Stínová zpráva z oblasti rovných příležitostí žen a mužů

Transkript

Program Iniciativy Společenství EQUAL
CZ.04.4.09/4.3.00.1/0071
Projekt: Prolomit vlny – Zrovnoprávnění mužů a žen na trhu práce
Pracovní program: Politika
Organizace: Nadace Open Society Fund Praha
STÍNOVÁ ZPRÁVA V
OBLASTI ROVNÉHO ZACHÁZENÍ A ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ ŽEN A MUŽŮ,
2006
pracovní verze
Ing. Petr Pavlík, Ph.D.
JUDr. Barbara Havelková
Miluš Kotišová
Mgr. Kateřina Machovcová
Mgr. Markéta Hamrlová (Huňková), PhD.
Martina Hynková, DiS
Adéla Souralová
Mgr. Irena Smetáčková
Mgr. Marcela Linková
Barbora Kárníková
PhDr. Kateřina Nedbálková, PhD.
Bc. Eva Ehnertová
Praha, květen 2006
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM EU A
STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.*
1
Zkratky rezortů.................................................................................................... 5
Souhrn ............................................................................................................... 6
Úvod .................................................................................................................. 7
1. Souhrnné zprávy o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen
v roce 2003 a v roce 2004: kritické čtení ............................................................... 10
1.1. Chybějící indikátory a hodnotící kritéria ...................................................... 11
1.2. Chybějící hodnocení ................................................................................ 11
1.3. Chybějící témata..................................................................................... 16
1.4. Zkreslování skutečného stavu ................................................................... 17
1.5. Ignorování občanské společnosti ............................................................... 17
1.6. Řešení: systémové kroky nebo vzdělávání jednotlivců .................................. 18
1.7. Kopírování z předchozích Zpráv................................................................. 20
1.8. Doporučení ............................................................................................ 20
2. Institucionální a personální zabezpečení politiky rovného zacházení se ženami a s muži
....................................................................................................................... 21
2.1. Institucionální mechanismus..................................................................... 21
2.1.1. Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen....................................... 21
2.1.2. Oddělení pro rovné příležitosti mužů a žen (Oddělení) .......................... 23
2.1.3. Zabezpečení prosazování politiky rovného zacházení na úrovni rezortů ... 23
2.1.4. Rada vlády pro lidská práva – Výbor pro odstranění všech forem
diskriminace žen ...................................................................................... 24
2.1.5. Krajská a místní úroveň ................................................................... 26
2.1.6. Úřady práce.................................................................................... 27
2.1.7. Rada hospodářské a sociální dohody .................................................. 27
2.2. Závěry .................................................................................................. 28
2.3. Doporučení ............................................................................................ 29
3. Právo a rovnost mužů a žen ............................................................................. 30
3.1. Legislativní zajištění a vývoj od poslední stínové zprávy................................ 30
3.1.1. Priority .......................................................................................... 30
3.1.2. Zpráva za rok 2003 ......................................................................... 31
3.1.3. Hodnocení Zprávy za rok 2003 .......................................................... 32
3.1.4. Zpráva za rok 2004 a její hodnocení .................................................. 33
3.1.5. Hodnocení Priorit, Zpráv a současného stavu implementace úpravy rovnosti
............................................................................................................. 34
3.1.6. Zákony související s genderovou problematikou................................... 37
3.2. Uplatňování práva na rovné zacházení ....................................................... 38
3.2.1. Rezortní priority ministerstva spravedlnosti ......................................... 38
3.2.2. Institucionální zajištění .................................................................... 39
Orgán pověřený agendou rovnosti .............................................................. 39
Úřady práce a inspektoráty práce................................................................ 40
3.2.4. Aplikace práva na rovné zacházení soudy............................................ 40
3.3. Doporučení ............................................................................................ 44
4. Ženy v mocenských a rozhodovacích pozicích ..................................................... 45
4.1. Popis současného stavu ........................................................................... 46
4.1.1. Funkce volené ................................................................................ 47
4.1.1.1. Zastoupení mužů a žen na všech úrovních volených orgánů ........... 47
4.1.1.2. Postavení žen v politických stranách........................................... 49
4.1.1.3. Strana žen Rovnost šancí.......................................................... 51
4.1.2. Funkce jmenované .......................................................................... 52
4.1.2.1. Veřejný sektor ........................................................................ 52
4.1.3.3. Soukromý sektor ..................................................................... 52
4.2. Koncepce prosazování rovného zastoupení žen a mužů v mocenských
a rozhodovacích pozicích ................................................................................ 53
4.3. Plnění priorit .......................................................................................... 53
4.3.2. Stranické koncepce prosazování rovných příležitostí ............................. 55
4.4. Aktivity neziskového sektoru .................................................................... 55
2
4.5. Doporučení ............................................................................................ 56
5. Zajištění rovného zacházení se ženami a muži v přístupu k ekonomické aktivitě ...... 58
5.1. Současný stav genderové rovnosti v oblasti zaměstnání ............................... 58
5.2. Aktivity vlády při prosazování rovných příležitostí ........................................ 61
5.2.1. Legislativní zajištění politiky rovných příležitostí v oblasti trhu práce ....... 61
5.2.2. Institucionální zajištění politiky rovných příležitostí............................... 62
5.2.2.1. Priority vlády v oblasti zaměstnání a jejich zhodnocení .................. 62
5.2.2.2. Instituce zabývající se problematikou RP v oblasti trhu práce ......... 64
5.2.3. Finanční zajištění politiky rovných příležitostí....................................... 65
5.3. Aktivity neziskových organizací ................................................................. 66
5.4. Závěr .................................................................................................... 68
6. Domácí násilí na ženách .................................................................................. 69
6.1. Popis současného stavu v oblasti domácího násilí na ženách.......................... 69
6.1.1. Provedení nutných legislativních změn................................................ 70
6.1.2. Vybudování funkční sítě zařízení sekundární prevence domácího násilí .... 72
6.1.3. Vyškolení profesních skupin přicházejících do přímého styku s problémem
domácího násilí ........................................................................................ 73
6.1.4. Zavedení metodických pokynů pro profesní skupiny přicházející do přímého
styku s problémem domácího násilí ............................................................. 74
6.1.5. Posílení ochrany nezletilých dětí – svědků domácího násilí..................... 74
6.1.6. Rozvoj spolupráce všech zaangažovaných subjektů ze státní, místní
i nevládní neziskové sféry a účinná podpora činnosti neziskových organizací ..... 75
6.2. Aktivity státu při prosazování rovných příležitostí mužů a žen v oblasti domácího
násilí na ženách ............................................................................................ 76
6.2.1. Veřejná informační kampaň o nepřijatelnosti domácího násilí ................. 76
6.2.2. Zaměření sociální práce na pomoc obětem domácího násilí.................... 77
6.2.3. Přijetí legislativních změn směřujících k potlačování domácího násilí ....... 78
6.2.4. Monitorování kroků zaměřených na boj proti domácímu násilí ................ 79
6.2.5. Evropská unie kontra ČR v kontextu problematiky domácího násilí na
ženách.................................................................................................... 79
6.2.6. Výzkum v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím na ženách .. 80
6.3. Aktivity neziskového sektoru v oblasti domácího násilí na ženách................... 80
6.4. Závěr .................................................................................................... 81
6.5. Doporučení ............................................................................................ 82
7. Sex jako průmysl............................................................................................ 83
7.1. Popis současného stavu ........................................................................... 84
7.1.1. Situace obchodu s lidmi za účelem práce v sex průmyslu ...................... 84
7.1.2. Situace v oblasti prostituce ............................................................... 84
7.2. Legislativní zajištění ................................................................................ 85
7. 2.1. Legislativa upravující obchodování s lidmi .......................................... 85
7.2.2. Legislativa upravující prostituci.......................................................... 86
7.3. Institucionální zajištění ............................................................................ 87
7.3.1. Instituce pod patronací státu ............................................................ 87
7.3.2. Nestátní neziskové organizace........................................................... 87
7.3.3. Spolupráce státu a NNO ................................................................... 88
7.4. Finanční zajištění .................................................................................... 89
7.5. Přístup k obětem .................................................................................... 91
7.6. Aktivity vlády a jejích ministerstev ............................................................ 92
7.6.1. Aktivity Vlády ČR ............................................................................ 92
7.6.2. Aktivity ministerstev ........................................................................ 93
7.6.2.1. Aktivity MV ............................................................................. 93
7.6.2.2. Ostatní rezorty ........................................................................ 94
7.6.3. Výzkumy v oblasti sex průmyslu........................................................ 95
7.7. Shrnutí.................................................................................................. 95
7.8. Doporučení ............................................................................................ 96
8. Rovnost žen a mužů v rezortu MŠMT, včetně problematiky vědy a výzkumu............ 97
8.1. Rovnost žen a mužů v rezortu MŠMT ......................................................... 97
3
8.1.1. Institucionální zajištění prosazování rovnosti žen a mužů ve školství....... 98
8.1.2. Koncepce prosazování rovných příležitostí ve školství ........................... 99
8.1.2.1. Koncepce Priorit MŠMT ........................................................... 100
8.1.2.2. Kontrola plnění Priorit MŠMT ................................................... 100
8.1.3. Prosazování rovnosti žen a mužů v rezortu školství v roce 2005 ........... 102
8.1.4. Aktivity nevládního sektoru v prosazování rovnosti žen a mužů ve školství
........................................................................................................... 105
8.1.5. Doporučení k obsahu a plnění priorit týkající se školství ...................... 105
8.2. Oblast Vědy a výzkumu ......................................................................... 106
8.2.1. Popis současného stavu v oblasti výzkumu a vývoje ........................... 106
8.2.2. Základní problémy v oblasti genderové rovnosti v oblasti VaV.............. 107
8.2.3. Priority a postupy vlády/MŠMT při prosazování rovnosti mužů a žen
v oblasti VaV ......................................................................................... 108
8.2.3. Doporučení k obsahu a plnění priorit týkající se výzkumu a vývoje ....... 109
9. Stát a nevládní neziskové organizace zaměřené na prosazování rovnosti žen a mužů
..................................................................................................................... 110
9.1. Současný stav českých genderových organizací......................................... 110
9.1.1. „Klasické“ NNO ............................................................................. 111
9.1.2. Organizace existující v rámci politických stran a církví ........................ 112
9.1.3. Klubová a profesní sdružení ............................................................ 112
9.1.4. Akademická a výzkumná pracoviště ................................................. 113
9.2. Financování genderových NNO ................................................................ 113
9.2.1. Financování genderových NNO státem.............................................. 113
9.2.2. Evropské strukturální fondy ................................................................. 114
9.2.3. Nadace ........................................................................................ 115
9.2.4. Další způsoby financování............................................................... 116
9.3. Koncepce spolupráce státu a genderových NNO......................................... 116
9.3.1. Obsahová spolupráce státu a genderových NNO................................. 117
9.3.2. Zhodnocení spolupráce podle rezortů ............................................... 118
9.3.2.1. Ministerstvo práce a sociálních věcí .......................................... 118
9.3.2.2. Ostatní rezorty ...................................................................... 119
9.3.3. Problémy spolupráce s NNO a obsazování postů................................. 120
9.4. Vzájemná spolupráce genderových NNO................................................... 120
9.4. Shrnutí................................................................................................ 121
9.5. Doporučení .......................................................................................... 122
10. Vězeňství z genderové perspektivy ................................................................ 124
10.1. Kontext ............................................................................................. 124
10.1.1. Legislativní úprava....................................................................... 125
10.1.2. Koncepce vězeňství a výhled do budoucna ...................................... 126
10.1.3. Vězeňství očima jiných institucí ..................................................... 127
10.1.4. Klasifikace věznic a uvězněných osob ............................................. 128
10.2. Program zacházení .............................................................................. 129
10.2.1. Práce ......................................................................................... 129
10.2.2. Rekvalifikace a vzdělávání ............................................................ 130
10.2.3. Volnočasové aktivity .................................................................... 131
10.3. Každodennost odsouzených .................................................................. 131
10.4. Postvězeňská péče .............................................................................. 133
10.5. Závěrem ............................................................................................ 134
10.6. Doporučení......................................................................................... 134
Závěr ............................................................................................................. 136
Použitá literatura.............................................................................................. 138
4
ZKRATKY REZORTŮ
MPSV
MV
MŠMT
MZe
MI
MD
MPO
MZd
MK
MŽP
MO
MS
MF
MZV
MMR
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
práce a sociálních věcí
vnitra
školství, mládeže a tělovýchovy
zemědělství
informatiky
dopravy
průmyslu a obchodu
zdravotnictví
kultury
životního prostředí
obrany
spravedlnosti
financí
zahraničních věcí
pro místní rozvoj
5
SOUHRN
Předkládanou stínovou zprávu vypracovali společně odbornice a odborníci z nevládního
sektoru a akademické sféry jako alternativu k vládním Souhrnným zprávám o plnění
Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (Zprávy). Dokument nabízí
kritické zhodnocení situace v dané oblasti a dokládá, že skutečný stav věcí zdaleka
nekoresponduje s relativně optimistickým tónem vládních Zpráv. Ve většině prioritních
oblastí, které si vláda vytyčila, zaostávají její aktivity daleko za očekáváním a většina
klíčových problémů není řešena vůbec (např. mzdové nerovnosti, rovné zastoupení žen
a mužů ve vedoucích a řídících pozicích, vertikální a horizontální segregace podle
pohlaví).
Zpráva je koncipována jako konstruktivní podnět vládě ČR a je určena především
lidem a institucím, kteří se dlouhodobě věnují problematice rovných příležitostí, a těm,
kdo mohou přispět ke zlepšení současného znepokojivého stavu (zákonodárci, členové
vlády a rezortních aparátů, novináři atd.). Na obecné úrovni došel autorský tým
k následujícím závěrům:
•
Pro českou vládu je dosud rovnost mužů a žen okrajovou záležitostí a skutečné plnění
většiny vládních opatření je spíše formální a minimální.
•
Vláda ani jednotlivá ministerstva nemají ucelenou koncepci prosazování rovných
příležitostí, na jejímž základě by byly formulovány priority, postupy a dílčí úkoly
a následně bylo prováděno hodnocení jejich plnění.
•
Vláda, ani jednotlivá ministerstva dosud neformulovaly konkrétní cíle, jejichž plnění
by bylo možno hodnotit konkrétními, měřitelnými indikátory a nevytvořily si funkční
kontrolní mechanismy.
•
Stávající institucionální zabezpečení výkonu politiky rovného zacházení s muži a se
ženami je zcela nedostačující, přičemž existující orgány jsou vybaveny minimálními
kompetencemi a finančními i lidskými zdroji.
•
Vládní Souhrnné zprávy podávají nepřesný obraz o plnění uložených úkolů a proces
jejich vypracovávání je problematický.
•
Vládní,
ani
rezortní
priority
nejsou
vytvářeny
na
základě
detailních
analýz
genderového zatížení v jednotlivých oblastech společenského života, což znemožňuje
systematické odstraňování genderových nerovností a vede k opomíjení řady klíčových
aspektů a k arbitrárnímu formulování stávajících opatření.
•
Vláda, ani jednotlivé rezorty vesměs neusilují o přijímání nutných strukturálních
změn, rezignují na řešení většiny klíčových problémů a realizují minimum výzkumů
zaměřených na mechanismy reprodukce genderových nerovností.
•
Přístup vlády ke spolupráci s „ženskými“ neziskovými organizacemi není na úrovni
odpovídající evropským standardům.
•
Úroveň dotací na podporu rovnosti je zcela nedostatečná.
6
ÚVOD
Cílem v pořadí druhé Stínové zprávy v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí
žen a mužů (Stínová zpráva) je zmapovat situaci a vývoj v České republice během dvou
let, které uplynuly od publikace první Stínové zprávy v červnu roku 2004 (zachycovala
období od roku 1998 do roku 2003). Její východiska se přitom nemění. Autorský tým
vychází z předpokladu, že rovné zacházení se ženami a muži (genderová rovnost) je
zásadní výzvou pro každou moderní demokratickou společnost a že českou vládu její
mezinárodní závazky i odpovědnost vůči občankám a občanům zavazují tento princip
důsledně prosazovat. V této souvislosti si uvědomujeme, že stále existuje výrazný rozdíl
mezi hodnocením stavu v dané oblasti ze strany expertek/ů z nevládní a akademické
sféry a oficiálním (sebe)hodnocením vlády.
Stínové zprávy, které jsou vypracovávány ve dvouletých intervalech, proto nabízí
alternativu k vládním Souhrnným zprávám o plnění Priorit a postupů vlády při
prosazování rovnosti mužů a žen (Zprávy). Tento dokument se logicky zaměřuje na
Zprávy za rok 2003 a 2004, přičemž většina kapitol pracuje především se Zprávou za rok
2004, která byla v době jejich psaní nejaktuálnějším vládním dokumentem. Některé
kapitoly však postihují i vývoj v roce 2005 (např. kapitola 8).
Cílem Stínových zpráv není pouhá kritika. Vedle analýzy současného stavu v dané
oblasti, aktivit vlády a činnosti neziskových organizací předkládají i konkrétní doporučení
a identifikují některá důležitá témata, která zůstávají stranou pozornosti vládního
úřednictva, přestože jsou zásadní z hlediska prosazování rovných příležitostí mužů a žen.
V této Stínové zprávě jsou to témata sexuálního průmyslu a vězeňství.
Stínové zprávy však nejsou alternativou jen z hlediska nových témat, ale
i uchopením dané problematiky. Na rozdíl od vládních Zpráv například diskutují stav
institucionálního zabezpečení politiky genderové rovnosti (kapitola 2) a nabízí alternativní
informace z vybraných oblastí. Tato zpráva konkrétně tematizuje: právní rámec podpory
rovného zacházení (kapitola 3), zastoupení žen ve vedoucích a řídících pozicích (kapitola
4), rovné příležitosti žen a mužů v přístupu k ekonomické aktivitě (kapitola 5), násilí na
ženách (kapitola 6), problematiku sexuálního průmyslu (kapitola 7), rovnost mužů a žen
ve školství, vědě a výzkumu (kapitola 8), vztah státu a ženských neziskových organizací
(kapitola 9) a vězeňství z genderové perspektivy (kapitola 10).
Jednotlivé kapitoly jsou autorské, přičemž jednotící strukturou je snaha stručně
pojmenovat stávající situaci v daných oblastech, kriticky zhodnotit činnost vlády
i neziskových organizací a zformulovat konkrétní doporučení. Autorský přístup se
projevuje i v užívání termínů „rovné příležitosti žen a mužů“, „rovnost mužů a žen“,
„rovné zacházení se ženami a muži“, které jednotlivé autorky a autor aplikují dle
vlastních preferencí.
7
Analýza činnosti vlády není kritikou práce konkrétních lidí v rámci státního
aparátu, vesměs žen, které se aktivně zasazují o prosazování politiky rovného zacházení
a rovných příležitostí žen a mužů. Dobře si uvědomujeme, v jak složité situaci často
pracují, bez dostatečných zdrojů a bez podpory odpovědných vedoucích pracovníků.
Stínová zpráva se snaží pojmenovat i tyto skutečnosti a iniciovat zlepšení.
Reakce na první Stínovou zprávu z roku 2004 byly různé, přičemž největší rozpětí
názorů jsme zaznamenali ze strany státní správy. Někteří informovaní lidé dokument
v neformální komunikaci vysoce ocenili a kvitovali s povděkem, že pojmenoval klíčové
problémy s prosazováním politiky rovných příležitostí na koncepční, institucionální
i individuální úrovni. Jiní byli zdrženlivější a poukazovali na naši „neznalost“ fungování
státní správy s podtextem, že kultura a mechanismy operující v rámci státní byrokracie
nejsou příznivé prosazování politiky rovných příležitostí žen a mužů. Tato skupina
většinou považovala dokument za příliš idealistický, pokud jde o cíle a doporučení.
Konečně
zde
byla
i
třetí,
naštěstí
zdaleka
nejmenší
skupina,
která
dokument
systematicky ignorovala, čímž odmítla předloženou analýzu, závěry i doporučení
a vyloučila jakoukoliv diskuzi.
K tomu je možné podotknout, že Stínová zpráva je standardní nástroj, kterým
aktéři ze sféry občanské společnosti nastavují zrcadlo státní správě, pokud jde
o prosazování jednotlivých politických opatření. Přitom se ale nejedná o laickou
veřejnost, ale o lidi, kteří jsou vybaveni jistou expertízou v dané oblasti, ať už proto, že
jsou aktivní v
neziskovém sektoru, nebo proto, že působí na univerzitách či ve
výzkumných ústavech a danému tématu se věnují v rámci své profese. Z tohoto pohledu
nabízí cenné informace o tom, jak se činnost státu jeví z perspektivy „poučených“ občanů
a občanek. Ta je zákonitě jiná než perspektiva státní zprávy, ale to neznamená, že je
méně hodnotná či poučená.
Novinářská obec Stínové zprávě z roku 2004 věnovala jen okrajovou pozornost
v době, kdy byla publikována, a projevila pouze sporadický zájem při příležitosti různých
relevantních „výročí“.
Není překvapivé, že asi největší zájem o alternativní pohled na prosazování dané
politiky v ČR přišel ze zahraničí. Vedle toho, že byl dokument rozeslán relevantním
institucím na evropské a světové úrovni, obrátila se na autorský tým řada organizací
i jednotlivců, kteří vesměs oceňovali, že je podobné nezávislé zhodnocení k dispozici.
Nebyla zaznamenána žádná negativní reakce, a naopak bylo často zmiňováno, že analýza
pomohla pochopit dramatický rozpor mezi optimistickým tónem oficiálních vládních
dokumentů a skutečným stavem v oblasti rovných příležitostí žen a mužů, pro který je
charakteristická spíše stagnace, nedostatečné zajištění dané politiky (finanční, personální
i institucionální), pasivita ze strany zodpovědných institucí a nezřídka další prohlubování
genderových nerovností.
8
Autorský tým doufá, že předkládaná Stínová zpráva bude správně vnímána jako
snaha o identifikaci potenciálu pro zlepšení činnosti vlády a jako konstruktivní podnět,
aby začala v plné míře plnit své vlastní priority v oblasti rovných příležitostí žen a mužů.
9
1. SOUHRNNÉ ZPRÁVY O PLNĚNÍ PRIORIT A POSTUPŮ VLÁDY
A ŽEN V ROCE 2003 A V ROCE 2004: KRITICKÉ ČTENÍ
PŘI PROSAZOVÁNÍ ROVNOSTI MUŽŮ
Petr Pavlík
Během dvou let, které uplynuly od předcházející Stínové zprávy z roku 20041, schválila
vláda dvě Souhrnné zprávy o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti
mužů a žen (dále Zprávy), za rok 2003 a za rok 2004. Za jejich vypracování je
zodpovědný ministr práce a sociálních věcí podle opatření 7.2. je ministr povinen
„Vyhodnocovat účinnost opatření k uplatňování principu rovnosti a na požádání je
předkládat vládě a nevládním organizacím, zabývajícím se postavením žen a rovností
mužů a žen.“
Zprávy za rok 2003 a 2004 mají stejnou strukturu, charakter a nedostatky jako
všechny
předcházející.
Jsou
členěny
do
sedmi
prioritních
oblastí
vycházejících
z Pekingské akční platformy a ke každé prioritě se váže několik konkrétnějších opatření.
Ve stručném úvodu je vymezen obecný rámec, jsou zde stručně diskutovány aktivity
některých klíčových aktérů (Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen, sociální
partneři, neziskové organizace), je nabídnuto vágní zhodnocení situace v oblasti rovných
příležitostí a jsou specifikovány obecné hlavní cíle2. Poté je diskutováno plnění
jednotlivých opatření. Opatření přitom bylo 42 v roce 2003 a 41 v roce 2004. Drtivá
většina z nich se z roku na rok nemění. Jakýkoliv závěr či kritické závěrečné zhodnocení
chybí (viz níže).
Zprávy by měly být základním nástrojem prosazování politiky rovného zacházení.
Jako oficiální dokumenty vlády by měly nabídnout zhodnocení činnosti jednotlivých
rezortů a vlády jako celku v daném roce a vyhodnocení celkového pokroku při
vyrovnávání příležitostí žen a mužů. Zároveň by měly vytýčit cíle pro další rok
a specifikovat úkoly pro jednotlivé rezorty i vládu jako celek.
Z analýzy Zpráv za rok 2003 a 2004 vyplývá, že v současné podobě Zprávy tuto
funkci neplní a z řady důvodů ani plnit nemohou. Následující diskuze, která přímo
navazuje na kritické zhodnocení předchozích Zpráv ve Stínové zprávě z roku 2004, je
zaměřena pouze na nejzásadnější nedostatky zmíněných dokumentů. Cílem je nabídnout
alternativní pohled na vládní dokumenty a identifikovat rezervy v oblasti vyhodnocování
plnění vládních Priorit.
1
Stínová zpráva se věnovala období do konce roku 2003.
1. Odbourávání genderových stereotypů v myšlení české populace a posilování povědomí o rovných
příležitostech mužů a žen, zejména u osob v rozhodovacích pozicích, 2. zvýšení počtu žen v mocenských
a rozhodovacích pozicích, 3. zlepšení podmínek slaďování rodinného a profesního života, 4. odstranění
diskriminačního jednání na trhu práce, 5. zlepšení podmínek pro oběti domácího násilí.
2
10
1.1. Chybějící indikátory a hodnotící kritéria
Vyhodnocování realizace jakékoliv politiky není možné bez indikátorů a hodnotících
kritérií. Jak například konstatuje zpráva Rady Evropské unie z roku 2005: „… indikátory
a relevantní data tvoří kritický spojující článek mezi aspiracemi politiky a vyhodnocením,
zda fungují. Robustní, platné a spolehlivé indikátory změn v čase a komparativně mezi
zeměmi jsou klíčové pro zhodnocení efektivity inovativních politických opatření […]
Indikátory mají potenciál zpochybnit rétoriku3.“ Rada Evropské unie přitom specifikuje
celou škálu konkrétních indikátorů týkajících se různých oblastí prosazování rovných
příležitostí mužů a žen4.
Přestože bez odpovídajících indikátorů nelze vyhodnotit, nakolik vláda plní své cíle
při prosazování rovných příležitostí žen a mužů, Zprávy za rok 2003 a 2004 s žádnými
indikátory nepracují. Nejsou ani specifikovány předpokládané mety pro výše zmíněné
hlavní cíle. Není tudíž možné posoudit, jak účinná jsou vládní opatření, a nelze ani
vyhodnotit, zda jsou Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (dále
Priority vlády) vůbec plněny. Podobně nelze zhodnotit, zda se vláda přibližuje či vzdaluje
od splnění svých cílů v dané oblasti.
Z výše uvedeného mimo jiné plyne, že MPSV jako rezort zodpovědný za tento úkol
neplní výše zmíněné opatření 7.2. Dále je evidentní, že MPSV, a potažmo vláda,
neuplatňuje na vlastní práci měřítka, která striktně vyžaduje od jiných organizací
(např. v rámci financování všech projektů řešených v rámci evropské iniciativy EQUAL).
Obecně však platí, že bez indikátorů je předkládané „hodnocení“ pouhým rétorickým
cvičením.
Na to upozorňovala již Stínová zpráva z roku 2004, kde je diskutována standardní
potřeba indikátorů výstupů, výsledků a procesu plnění jednotlivých opatření. Dále volá po
specifikaci
dalších
indikátorů,
jako
je
například
objem
finančních
prostředků
vynakládaných na prosazování politiky rovných příležitostí. Je nutno konstatovat, že
vláda pokračuje v praxi nezveřejňování této klíčové informace. K dispozici jsou jen dílčí
informace o vybraných grantových projektech bez aspirace na systematičnost a úplnost.
Předkladatel nevyčísluje ani náklady na výzkumy, které jsou ve Zprávách zmíněny, ač
tyto údaje musí být snadno dohledatelné.
1.2. Chybějící hodnocení
I při odhlédnutí od zásadního požadavku definovat hodnotící kritéria a sledovat
indikátory, předkladatel na hodnocení u většiny opatření rezignuje. Ve Zprávě za rok
3
Beijing + 10. Progress made within the European Union: Report from the Luxembourg Presidency of the
Council of the European Union. Lucembursko: Ministère de l’Egalité des chances 2005. Str. 83-84. Překlad
autora.
4
Indicators for the follow-up of the Beijing Platform for Action. http://europa.eu.int/comm/employment_social/
gender_equality/gender_mainstreaming/global/indicators_en.html
11
2003 bylo „zhodnoceno“ pouze 10 ze 42 opatření a pouze tři ze sedmi prioritních oblastí.
Ve Zprávě za rok 2004 to bylo opět pouze 10 ze 41 opatření, ale jen jedna ze sedmi
prioritních oblastí!
Uvozovky v předchozí větě jsou zcela na místě, neboť předkládaná hodnocení
jsou vesměs příliš obecná a nicneříkající. Například u opatření 1.1. „V rámci své mediální
politiky a s ohledem na průřezový charakter politiky rovných příležitostí mužů a žen
zdůrazňovat tento princip a informovat o opatřeních přispívajících k jeho zabezpečování
v souvislosti s věcnou působností každého rezortu. Zařadit do rezortních priorit a postupů
při prosazování rovnosti mužů a žen konkrétní opatření v oblasti mediální politiky“ se
v roce 2003 uvádí, že: „Mediální aktivity jednotlivých rezortů mají rozdílnou úroveň.
Zatímco některá ministerstva dosud ani neuveřejnila rezortní Priority a postupy při
prosazování rovnosti žen a mužů na svých webových stránkách, jiná ministerstva hojně
publikují v odborném tisku, pořádají osvětové akce v celém svém rezortu, tiskové
konference, apod.“ V roce 2004 je „hodnocení“ totožné, jen pořadí hlavní a vedlejší věty
je opačné (!)5.
Stejně jako u předchozích Zpráv předkladatel „u většiny opatření pouze popisuje
aktivity jednotlivých rezortů bez jejich kritické evaluace6“. Zprávy jsou proto pouhé
kompilace informací poskytnutých jednotlivými rezorty. Tyto jsou prezentovány bez
zhodnocení, zda zmíněné aktivity vůbec souvisí s prosazováním rovných příležitostí.
Takový přístup navozuje dojem, že jednotlivé rezorty aktivně pracují, a vydává za plnění
jednotlivých opatření aktivity, u kterých není zřejmá jakákoliv souvislost s prosazováním
dané politiky ani jakýkoliv pozitivní příspěvek k vyrovnávání příležitostí mužů a žen.
Kromě již zmíněného opatření 7.2. se to týká například aktivit MI, které
v souvislosti s plněním řady opatření odkazuje na Národní plán počítačové gramotnosti
(Zpráva za rok 2003: opatření 1.5., 3.5., Zpráva za rok 2004: opatření 1.1., 1.5., 1.15.,
3.5.),
ačkoliv
ten
problematiku
rovnosti
mužů
a
žen
explicitně
nezohledňuje7.
(Ve skutečnosti žádný z dotačních programů MI nezahrnuje podporování rovných
příležitostí mezi základními kritérii výběru8.) Podobně u opatření 1.13. „Průběžně
zapracovávat výsledky genderových analýz do koncepčních materiálů spadajících do
věcné působnosti ministerstva“ se lze u rezortu informatiky dočíst: „Ministerstvo
informatiky se přihlásilo k podpoře rozvoje informační společnosti e-Europe+ 2005,
který
zdůrazňuje
princip
rovných
příležitostí
v oblasti
přístupu
k
informačním
technologiím. V roce 2004 byl schválen dokument Státní informační a komunikační
5
Zveřejnění rezortních Priorit na webových stránkách je pro některá ministerstva problém minimálně od roku
2002. Viz Zpráva za rok 2002.
6
Stínová zpráva z roku 2004.
7
Informace byla poskytnuta oddělením komunikace MI ČR dne 31. 1. 2006. Je také příznačné, že MI
nezahrnuje
rovné
příležitosti
mezi
priority
Státní
informační
a
komunikační
politiky.
http://www.micr.cz/files/275/SIKP_def.pdf
8
Týká se programů inzerovaných na webových stránek MI: Dotace na podporu vysokorychlostního internetu,
Národní program počítačové gramotnosti a Podpora nestátních neziskových organizací.
12
politika, který je umístěn na webových stránkách ministerstva.“ Jak tato informace
souvisí s plněním zmíněného opatření, je zcela nejasné.
Jiným příkladem může být MZe, jež v obou Zprávách v souvislosti s plněním
opatření 7.4. „V rámci své grantové politiky podporovat výzkum společenských jevů,
které vedou k diskriminaci žen, případně k ohrožení jejich důstojnosti, zdraví nebo
života“ informuje o svých výzkumných úkolech, přičemž není nabídnuta žádná souvislost
s prosazováním dané politiky. Například výzkumný úkol Signály změn v disponibilní
zemědělské pracovní síle v souvislosti se vstupem ČR do EU je konkretizován: „Věcným
obsahem je analýza a hodnocení signálů vývoje na agrárním trhu práce v ČR a regionech
ČR – komparace vývoje stavu a struktury zaměstnanosti podle forem podnikání,
ukazatelů sociálního postavení zemědělců a základních sociodemografických kriterií9.“
Zda jsou řešeny rovné příležitosti, se můžeme jen dohadovat.
Do třetice je možné zmínit informaci poskytnutou ve Zprávě za rok 2004 u rezortu
zdravotnictví v souvislosti s plněním opatření 1.15. „V rámci dotační politiky podporovat
projekty prosazující rovnost žen a mužů“: „Na ministerstvu zdravotnictví v rámci
Národního programu zdraví ČR, který patří mezi základní články politiky státu v oblasti
podpory zdraví, bylo prostřednictvím dotačního programu Národní program zdraví –
Projekty podpory zdraví realizováno v roce 2004 celkem 117 projektů podpory zdraví.
Nešlo o projekty výzkumné, ale preventivní. Jejich záměrem bylo dosažení pozitivních
změn v chování lidí a jejich životních podmínek, podpora zájmu o aktivní vztah
a zodpovědnost ke zdraví a jeho posilování v rodinách, školách, podnicích, obcích
a jiných společenstvích nebo případně na regionální či celostátní úrovni.“ Souvislost
s daným opatřením je opět záhadou. Podobných příkladů je však v obou Zprávách
mnohem více a jejich výčet by šel daleko za rámec této kapitoly.
Pochopitelně i aktivity, které na první pohled s problematikou rovných příležitostí
souvisí, nemusí vést k vyrovnávání příležitostí mužů a žen. Naopak mohou vést ke
zhoršení, pokud vychází z neznalosti genderové problematiky. Příkladem může být
nastavení iniciativy EQUAL v ČR, za které je zodpovědné MPSV. Jedním z pravidel pro
hodnocení expertů/ek pracujících na jednotlivých projektech je, že jejich platy nesmí
překračovat mzdy obvyklé v organizaci, pro kterou pracují. Toto pravidlo pravděpodobně
diskriminuje experty/ky z neziskových organizací, ve kterých jsou obvykle mzdy nižší než
v ziskových organizacích, jež se na řešení většiny projektů také podílí. Za práci stejné
hodnoty jsou v neziskovém sektoru obecně nižší mzdy. V situaci, kdy v neziskovém
sektoru v ČR pracuje výrazně více žen než mužů (tzv. feminizace neziskového sektoru),
což zdaleka naplatí pro sektor ziskový, lze spekulovat, že jedním z nezamýšlených
důsledků implementace iniciativy EQUAL je reprodukce genderových nerovností v této
oblasti.
9
Viz Zpráva za rok 2004, str. 78.
