 600–1 200 př. n. l.). A ve vztahu s Mínójci se
situace obrátila, Mykény získaly vrch. Zcela jistě to
souviselo i s výše zmíněným zemětřesení, které
zdecimovalo mínójskou kulturu na Krétě cca kolem roku
1 700 př. n. l. Od té doby se Mínójové dostávali stále více
pod vliv Mykén.
Pak ale přišly výše zmíněné katastrofální erupce
podmořské sopky na Théře, přičemž zejména ta první
zřejmě ochromila mínojsko – mykénskou civilizaci
natolik, že ta už posléze nebyla schopna čelit pronikání
tzv. mořských národů, zejm. Dórů. To se datuje cca od
13. století př. n. l.; přispělo k němu pravděpodobně
období sucha, a také vnitřní rozbroje zanikající mínójsko
- mykénské kultury.
V souvislosti s Krétou připojím ještě jednu faktickou
poznámku, abych celý propletenec spekulací učinil ještě
více matoucím. Tyrhénským jazykem se totiž
pravděpodobně mluvilo i na Krétě, ovšem od poloviny 3.
tisíciletí se ostrov dostal pod silný semitský kulturní vliv.
Takže na genezi mínojské kultury se podílely inspirace
z prostředí, kde vznikla hebrejská kultura … a tento fakt
může podpořit myšlenku, že pohádka o Noemově arše je
vlastně reminiscencí na zánik kultury na Krétě a Théře …
Sečteno podtrženo, takto zevrubně lze shrnout děje,
které jsou předmětem hypotézy, že Platón ve svém
líčení pádu Atlantidy reflektoval zánik mínójskomykénské civlizace. Logiku by to mělo, protože tato
kultura vlastně předcházela pozdějšímu antickému
Řecku, tedy světu, v němž Platón žil a filosofoval.
Hypotéza „Konec glaciálu“
Na závěr jsem si nechal hypotézu, kterou razí řada
badatelů. Je postavena na skutečnosti, že Platón se
datací zániku Atlantidy až neuvěřitelně trefil do období
konce posledního glaciálu. Tento fakt je hodně
zarážející.
Jak známo, konec glaciálu znamenal v důsledku tání
ledovců zásadní zvýšení hladiny moří, ale také
vnitrozemských vodních ploch. Například tak zmizely
pod hladinou šíje, spojující světadíly, tj. dočasně vyschlé
úžiny Gibraltarská, Beringova, a také Dardanely a
Bospor. Např. Černé moře pak přestalo být sladkovodní
jezerem. Naopak střední Čechy se ve sladkovodní jezero
dočasně proměnily …
No, Gibraltarská úžina. Ta přece leží při Herkulových
sloupech. A za ni umístil Platón Atlantidu … Zajímavá
souvislost.
A další zajímavá souvislost je ta, že datace zániku
Atlantidy pozoruhodně ladí i s obdobím, kdy mizí ze
scény kromaňonská rasa, a její vyspělá civilizace.
Je možné, že se v kolektivní paměti lidstva uchovala
vzpomínka na zánik této populace s vysokou úrovní, a
Solón o ní objevil zprávy, a Platón z nich čerpal? A tak
vlastně popsal zánik společnosti, která předcházela
antickou civilizaci, ale v mnohém svou vyspělostí
předčila minimálně její počátky?
Spousta otázek, odpovědi nejasné. Spousta konců
provazu, které by bylo dobře svázat, ale není čím.
22
Jedno je ale jisté: Platónovo vyprávění zapadá do
kontextu opravdové přehršle archaických textů, které se
zmiňují o globální potopě světa. V následujícím článku se
zamyslíme nad tím, zda tím mohou být míněny právě
jevy spojené s koncem glaciálu, nebo i jiné katastrofy,
buď globálního, nebo lokálního rázu – jako třeba právě
výše zmíněné následky výbuchů sopky na Théře.
