truhlářský magazín - Střední průmyslová škola Tachov
Transkript
truhlářský magazín - Střední průmyslová škola Tachov
tm 3. truhlářský magazín tm 3 2012/2013 Truhláři ve Světcích Dřevěné chrámy v Norsku Hlavolam pro šikovné ruce Kuriozity Zajímavé dřeviny Toulky Tachovskem Hrad Gutštejn DŘEVĚNÝ CHRÁM BORGUND R. 1150 NORSKO TRUHLÁŘI VE SVĚTCÍCH Končící ročníky u oboru truhlář – dokončení z minulého čísla. Šk. rok 2006/2007 AICHLER Michal, MAŘÍK Marek, MAŘÍK Miroslav, MOKRÝ Michalel, MUNDL Jindřich, PARÁT Aleš, POSPÍŠIL Marek, REJTHAR Tomáš, SALABA Stanislav, SOUDNÝ Pavel, STULÍK Bohumír, ŠTĚPÁN Filip, VESLÝ Radek, VESELÝ Stanislav, VLK Marek. Šk. rok 2007/2008 FIKAR Pavel, HOIDAR Jaroslav, CHEJNOVSKÝ Václav, KILACSKO Tomáš, KOŠEK Jaroslav, KRAUSKOPF Václav, LAZORKA Jiří, LEBA Jan, LIŠKA Václav, MACÁN Jan, MAJER Josef, RYP Václav, VESELÝ Tomáš. Šk. rok 2008/2009 DRŠKA Tomáš, DVORSKÝ Aleš, FAMĚRA Pavel, FECKO Tomáš, GÁLIK Tomáš, HOLÁT Roman, KOCOUREK Jiří, KOVANDA Jan, MAJER Josef, NOVOTNÝ Ladislav, ŠTĚRBA Martin, ZELENKA Tomáš. Šk. rok 2009/2010 MMERLING Jiří, AUBRECHT Marek, BESMÁK Filip, BRADA Václav, FAMĚRA Martin, HOUŽKA Lukáš, HRABOVSKÝ Roman, KAGÁNEK Jan, KOCOUREK Jiří, KONEČNÝ Jaroslav, KOZLER Pavel, KREJSA František, KVASNIČKA Stanislav, LANCIGR Jakub, MAŠTALÍŘ Kamil, POLANSKÝ Gregor. Šk. rok 2010/2011 BERÁNEK Miloš, BROŽÁK Josef, LEJSEK Jaroslav, POLÁČEK Martin, SKOUPÝ Ondřej, ŠMEJKAL Václav. ŠK. rok 2011/2012 CSECS Petr, DUREC Jan, FOKS Denis, GALBA Marian, HOLAKOVSKÝ Antonín, HRACH Luboš, JELÍNEK Marek, PIKL Ladislav, ŠVAMBERK Jan, VOLESKÝ Denis. Před písemnou zkouškou, školní rok 2001 / 2002 Sedící zleva: Josef BRABEC, Michal ZDVOŘAN, Jaroslav LUPŠA, David VELICH, David PAJDRMAN, Jan ŠUBRT, Jan DUDA. Stojící zleva: Jiří BASÍK, Josef BOUDA, Pavel LÁCHA, Miroslav SKÁLA, třídní učitel Jaromír HOHLER, Jiří BRÁNSKÝ, Jaroslav SLIVONĚ, Milan KOVÁŘ, Jiří MACEK. 2. VELIKONOČNÍ DŘEVĚNÉ ZVUKOVÉ NÁSTROJE Součástí velikonočních obyčejů byla obchůzka chlapců po vesnici, zvaná klepání, hrkání, křístání nebo rachání. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty se nezvonilo, říkalo se že: „Zvony odletěly do Říma“. Oznamování času během dne, tedy úlohu zvoníků, převzali chlapci. Ke „zvonění“ jim sloužily nástroje vyrobené ze dřeva, konstruované na kladívkovém nebo pérovém principu. Nástroje zhotovovali zručnější chlapci, ale často byly i dílem profesionálních truhlářů, kolářů nebo bednářů. Nástroje vydávající zvláštní zvuky byly vyráběny z tvrdých dřevin, jako například z buku, dubu, javoru, švestky nebo habru. Někdy bylo na jednom nástroji použito i více dřevin, na doplňující prvky se pak použilo i měkké dřevo. jedním kladívkem, většinou hranolovitého nebo soudkovitého tvaru. Některé typy klapaček mohly mít dvě i tři kladívka, záleželo na konstrukčním zvládnutí nástroje. Klapačky měly i širší využití než jen pro velikonoční klepání. Sloužily ještě na začátku 19. století jako signální nástroj pěší pošty, ponocní oznamovali jejich klapotem svou bdělost, ve dvorech jimi svolávali mlatce k jídlu, používaly se jako nástroje na plašení ptáků. Hrkačky Jinak také řehtačky, hrkotky, brkače, drkače, vrzgáče, rapotáče, vrkače. Tyto