13
Ačkoliv předkladatel většinou na hodnocení aktivit jednotlivých rezortů rezignuje,
pozornější čtení Zpráv nabízí představu o ochotě plnit Priority vlády. Aktivnějším
rezortům je například věnováno více prostoru. To lze ukázat na jednoduché obsahové
analýze prioritní oblasti 1. „Prosazování principu rovnosti mužů a žen jako součást
politiky vlády“ Zpráv za rok 2003 a 2004, která zahrnuje opatření, za jejichž plnění
odpovídají všechny rezorty. V tabulkách 1. a 2. je pro každý rezort uvedeno, kolik
procent textu bylo věnováno jeho aktivitám (vztaženo na počet řádků), v kolika
opatřeních není u konkrétního rezortu zmíněna žádná aktivita a u kolika je výslovně
uvedeno, že rezort opatření neplní.
Tabulka 1. Obsahová analýza prioritní oblasti 1. Zprávy za rok 2003 (vyhodnoceno 11
z 15 opatření)
Rezort
MPSV
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
financí
vnitra
obrany
informatiky
zemědělství
zdravotnictví
průmyslu a obchodu
dopravy
kultury
spravedlnosti
školství, mládeže a těl.
pro místní rozvoj
Úřad vlády
%
textu
16,6
13,3
19,0
6,6
2,1
7,7
3,5
4,3
2,0
1,3
4,4
5,7
3,5
1,6
2,0
Neplněná
opatření
0
0
0
3
3
0
1
1
4
6
2
1
0
5
4
Předkladatel
pojmenovává
0
0
0
2
2
0
1
1
2
5
1
0
0
4
3
Předkladatel
nepojmenovává
0
0
0
1
1
0
0
0
2
1
1
1
0
1
1
6,4
5
1
4
Tabulka 2. Obsahová analýza prioritní oblasti 1. Zprávy za rok 2004 (vyhodnoceno 12
z 15 opatření)
Rezort
MPSV
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Ministerstvo
Úřad vlády
financí
vnitra
obrany
informatiky
zemědělství
zdravotnictví
průmyslu a obchodu
dopravy
kultury
spravedlnosti
školství, mládeže a těl.
pro místní rozvoj
%
textu
25,4
11,9
15,0
6,5
2,8
5,7
5,3
5,8
1,5
1,8
7,4
5,4
2,3
2,3
0,9
Neplněná
opatření
0
0
0
1
0
2
2
1
3
4
2
1
4
4
5
Předkladatel
pojmenovává
0
0
0
1
0
2
1
1
3
4
2
1
2
3
4
Předkladatel
nepojmenovává
0
0
0
0
0
0
1
0
0
0
0
0
2
1
1
0,0
9
1
8
14
I při omezené výpovědní hodnotě takovéto analýzy lze rezorty rámcově rozdělit na
aktivní (MPSV, MV, MF) a ostatní, přičemž ze Zpráv vyplývá, že přístup řady rezortů je
pouze formální a pasivní (2003: MI, MD, MK, MMR, MŽP, MZd., MPO, MS, MZV; 2004:
MI, MD, MK, MZV, MMR, MŽP, Úřad vlády). Za povšimnutí jistě stojí, že aktivity tří
aktivních rezortů tvoří 50 % textu věnovaného zmíněným opatřením v roce 2003
a 52,3 % v roce 2004. Celkově je to však ještě výrazně více, protože zvláště MPSV a MV
jsou odpovědné za plnění řady dalších opatření, která jsou adresně směřována do těchto
rezortů. Je ale třeba zopakovat, že souvislost mezi aktivitami některých rezortů
a prosazováním rovných příležitostí je přinejmenším sporná, což kolonka „Neplněná
opatření“
nezohledňuje,
neboť
postihuje
pouze
opatření,
u
kterých
předkladatel
konstatuje neplnění či u kterých neposkytuje pro daný rezort žádnou konkrétnější
informaci.
Další důležitá poznámka se týká rozdílné úrovně obecnosti informací k jednotlivým
rezortům. V případě MPSV, MV a MF jsou vesměs velmi konkrétní, u jiných rezortů jsou
naopak často obecné, nicneříkající, což navozuje dojem, že jde jen o jakousi výplň, jež
má zakrýt absenci plnění. Za povšimnutí stojí, jak málo relevantních informací je
k dispozici pro rezorty kultury, místního rozvoje, informatiky, zahraničí a dopravy.
Čtenář/ka se může jen dohadovat, proč předkladatel nehodnotí aktivity Úřadu vlády
v roce 2004.
Ze Zpráv lze ale také vyčíst, že vláda rezignuje na řešení řady z nejdůležitějších
problémů v oblasti rovnosti mužů a žen. Dosud například nebylo přijato v jakékoliv
oblasti ani jediné konkrétní pozitivní opatření. Vláda se ani nepokouší řešit problém
nerovného
zastoupení
žen
v mocenských
a
rozhodovacích
pozicích,
horizontální
a vertikální segregaci trhu práce ani přetrvávající nerovnosti v odměňování.
Většina rezortů též ignoruje výše zmíněné opatření 1.13. týkající se provádění
genderových analýz, jež jsou klíčové pro plnění ostatních opatření (podle Zpráv
především MZe, MK, MI, MD, MŽP, MZ, MMR, MPO). Bez analýz lze jen těžko prokázat,
jak vlastně zmíněné rezorty Priority vlády plní.
Za zmínku stojí i skutečnost, že některé diskutované analýzy jiných rezortů
dochází
k překvapivým
závěrům,
které
jsou
v rozporu
se
zahraničními výzkumy.
Například MPSV uvádí ve Zprávě za rok 2003: „Další zajímavé výsledky poskytla analýza
zpracovaná firmou Trexima […] Ze závěrů této studie vyplývá, že procento rozdílu
zbývající na platovou diskriminaci (muži a ženy u téhož zaměstnavatele, zařazení ve
shodném tarifním stupni a vykonávající stejnou práci) je velmi podstatně nižší než
statistikou uváděná celková hodnota a pohybuje se okolo 2 %.“ Zahraniční literatura
přitom uvádí, že až 60 % platových rozdílů připadá na platovou diskriminaci10 a i v ČR
analýza Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV) dochází k závěru, že:
10
Např. Renzetti, C. M. a Curran, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum 2004.
15
„V případě tarifních stupňů lze rozdíly v průměrné náročnosti prací vykonávaných muži
a ženami vysvětlit cca 7% vykazovaného mzdového rozdílu11.“ Na místě je otázka, jaká
byla metodologie firmy Trexima, když se tak výrazně rozchází s existujícími výzkumy.
Důležitější však je, že zmíněná studie implikuje, že žádný problém v této oblasti
neexistuje, a předkladatel tento argument nekriticky přebírá, což je patrné nejen
z opomíjení analýz VÚPSV, ale i z toho, že ve Zprávě za rok 2004 je argument
okopírován, jen singulár je nahrazen plurálem (analýzy).
Dalším zásadním nedostatkem Zpráv za rok 2003 a 2004 je přehlížení procesu
plnění Priorit, bez jehož analýzy „není možné identifikovat překážky a možné procesní
nedostatky při prosazování konkrétních opatření ani úspěšné postupy, které by bylo
možné zevšeobecnit a využívat napříč státní správou“12.
1.3. Chybějící témata
Jak již bylo zmíněno, Priority vlády vychází z Pekingské akční platformy, ale ta zdaleka
nepojmenovává všechna témata relevantní z pohledu rovných příležitostí. Je bohužel
charakteristické, že vláda nejde za rámec tradičního pojímání rovnosti mužů a žen
a aktivně se nezamýšlí nad dalšími problematickými aspekty současného genderového
systému. Mezi tématy, která by měla být řešena a kde by měla být zformulována
konkrétní opatření, patří např.:
•
institucionální a personální zabezpečení politiky rovného zacházení
•
podpora matek samoživitelek (např. státní garance výplaty alimentů v případě, že
dlužníci neplatí výživné) a otázka rodinné politky obecně
•
rovné zacházení s gayi, s lesbami a s transgendery obecně
•
sexuální obtěžování
•
vězeňství a kriminalita obecně
•
sexuální průmysl
Přestože ve vládních Zprávách celá řada důležitých témat chybí, objevují se v nich
koncepty, které jsou z hlediska rovných příležitostí více než problematické. Jde
především o tzv. syndrom zavrženého rodiče v diskuzi k opatření 4.6. ve Zprávě za rok
2004. Problematický je již chybný překlad anglického „Parental Alienation Syndrome,“
který má správně znít syndrom odcizeného rodiče (alienation = odcizení, zavržení =
repudiation, rejection, condemnation) a který automaticky přisuzuje vinu dítěti, jež
rodiče (čti otce) údajně zavrhuje. Mnohem zásadnější je však skutečnost, že existence
údajného syndromu zavrženého rodiče není prokázána odpovídajícími výzkumy, drtivá
většina odborné veřejnosti jeho existenci popírá a jeho používání nemá oporu ve stávající
11
Fischlová, D. Analýza rozdílů ve výši pracovních příjmů mužů a žen – navržení modelového postupu
zjišťování podílu diskriminace. Praha: VÚPSV 2002, str. 59.
12
Viz Stínová zpráva z roku 2004, str. 14.
16
lékařské terminologii, oficiální lékařské diagnostice ani v Mezinárodní klasifikaci nemocí.
V podstatě se jedná o účelový politický nástroj, který v českém kontextu využívá
militantní skupinka otců v boji za svá rodičovská práva. Je na pováženou, že MPSV
přejímá tuto rétoriku a dokonce s ní pracuje: „[V] rámci metodického setkávání
odborných pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí se zaměstnanci Krajských
úřadů.“
1.4. Zkreslování skutečného stavu
Zprávy za rok 2003 a 2004 pokračují v praxi zkreslování skutečného stavu prosazování
politiky rovných příležitostí. Pouhé vyjmenovávání aktivit jednotlivých rezortů bez jejich
vyhodnocení za pomoci konkrétních indikátorů navozuje dojem činorodé práce a pokroku,
ač se situace v oblasti rovných příležitostí prakticky nemění (viz další kapitoly) a řada
popisovaných aktivit s prosazováním rovných příležitostí nemá nic společného.
S tím souvisí i rozdílná úroveň relevance informací k jednotlivým opatřením. Výše
bylo nabídnuto několik názorných příkladů, ale výpovědní hodnota informací k řadě
dalších opatření je prakticky nulová (např. ve Zprávě za rok 2003 opatření: 3.1., 3.3.,
3.4., 3.5. či 4.3.).
Za povšimnutí stojí i přiznání předkladatele, že některé relevantní informace jsou
rezorty utajovány. Ve Zprávě za rok 2003 v souvislosti s opatřením 1.13. se například
píše: „Rezortní pracovní skupina [MF] k uplatňování rovnosti žen a mužů uvedené oblasti
monitoruje a připravila podrobnou analýzu počtu žen ve vedoucích funkcích ve všech
bankách působících v ČR […] Údaje zjištěné o počtu žen ve vedení bank byly takové
povahy, že bylo následně rozhodnuto je nezveřejňovat.“
Lze tedy shrnout, že Zprávy jsou koncipovány tak, aby čtenáře a čtenářky zahltily
informacemi, ale přitom neumožnily udělat si představu o skutečném stavu plnění Priorit.
1.5. Ignorování občanské společnosti
Stínová zpráva z roku 2004 poukázala i na další problematický aspekt současného
procesu vyhodnocování Priorit – absenci nezávislého posouzení vládního sebehodnocení.
Je nasnadě, že vláda a jednotlivé rezorty nemusí mít zájem na kritickém zhodnocení
(ne)plnění
vlastní
politiky.
Vnímaný
rozpor
mezi
hodnocením
současného
stavu
genderové rovnosti ze strany vlády a ze strany nevládních organizací se ostatně stal
podnětem k vypracování zmíněné Stínové zprávy.
Reakce zodpovědných úřednic a úředníků MPSV vypovídá o jejich představě
o vztahu státu a občanské společnosti. Stínovou zprávu se prostě rozhodli ignorovat. Ve
Zprávě za rok 2004 o ní není ani zmínka, ač byla rozeslána všem relevantním aktérům
včetně MPSV a Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Seminář, který autorský
tým uspořádal v únoru 2005 a na který byli všichni relevantní aktéři pozváni, sice
17
navštívilo pět zástupkyň z rezortů (MV, MŠMT, MZe, MD, MF), ale Oddělení pro rovné
příležitosti mužů a žen MPSV a Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů jako dva
klíčové orgány nabídku ke spolupráci ignorovaly. Daly tak jasně najevo, že je nezajímají
názory představitelů/ek občanské společnosti a alternativní pohled na činnost vlády.
Vyslaný signál je jasný - nastavení kritického zrcadla je nežádoucí a odpovědí je
ostentativní přehlížení.
Ignorování Stínové zprávy z roku 2004 naznačuje, jak MPSV chápe spolupráci
s neziskovým sektorem, po které volá opatření 1.4. „Zabezpečit, aby jednotlivá
ministerstva
s nevládními
a
správní
úřady
organizacemi
v
rámci
zabývajícími
svých
se
kompetencí
rovnými
navazovaly
příležitostmi
žen
spolupráci
a
mužů
a pokračovaly ve vyhledávání a v rozšiřování této spolupráce. Součástí této spolupráce
může být i vyžadování stanoviska k připravovaným právním předpisům nebo jiným
zásadním rozhodnutím.“ Spolupráce je možná pouze tehdy, pokud nevládní organizace
hrají podle pravidel nastavených úředníky/icemi a pokud se zdrží jakéhokoliv kritického
hodnocení.
Dalším signálem o přístupu k občanské společnosti je vypuštění části věnované
připomínkovému řízení ve Zprávách za rok 2003 a 2004. Až do roku 2002 tato kapitola
shrnovala připomínkové řízení a zároveň nevyhnutelně odhalovala snahu některých
rezortů vylepšovat vlastní image, což bylo podrobněji diskutováno ve Stínové zprávě
z roku 2004. Důvod, proč byly tyto klíčové informace vypuštěny, není předložen, ale je
nasnadě, že pokud nejsou k dispozici, zůstává veřejnosti utajen průběh důležité fáze
přípravy Zpráv i případné výhrady neziskových organizací k jejich obsahu.
Na tomto místě je také důležité upozornit na nenápadnou zmínku MF, že začala
spolupracovat s Českým svazem mužů (opatření 1.4.). Jde totiž o organizaci, která se
explicitně definuje jako protifeministická a jako protiváha ženským organizacím, jež „hájí
zájmy heterosexuálních mužů“. Vymezuje se explicitně proti politice rovných příležitostí
tak, jak ji chápe Evropská komise a OSN.
1.6. Řešení: systémové kroky nebo vzdělávání jednotlivců
Stejně
jako
v předchozích
Zprávách
je
jako
základní
východisko
a
vysvětlení
přetrvávajících genderových nerovností prezentován koncept genderových stereotypů.
Podle Zprávy za rok 2004: „Lpění na genderových stereotypech v české populaci
přesahuje i do pracovněprávní oblasti, čímž se vytváří podmínky pro diskriminační
jednání na trhu práce a v zaměstnání.“ Prvním z hlavních cílů, kterých by měla Česká
republika dosáhnout, i nadále zůstává:
•
odbourávání genderových stereotypů v myšlení české populace a posilování
povědomí o rovných příležitostech mužů a žen zejména u osob v rozhodovacích
pozicích.
18
Jak bylo podrobeno kritice již ve Stínové zprávě z roku 2004, tyto argumenty
zdůrazňující zásadní vliv společenských stereotypů a nedostatku vzdělání/uvědomění jsou
zavádějící,
protože
problém
lokalizují
na
úrovni
jednotlivců
a
jejich
předsudků
a nezohledňují mocenský rozměr genderových nerovností. Moc je přitom klíčový koncept,
pokud jde o jejich pochopení, protože ve vztahu k genderu obecně platí, že muži jako
skupina vládnou větší mocí než ženy jako skupina. Muži dominují převážné většině
společenských hierarchií a kontrolují většinu společenských zdrojů (ekonomických,
symbolických, sociálních, politických). Proto také mají mnohem větší možnosti ovlivňovat
každodenní chod společnosti i směr jejího vývoje než ženy. Z toho plyne, že primárním
východiskem efektivní politiky rovných příležitostí musí být snaha o změnu mocenských
struktur a vztahů tak, aby ženy získaly větší vliv a možnost účinně prosazovat principy
genderové rovnosti.
Z dosud vypracovaných Zpráv je však zřejmé, že si předkladatel (a vláda)
mocenský rozměr problému neuvědomuje a genderové nerovnosti jsou podle něj
výsledkem společenských stereotypů a předsudků. Odvádí tedy pozornost od strukturální
povahy nerovností, a tedy i od nutnosti měnit mocenské vztahy a nastavení
společenských struktur a institucí. Důsledkem je malá pozornost věnovaná konkrétním
strukturálním opatřením a pozitivním akcím.
V tomto kontextu je snazší pochopit, proč všechny rezorty rezignují na přijímání
pozitivních opatření a proč vláda tiše opustila dlouhodobý cíl „zlepšit institucionální
mechanismus k zabezpečení rovnosti mužů a žen,“ aniž provedla jakékoliv změny (viz
kapitola 2). Indikativní je skutečnost, že termín vzdělávání je použit ve Zprávě za rok
2004 ve 153 případech, zatímco pozitivní akce pouze desetkrát, z toho je šestkrát
konstatováno, že žádná pozitivní opatření přijatá nebyla. Slovo „moc“ je použito jen
jednou (!).
Vzdělávání je navíc chápáno velmi úzce jako předávání informací a opomíjen je
jak jeho symbolický rozměr, tak i výchovné působení institucionálních struktur
a mechanismů. Vzděláváni mají být jednotlivci, a ne instituce, u kterých by mělo dojít
k systémovým změnám. Není například reflektováno, že již samotné Zprávy o plnění
Priorit jsou vzdělávacími nástroji, přičemž jedna z hlavních lekcí, které nabízí, je
o kamuflování nečinnosti vlády. Zprávy vysílají jasný signál, že prosazování rovných
příležitostí je pro vládu okrajová záležitost, na kterou vyčleňuje minimální zdroje
(finanční, institucionální i lidské) a která jí nestojí za hodnocení. Podobně názorně
ukazují, jakou roli vláda přisuzuje občanské společnosti.
Nastavení
institucionálních
struktur
má
z
hlediska
vzdělávání
v
rovných
příležitostech zásadní roli. Pokud vláda neusiluje o změnu současné institucionální logiky,
která vychází z genderového dualismu a reprodukuje genderové rozdíly a nerovnosti,
19
vytváří živnou půdu pro udržování stereotypů, o kterých tvrdí, že se je snaží odbourávat.
Je proto důležité připomenout, že: „Genderové stereotypy je jistě možné zmínit, nelze
jimi však pouze zjednodušeně vysvětlovat problém současného nedobrého stavu v oblasti
rovného zacházení s muži a se ženami. Ten vyplývá především z nečinnosti vlády
a nedostatku
politické
vůle
prosadit
účinná
opatření,
vybudovat
odpovídající
13
institucionální struktury a alokovat patřičné finanční a personální zdroje .“
1.7. Kopírování z předchozích Zpráv
Chronickým nešvarem je kopírování vět a dokonce i celých odstavců z předchozích Zpráv.
Stejné jsou již úvodní dva odstavce obou Zpráv, ale zkopírované jsou i některé odstavce
v úvodech k opatřením 1., 2., 3., 4., 5. a v diskuzích k opatřením 1.2., 1.3., 1.13., 3.2.,
4.1., 4.3., 7.1. a 7.4. Kromě toho jsou často kopírovány celé věty. I tato praxe výmluvně
vypovídá o přístupu předkladatele k vypracovávání Zpráv.
1.8. Doporučení
Na závěr tedy lze konstatovat, že situace v této oblasti se za dva roky, které uplynuly od
předcházející
Stínové
zprávy,
nezměnila.
Nejsou
vytvořeny
funkční
kontrolní
mechanismy, které by podporovaly efektivní prosazování politiky rovnosti mužů a žen.
Doporučení zformulovaná ve Stínové zprávě z roku 2004 jsou stále aktuální:
1. vytýčit konkrétní, měřitelné indikátory (výstupů, výsledků, finančního zabezpečení,
institucionálního zabezpečení i procesu plnění),
2. začít skutečně hodnotit, jak vláda plní vlastní Priority,
3. rozšířit okruh řešených témat,
4. přehodnotit proces vypracovávání Zpráv, nepřehlížet důležité aktivity občanské
společnosti a zahrnout do hodnocení všechny relevantní aktéry/ky,
5. upustit od zkreslování skutečného stavu plnění vládních Priorit a od používání
překonaných konceptů.
13
20
2. INSTITUCIONÁLNÍ
A PERSONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ POLITIKY ROVNÉHO ZACHÁZENÍ SE ŽENAMI A
S MUŽI
Petr Pavlík
Institucionální zabezpečení politiky rovného zacházení se ženami a muži v období od
minulé Stínové zprávy v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí mužů a žen
z roku 2004 (Stínová zpráva z roku 2004) žádných změn nedoznalo. Vláda navíc
v tichosti opustila dlouhodobý cíl „zlepšit institucionální mechanismus k zabezpečení
rovnosti mužů a žen,“ který byl naposledy zmíněn ve Zprávě za rok 2002. Ve Zprávě za
rok 2003 jsou přitom diskutovány závěry a doporučení twinningového projektu PHARE
České republiky a Švédska s názvem „Zlepšení veřejného institucionálního mechanismu
pro zavedení, posílení a kontrolu prosazování rovných příležitostí pro muže a ženy.“
Vzápětí se však uvádí, že institucionální zajištění rovných příležitostí „je v České
republice na poměrně dobré úrovni“ a je poprvé od roku 1998 vypuštěn výše zmíněný cíl.
Ve Zprávě za rok 2004 už o projektu není ani zmínka a MPSV přichází s tvrzením, že:
„[I]nstitucionální a právní zajištění rovných příležitostí pro muže a ženy je v České
republice na velice dobré úrovni“.
Tento takzvaný vývoj od nedostatečného institucionálního zabezpečení v roce
2002 až po jeho velice dobrou úroveň v roce 2004 proběhl bez sebemenší institucionální
změny. Bylo by opravdu těžké najít lepší doklad o formálním a alibistickém přístupu
MPSV k politice rovného zacházení se ženami a muži, jejíž koordinaci má v gesci.
Podobně výmluvné je, že Zprávy za rok 2003 a 2004 opět nepředkládají samostatné
a konkrétní zhodnocení fungování jednotlivých článků institucionálního mechanismu.
2.1. Institucionální mechanismus
Institucionální mechanismus byl zevrubně diskutován ve Stínové zprávě z roku 2004
a nedoznal od té doby žádných změn. V následující diskuzi se omezíme pouze na
zhodnocení některých aspektů fungování klíčových článků.
2.1.1. Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen
Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen (RVRP) jako poradní orgán vlády by měla
být nejviditelnějším článkem současného institucionálního mechanismu. Zároveň je však
její statut víceméně formální. Nemá žádné výkonné ani kontrolní pravomoci a její přínos
ke skutečnému prosazování politiky rovných příležitostí je tudíž i při nejlepší vůli velmi
malý. Omezuje se vesměs na přenos informací a „dovzdělávání“ přítomných rezortních
náměstků/kyň. Nezdá se však, že ti by pak nějak výrazně ovlivňovali činnost vlastních
rezortů v této oblasti. V období od publikace Stínové zprávy z roku 2004 RVRP
21
zformulovala devět doporučení vládě, ale neustavila žádný pracovní výbor (pouze dvě
pracovní skupiny), ač to bylo doporučeno ve výstupech twinningového projektu.
Stát v RVRP zastupuje 12 členek/ů z rezortů na funkční úrovni náměstků ministrů,
místopředseda ČSÚ, členka poslanecké sněmovny a zmocněnec vlády pro lidská práva,
kteří mají podle statutu povinnost účastnit se zasedání. V RVRP je 9 žen (39 %), ale jen
dvě zastupují stát. Tabulka 2.1. názorně ukazuje, jak (ne)zodpovědně k této povinnosti
zástupci a zástupkyně státu přistupovali v období od poslední Stínové zprávy. Za
pozornost stojí především přístup náměstků z rezortů MZe, MZV, MF, MZd, MPSV, MV,
MŠMT. Dlužno podotknout, že na laxnost náměstků MZe a MF bylo poukázáno již
v minulé Stínové zprávě a že nepřítomnosti náměstka MZe měly za následek, že se
vyhodnocení stavu plnění rezortních priorit a postupů při prosazování rovnosti mužů
a žen sedmkrát (!) odkládalo. Podobné odklady jsou běžnou praxí, jen na zasedání dne
7. 6. 2005 byla takto odložena vyhodnocení priorit rezortů MPSV, MO, MV a MF.
Přístup zmocněnců pro lidská práva mluví sám za sebe, byť i jen proto, že mají
v gesci plnění Konvence OSN o odstraňování všech forem diskriminace žen. Pouze dva
náměstci (MPSV a MS) se zúčastnili více než poloviny zasedání. Není proto překvapivé, že
si RVRP na zasedání 16. 4. 2004 odhlasovala, že docházka nebude uváděna ve výroční
zprávě s odůvodněním: „Bylo by to nadbytečné a snižovalo by to hodnotu zprávy14.“
Tabulka 2.1. Prezence zástupců/kyň státu na zasedání RVRP
Jméno
Orgán
Čurdová
Sajda
Mülnerová/Hošek
Postránecký
Přibyl/Volf
Fürstová/Liberda
Müllner
Vošahlík/Svoboda
Zelinka/Volf
Přibylová
Hanačíková
Rybníček/Toman
Drápal
Jařab/Karásek
Pémová/Špaček
PS ČR
MPSV
MPSV
MV
MV
MS
MŠMT
MZV
MF
MO
MMR
MZe
ČSÚ
ZVPLP
MZd
24.2.
2004
1
1
1
1
1
1
1*
1
1*
16.4.2004
1
1
1
1
1
1
-
10.6.
2004
1
0
0
1
1
1
1*
1
0
1
0
11.10.
2004
1
1
1
0
0
1
1
7.12.
2004
1
0
0
1
0
18.1.
2005
1
1
0
1
1
1
0
1
1
1*
0
7.6.
2005
1
0
0
1
0
Zdroj: Převzato z www.mpsv.cz. ZVPLP – zmocněnec vlády pro lidská práva; (1) – přítomen/na; (-) –
nepřítomen/na; (0) – chybí v zápisu; (*) - vyhodnocení stavu plnění priorit a postupů při prosazování rovnosti
mužů a žen v rámci daného rezortu.
RVRP svou pozornost zaměřuje především na aktivity státu a například Stínovou
zprávu z roku 2004 zcela ignorovala. Zde je však na místě zmínit, že členkami RVRP jsou
i zástupkyně ženských neziskových organizací, včetně Gender Studies, o.p.s.15, která
projekt předchozí Stínové zprávy realizovala. Je jistě překvapivé, že se nezasadila o to,
14
15
Viz Záznam ze zasedání, http://www.mpsv.cz/files/clanky/966/z160404.pdf
Oficiálně zastupuje Asociaci pro rovné příležitosti, ve které ale zastupuje Gender Studies, o.p.s.
22
aby byla Stínová zpráva diskutována na zasedání RVRP. Zároveň je však nutné zmínit, že
tato zástupkyně je od roku 2005 ředitelkou odboru na MPSV. Tento konflikt zájmů
bohužel nebyl vnímán jako problém ani zodpovědnými činiteli, a jak se zdá, ani zmíněnou
NNO.
Je tedy možné shrnout, že RVRP lze považovat spíše za symbolické vyjádření vůle
vlády prosazovat politiku rovného zacházení, ale její skutečný přínos je do značné míry
iluzorní. Statut poradního orgánu vlády však neumožňuje rozšířit její pravomoci tak, aby
se mohla stát skutečně významným a efektivním článkem institucionálního mechanismu.
2.1.2. Oddělení pro rovné příležitosti mužů a žen (Oddělení)
Postavení Oddělení pro rovné příležitosti mužů a žen (Oddělení) jako orgánu zajišťujícího
koordinaci vnitrostátní politiky prosazování rovnosti mužů a žen se v období od minulé
Stínové zprávy nezměnilo. V rámci struktury MPSV je stále umístěno jako organizační
jednotka nejnižší úrovně. Nemá proto nástroje k efektivnímu prosazování politiky
rovného zacházení ani v rámci MPSV. Směrem k ostatním rezortům nedisponuje
potřebnými formálními pravomocemi ani dostatečnými zdroji. Oddělení stále disponuje
pouze 5 lidmi, ačkoliv z twinningového projektu vyplynula potřeba jeho rozšíření.
Ze Zpráv vyplývá, že se nezměnila ani náplň práce Oddělení, která zahrnuje např.
zajišťování činnosti RVRP, vypracovávání Souhrnných zpráv o plnění Priorit a postupů
vlády při prosazování rovnosti mužů a žen či zadávání výzkumů týkajících se
genderových otázek. V letech 2003 a 2004 byl okruh výzkumů zadávaných Oddělením
rozšířen za rámec pouhých výzkumů veřejného mínění. V roce 2003 byl například
agentuře Taylor Nelson Sofres Factum zadán výzkum s názvem Obraz ženy v médiích
a reklamě a jeho vliv na veřejné mínění o rovnosti mužů a žen, Sociologický ústav AV ČR
zase řešil výzkum s názvem Podpora využívání rodičovské dovolené muži. Není však
zřejmé, že by měly závěry výzkumů nějaké přímé dopady na formulování vládních Priorit,
například ve formě nových opatření, která by z těchto výzkumů vycházela.
Zástupkyně/ci Oddělení se evidentně také podílí na činnosti řady orgánů a institucí
v oblastech, kde se jejich činnost dotýká politiky rovného zacházení s muži a ženami
(např. Český statistický úřad, Rada vlády pro lidská práva atd.), a reprezentují ČR pokud
jde o tuto problematiku i směrem k EU.
2.1.3. Zabezpečení prosazování politiky rovného zacházení na úrovni rezortů
Na rezortní úrovni sestává institucionální zabezpečení z polovičního úvazku pro
zaměstnance/kyni pověřeného agendou rovných příležitostí (tzv. „gender focal point“).
V současné době tuto činnost vykonává 12 žen a 3 muži. Jak konstatovala Stínová zpráva
z roku 2004: „Zřízení funkce koordinátora pro oblast rovnosti žen a mužů byl pozitivní
krok, ale rozsah úvazku, současné institucionální zařazení, poskytovaná podpora ani
23
svěřené kompetence zdaleka nekorespondují s deklarovanými vládními cíli v dané oblasti.
Možnosti pověřených pracovníků efektivně plnit svěřené úkoly jsou jen velmi omezené
a není v jejich silách zajistit, aby byla genderová problematika do věcné agendy většiny
rezortů systematicky zapracovávána. Formální platforma pro spolupráci pracovníků
z různých rezortů neexistuje, což tento nedobrý stav jen dále umocňuje.“ Během
posledních dvou let nedošlo v této oblasti k žádné změně16.
Jedním z plánovaných podkladů pro tuto kapitolu měl být výzkum založený na
rozhovorech s pracovnicemi a pracovníky pověřenými touto agendou v jednotlivých
rezortech. Bohužel se však všichni oslovení až na jednu výjimku buď omluvili a odkázali
nás na příslušná tisková oddělení, nebo na prosbu o rozhovor nereagovali.
Na odmítnutí spolupráce na jakémkoliv výzkumu má samozřejmě každý plné
právo. Takto jednotná reakce je však poměrně neobvyklá a má nezanedbatelnou
výpovědní hodnotu, zvláště v kontextu dotazníkového šetření, které provedly švédské
expertky v rámci twinningového projektu. Z šetření mimo jiné vyplynulo, že: „Dvě třetiny
pověřených pracovníků věnují problematice genderové rovnosti méně než polovinu své
pracovní doby […] Drtivé většině pověřených pracovníků se nedostává podpory, kterou
potřebují k tomu, aby mohli odpovědně iniciovat potřebné změny a ovlivňovat struktury,
ve kterých pracují. Počet pověřených pracovníků, kteří mají více než formální, písemnou
podporu od svého náměstka ministra, je extrémně nízký. Většina pověřených pracovníků
(pokud ne všichni) se zdá být izolována […] drtivá většina pověřených pracovníků
neobdržela žádné instrukce, co se od nich očekává 17.“
Je jistě možné, že se situace během uplynulých dvou let zlepšila, ale mlčení
pověřených pracovnic a pracovníků spíše naznačuje, že opak je pravdou. Lze totiž
předpokládat, že kdyby byl vývoj pozitivní, nebyl by důvod o zkušenostech mlčet. Takto
se spíše zdá, že jsou zde obavy otevřeně pojmenovat současný stav, který je ale zřejmý
již ze Zpráv o plnění vládních priorit a z twinningového projektu – institucionální
zabezpečení na úrovni rezortů je nedostatečné a není vůle ke změnám. Dlužno
podotknout, že tyto obavy řada pracovníků/ic z rezortů vyjadřuje neoficiálně.
2.1.4. Rada vlády pro lidská práva – Výbor pro odstranění všech forem
diskriminace žen18
Rada vlády pro lidská práva (RVLP) jako stálý poradní orgán vlády mimo jiné sleduje
vnitrostátní plnění závazků ČR vyplývajících z Úmluvy o odstranění všech forem
diskriminace žen (CEDAW) a dává vládě podněty v oblasti ochrany lidských práv
16
Jistou výjimkou je rozšíření úvazku v rámci MŠMT v roce 2004. Nejednalo se však o systémové opatření
s dlouhodobou perspektivou (viz kapitola 8).
17
Asklöf, C. a kol. Hodnotící zpráva: Zlepšení státního institucionálního mechanismu pro zavádění, prosazování
a monitorování rovných příležitostí pro muže a ženy. Praha: MPSV 2003.
18
V souvislosti s touto sekcí je důležité zmínit, že autor kapitoly je členem výboru pro odstranění všech forem
diskriminace žen.
24
a svobod. V letech 2004 a 2005 se rovné příležitosti dostaly na pořad jednání RVLP jen
jednou v souvislosti s podnětem Výboru pro práva dítěte k zajištění práva dítěte
odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma
rodiči (23. 2. 2004). RVLP podnět schválila a předložila vládě, která na jeho základě
přijala usnesení č. 1108 ze dne 10. 11. 2004 a v této souvislosti uložila ministrům práce
a sociálních věcí, spravedlnosti a školství, tělovýchovy a mládeže konkrétní úkoly19.
Přestože podnět ze své povahy zasahuje do oblasti rovných příležitostí mužů
a žen, nebyl bohužel postoupen k připomínkování či posouzení širší odborné veřejnosti
ani Výboru RVLP pro odstranění všech forem diskriminace žen. Tak se mohlo stát, že
RVLP předložila vládě podnět, který je postaven na předpokladu, že existuje tzv. syndrom
zavrženého rodiče, což není prokázáno odpovídajícími výzkumy (viz též kapitoly 1 a 6)20.
Výbor inicioval revokaci podnětu podpořenou stanovisky odborné veřejnosti (Společnost
sociální pediatrie) a MZd., kteří existenci SZR popírají. Dále bylo předloženo svědectví
o aktuálních negativních dopadech zmíněného usnesení vlády na rovnost žen a mužů ze
strany ženských neziskových organizací. RVLP ji však jednohlasně odmítla na zasedání
dne 6. 2. 2006 a ignorovala odborné argumenty ve prospěch laických dojmů.