Za povšimnutí stojí ještě jedna zajímavá skutečnost,
která podporuje hypotézu, že v souvislosti s koncem
glaciálu nebo jinou přírodní katastrofou zanikla vyspělá
Doba
kamenná
Starší doba
Pozdní
kamenná
paleolit
- paleolit
Střední doba kamenná –
mezolit
Mladší doba kamenná - neolit
Pozdní doba kamenná - eneolit,
chalkolit či doba měděná
Doba
bronzová
Starší doba bronzová
Střední doba bronzová
Mladší doba bronzová
civilizace, na jejíchž troskách se začalo tvořit nové lidské
společenství ze značně primitivnějších poměrů. Zatímco
z aurignacienu i magdalenienu se nám dochovala celá
řada uměleckých výtvorů vysoké úrovně, v mezolitických
nálezech (tedy z období mezi koncem glaciálu a úsvitem
antické civilizace) objevy tohoto druhu v podstatě zcela
chybí. Vývoj lidstva se skokově vrátil zpět, a naši
předkové pak museli lopotně hledat cestu na ztracenou
úroveň vyspělosti …
-jr
10 tis. let –
8 tis. let
Zánik kromaňonské rasy
Zásadní klimatické změny po skončení glaciálu
8 tis. let –
3 tis. let
11 tis. let –
4 tis. let
6 tis. let 5,5 tis. let
na Blízkém
východě a
např. 2,2 tis.
let ve Stř.
Evropě
4,2 tis. let –
3,6 tis. let
3,6 tis. let –
3,25 tis. let
3,25 tis. let –
2,8 tis. let
... datace je odlišná pro různé oblasti
Starší osídlení Kréty a Théry
Pelasgové na řecké pevnině
Počátky mínójské kultury
Rozkvět mínójské kultury
Zlatá éra mínójské kultury
Stagnace mínojské civilizace, sílící
mykénské civilizace
Úpadek a zánik mínójsko – mykénské
civilizace
vliv
23
Potopa
Byla? Nebyla? Dávno byla? Jaká byla?
Ve Starém zákoně máme detailně popsánu velkou
celosvětovou potopu, kterou JHVH použil jako nástroje k
potrestání lidstva za jeho neřestnost. Když pomineme
pozoruhodnou skutečnost, že starozákonní bůh s oblibou
nemilosrdně trestal lidstvo vyhlazovacími procedurami s
takřka nulovou tolerancí (byl důslednější, než nacisti a
bolševici), zůstává nám otázka, zda faktická stránka
příběhu, a sice globální katastrofa, má reálný historický
základ. Domnívám se, že nepochybně ano, takže otázka
vlastně stojí jinak: jaký je onen historický základ?
Báje, legendy, pověsti, báchorky …
Lidové vyprávění o katastrofální potopě, při níž téměř
vše živé zahynulo, se traduje tisíce let po celém světě.
Legendy, jež jsou si překvapivě podobné, objevili
badatelé téměř ve všech národech a kmenech. Nejvíce z
nich se nachází v Asii a na severoamerickém kontinentu,
ale setkáme se s nimi také např. mezi Kurnaji v Austrálii
a Maory na Novém Zélandu, rovněž v Bolívii, v Peru, v
Mexiku, dále na Fidži a v Polynésii, na Islandu, atd. atd.
Kromě biblického vyprávění je nejznámější asi
babylónský Epos o Gilgamešovi (Utnapištim), který je
zároveň nejstarším doloženým písemným líčením
katastrofy tohoto druhu. Nu, a slavný je samozřejmě
také Platónovův popis zániku Atlantidy, i když to je
vlastně thriller námětově poněkud odlišný.
Příběhy mají většinou tyto společné rysy: zničení
civilizace vodním přívalem, před nímž nebylo úniku,
božská příčina, varování předem, záchrana jen několika
lidí, záchrana zvířat, k záchraně použito plavidlo.