dřevěné nástroje různých velikostí patří k nejobvyklejším nástrojům velikonočního hlučení. Základem malé jednopérové hrkačky je obdélníkový rám v podobě písmene U (lidově zvaný praporec), je obvykle vyroben z jednoho kusu dřeva. Na jednom konci jím probíhá hřídel s nasazeným zoubkovitě rýhovaným kolečkem uvnitř rámu, protažený v rukojeť. Na druhém konci rámu je ve štěrbinovitém průřezu zaklíněno tenké bukové nebo dubové prkénko, takzvané péro, které při otáčení rukojetí dopadá na hrany rýhovaného kolečka a vyvolává řehtavý zvuk. Často je péro vyřezáno v jednom kuse s rámem. Rýhování kolečka má trojúhelníkový i obloučkový profil. Pojízdný hrkač NEJČASTĚJŠÍ ZVUKOVÉ NÁSTROJE Klapačky Vyráběla se celá řada klapaček (klapačka, klapotka, klapač). Klapačka se skládala z ozvučné desky z tvrdého dřeva nejčastěji osmičkového tvaru, protknutá uprostřed rukojetí, na jejímž horním konci se v kloubu překlápí vpřed a vzad kladívko, tlukoucí o desku. Běžný typ nástroje je vybaven KLAPAČKA Patřil k oblíbeným nástrojů starších chlapců, nejčastěji se mu říkalo tragač nebo také trakař, trakárek, samokol. Byl vyroben na stejném principu jako řehtačka, vydával i stejný zvuk, ale mnohem intenzivnější. Trakaře, jako složitější výrobek, vyráběli nejčastěji koláři. Podle krajových zvyklostí se používaly i další nástroje různých konstrukcí. Záleželo na nápaditosti a šikovnosti zhotovitele VALCHA 3. Klapačky a řehtačky velikonoční na Podřipsku Klapačky a řehtačky velikonoční na Podřipsku: 1. Kocour. 2. Trakař. 3, 4. Řehtačky. 5. Klapačka. Kreslil Fr. Homolka. 4. Z HISTORIE TRUHLÁŘSKÉHO ŘEMESLA SEKERY POUŽÍVANÉ PRO OPRACOVÁNÍ DŘEVA 5. ZASTOUPENÍ RŮZNÝCH DRUHŮ DŘEVIN NA TACHOVSKU Porovnání zastoupení jednotlivých druhů dřevin na panství Tachov v roce 1750 a v okrese Tachov v roce 2000. DŘEVINA smrk borovice jedle modřín buk bříza olše javor ROK 1750 42% 2% 23% 27% 6% ROK 2000 83% 3% 1% 1% 7% 2% 3% 1% TRUHLÁŘ PŘI PRÁCI ROK 1420 TROCHU TRUHLÁŘSKÉ ROMANTIKY 6. DŘEVĚNÉ CHRÁMY Dračí hlavy na dřevěném kostele Většina kostelů postavených ve středověku v Norsku patří mezi sloupové kostely, nazývané stavkirke. Jejich konstrukce zúročuje bohaté zkušenosti Vikingů se dřevem, které využívali pro stavbu lodí. Právě oni posunuli kupředu techniku staveb ze dřeva, která vyvrcholila právě sloupovými kostely. Dnes v Norsku zbylo jen 30 stavkirke a jsou chráněny jako jedinečné příklady středověkého stavebního umění. Základem stavkirke byly pečlivě vybírané nosné sloupy, na které se celá konstrukce zavěšovala. Mezi rohové sloupy byl v podlaze vložen nosný práh, na kterém stála celá stěna. Sloupy tak nebyly zapouštěny přímo do země, ale uchycovaly se do pražců, čímž se zabránilo jejich destrukci. Stěny stavkirke pak tvořilo svislé bednění ze silných prken. Krov byl začleněn do prostoru kostela (nebyl zakryt) a zvětšoval výšku střední lodě. Používaným materiálem pro stavkirke bylo borové dřevo. Stromy se ale nekácely, nejdříve se oloupala kůra a pak se čekalo i několik let, než kmen důkladně proschnul. Teprve poté se strom pokácel, dřevo se naimpregnovalo pryskyřicí a konzervovalo kouřem. Stavkirke bylo několik druhů, u novějších byla uprostřed centrální hlavní loď se dvěma řadami