Zprávy o stavu lidských práv v České republice v letech 2003 a 2004, které
zmocněnec vlády pro lidská práva každoročně zpracovává, nejdou za rámec vládních
Zpráv o plnění Priorit. Vesměs opakují stejné informace, ale oproti Zprávám jsou pečlivěji
zpracované v tom, že obsahují také hodnotící a doporučující pasáže, které vyjadřují
stanovisko zpracovatele ke sporným otázkám. Nicméně ty se v oblasti práv žen omezují
na pár dílčích poznámek převážně zaměřených na právní rozměr věci. Je pozitivní, že
zpráva o stavu lidských práv za rok 2004 věnuje jeden odstavec Stínové zprávě z roku
2004 a uvádí ji mezi odkazy, což nastavuje zrcadlo přehlíživému postoji MPSV. Není však
zřejmé, že by se analýza a doporučení předkládaná ve Stínové zprávě jakkoliv promítla
do vlastního koncipování zprávy či do činnosti Rady vlády pro lidská práva. Na druhé
19
Podnět mimo jiné ministrovi práce a sociálních věcí doporučuje: „… kvalifikované seznámení sociálních
pracovníků se syndromem zavrženého rodiče, ověřování znalostí o problematice syndromu zavrženého rodiče
v rámci prokazování zvláštní odborné způsobilosti nebo podporu zřizování a fungování specializovaných
pracovišť pro diagnostiku a terapii dětí (rodin) se syndromem zavrženého rodiče.“ Ministrovi spravedlnosti
doporučuje, aby „vypracoval seznam soudních znalců s uvedením jejich specializace a výslovným vyznačením
odborníků na syndrom zavrženého rodiče, zajistil seznámení soudců s existencí nových specializovaných
pracovišť pro diagnostiku a terapii dětí (rodin) se syndromem zavrženého rodiče, dětí týraných atd.“
20
Tzv. syndrom zavrženého rodiče z definice přisuzuje vinu za narušené vztahy dítěti, které jednoho rodiče (čti
otce) údajně zavrhuje a které by mělo být podle podnětu RVLP „léčeno“ na „nových specializovaných
pracovištích pro diagnostiku a terapii dětí (rodin) se syndromem zavrženého rodiče.“ Vina je rovněž dávána
rodiči dítěte, kterému je dítě svěřeno do výchovy (čti matce) a který dítě údajně popouzí (či programuje) proti
druhému rodiči. Usnesení vlády tak ve svých důsledcích porušuje základní práva žen - matek, a to zejména
těch, které se staly ácího násilí, neboť příslušné orgány jsou na základě usnesení nuceny například sdělit adresy
utajených azylových domů, kde se matka s dítětem ukrývá. Mnohem závažnější je však skutečnost, že usnesení
zakládá precedent, že lze předkládat politicky motivované podněty, které nejsou podložené odbornými
argumenty. Zdaleka nejtragičtější je ale skutečnost, že takové podněty mohou být schváleny RVLP na základě
dojmu jejích členů a členek, že údajný fenomén (zavrhování jednoho rodiče ze strany dítěte popouzeného
druhým rodičem) v praxi existuje. Jednotliví členové a členky rady se na tento dojem opakovaně odvolávali
v rámci neformálních diskuzí.
25
straně svědčí o nekvalifikovaném přístupu to, že tzv. syndrom zavrženého rodiče pronikl
i do textu Zpráv o stavu lidských práv21.
Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen se v uplynulém období scházel
v pravidelných měsíčních intervalech. Přínos jeho práce pro prosazování rovnosti mužů
a žen však byl poměrně skromný. V podstatě jediným hmatatelným výstupem byl podnět
k výše zmíněné revokaci podnětu výboru pro práva dítěte.
Celkově lze tedy hodnotit činnost RVLP v uplynulém období z hlediska politiky
rovného zacházení s muži a ženami jako nedostatečnou. Genderová perspektiva není
integrální součástí práce RVLP a nezdá se, že členové a členky RVLP považují danou
problematiku za prioritní. Nezodpovědný přístup zmocněnců vlády pro lidská práva
k povinnosti navštěvovat zasedání RVRP byl diskutován výše.
2.1.5. Krajská a místní úroveň
Na krajské a místní úrovni vesměs žádné formální institucionální struktury neexistují. Jak
ukazují předběžné výsledky výzkumu zaměřeného na analýzu prosazování rovných
příležitostí na této úrovni22, vláda nevyvíjí žádnou iniciativu k řešení této situace, ač to
bylo opět doporučováno v rámci twinningového projektu.
Vedoucí Oddělení JUDr. Zelenková vyjádřila postoj MPSV jako koordinátora pro
politiku prosazování rovnosti mužů a žen velmi jasně na zasedání Rady pro rovné
příležitosti žen a mužů dne 18. 1. 200523 v reakci na poznámku PhDr. Kumperové
(Plzeňský kraj) ve smyslu, „že některé projednávané koncepční záležitosti jsou spíše na
úrovních ministerstev a pro úroveň krajů neexistuje ani žádná pracovní skupina.“
JUDr. Zelenková odvětila: „…tyto záležitosti jsou pouze v kompetenci krajů samotných,
vláda nemůže krajům v tomto směru nařizovat. Vláda je otevřená spolupráci s kraji,
např. v roce 2004 v rámci twinningového projektu byly zorganizovány semináře
o rovnosti žen a mužů na krajích, které o tuto spolupráci projevily zájem. Kraje mají
přístup na jednání Rady (status stálých hostů) a informace o jejich aktivitách budou
velmi vítány.“
Je přitom zřejmé, že by MPSV mohlo minimálně iniciovat novely zákona o krajích
a zákona o obcích, které by vytýčily povinnosti v oblasti rovných příležitostí. Je ale celá
řada dalších aktivit, které by vláda mohla v tomto směru podniknout, kdyby pro ni daná
problematika byla skutečně prioritou (např. pravidelné semináře, koncepční podpora,
financování relevantních výzkumů). Podobně by kraje v případě zájmu o rovnost mužů
21
Dikce některých pasáží je vskutku alarmující: „Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem nebo
popuzování dítěte proti druhému rodiči vede často ke vzniku či prohlubování tzv. syndromu zavrženého rodiče.
Tato forma násilí na dětech, kterou syndrom zavrženého rodiče zcela jistě představuje, není dosud ze strany
státu dostatečně řešena. V ČR dosud neexistuje zařízení (tzv. reintegrační centrum), které by se zabývalo
diagnózou a terapií syndromu zavrženého rodiče a které by zároveň zprostředkovávalo obnovení kontaktů
rodičů s jejich dětmi, u nichž došlo ke vzniku tohoto syndromu (Zpráva o stavu lidských práv, 2003, str. 82).“
22
Genderový audit krajů a měst je realizován v rámci projektu Prolomit vlny Otevřené společnosti, o.p.s.
23
Viz Zápis ze zasedání, www.mpsv.cz.
26
a žen mohly samy iniciovat spolupráci s NNO ve svém kraji nebo se inspirovat
doporučeními twinnigového projektu.
2.1.6. Úřady práce
Ze Zpráv za rok 2003 a 2004 nelze posoudit, jaká je role úřadů práce při prosazování
rovných příležitostí žen a mužů, ačkoliv by jistě mohly být významným článkem
institucionálního mechanismu. Vyplývá z nich pouze, že úřady práce vesměs rezignují na
svou kontrolní funkci, nejsou schopny (či ochotny) prokazovat a postihovat diskriminaci
na základě pohlaví a nedávají k dispozici žádné informace o výši uložených pokut.
MPSV se sice snaží ve Zprávě za rok 2003 vysvětlit, že „počet prokázaných
případů diskriminace je nízký, neboť stále je obtížné jednoznačně prokázat diskriminační
jednání. Z jednání o přijetí do zaměstnání nejsou pořizovány písemné doklady
a odmítnutí přijetí do zaměstnání zaměstnavatelé často zdůvodňují tím, že občan
nesplňuje odborné nebo jiné předpoklady pro výkon dané profese24,“ nezdá se však, že
by zodpovědné orgány pociťovaly potřebu přijímat nějaké kroky k nápravě (legislativní
návrhy, vyhlášky atd.) kromě obvyklého odkazu na nezbytnost dalšího vzdělávání.
2.1.7. Rada hospodářské a sociální dohody
Činnosti Rady hospodářské a sociální dohody (RHSD) je v Prioritách věnováno opatření
1.3 „Při jednání Rady hospodářské a sociální dohody a v jejích pracovních týmech
a skupinách prosazovat zásadu rovného postavení mužů a žen, zejména v otázkách
odměňování a pracovních podmínek,“ leč informace o jeho plnění jsou natolik vágní, že
nelze zhodnotit, zda je vůbec plněno. Nicméně navozují dojem, že plněno je.
Dobrým příkladem je informace týkající se rezortu vnitra: „Vedoucím pracovního
týmu RHSD ČR pro veřejné služby a veřejnou správu je náměstek ministra vnitra pro
veřejné služby a veřejnou správu. Vzhledem k tomu, že výše uvedený náměstek ministra
zastupuje ministerstvo vnitra i v Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, je
prosazování rovného postavení žen a mužů neoddělitelnou součástí jeho činnosti v RHSD
ČR.“ Nejen že se neodůvodněně předpokládá, že pouhé členství v RVRP automaticky
zaručuje prosazování rovného postavení žen a mužů; zmíněný náměstek se ve
sledovaném období zúčastnil pouze dvou ze sedmi schůzí RVRP.
Hodnotit se dá zastoupení žen a mužů v delegaci vlády (pouze muži), ve vedení
pracovních týmů (pouze muži) a ve vedení pracovních skupin (2 ženy a 7 mužů), které
s oficiální vládní politikou právě neladí. Poukázat lze také na skutečnost, že v závěrech
z jednání RHSD nejsou rovné příležitosti ani jednou tematizovány,25 a to ani pokud jde
24
Viz plnění opatření 3.2.
Na webových stránkách vlády ČR (www.vlada.cz) jsou dostupné závěry ze 13 plenárních schůzi (2 linky jsou
nefunkční).
25
27
o požadavky RHSD zformulované v souvislosti s Národním akčním plánem zaměstnanosti
(44. plenární schůze 13. a 23. 4. 2004). Zde Plenární schůze RHSD „požaduje, aby
rezorty a Komise zřízená pro přípravu NAPZ využily při zpracování návrhu NAPZ náměty
na jeho obsah přednesené na této Plenární schůzi zaměřené zejména na: oblast
celoživotního vzdělávání, potírání nelegálního zaměstnávání, zvýšení mobility pracovní
síly, program aktivního stárnutí, vytvoření možnosti zaměstnávání při obnově životního
prostředí a údržbě krajiny, podporu vytváření pracovních míst v terciálním sektoru,
zefektivnění administrativního a právního prostředí pro vytváření pracovních míst.“ Je
výmluvné, že rovné příležitosti mezi těmito prioritami nejsou.
RHSD samozřejmě není jediným poradním orgánem vlády. Neuspokojivý stav
zastoupení
žen
v ostatních
poradních
a
pracovních
orgánech
vlády
ČR
shrnuje
tabulka 2.2. Stojí za povšimnutí, že když už se procento žen vyšplhá nad 30 %, je to
především zásluhou neziskového sektoru. Státní orgány v rozporu se svými Prioritami
ženy nenominují.
Tabulka 2.2. Zastoupení žen a mužů v poradních a pracovních orgánech vlády
Bezpečnostní rada státu
Legislativní rada vlády
Rada vlády ČR pro lidská práva
Rada pro výzkum a vývoj
Rada vlády pro nestátní neziskové organizace
Rada vlády pro národnostní menšiny
Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky
Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity
Rada vlády pro rozvoj lidských zdrojů
Rada vlády pro udržitelný rozvoj
Hospodářská rada vlády
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany
Vládní dislokační komise
Vládní výbor pro EU
Rada vlády ČR - Investiční Rada
Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů
Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při
práci
Ženy
Muži
1
5
6 (1)
1
13
5 (2)
1
4 (1)
2
5
2
3
0
6
2
10 (3)
5 (3)
8
21
12
14
21
25
8
24
24
20
16
17
16
15
12
13
23
Ženy
%
11,1
19,2
33,3
6,6
38,2
13,7
11,1
14,2
7,7
20
11,1
15
0
28,6
14,3
43,4
17,8
Vedoucí
pozice %
0
0
0
0
33,4
0
0
0
25
0
0
16,7
0
50%
0
1
0
Zdroj: Převzato z www.vlada.cz. V závorkách jsou uvedeny počty žen nominovaných za státní správu. Stav
k 17. 3. 2006.
2.2. Závěry
Ze zhodnocení stávajícího institucionálního zabezpečení politiky rovného zacházení s muži
a se ženami vyplývá, že optimismus koordinačního orgánu MPSV ohledně úrovně tohoto
zabezpečení není na místě. Poslední dva roky nepřinesly žádné změny a stále platí, že „je
zcela nedostatečné. Existující institucionální mechanismus slouží ve skutečnosti spíše
28
k navození dojmu, že vláda plní své mezinárodní závazky a věnuje této oblasti pozornost
deklarovanou ve vládních Prioritách26.“
Na druhé straně je nutné zmínit, že se výrazně změnila situace v oblasti
finančního zabezpečení prosazování rovných příležitostí žen a mužů především díky
tomu, že ČR začala čerpat z Evropských strukturálních fondů (ESF), kde je rovnost
příležitostí
přímo
tematizována
v několika
opatřeních
a
kde
je
také
jedním
z tzv. horizontálních témat, jež jdou napříč všemi programy spolufinancovanými z ESF
(viz také kapitola 5).27 To však lze těžko považovat za výsledek cíleného úsilí vlády ČR
prosazovat danou politiku. Jde spíše o jeden z nezamýšlených efektů přistoupení k EU.
2.3. Doporučení
Na závěr tedy lze konstatovat, že situace v této oblasti se za dva roky, které uplynuly od
předcházející Stínové zprávy, nezměnila a zformulovaná doporučení jsou stále aktuální.
V souvislosti s hodnocením plnění vládních Priorit je třeba:
1. na úrovni vlády vytvořit samostatný orgán pro rovnost mužů a žen vybavený
dostatečnými kompetencemi, finančními a personálními zdroji,
2. posílit
institucionální
struktury
na
úrovni
rezortů
například
formou
zřízení
samostatných odborů pro rovnost mužů a žen, které budou svou činnost koordinovat
s výše zmíněným orgánem,
3. vybudovat institucionální struktury na krajské a místní úrovni s odpovídajícími
vertikálními a horizontálními vazbami na orgány s celostátní působností
4. neprodleně zajistit, aby úřady práce aktivně vykonávaly svou kontrolní funkci,
a vyhodnocovat jejich činnost pomocí jasně stanovených indikátorů.
26
27
Tato problematika bude předmětem samostatné kapitoly ve Stínové zprávě z roku 2008.
29
3. PRÁVO A ROVNOST MUŽŮ A ŽEN
Barbara Havelková
Efektivní implementace jakékoli politiky vyžaduje provedení několika kroků: přijetí
vhodné legislativní úpravy, aplikaci a vymáhaní práva státními orgány, podporu
dodržování práva soukromými osobami, vyhodnocování účinků zvolené úpravy (zejména
zda aplikace a vymáhání práva přináší kýžené výsledky), a případně reformu úpravy.28
Následující text se nejprve zaměří na legislativní vývoj v oblasti rovného
zacházení s muži a ženami. Hodnoceny budou Vládní zprávy za roky 2003 a 200429
a vývoj právní úpravy rovnosti pohlaví od publikace poslední Stínové zprávy z roku 2004
dodnes (zahrnut bude i rok 2005 - období Vládními zprávami dosud nepokryté).
Diskutována bude i související legislativa (zákon o registrovaném partnerství).
Pozornost bude dále věnována uplatňování práva na rovné zacházení v praxi:
zaprvé
prioritám
pro
prosazování
rovnosti
mužů
a
žen
v rezortu
Ministerstva
spravedlnosti, mj. odborné přípravě právníků (soudců/kyň a advokátů/tek) na rovnostní
agendu, zadruhé institucionálnímu zabezpečení, zejména svěření agendy podpory
rovnosti veřejnému ochránci práv, zatřetí aktivitám správních orgánů na úseku rovnosti
(úřady a inspektoráty práce), a začtvrté dosavadní aplikaci práva na rovné zacházení
českými soudy.
V textu jsou zohledňovány jak povinnosti ČR vyplývající z členství v EU, tak
obecný soulad práva a jeho aplikace s principem rovnosti.
3.1. Legislativní zajištění a vývoj od poslední stínové zprávy
3.1.1. Priority
Část II. Vládních priorit je věnována „Právnímu zabezpečení předpokladů rovnosti mužů
a žen a zvyšování úrovně právního vědomí“. V roce 2003 sestávala ze dvou opatření:
2.1. „Průběžně revidovat platné právní předpisy s ohledem na jejich soulad s principem
rovného postavení žen a mužů ve společnosti, resp. s odpovídajícími požadavky práva
Evropského společenství…“, a 2.2. „Vypracovat a předložit vládě návrh právní úpravy
ochrany před diskriminací…“ Druhé opatření se v Prioritách pro rok 2004 již nevyskytuje.
28
Obdobně k povinnosti národní implementace politiky EU: Nicolaides, P. Enlargement of the EU and Effective
Implementation of its Rules. Maastricht: EIPA 2000, který rozlišuje: transpozici (přiblížení právních předpisů)
aplikaci (vytvoření procesního rámce a administrace opatření správními orgány), vymáhání (kontrola plnění
a zajištění dodržování pravidel správními orgány), dodržování (soukromou sférou), vyhodnocení (kontrola
aplikace a vymáhání právních předpisů zejména s ohledem na to, zda jsou dosahovány požadované výsledky)
a reformu (v návaznosti na zjištění nedostatků ve fázi vyhodnocení) - (překlad autorky).
29
Zpráva za rok 2003, str. 43-49, Zpráva za rok 2004, str. 66-69.
30
3.1.2. Zpráva za rok 2003
V rámci hodnocení plnění úkolu 2.1. ve Vládní zprávě 2003 je zaprvé zdůrazňován pokrok
v oblasti pracovního práva. Antidiskriminační instituty, představené českému právu
první euronovelou30 zákoníku práce31 v roce 2000, byly zpřesněny a doplněny zákonem
č. 46/2004 Sb., jehož návrh vláda předložila Poslanecké sněmovně v roce 2003 a který
nabyl účinnosti 1. března 200432. Jednalo se například o doplnění definic pojmů přímá
a nepřímá diskriminace, obtěžování a sexuální obtěžování. Zákoník práce též nově
umožnil přijetí pozitivních opatření pro podporu rovnoměrného zastoupení mužů a žen.
Antidiskriminační ustanovení byla vtělena též do služebního zákona33 a zákona
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů34. Ani jeden z těchto zákonů dosud
nenabyl účinnosti. V roce 2003 byl vládou předložen také eurokonformní návrh nového
zákona
o zaměstanosti
(ten
byl
Poslaneckou
sněmovnou
přijat
v roce
200435).
K postupnému odstranění rigidních ochranných opatření v pracovněprávní oblasti přispělo
zrušení vyhlášky č. 261/1997 Sb., která zakazovala některé práce a pracoviště všem
ženám36.
Vládní zpráva poukazuje též na změny právní úpravy sociálního zabezpečení:
sjednocení věku potřebného pro vznik nároku na příspěvek za výsluhu služebních let
k důchodu u státních zaměstnanců37 a umožnění výdělečné činnosti rodiči při současném
pobírání rodičovského příspěvku38. V oblasti nemocenského pojištění Vládní zpráva
informuje o schválení věcného záměru nového zákona o nemocenském pojištění39, podle
kterého měla nárok na „mateřskou dávku“40 nejen matka dítěte, ale i otec pečující o dítě,
pokud dávka není vyplácena matce41. Vládní návrh zákona obsahující tyto změny byl
14. 3. 2006 schválen Poslaneckou sněmovnou.
30
Zákon č. 155/2000 Sb.
Zákon č. 65/1965 Sb.
32
Odpovídající změny byly provedeny též v zákoně č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných
celků
33
Zákon č. 218/2002 Sb.
34
Zákon č. 361/2003 Sb. (upravuje služební poměr pro následující sbory: Policie České republiky, Hasičský
záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní
informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace)
35
Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti
36
MZd vydalo novou vyhlášku č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, jež jsou zakázány
těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za
nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.
37
Česká vláda vyhodnotila, že požadavek stejného důchodového věku u státních zaměstnanců se nevztahuje na
ČR, došlo nicméně ke sjednocení věku potřebného pro vznik nároku na příspěvek za výsluhu služebních let
k důchodu (novela služebního zákona - zákon č. 426/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb.,
o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních
zaměstnanců ve správních úřadech).
38
Rodič, který splní zákonem stanovené podmínky (pokud osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno
dítě do čtyř let věku nebo do sedmi let věku, jde-li o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo
dlouhodobě těžce zdravotně postižené), může být současně s pobíráním rodičovského příspěvku výdělečně
činný a nárok na rodičovský příspěvek mu zůstane zachován bez ohledu na výši dosaženého příjmu (novela,
zákon č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře).
39
Věcný záměr zákona schválen usnesením vlády č. 104 ze dne 4. 2. 2004.
40
Dávka ze systému nemocenského pojištění poskytovaná z titulu porodu dítěte a péče o novorozené dítě,
v návrhu zákona označována i nadále „peněžitá pomoc v mateřství“.
41
§ 32 návrhu zákona
31
31
Vládní zpráva též konstatuje, že v roce 2003 byly předloženy dvě novely
trestního
zákona42
obsahující
úpravu
domácího
násilí.
Jednu
vypracovanou
ministerstvem spravedlnosti předložila vláda, byl to nicméně druhý senátní návrh, který
byl schválen, a jako zákon č. 91/2004 Sb. zavedl novou skutkovou postatu podle § 215a
- „týrání osoby žijící ve společném obydlí“.
Opatření
2.2.
je
považováno
43
antidiskriminačního zákona
za
splněné
předložením
návrhu
vládě.
3.1.3. Hodnocení Zprávy za rok 2003
Vládní zpráva relativně přehledně zpracovává ministerstvy připravované novely či návrhy
zákonů, které se dotýkají problematiky rovnosti. Přesto je třeba poukázat zejména na
dva problémy: jeden se týká hodnocení právní úpravy a jeden hodnocení procesu, ve
kterém jsou normy přijímány.
Problémem hodnocení právní úpravy je, že Vládní zpráva nepoukazuje na žádné
nedostatky právní úpravy. Nečiní tak zaprvé s ohledem na přetrvávající ochranná
opatření - například § 150 zákoníku práce stále obsahuje obecný zákaz výkonu prací pod
zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol všemi ženami, což nelze považovat
za ustanovení v souladu s obecným požadavkem rovnosti pohlaví ani v souladu s právem
Evropských společenství. Zadruhé nepoukazuje na absenci některých potřebných nových
ustanovení. Většina z nich je obsažena v návrhu antidiskriminačního zákona, ten byl ale
v roce 2003 pouze ve fázi návrhu předloženého vládě – právní normy v něm obsažené
ještě zdaleka nebyly, a v březnu 2006 ještě stále nejsou, součástí českého práva. Zatřetí
by měly zprávy sledovat diskuze o nových institutech, respektive návrhy nových zákonů,
které jsou v rozporu s požadavkem skutečné rovnosti pohlaví. Již od roku 2002 tak
například, v souvislosti s povodňovým balíčkem, existuje záměr upravit „společné
zdanění manželů“, které podporuje tradiční rodinný model a znevýhodňuje mj. matky
samoživitelky oproti sezdaným párům s dětmi (blíže viz bod 1.5.). Lze si jen těžko
představit, že při přípravě tohoto ustanovení došlo k hlubší analýze genderových dopadů
úpravy.
Problém hodnocení přijímání norem spočívá v tom, že legislativní proces je
sledován ve velmi omezeném rámci. Jakoby k revizi právního předpisu ve prospěch
rovnosti mužů a žen došlo v momentě, kdy jej rezortně příslušné ministerstvo odevzdává
vládě. Ve Vládní zprávě se tak například nedočtěme, který ze dvou návrhů úpravy
domácího násilí byl nakonec schválen Parlamentem, s jakými problémy se setkává
schvalování nového zákona o nemocenském pojištění či antidiskriminačního zákona.
Přestože zásahy do osudu těchto návrhů v legislativním procesu časově spadají do roku
42
Zákon č. 140/1961 Sb.
V současné době dostupný na stránce Poslanecké sněmovny ČR: www.psp.cz (Sněmovní tisk 866/0), stránka
navštívena dne 16. 3. 2006
43
32
2004, uvádím je již zde, neboť vzhledem ke změně způsobu hodnocení úkolů v části II.
Vládní zprávy 2004 se již o některých zákonech navržených v roce 2003 vůbec
nedočteme.
Fakt, že hodnocení revize právních předpisů se nevztahuje na celý legislativní
proces, podle našeho názoru ilustruje nedostatečnou provázanost mezi technickým
aparátem a politickou částí státní správy. Je otázkou, zda je vhodné hovořit o Prioritách
a postupech vlády, když ze Zpráv není možné vyčíst existenci jakékoli politické vůle na
vládní úrovni či v rámci stran vládní koalice v Parlamentu. Že je politická podpora návrhu
zákona na nejvyšší úrovni pro úspěch v legislativním procesu zásadní, ukázalo schválení
zákona o registrovaném partnerství Poslaneckou sněmovnou dne 16. prosince 2005 po
silné intervenci premiéra Paroubka a jeho definitivní přijetí absolutní většinou Sněmovny
po vetu Prezidenta Klause dne 15. 3. 2006 (zde se jednalo v prvé řadě o zaručení
jednotného hlasování vládní ČSSD).
3.1.4. Zpráva za rok 2004 a její hodnocení
V roce 2004 se výrazně změnil charakter hodnocení plnění Priorit a postupů vlády.
Jednotlivá ministerstva se vyjadřují k zohledňování principu rovnosti při tvorbě právních
předpisů v rámci svého rezortu, ve své většině se ale omezují na velmi obecné
konstatování,
že
ministerstvo
„při
tvorbě
nových
právních
předpisů...
sleduje
a zabezpečuje... soulad s principem rovného postavení“ (MŠMT, podobně MPO, MZd, MS,
MZV a MMR). Tato ministerstva bohužel neuvádějí, které konkrétní otázky při tomto
monitoringu vyvstávají a jak jsou řešeny.
Výjimkou je zde MZe, které uvádí, že princip rovnosti je zohledněn „například
v nově zpracovaných právních předpisech v oblasti myslivosti a rybářství, [kde] byla
respektována odlišnost pohlaví ve všech oblastech při stanovení součástí služebních
stejnokrojů“. Je otázkou, zda je toto jediná oblast, na kterou je při podpory rovnosti žen
a mužů v rámci rezortní agendy možné seriózně zaměřit pozornost.
MF a MS poukazují na novelizaci vnitřních pracovněprávních předpisů s ohledem
na princip rovnosti (tato opatření se zřejmě omezují na antidiskriminační ustanovení).
Některá ministerstva uvádí konkrétní příklady zohlednění principu rovnosti (např. MV –
novelizace zákona o azylu chránící specifickou situaci zranitelných osob jako jsou matky,
osamělé ženy a dívky44, MK – novelizace zákona o rozhlasovém a televizním vysílání45,
která zakazuje diskriminační reklamu, MO – nový branný zákon46, který stanoví brannou
povinnost pro všechny občany bez rozdílu pohlaví, či MPSV – přijetí eurokonformního
44
Zákon č. 325/1999 Sb. o azylu
Zákon č. 341/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního
vysílání a o změně dalších zákonů
46
Zákon o branné povinnosti a jejím za zajišťování č. 585/2004 Sb.
45
33
zákona o zaměstnanosti47 a vytvoření návrhu novelizace zákona o sociálně-právní
ochraně dětí48, která by umožnila umístění v zařízení pro děti vyžadující okamžitou
pomoc jak nezletilé matce, tak nezletilému otci dítěte).
Jak již bylo řečeno výše, Zpráva za rok 2004 nenavazuje na zprávu předchozí,
tudíž se s výjimkou poznámky o přijetí zákona o zaměstnanosti a antidiskriminačního
zákona (hodnoceno v rámci plnění úkolu 1.7.) nedozvídáme, které předpisy navrhované
ministerstvy a případně v jakém rozsahu byly schváleny Parlamentem, vstoupily
v platnost, případně se staly účinnými.
3.1.5. Hodnocení Priorit, Zpráv a současného stavu implementace úpravy
rovnosti
Transpozice
Ustanovení komunitárního práva z oblasti rovného zacházení byla doposud zapracována
hlavně do pracovněprávních předpisů. V této souvislosti je třeba upozornit na dva
problémy. Zaprvé jde v některých případech o transpozice, kde zákon ještě nenabyl
účinnosti, zadruhé je třeba zdůraznit nevhodnost difúzního přístupu.
Služební zákon i zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
obsahují antidiskriminační ustanovení, účinnost obou zákonů je ale nicméně z finančních
důvodů odsouvána (původně byla stanovena na 1. 1. 2005, nyní je posunuta na
1. 1. 2007, není ale zřejmé, zda vůbec kdy nabudou účinnosti). Toto odkládání účinnosti
s sebou
nese
v současné
negativa.
době
V případě
nedochází
služebního
k euro-novelizaci
zákona,
(nedošlo
platného,
ale
k harmonizaci
neúčinného,
ustanovení
49
s novelou Směrnice o rovném zacházení ). V oblasti služebního poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, což je mnohem závažnější, se „vzhledem k odsouvání účinnosti
nového zákona řídí služební vztahy příslušníků policie, hasičů, celníků atd. zákonem
o policii, který definice diskriminace nemá, protože se s nimi počítalo do nového
služebního zákona. Vzhledem k tomu, že navíc nemáme antidiskriminační zákon,
nemáme pokryto rovné zacházení s muži a ženami – tak, aby obsahovalo i vymezení, co
všechno je diskriminace, a vymezení povinnosti zajišťovat rovné zacházení – ve vztahu
k takovým složkám, jako jsou ozbrojené složky, hasiči, policie, celníci, vězeňská služba
atd50.“
Úprava rovného zacházení v oborových zákonech (tzv. difúzní způsob úpravy)
jako přístup byla již ve Stínové zprávě z roku 200451 vyhodnocena jako neuspokojivá,
neboť nejednotnost úpravy způsobuje zaprvé odlišný rozsah povinností a nároků
v závislosti na prameni úpravy, a zadruhé není v některých oblastech ochrana před
47
48
49
50
51
Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti
Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně–právní ochraně dětí
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS.
Písemné interview s Pavlou Boučkovou, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, 20. 3. 2006.
Str. 36 a následující
34
diskriminací garantována dostatečně či vůbec (např. v přístupu k povolání a samostatné
výdělečné
činnosti,
přístupu
ke
zboží
a
službám,
sociální
ochraně,
bydlení
či
zdravotnictví)52.
S cílem garantovat jednotnost a efektivnost ochrany před diskriminací ve všech
oblastech života byl dne 21. 1. 2005 vládou Poslanecké sněmovně předložen návrh
antidiskriminačního zákona. Ten byl ve znění pozměňovacích návrhů schválen
Poslaneckou sněmovnou dne 7. 12. 2005, ale následně zamítnut Senátem 26. 1. 2006.
Zákon je v březnu 2006 opětovně projednáván Poslaneckou sněmovnou, která jej může
schválit absolutní většinou 101 hlasů. Je třeba poznamenat, že ze strany vlády je návrhu
zákonu věnována pouze nezbytná pozornost. Vládu na jednáních Sněmovny i Senátu
zastupoval Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Němec, který apeloval na
jeho přijetí zejména z důvodu povinností ČR vůči EU: „Tento zákon se zabývá vlastně
implementací mezinárodních závazků České republiky […] už v této době jsme ve
zpoždění v zavádění mezinárodních závazků do našeho právního řádu53.“ V rámci ústních
jednání na půdě komor Parlamentu ČR může být závazek vůči EU silným argumentem, je
nicméně otázkou, jak efektivní může být v praxi antidiskriminační zákon, který
zákonodárce nepřijal z důvodu zajištění rovného postavení jednotlivců ve společnosti, ale
z důvodu zcela jiného.
Je též nutné poznamenat, že návrhu antidiskriminačního zákona se nedostalo
politické podpory nejvyšší úrovně – přestože poslanci a poslankyně stran vládní koalice
hlasovali ve třetím čtení dne 7. 12. 2005 všichni pro schválení návrhu, vláda neiniciovala
žádná politická jednání o jeho podpoře jinými politickými stranami zastoupenými
v Poslanecké sněmovně.
Tato absence upřímného zájmu na cíli úpravy (primární zájem na splnění
požadavků EU, a nikoli na vytvoření kvalitní právního rámce pro rovné zacházení),
a nedostatek vůle k zajištění přijetí úpravy (absence politických jednání o podpoře
návrhu) se jistě projeví ve všech následujících fázích implementace antidiskriminačního
zákona (vyhrazení finančních prostředků, pozornost věnovaná monitoringu dodržování
norem, intenzita vymáhání dodržování práva správními úřady, atp.).
Chceme-li
hodnotit,
zda
jsou
princip
rovného
zacházení
a
ochrana
před
diskriminací v ČR dostatečně právně ošetřeny a zda Česká republika plní své závazky
vůči
EU,
musíme
zejména
vyčkat
na
hlasování
o
Senátem
vráceném
návrhu
antidiskriminačního zákona v dolní komoře Parlamentu.
52
V tomto smyslu viz též důvodovou zprávu k antidiskriminačnímu zákonu.
Záznam jednání Poslanecké sněmovny ze dne 15. 3. 2006:
http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/054schuz/s054224.htm#r1, stránka navštívena
dne 16. března 2006
53
35
Závěrem je třeba upozornit na to, že „vývojová spirála nesměřuje pouze nahoru“
– v období od roku 2003 se v českém právním řádu objevují nová ustanovení, která
rovné postavení žen a mužů rozhodně nepodporují. Příkladem je institut rodinného
zdanění (též jako „společné zdanění manželů)54, který od 1. 1. 2006 umožňuje
manželům, kteří vyživují alespoň jedno dítě žijící s nimi v domácnosti, vypočítávat daně
ze společného základu – součtu jejich příjmů. Tato úprava je nejvýhodnější pro velmi
tradiční rodiny, kde manžel vydělává a žena je doma s dětmi (spojením jednoho
vysokého příjmu a jednoho neexistujícího příjmu se manželé dostávají do nižšího
daňového pásma), vyloženě nevýhodná je pro páry, kde oba partneři mají vysoký příjem.
Zde jde česká úprava zcela proti trendům v EU – například v Německu se diskutují
možné úlevy pro rodiny, kde jsou oba partneři výdělečně činní. Cílem je jak zajistit, aby
pracovní trh nepřicházel o vysoce kvalifikované ženy-matky, tak aby tyto ženy byly
motivovány děti vůbec mít. Vytvoření sekundárních pracovních míst (v péči o domácnost
a děti) je pak dalším souvisejícím pozitivem. Rodinné zdanění též znevýhodňuje
nesezdané páry s dětmi a samoživitele/ky55.
Zvyšování úrovně právního vědomí
Přestože se v II. vládní prioritě explicitně hovoří o „zvyšování úrovně právního vědomí“,
není k naplnění této priority formulováno žádné konkrétní opatření, v důsledku čehož
plnění tohoto obecného cíle není monitorováno. Opatření některých ministerstev tak
zahrnují
specifické
informační
kampaně
(například
veřejnou
informační
kampaň
o nepřijatelnosti domácího násilí a dalších forem násilí páchaného na ženách z roku
2003), obecný princip antidiskriminace, jeho důležitost a pozitivní důsledky nicméně
zůstávají nevysvětleny. To je politováníhodné zejména vzhledem k faktu, že právní
úprava diskriminace pracuje s termíny, které nejsou v českém právním povědomí,
u laické ani u odborné veřejnosti, spojeny s jasným obsahem. To platí jak pro pojmy
našemu právnímu řádu již déle známé („rovnost“ či „garantování práv bez rozdílu
pohlaví“56), tak tím více pro nové pojmy převzaté z acquis communautaire („obtěžování
z důvodu pohlaví“, „sexuální obtěžování“, nebo „nepřímá diskriminace“).