Je evidentní, že taková úroveň shody ve vyprávění tolika
různých kultur na sobě zcela nezávislých, rozesetých
doslova po celém světě, které o sobě většinou navzájem
ani nevěděly (natož aby od sebe opisovaly), není v
žádném případě náhodná. K nějaké skutečně děsivé
katastrofě (nebo více katastrofám) tohoto druhu prostě
dojít muselo, a stalo se tak v minulosti natolik nedávné,
že se vzpomínka na ni uchovala v kolektivní paměti
lidstva až do naší doby.
Co a jak bylo? A bylo to vůbec?
Existuje celá řada hypotéz, co vlastně tyto příběhy
popisují. Zda jednu skutečně celosvětovou katastrofu
(není to nemožné), nebo více různých lokálních pohrom,
které se odehrály ve zcela odlišných časových rovinách.
Hlavním favoritem pro mě, aspoň dle mého laického
názoru, vždy byla hypotéza, že se jedná o zásadní
proměnu klimatu a krajiny po skončení posledního
glaciálu, tedy před nějakými deseti tisíci lety. Tehdy
došlo vlivem tání ledovců k jevům, jimž jsme se věnovali
v přechozím článku o Atlantidě. Zaplavena byla celá řada
pevninských šíjí, dosud spojujících světadíly, z nichž se
staly nynější úžiny. Stejně jako spousta dalších tehdy
suchozemských oblastí, jako např. Perský záliv …
Ovšem čím dál více se kloním k názoru, že se může
jednat v různých částech světa o popis pohrom lokálního
charakteru (i když slovo „lokální“ v tomto případě často
popisuje území značně rozsáhlé).
V jednom z předchozích článků jsme se dotkli záhady
kostarických kamenných koulí, s níž souvisí další záhada,
a sice ztracená civilizace lidí zcela jiné rasy, než je
„původní“ obyvatelstvo Střední a Jižní Ameriky. Tuto
populaci, usazenou při mořském pobřeží, podle
některých hypotéz zlikvidovala živelná katastrofa
obrovských rozměrů, které způsobila spláchnutí pevniny
gigantickou vlnou tsunami, vysokou možná i několik set
metrů. Její příčinou by musela být skutečně masivní
tektonická porucha. V této souvislosti je významné, že
právě i v mytologii mnoha národů Střední a Jižní
Ameriky, najdeme vyprávění o zničující potopě. Týká se
to i Peru, kde byly nalezeny kosterní pozůstatky výše
uvedené ztracené vývojové větve.
Něco podobného mohlo paralyzovat další vyspělá
prehistorická společenství, ať už to byla předkarunienská civilizace ve Fajjúmu, která možná
vybudovala Velkou Sfingu, nebo civilizace v oblasti
Libanonu, která předcházela fénické kultuře. O tom, že v
oblasti
Blízkého
východu
existovala
vyspělá
prehistorická populace na různých místech, vůbec
nepochybuji. Stejně jako o tom, že tato populace měla
společný nebo velmi blízký původ. Na jejích
pozůstatcích, a s využitím její inspirace, pak vyrostly
jedny z nejstarších antických civilizací, jejichž vyspělost
je dodnes zarážející: Sumer, Mezopotámie, nebo právě
Fénície. K něčemu podobnému došlo ostatně i v Egyptě:
na fajjúmskou kulturu plynule navázalo několik kultur
mladších, které systematickým vývojem směrovaly až ke
vzniku starověké egyptské společnosti.
Jistě, jsou to spekulace. Ale když si člověk poskládá
jednotlivé střípky mozaiky a zkusí s nimi hrát, překvapivě
dobře do sebe zapadají.
Unikl Noe před zánikem Atlantidy? Asi ne …
Z jiného soudku je zajímavá možnost, že Genesis, tedy 1.