sloupů a uličkami po stranách. Všechny stavkirke byly vyzdobeny zvířecími motivy, korouhvemi a zejména typickými vikingskými prvky – dračími hlavami, příšerami, úponky vinné révy atd. Dřevořezby byly jak na střechách, tak na zárubních dveří a podpěrných sloupech. Dračí motivy na hřebenech sedlových střech stavkirke tak dodnes připomínají příďové nástavby vikingských lodí – drakarů. Norský název stavkirke, překládáno jako sloupový kostel, je kompozitum, kde základní slovo kirke je kostel. Určujícím slovem je stav, což podle slovníku je tyč, kůl, hůlka či berle. Jestliže tento typ kostelů byl pojmenován slovem stavkirke, míněno je tím nejen to, že nosnou konstrukci tvoří něco, co se podobá tyči, nýbrž, že i svou štíhlostí a směřováním vzhůru připomíná tyč. Jde o čistě norský fenomén, neboť kostely tohoto druhu se nikde jinde nenacházejí, dokonce ani v sousedním Švédsku ne. Označení stavkirke je proto možno považovat za odborný výraz, vztahující se pouze na tento druh kostela, nikde jinde na světě se neopakující. Setkat se však můžeme s jeho napodobeninami, a to dokonce i u nás. Kostel sv. Bedřicha v obci Bílá, která se nachází v blízkosti česko-slovenské hranice v Moravskoslezských Beskydech, byl vystavěn v letech 1873-74 a stavitele inspirovala právě norská sloupová architektura. Protože tento kostel má zachovány veškeré prvky stavkirke, je stavbou jedinečnou a nezaměnitelnou. Najdete zde jak svislé sloupy i prkna, štíhlé vikýře, dračí hlavy na vrcholech střech, tak i štíhlou pyramidovitou hlavní věž. Také vnitřní vybavení kostela je ze dřeva, což je pro stavkirke typické. Stavba kostela v Bílé však spadá do druhé poloviny devatenáctého století, je tedy mnohem mladší než norské stavkirke, které pocházejí ze 12. století. Kostel postavil na objednávku olomouckého arcibiskupa Friedricha kardinála Langrata z Fürstenbergu stavitel Antonín Kybasta, arcibiskupský stavební rada. Projekt vytvořil podle dokumentace norských stavkirke v Urnes, Borgund a Hoppersdal (vydané v Lipsku 1835) jako jejich syntézu, aby snížil náklady podle požadavků arcibiskupské stavební kanceláře. Celá stavba byla zhotovena ze dřeva z okolních lesů, které až do 40. let minulého století patřily olomouckému arcibiskupství. Stálý dozor nad stavbou měl hukvaldský stolařský mistr Jenig. Na začátku 20. století stěny zateplil a sakristii postavil architekt Alfréd Parma. Stavbě dominuje vysoká štíhlá věž s úzkými vysokými okny a trojúhelníkovými 7. frontony nad horním okrajem. Je zakončena vysokým jehlanem s makovicí a křížem. Střecha je doplněna strmými stříškami a zdůrazňuje zalamovaný půdorys lodi, vzniklý vlivem přístaveb předsíní před jednotlivými vstupy. Konstrukce střech nad lodí ve dvou výškových úrovních je velmi komplikovaná a zaujme dokonalým řemeslným zvládnutím složitých prostupů jednotlivých segmentů. Věž i celá členitá střecha je pokryta ručně štípaným šindelem ze smrkového dřeva. Krytina je položena dvojitým krytím, kdy jednotlivé vrstvy šindelů se překrývají minimálně 50 % své délky. Také kamenný sokl po celém obvodu kostela je kryt šindelem. Kostel sv. Bedřicha je jednolodní dřevěná stavba zalamovaného půdorysu. Ústřední prostor tvoří převýšená