Další fáze implementace
Ve Zprávách se bohužel nic nedočítáme o další implementaci práva, zejména o aplikaci
a vymáhaní
práva
státními
orgány,
dodržování
práva
soukromými
osobami,
vyhodnocování efektivity práva, a případně reformu úpravy. Je pravda, že na
implementaci
politiky
rovnosti
v
konkrétních
oblastech
(domácí
násilí,
přístup
54
§ 13a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Nejedná se znevýhodnění absolutní, ale relativní – ve vztahu k výhodám tradičních rodin.
56
Sáhneme-li do postkomunistického práva, jsou obsaženy v Listině základnéch práv a svobod (Ústavní zákon
č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.): Článek 1 a Článek 3 odstavec 1.
55
36
k ekonomické aktivitě, apod.) se zaměřují zvláštní priority, přesto by bylo vhodné
zamýšlet
se
nad
některými
aspekty
implementace,
které
jsou
právu
vlastní.
Monitorována by měla být zejména aplikace antidiskriminačních norem soudy a dále
sledování litigace v oblasti diskriminace57: Jsou podávány žaloby? Proti jakému typu
diskriminace?
postupu,
či
Proti
při
diskriminaci
ukončení
v odměňování,
pracovního
poměru,
přístupu
nebo
k zaměstnání,
na
sexuální
58
Analyzovány by pak měly být možné důvody chybné aplikace práva
kariérnímu
obtěžování...?
a nezájmu obětí
o soudní ochranu; zvážena by měla být reforma úpravy.
3.1.6. Zákony související s genderovou problematikou
Jedním z problematických aspektů přístupu vlády k rovným příležitostem mužů a žen je
poměrně úzké vymezení dané problematiky. Jako korekci proto zmíníme na tomto místě
ještě dva genderově relevantní zákony: zákon o registrovaném partnerství a vládní návrh
zákona o regulaci prostituce (viz kapitola 7).
Dne 15. 3. 2006 bylo Poslaneckou sněmovnou přehlasováno veto Prezidenta ČR
Václava Klause proti návrhu zákona o registrovaném partnerství. Přijatý poslanecký
návrh zákona byl v pořadí již sedmým pokusem o legislativní úpravu partnerského soužití
osob stejného pohlaví (pět z nich vzešlo ze Sněmovny, dva připravilo MS - jen jeden
z nich ovšem schválila vláda). Přijatý zákon je střední variantou – přestože v mnoha
ohledech vychází ze zákona o rodině (obdobně jsou upraveny například uzavření a zánik
partnerství či práva a povinnosti mezi partnery včetně vyživovací povinnosti), nestaví
registrované
partnery
na
roveň
manželům59.
Chybí
zejména
možnost
adopce
(§ 13 odst. 2 zákona zakazuje osvojení dětí po dobu trvání partnerství). Zásadním
nedostatkem je, že institut společného jmění manželů občanského zákoníku se
nevztahuje na registrované partnerství, což bude způsobovat problémy při dělení
majetku v případě rozvodu60.
57
V květnu 2004, v odpovědi na můj dotaz (č.j. 97/2004-OI-ST/2), uvedlo ministerstvo spravedlnosti, že od
roku 1999 sleduje spory z pracovního poměru s motivem diskriminace na základě pohlaví a potlačování práv,
o skončení pracovního poměru v souvislosti s diskriminací na základě pohlaví, a spory týkající se mzdové
diskriminace na základě pohlaví. MS uvedlo, že od sledovaného roku nebylo žádné pravomocné rozhodnutí
u těchto tří sporů zaznamenáno (dopis od Ing. Petra Landkammera, ředitele odboru informatiky a statistiky
ministerstva spravedlnosti ČR, květen 2004). Tuto statistiku ale popírá realita – m.j. případ sexuálního
obtěžování v pražských Dopravních podnicích, o kterém roku 2003 rozhodoval podle zákoníku práce Obvodní
soud pro Prahu 9. Mé žádosti o poskytnutí aktualizované statistiky, které jsem adresovala kanceláři pro
„informace pro veřejnost“ jakož i pracovnici pověřené genderovou problematikou v listopadu 2005, zůstaly bez
odpovědi.
58
Jak uvedu dále, obsahují některá soudní rozhodnutí více než jen kuriózní právní názory – právní argumentace
a aplikace českých norem implementujících směrnice ES v rozsudcích obsažená je v přímém rozporu
s evropským právem, a tento rozpor může být základem pro žalobu Komise Evropských společenství proti ČR
pro nesplnění povinnosti podle Smlouvy o založení Evropského společenství podle čl. 226 této Smlouvy,
případně vnitrostátní žaloby na náhradu škody (viz bod 2.2.4.).
59
Tak činí např. holandská úprava, kde mohou gayové a lesby uzavřít plnohodnotné manželství.
60
Nový zákon nicméně vhodně novelizuje velké množství souvisejících zákonů. V oblasti trestního práva je
umožněna volba obhájce pro partnera, odepření svědecké výpovědi či odvolání ve prospěch obžalovaného.
V oblasti správního práva se uzákoňuje právo na informace o zdravotním stavu partnera, zápis registrovaného
partnerství do občanského průkazu, nikoli ale výjimka v žádosti o občanství, povolení k trvalému pobytu
a pracovního povolení u cizinců v partnerském svazku. Pro účely občanského práva se partner stává osobou
37
3.2. Uplatňování práva na rovné zacházení
3.2.1. Rezortní priority ministerstva spravedlnosti
Priority a postupy ministerstva spravedlnosti při prosazování rovnosti mužů a žen na rok
2003 se zaměřují na několik oblastí. Velká část úkolů se týká lidských zdrojů na MS či
v rezortu (úkoly 1, 2, 4, 5, 7, 8, 10) včetně vzdělávání soudců/kyň (úkol 8), zmiňován je
gender mainstreaming (m.j. úkoly 3 a 16), dále informační politika (úkoly 11 – 14),
obsahující též závazek zveřejňování rozhodnutí Evropského soudního dvora („ESD“)61
a Evropského soudu pro lidská práva („ESLP“)62, pozornost je věnována též problematice
trestné činnosti páchané na ženách a vězeňství (úkoly 17 – 21).
Plnění Priorit v rezortu MS lze jen těžko vyhodnotit, zaprvé proto, že na stránkách
63
MPSV
není na oficiálním seznamu pracovníků pověřených genderovou problematikou
uvedena žádná osoba pro MS, a tedy nikdo, kdy by poskytoval aktuální informace
veřejnosti, a zadruhé vzhledem k absenci publikace novelizovaných rezortních Priorit
a Zpráv o plnění na webových stránkách MS64. Plnění Priorit bude v následujících
odstavcích analyzováno zejména s ohledem na informace získané mimo MS.
Vzhledem k výše zmiňovaným požadavkům efektivní implementace se následující
hodnocení zaměří zaprvé na vzdělávání koncipientů/tek, advokátů/tek a soudců/kyň
(úkol 8), zadruhé na obecnou mediální a informační politiku (úkol 11) a zatřetí na
zveřejňování rozhodnutí ESD a ESLP v oblasti rovnosti (úkoly 12 a 13).
Efektivní implementace práva na rovné zacházení vyžaduje zejména odbornou
znalost mezi advokáty/kami a soudci/kyněmi. Ani Česká advokátní komora65 (vzdělávání
koncipientů/tek
a
advokátů/tek)
ani
akademie66
Justiční
(vzdělávání
justičních
čekatelů/lek a soudců/kyň) nenabízí specializované kurzy k problematice rovnosti67. Obě
vzdělávací instituce uvádějí68, že je možné, že se lektoři problematice věnovali v rámci
obecných témat, u výuky právními
generalisty se ale bohužel nedá předpokládat, že
dochází k vysvětlení specifik antidiskriminačních norem i genderových vztahů.
V oblasti mediální a informační politiky MS je třeba upozornit na omezenou
formulaci úkolu 11: „V rámci mediální a informační politiky v oblastech spadajících do
věcné
působnosti
ministerstva
informovat
o
opatřeních
přispívajících
ke
blízkou a v některých oblastech je s ním zacházeno jako s manželem. Pozůstalý partner tak má právo po smrti
partnera chránit jeho osobnostní práva, a dědí v první dědické skupině. Úprava nájmu bytu pro partnery již
zcela neodpovídá společnému nájmu bytu manžely.
61
Přesněji Soudního dvora Evropských společenství se sídlem v Lucemburku.
62
ESLP je soudním orgánem Evropské úmluvy o lidských právem se sídlem ve Štrasburku
63
http://www.mpsv.cz/cs/505, stránka navštívena 10. 3. 2006 a opět 15. 3. 2006.
64
http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33, stránka navštívena 10. března 2006 a opět 15. března.
2006, stránka neobsahuje zvláštní kategorii rovnosti mužů a žen, poslední publikované „Priority a postupy
ministerstva spravedlnosti při prosazování rovnosti mužů a žen“ jsou z roku 2003 a Zpráva o plnění Priorit není
dostupná žádná.
65
http://cak.actum.cz/pages/akce-cak.html, stránka navštívena 20. 3. 2006.
66
http://portal.justice.cz/soud/soud.aspx?j=17&o=7&k=229, stránka navštívena 20. 3. 2006.
67
Výrazně lépe je na tom problematika domácího násilí, které jsou každoročně věnovány dva semináře.
68
E-maily JUDr. Daniely Kovářové ze dne 24. 3. 2006 za ČAK a Pavla Cicvárka za JA zde dne 28. 3. 2006
v odpovědi na mé dotazy.
38
zdůrazňování principu rovných příležitostí mužů a žen.“ Zde se bohužel nejedná
o stanovení si závazku zvyšovat úroveň právního vědomí. Přestože tedy MS občas
informuje o problematice rovnosti (naposledy například 5. 12. 2005 v prohlášení
tiskového mluvčího MS Ministerstvo spravedlnosti a rovné příležitosti žen a mužů 69), není
vypracována ani uplatňována konkrétní strategie komunikace o právní úpravě rovnosti
vůči veřejnosti.
Rozhodnutí ESD a ESLP jsou na webových stránkách ministerstva přetištěna jen
ve velmi omezeném rozsahu. V rubrice „Evropská unie“, podrubrice „Evropský soudní
dvůr“, jsou k dispozici jen tři rozsudky; pokud jde o ESLP, jsou výrazněji zastoupeny jen
stížnosti proti České republice, které se většinou týkají porušení práva na spravedlivý
proces a práva na ochranu rodinného života (ze strany rozvedených otců ve sporech
o práva na styk resp. péči o děti). K problematice rovnosti mužů a žen není k dispozici
jediné rozhodnutí.
3.2.2. Institucionální zajištění
Orgán pověřený agendou rovnosti
Čl. 8a Směrnice 2002/73/ES70 stanoví členským státům povinnost vytvořit orgán
odpovědný za prosazování rovného zacházení. Ministerský návrh antidiskriminačního
zákona obsahoval dvě varianty. Jedna předpokládala svěření agendy spojené s rovným
zacházením a ochranou před diskriminací veřejnému ochránci práv („ombudsmanovi“),
druhá počítala s vytvořením nového orgánu, Centra pro rovné zacházení. Vláda ale zvolila
svěření agendy rovnosti Veřejnému ochránci práv - levnější a méně systémovou
variantu - veřejný ochránce práv brání občany proti vadám v činnosti veřejných orgánů,
na soukromoprávní vztahy se nezaměřuje. Nesystémovost svěření pravomocí v oblasti
podpory rovnosti Veřejnému ochránci práv je nyní z mnoha stran kritizována, byla též
jedním z argumetů Ústavního výboru Senátu, když ústy senátora Jaromíra Volného
vyzýval Senát k zamítnutí návrhu antidiskriminačního zákona. Marginalizace problematiky
rovnosti přidělením instituci, do jejíž agendy systémově nespadá, se tedy následně stává
argumentem pro zamítnutí návrhu zákona.
Ostatně sám ombudsman, JUDr. Otakar Motejl, není novou agendou zrovna
nadšen: „Já jsem ty výhrady měl a budu a také jsem je tlumočil vládě před projednáním
definitivním toho návrhu, že je to nesystémové, že to vlastně vytváří, že já budu muset
v rámci své kanceláře udělat z toho dva úřady. Jeden tedy, který zůstane ten klasický
ombudsmanský úřad, zahleděný do těch problémů toho standardního ombudsmanství,
a potom druhou jakousi sekci, která se jenom vzdáleně bude podobat tomu, té
69
Petr
Dimun:
Ministerstvo
spravedlnosti
a
rovné
příležitosti
žen
a
mužů
(5. 12. 2005),
http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33&h=1&q=rovnost&d=72275, stránka navštívena 15. 3. 2006.
Prohlášení obsahuje zejména informace o zastoupení žen mezi zaměstnanci/kyněmi MS, na pozicích
soudců/kyň, státních zástupců/kyň, atp. a o ženách a vězeňství.
70
Viz poznámka 49.
39
problematice71.“ Jak poukazují zástupci nevládních organizací72, byl to též ombudsman,
který
se
při
projednávání
návrhu
zákona
v Poslanecké
sněmovně
měl
zasadit
o odstranění ustanovení o mediaci, která by pro jeho úřad mohla znamenat zvýšenou
pracovní
zátěž.
Mezi
úkoly
veřejného
ochránce
práv
tak
bude
patřit
pouze
zprostředkovávání právní pomoci ve věcech ochrany před diskriminací, vydávání
doporučení a stanovisek, provádění nezávislého výzkumu a poskytování informací
veřejnosti. S ohledem na výše popsanou skepci ombudsmana je otázkou, do jaké míry
budou uvedené úkoly, které vyžadují velkou dávku porozumění problematice i vlastní
iniciativu, plněny.
Úřady práce a inspektoráty práce
V minulé Stínové zprávě73 jsme upozorňovali na protikladné úkoly úřadů práce - ty měly
na jedné straně zprostředkovávat zaměstnání uchazečům/kám, a zadruhé penalizovat
zaměstnavatele v případech porušení pracovněprávních předpisů. Nový zákon o inspekci
práce tento rozpor do jisté míry řeší – úřadům práce i nadále přísluší kontrolovat
dodržení předpisů zákona o zaměstnanosti74, většina kontrolní agendy ale přechází na
inspektoráty práce75. Přestože Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty
fungují od 1. 7. 2005, nejsou na stránkách MPSV ani SÚIP76 doposud k dispozici žádné
údaje o jejich kontrolní činnosti v oblasti rovného zacházení.
3.2.4. Aplikace práva na rovné zacházení soudy
Než rozebereme několik doposud vydaných a nám dostupných rozsudků z oblasti
diskriminace, je třeba upozornit na několik obecných výzev správné aplikaci práva na
rovné zacházení. Vzhledem k tomu, že většina norem byla přijata v souvislosti se
vstupem ČR do EU a že jsou tudíž česká ustanovení transpozicí norem komunitárního
práva, setkáváme se zejména se třemi problémy. Jedná se zaprvé o dostupnost
dokumentů
v českém
jazyce,
zadruhé
o
problém
systematiky
práva
a
zatřetí
o srozumitelnost těchto norem pro právní i širokou veřejnost.
71
Rozhovor Dr. Otakara Motejla s Václavem Moravcem ve středu 8. 12. 2004, www.bbc.cz, stánka navštívena
20. 3. 2006.
72
Písemné interview s Pavlou Boučkovou, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, 20. 3. 2006.
73
Str. 28.
74
§ 139 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, stanoví, že porušení zákazu diskriminace
nebo rovného zacházení podle zákona o zaměstnanosti je přestupkem a umožňuje v § 139 odst. 6 písm. a)
kontrolnímu orgánu uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 1 000 000 Kč.
75
§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, stanoví, že porušení zákazu diskriminace
nebo rovného zacházení je přestupkem, za který může inspektorát práce uložit pokutu do výše 400 000 Kč
(§ 11 odst. 2 zákona o inspekci práce).
76
Ani zmínku o diskriminace neobsahuje například Roční program kontrolních akcí Státního úřadu inspekce
práce
schválený
Ministerstvem
práce
a
sociálních
věcí
na
rok
2006,
k dispozici
na
http://www.suip.cz/default/drvisapi.dll?MIval=/www/rubrika.html&v_prb_id=6&v_id_name=doc1&v_wdt=1,
stránka navštívena 20. 3.2 006.
40
Podmínkou platnosti právního předpisu je jeho publikace ve zdroji k tomu
určenému; vychází se z fikce, že právo je tímto momentem známo (a tudíž i dostupné)
adresátovi. Předpisy komunitárního práva jsou publikovány v Úředním věstníku Evropské
unie, v jeho Zvláštním vydání byly publikovány všechny z hlediska rovnosti žen a mužů
relevantní
Směrnice
u rozhodnutí
v českém
Soudního
dvora
jazyce.
Problém
Evropských
s dostupností
společenství
(viz
nicméně
bod
existuje
3.2.1.),
jichž
k problematice rovného zacházejí existuje přibližně dvě stě. Rozhodnutí ESD vydaná po
přístupu ČR k EU mají být průběžně překládána a publikována ve Sbírce rozhodnutí ESD,
která jediná bude obsahovat autentické znění rozhodnutí. Sbírky rozhodnutí ESD doposud
v češtině nevyšel jediný svazek, a tudíž nebyla vydána ani žádná „zvláštní“ Sbírka, která
by obsahovala výběr nejdůležitějších judikátů z oblasti rovného zacházení. Zásadní
rozhodnutí nejsou k dispozici ani v elektronické, neautentické verzi77, a jediným vodítkem
tak zůstává brožura vydaná MPSV v roce 199978.
Druhým problémem je, že český právník není zvyklý pracovat s komunitárním
právem. Jeho součástí je například princip nepřímého účinku směrnic - povinnost
národního soudce/kyně vykládat ustanovení národního práva eurokonformně79. Vzhledem
k tomu, že Směrnice jsou závazné pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo80, je
český soudce/kyně zavázán/a k použití teleologického výkladu, tedy s ohledem na cíl
normy, který není možné považovat za běžnou součást interpretačního instrumentaria
českými soudci/kyněmi běžně používaného. V praxi to znamená, že setká-li se
soudce/kyně s případem diskriminace v odměňování, bude mít povinnost uplatnit nejen
ustanovení zákoníku práce81, zákona o mzdě82, jakož i § 133a občanského soudního řádu
o důkazním břemeni, ale zohlednit též smysl těchto ustanovení, který je k nalezení
v článku 141 Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouva), v článcích
Směrnic83, jejich preambulích a judikatuře ESD. Problematickým je podle nás jak aplikace
doposud neznámých pramenů práva, tak způsob jejich interpretace.
O třetím problému – srozumitelnosti pojmů – jsme již hovořili výše (bod 1.5.):
právní úprava diskriminace pracuje s termíny (např. „obtěžování z důvodu pohlaví“,
„sexuální obtěžování“, nebo „nepřímá diskriminace“), které nejsou v českém právním
povědomí, u laické ani u odborné veřejnosti, spojeny s jasným obsahem. Přesto ale
obsah mají, často se jedná o komplexní instituty, u kterých podřazení skutkového stavu
77
Toto platí jak pro oficiální stránky soudu: www.curia.eu.int, tak pro českou verzi automatizovaného systému
právních informací Eurlex: http://europa.eu.int/eur-lex/lex, stránky navštíveny dne 16. 3. 2006.
78
Výběr judikátů Evropského soudního dvora o rovných příležitostech mužů a žen. Praha: MPSV 1999.
79
Podle článku 10 Smlouvy o založení Evropského společenství mají členské státy EU podniknout všechny kroky
k naplnění svých závazků ze Smlouvy nebo ze sekundárního práva přijatého orgány Společenství. České soudy
tak mají povinnost vykládat právo tak, aby tím naplňovaly cíle Smlouvy o ES a přiznávaly stranám všechny
prostředky vedoucí k nápravě, jež nabízejí směrnice. Viz též rozhodnutí ESD ve věci C-106/89
Marleasing/La Commercial Internacional de Alimentation, [1990]. ECR I-04135.
80
Článek 249 Smlouvy o založení Evropského společenství.
81
§ 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce
82
§ 4a zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě
83
Zejména Směrnice 75/117/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkající se provedení zásady
rovné odměny za práci pro muže a ženy.
41
pod právní normu vyžaduje zodpovězení celé série otázek84. Mnoho právníků se nicméně
domnívá, že výklad termínu je zjevný a bezproblémový, což způsobuje chyby při
formulaci žalob advokáty/kami i při soudním rozhodování sporů.
Vzhledem k novosti právní úpravy rovného zacházení (první antidiskriminační
novela zákoníku práce je z roku 200085) neuplynulo ještě dost času na to, aby se
diskriminační spory dostaly k soudům vyšší instance. To s sebou nese zaprvé problém
s dostupností
rozsudků
-
rozhodnutí
okresních
a
krajských
nejsou
publikována
a z rozhodnutí vrchních soudů jen některá, a zadruhé roztříštěností a náhodností
rozhodovací praxe – z několika rozhodnutí nižších soudních instancí nelze vyvozovat
výkladové tendence k antidiskriminačním ustanovením. Přesto je dle našeho názoru
ilustrativní uvedení dosavadní aplikace práva soudy. Ukazuje se totiž, že soudci/kyně
o nedávných novelách právních předpisů v oblasti rovného zacházení buď vůbec nevědí,
nebo ne zcela chápou jejich smysl. Toto se týká jak práva hmotného, tak práva
procesního.
V případě věkové diskriminace v přístupu k zaměstnání, věc 36 C 64/2003,
(podáno jako žaloba na ochranu osobnosti podle § 11 zákona 40/1964 Sb., občanského
zákoníku86) tak soudce neaplikoval relevantní ustanovení garantující právo na rovné
zacházení. Fakta případu se odehrála v období od ledna do března roku 2002, tedy
v době, kdy tehdejší zákon o zaměstnanosti87 a zákoník práce88 již zcela zjevně
zakotvovaly zákaz diskriminace v přístupu do zaměstnání. Soud nicméně zkoumal jen
úpravu
obsaženou
v zákoně
o
zaměstnanosti
a
dospěl
k závěru,
že
zákon
o zaměstnanosti je správním předpisem, porušení práva na rovné zacházení je tudíž
správním deliktem a nezakládá žádné právo diskriminované osobě. Jen díky tomuto
selektivnímu přístupu k relevantním ustanovením je možné pochopit, že soud nezkoumal,
co bylo důvodem nepřijetí uchazečky: „Soud nedospěl k jasnému závěru, co bylo
skutečným důvodem odmítnutí žalobkyně, neboť to opět není pro posouzení věci
podstatné.“ Je nutné zdůraznit, že důvod rozdílného zacházení (věk) je tím elementem,
který odlišuje legitimní rozdílné zacházení s uchazeči (kde je důvodem například rozdílná
úroveň kvalifikace či délka praxe) od zakázané diskriminace. Odvolání v této věci nebylo
žalobkyní podáno.
84
ESD ve svých rozhodnutích pojem vyložil a pro praxi vytvořil třístupňový test: 1. Zachází zaměstnavatel
rozdílně s různými skupinami zaměstnanců/kyň? 2. Je ve znevýhodněné skupině více zastoupeno jedno
pohlaví? a 3. Může být tento fakt objektivně ospravedlněn odůvodněnými zájmy zaměstnavatele?
85
Zákon č. 155/2000 Sb.
86
Vhodnější by bývalo bylo podání žaloby na základě předpisů zákoníku práce. Podání žaloby na ochranu
osobnosti, která se specificky nezaměřuje na ochranu před diskriminací, usnadnilo soudu její zamítnutí.
87
Zákon 1/1991 o zaměstnanosti, § 1 odst. 1: „Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu […]
věku,…“
88
Zákon 65/1965 Sb., zákoník práce, § 1 odst. 3: „Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se
všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky…“ čtený v souvislosti s § 28: „Před uzavřením
pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen… Paragraf 1 odst. 3 a § 7 odst. 2 až 6 platí i zde.“
42
Jako příklad nepřihlédnutí k procesněprávní úpravě uvedu příklad rozhodnutí ve
věci přímé diskriminace v odměňování, věc 23 C 11/2003. Žalobkyně, zaměstnaná jako
ekonomka, poukazovala na skutečnost, že její mzda byla výrazně nižší než mzda jejího
předchůdce, který na stejné pozici vykonával srovnatelnou práci. Občanský soudní řád
v § 133a odst. 1 uvádí, že „skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo
nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví…, má soud ve věcech pracovních za
prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“ Toto speciální ustanovení o důkazním
břemeni zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku o existenci diskriminace: pokud
žalobkyně tvrdí, že byla diskriminována, a žalovaný zaměstnavatel fakta buď vůbec
nevyvrací, není je schopen vyvrátit (neprokáže, že žalobkyně a její předchůdce byli
odměňování stejně, případně neprokáže, že vykonávali rozdílnou práci či práci rozdílné
hodnoty), nebo skutkový stav zůstává po skončení dokazování neobjasněn (non liquet),
má mít soud tvrzení žalobkyně o diskriminaci za prokázaná.
Přestože má soud ustanovení § 133a o.s.ř. aplikovat ex officio, spokojil se
v daném případě s pouhým zpochybněním srovnatelnosti práce žalobkyně a jejího
předchůdce, které předložil žalovaný zaměstnavatel, čímž nedodržel požadovaný přísný
standard důkazního břemene. Proti rozsudku bylo podáno odvolání mj. z důvodu
nesprávného procesního postupu.
V této souvislosti je vhodné upozornit na riziko plynoucí pro ČR z chybné
aplikace práva na rovné zacházení soudy tam, které se jedná o transpozici
komunitárních norem. Členské státy EU musí podle článku 10 Smlouvy podniknout
všechny kroky ke splnění svých závazků ze Smlouvy. Musí m.j. zajistit efektivitu práva,
které implementují. Tato povinnost se nevztahuje jen na zákonodárce, ale též na správní
orgány89 a soudy90.
Rozpor mezi správní praxí či rozhodováním soudů s evropským
právem může být jak základem pro žalobu Komise Evropských společenství proti ČR
pro nesplnění povinnosti podle Smlouvy o založení Evropského společenství podle čl. 226
Smlouvy, tak základem pro vnitrostátní žalobu na náhradu škody způsobenou při
výkonu veřejné moci91.
89
Věc C-212/99 Komise proti Itálii, [2001] ECR I-4923 ve které ESD shledal, že Itálie porušila své povinnosti ze
Smlouvy tím, že praxe veřejnoprávních univerzit při uzavírání smluv se zahraničními lektory byla diskriminační
(přestože zákonná úprava byla v pořádku).
90
Věc C-224/01 Köbler, [2003] ECR I-10239 – porušení povinnosti národního soudu nejvyšší instance předložit
předběžnou otázku ESD.
91
Spojené věci C-6/90 C-9/90 Frankovich v. Itálie [1991] ECR I-5357 či spojené věci C-46 a 48/93 Brasserie
du Pêcheur SA a Factortame (III) [1996] ECR I-1131.
43
3.3. Doporučení
Česká republika se musí zaměřit na:
1. transpozici dosud nepřevedených relevantních předpisů komunitárního práva –
jinými slovy přijetí antidiskriminačního zákona,
2. zvyšování úrovně právního vědomí a lepší informování veřejnosti o nově
přijímané legislativě mj. výstupy zástupců/kyň ministerstev v diskuzních pořadech
veřejnoprávních
Ministerstva
médií,
jakož
spravedlnosti,
i
vytvořením
která
by
zvláštní
obsahovala
sekce
webových
aktualizované
stránek
informace
o problematice rovnosti mužů a žen,
3. zveřejňování rozhodnutí ESD a ESLP vztahující se k problematice rovného
zacházení v sekci „rovnost mužů a žen“ webových stránek Ministerstva spravedlnosti
a zajištění publikace relevantní judikatury ESD ve zvláštním vydání Sbírky rozhodnutí
ESD,
4. vzdělávání právníků/ček i pracovníků/ic správních orgánů v problematice
rovnosti,
5. monitoring rozhodování českých soudů v případech diskriminace ministerstvem
spravedlnosti a zpřístupňování rozsudků v sekci „rovnost mužů a žen“ jeho
webových stránek.
44
4. ŽENY V
MOCENSKÝCH A ROZHODOVACÍCH POZICÍCH
Miluš Kotišová
Kapitola se věnuje přednostně zastoupení žen v rozhodování politickém, jelikož ono
vymezuje mantinely ostatním oblastem života společnosti. Tematizování genderové
rovnováhy v ostatních mocenských a rozhodovacích pozicích je neméně důležité, ale
namnoze se odvíjí právě od postojů politické reprezentace a jejích zástupců na
ministerstvech a úřadech státní správy. S tím jak se bude vyvíjet politika rovných práv
mužů a žen se jistě bude vyvíjet i pojetí této kapitoly v následující Stínové zprávě.
Na mezinárodní úrovni (OSN, EU) nabývá otázka vyššího podílu žen na
rozhodování čím dál větší důležitosti a váhy; nedávný výrok Kofiho Annana92 dokonce
naznačuje, že úkol zvýšit politickou participaci žen je nyní v zahraničí vnímán jako vůbec
nejnaléhavější světová priorita. V této souvislosti je dobré si povšimnout, že zodpovědné
osoby v České republice nedokáží tohoto působení plně využít: stačí přečíst si periodické
zprávy ČR o průběžném plnění svých mezinárodních závazků. Koncem února roku 2005
se například konalo 49. zasedání Komise o postavení ženy OSN k 10. výročí přijetí
Pekingské akční platformy (1995). Členské země měly vyplnit dotazníkové zprávy
o naplňování záměrů platformy. Česká republika odevzdala komisi zprávu datovanou
k červenci roku 2004, ovšem hodnotila období pouze do roku 2003, šlo tudíž o značně
neaktuální zprávu93. V říjnu se pak na půdě OSN připomínalo 5. výročí přijetí Rezoluce
1325 o ženách, míru a bezpečnosti94; tato specifická problematika, která z jiného úhlu
upozorňuje
na
problém
absence
ženského
prvku
v rozhodování
(bod
1!),
není
reflektována ani v našich zprávách pro OSN (tzn. ministerstvem zahraničních věcí MZV), ani v agendě a dokumentech Rady vlády pro rovné příležitosti.
V roce 2005 měla česká
koaliční vláda velkou příležitost prokázat, jak dalece jí
leží na srdci demokratický deficit malého zastoupení žen v politice; to když se
rozhodovalo o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů v Praze. Přítomnost
institutu v zemi by sama o sobě působila osvětově. Při hlasování95 ve vládě převážil
zájem o jiný evropský institut – technologický.
Na vnitrostátní úrovni je sice patrný vývoj k hlubšímu pochopení a většímu zaujetí
pro celou otázku rovných příležitostí, což se projevuje posunem od vedení pouhých
statistik o počtu žen ve funkcích k obsahovému rozrůznění dlouhodobých a krátkodobých
cílů politiky rovných práv, ale konkrétní debata o tom, jak zvýšit počet žen v mocenských
92
Poselství Generálního tajemníka OSN Kofiho Annana u příležitosti svátku 8.března 2006; „…není efektivnější
politiky podporující rozvoj, zdravotnictví a vzdělávání, než zplnomocnění žen a dívek. A dovolím si tvrdit, že
žádná politika není důležitější v prevenci konfliktů, nebo pro dosažení smíru po jeho ukončení.“
93
Implementation of the Beijing Platform for Action: stránka naposledy navštívena 20. 3. 2006.
94
Znění rezoluce 1325: KBSN
95
Usnesení vlády č. 1608 (vláda vyslovuje podporu 13 hlasy Technologickému institutu) a usnesení č. 1609
k doporučení Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů ve věci propagace města Prahy jako budoucího sídla
Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (doporučení Rady bere vláda pouze na vědomí!)(14. 12. 2005).
45
a rozhodovacích pozicích, pokud se vůbec vede, se točí převážně jen kolem kvót. Stále
také platí, že rovné příležitosti bohužel zůstávají doménou parlamentní levice (či středolevice) a že se levici buďto nedaří je prosadit – tato výtka padá hlavně na hlavu ČSSD,
anebo z nejrůznějších důvodů zatím rezignuje na pokusy vytvářet potřebné dílčí
minikoalice i s pravicovými ženami (a sympatizujícími muži), které by daly základ pro
trvalejší a tolik potřebnou nadstranickou spolupráci.
Vzhledem k nevyjasněnému postoji politické reprezentace a nakonec i občanů
k „izolované“ opozici – KSČM – a periodickému znevažování její existence je dost
výmluvné, že právě komunistická poslankyně stanula v čele stálé parlamentní Komise pro
rodinu a rovné příležitosti a že ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví v Evropském
parlamentu je z českých zástupců jeho členkou opět komunistická europoslankyně
(teprve náhradnicí je europoslankyně za KDU-ČSL). Je to jistě okolnost, která bezděčně
nepřispívá k zvýšení prestiže dané problematiky, naopak dokládá, že se netěší zas takové
vážnosti ani u (podle vlastních proklamací) zainteresované ČSSD, když nedokázala
vyhodnotit
rizika a dopustila takové rozložení sil, které podle všeho ještě více snižuje
chuť pravicových stran angažovat se v této věci.
Tento stav může jakž tak fungovat, jestliže levice má většinu v parlamentu a je ve
vládě, ale ČSSD tím vystavuje politiku rovných příležitostí a její institucionální zajištění
nebezpečí, že po dalších volbách a případné proměně klimatu nebude mít zaujaté
pokračovatele. Zahraniční zkušenosti ukazují, že k prosazení výrazných změn je třeba
docílit významné shody napříč politickým spektrem.
Dobrá zpráva nepochybně je, že mimo parlament tento nezájem (spíše)
pravicových stran o rovné příležitosti už neplatí – k otázce rovnosti šancí mužů a žen se
staví kladně především tři strany:
pominu-li výjimečný případ nově zaregistrované
strany Rovnost šancí, lze zde uvést Stranu Zelených a Sdružení nezávislých kandidátů –
Evropští demokraté (SNK-ED).
4.1. Popis současného stavu
V celosvětovém srovnání - v klasifikaci Meziparlamentní unie - se Česko svým počtem
žen v obou komorách parlamentu řadí až na 52. příčku96. Tento údaj se skládá z počtu
žen v dolní komoře, kdy ČR zaujímá 62. místo. Pro srovnání Polsko je na 46. příčce
(20,4 %). Litva na 38. místě (22 %) a Bulharsko 37 (22,1 %). Počtem žen v horní
komoře se řadí na 49. místo.
96
www.ipu.org./wmn-e/world.htm, aktualizováno k 31. 8. 2004, in: Rakušanová, P. Analýza nízkého počtu žen
v rozhodovacích pozicích. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2004.
46
4.1.1. Funkce volené
4.1.1.1. Zastoupení mužů a žen na všech úrovních volených orgánů
Jen dvě vlády od roku 1989 neměly ve vládě ženy – pod premiéry Klausem a Zemanem
(viz tabulka 4.1.). Žádná vláda však neobsadila ženami více než tři posty, přičemž často
premiéři dosadili ženy do rezortů považovaných za feminizované: celkem dvakrát
zastávala žena pozici ministryně zdravotnictví, dvakrát pozici ministryně spravedlnosti
a jednou pozici ministryně školství, ministryně obchodu a cestovního ruchu a ministryně
informatiky. Poslední dvě jmenovaná místa jsou tedy jedinými výjimkami z „obvyklých
ženských“ rezortů. Jmenování ministryně informatiky Ing. Dany Bérové znamená po
dlouhé době průnik ženy do odborné oblasti jiné nežli sociální nebo vzdělávací, který lze
považovat za malý úspěch, ale je to výjimka. Ministryně postoupila na současný post
také díky svému působení ve funkci náměstkyně předchozího ministra Mlynáře. (Podobně
ani v Parlamentu nejsou ženy zastoupeny v žádném výboru či komisi souvisejícími
s ekonomickými otázkami.)
Do roku 2006 nejvíce ministryň (5) jmenovala ČSSD, 2 ministryně ODA, jednu
KDU-ČSL a jedna (současná) ministryně je nezařazená97.