Kniha Mojžíšova, popisuje v příběhu o arše Noemově
vlastně stejnou událost, jako Platón ve svém vyprávění o
Atlantidě. Hebrejci, v jejichž prostředí Genesis vznikla,
přišli do Palestiny zřejmě z oblasti Sumeru a/nebo
Mezopotámie (údajně z oblasti města Ur, jedné z
kolébek antické civilizace). Kde se jejich předkové
vyskytovali předtím, není známo, ale víme, že semitský
vliv se dávno před vznikem judského království projevil
mj. na Krétě. Mohli Hebrejci nějak souviset s populací,
která předcházela Féničany? Nebo s Pelasgy? Neexistují
absolutně žádné poznatky, které by mohly takové
spekulace potvrdit nebo vyvrátit. Nelze však vyloučit, že
kolektivní paměť budoucí řecké populace a budoucího
lidu Izraele mohla mít shodné nebo podobné zdroje … a
v nich např. ohlasy následků konce glaciálu. V této
souvislosti myslím hlavně na proměnu Černého moře ze
sladkovodního jezera ve slané moře. Tato událost,
provázená zcela zásadními změnami přírodního prostře24
dí a převratným vlivem na okolní populaci, musela
osudovým způsobem zasáhnout do života předchůdců
jak Řeků, tak možná i Židů … Tato spekulace je však
nesmírně vratká, a má mnoho konsekvencí, které by
bylo nutno rozpracovat do široka. A na to jaksi není v
tomto formátu prostor.
Co mohlo být příčinou globální potopy?
Existuje řada možností. Staré legendy hovoří o průletu
velkého kosmického tělesa, snad hypotetické planety
Nibiru, v blízkosti Země. Ta mohla svým gravitačním
vlivem vyvolat v zemské kůře a plášti obrovské slapové
síly, které spustily všechny vnitřní geologické děje. Ty
pak způsobily celosvětovou potopu. Pravděpodobně
došlo k posunu zemské osy a to během velmi krátké
doby. To muselo nezbytně vyvolat další obrovská silová
pnutí v kůře a plášti vedoucí k obrovským zemětřesením,
výbuchům sopek a k nesmírně rychlému pohybu
tektonických desek a tvorbě nových pevninských a
podmořských pohoří. O jak masivní jevy jde, vypovídají
náhorní plošiny v Andách. Ve výšce 4 000 m n. m. se tam
nacházejí četné zkameněliny korálů a mořských
živočichů. Město Tihuanako, nacházející se nyní v
nadmořské výšce 3 800 m, bylo podle starých legend
postaveno jako mořský přístav. Tady už se ale nacházíme
na hodně tenkém ledě spekulací …
Zkusme to vzít z jiného konce: mořští geologové Viliam
B. Rayn a Walter C. Pitman III. z Kolumbijské univerzity
na základě svého bádání tvrdí, že ranou civilizaci doby
kamenné zničila globální tragédie, způsobená tajuplným
geologickým zlomem (toto tvrzení není v konfliktu s výše
uvedenou „kosmickou“ hypotézou). Zmínění vědci
zjistili, že asi do roku 5 600 př. n. l. zůstávalo Černé moře
sladkovodním jezerem, o tom už jsem se několikrát
zmínil. Na okolních bohatých úrodných rovinách žila
civilizace založená na zemědělství (tedy podobně, jako
zhruba ve stejné době v Egyptě kultura Fajjúm). Copak
to bylo za civilizaci, před téměř 8 tisíci lety? Byli to
předchůdci Pelasgů? Měli něco společného s lidem,
který předcházel osídlení Sumeru, Mezopotámie,
Libanonu? A/nebo s předky pozdějších synů Izraele?
Zřejmě se jednalo o civilizaci nečekaně vyspělou.
Ještě někdy kolem roku 5 600 př. n. l. tento lid dobře
prosperoval v okolí sladkovodního jezera. Poté se však
ze záhadných důvodů začala zvedat hladina blízkých
moří, Středozemního a Egejského. Slaná voda pronikla
až do Černého moře, které se katastrofálně zvětšilo.
Vzápětí ničivým vodním živlem zaplavilo okolní pobřežní
roviny na obrovské ploše 110 000 km2. Tato katastrofa
dokázala výše zmíněnou populaci spolehlivě zlikvidovat.
Mnozí vědci o správnosti zmíněné aktuální teorie
amerických
geologů
pochybovali.