obdélná loď s trámovým stropem. K lodi přiléhá mělké rovně ukončené kněžiště s dřevěnou klenbou. Interiéru dominuje 14 bohatě vyřezávaných sloupů (každý sloup je z jediného kusu dřeva), které nesou kruchtu se třemi slepými arkádami. Vzadu je chrámový kůr, který má tři otevřené arkády. Kněžiště od chrámové lodi odděluje půlkruhový oblouk, přepažený trámem. Uprostřed chrámové lodi jsou po obou stranách galerie přerušeny bočními vchody s úzkými předsíněmi. Před hlavním vchodem do kostela je úzká předsíň se sedlovou střechou. Ve stěnách kostela je 14 obdélníkových okének, na jejichž sklech jsou technikou leptaného karmínového skla provedena jednotlivá zastavení křížové cesty. Na dřevěné kostely je Moravskoslezský kraj bohatý, na jeho území je jich 28. Většina z nich se nachází v Moravskoslezských Beskydech a je postavena v duchu tradiční lidové architektury. Dřevěná stavba norského typu je ale jen jediná, a to sloupový kostel sv. Bedřicha v Bílé. (ge) NEJVĚTŠÍ DŘEVĚNÝ CHRÁM V NORSKU VE MĚSTĚ HEDDEL 8. KOSTEL VE MĚSTĚ ROLDAL - NORSKO LOM 1158 NORSKO KOSTEL SV. BEDŘICHA ČESKÁ REPUBLIKA 9. JEDINÝ SLOUPOVÝ KOSTEL V ČESKÉ REPUBLICE – SV. BEDŘICHA V INTERIÉRU KOSTELA SV. BEDŘICHA JE 14 VYŘEZÁVANÝCH SLOUPŮ. KAŽDÝ Z NICH JE Z JEDINÉHO KUSU DŘEVA. 10. ZAJÍMAVÉ DŘEVINY KVAJAK (Guaiacum spp.) VZRŮST: Toto dřevo, známé od 16. století jako tzv. dřevo života, latinsky lignum vitae, protože jeho pryskyřice byla považována za lék proti některým nemocem, je jedním z nejtěžších a nejtvrdších obchodovaných druhů dřeva. Získává se ze tří druhů: Guaiacum officinale L., známého jako guayacan (Spanělsko), bois de qaiac (Francie), guayacan negro a palo santo (Kuba), ironwood (USA), G. Sanctum L., známého jako guayacan bianco, qaicac femelle a quayacancillo, a G. Guatemalense Planch. Všechny tři typy jsou vyváženy jako lignum vitae neboli kvajak. Je to malý, pomalu rostoucí strom, vysoký přibližně 9m, s průměrem 25-45cm. VZHLED: Dřevo má tmavě nazelenale hnědou, až téměř černou barvu, nepravidelný průběh vláken (střídavá točitost) a jemnou, pravidelnou texturu. VLASTNOSTI: Kvajak má hustotu po vysušení průměrně 1230kg/m³. Dřevo schne velice pomalu, je lámavé a má tendenci praskat. Při použití vykazuje střední stabilitu. Má ve všech kategoriích vysoký stupeň pevnosti, je obzvlášť tvrdé a má velmi vysokou pevnost v tlaku. Není vhodné pro ohýbání a je velice obtížně strojně opracovatelné, jelikož při řezu projevuje vysoký řezný odpor. Lepit kvajak může být obtížné, ale leštit se dá velmi dobře. Kvajak je extrémně trvanlivé dřevo a je špatně impregnovatelné. VYUŽITÍ: Samomazný charakter dřeva, vyplývající z jeho vysokého obsahu oleje, z něj dělá ideální materiál pro námořní použití a vybavení, například misky kluzných ložisek a ložiska spojovacích hřídelů, kladek, a jako náhrada kovových osových ložisek v ocelárnách. Používá se všude tam, kde je nespolehlivá nebo nepraktická lubrikace dřeva, například u kol, kluznic, kladek, a v textilním průmyslu u čističek bavlny, leštiček a navijáků. Používá se také pro techniku vysekávání. Kvajak je tradičně oblíbeným materiálem v dřevosochařství a řezbářství a také vynikajícím materiálem pro soustružení, například pálek a kuželek. VÝSKYT: Kavajak neboli lignum vitae roste od Floridy a Baham přes Jamajku a Kubu po západní Indii a od Mexika dolů přes Střední Ameriku až po Kolumbii, Nikaraguu a Venezuelu. 