Tabulka č. 4. 1. Genderová struktura členů vlády od r. 1989 do 2005
Počet
Pithart
Klaus
Klaus
Tošovský
Zeman
Špidla
Gross
Paroubek
1990-
1992-
1996-
1998*
1998-
2002-
2004-
2005-
1992
1996
1998
2002
2004
2005
2006
24
25
22
15
19
15
16
16
96
100
95,6
88,3
100
88,3
88,9
88,9
1
0
1
2
0
2
2
3 (- 1 )
mužů
%
mužů
Počet
**
žen
% žen
4
0
4,4
11,7
0
11,7
11,1
11,1
Celkem
25
25
23
17
19
17
18
18
Zdroj: Rakušanová (2004), aktualizováno autorkou
* úřednická vláda (5 měsíců)
** Ministryně zdravotnictví odstoupila; tři ženy ve vládě se sešly na velmi krátké období.
Nejvyšší
zastoupení
žen
je
na
obecních
zastupitelstvech
a
dále
v Evropském parlamentu. V prvních volbách do EP v roce 2004 bylo zvoleno 22,6 %
97
Ibid.
47
žen, v dolní komoře Parlamentu je nyní 16,5 %, v Senátu 12,3 %, v krajských
zastupitelstvech 15,1 % a v obecních zastupitelstvech 22,7 % žen98.
Při skládání kandidátek pro EP bylo zjevné, že strany měly na paměti, zvláště po
písemném apelu z orgánů EU, že se očekává, že budou nominovat více žen. Strany si
také byly vědomy, že ženská tvář na kandidátkách jim může v tomto případě přitáhnout
hlasy. Proto si však ještě není možné myslet, že se české vnitrostranické klima začíná
nějak proměňovat. V ostatních případech funguje při sestavování jiný stranický klíč,
ženám spíše nepříznivý (a o to více nepříznivý, panuje-li ve straně obava z povolebního
umenšení mocenského vlivu, a tedy z nižšího počtu obsaditelných míst), což naznačují
i kandidátky velkých stran do nadcházejících parlamentních voleb v červnu 2006.
Ačkoliv se v posledních letech zdálo, že zastoupení žen se obecně mírně zvyšuje
na všech úrovních, nebyl to výsledek cílevědomé snahy prosazovat rovné příležitosti.
Například u obecních zastupitelstev nárůst žen souvisí spíše s tím, že hlavně v menších
obcích, jakmile jednou ženy dostanou starostenský úřad, udrží si ho několik volebních
období (výjimkou nejsou tři nebo čtyři volební období)99, protože na této úrovni není
jinak o veřejné posty takový zájem. Zdá se, že ženám pomáhá ke zvolení skutečnost, že
jsou delší dobu, ještě před volbami, vidět v neziskovém sektoru či se angažovaly
v nějaké konkrétní občanské akci100. Naznačuje to odlišné „předvolební“ strategie (či
biografie) žen a mužů; u žen má předvolební kampaň delší průběh.
Nic se však nemění na faktu, že na komunální úrovni více než polovina žen (až
dvě třetiny) kandiduje za nezávislá sdružení. Koneckonců zvolených kandidátů bez
politické příslušnosti je zde bezmála 83,5 %. (Podle P. Rakušanové ženy vidí nutnost
kariérového vzestupu z komunální politiky, aby působení republikové bylo kvalitní101.) Při
podrobnějším pohledu na skladbu jednotlivých obecních zastupitelstev můžeme narazit
i na ojedinělé případy téměř paritního zastoupení (např. Náchod, Louny – 44 %)102 či
parity pohlaví (např. Jílové v Ústeckém kraji – 11 žen z 21 zastupitelů)103, ale mnohem
častější jsou případy, kdy městská rada nemá jedinou členku (např. obec Meziboří –
21 mužů) nebo jen jednu dvě.
Pokud jde o participaci žen na politickém rozhodování v regionech, tři kraje
vyčnívají
nad
vypracované
ostatními
Mgr.
a Moravskoslezský.
-
podle
104
Rakušanovou
Na
opačném
:
metodiky
jsou
konci
se
jimi
„mocenského
kraj
nacházejí
koeficientu“
Liberecký,
kraje
Vysočina
Jihomoravský,
98
Ženy a muži v datech. Praha: Český statistický úřad 2005.
Mgr. Ryšavý, Dan, Ph.D., Sociální reprezentativnost lokálních politických elit - vývoj v čase a otázky
související (seminář v SoÚ, listopad 2005)
100
Ibid.
101
Rakušanová 2004.
102
Ibid.
103
Kotišová, M. Místní zastupitelstva ve volebním období 2002-2006, seriál o působení žen na komunální
úrovni. www.hlidacifena.cz, 2006.
104
Rakušanová 2004, str. 14.
99
48
Olomoucký a Královéhradecký. Zvlášť u první skupiny by bylo dobré zkoumat, jaké
vlivy a faktory podněcují tento úkaz.
4.1.1.2. Postavení žen v politických stranách
V ČR jsou zaregistrovány desítky politických stran, ale pouze zlomek z nich vedou
předsedkyně-ženy (např. Národní stranu, ODA, Rovnost šancí). Situaci v parlamentních
stranách zachycuje tabulka 4.2., ze které vyplývá, že vedoucí pozice jsou doménou
mužů. Je také důležité zmínit, že v roce 2005 lze sledovat mizení žen z vyšších pozic.
Např. v KSČM byly donedávna dvě místopředsedkyně,
ve straně ED před sloučením
s SNK byla jedna místopředsedkyně. V širším vedení parlamentních stran tvoří ženy
maximálně 10 %105.
Tabulka č. 4.2.: Členská základna parlamentních politických stran a zastoupení žen ve
vedení (tzn. strany, které mají zastoupení v dolní či horní sněmovně Parlamentu ČR nebo
v Evropském parlamentu)
2005
% žen
Počet místo-
Celkem
(2002)
(2005)
předsedkyň
členky/ové
Předsedkyně
v předsednictvu
ČSSD
(17 026)
29,7
1/ ze 4 celkem
1/7
-
KDU-
(50 657)
52,9
-
-/9
-
KSČM
(113 027)
43,3
1/4
1/8
-
ODA
(1 550)
N/A
-/2
1/6
1
ODS
(18 280)
38,2
1/5
1/6
-
SNK-
> 800***
N/A***
-/3
1/12
-
>
cca
2 /3
2/6
-
2000***
1/3***
(3 152)
29,1
-/4
-/7
-
ČSL
ED*
SZ**
US-DEU
Zdroj: Stínová zpráva z roku 2004 a webové stránky jednotlivých stran.
* má zvolené zástupce v Evropském parlamentu, Senátu, krajích
** má zvoleného senátora
*** oslovené strany nezaslaly údaje; jedná se o autorčin hrubý odhad na základě informací v médiích
Jestliže jsem se výše letmo zmínila o vnitrostranickém klíčování při sestavování
kandidátních listin, je vhodné sledovat také úspěšnost kandidátek. Je poměrně zajímavé,
že poslankyně ODS vykazují největší úspěšnost ve znovuzvolení do dolní sněmovny.
105
Ibid.
49
Z 8 současných poslankyň 7 slouží minimálně 2. volební období, jedna dokonce třetí.
U KDU-ČSL
lze
(2 poslankyně);
také
v roce
sledovat
1998
podobnou
strana
úspěšnost,
„upozadila“
i
když
dlouholetou
u
malého
vzorku
poslankyni
Vlastu
Parkanovou na 4.místo, a ta předstihla ve svém kraji preferenčními hlasy všechny výše
nasazené, v dalších volbách už byla nasazena na 1. místo. U (středo-)levicových stran je
patrná fluktuace: z 10 poslankyň ČSSD jen 2 odsloužily více období, u 11 komunistických
poslankyň toto platí o 3 z nich.
Zatímco 4 „tradiční“ větší parlamentní strany se nemohou odhodlat k aktivnějšímu
vyhledávání a nasazování žen na kandidátní listiny, dvě novější parlamentní strany – SZ
a SNK-ED – už ve druhých volbách sází hodně na ženy (viz tabulka 4.3.). Voličský
potenciál SZ zdá se roste a podobně i SNK-ED mají určitý vlivový rádius a mediální vliv,
a tak postoj obou těchto stran k větší participaci žen může ovlivnit zbytek politické
reprezentace. Samozřejmě zůstává otázkou, zda proklamovaný postoj k ženám je
u těchto dvou v parlamentu zatím nezakotvených stran spíše věcí pragmatického kalkulu,
anebo jde vskutku o principiální věc, kterou je prostě snazší prosadit v teprve posilujících
stranách. Respektování principu rovnosti mužů a žen prověří teprve úspěch ve volbách
a získání reálné moci. Určitý tlak zvenčí na zavedené politické strany vyvíjí i přítomnost
strany Rovnost šancí, strany žen; těžko ovšem odhadnout její skutečné možnosti.
Tabulka č. 4.3.: Zastoupení žen na kandidátkách pro parlamentní volby 2006
Počet žen
Počet žen
Počet žen
% žen
na 1.místě
do 5.místa
do 10.místa
na kandidátkách
(ze 14 celk.)
(ze 70 celk.)
(ze 140)
ČSSD
1
13
29
22
KDU-ČSL
2
10
28
21,4
KSČM*
2
22
42
26,5
ODS
2
8
24
20,5
SNK-ED**
2
20
33
23
SZ*
4
26
50
33,6
Zdroj: Občanské sdružení Fórum 50%, www.padesatprocent.cz (ke dni 21. 3. 2006), doplněno autorkou.
* Strana uplatňuje kvóty nebo doporučení pro sestavování kandidátních listin.
** pražská kandidátní listina (forma zipové metody) – 1. a 2. muži, 3. – 4. ženy, 5. muž, 6. žena
Svůj přidružený ženský klub má, kromě ODS, už každá velká strana: ČSSD
(Sociálně demokratické ženy), KDU-ČSL (Sdružení žen KDU-ČSL) i KSČM (Levicové kluby
žen).
Sociálně demokratické ženy ztrácejí ale s postupem času vliv ve straně, nemají
zástupkyni ve vedení. Nejmladší ženské uskupení existuje ve straně KDU-ČSL; od jeho
založení v roce 2004 se ustavila během roku 2005 čtyři nová regionální sdružení -
50
v Praze, Pardubickém, Jihomoravském a Zlínském kraji.
Zatím zřejmě nejdůležitější
usnesení Celostátního výboru Sdružení žen KDU-ČSL (22. 6. 2005) žádalo předsedkyni
Michaelu Šojdrovou, aby na Celostátním výboru KDU-ČSL vyjednala možnost účasti
zástupkyň SŽ v politických orgánech KDU-ČSL, zvaných jako hostky. Pozvané (!) ženy se
skutečně mohou nyní jednání CV zúčastnit.
Žádný z klubů ale zatím nemá vypracovanou koncepci, jak prosazovat ženy do
politiky, případně jak ženy „doškolovat“, aby měly větší šance se ve straně uplatnit
a posléze se umístit na volitelných místech na kandidátních listinách. Nefunguje ani
žádná formální nebo neformální síť političek napříč politickým spektrem, která by sloužila
jako zázemí pro strategické vyjednávání o otázkách týkajících se rovných příležitostí. Za
úctyhodnou výjimku, která funguje již od r. 1991 (!), lze považovat každoroční
neformální pracovní (a odpočinkové) setkání starostek, které svolává a pořádá starostka
a nezávislá senátorka Liana Janáčková – zvány jsou všechny české starostky. Tato
iniciativa by zcela určitě mohla být více využita ku prospěchu žen zajímajících se
o politiku, kdyby na ní spolupracovalo více aktérů. Příští setkání se koná v květnu 2006.
Stále málo žen v politice využívá možnosti vlastní prezentace na internetu.
Z tabulky č. 4.4. je zřejmé, že ženy kandidující do Senátu, který není vnímán do té míry
skrze přísně stranickou optiku, se musí více spolehnout právě na sílu své osobnosti.
Oproti tomu kandidátky do poslanecké sněmovny možná příliš spoléhají na zázemí
a propagaci prostřednictvím strany, ačkoliv mají jen malý vliv na rozhodování o obsahu
a provedení volebních kampaní.
Tabulka č. 4.4: Političky na síti
PS ČR; web
Senát
mají/nemají
ČSSD
2/10
1/1
KDU-ČSL
1/2
1/1
KSČM
0/11
ODS
3/8
US-DEU
0/1
SNK
-
2/2
Bezpartijní
-
3/3
1/3
Zdroj: Sestavila autorka na základě informací z www.psp.cz a www.senat.cz.
4.1.1.3. Strana žen Rovnost šancí
V dubnu roku 2005 byla zaregistrována nová politická strana Rovnost šancí. Nová strana
byla avizována v tisku již koncem roku 2004. Tento záměr vyvolal obrovský zájem médií
a
zakladatelky
strany
získaly
ojedinělý
prostor
k obhajobě
rovných
příležitostí
51
a formulování alternativní politiky. Nasbíráním 1 000 podpisů počátkem roku 2005 se
strana jakoby vyčerpala - teprve v říjnu 2005 proběhl první celonárodní sjezd. Strana by
v budoucnu snad mohla sloužit minimálně jako inspirace pro ostatní strany a také snad
jako „první stanice“ pro nerozhodné ženy. Je jen nešťastné, že své podrobnější
programové návrhy a vize strana skrývá právě z obavy, aby je „nevykradly větší
strany“106. Po počátečním zájmu ze strany zainteresovaných ženských neziskových
organizací si tyto organizace nyní udržují určitý vyčkávavý odstup.
4.1.2. Funkce jmenované
4.1.2.1. Veřejný sektor
Podíváme-li se na zastoupení žen v jmenovaných funkcích na úřadech státní správy,
obecně lze říci, že ženy najdeme spíše v nižších řídících funkcích a jejich podíl prudce
klesá s vyššími funkcemi. Například v rezortech je největší podíl žen na postu vedoucích
oddělení (30,5 %) . Toto procento představuje mírný pokles oproti roku 2002 (32,3 %)
a oproti roku, kde bylo v
letech 1998-2005 dosaženo prozatím nejvyšší hodnoty
(34,6 %). Situace v krajích zůstává nezměněná oproti předchozí Stínové zprávě. Jak je
diskutováno v kapitole 2, zodpovědné orgány tuto situaci ignorují.
Zastoupení žen v sektoru soudnictví obecně je nyní na 64,2 % (v roce 2003:
63 %)107. Vzrostl počet soudkyň Ústavního soudu (30,8 % vůči dřívějším 14 %). Zato
pokleslo zastoupení žen na Nejvyšším soudu z 26 % na 23,7 %.
4.1.3.3. Soukromý sektor
Vláda byla v období roku 2005 aktivnější ve snahách motivovat soukromý sektor
k prosazování rovnosti žen a mužů. Spolupracovala s neziskovým sektorem na soutěži
o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže.
ČSÚ zpracovává statistiky
o zastoupení žen ve strategických a řídících pozicích v národním hospodářství. Nejvyšší
zastoupení mají mezi vedoucími pracovníky finančních a hospodářských útvarů (45,1 %)
a v organizacích zaměřených na poskytování obchodních služeb (40,7 %). Nejméně je
žen mezi vedoucími pracovníky ve stavebnictví a zeměměřičství (6,9 %), v průmyslu
(7,8 %) a ve výzkumu a vývoji (8,6 %)108.
Mezi podnikateli tvoří ženy 26,3%, mezi osobami samostatně výdělečně činnými
27,6 %, ve vlastním podniku pracuje pouze 10,9 % všech zaměstnaných žen, podíl mužů
je dvakrát vyšší. Podnikání žen je oblast, kterou mohou příští vlády podporovat cíleněji.
Příklad si může vzít z pestré činnosti a rozmanitých podpůrných programů německé vlády
či jí podporovaných projektů (především pro začínající podnikatelky, dokonce i pro
106
107
108
Osobní rozhovory s předsedkyní Z. Ulmannovou, březen 2006 a podzim 2005.
Ženy a muži v datech 2005.
52
přistěhovalkyně)109. Je to část podnikatelské obce, která se v posledních letech rozrůstá
nejrychleji a předčila i tempo růstu (respektive stagnace) podnikatelské mužské
populace.
4.2. Koncepce prosazování rovného zastoupení žen a mužů v mocenských
a rozhodovacích pozicích
Stínová zpráva z roku 2004 konstatovala, že vláda nemá „skutečnou koncepci směřující
k tomu, aby se počet žen na řídících pozicích zvýšil“110. Aktuální Priority a postupy vlády
při prosazování rovnosti mužů a žen (Priority) prozrazují, že za uplynulé období se na
tomto výroku nemusí nic měnit. Opatření 1.2. v dokumentu má téměř totožné znění jako
Priority před dvěma lety: „Aktivně podporovat konkrétními opatřeními výběr vhodných
kandidátek do funkcí ve vládních orgánech a na vedoucí místa jak v ministerstvech, tak
i v jimi řízených správních úřadech a institucích. Vyhodnotit přijatá opatření pro dosažení
vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích funkcích a v pracovních kolektivech“111.
Formulace „konkrétní opatření“ je všeobecná a k ničemu konkrétnímu ve skutečnosti
nevybízí ani nezavazuje. Ostatně vláda první zásadní iniciativu v tomto směru přijala
velmi vlažně: v reakci na doporučení
Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů
(z konce roku 2003) provést reformu volebního systému (s cílem motivovat strany
k obsazování kandidátních listin více ženami) se spokojila jen s tím, že vzala toto
doporučení na vědomí112. Tudíž návrh změny volebního zákona, který ještě v roce 2003
vypracoval Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen při Radě vlády pro lidská
práva, nebyl následně ani zařazen k projednání v programu Rady.
Myšlenku zavedení kvót oživila ČSSD znovu těsně před volbami do Evropského
parlamentu (2004), ale za dané situace – už po uzavření kandidátek - to nemohlo vyznít
jinak než jako prázdné gesto. O dva roky později se ke kvótám před parlamentními
volbami v roce 2006 přihlásil překvapivě i Cyril Svoboda, ale i v jeho případě lze
konstatovat, že v tu dobu už byly kandidátky KDU-ČSL dávno sestaveny.
4.3. Plnění priorit
Ve Zprávě za rok 2004 figuruje mezi hlavními cíly hned na druhém místě právě zvýšení
počtu žen v rozhodovacích pozicích, ale bohužel se zde neobjevuje konkrétní návrh, jak
toho dosáhnout. Je zde zato vysvětleno (opatření 1.7.), proč usnul návrh na zavedení
určitých kvót do volebního zákoníku: „MV v souladu s Plánem legislativních prací vlády na
rok 2004 připravilo návrh věcného záměru zákona o volbách a o provádění referenda
109
dva příklady: Bundesweite Grunderinnen Agentur (www.gruenderinnenagentur.de) a projekt Spolkového
ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež (www.frauenmachenkarriere.de).
110
Stínová zpráva z roku 2004, str. 55.
111
Viz Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen.
112
Usnesení vlády č. 609/2004 ze dne 16. 6. 2004.
53
(volební zákoník), který však nebyl zařazen do návrhu Plánu legislativních prací vlády na
rok 2005.
V rámci mezirezortního připomínkového řízení k návrhu věcného záměru
volebního zákoníku uplatnilo k zastoupení žen na kandidátních listinách zásadní
připomínku MPSV, které navrhlo tzv. „zipový princip“, tj., aby v celém rozsahu
kandidátní listiny byli střídavě umístěni muži a ženy, a to nejen při volbách do
Evropského parlamentu a Poslanecké sněmovny.“ Tuto připomínku se nepodařilo
vypořádat a jak Úřad vlády České republiky, odbor kompatibility, tak Legislativní rada
vlády zařazení jakékoli „pozitivní diskriminace“ žen na úseku volebního práva zpochybnila
a doporučila vládě její záměry znovu zvážit. Předmětný návrh však nebyl zařazen na
jednání vlády z rozhodnutí předsedy vlády s tím, aby mohla proběhnout k jeho obsahu
diskuze na úrovni představitelů politických stran tvořících vládní koalici.
Vláda se
za hodnocené období v podstatě zaměřila jen na nesmělé krůčky
směrem k zvýšení participace žen v rozhodovacích pozicích. MPSV v rámci své grantové
politiky v roce 2004 zadalo například výzkum s názvem Analýza nízkého počtu žen
v politických rozhodovacích funkcích, aby (nejprve) „zmapovalo genderové struktury
v mocenských
a
rozhodovacích
funkcích“.
Výzkum
provedla
P.
Rakušanová
ze
Sociologického ústavu AV ČR. Veřejná prezentace výzkumu se uskutečnila koncem roku
2004, na webových stránkách ministerstva se ale dokument objevil až o půl roku
později (!). Analýza vstoupila do širšího povědomí veřejnosti a médií také díky jejímu
zveřejnění na webových stránkách několika neziskových organizací (např. Fórum 50%,
www.hlidacifena.cz a www.feminismus.cz). Analýza popisuje maskulinní charakter české
politické scény a podtrhuje jeden z nejneschůdnějších problémů, kterému čelí ženy při
rozhodování, zda se věnovat politické kariéře – obtíže se skloubením rodinného života
s plnohodnotným zapojením do politiky. Z výzkumu rovněž vyplývá, že otázka rovnosti
žen a mužů je považována za především ženský problém, v němž muži zaujímají spíše
pasivní roli. Není úplně jasné, jak dále MPSV použije tento výzkum nebo k jakým
závěrům a konkrétním opatřením ho dovedl.
Ačkoliv by MZV mělo mít z povahy své práce, otevřenosti světu a působnosti
paradoxně snad nejlepší přístup a přehled o této problematice, zdá se, že je z rezortů
nejvíce pozadu. Ve Zprávě za rok 2004 teprve informuje o tom, že připravuje vydání
brožurky se slovníčkem pojmů, spuštění intranetové stránky a dále spuštění webové
stránky k problematice rovných příležitostí. Při kontrole této skutečnosti (26.3.2006) ale
ještě žádná taková stránka zřízena nebyla.
Jiná ministerstva pro změnu zkouší na vlastním úřadě pozitivní akce, a částečně
tak naplňují článek 1.7. Priorit.
Na MPO je od roku 2004 v Kolektivní smlouvě
zakotven genderový princip při obsazování vedoucích míst.
„Jedná se o formu
pozitivní akce ve smyslu upřednostňování žen v případě shodných předpokladů pro výkon
54
funkce“113.
Z celkového počtu 149 vedoucích je na tomto ministerstvu žen 39,
tzn. 26,2 %.
pracovníků.
V podobném duchu se připravuje i vnitřní norma o zaměstnávání
Rovněž MI se musí řídit interním sdělením ministryně, které ukládá při
přijímání zaměstnanců a výběru do vedoucích funkcí soustavně dbát na vyvážené
zastoupení mužů a žen. Zpráva však neuvádí doprovodnou statistiku, která by doložila
skutečný dopad tohoto principu v praxi.
MF se snaží umožnit klouzavou pracovní dobu svým zaměstnankyním, aby mohly
„pracovnice na mateřské dovolené“ skloubit výchovu dětí a neztratit při tom kontakt
s oborem, pokud chtějí.
Opět chybí důležitá doprovodná statistika. Jinak se tomu dá
vytknout, že by se mělo užívat
neutrálního jazyka; je pravda, že slaďování rodinného
života a práce je v současnosti palčivým problémem hlavně u žen, ale zároveň je také
cílem vlády podpořit zájem otců o rodičovskou dovolenou. Čili nejedná se jen o opatření
pro ženy, ale i pro muže.
4.3.2. Stranické koncepce prosazování rovných příležitostí
Rovnými příležitostmi se ve větší či menší míře, systematicky či nepříliš systematicky,
zabývá v podstatě pět stran: ČSSD, KSČM, Rovnost šancí, SNK-ED a Strana Zelených.
Tyto strany mají vypracovanou jakousi koncepci prosazování rovných příležitostí. Žádnou
z nich si ovšem nemůžeme snadno vyhledat, natož přečíst na jejich domovských
stránkách, výjimkou je SZ. Ještě ČSSD zmiňuje tuto oblast letmo ve volebním programu.
Koncepce rovných šancí, kterou konzultovali Evropští demokraté s neziskovými
organizacemi v říjnu roku 2005, se po sloučení SNK a ED překvapivě nedostala do
volebního programu nové strany. Je to jistě škoda, zvlášť když ED, podle slov
europoslankyně J. Hybáškové114, jako vůbec první politická strana cíleně oslovovala
specifickou skupinu voličů a voliček, totiž „urbánní a vzdělanější část populace, s mírně
nadpoloviční většinou žen“.
4.4. Aktivity neziskového sektoru
V uplynulém roce se výrazně zvýšila činnost neziskového sektoru v této oblasti. Jednak
to
lze
přičíst
zpožděnému
multiplikačnímu
účinku
osvěty
již
stávajících
aktivit
(např. Gender Studies, o.p.s., proFem, Asociace rovných příležitostí, www.hlidacifena.cz
apod.). V roce 2005 rovněž zahájilo činnost
občanské sdružení Fórum 50%. Toto je
důležitý moment hlavně proto, že tato organizace se zaměřuje výlučně na
problematiku zvýšení participace žen na politickém rozhodování a není svázána
s žádnou konkrétní politickou stranou, je přísně nadstranická. V druhé polovině roku
začala pořádat vůbec první (a periodická) nadstranická pracovní (či debatní)
113
114
setkání
Zpráva za rok 2004, str. 18.
Rozhovor s Janou Hybáškovou dne 23. 2. 2006.
55
političek. První setkání se uskutečnilo v listopadu 2006 pod záštitou Dagmar Nohýnkové,
náměstkyně krajského hejtmana za Středočeský kraj (ODS). Koncem roku 2005 uspělo
sdružení s grantovou žádostí o financování pilotního projektu Nadstranický zácvik
aspirantek do politiky.
Rovněž na konci roku 2005 získal proFem grant na dvouletý projekt Genderové
tiskové a informační agentury GITA. V podobném duchu založí někdejší spoluzakladatelka
internetového občasníku www.hlidacifena.cz Kateřina Jonášová počátkem roku 2006
vlastní projekt www.prezidentka.cz, který bude taktéž monitorovat dění na politické
scéně z pohledu žen, a samotný název napovídá, k čemu chce motivovat ostatní ženy. Na
těchto stránkách budou mít prostor také politické aspirantky, které projdou tréninkem
občanského sdružení Fórum 50%.
4.5. Doporučení
1. Ustavit
při
Radě
vlády
rešeršní
pracovní
tým,
který
bude
systematicky
a komparativně shromažďovat a analyzovat dobré příklady prosazování rovných
příležitostí z celého světa (nejen EU a evropské státy nám mohou být inspirací).
2. Obnovit debatu o zavedení kvót. Vláda může navrhnout kvóty či povinná procenta
a jinak tyto požadavky zformulovat. Například může zkusit uzákonit povinnost
politických stran vést takovou volební kampaň, která zároveň do jisté míry působí
osvětově (větší zviditelnění straniček na plakátech a bilboardech apod.). Může také
prosazovat povinnost politických stran přispět prvním dvěma mužům a dvěma ženám
na kandidátkách určitým procentem z plánované celkové finanční částky určené na
volební kampaň na uskutečnění jejich vlastní souběžné podpůrné kampaně, tak aby
ženy měly větší podíl na přípravě a obsahu volebních kampaní.
3. Uzákonit povinnost politických stran pozměnit své stanovy v tom smyslu, že musí
obsahovat
zvláštní
článek,
který
stanovuje,
jakými
konkrétními
opatřeními
a vnitrostranickými mechanismy hodlá daná strana zvýšit počet žen ve svých řídících
strukturách na všech úrovních, od místních po republikové organizace.
4. Chystanou informační kampaň vlády by mělo doprovázet, resp. součástí této
kampaně by mělo být spuštění trvalé centrální webové adresy, která bude na jednom
místě přehledně shromažďovat veškeré relevantní materiály o politice rovných
příležitostí pro ženy a muže; včetně přehledu relevantní legislativy, návrhů opatření,
adresáře
neziskových
samoobslužné
databáze
organizací
příkladů
věnujících
dobré
se
praxe,
této
do
níž
problematice,
by
mohli
a
také
návštěvnice
a návštěvníci vkládat inspirativní příklady. Bylo by to místo, kde jsou uveřejňovány
všechny relevantní grantové výzvy k rovným příležitostem. Zároveň by se měl
provést okamžitý genderový (jazykový) audit webových stránek všech ministerstev
56
a jiných státních úřadů, tak aby byly dodrženy zásady genderově neutrálního
vyjadřování, např. inzerování volných míst jak pro ředitele, tak ředitelku.
5. Iniciovat a udržovat mezistranický dialog o politice rovných příležitostí.
6. Dojednat dohodu napříč politickým spektrem o tom, že politické strany jsou povinny
vypracovávat a viditelně zveřejňovat genderové statistiky o své straně.
7. Dojednat dohodu napříč politickým spektrem o tom, že politické strany zajistí
průběžný mentorink pro zájemkyně-ženy (i nestraničky).
8. Co nejdříve prosadit na pedagogických fakultách povinné vzdělávání (povinný zápočet
či zkouška) budoucích pedagogů a pedagožek v oblasti genderu. Učitelské sbory jsou
těmi, kdo mohou v raném věku ovlivnit budoucí osobní aspirace dětí a mládeže.
57
5. ZAJIŠTĚNÍ ROVNÉHO ZACHÁZENÍ SE ŽENAMI A MUŽI V
PŘÍSTUPU K EKONOMICKÉ AKTIVITĚ
Kateřina Machovcová
Oblasti práce je v rámci politiky uplatňování rovných příležitostí věnováno snad
nejvíce pozornosti, což jistě souvisí nejenom se závažností problematiky, ale
reflektuje i postupy Evropské Unie, kdy se většina doposud přijatých směrnic
ošetřujících otázky rovnosti zaměřuje na problematiku zaměstnanosti115.
Rozdílný přístup žen a mužů k ekonomické aktivitě a související téma dělby
(neplacené) domácí práce významnou měrou přispívá k poměrně problematickému
postavení žen na trhu práce a je tedy logickým cílem různých vládních opatření. Od
Stínové zprávy z roku 2004 vidíme výrazný posun v narůstající medializaci tématu, je
řešeno množství přínosných výzkumů. Vývoj v oblasti kontroly, resp. vymáhání,
dodržování principů rovného zacházení je však téměř minimální. Zcela nedostatečná
je podpora možností slaďování osobního a pracovního života a vytváření pracovního
prostředí přátelského rodině. Pozitivním trendem je přísun finančních prostředků ze
strukturálních fondů EU a státního rozpočtu do této oblasti, problémy provázející
jejich udělování však ukazují, že příprava nebyla dostatečná a je realizováno méně
projektů, než by bylo potřebné.
5.1. Současný stav genderové rovnosti v oblasti zaměstnání
Mezi všemi zaměstnanými mají ženy vysoké zastoupení: 44,2 % je pro Českou
republiku typický výsledek116. Podíváme-li se však podrobněji na statistické údaje
popisující postavení žen a mužů na trhu práce, zjišťujeme výrazné rozdíly. Mezi
důvody ekonomické neaktivity uvádějí ženy v 8,2 % případů důvody spojené
s péčí o děti, rodinu a domácnost, u mužů je podíl 0,1 %. To naznačuje, že ženy stále
vykonávají větší podíl neplacené či minimálně zhodnocené práce v domácnosti. Další
statistiky navíc ukazují, že na ženy padá i břemeno tzv. dvojí směny, kdy výraznější
podíl péče o rodinu a domácnost zvládají i při plném zaměstnání. Ženy jsou tedy
často závislé na příjmu partnera či na podpoře státu. Součet odpracovaných hodin
strávených placenou i neplacenou prací ukazuje, že celkově ženy pracují delší dobu
než muži: 59,1 hodin týdně u žen (36,3 hodin placená práce) oproti 54,1 hodinám
u mužů (41,1 placená práce). K těmto údajům je navíc třeba přidat hodiny strávené
péčí o děti: ženy s dětmi do 18 let v průměru 5,05 hodin denně, muži 2,12 hodin117.
115
Přehled směrnic na stránkách MPSV http://www.mpsv.cz nebo portálu EU Eurlex.
117
Bierzová, J. Proč ženy pracují více než muži?
http://www.socioweb.cz/index.php3?disp=teorie&shw201&lst=110
116
58
Pokud jde o nezaměstnanost, v roce 2004 bylo bez práce 9,9 % žen a 7,7 %
mužů, oproti roku 2002, kdy nezaměstnanost žen byla 9 % a mužů 5,9 %.
Nezaměstnanost tedy mírně stoupla, výrazněji u mužů.
Legislativní opatření umožňující flexibilní nastavení pracovního úvazku
jsou poměrně rozsáhle upravená Zákoníkem práce, ale nejsou v praxi příliš
využívána. Podle údajů sdružení Aperio má ČR v porovnání s dalšími zeměmi velmi
nízký podíl osob pracujících na zkrácený pracovní úvazek (8,3 % žen, 2,3 %
mužů118), často uplatňovaná není ani flexibilní pracovní doba a možnosti práce
s nepravidelnou či nerovnoměrnou pracovní dobou nejsou téměř známy119. Výjimečně
je v praxi využíváno možnosti sdílení pracovního místa. Variantu práce z domova
uvádí 13 % zaměstnavatelů.
Rodiče (vesměs ženy) v ČR nejčastěji zůstávají s malým dítětem plně doma
a obvykle po dosažení věku tří let dítěte nastupují na plný úvazek. Spíše než
o svobodné rozhodnutí na základě individuálních priorit v oblasti slaďování osobního
a pracovního života se však jedná o nutnost způsobenou nízkou nabídkou zkrácených
úvazků, finančními i profesními nevýhodami spojenými se zkrácenými úvazky,
nedostupností služeb péče o děti a problematickým fungováním veřejné dopravy
v některých regionech.
Již Stínová zpráva z roku 2004 upozornila na fakt, že není zřejmé, nakolik je
prodlužování rodičovské dovolené, resp. pobírání rodičovského příspěvku mezi
3 - 4 rokem dítěte, způsobeno sníženou zaměstnatelností matek. Problematickou
uplatnitelnost osob dlouhodobě pečujících o malé děti na trhu práce navíc může dále
prohlubovat plánované navýšení rodičovského příspěvku ze současných 3 696 Kč na
7 600 Kč (od ledna 2007), které není nijak vázáno na další progresivní opatření
(např. podporu práce na částečný úvazek), navíc bude tato částka poměrně vysoká,
v některých regionech se rodičům zřejmě vyplatí zůstávat doma, což ovšem může
zkomplikovat jejich budoucí uplatnění a zároveň zvýšit ekonomickou závislost rodin
na dávkách od státu. Plánované zvýšení tak může přinést i z dlouhodobého hlediska
řadu negativních důsledků.
Podle zákona o zaměstnanosti platného od 1. 10. 2004120 by rodinný stav
neměl být předmětem dotazování při výběrovém řízení, v praxi je však
pravděpodobné, že i když uchazečky znají svá práva, údaje poskytují, protože získat
konkrétní pracovní místo je pro ně důležitější, zvláště v regionech s vysokou
nezaměstnaností.
Stav
v oblasti
zajišťování
„rovného
přístupu“
k zaměstnání
dokumentuje i zcela náhodný pohled na pracovní inzerci v běžném tisku, jen menšina
118
Ženy a muži v datech 2005.
Jaklová, H., Štěpánková, M. Vybrané problémy v oblasti rovného postavení žen a mužů pečujících o děti
a návrhy na jejich řešení. Praha: Aperio 2005.
120
Zákon č. 435/2004 Sb.
119
59
zadavatelů
používá
genderově
vyrovnané
vyjadřování
např.
přijmeme
kolegu/kolegyni atp., nezřídka jsou však k vidění inzeráty, kde pod sebou stojí
‘přijmeme ředitele, přijmeme sekretářku‘. Tento stav je v rozporu se zákonem.