Archeolog
Pensylvánské univerzity Frederik T. Herberr však v
hlubinách Černého moře objevil vesnici z doby
kamenné, a zjistil, že její zánik způsobila potopa.
Archa Noemova nalezena? Myslím, že ne …
Ještě se krátce dotknu hypotézy o nálezu ztracené archy
Noemovi, který má být důkazem autentičnosti
biblického líčení o potopě.
Mniši sídlící poblíž Araratu prý již odedávna ukazují
návštěvníkům trosky čehosi, co prý byla Noemova loď.
Roku 1883 turecká výprava údajně objevila mohutnou
dřevěnou konstrukci. Velkou loď plnou sněhu na hoře
prý našel roku 1887 indický duchovní Nouri. Ruský pilot
Vladimír Rostovickij v srpnu 1917 hlásil, že zahlédl lodní
trup ležící na úbočí Araratu. Skupina 150 průzkumníků,
vyslaných ruským carem, v září téhož roku údajně loď
objevila a prozkoumala. Detailní zprávu a mnoho
fotografií prý tito badatelé předali osobně panovníkovi.
Nic z toho se však nedochovalo – buď kvůli bolševické
revoluci v listopadu 1917, nebo prostě proto, že žádné
takové materiály neexistovaly. Předmět připomínající
plavidlo zaklíněné do skály prý spatřil počátkem 50. let
20. století z vrtulníku americký inženýr George Jefferson
Greene. Z výšky asi 30 metrů nad vrcholem hory údajně
pořídil několik jasných fotografií. Nikdo je však nikdy
neviděl, protože Greene byl při pobytu v Guyaně za
tajemných okolností zavražděn.
Francouzský továrník Fernard Navarra a jeho syn
Raphael vykopali roku 1955 v ledu Araratu kus starého
trámu z předmětu, který připomínal lodní trup.
Radiouhlíkovou metodou však bylo zjištěno, že stáří
nálezu je pouhých 1 400 let, takže zase nic. Členové
výzkumné archeologické společnosti Search, která se
ustavila v USA roku 1969, našli pod ledem kusy dřeva.
Nejnovější metody ukazují, že jde o bílý dub – ovšem jen
asi z období 260 n. l. Povolení k pátrání dostal někdejší
americký astronaut James B. Irwin, ale při několika
expedicích nic závažnějšího neobjevil.
Z jednoho zdroje jsem objevil informaci, kterou se mi
jinde nepodařilo ověřit, proto ji uvádím s rizikem, že se
jedná o blaf. Berme ji tedy s velkou rezervou. Podle ní
byly zbytky masivní, přibližně 160 metrů dlouhé lodi
skutečně na úpatí Araratu nalezeny, a to v nadmořské
výšce cca 1 900 metrů. V Turecku byla zřízena vládní
komise, jejímiž členy se stali špičkoví vědci, kteří měli
prozkoumat hodnověrnost archeologických nálezů.
Komise po důsledném průzkumu místa a nalezených
artefaktů potvrdila, že se jedná o biblickou archu.
Nalezené zkamenělé zbytky dřevěné konstrukce lodi
byly analyzovány a zjistilo se, že loď tvořily tři vrstvy
dřeva vzájemně slepené a z vnějšku natřené smolou. Na
místě byly také nalezeny kovové nýty a tuny vážící kotvící
a stabilizační kameny opatřené otvory. Analýza nýtů
ukázala, že byly vyrobeny ze slitiny železa, hliníku a
titanu. V oblasti kolem archy byly údajně nalezeny také
velké hroby lidí přeživší potopu. Jejich rozměry naznačují
výrazně větší velikost lidí oné doby. Ostatně, nezávisle
na této informaci, řada vědců se domnívá, že naši
předkové, kteří obývali planetu Zemi před zmíněnou
potopou, dosahovali velkého vzrůstu. A tím jsme zpátky
u otázky, kam se ztratili Kromaňonci, urostlí čahouni
pravěku, a zda skutečně zmizeli beze stopy před těmi cca
deseti tisíci lety … Tady nám doslova do očí bije nápadná
podobnost, kterou vykazuje jejich charakteristika s
charakteristikou „předpotopní“ civilizace.