11. SEKVOJ VŽDYZELENÁ Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens) je stále zelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou může dorůstat až víšky 116 m a stáří až 2200 let. Výška některých stromů pořezaných v 19. Stolení byla odhadnuta na 144m. Nejvyšším žijícím stromem na světě je právě sekvoj vždyzelená s výškou 115,5m a jménem Hyperion. Výskyt je omezen na USA - jižní Oregon a Kalifornii. Již v roce 1890 byl vyhlášen národní park v Sierra Nevada kde se nacházely sekvoje. Červeně rezavě hnědá barva mladých výhonků dala obecný název sekvoji - redwood (červené dřevo). Sekvoj je národním stromem Kalifornie. BAOBAB AFRICKÝ Legenda praví, že baobab byl strom, kterému se nelíbilo, že ničím nevyniká. Prosil tedy Boha, aby ho učinil nějak výjimečným. Bůh se naštval, vyrval baobab země a vsadil ho do ní obráceně, kořeny vzhůru. A skutečně, větve baobabu připomínají spíše mohutně rozvětvené kořeny, obzvláště v období sucha, kdy baobab shodí listy. Podivný je kmen baobabu, který je nezvykle tlustý. Průměrný baobab je 10-15 metrů vysoký, někdy se však může dorůst až do 30 metrů. Podle vědců se mohou dožívat stáří až několika tisíc let. (TEXT: NOVOTNÝ – ZDROJ WIKIPEDIE) 12. KURIOZITY NEJVYŠŠÍ SKŘÍŇ NA SVĚTĚ Nejvyšší skříň na světě byla vyrobena ve společnosti Art Style, jejímž majitelem je Ing. Jan Bílý. Společnost patří k předním tuzemským výrobcům replik historického nábytku z měkkého dřeva. Malovaná skříň, jejíž výroba trvala necelé tři měsíce (z toho měsíc se malovala), měří 6,06 m na výšku, 4,07 m na šířku a 1,5 m na hloubku, váží necelé 2 tuny a je plně funkční. (Ke skříni vyrobila společnost i speciální dvojitý žebřík). Skříň je kompletně zhotovena ze smrkového řeziva (kromě řezeb, které jsou z lípy) a padlo na ni téměř 6 m3 dřeva. Nejde sice o přesnou repliku, stylově ale vychází z malovaného lidového nábytku z Podkrkonoší z počátku 19. Století. „Chtěl jsem, aby to bylo něco typicky českého, aby to reprezentovalo nejen naši firmu, ale i zemi původu,“ řekl Jan Bílý v den představení na veletrhu Tendence v Praze 10. září 2009. Při této příležitosti proběhla i oficiální měření pro zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Dosavadní rekord z roku 2005 v tomto segmentu držela třídveřová skříň postavená v Honkongu, vysoká „pouhých“ 4,75 metru. „Myšlenkou vytvořit něco výjimečného, co by nejen zaujalo, ale doslova šokovalo, jsem se zabýval zhruba tři roky. Jen jsem pořád nevěděl, co by to mělo být. Důležité bylo nejen to, aby to bylo největší, ale zároveň i funkční, což například obří stůl nebo židle není. Volba proto padla na skříň. Nejtěžším oříškem bylo najít správné proporce ve vztahu k rozměrům.