Postavení
žen
v zaměstnání
ovlivňuje
přetrvávání
tzv.
horizontální
segregace, naznačující směřování žen a mužů do odlišných profesí. Ženy tvoří
dvakrát více osob vykonávajících nekvalifikovanou práci (10,3 % žen oproti 5,2 %).
Nejnižší
zastoupení
žen
je
v
armádě
(5,3 %)
a
mezi
řemeslníky,
výrobci
a zpracovateli (12,5 %). Mezi téměř stoprocentně ženské obory patří činnosti spojené
s péčí a výchovou především malých dětí, nižší zdravotnické profese nebo obsluha
strojů v textilních oborech. Téměř výlučné zastoupení mužů je v profesích, které
vyžadují obsluhu technických strojů, včetně řízení motorových vozidel. Tato oborová
segregace je jednou z příčin platových rozdílů podle pohlaví.
Mezi další příčiny bezpochyby patří tzv. vertikální segregace, čili vyšší
zastoupení mužů směrem k pozicím výše v organizační hierarchii. Na nižších úředních
pozicích
pracuje
80,4 %
žen.
Podle
klasifikace
KZAM121
tvoří
ženy
27,8 %
zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků. Ženy v současné době tvoří přibližně
7 % úzkého vedení středních a velkých firem v ČR122. Nejsou vůbec zastoupeny ve
vedení mnoha firem (především těch největších a nejlépe platících), a proto je
pravděpodobné, že relativně velký celkový rozdíl mezi platy manažerů a manažerek
je zapříčiněn právě výraznou segregací žen manažerek do typů firem, které platí na
manažerských místech relativně nižší platy, tj. firem typicky menších a působících
v ekonomicky méně úspěšných odvětvích. Mediány mezd žen u zákonodárců,
vedoucích a řídících pracovníků dosahují 69,2 % mediánu mezd mužů, tzn. že rozdíl
v platech podle genderu vyjádřený mediánem - dosahuje 30,8 %. Podle EU je však
rozdíl v platech mužů a žen, tzv. Gender Pay Gap (GPG), definován jako rozdíl
průměrných platů mužů a žen, v důsledku je tedy GPG vyšší (v neprospěch žen),
protože zahrnuje i vysokopříjmové skupiny, kde jsou zastoupeni převážně muži123.
Lze se jen dohadovat, proč Český statistický úřad vědomě zakrývá rozsah GPG.
Na základě údajů ČSÚ pro rok 2005 můžeme konstatovat, že platy žen jsou
nižší ve všech odvětvích. Na tento jev má vliv nerovnoměrné zastoupení žen a mužů
v různých sektorech trhu práce a také rozdělení pozic v rámci organizace, kdy s vyšší
pozicí ubývá žen. Tyto jevy však nevysvětlují platové rozdíly žen a mužů
kompletně124, dalšími kontrolovanými faktory jsou i počet odpracovaných hodin či
vzdělání. Zhruba 10 % rozdílu v platech podle genderu pak zůstává nevysvětlených,
121
Klasifikace zaměstnání.
Jurajda, Š. Relativní postavení žen na trhu práce v ČR: shrnutí výzkumu. Pracovní verze. Praha: Gender
Studies, o.p.s. 2006. http://www.rovneprilezitosti.cz
123
Viz Commission Staff Working Paper: Gender Pay Gaps in European labour markets – Measurement, analysis
and policy implications. Brusel: Komise Evropských společenství 2003.
124
Jurajda 2006.
122
60
přičemž k podrobnější analýze příčin platové diskriminace neexistují v ČR dostupné
údaje. Na základě literatury125 a kvalitativních studií je možné se domnívat, že
významnou roli hraje i diskriminace vedená snahou navýšit plat muži – živiteli
rodiny126.
Přetrvávajícím problémem na trhu práce je sexuální obtěžování. Podle
výzkumu, který v roce 2005 realizoval za podpory MPSV tým Gender & Sociologie
Sociologického ústavu AV ČR, dochází nejčastěji k sexuálnímu obtěžování ženy
mužem za výrazného využití mocenské převahy. Dlouhotrvající nátlak a systematické
snižování sebevědomí mají pak často za následek opuštění zaměstnání, spojené
s dalšími důsledky pro rozvoj profesní kariéry i sebehodnocení127.
V souvislosti s účastí žen a mužů na trhu práce a při péči o rodinu se
setkáváme s další bariérou, tentokrát v neprospěch mužů, analyzujeme-li podmínky
účasti na důchodovém pojištění a odchodu do důchodu. Současná právní úprava
v podstatě automaticky předpokládá, že děti vychovávají především ženy, na základě
čehož jim umožňuje snížit věk odchodu do důchodu (který je už tak nižší než
u mužů). Fakticky tedy muži nejsou motivováni k tomu, aby hledali větší rovnováhu
mezi rodinným a pracovním životem128.
5.2. Aktivity vlády při prosazování rovných příležitostí
5.2.1. Legislativní zajištění politiky rovných příležitostí v oblasti trhu práce
Antidiskriminační opatření zakomponovaná do českého práva novelou129 zákoníku
práce v roce 2000, byla zpřesněna zákonem č. 46/2004 Sb. Zákoník práce též nově
umožnil přijetí pozitivních opatření pro podporu rovnoměrného zastoupení mužů
a žen. Dále došlo ke změnám zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., kdy byl
ustanoven zákaz vyžadování informací týkajících se manželského nebo rodinného
stavu a povinností k rodině. Přehled zákonů je k dispozici na stránkách MPSV, v sekci
práce a právo i v sekci rovné příležitosti.
Pozitivní změnou z hlediska legislativy je rozhodně zrušení limitu pro výdělek
souběžný s pobíráním rodičovského příspěvku (novela, zákon č. 453/2003 Sb.,
kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Od února 2006
mohou navíc děti starší 3 let, o které rodič osobně celodenně a řádně pečuje,
navštěvovat mateřskou školu nebo obdobné zařízení každý den na maximálně čtyři
125
Renzetti a Curran 2004.
Šmídová, I. a kol. Zpráva z výzkumu: Rovné příležitosti žen a mužů ve vybraných českých podnicích 2000 –
2001. Brno: Gender centrum FSS MU 2002. Machovcová, K. Výzkumná zpráva: Výzkum potřeb cílové skupiny
personalistů, limitů a možností pro rozvoj rovných příležitostí pro ženy a muže. Praha: Gender Studies, o.p.s.
2006. http://www.rovneprilezitosti.cz
127
Křížková, A., Uhde, Z. Genderové bariéry: příklad sexuálního obtěžování. Gender, rovné příležitostí, výzkum,
1/2006. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2006.
128
Viz výše Jaklová, Štěpánková 2005.
129
Zákon č. 155/2000 Sb.
126
61
hodiny, aniž by přitom jejich rodiče ztratili nárok na rodičovský příspěvek, pro mladší
děti zůstává zachována podmínka maximálního pobytu v MŠ nebo jeslích pět dní
v měsíci (novela zákona o státní sociální podpoře, č. 204/2005 Sb. s účinností od
1. 1. 2006).
Kromě nerovnoprávného ošetření důchodových opatření (viz výše) přetrvávají
dva hlavní problémy, které si však MPSV uvědomuje a zmiňuje je v rámci Národní
koncepce rodinné politiky130 a na jejichž potřebnost dlouhodobě upozorňují některé
NNO, zejména Aperio – společnost pro zdravé rodičovství131:
•
Umožnit otcům, pečují-li o dítě od počátku 7. týdne po porodu, pobírat peněžitou
pomoc v mateřství - vládní návrh zákona o nemocenském pojištění byl v březnu
2006 schválen PS PČR.
•
Umožnit rodiči, který vystřídal druhého rodiče při ošetřování dítěte, aby mu vznikl
nárok na pobírání příspěvku při ošetřování člena rodiny - vládní návrh zákona
o nemocenském pojištění předložen k projednání do PS PČR.
Legislativní zajištění rovných příležitostí se tedy posunulo, nicméně stále
zůstává řada problémů, které navíc ukazují vládní politiku v rozporuplném světle
(např. na jednu stranu podpora účasti žen na trhu práce, na druhé straně
znevýhodněné podmínky pro otce či zvýšení rodičovských příspěvků, které utvrzují
primární rodičovskou roli žen). Stále platí, že rovné příležitosti v oblasti trhu práce
jsou principálně ošetřeny de iure, jejich dodržování de facto je však nedostatečné.
O tom svědčí i fakt, že teprve v roce 2006 byla podána první žaloba na
zaměstnavatele z důvodu diskriminace kvůli pohlaví při výběrovém řízení. To nejde
na vrub příkladnému dodržování rovných práv žen a mužů, ale obavám poškozených
problém řešit (ať už přímo se zaměstnavatelem či přes další instituce) – strachu ze
ztráty
místa
či
získání
negativní
„nálepky“
stěžovatele/ky,
tedy
osoby
pro
zaměstnavatele krajně nepřijatelné.
5.2.2. Institucionální zajištění politiky rovných příležitostí
5.2.2.1. Priority vlády v oblasti zaměstnání a jejich zhodnocení
Zpráva za rok 2004 uvádí jako stěžejní cíle priorit s ohledem na oblast zaměstnávání
následující:
•
odbourávání genderových stereotypů v myšlení české populace a posilování
povědomí o rovných příležitostech mužů a žen zejména u osob v rozhodovacích
pozicích,
•
130
131
povědomí o rovných příležitostech mužů a žen,
www.mpsv.cz
www.aperio.cz
62
•
zvýšení počtu žen v rozhodovacích pozicích,
•
zlepšení podmínek slaďování rodinného a pracovního života,
•
odstranění diskriminačního jednání na trhu práce a v zaměstnání.
Tyto obecné cíle jsou dále rozpracovány do jednotlivých opatření, které
nicméně stále vykazují poměrně neurčitý charakter, jehož pozitivním aspektem je
i možnost, že každé ministerstvo daný úkol může naplňovat způsobem, který je
v daném rezortu nejefektivnější. Jako problematické tedy spíše shledáváme, že není
stanoven způsob, jak splnění úkolů měřit, např. stanovením kvantitativních kritérií
(např. minimálně x-seminářů, minimálně x-konferencí atp., viz kapitola 1). Nicméně
při bližším pohledu na priority MPSV nenacházíme podrobnější rozpracování vzhledem
k situaci rezortu, jsou uvedeny sice odbory zodpovídající za plnění úkolů, ale zadání
je stále poměrně vágní a nepodporuje zavádění zcela konkrétních opatření v praxi.
Jedním
z průřezových
úkolů
zaměřených
na
všechna
ministerstva
je
1.2. „Aktivně podporovat konkrétními opatřeními výběr vhodných kandidátek do
funkcí ve vládních orgánech a na vedoucí místa jak v ministerstvech, tak i v jimi
řízených správních úřadech a institucích. Vyhodnotit přijatá opatření pro dosažení
vyváženého
zastoupení
žen
a mužů
ve
vedoucích
funkcích
a v pracovních
kolektivech.“ Ve Zprávě za rok 2004 však čteme poměrně otevřenou kritiku: „Většina
rezortů již pravidelně uvádí, že při výběru do vedoucích funkcí jsou uplatňována
hlediska kvalifikačních předpokladů a odborných znalostí a schopností, nikoli hledisko
pohlaví. Stále přetrvává nechuť k zavádění pozitivních opatření a některé rezorty
dosud nepřijaly žádná konkrétní opatření pro dosažení vyváženého zastoupení žen
a mužů ve vedoucích funkcích a v pracovních kolektivech, jak je zadáno tímto
úkolem.“ Je však důležité upozornit na skutečnost, že druhá věta je zavádějící,
protože navozuje dojem, že jsou některé rezorty, které pozitivní opatření přijímají,
což není pravda. Pozitivní opatření je koncept s jasným významem132 a nelze jej
zaměňovat za jakékoliv opatření v oblasti rovných příležitostí.
Dále jsme toho názoru, že takové konstatování by mělo být následováno
výčtem opatření, která se budou snažit situaci změnit. Jakým konkrétním způsobem
bude poskytnuta podpora rezortům, které si nejsou jisté, co v dané oblasti
podniknout? Jaké příklady aktivit jim byly představeny? Jaké závazky do budoucnosti
jsou jim určeny, kdo jsou odpovědné osoby? Stejné otázky si můžeme klást po
prostudování oddílu 3 Priorit, který je věnován přímo podpoře přístupu žen
k ekonomické aktivitě. Obecná prohlášení např. o kontrolách pracovně právních
předpisů nejsou provázena viditelnou realizací v praxi. Propojení postavení žen na
trhu práce s genderově zkreslující výukou je pozitivním aspektem, poukazujícím na
132
Opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění odborné pracovní činnosti méně zastoupeného pohlaví
nebo pro předcházení či kompenzaci nevýhod v jeho pracovní kariéře.
63
provázanost oblastí celé problematiky, který bohužel opět není transformován
v konkrétní opatření.
Potěšujícím trendem je pokračující zadávání výzkumů (např. SOÚ AV ČR,
VÚPSV), je však nutné zajistit průběžnou medializaci výstupů a dostupnost zjištění
pro širokou odbornou i laickou veřejnost. Některé z výzkumných zpráv jsou
k dispozici na stránkách MPSV133 (např. výše zmíněný výzkum Obtěžování žen
a mužů a sexuální obtěžování v českém systému pracovních vztahů), chybí však
ucelené informace o probíhajících studiích a souvisejících aktivitách.
Z dalších dokumentů je možné nahlédnout do Strategie pro rozvoj lidských
zdrojů (2003). Rovné příležitosti jsou zmíněny pouze v úvodu jako pilíř zaměstnanosti
dle
Evropské
strategie
zaměstnanosti.
Strategie
nevysvětluje,
jak
zahrnout
genderový aspekt v rozvoji řízení lidských zdrojů ani čím by určitá opatření přispěla
zaměstnavatelům. Publikace používá navíc generické maskulinum, některé kapitoly
jako kdyby se žen ani netýkaly, např. „Manažeři a podnikatelé“. Jinými slovy,
dokument v rozporu s vládními Prioritami nezohledňuje genderovou perspektivu.
Problematika dodržování rovných příležitostí v oblasti trhu práce se dotýká
mnoha institucí, které mají rozdílnou míru pravomocí i možností řešení prosadit.
Obecně je možné konstatovat, že úroveň vymáhání dodržování pracovní diskriminace
je velmi nízká. Směrem k zaměstnavatelům zodpovědným za rovné zacházení nejsou
legální zákroky využívány. Je otázkou, zda by sankce v koncepční oblasti byly
žádoucí, jako smysluplnější se jeví spíše cílená podpora v uplatňování PRP,
nezavádění opatření totiž často pramení spíše z neznalosti, nedostatečných informací
o konkrétních krocích a způsobech jejich provedení. Což vyžaduje minimálně posílit
postavení oddělení pro rovnost žen a mužů v rámci MPSV (viz kapitola 2). Nicméně
tam, kde dochází k jednoznačnému porušení práva, je nezbytné, aby se využívalo
možnosti udílet pokuty (úřad práce) či možnosti soudního procesu. V budoucnu by se
pak mohlo využívat i pravomocí Veřejného ochránce práv (viz kapitola 3).
5.2.2.2. Instituce zabývající se problematikou RP v oblasti trhu práce
Kromě Oddělení rovnosti, které objektivně nemá postačující kapacity pro plnění svých
závazků, na MPSV působí oddělení zabývající se oblastí trhu práce, administrace
pomoci
z
EU
IS
Equal,
OPRLZ,
které
se
věnují
dílčím
úkolům
spojeným
s problematikou rovných příležitostí na trhu práce. Internetová prezentace MPSV
obsahuje sekci věnovanou rovným příležitostem žen a mužů, kde je možné nalézt
například základní vnitrostátní i mezinárodní dokumenty, pro zaměstnavatele jsou
k dispozici zajímavé metodické publikace zpracované na základě twinningového
projektu
133
se
Švédskem.
Vzhledem
k rozsáhlosti
problematiky
je
však
nutné
www.pmsv.cz
64
konstatovat, že stránky nejsou zdrojem potřebných aktuálních a ucelených informací
relevantních z hlediska zajištění rovného zacházení se ženami a muži v přístupu
k ekonomické aktivitě.
MPSV ve spolupráci s ČT připravila sérii osmi dokumentů pomáhajících ženám
dlouhodobě mimo trh práce s návratem do zaměstnání, tato aktivita je velmi
podnětná a s potenciálem výrazného dopadu na cílovou skupinu. Dokumenty jsou
také ke stažení na stránkách MPSV. Nicméně genderová citlivost provedení
a způsoby, jakými jsou prezentovány role žen, jsou sporné. Např. v díle Přijímací
pohovor jsou jako ilustrační záběry často použity obchody s oblečením. To podporuje
genderový stereotyp, že pro ženu není nejdůležitější, co profesně zvládá, ale jak
vypadá. Je škoda, že takováto iniciativa nebyla realizována opravdu důsledně ve
prospěch zlepšení postavení žen na trhu práce.
Aktivní poradní i kontrolní roli mají hrát úřady práce, část pravomocí přechází
v současnosti na inspektoráty práce (viz kapitola 3). Proškolení osob v problematice
RP však není dostatečné a nejsou konkrétní informace o tom, nakolik je kontrolní
činnost prováděna (viz kapitoly 1 a 2). Některé úřady práce se však zapojují do
projektů financovaných ze strukturálních fondů a pomáhají například realizovat
projekty rekvalifikace pro dlouhodobě nezaměstnané ženy aj., snaží se tedy lokálně
podporovat zlepšení postavení žen na trhu práce. Na soudy je možnost obrátit se
v případě zjištěné diskriminace v zaměstnání (platí i pro uchazeče/uchazečky), dosud
však není tato možnost ani zdaleka dostatečně využívána, první žaloba byla podána
teprve v roce 2006.
Z hlediska požadavků na efektivní realizaci politiky rovných příležitostí je
zřejmé,
že
přetrvávají
nedostatky
v rozsahu
personálního
zajištění,
v oblasti
realizovaných školících a osvětových aktivit a informovanosti veřejnosti o aktivitách
vlády. Příkladem fungující zahraniční instituce podporující uplatňování rovných
příležitostí na trhu práce je The Equality Authority/Úřad pro rovnost v Irsku134. Tato
nezávislá instituce se věnuje informačním a publikačním aktivitám, nabízí různé
poradenské služby, v omezené míře zajišťuje právní poradenství obětem diskriminace
(nejenom genderové).
5.2.3. Finanční zajištění politiky rovných příležitostí
V souvislosti se vstupem ČR do EU se potenciální zdroje pro oblast uplatňování
rovných příležitostí na trhu práce mnohonásobně navýšily. V rámci Iniciativy
Společenství Equal135 a Operačního programu rozvoje lidských zdrojů136 je možnost
čerpat nezvykle vysoké částky, které znamenají podmínky pro vysoce profesionální
134
135
136
http://www.equality.ie
http://www.equalcr.cz
http://www.esfcr.cz
65
realizaci rozsáhlých projektů. Téma rovných příležitostí v kontextu trhu práce je pak
možné uplatnit i v některých opatřeních Operačního programu Průmysl a podnikání
(např. podpora začínajících podnikatelek). Projekty financované ze strukturálních
fondů obvykle mají stanovenou dolní hranici požadované sumy, která se zpravidla
pohybuje v řádu statisíců, maximální výše projektu dosahuje několika milionů korun.
Menší
projekty v celkových částkách řádově statisíců korun podpořilo MPSV
v samostatném programu (vypsaný pro rok 2005). MPSV též vypisuje výběrová řízení
na výzkumy a nově (březen 2006) vypsalo zakázku na kampaň na zlepšení
společenského povědomí v oblasti RP. Na internetových stránkách MPSV v sekci
rovnost žen a mužů jsou uvedeny i další grantová schémata (jiné odbory MPSV,
Evropská komise), kterých je možné využít při uplatňování RP.
V souvislosti s možností čerpání zdrojů ze strukturálních fondů a dalších
iniciativ EU není možné mluvit o nedostatečnosti alokovaných prostředků. Zásadní
problémy však nacházíme vzhledem k neúměrně náročné administraci programů. Pro
menší
organizace
lokálního
charakteru,
které
jsou
postavené
především
na
svépomoci, je velmi složité na tyto prostředky dosáhnout. Nedostatky v průběžném
financování a zpožďování plateb jsou potom ohrožením i pro zavedené organizace,
které musí projekty garantovat pomocí úvěrů, což je pro neziskové organizace
opravdu komplikované.
Z uvedených informací vyplývá především to, že politika rovných příležitostí je
uplatňována poměrně nedůsledně a často přetrvává vysoká míra necitlivosti vůči
existujícím společenských genderových stereotypům. S ohledem na trh práce se
zvýšila dostupnost relevantních studií, téměř však chybí koncepce komunikace
prospěšnosti doporučovaných/přijímaných opatření. A opět hlavní kritika je zaměřena
směrem
k nedostatečnému
stanovení
sledovaných
indikátorů,
měřitelných
a dosažitelných cílů a průběžnému monitorinku, který bude sloužit jako analýza pro
další akce.
5.3. Aktivity neziskových organizací
Stejně jako v jiných oblastech suplují malou aktivitu vlády ženské neziskové
organizace. Následující výčet projektů realizovaných NNO je pouze výběrem
některých zajímavých aktivit. V oblasti trhu práce vyvíjejí NNO dlouhodobě tlak na
zlepšení postavení žen na trhu práce, usilují o legislativní změny ve prospěch rovnosti
žen a mužů, poskytují rozmanité vzdělávací služby a především pozitivně působí na
společenské povědomí o této problematice.
Organizace pro zdravé rodičovství Aperio zřídila v roce 2004 online právní
poradnu a vydala publikaci Vybrané problémy v oblasti rovného postavení žen
66
a mužů pečujících o děti a návrhy na jejich řešení, z níž je citováno výše. Celý text je
k dispozici na stránkách organizace.
V Moravskoslezském regionu realizuje projekt zaměřený na netradiční formy
práce Eko-info centrum137. Tento projekt podpořený Nadací Open Society Fund
Praha má za cíl zjišťování současného stavu využívání netradičních forem „rodině
přátelských“ úprav pracovní doby a pracovního úvazku a podporu uplatňování
principů individuálního slaďování rodinného a profesního života.
Evropská kontaktní skupina138 podporuje především síťování žen z různých
části Evropy a informuje o zajímavých lokálních aktivitách, jako je například fenomén
domácí práce v zemích střední a východní Evropy. V této souvislosti EKS realizovala
v roce 2005 kvalitativní výzkum práce žen z domova a v neformálním sektoru v ČR.
V roce 2004 realizovala obecně prospěšná společnost Gender Studies, o.p.s.
ve spolupráci s ministerstvem obchodu a průmyslu, ministerstvem práce a sociálních
věcí a dalšími subjekty nultý ročník Soutěže o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi
pro ženy a muže v ČR139. Úspěšný projekt je letos připravován již potřetí. Toto
ocenění má za cíl medializovat příklady dobré praxe uplatňování rovných příležitostí
v oblasti zaměstnání a pomáhá zvyšovat prestiž těch organizací, které nejenže dbají
na dodržování legislativních závazků, ale jsou i ochotné realizovat projekty navíc
s cílem zlepšit pracovní podmínky zaměstnaných i získat výhody zkvalitněním rozvoje
lidských zdrojů.
Gender Studies, o.p.s. se problematice trhu práce věnuje i v rámci projektu
Půl na půl: Rovné příležitosti žen a mužů ve společnosti140 podpořeného v rámci IS
Equal. Ve spolupráci s lokálními partnery otevřela organizace Gender Studies, o.p.s.
čtyři informační centra (Praha, Brno, Liberec, Trutnov), kde mimo jiné poskytuje
poradenství v otázkách pracovní diskriminace. V rámci IS Equal jsou realizovány také
další projekty zaměřené na podporu rovných příležitostí na trhu práce, například
Prolomit vlny, příjemcem je Otevřená společnost, o.p.s.141, nebo Modelový
program podpory slaďování profesního a rodinného života-kraj Vysočina, příjemcem
je Český svaz žen142.
Další organizací, která pravidelně spolupracuje se zástupci/zástupkyněmi
senátu je Národní centrum pro rodinu. Tato organizace se věnuje především
zvýšení informovanosti v otázkách slaďování pracovního a osobního života, realizuje
každý rok takto zaměřené mezinárodní konference143. Spolupracující organizace
Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně v roce 2005 iniciovala projekt Slaďujeme
137
138
139
140
141
142
143
http://www.rovnovaha.eico.cz/
http://www.eks.ecn.cz
http://rovneprilezitosti.ecn.cz
http://www.rovneprilezitosti.cz
http://www.osops.cz
http://www.csz.cz
http://www.rodiny.cz
67
rodinu a zaměstnání144, nabízející kursy pro ženy vracející se na trh práce i pro
rodiče, kteří jsou v současnosti na rodičovské dovolené.
Dlouhodobě zlepšit podmínky matek, resp. otců malých dětí pomáhají
mateřská centra, kterých je v Síti mateřských center145 sdruženo již 124 napříč
celou
republikou.
Tyto
organizace
založené
na
svépomoci
poskytují
služby
a volnočasové aktivity rodičům malých dětí. V poslední době se intenzivněji zaměřují
na podporu rozvoje společnosti přátelské rodině, a to například podporou rekvalifikací
nebo oceňováním aktivních firem.
5.4. Závěr
Získané informace poukazují na určitou bezradnost vlády v přístupu k řešení
problematiky rovného přístupu k ekonomické oblasti. Je potřeba více se zacílit na
konkrétní aktivity, které budou v dané oblasti identifikovány jako klíčové, dosavadní
záběr považujeme za poměrně široký, ale povrchní, a tudíž nepřinášející příliš
jednoznačné výsledky. Doporučujeme:
1. přijmout konkrétní opatření na podporu slaďování osobního a pracovního života
(např. umožnit střídání rodičů při péči o nemocné děti, realizovat programy
návratu osob dlouhodobě pečujících o členy rodiny na trh práce, odstraňovat
legislativní znevýhodňování mužů–otců, vytvářet pracovní i veřejné prostředí
přátelské rodině),
2. aktivně pracovat na vyrovnávání zastoupení žen a mužů v rozdílných oborech,
sektorech, zaměstnáních a úrovních vedení (sledovat jak zastoupení m/ž, tak
jejich pozice v organizační hierarchii, zvyšovat zastoupení žen na vyšších pozicích,
podporovat
vstup
mužů
a
žen
do
„genderově-netradičních“
oborů
např. prostřednictvím cílených programů podpory),
3. přijmout konkrétní opatření v oblasti snižování platových rozdílů mezi muži
a ženami (např. vypracovat metodiku rovného odměňování, realizovat platový
audit ve státních institucích, přijmout konkrétní opatření k narovnání platových
podmínek žen a mužů),
4. průběžně
monitorovat
a
vyhodnocovat
změny
v relevantních
indikátorech
(např. zvýšení počtu žen na vedoucích pozicích, snížení platových rozdílů),
5. kontrolovat dodržování závazků genderové rovnosti ze strany zaměstnavatelů
(viz doporučení č. 4. v kapitole 2).
144
145
http://www.csrp.cz
http://www.materskacentra.cz
68
6. DOMÁCÍ NÁSILÍ NA ŽENÁCH
Markéta Hamrlová (Huňková)
Domácí
násilí
na
ženách
představuje
závažný
problém,
k
jehož
nepřijatelnosti
deklarované normami mezinárodního práva se v poslední době konečně jednoznačně
přihlásila i ČR. Současně se začaly rozvíjet i postupné snahy o jeho eliminaci.
Jako domácí násilí budu pro účely této Stínové zprávy označovat jakékoliv jednání,
které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel
v rodinném, partnerském či obdobném vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo
újmu. Pod pojem obdobný vztah, který vnímám flexibilně, potom řadím např. vztah
bývalých manželů nedávno rozvedených žijících i nadále v jednom bytě. Termínem
„dospělá osoba“ rozumím osobu zletilou146.
Následující text se nejprve zaměří na analýzu stavu v oblasti domácího násilí na
ženách v ČR za sledované období, přičemž speciální důraz bude kladen na problematické
body týkající se této oblasti (jako je např. legislativní uchopení předmětného jevu, jeho
sekundární prevence, posílení ochrany nezletilých dětí – jako jeho svědků, rozvoj
spolupráce subjektů zainteresovaných na jeho eliminaci atd.). Dále bude pozornost
věnována zhodnocení aktivit státu při plnění jednotlivých úkolů stanovených při
prosazování rovných příležitostí mužů a žen v této oblasti. V závěru bude představen
seznam doporučení vedoucích k posílení efektivnosti ochrany společnosti před domácím
násilím.
6.1. Popis současného stavu v oblasti domácího násilí na ženách
Podle zkušeností zainteresovaných odbornic/íků došlo v ČR ve sledovaném období k té
pozitivní změně, že většina Čechů a Češek již vnímá domácí násilí v teoretické rovině
jako negativní jev – jako problém, který je třeba ze strany státu a společnosti cíleně
potlačovat, i když při následné konfrontaci s konkrétním případem, je patrno že u mnoha
z nich stále přetrvává vliv předsudků a nízké informovanosti o tomto jevu.
Stejně jako i jinde ve světě je domácí násilí na ženách v ČR jevem velmi
rozšířeným s vysokou mírou latence. Z reprezentativního šetření provedeného na území
ČR v roce 2003 mimo jiné vyplynulo, že celkový podíl žen, které zažily alespoň jednu
z forem uvedeného násilí v rámci partnerského vztahu, činí 37,7 %. Pouze jedna desetina
z těchto žen však ohlásila předmětný násilný incident policii, jenom 3 % z těchto žen
uvedlo, že proti útočníkovi bylo vzneseno obvinění, a 1 % z těchto žen odpovědělo, že
toto obvinění vedlo k soudnímu rozsudku. Mezi důvody, proč ženy neohlásily incident
policii, dominovaly zejména „vypořádala jsem se s tím sama“, „nechtěla jsem, aby to
146
Viz definice podle § 8 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
69
někdo věděl“, „nestálo to za to“, „nikdy před tím se to nestalo“ a také „strach z útočníka“
a „stud, pocit trapnosti“147.
Jak zmiňuje již Stínová zpráva z roku 2004, k průlomu v přístupu řešení
problematiky vysokého výskytu případů domácího násilí v ČR včetně detabuizace tohoto
jevu přispěly zásadní měrou neziskové organizace (viz níže), které se již od počátku své
existence opíraly o odborné informace a tréninkovou podporu ze zahraničí s tím, že na
zahraniční poznatky jako na možné vodítko při realizaci cíle efektivní eliminace domácího
násilí rovněž hojně poukazovaly. Jako problematické v uvedeném kontextu lze označit
především ty oblasti, podle kterých je strukturována tato podkapitola.
6.1.1. Provedení nutných legislativních změn
První zásadní průlom v otázce efektivnosti legislativní ochrany společnosti před domácím
násilím v ČR můžeme datovat až dnem 1. 6. 2004, kdy nastala účinnost § 215a zákona
č. 140/1961 Sb., trestního zákona (TZ), jenž zavedl novou skutkovou podstatu „týrání
osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. S účinností od 1. 7. 2004 potom
byla do TZ zákonem č. 283/2004 Sb. nově vložena povinnost orgánů činných v trestním
řízení poučit poškozené či svědky, kterým hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem
obviněného/é nebo odsouzeného/é na svobodě, o možnosti žádat informace o tom, že
obviněný/á byl/a z vazby propuštěn/a nebo z ní uprchl/a, nebo odsouzený/á byl/a
propuštěn/a
z výkonu
trestu
odnětí
svobody
nebo
z něj
uprchl/a148.
Zákonem
č. 283/2004 Sb. byla poškozenému/é dále nově vložena do rukou i možnost podat
stížnost proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a proti
rozhodnutí o tom, že se podezřelý/á během zkušební doby osvědčil/a.
Veškeré tyto dílčí změny však sledovaly toliko tzv. kriminologické výchozí
stanovisko při řešení problému domácího násilí, aniž by zohlednily rovněž jeho
genderový rozměr a nezbytnost užití multidisciplinárního přístupu.
Ve sledovaném období tak díky nedostatečné legislativě většina obětí domácího
násilí na ženách nesla negativní důsledky tohoto jevu na svých bedrech sama, aniž by
došlo k jakémukoliv negativnímu postihu agresora. Oběti domácího násilí byly, pokud se
rozhodly násilí na sobě páchané zastavit, většinou přinuceny společně s dětmi vyhledat
nouzové ubytování za současného pronásledování a obtěžování ze strany agresorů.
I když se ve společném obydlí s násilníkem nezdržovaly, byly často nuceny podílet se na
úhradě poplatků plynoucích z provozu tohoto obydlí. Vzhledem k nutnosti hradit mimo
běžné životní potřeby i vysoké náklady soudního řízení a právního zastoupení, při absenci
či při neúměrném zpožďování plateb výživného ze strany agresorů atd. se oběti domácího
147
Pikálková, S. Mezinárodní výzkum násilí na ženách – Česká republika/2003: příspěvek k sociologickému
zkoumání násilí v rodině. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR 2004.
148
Až do doby účinnosti tohoto zákona byly v praxi naprosto běžné případy, kdy oběť domácího násilí na ženách
byla nucena ihned poté, co se agresor po neavizovaném propuštění např. z vazební věznice zjevil ve dveřích,
posílen v myšlenkách na pomstu, opustit i s dětmi společný byt.
70
násilí velice často akcesoricky ocitaly v tíživé finanční situaci. Při rozhodování o tom,
komu po rozvodu manželství připadne nájem společného bytu, rovněž tak v řízení
o vypořádání majetkových vztahů mezi manželi po rozvodu apod., nehrála okolnost, že
mezi účastníky sporu docházelo k domácímu násilí, většinou žádnou roli. Odhalení
domácího násilí v rodině, kde vyrůstaly nezletilé děti, v praxi většinou nevyvolalo ani
žádný negativní dopad při rozhodování o výchovné způsobilosti či omezení styku
agresorů s těmito dětmi149.
Přijmout legislativní opatření směřující k potlačování domácího násilí a k lepší
ochraně jeho obětí v ČR se zavázala vláda k termínu do 30. 6. 2005. Nový komplexní
zákon na ochranu společnosti před domácím násilím byl přitom předložen Poslanecké
sněmovně skupinou poslanců pod názvem Návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v oblasti ochrany před domácím násilím (dále Návrh) již dne 23. 11. 2004150.
Faktické autorství Návrhu náleží uskupení s názvem Aliance proti domácímu násilí
vzniklému v roce 2002 na půdě Parlamentu ČR z iniciativy Bílý kruh bezpečí, o.s. (BKB).
Fakt, že při přípravě tohoto Návrhu působilo jen minimální množství odbornic/íků, kteří
jsou v bezprostředním kontaktu s obětmi domácího násilí a jejich skutečnými potřebami,
je třeba hodnotit jako působící ke škodě věci, jako i skutečnost, že ve sledovaném období
docházelo při plnění předmětného cíle Priorit ze strany státu k jednoznačnému
upřednostňování BKB před ostatními neziskovými organizacemi.
Aliance proti domácímu násilí byla při své práci na Návrhu inspirována především
rakouským zákonem na ochranu před domácím násilím151.
Lze říci, že Návrh cíleně dopadá do oblasti rovných příležitostí, usiluje totiž
o celkovou změnu postojů k domácímu násilí a k jeho jednotlivým aktérům, čímž
vyrovnává postavení obou pohlaví ve společnosti. Jednoznačně deklaruje (nebo alespoň
se o to snaží), že ČR domácí násilí nebude tolerovat, a klade si za cíl poskytnout osobám
tímto násilím ohroženým (převážně ženám) takové právní prostředky komplexní ochrany,
aby se mohly psychicky a sociálně stabilizovat a začít svou situaci účinně řešit.