25
Ale pomalu myslím, že spekulací už bylo dost … nechť si P.T. čtenáři
udělají vlastní názor na věc, s přihlédnutím k předloženým faktům,
hypotézám a spekulacím.
Máme tu několik volných konců provazu, které nelze svázat, ale
jejichž vzájemná souvislost je kromobyčejně zajímavá:
 přibližně před dvanácti tisíci lety mizí kromaňonská populace
 zhruba ve stejné době se podle Platóna potopila Atlantida,
ležící nedaleko tehdy již čerstvě zatopené Gibraltarské úžiny
(tedy šíje, po níž předchůdci Kromaňonců nakráčeli z Afriky do
Evropy)
 zhruba ve stejné době, nebo možná ještě dříve či naopak
později, vybudovala nám neznámá civilizace Velkou Sfingu a
Údolní chrám v Gíze
 o něco později, přibližně před sedmi a půl tisíci lety, se
sladkovodní jezero proměnilo ve slané Černé moře následkem
zatopení úžin Dardanely a Bospor, což způsobilo zánik zřejmě
velmi vyspělé civilizace, sídlící při jeho březích
 přibližně ve stejné době se ve sladkovodní jezero proměnila též
značná část středočeské kotliny
 a také přibližně ve stejné době se v oblasti poblíž Černého
Moře, v Malé Asii a v budoucí Persii formuje vyspělá populace,
která byla předstupněm kulturní civilizace Sumer,
Mezopotámie, ale také etnických skupiny, jako byli Pelasgové,
Féničané a Hebrejci
 o něco později, cca před pěti tisíci lety, bylo na území dnešního
Libanonu postaveno město Baalbek, a to za použití
technologie, která není dostupná ani v našem kosmickém věku
 přibližně v téže době se na zcela opačném konci planety,
v Kostarice, zasloužila neznámá populace vyspělých lidí o
výrobu stovek obřích kamenných koulí; pozůstatky této
populace, nalezené v Peru, vykazují překvapivé shody
s charakteristikou kromaňonské rasy
 o něco později, cca před třemi a půl tisíci lety, zničila
opakovaná zemětřesení, způsobená sopečnými erupcemi,
mimořádně vyspělou mínojsko – mykénskou civilizaci
 a přibližně ve stejné době (nebo někdy úplně jindy) nasedl Noe
se svou rodinou a spoustou zvěře do obří lodě, aby se s nimi
doplavil na úbočí Araratu, a unikl tak potopě hříšného světa.
Když si výše uvedené informace (a spoustu dalších, v tomto čísle
zmíněných) dám do souvislosti, napadají mě otázky:
 Přežili mezi námi potomci kromaňonské rasy až do naší doby?
(samozřejmě jako kříženci s dalšími sapientními rasami)
 Docházelo tedy k významnějšímu mísení, podobně jako
v případě neandrtálců?
 Existovala (dávno) před formováním antického světa ztracená
civilizace vyspělejší, než byly nejstarší starověké kultury? Tedy
civilizace, která vytvořila postupně jeskynní malby, Venuše … a
prošla dalším mentálním vývojem … a pak záhadně zanikla?
 Byl tento zánik postupný, nebo se jednalo o likvidační rány
následkem živelných pohrom, změn klimatu apod., a to buď na
více místech planety v různé době, nebo skutečně nastala
jedna veliká globální pohroma?
 Došlo k přenosu inspirací této civilizace, jichž využila raná
antická populace k budování svého světa?
To jsou otázky, co? Odpovědi na ně v exaktní rovině nejsou, lze jen
spekulovat a pídit se po nápadných jevech, jež samostatně o ničem
moc nevypovídají, ale když se dají do relace …
Inu, pátrejte, bádejte, hledejte souvislosti … lepší radu neznám …

-jr-