“ Skříň je rozebíratelná a skládá se celkem z deseti základních dílů. Největším z nich je samonosný rámy vyztužený podstavec se dvěma funkčními zásuvkami, stojící na šesti kochánkových nohách. Dále pak lomené boky, čelní střední díl, středová svislá příčka, půda, římsa, dveře a záda. K příslušenství pak patří vložené police. Dveře jsou zavěšeny na železných vratových pantech a jsou osazeny funkčními speciálně vyrobenými skříňovými zámky. Jednotlivé plošné díly (boky, dveře, půdy, police) mají převážně tloušťku 4 cm. Jsou sice použity klasické konstrukční spoje, s ohledem na hmotnost jsou však z důvodu bezpečnosti poněkud předimenzovány. Skříň se montuje v položené poloze na zádech a do svislé polohy se zvedá pomocí lana přes kladku. V postaveném stavu se namontují záda a zavěsí dveře. 13. Původně si chtěl skříň výrobce ponechat a vystavit ji ve firemní prodejně v Nových Dvorech u Kutné Hory. Po představení veřejnosti svůj názor Ing. Jan Bílý poněkud změnil: „Když vidím, jaký vzbudila mediální zájem, a to nejen u nás, ale i v zahraničí, je možné, že o ni projeví zájem i nějaký zákazník. Již teď vím o dvou potencionálních kupcích. Jeden je z Arabských emirátů a druhý z Ruska.“ Cenu, za kterou by byl ochoten skříň prodat, ale Jan Bílý nechtěl specifikovat. Pouze uvedl, že to bude v řádově v milionech korun. Dostane ji prý ten, kdo nabídne nejvíc. ZDROJ: TRUHLÁŘSKÉ LISTY DŘEVOKAZNÁ HOUBA – TROUDNATEC PÁSOVANÝ (FOTO: STANISLAV BANDŽUCH) 14. PRO ŠIKOVNÉ RUCE DŘEVĚNÝ HLAVOLAM - KŘÍŽ Tento hlavolam patří k těm méně složitým. Díly můžeme vyrobit na strojích nebo ručním opracováním. Při orýsování výřezů a jejich zhotovení je kladen důraz na přesnost obrobení. Pomůcky: Tužka, metr, úhelník, pilka čepovka, rašple, pilník plochý, brousící kostka, brusný papír, dláto, dřevěná palička, hoblík. Materiál: Nejvhodnějším materiál pro zhotovení hlavolamu je listnaté dřevo, doporučujeme buk. Základní rozměry dílů - 16 x 16 x 80 mm Hlavolam se skládá celkem z šesti kusů dílů. Z jednoho rovného špalíku (díl A), dvou ve tvaru písmene „U“ (díl B) a tří ve tvaru „hřebínku“ (díl C). Přesné rozměry dílů a rozměry pro vyřezání a vydlabání tvaru jsou uvedeny na výkresu. Jednotlivé díly po vyřezání a vydlabání jemně obrousíme (brusný papír č. 120) a čelní hrany dílů zbrousíme pod úhlem 45°. Díly můžeme povrchově upravit voskováním. 15. ROZKLESLENÍ JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ HLAVOLAMU DÍL A 1 ks 80 16 16 DÍL B 2 ks 24 32 24 8 DÍL C 3 ks 24 8 16 8 24 8 16. TOULKY TACHOVSKEM HRAD GUTŠTEJN Zřícenina hradu Gutštejna leží na skále nad potokem Hadovkou, jihovýchodně od Konstatntinových Lázní. Hrad byl vystaven počátkem 13. Století jako sídelní hrad pánů z Gutštejna, kteří patřili k jednomu z nejstarších českých rodů, Hroznatovcům. Pravděpodobným zakladatelem hradu byl Jetřich (Dětřich I. Z Krasovic). První písemná zmínka pochází z roku 1316 (některé prameny uvádějí rok 1319), kdy tepelský opat Vyšemír pronajal Jetřichovi I. z Gutštejna na deset let tři vesnice. V roce 1369 jsou známi tři bratři, Jan, Jetřich II. a Půta z Gutštejna. Jetřich II. se stal zakladatelem hlavní linie rodu. Po jeho smrti v roce 1417 drželi Gutštejn jeho synové Burian a Jan. V roce 1421 (některé prameny udávají rok 1422) obléhali Gutštejn husité. Po několika týdnech bezúspěšného obléhání odtáhli husité směrem na Úterý a po cestě vyplenili hrad Falkenštejn. V dalších pramenech se můžeme dočíst, že hrad dobyl Jan Žižka spolu s Pražany. Jan byl přívržencem Zikmunda, od kterého získal