Dne 31. 1. 2006 byl Návrh (již ve značně okleštěné podobě) vrácen po hlasování
v Senátu ČR k projednání Poslanecké sněmovně152. V rámci schvalovacího procesu
bohužel došlo k vypuštění celé řady navrhovaných pozitivních změn153. Tento zákon do
149
Bohužel k tomuto stavu značnou měrou přispívaly i předsudky a nedostatečnou informovaností o domácím
násilí zatížené posudky soudních znalců.
150
Srovnej sněmovní tisk č. 828. www.psp.cz
151
Zákon 759. Spolkový zákon: Spolkový zákon o ochraně před násilím v rodině GeSchG, č: GP XX RV 252 AB
407 S.47.BR“5300 AB 5311 S 619, ze dne 30. 12. 1996.
152
Srovnej senátní tisk č. 197. www.senat.cz
153
Jako nejzásadnější zásah do předmětného návrhu zákona na ochranu společnosti před domácím násilím,
který se negativně promítá do otázky efektivnosti ochrany společnosti před tímto problémem, shledávám
vypuštění veškerých navrhovaných změn týkajících se zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,
v aktuálním znění. Jedná se o návrhy ustanovení, která by především zaručovala, že soud bude muset v rámci
rozhodování o osudu nemovitosti v režimu společného jmění manželů, spoluvlastnictví, či nájmu přihlížet
k faktu, že mezi účastníky předmětných sporů bylo pácháno domácí násilí, přičemž negativní důsledky by byly
připsány na vrub násilníka.
71
dnešního dne není součástí platného právního řádu ČR, lze však důvodně očekávat, že
jeho účinnost nastane dnem 1. 1. 2007.
6.1.2. Vybudování funkční sítě zařízení sekundární prevence domácího násilí
Ve sledovaném období v ČR neexistovalo legislativní zastřešení azylových domů pro oběti
domácího násilí se skrytou adresou154. Tyto subjekty, jichž je v ČR v konfrontaci
s poptávkou obětí domácího násilí žalostně málo, tak vystupují na bázi jakéhosi pseudoutajení, přičemž pro inteligenčně průměrně schopného agresivního jedince není žádný
problém úkryt své oběti nalézt.
Rovněž nedostatek specializovaných azylových domů pro oběti domácího násilí na
ženách s veřejnou adresou v ČR nadále přetrvává. Většina azylových domů pro ženy totiž
funguje pro velmi široký okruh klientely s tím, že mnoho z nich nedisponuje doplňkovou
odbornou psychoterapeutickou či socioterapeutickou péčí a bohužel se často stává, že
tato zařízení sekundárně traumatizují své klientky (většinou nevědomky)155.
Ačkoliv se zkvalitnění úrovně péče o oběti domácího násilí dá očekávat s přijetím
vládního návrhu zákona o sociálních službách156, který v současné době podstupuje
legislativní proces, domnívám se, že ke skutečnému zlepšení dojde spíše díky stabilizaci
finančního zázemí těchto zařízení a dále obecně díky odbourání mýtů spojených
s domácím násilím napříč společností a díky posílení specifických odborných znalostí
poskytovatelek/lů pomoci.
MPSV v rámci svého dotačního řízení (podpora sociálních služeb) v roce 2005
podpořilo čtyři projekty speciálně zaměřené na oblast azylového bydlení pro oběti
domácího násilí v celkové výši 5 282 600,- Kč. Dodává však, že dotovalo i další šířeji
zaměřené azylové domy, a proto není možné výslednou částku na podporu azylového
bydlení pro oběti domácího násilí přesně specifikovat. Ze seznamu podpořených
neinvestičních projektů za rok 2005157 vyplývá, že většina z podpořených azylových
domů je provozována charitními zařízeními.
V této souvislosti je relevantní rovněž informace uvedená ve Zprávě za rok 2004,
že MMR věnovalo v roce 2004 celkem 645,995 mil. Kč na vznik 863 nájemních bytů pro
specifické skupiny obyvatelstva, mezi něž řadí i oběti domácího násilí. Avšak vzhledem
k tomu, že obsazování těchto bytů je plně v kompetenci obcí, nelze z dostupných
154
Ačkoliv v příloze usnesení Vlády ČR ze dne 25. 8. 2004, č. 794 je stanoven úkol specifikovat v prováděcí
vyhlášce k zákonu o sociálních službách pojem azylové domy se skrytou adresou, nedošlo do současné doby
díky délce legislativního procesu výše uvedeného zákona ani k její formulaci, natož k jejímu vydání.
155
Sama jsem v praxi nezřídka zažila situace, kdy pracovnice azylových domů pro ženy v tíživé sociální situaci
např. nutily oběti domácího násilí, aby se se svým násilným partnerem v klidu domluvily… Často také
docházelo z jejich strany k nezvládnutí tzv. přenosu a protipřenosu. Bohužel mnoho z těchto zařízení
nedisponuje (nejčastěji z důvodu nedostatku finančních prostředků na jejich provoz) ani kvalitní supervizí.
156
Jeho návrh byl přijat usnesením vlády ze dne 24. 8 2005, č. 1052.
(http://wtd.vlada.cz/vlada/cinnostvlady_usneseni.htm) a v současné době prochází legislativním procesem.
Srovnej sněmovní tisk č. 1102 http://psp.cz. Je předpoklad, že tento zákon nabude účinnosti k 1. 1. 2007.
157
www.mpsv.cz/cs/827
72
materiálů vůbec vysledovat, kolik z nich na oběti domácího násilí skutečně připadlo (ba
pokud vůbec některé).
6.1.3. Vyškolení profesních skupin přicházejících do přímého styku s problémem
domácího násilí
Rozhodně nelze říci, že ve sledovaném období došlo k proškolení uspokojivého množství
zástupců/kyň všech dotčených profesních skupin. Polemizovat lze rovněž s kvalitou
a rozsahem edukačních počinů, které v tomto směru uspořádány byly. Za jeden
z největších problémů v praxi v této oblasti lze potom jednoznačně označit dosud
přetrvávající nedostatečnou informovanost a zatíženost předsudky vůči domácímu násilí
na straně českých psychologů/žek.
Za zavedení systému proškolování a vypracování akčního plánu vzdělávání pro
odborné pracovníky/ce v termínu do 31. 12. 2005 byly zodpovědné MZd, MPSV, MS
a MV158.
MZd zpracovalo ve sledovaném období pouze Návrh metodického pokynu MZd pro
postup lékařů při poskytování zdravotní péče oběti domácího násilí. Dále uvádí distribuci
tiskových materiálů zaměřených na předmětnou problematiku z pohledu zdravotníků
krajům, příslušným odborným společnostem, Institutu postgraduálního vzdělávání lékařů
a farmaceutů a zdravotnickým zařízením v přímé působnosti MZd, aniž by tyto údaje
specifikovalo. Pakliže ve sledovaném období nějaká školení zdravotníků/ic zaměřená na
problematiku
organizací
159
domácího
násilí
proběhla,
byla
iniciována
ze
strany
nevládních
.
MPSV chystá systematické proškolování pracovnic a pracovníků orgánu sociálněprávní ochrany dítěte v problematice domácího násilí až na rok 2006, v rámci školení
počítá s použitím informačních materiálů zpracovaných proFem, o.p.s. (proFem)160. Až
následně se chystá vydat speciální metodický pokyn věnující se této problematice.
Rovněž školení pracovnic a pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dítěte ve
sledovaném období, která proběhla, lze připsat na vrub výhradně iniciativě neziskových
organizací161.
MS
provádělo
v rámci
výuky
Justiční
akademie
proškolení
určitého
blíže
nespecifikovaného (menšího) počtu soudců/kyň a státních zástupců/kyň, jako svoji
aktivitu ve sledovaném období uvádí dále pořádání odborných seminářů a kulatých stolů
a práci s obětmi domácího násilí pracovníků Probační a mediační služby, aniž by tyto
158
Opatřeních pro zavedení interdisciplinárních týmů, spojujících zdravotní, sociální a policejní pomoc při
odhalování a stíhání případů domácího násilí, uvedených v příloze usnesení Vlády ČR, ze dne 25. 8. 2004,
č. 794, bod. 2.3.
159
Např. proFem.
160
Voňková, J., Huňková, M., Vavroňová, M., a Prokopová, Z. Násilí v rodině a domácnosti z pohledu práva
(domácí násilí). Praha: proFem 2002 (druhé zásadně přepracované vydání, 2004). Texty jsou určeny pro
účastnice a účastníky školení o možnostech prevence a sociálně-právní pomoci dospělým obětem a dětem.
161
Např. proFem, o.p.s., Rosa, o.s., Slezská diakonie – Poradna Elpis.
73
informace
konkretizovalo,
přičemž
z dostupných
informačních
zdrojů
nelze
jejich
specifikaci vysledovat. Justiční akademie vydala v roce 2004 k tematice domácího násilí
pro potřeby soudců a státních zástupců ve vlastní edici učebnici162.
MV uvádí v roce 2005 uspořádání blíže neurčeného (většího) počtu školení
k tematice domácího násilí na středních policejních školách, Policejní akademii ČR
a rovněž
ve
školících
policejních
střediscích
s využitím
vlastních
výukových
CD
a edukativních her. Předmětná audiovizuální prezentace i písemné podklady k tomuto
edukačnímu programu byly vytvořeny ve spolupráci s BKB. Jejich jediným nedostatkem
je jejich vyznění v tom smyslu, že žádná jiná organizace specializující se na pomoc
obětem domácího násilí než BKB v ČR nepůsobí. Další materiály vytvořené MV ve
spolupráci s neziskovými organizacemi163, které by měly sloužit pro účely důkladného
proškolení
policistů/ek
k problematice
domácího
násilí,
by
však
měly
obsahovat
i shromáždění všech dostupných kontaktů na organizace zabývající se pomocí obětem
domácího násilí.
6.1.4. Zavedení metodických pokynů pro profesní skupiny přicházející do
přímého styku s problémem domácího násilí
Jak plyne z výše uvedeného, probíhala pomoc obětem domácího násilí ve sledovaném
období ze strany dotčených profesních skupin bez existujícího metodického rámce.
Výjimku představoval pouze Metodický pokyn ředitele Úřadu služby kriminální policie
a vyšetřování PP ČR vydaný dne 10. 9. 2004, kterým byl upraven postup Policie ČR (PČR)
při oznámení, prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Součástí tohoto pokynu
by se měla stát i evidence výjezdů PČR k případům domácího násilí. Ukázalo se totiž, že
informační systém ZIS, využívaný k evidenci činnosti policie, v současné době nárokům
kladeným
na
evidenci
domácího
násilí
včetně
možnosti
zpětného
vyhledávání
nevyhovuje. Metodika evidence výjezdů PČR k případům domácího násilí by se měla začít
sestavovat až v roce 2006, i když termín pro její vytvoření mělo MV do 30. 6. 2005164.
6.1.5. Posílení ochrany nezletilých dětí – svědků domácího násilí
Děti, které vyrůstají v prostředí ponižování a agrese, si do svého budoucího života
odnášejí nezdravé modely chování165. Bohužel ve sledovaném období hrál fakt, že se otec
nezletilých dětí dopouštěl násilí na jejich matce, jen malou roli při posuzování otázek
zájmu dítěte, výchovné způsobilosti rodičů či určení styku rodičů s těmito dětmi.
Ze zkušeností specializovaných neziskových organizací z praxe vyplynulo, že v ČR měli
162
Huňková, M., a Voňková, J. Domácí násilí z pohledu práva (Efektivnost právních norem ČR posuzovaná
vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím). Stráž pod Ralskem: Justiční akademie 2004.
163
Konkrétně jsou kromě BKB uváděny i Liga lidských práv, o.s., a Gender Studies, o.p.s.
164
Příloha usnesení Vlády ČR, ze dne 25. 8. 2004, č. 794, bod. 2.2.
165
Russell, D. E. H. The Secret Trauma. New York: Basic Books 1986.
74
domácí násilníci ve sledované době v naprosté většině případů tendence zneužívat svých
rodičovských práv proti svým týraným obětem.
Usnesením ze dne 10. 11. 2004, č. 1108 byl schválen Vládou ČR podnět Rady
vlády pro lidská práva k zajištění práva dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů
udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči166. Tímto usnesením má být
dosaženo eliminace tzv. syndromu zavrženého rodiče167. Toto usnesení vlády však
nikterak
nezohledňuje
situaci
rodin
dotčených
domácím
násilím.
Jako
vedlejší
nezamýšlený důsledek tak otevřelo cestu k dalšímu týrání v těchto rodinách. Ačkoliv
specializované neziskové organizace (především sdružené pod uskupení Koordona –
koalice 13 neziskových organizací zaměřených na pomoc obětem domácího násilí) cíleně
upozorňují, že donucený styk dětí s násilným rodičem znamená nejen jasné porušování
lidských práv dětí podle WHO168, ale rovněž porušování mezinárodní smlouvy CEDAW,
poněvadž jednoznačně otvírá dveře násilným jedincům k pokračování násilné činnosti
i po rozvodech a rozlukách, nezaznamenala tato jejich intervence dosud žádný větší
úspěch169.
Z hlediska efektivnosti ochrany společnosti před domácím násilím se domnívám,
že vyřešení problému nedostatečné ochrany nezletilých dětí – svědků domácího násilí je
ještě zásadnějším krokem, než např. přijetí policejního institutu vykázání (viz výše).
6.1.6. Rozvoj spolupráce všech zaangažovaných subjektů ze státní, místní
i nevládní neziskové sféry a účinná podpora činnosti neziskových organizací
Spolupráce státní sféry s neziskovou v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím
v ČR má mnoho rezerv. Často dochází k nevyváženému přístupu státu k jednotlivým
neziskovým subjektům, což znemožňuje širší dialog různých názorových proudů
k předmětné otázce a tím v konečném důsledku zeslabuje šance jejího efektivního řešení.
Jako pozitivní vývoj lze ve sledovaném období označit fakt o něco větší
transparentnosti toku poskytnutých finančních příspěvků, než tomu bylo v letech
předcházejících, a otevření spolupráce (ad hoc) státní sféry s dříve opomíjenými
neziskovými organizacemi zaměřenými na pomoc obětem domácího násilí, i když oproti
státem favorizovanému BKB se jedná o spolupráci ve velmi omezeném rozsahu.
166
http://wtd.vlada.cz/vlada/cinnostvlady_usneseni.htm
„The parental alienation syndrome“ (PAS) byl poprvé popsán v 80. letech minulého století R. Gardnerem,
který pod tento pojem zahrnuje popouzení dítěte jedním rodičem proti druhému. Podle některých odbornic/íků
by bylo vhodnější používat v překladu názvu tohoto syndromu termín „odcizení“, jako problematické vidí rovněž
pojmenování tohoto jevu jako syndromu, neboť dítě je tímto oštítkováním určeno za nositele patologie a mělo
by proto být nutné je léčit. Tento syndrom navíc není obsažen v přijaté klasifikaci nemocí, a není tedy ani etické
označovat dítě za nositele takových příznaků. Vargová, B. Syndrom zavrženého rodiče. Zpravodaj občanského
sdružení Rosa, ročník 2005, č. 1, str. 1-4. http://www.rosa-os.cz
168
Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlašuje již pouhou přítomnost dětí při násilných aktech vůči
jednomu z rodičů za týrání dítěte.
169
Nahlédni www.koordona.cz.
167
75
Z významnějších akcí, které ve sledovaném období spojily státní a neziskový
sektor k řešení problematiky domácího násilí, je třeba jmenovat především ukončení
Modelového mezioborového projektu k vytvoření právního rámce a metodických postupů
pro zavedení interdisciplinárních týmů, spojujících zdravotní, sociální a policejní pomoc
při odhalování a stíhání případů domácího násilí, jehož garantem bylo MV, v roce 2004170.
Ke spolupráci na tomto projektu však byly přizvány toliko tři neziskové organizace
zaměřené na pomoc obětem domácího násilí, a to proFem, BKB a Rosa, o.s.
Na půdě MPSV potom v roce 2004 proběhlo setkávání pracovní skupiny osobností
a
organizací
zabývajících
se
rodinnou
tématikou,
jejímiž
členy
byli
i
zástupci
a zástupkyně neziskových organizací. Z 25 zúčastněných neziskových organizací však
pouze jedna (Rosa) zaměřuje svoji činnost specificky na řešení problematiky domácího
násilí. Výstupy z této aktivity potom byly použity při přípravě Národní zprávy o rodině171
a měly by být zohledněny při přípravě koncepce rodinné politiky ČR.
6.2. Aktivity státu při prosazování rovných příležitostí mužů a žen v oblasti
domácího násilí na ženách
Tematika potlačování násilí na ženách a tím i její podkategorie potlačování domácího
násilí na ženách je výslovnou součástí Priorit. Ve sledovaném období se pozornost vlády
v tomto dokumentu soustředila jen na několik dílčích aspektů problému, a to těch, které
strukturují tuto podkapitolu.
Vládní koncepci boje proti domácímu násilí vtělenou do Priorit v předmětné oblasti
potom ve značné míře rozšiřuje - především co do míry konkretizace jednotlivých úkolů pro jednotlivé rezorty závazný dokument Opatření pro zavedení interdisciplinárních týmů,
spojujících zdravotní, sociální a policejní pomoc při odhalování a stíhání případů domácího
násilí (Opatření). Opatření tvoří přílohu usnesení Vlády ČR, ze dne 25. 8. 2004, č. 794.
6.2.1. Veřejná informační kampaň o nepřijatelnosti domácího násilí
Odpovědností za splnění tohoto úkolu byli v rámci Priorit pověřeni ministr vnitra, ministr
práce a sociálních věcí, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a zmocněnec vlády
pro lidská práva. Ve Zprávě za rok 2004 referují tyto subjekty opět (jako už ve Zprávě za
rok 2003) o vládní kampani zrealizované v roce 2003 (s nepatrným přesahem do roku
2004) zaměřené na cílovou skupinu dospívající mládeže formou počítačové hry. Ke
sporným bodům této kampaně se vyjadřovala již Stínová zpráva z roku 2004. Ve Zprávě
za rok 2004 pověřené subjekty dále uvádí, že se předmětnému tématu věnují ve svých
periodikách a informačních, osvětových i odborných materiálech, na svých webových
170
Srovnej usnesení Vlády ČR, ze dne 25. 8. 2004, č. 794.
Dokument Národní zpráva o rodině (www.mpsv.cz/cs/898), z něj potom vychází dokument Národní
koncepce rodinné politiky 2005 ( www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodin.pdf).
171
76
stránkách a MV i ve vysílání radia VNITRO, přičemž z dostupných informačních zdrojů lze
toto ověřit.
Na rok 2006 je potom připravena kampaň pod taktovkou MV s názvem „NÁSILÍ
NE!“, která bude uskutečněna prostřednictvím silikonových náramků, kde má být
vyraženo heslo „NÁSILÍ NE!“ a odkazy na webové stránky MV172 a občanského sdružení
COOLHELP173. Náramky společně s doprovodným textem budou přibalovány k časopisům
STORY, které mají být v prodeji v únoru 2006. Další součástí kampaně má být její
medializace. Jako se již stalo tradicí v podobných případech, neměla většina neziskových
organizací pracujících na potírání problému domácího násilí o přípravě této kampaně
ponětí. Nabízí se i otázka efektivnosti počinu vložení náramku s kontaktem na webové
stránky obsahující informace k tématu do jediného druhu časopisu (zaměřujícího svoji
pozornost na referování o životě tzv. celebrit), když lze předpokládat, že velká část jeho
čtenářek/ů přístup na internet nemá. Navíc asociaci serióznosti podávaných informací lze
s tímto druhem časopisu vyvolat jen velice těžko.
6.2.2. Zaměření sociální práce na pomoc obětem domácího násilí
Odpovědností za tento úkol v rámci Priorit byl pověřen ministr práce a sociálních věcí. Při
jeho plnění ve sledovaném období se stát z velké části omezoval pouze na finanční
podporu činnosti specializovaných neziskových organizací v rámci své dotační politiky.
Ve Zprávě za rok 2004 uvádí MPSV jako splnění uvedeného zadání, že v roce 2004
podporovalo formou dotačního řízení prioritní úkol – rozvoj služeb zaměřených na oběti
trestné činnosti a zejména na oběti domácího násilí. V rámci tohoto podprogramu
přerozdělilo celkem 8 914 700,- Kč, aniž by tuto informaci dále konkretizovalo. Dále
předkládá výčet organizací pomáhajících obětem domácího násilí, s nimiž dlouhodobě
spolupracuje a podporuje jejich aktivity v rámci svého dotačního řízení. Avšak např. Ženy
bez násilí, o.s. které je v tomto výčtu rovněž uvedeno, nikdy žádnou dotaci ze strany
MPSV neobdrželo a s tímto subjektem ani nespolupracovalo174.
V rámci Opatření je potom výslovně formulován úkol věnovat zvýšenou podporu
a pozornost nevládním organizacím poskytujícím odbornou péči osobám dotčeným
domácím násilím (bod 2.5.), jehož realizací do 30. 6. 2005 bylo pověřeno MZd, MPSV
a MŠMT. Většina těchto subjektů uvádí jako formu splnění tohoto cíle jako už tradičně
dotační podporu a spolupráci se specializovanými neziskovými organizacemi (především
s BKB). MV dále poukazuje na spolupráci Policie ČR MŘ v Brně a Ostravě s BKB, ale také
s jinými organizacemi (Liga lidských práv) prostřednictvím interdisciplinárních týmů175.
172
www.mvcr.cz/zprávy/2006/nasili_ne.html
www.coolhelp.cz/nasili_ne.html
174
Jde o občanské sdružení, které v roce 2002 oznámilo přerušení své činnosti pro extrémní pracovní vytížení
svých členek a které bylo v minulosti finančně podpořeno výhradně ze zdrojů Nadace Open Society Fund Praha.
175
Jedná se o realizaci projektu BKB Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího násilí v Ostravě
a Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího násilí v Brně. www.domacinasili.cz
173
77
Bohužel např. míru finanční účasti MV na tomto projektu včetně případného způsobu
udělení dotace nelze vystopovat. MŠMT uvádí, že zpracovalo na období 2005 - 2008
základní koncepční dokument v oblasti primární prevence Strategie prevence sociálně
patologických
jevů
u
dětí
a
mládeže
a tělovýchovy, aniž by tuto informaci
v působnosti
rezortu
školství,
mládeže
specifikovalo, takže její smysl v uvedeném
kontextu uniká.
Za pozornost stojí v předmětném rámci rovněž úkol 2.4. Opatření, jímž bylo MZd
a MS k datu 31. 12. 2005 uloženo vypracovat terapeutické programy pro pachatele
domácího násilí a zajistit jejich realizaci v mimoprávní i trestněprávní oblasti. K jeho
plnění uvádí MZd finanční podporu projektu Péče o násilné jedince v rodině v roce 2004
a 2005 v rámci Programu prevence kriminality, jehož závěry mají být využity při
zavádění terapeutických programů pro pachatele domácího násilí v praxi ve spolupráci
s MS. Bohužel konkrétnější informace o tomto počinu lze dohledat jen nesnadno176.
(K dalším specifickým otázkám týkajícím se tohoto bodu, především otázky
podpory azylového bydlení pro oběti domácího násilí včetně podpory vzniku azylových
domů se skrytou adresou viz výše.)
6.2.3. Přijetí legislativních změn směřujících k potlačování domácího násilí
Odpovědností za splnění tohoto úkolu v rámci Priorit byli ve sledovaném období pověřeni
ministr vnitra, ministr práce a sociálních věcí a zmocněnec vlády pro lidská práva
s termínem do 30. 6. 2005.
Ve Zprávě za rok 2004 uvádí MS opět (stejně jako ve Zprávě za rok 2003) jako
formu splnění předmětného úkolu svoji podporu při zavádění nové skutkové podstaty –
trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě - jako
§ 215a TZ,
a
rovněž
prosazování
upraveného
znění
této
skutkové
podstaty
do
připravované velké novely tohoto zákona. MV a MS potom poukazují i na svůj přínos
v prosazování a tvorbě Návrhu. (K tomuto návrhu i ke zhodnocení právního ukotvení
ochrany obětí domácího násilí v ČR podrobněji viz výše.) Zmocněnec vlády pro lidská
práva zdůraznil svoji výhradně připomínkovou roli při plnění tohoto úkolu.
V rámci Opatření potom byly ve sledovaném období jednotlivé dotčené rezorty
v termínu do 30. 6. 2005 zavázány při přípravě určitých v dokumentu jmenovaných
právních předpisů zvážit i specifické návrhy posilující ochranu obětí domácího násilí před
tímto negativním jevem. Jednalo se zejména o zakotvení pozitivních změn v rámci práva
rodinného (dosud však není jasné, které z nich budou skutečně obsahovou součástí
v současné době vytvářeného návrhu novelizace Občanského zákoníku); zakotvení
povinnosti mlčenlivosti orgánů sociálně-právní ochrany o pobytu rodiče, který se stal
176
Konkrétnější informace lze nalézt např. v dokumentu Závěrečná zpráva „Péče o násilné jedince v rodině“ pro
MZd ČR. Praha prosinec 2004.
78
obětí domácího násilí v rodině s dítětem (vládní novela zákona o sociálně-právní ochraně
dětí s touto povinností v současné době teprve prochází legislativním procesem);
specifikace pojmu azylové domy s utajenou adresou určené obětem domácího násilí
v prováděcí vyhlášce k zákonu o sociálních službách (dosud však nedošlo ani k formulaci
předmětné vyhlášky) a stanovení podmínek pro akreditaci neziskových organizací
poskytujících odbornou péči osobám postiženým domácím násilím (návrh zákona
o sociálních službách v současné době teprve prochází legislativním procesem).
Lze konstatovat, že od předcházející Stínové zprávy došlo v této oblasti k jistému
pozitivnímu pokroku, avšak zatím jen v rovině de lege ferenda.
6.2.4. Monitorování kroků zaměřených na boj proti domácímu násilí
Bodem 3.3. Opatření byla MV uložena povinnost vždy do 31. 3. každého kalendářního
roku předložit vládě informaci o plnění177.
K realizaci tohoto úkolu byl vytvořen
monitorovací tým složený ze zástupkyň/zástupců MV, MS, MZd, MPSV, MŠMT, BKB
a koalice Koordona (podrobněji viz výše).
6.2.5. Evropská unie kontra ČR v kontextu problematiky domácího násilí na
ženách
Evropská unie, jejíž členkou se Česká republika stala 1. 5. 2004, se problematikou
domácího násilí rovněž zabývá, avšak v tomto směru zatím nevydala žádné akty
sekundárního práva.
Na období 2004 – 2008 vyhlásila Evropská unie mimo jiné komunitární akční
program DAPHNE II (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2004/803/EC)
s celkovým rozpočtem ve výši 50 mil. EUR. Tento program je určen k prevenci
a potlačování násilí na dětech, mladých lidech a ženách a k ochraně obětí a rizikových
skupin. Zapojit se v něm mohou veřejné nebo soukromé neziskové organizace a instituce
(instituce na úrovni místní správy, fakulty, výzkumné ústavy) působící na předmětném
úseku178. V praxi je však tento program otevřen pouze pro minimální množství
neziskových organizací v ČR, které se v jeho cílové oblasti angažují. Důvodem je
požadavek
značného
předfinancování
179
administrativní náročnost projektu
podpořených
projektů
a
dále
neadekvátní
.
177
První informace byla předložena vládě České republiky dne 20. 3. 2005 pod č.j. 552/05.
Základní dokumenty týkající se projektu Daphne II jsou umístěny na www.mvcr.cz (prevence kriminality).
179
Jako zajímavost lze uvést, že podle výpočtů proFem rovná se 1,- Kč vydaná v rámci tohoto projektu na
konkrétní práci pro cílové skupiny cca 100,- Kč vydaným na administrativní úkoly s projektem spojené (rozuměj
mimo jiné vlastní administrativní činnost, činnost kontroly např. ze strany Magistrátu a další kontroly ze strany
MPSV). Informace poskytla Mgr. Marie Lienau.
178
79
6.2.6. Výzkum v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím na ženách
Úkolem 2.9. Opatření bylo MZd, MPSV a MŠMT k termínu do 31.12.2005 uloženo
zrealizovat
kvalitní
a
důsledné
výzkumy
zaměřené
na
domácí
násilí
z hlediska
způsobených škod (zejména zacílené na zdravotní a sociální výdaje). MZd uvedlo, že
bude takto zaměřené projekty podporovat v rámci programu prevence kriminality, aniž
by bylo možno dohledat, jestli již někdy v minulosti takto zaměřené projekty za jeho
přispění proběhly. MŠMT potom konstatuje současný nedostatek finančních prostředků na
předmětnou aktivitu. MPSV zrealizovalo v prosinci 2005 projekt výzkumu pro potřeby
státu pod názvem Kvalita a dostupnost systému služeb pro oběti domácího násilí.
Výstupy z tohoto výzkumu dosud nejsou k dispozici, jejich využitelnost se předpokládá
především pro potřeby vedení dotačních řízení a dále při stanovování priorit rezortů
a v koncepčních pracích.
Nad rámec lze uvést, že zřejmě nejvýznamnější výzkumný počin týkající se
problematiky domácího násilí v ČR pořádal ve sledovaném období (v rozmezí let 2004 až
2006) Institut pro kriminologii a sociální prevenci náležející pod MS pod názvem Domácí
násilí se zaměřením na špatné zacházení se seniory v rodině, problematiku jeho
specifických forem, projevů a latence180.
6.3. Aktivity neziskového sektoru v oblasti domácího násilí na ženách
V současné
době
působí
v ČR
poměrně
velké
množství
neziskových
organizací
specializujících se na problematiku potírání domácího násilí ve společnosti z mnoha úhlů
pohledu. Jedná se zejména o:
1. Sekundárně
prevenční
činnost
(poradenství
obětem
domácího
násilí,
azylové
ubytování): za všechny lze jmenovat např. BKB, Rosa, proFem, Liga lidských práv projekt Poradna pro ženy v tísni, Acorus - psychosociální centrum, Magdalénium, o.s.,
Slezská diakonie - poradny Elpis atd.
2. Primárně
prevenční
činnost
(edukace,
kampaně,
lobbing
atd.)
na
celostátní
i regionální úrovni: za všechny lze jmenovat např. subjekty výše uvedené, Nesehnutí,
Amnesty International atd.
Většina z nich aktivně spolupracuje (ať už v rámci naplňování cílů ad hoc či
dlouhodobě) s obdobně zaměřenými organizacemi ze zahraničí.
Ve sledovaném období lze na poli ochrany společnosti před domácím násilím
z hlediska efektivnosti vyzvednout především následující akce neziskových organizací:
1. Aktivity BKB v rámci Aliance proti domácímu násilí při přípravě a prosazování nové
legislativy proti domácímu násilí (podrobněji viz výše). Zároveň však lze polemizovat
180
Více informací lze získat na adrese řešitelky projektu M. Martínkové e-mail: [email protected].
80
na téma, jaký vliv hrál v předmětné činnosti BKB fakt, že se jedná ze strany státu
o jednoznačně upřednostňovanou neziskovou organizaci181.
2. Aktivity BKB v rámci projektů Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího
násilí v Ostravě a Brně182.
3. Aktivity koalice Koordona v oblasti ochrany dětí – svědků domácího násilí mezi svými
rodiči183.
4. Informační
kampaň
koalice
Koordona
v roce
2004,
v jejímž
rámci
vznikl
i dokumentární film zaměřený na děti jako svědky domácího násilí.
5. Činnost
azylových
domů
se skrytou
adresou
(Magdalenium,
Rosa,
Acorus
-
psychosociální centrum a.j.), i jakoukoli další přímou práci všech neziskových
organizací v ČR pro oběti domácího násilí, byla-li prováděna bez následku sekundární
viktimizace.
6. Veškerou činnost směřující ke zvyšování citlivosti společnosti a její erudované edukaci
v předmětné problematice.
6.4. Závěr
Z výše uvedeného vyplývá, že ve sledovaném období došlo v oblasti řešení problematiky
domácího násilí na ženách od Stínové zprávy z roku 2004 k několika významným
pozitivním změnám, zároveň je však třeba konstatovat, že uspokojivému stavu z hlediska
efektivnosti je současné stadium vývoje ještě velice vzdáleno. Za jednu z nejzásadnější
pozitivních změn lze označit formulaci státní koncepce k řešení předmětné problematiky
vtělené do Opatření. Bohužel ve sledovaném období se většinu úkolů formulovaných
v Opatření i přes termíny stanovené většinou maximálně do konce roku 2005 nepodařilo
zúčastněným rezortům splnit.
Především je třeba ČR vytknout, že uspokojivé legislativní řešení domácího násilí
(korespondující s mezinárodními závazky ČR) dosud existuje jen v rovině de lege
ferenda; stále také chybí metodické pokyny pro většinu profesí přicházejících s domácím
násilím do přímého styku, stejně jako jejich systematické kvalitní proškolení v předmětné
tematice; právní statut azylových domů se skrytou adresou nebyl dosud ani formulován;
problematika dětí - svědků domácího násilí je státem ignorována zcela; chybí výzkum
zaměřený na zmapování domácího násilí v širších transformačních souvislostech atd.
Za problematický lze rovněž označit i přístup státu k neziskovým organizacím.
I přes některé pozitivní změny v této oblasti (viz výše) v přístupu státu k neziskovým
organizacím dosud stále ještě převládá nevyváženost.
181
182
183
Více informací, viz www.domacinasili.cz.
Více informací, viz www.domacinasili.cz.
Více informací, viz www.koordona.cz.
81
6.5. Doporučení
V oblasti domácího násilí na ženách lze ČR doporučit zejména:
1. propracovat lépe koncepci přístupu státu k předmětné problematice tak, aby
reflektovala i dříve opomíjené body (a stanovené úkoly plnit v určeném termínu),
2. přijmout komplexní právní úpravu efektivně chránící obětí domácího násilí,
3. posílit ochranu dětí - svědků domácího násilí,
4. uplatňovat rovný přístup k neziskovým organizacím (včetně důsledného rozlišování
aktivit státu od aktivit neziskových organizací),
5. systematicky vzdělávat a metodicky vést pracovníky a pracovnice všech profesí
přicházejících do bezprostředního kontaktu s obětmi domácího násilí v předmětné
problematice,
6. zajistit standardy pro poskytování pomoci osobám dotčeným domácím násilím,
7. systematicky zvyšovat citlivost společnosti a erudovaně edukovat veřejnost stran
předmětné problematiky a podporovat relevantní výzkumné projekty zaměřené na
předmětnou problematiku.
82
7. SEX JAKO PRŮMYSL
Martina Hynková a Adéla Souralová
Sex jako průmysl (či sexuální průmysl) zahrnuje velké množství praktik, ve kterých se
nějakým způsobem obstarává sex za peníze (ať již přímo, formou prostituce, či nepřímo,
např. pornografie). Práce v sexuálním průmyslu může být dobrovolná nebo nucená.
V prvním případě si žena či muž tuto formu práce svobodně zvolí, v druhém případě se
k ní dostávají jako oběti obchodu s lidmi184.
Sexuální
průmysl
tvoří
podstatný
podíl
světové
nelegální
ekonomiky
-
v celosvětovém měřítku se roční obrat pohybuje v řádech biliónů eur. Podle údajů ČSÚ
z roku 2003 činil obrat v oblasti prostituce na území ČR 8,7 miliard korun. Tento byznys
navíc
stále
roste
(např.
v posledních
letech
se
ČR
stala
významným
centrem
pornografické filmové produkce), což může být zapříčiněno tím, že byl legitimizován jako
přijatelná oblast podnikání. Proto je nutné, aby stát svou politikou dostatečně reagoval
na tyto změny, a to jak na institucionální, tak legislativní úrovni.