několik vesnic, které patřily klášterům v Chotěšově a Plasích. Po smrti bratra Jana, se stal roku 1453 jediným majitelem Gutštejna. Burian z Gutštejna získal značné jmění, patřila mu Bělá, Rabštejn, Tachov a nakrátko snad i Stříbro, byl i krajským hejtmanem na Žatecku a Plzeňsku a spravoval chotěšovský klášter. Jako jeden z předáků katolické strany se později přidal na stranu krále Jiříka z Poděbrad. Na sklonku života však již nesídlil na Gutštejnu. Jeho syn Burian, získal přídomek Bohatý, získal mnoho statků v Čechách (Žebrák, Točník, Příbram, Kynšperk) i v Bavorsku. V roce 1472 se Burian Bohatý stal vrchním komorníkem království a v roce 1477 vedl vojsko krále Vladislava II. Jagelonského, které se neúspěšně pokoušelo dobýt Plzeň, kterou hájila posádka uherského krále Matyáše. Roku 1485 se stal Burian nejvyšším kancléřem a bezohledně se ve funkci obohacoval. V roce 1549 prodal vnuk Buriana, Viktorin, hrad Gutštejn majiteli Bezdružic Hanušovi Elpognarovi. Koncem 16. století bylo středisko panství přeneseno do Bezdružic a hrad byl opuštěn. Rod Gutštejnů, která hrál v historii západních Čech významnou roli, vymřel roku 1747. Z nejstaršího období se dochovala 25 m vysoká věž, která je pozoruhodná svými zaoblenými rohy. Zachovaly se zbytky severního a jižního paláce. Hrad prošel pěti stavebními fázemi, z nichž poslední je dílem pozdní gotiky. Hrad Gutštejn patří k nejromantičtějším hradům v Čechách. Podle pověsti dostal hrad jméno podle paní Gutty z rodu Hroznatů. Hrad a jeho okolí prý velmi milovala a nemohla se od hradu odloučit ani po smrti. Zjevuje se za noci na hradbách hradu jako Bílá paní a bloudí pak celým hradem. Další pověst vypráví o mnichovi, který za svého života často hýřil se svým pánem. Při jedné pitce se s pánem pohádal a ten jej v opilosti zabil. Přízrak zhýralého mnicha, který je zahalen v dlouhém rouchu a s kapucí, která mu zakrývá obličej, se zjevuje dodnes v ruinách Gutštejna a čeká na své vysvobození. (hoh) 17. HRAD GUTŠTEJN – POHLED NA ZBYTKY ZDÍ SEVERNÍHO PALÁCE HRAD GUTŠTEJN – JIHOVÝCHODNÍ POHLED NA ZBYTKY ZDÍ JIŽNÍHO PALÁCE A 25 M VYSOKOU VĚŽ SE ZAOBLENÝMI ROHY 18. PRO CHYTRÉ HLAVY EXOTI Z LESA Při cestě z dalekých krajů se exotickým dřevům poněkud promíchala písmena. Vytvořte správné názvy exotických stromů! 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. etak atarn sbala ukalytusep bumsab hagoman nebe lisadranp T _______________ R _______________ B _______________ E _______________ B _______________ M _______________ E _______________ P _______________ (svoby) DRUH STROMU Rozjímání u oddenku kmene. Tím stromem je?: A – abies alba B – sequoiadendron giganteum C – pinus sylvestris D – populus nigra 19. ROZLUŠTĚNÍ HÁDANEK EXOTI Z LESA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. teak ratan balsa eukalyptus bambus mahagon eben palisandr DRUH STROMU B = sequoiadendron giganteum /sekvojovec obrovský A = jedle bělokorá; C = borovice lesní; D = topol černý 3. ČÍSLO TRUHLÁŘSKÉHO MAGAZÍNU VYCHÁZÍ 26. BŘEZNA 2013 PŘÍSPĚVKY DO 4. ČÍSLA TRUHLÁŘSKÉHO MAGAZÍNU POSÍLEJTE NA ADRESY: [email protected] [email protected] UZÁVĚRKA 4. ČÍSLA JE 15. ČERVNA 2013 STŘEDNÍ PRŮMYS LOVÁ ŠKOLA, TACHOV, SVĚTCE 1 20.