Politika států a činnost nestátních neziskových organizací (dále NNO) aktivních
v dané oblasti vycházejí při řešení dané problematiky ze dvou různých filozofických
hledisek. Na pracovnice a pracovníky v sexuálním průmyslu nahlížejí buď jako na oběti
genderově podmíněného násilí (v českém kontextu je to např. sdružení Česká katolická
charita) nebo z lidskoprávního hlediska jako na osoby, které (pokud si tuto profesi sami
zvolí) mají právo rozhodnout se, jak budou se svým tělem nakládat (např. La Strada
Česká republika, o.p.s. – dále jen La Strada).
Oblast sexuálního průmyslu jako takového není jednotně definována. V této
souvislosti je důležité podotknout, že česká vláda chápe sexuální průmysl velmi úzce
pouze v souvislosti s prostitucí a obchodováním s lidmi a není zřejmé, že by si kladla širší
otázky. Tento fenomén je však mnohem komplexnější a jeho negativní společenské
dopady jsou pravděpodobně velmi závažné. Je například evidentní, že existuje úzké
spojení mezi sexuálním průmyslem a mírou kriminality a že jednou z podmínek existence
a rozvoje sexuálního průmyslu je obchodování s lidmi. Nelze si asi také dělat iluze, že
rozvoj sexuální turistiky a pornografického průmyslu v ČR nemá vliv na výchovu mladých
generací a na společnost obecně. Bylo by proto na místě přemýšlet o tom, nakolik by měl
být sexuální průmysl brán jako legitimní forma podnikání a zda by se stát neměl snažit
o co největší omezení prostoru pro jeho existenci185.
184
Tzv. obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování (definice ministerstva vnitra ČR) či jinými slovy
za účelem práce v sexuálním průmyslu (definice mezinárodních organizací zabývajících se obchodem s lidmi)
tvoří pouze část daleko komplexnějšího fenoménu – dalšími účely jsou zejména: práce v domácnosti, nucené
práce, sňatek a žebrota. Pro účely této kapitoly je relevantní pouze účel práce v sexuálním průmyslu.
185
Na ČR je v zahraničí nahlíženo ve vztahu k prostituci jako na zemi mimořádně liberální. Důkazem tohoto
nelichotivého posouzení je hodnocení Rezoluce Evropského Parlamentu k České republice, kterou roku 2000
schválil Evropský Parlament. Pod bodem 11 se uvádí: „Česká republika by měla věnovat přednostní pozornost
problematice sexuální turistiky, dětské prostituci a obchodování se ženami v pohraničních oblastech Německa
83
7.1. Popis současného stavu
7.1.1. Situace obchodu s lidmi za účelem práce v sex průmyslu
K velkému nárůstu obchodování s lidmi došlo v souvislosti se změnou politického režimu
v roce 1989 a se změnami v celém postkomunistickém bloku. Objevil se problém do té
doby neznámý – nezaměstnanost. Jedním z řešení této situace byla migrace za prací
hnaná přetrvávajícím mýtem lehkého a pokojného života v bohatších zemích a euforií
spojenou s otevřením státních hranic186. Jako další faktory ovlivňující situaci obchodování
s lidmi můžeme jmenovat maskulinizaci úspěchu a moci, orientaci na principy tržního
hospodářství,
nerovnoměrnou
toleranci
sexuálního
distribuci
průmyslu
bohatství
ve
jako
světě,
legitimní
formy
rozvoj
sexuální
podnikání,
turistiky
v postkomunistických zemích a s ním související zvyšující se poptávku po levném,
prodejném sexu, ale také využívání nerovností mezi muži a ženami a vnímání žen jako
(sexuálních) prodejných objektů.
Směr obchodování můžeme zjednodušeně popsat jako z chudých zemí do zemí
ekonomicky silnějších. Postupující transformace zvyšující ekonomickou úroveň ČR
a sousedství s Německem a Rakouskem vedlo v průběhu 90. let 20. století k proměně
postavení ČR ze země původu na tranzitní a především atraktivní cílovou zemi
v současnosti (především pro obchod ze zemí bývalého SSSR, Slovenska a některých
asijských zemí). Obchod s lidmi je jednou z nejvýnosnějších forem organizovaného
zločinu. Protože pachatelé využívají bezmocného postavení svých obětí (které jsou
většinou na území daného státu nelegálně), je velmi obtížné tento typ organizovaného
zločinu odhalit a potrestat (ve srovnání např. s nelegálním obchodem s drogami,
zbraněmi).
7.1.2. Situace v oblasti prostituce
Také prostituce se začíná rozmáhat po listopadovém převratu, a to z obdobných důvodů
jako obchod s lidmi. Svůj podíl na tom mělo i zrušení zákona o příživnictví (ustanovení
§ 203), který byl účinnou formou státní kontroly.
V průběhu 90. let několikanásobně vzrostl počet osob živících se prostitucí
i rozmanitost nabízených forem. Velká konkurence vedla ke změnám metod přilákání
zákazníka, došlo k přesunu těžiště prostituce z uzavřených prostor (hotelů, barů atd.) na
ulici či dálnici. Zároveň ale došlo k jisté „profesní kvalifikaci“, jejíž pozitiva můžeme vidět
a České republiky. Evropská komise a vláda České republiky se vyzývají k přijetí efektivních opatření k řešení
uvedených problémů.“
186
Trafficking in Human Beings in Central Europe. Praha: La Strada Czech Republic 2005.
84
především v rozšířenosti používání kondomů chránících před přenosem pohlavních
chorob187.
7.2. Legislativní zajištění
7. 2.1. Legislativa upravující obchodování s lidmi
Přijetí prvního poválečného trestního zákona (č. 86/1950 Sb.) v roce 1950 zavedlo nový
trestný čin – obchodování se ženami (ustanovení § 243). Stejná definice byla přijata i do
novelizovaného trestního zákona č. 140/1961 Sb. (jako § 246). Po roce 1989 bylo
provedeno několik novelizací, avšak základní skutková podstata zůstala beze změny,
došlo pouze ke zpřísnění postihů.
Významná změna ustanovení § 246 byla provedena novelou č. 134/2002 Sb.
Došlo k předefinování trestného činu z obchodování se ženami na obchodování s lidmi
za účelem pohlavního styku. V souladu s rovností mezi pohlavími již novela
nerozlišovala, zda jde o obchodování dítěte, ženy či muže. Její nevýhodou ale bylo úzké
vymezení obchodování s lidmi. Novela totiž nedefinovala obchodování za dalšími účely
(nucená práce, žebrota atd.) a obchodováním rozuměla pouze obchod uskutečněný přes
hranice státu.
Poslední a nejvýznamnější změnou byla novela trestního zákona č. 537/2004 Sb.
(nabyla účinnosti 1. 11. 2004), která zrušila stávající ustanovení § 246 a nahradila jej
ustanovením § 232a Obchodování s lidmi188. Další důležitou změnou bylo odstranění
podmínky překročení hranic a zavedení trestnosti obchodování s lidmi i v rámci hranic,
jež lze považovat za reakci na proměnu České republiky ze země zdrojové na zemi
cílovou. Dalším neméně významným krokem bylo rozšíření trestnosti i na další účely
obchodování s lidmi – vedle pohlavního styku se považuje za trestné obchodování s lidmi
za účelem jiných forem sexuálního vykořisťování, otroctví, nevolnictví, nucené práce
a jiných forem vykořisťování.
Velkým nedostatkem české legislativy zůstává mimo jiné to, že policisté/ky nemají
zákonné právo vstoupit do objektu, o němž předpokládají, že v něm dochází k nucené
práci v sexuálním průmyslu, pokud nemají přímé podezření na konkrétní trestnou
činnost. Do některých částí objektu mají přístup zamezený úplně (např. obytné části).
187
Malinová, H. Vývoj prostituce po roce 1989. Ulice – silnice – dálnice. Praha: proFem 1996.
Tento paragraf obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty – jednu postihující obchodování s osobami
mladšími 18 let (které je trestné v každém případě, i když nebylo použito prostředků k donucení), druhou
postihující obchodování žen a mužů starších 18 let (to je trestné, pokud bylo použito násilí, pohrůžky násilí, lsti,
zneužití omylu, tísně nebo závislosti).
188
85
7.2.2. Legislativa upravující prostituci
Otázka prostituce není českým právním řádem komplexně řešena. Do jisté míry jsou
právně regulované pouze některé nejzjevnější problémy s ní související.
Dosud platnou právní úpravou, která byla přijata za účelem regulace prostituce, je
zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb.
A zákona č. 88/1950 Sb. Předmět úpravy tohoto zákona byl provedenými novelizacemi
zásadně omezen. Jeho platné znění se výhradně omezuje na zákaz zřizování a udržování
nevěstinců a na povinnost státní správy zřizovat ústavy, v nichž se „řemeslným
prostitutkám“ zajistí dočasný útulek.
Vykonávání prostituce lze podle stávajícího právního systému postihovat jako
přestupek, a to podle § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V některých
případech může být vykonáváním prostituce na veřejném prostranství naplněna
i skutková podstata trestného činu výtržnictví (ustanovení § 202 trestního zákona).
Regulace prostituce je zčásti opatřena zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích189.
Trestněprávně lze stíhat pouze některé negativní jevy, které doprovázejí prostituci –
trestná činnost páchaná na osobách provozujících prostituci. Např. jestliže někdo
v současnosti nutí k prostituci cizinku nebo občanku ČR v České republice, jedná se
o kuplířství podle ustanovení § 204 odst. 1 trestního zákona; dále také obchodování
s lidmi za účelem pohlavního styku, ale i samotná trestná činnost těchto osob (např.
krádež).
Již počátkem 90. let byly některými poslaneckými iniciativami vyvinuty snahy
o přijetí Zákona o regulaci prostituce190. Tyto návrhy nebyly ale dostatečně široce
diskutovány a stát byl v této oblasti výmluvně pasivní. Až v roce 1999 připravilo MV
návrh věcného záměru zákona o regulaci prostituce. Usnesením č. 387 ze dne
28. 4. 2004 vláda tento věcný záměr schválila a zároveň uložila úkol 1. místopředsedovi
vlády a ministrovi vnitra zpracovat a vládě do 29. 4. 2005 předložit návrh zákona
o regulaci prostituce. Vzhledem k tomu, že ČR je vázána Úmluvou o potlačování a zrušení
obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1951, se kterou je věcný
záměr v rozporu, je v usnesení rovněž uložen úkol zpracovat a vládě předložit návrh na
vypovězení této Úmluvy.
189
Na základě tohoto zákona mohou obce k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku stanovit obecně
závaznou vyhláškou, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými
mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou
vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti
zakázány. Podobně upravuje problematiku také zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.
190
Cílem této právní úpravy prostituce je poskytnout rámec, v němž bude možné prostituci kontrolovat
a regulovat. Pomocí právní úpravy by mělo být možné prostituci omezit, odlišit dobrovolnou prostituci od
nedobrovolné, zajistit zdravotní a hygienické podmínky jejího provozování a poskytnout nedobrovolně se
prostituujícím osobám možnost ochrany.
86
7.3. Institucionální zajištění
7.3.1. Instituce pod patronací státu
Odbor bezpečnostní politiky MV je gestorem problematiky obchodování s lidmi
a přípravy legislativy zaměřené na regulaci prostituce. Odpovídá mimo jiné za koordinaci
aktivit ostatních útvarů MV, policie, ostatních rezortů a nevládního sektoru. V ČR nebyl
dosud ustaven národní reportér, který by jako nezávislá instituce získával, uchovával
a analyzoval informace o obchodu s lidmi, o jeho vývoji a efektivitě boje proti němu. Tuto
funkci prozatím zastává právě ředitel Odboru bezpečnostní politiky MV a zůstává otázkou,
nakolik objektivně a dostatečně může tuto práci vykonávat.
Odbor
prevence
kriminality
se
zabývá
především
prevencí
v oblasti
obchodování s lidmi. Za to Cizinecká a pohraniční policie provádí zejména kontroly
v klubech a veřejných domech. Není ale oprávněna provádět vyšetřování ani potírat
obchodování s lidmi.
Další státem zřízenou složkou je specializovaný útvar Policie ČR Útvar pro
odhalování organizovaného zločinu, v jehož rámci působí speciální odbor zabývající
se obchodováním s lidmi. ÚOOZ se však dlouhodobě potýká s problémy jako je špatná
komunikace s dalšími policejními složkami a zejména s nedostatečným personálním
zajištěním pro řešení narůstajícího počtu případů.
Dále pak např. Správa uprchlických zařízení MV zahájila v roce 2002 v rámci
projektu ANNA informační působení na žadatelky o azyl (cílem projektu je poskytovat
pomoc ženám ve složité životní situaci, naučit je zvládat situace, s nimiž se v určitých
fázích svého života setkají).
7.3.2. Nestátní neziskové organizace
NNO Rozkoš bez rizika se zaměřuje především na problematiku prostituce. Snaží se
tyto ženy kontaktovat na ulici a v klubech a poskytnout jim lékařskou péči. Působí nejen
v Praze (zde od roku 1992), ale nově od 1. 6. 2005 zahájilo svoji činnost poradenské
centrum také v Brně.
Jedinou NNO, která působí na území ČR a která se výhradně zabývá tematikou
obchodu s lidmi, je La Strada (založena v r. 1995), která se soustředí především na
ovlivňování koncepčních a systémových opatřeních vlády, na prevenční vzdělávací
aktivity (např. pro policii) a sociální pomoc obchodovaným osobám. Disponuje i azylovým
ubytováním, jehož provoz ale dlouhodobě čelí nedostatku finančního zabezpečení. Při své
činnosti se snaží úzce spolupracovat s dalšími NNO a pro mnoho regionálních organizací
(např. na Chebsku) funguje jako „zastřešující“ organizace, vypomáhá jim při jejich práci
s klientkami a zajišťuje ty služby, jenž nejsou v jejich kapacitách.
87
V roce 2004 vypracovala La Strada doporučení Vládě ČR v oblasti obchodu s lidmi.
Většina těchto doporučení se týká nutných legislativních změn. Dále upozorňuje na
nutnost vzdělávat pracovníky/ice Policie ČR, samosprávy, soudců a soudkyň a obecně
zvýšit podvědomí o daném problému (např. začleněním informací o něm do školských
osnov).
Sdružení Česká katolická charita poskytuje sociální a zdravotní služby,
lékařskou péči, poradenství a vzdělávání, krizovou a následnou pomoc obětem obchodu
s lidmi aj. Pro téma obchodu s lidmi byl v rámci České katolické charity vytvořen
speciální projekt Magdala, jenž v sobě zahrnuje koordinační centrum zprostředkující
chráněné utajené ubytování a linku pomoci. Díky rozmanitosti poskytovaných služeb
disponuje Česká katolická charita rozsáhlou sítí charitních zařízení, takže její aktivity mají
celorepublikový dosah. Jejími klientkami jsou zejména matky s dětmi a těhotné ženy.
IOM – Mezinárodní organizace pro migraci se zaměřuje především na tvorbu
preventivních programů. V otázkách prevence je podle IOM třeba klást důraz na cizinky,
které přicházejí pracovat do ČR, a na osvětu zákazníků.
V rámci Chebska pak působí mnoho jiných státních a nestátních organizací
věnujících se oblasti prostituce jako PREV Centrum, Time for Life in the Street,
KARO/Marita P, Služba kriminální policie a vyšetřování v Chebu aj.
7.3.3. Spolupráce státu a NNO
Spolupráce státu a NNO probíhá na různých úrovních zejména jako kooperace např.
formou odborných konzultací při předkládání projektů, formou přednáškové činnosti,
mediálních kontaktů, odborných seminářů apod. Stále ale chybí fungující systém
spolupráce mezi těmi subjekty, které jsou zapojeny do pomoci obětem obchodování
s lidmi.
I přes
nejednotnost
spolupráce státu
s NNO zabývajícími se sexuálním
průmyslem došlo v průběhu posledních let k několika významným součinnostem těchto
institucí.
IOM Praha například ve spolupráci s La Stradou a za podpory orgánů státní správy
(zejména MV a MŠMT) realizovala v letech 1999 – 2000 velkou informační kampaň proti
obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi. V současnosti se objevuje naléhavá
poptávka ze strany NNO a potřeba obdobnou kampaň zopakovat, aby se tak více
a kontinuálně
šířilo
povědomí
o
dané
problematice.
Dále
také
došlo
k realizaci
preventivního programu 1999/2000, na němž se podílela mimo jiné IOM. Tento program
byl co se týče formy a obsahu velmi kvalitní. V současnosti by ale měl být aktualizován
(tj. zaměřen především na cizince/ky, kteří přicházejí do ČR za prací).
V roce 2002 se rozvíjela spolupráce MV s La Stradou a Českou katolickou charitou
v rámci přípravy startovní fáze projektu OSN Prevence, potlačování a trestání obchodu
s lidmi, zvláště se ženami a dětmi. Tyto organizace vysílají pravidelně své zástupkyně/ce
88
do pracovní skupiny k obchodu s lidmi koordinované Odborem prevence kriminality MV.
Dále se účastní připomínkování a konzultací k modelu ochrany obětí a svědka
obchodování s lidmi, které výše uvedený odbor zpracovává.
Významnými subjekty spolupráce MV v rámci Národní strategie boje proti obchodu
s lidmi191 (dále jen Strategie) – Modelu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi za
účelem sexuálního vykořisťování (dále jen Model) – byly pro rok 2004 pouze tři NNO, a to
La Strada, Česká katolická charita a Mezinárodní organizace pro migraci IOM. Pro rok
2005 byly k těmto třem organizacím přiřazeny také národní koordinátor – 1. náměstek
ministra vnitra, Odbor prevence kriminality MV – sekretariát národního koordinátora
a Rozkoš bez rizika, a to z důvodu zavedení nového způsobu financování, díky němuž byl
umožněn vstup do programu i dalším NNO.
La Strada úzce spolupracuje s policejními složkami specializovanými na obchod
s lidmi, přičemž spolupráce s velmi dobře informovaným ÚOOZ je danou NNO hodnocena
jako velice dobrá. Dále také spolupracuje s MV a MPSV, a to zejména co se týče otázky
prevence a vzdělávání. Naopak Rozkoš bez rizika, jež přímo kontaktuje své klientky –
prostitutky na ulici a v klubech, usiluje o zlepšení spolupráce s policejními složkami. Práci
této organizace totiž často ztěžují policejní razie, policie tak narušuje proces získávání
důvěry při kontaktování klientek.
Není ale zcela patrné, zda je řetěz symbolizující složky, které se angažují v boji
proti obchodu s lidmi, komplexní a zda jsou vyšetřování, péče o oběti a prevence
provázány nutnou součinností.
Spolupráce jednotlivých NNO se jeví být na dobré úrovni. Mnoho z nich má
podobné či shodné cíle, často se také jejich služby doplňují, přičemž zásadním hlediskem
jsou potřeby konkrétní klientky (např. pokud se do La Strady dostane klientka, matka
s dětmi či těhotná žena, tato organizace kontaktuje Českou katolickou charitu, jež se na
pomoc těmto klientkám specializuje). Dále mají NNO také velmi komplexní zkušenosti
např. při řešení sociálních a zdravotních problémů souvisejících s prostitucí – zejména
s její
prevencí.
NNO
vzájemně
spolupracují
především
při
distribuci
a
tvorbě
preventivních materiálů, při realizaci prevence onemocnění HIV/AIDS v rámci přímé
terénní práce – streetwork aj. Jejich spolupráce je ale ovlivňována přidělováním dotací
a vybavení. Je zjevné, že pokud daná NNO usiluje o úspěšné působení, musí se
v současných často nepříznivých podmínkách chovat konkurenčně, což má na její
spolupráci s ostatními NNO negativní dopad.
7.4. Finanční zajištění
Jedním z prvních projektů realizovaných v rámci boje proti obchodu s lidmi v ČR byl
projekt PHARE Posilování boje proti obchodování s lidmi, který byl schválen a také
191
Podrobněji viz dále.
89
financován Evropskou komisí v roce 2003, přičemž česká strana přispěla zhruba 20%.
Partnerem MV ČR bylo v tomto projektu britské ministerstvo vnitra a nizozemské Národní
centrum
pro
institucionální
mezinárodní
a
policejní
administrativní
spolupráci.
kapacity
ČR
v
Základním
boji
proti
cílem
bylo
obchodování
posílení
s
lidmi
a nelegálnímu organizování prostituce.
Dalším důležitým krokem při podpoře boje proti obchodu s lidmi bylo vyhlášení
Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi. Tento program byl vyhlášen pro
léta 2004 – 2005192 MV – Odborem prevence kriminality, a to v rámci Strategie prevence
kriminality na léta 2004 – 2007. Udělené dotace mají být využity na podporu a ochranu
obětí zařazených do Modelu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi za účelem
sexuálního vykořisťování, který popisuje Národní strategie boje proti obchodování s lidmi
za účelem sexuálního vykořisťování v České republice. Dotace ze státního rozpočtu se
poskytuje do výše maximálně 70 % celkových výdajů. Do konce května 2004 (ukončení
projektu OSN) byly aktivity spojené s aplikací Modelu hrazeny z rozpočtu projektu OSN.
V současné době jsou náklady na péči o oběti financovány z prostředků vyčleněných ze
státního rozpočtu na Strategii prevence kriminality na léta 2004 – 2007.
V letech 2001 – 2003 byly MPSV podpořeny samostatné projekty zaměřené na
pomoc osobám ohroženým prostitucí, ale pro léta 2001 a 2002 nejsou dostupné
informace o příjemcích. V roce 2003 byly ze státního rozpočtu MPSV podpořeny:
La Strada, program Sociální podpora obětí obchodu se ženami, Rozkoš bez rizika,
program Nejsme na to samy, Sdružení Česká katolická charita, programy: Resocializační
program pro oběti obchodu se ženami, Charita proti násilí páchaném na ženách –
obětech obchodování s lidmi a Centrum pro krizovou pomoc ženám – obětem obchodu.
V roce 2004 MPSV udělilo dotaci La Stradě na stejný projekt jako v roce
předešlém. Další podpořenou NNO bylo Sdružení Česká katolická charita, jež pro tento
rok měla připraveno několik projektů. Podporu získal pouze jeden, a to Charita proti
obchodování s lidmi. Poslední MPSV dotovanou NNO byla Rozkoš bez rizika. Ta pro tento
rok získala podporu na dva své projekty: Nejsme na to samy a Brno je zlatá loď.
Pro rok 2005 La Strada opět získala dotaci na stejný projekt jako v minulých
letech. Podobně i Rozkoš bez rizika získala dotaci pro oba své projekty (viz rok 2004).
Pouze u Sdružení Česká katolická charita došlo k výrazné změně. Tato NNO pro tento rok
žádala o dotace na nový projekt Magdala – pomoc obětem obchodování s lidmi a nucené
prostituce (lokality Blansko a Znojmo), jenž spolu se dvěma již zaběhnutými programy
(Charita proti násilí na ženách – obětech obchodování s lidmi a domácího násilí
a Resocializační program pro oběti obchodu se ženami) byl MPSV finančně podpořen.
Rezort MPSV vybrané NNO v oblasti obchodu s lidmi a prostituce sice finančně
podporuje, avšak tyto dotace zabezpečují pouze projekty, které daná organizace
192
Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi byl vyhlášen i pro rok 2006.
90
realizuje, nikoli zabezpečení personální či organizační. NNO se tak neustále potýkají
s finančními problémy (viz kapitola 9).
7.5. Přístup k obětem
Zacházení s konkrétními obětmi je negativně ovlivněno neinformovaností veřejnosti
o daném tématu, genderovými a rasovými stereotypy i nedostatečným vzděláním
policejních složek. V důsledku nedůvěry obětí v policejní složky je počet těch, jež se
jejich prostřednictvím dostanou do péče NNO, nízký. Přitom jsou to právě policisté,
s nimiž oběť primárně přichází do kontaktu a kteří jsou jedni z prvních, kdo začíná případ
té které oběti řešit (např. kontaktováním příslušné NNO). Velkým nedostatkem jsou
podmínky pro ochranu a rehabilitaci obětí. Až na azylová zařízení provozovaná NNO zde
neexistuje ucelený systém, který by obětem nabídl možnost řešit svoji situaci.
Další skutečností, kvůli které je ČR kritizována (např. Ministerstvem zahraničních
věcí USA), je udělování podmíněných či velmi nízkých trestů v souvislosti s obchodem
s lidmi193. Malá informovanost o důsledcích obchodování s lidmi vede k podceňování
tohoto fenoménu a také prohloubení nedůvěry obětí ve státní aparát. Je proto důležité
intenzivně vzdělávat soudkyně a soudce, udělovat odpovídající tresty (ať již odnětí
svobody nebo majetkové) a zdůrazňovat tak závažnost dané problematiky.
Důležitým krokem k systematizaci práce s obětmi bylo vyhlášení výše zmíněného
Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi (dále jen Program). Jeho velkým
nedostatkem je primární zájem o informace, které může obchodovaná oběť poskytnout,
nikoli o oběť jako takovou. Zařazení osob do Programu se uskutečňuje na základě
doporučení policie a pokud ta uzná, že daná osoba jí nemůže poskytnout dostatečné
údaje, ztrácí oběť možnost využít služeb poskytovaných v rámci programu.
Nejčastějšími potenciálními obětmi sexuálního průmyslu jsou migrantky z jiných
zemí (většinou postkomunistických nebo asijských). Významných faktorem, jenž
ovlivňuje zahájení a průběh trestního stíhání pachatelů obchodování s lidmi, je
nedostatek zájmu o tyto osoby. Navíc skutečnost, že tyto ženy jsou obětmi závažného
trestného činu, je často zlehčována. Cizinky, jež nejsou identifikované jako oběti
obchodu s lidmi (nezařazeny do programu), nemají žádný přístup k relevantní, zejména
sociální pomoci. Jsou ve většině případů okamžitě vyhoštěny. Toto uplatňování sankcí za
porušení cizineckých předpisů, k nimž došlo v důsledku obchodování, znemožňuje
uplatnění práv těchto osob a zvyšuje riziko jejich znovu-obchodování.
Legislativní opatření ČR nejsou k cizinkám – obětem obchodu s lidmi – nijak
nakloněna. Např. možnost využití odškodnění oběti podle zákona č. 209/1997 Sb. je
dostupná pouze pro občanky ČR. Dalším důležitým opatřením ve vztahu k cizinkám je
193
Např. v roce 2004 bylo za trestný čin obchodování s lidmi odsouzeno 12 osob, z toho 9 k podmíněnému
trestu. Mnoho pachatelů navíc bývá stíháno za trestný čin kuplířství, jehož tresty jsou mírnější.
91
zákon č. 362/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Ten totiž neupravuje
postavení cizích státních příslušníků/ic, kteří/které se stali na území ČR obětmi
obchodování s lidmi a kteří/které pobývají na našem území převážně nelegálně.
Pokud jsou však oběti-cizinky zařazeny do Programu, jejich pobyt je legalizován
a mohou tak získat vízum za účelem strpění194, díky kterému mají možnost vstoupit na
trh práce195. Tyto ženy mají třicetidenní lhůtu na rozmyšlení, zda chtějí spolupracovat
s orgány činnými v trestním řízení. Mnohdy však dochází k tomu, že začnou být stíhány
za nelegální pobyt na území ČR ještě před vypršením této lhůty. Tím ztrácí jakékoli
nároky na ochranu a mohou být okamžitě vyhoštěny.
Co se ale týče zajištění dostatečného sociálního zabezpečení cizinek – obětí
obchodu s lidmi, i v tomto směru česká legislativa poněkud pokulhává. Nároky na různé
dávky jsou téměř ve všech případech vázány na podmínku trvalého pobytu na území ČR.
Chybí zde stále systémové řešení situace cizinek v oblasti poskytování sociálních dávek
a zajištění sociální péče pro tyto osoby.
7.6. Aktivity vlády a jejích ministerstev
7.6.1. Aktivity Vlády ČR
Ve vládním dokumentu Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů
a žen (dále jen Priority) je problematika obchodování s lidmi řešena jako jedna z „dalších
forem násilí páchaného na ženách“, přičemž daleko větší důraz je zde kladen na domácí
násilí. Již Priority z roku 1998 vybízely k podpoře interdisciplinárních týmů spojujících
zdravotní, sociální, právní a policejní pomoc při odhalování a stíhání případů násilí na
ženách, ale ty dodnes neexistují (viz Stínová zpráva z roku 2004).
V dubnu 2002 byla ustavena mezirezortní pracovní skupina s cílem navrhnout
koncepci koordinovaného a efektivního systému boje proti násilí na ženách a vytvořit bázi
pro praktické postupy v oblasti řešení problému domácího násilí v České republice196. Za
tímto účelem byl realizován modelový projekt, jehož jediným zájmem bylo pouze domácí
násilí. Původní záměr, tedy boj proti násilí na ženách (do něhož je zahrnuto vedle
domácího násilí i obchodování s lidmi), nebyl naplněn. Celý průběh ustanovování
interdisciplinárního týmu a následné výsledky jeho aktivit svědčí o nesystematické
a špatně koordinované činnosti odpovídajících orgánů (MV, MPSV a MZd, jejichž
ministři/ministryně
za
splnění
této
priority
odpovídali)
a
malé
informovanosti
o problematice obchodování s lidmi.
194
Toto vízum uděluje policie cizinci, jemuž při vycestování z území brání překážka na jeho vůli nezávislá.
V souladu s ustanovením § 36 zákona o pobytu cizinců policie stanoví dobu platnosti víza za účelem strpění
pobytu na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 365 dnů. Dobu platnosti lze opakovaně prodloužit.
195
Nově přijatý Zákon o zaměstnanosti (č. 537/2004 Sb.) zavedl kategorii cizinců, kteří mohou dostat pracovní
povolení bez ohledu na situaci na trhu práce. Tuto změnu můžeme chápat jako důležitý krok ke zlepšení
prevence obchodování s lidmi.
196
http://www.mvcr.cz/dokument/2005/rovnost/rovnost5.pdf
92
Nejenže se Priority obchodování s lidmi explicitně nevěnují, často navíc dochází
k zaměňování pojmů „násilí na ženách“ a „domácí násilí“ – zatímco jednou zahrnuje první
zmíněný
termín
vedle
domácího
násilí
také
jiné
formy
násilí
(tedy
jmenovitě
i obchodování s lidmi), podruhé je používán jako synonymum domácího násilí. To vede
k neporozumění konkrétním aktivitám vlády v dané oblasti a ke zlehčování závažnosti
obchodování s lidmi. Natolik složitou a spletitou problematiku, jakou představuje obchod
s lidmi, je nutné vyčlenit do samostatné agendy a prioritně se jí zabývat a řešit ji. Otázku
prostituce Priority neřeší vůbec.
7.6.2. Aktivity ministerstev
Nejaktivnějším rezortem zabývajícím se tematikou sexuálního průmyslu je MV. To
je také autorem několika dokumentů zaměřených na obchodování s lidmi a prostituci.
7.6.2.1. Aktivity MV
Priority a postupy Ministerstva vnitra při prosazování rovnosti mužů a žen (dále jen
Priority MV) byly poprvé realizovány v roce 2001 a na ně navázalo Plnění opatření
Ministerstva vnitra České republiky při prosazování rovnosti žen a mužů (dále jen Plnění).
V těchto rezortních prioritách je oblasti obchodování s lidmi věnována větší pozornost než
v prioritách vládních, což je dáno rozdílnou kapacitou a šířkou tematického záběru.
Konkrétní priority se však shodují, opět je zde patrný důraz na téma domácího násilí.
Převážná většina aktivit se odehrává na poli vzdělávání, které probíhá za spolupráce
státu a příslušných NNO, a to jak formou v rámci státní správy, tak formou veřejných
kampaní či kulatých diskuzních stolů197. Kampaň proti násilí na ženách již proběhla
a v současnosti se usiluje o její opětovnou realizaci.
Až do roku 2003, kdy byla vydána Národní strategie boje proti obchodování s lidmi
za účelem sexuálního vykořisťování v České republice, nebyla oblasti obchodu s lidmi
věnována dostatečná pozornost, obchod s lidmi byl zahrnut do dokumentů týkajících se
organizovaného zločinu. V souvislosti s vyhodnocením této strategie198, ke kterému došlo
po dvou letech od jejího schválení, a s legislativním rozšířením definice obchodování
s lidmi byla vydána Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období 2005 –
2007). Ověřitelnost uskutečnění těch úkolů, jenž měly být v roce 2005 splněny či plněny
v jeho průběhu, je značně problematická. Jde totiž o úkoly týkající se úprav interních
197
V roce 2004 bylo uspořádáno pět regionálních kulatých diskuzních stolů (z toho čtyři v rámci projektu
Phare), což se vzhledem k závažnosti a šíři problému zdá jako nedostačující.
198
Hodnotící zpráva o implementaci Národní strategie boje proti obchodování s lidmi v České republice byla
uskutečněna v rámci projektu Phare „Posilování boje proti obchodování s lidmi“. Ke zvýšení efektivity Národní
strategie je zapotřebí průběžná evaluace, která by již v chodu odkrývala nedostatky, jež by se mohly
eliminovat.
93
předpisů, osnov apod. Přesto se dá schválení Národní strategie považovat za významný
krok k systematickému řešení otázky obchodování s lidmi199.
Dalším dokumentem zmiňujícím tematiku obchodu s lidmi je Strategie prevence
kriminality na léta 2004 – 2007. V tomto dokumentu je však obchodování s lidmi řešeno
pouze jako jedna z mnoha oblastí, jimž se Strategie věnuje. Z toho důvodu toto téma
není pojímáno nijak do hloubky.
Rezort MV se dlouhodobě zabývá také otázkou prostituce, přičemž ji vnímá jako
jednu ze svých priorit. Z jeho strany je v současné době vyvíjena snaha směrem k právní
úpravě regulace prostituce (více viz výše), která posílí pravomoci policie a dalších úřadů,
a tím i roli státu. Východiskem pro její zpracování se staly dva materiály: Rozbor
problému souvisejících s prostitucí a vymezení podmínek jejich systémového řešení (dále
jen Rozbor) schválený usnesením vlády č. 331 ze dne 14. 4. 1999, a Návrh opatření
k řešení problému souvisejících s prostitucí schválený usnesením vlády č. 1145 ze dne
15. 11. 2000. Analytická část Rozboru je považována za zatím nejucelenější existující
materiál popisující situaci v oblasti prostituce v ČR a její vývoj od roku 1990 do roku
1999. Z ní jednoznačně vyplynula potřeba změnit postoj státní administrativy nejen
k problémům, které prostituci provázejí, ale i k podnikání v
sexuálních službách a
k prostituci jako takové. Tato analýza se i přes svůj přínos nyní jeví jako zastaralá,
neboť Zákon o regulaci prostituce dosud nebyl přijat a situace v oblasti tohoto jevu došla
v průběhu následujících let jistých změn.
7.6.2.2. Ostatní rezorty
Mezi další rezorty zabývající se tematikou sexuálního průmyslu patří především MŠMT
a MZd. MŠMT se v souvislosti s problematikou obchodování s lidmi poprvé objevilo
Prioritách pro rok 2001, kde je jedním ze subjektů odpovídajících za uskutečnění
kampaně o nepřijatelnosti násilí na ženách. Zpráva za rok 2004 uvádí rozhodnutí MŠMT
v daném roce takovou kampaň nerealizovat (ani se na realizaci takové kampaně
nepodílet), s odůvodněním, že v roce 2003 proběhly (na sobě nezávisle) dvě kampaně –
vládní a nevládní – které oblast násilí na ženách tematizovaly.
MZd zpracovalo v roce 1993 Rozbor situace v oblasti potírání pohlavních chorob
a boje s prostitucí, kuplířstvím a obchodováním s ženami a dětmi. V současnosti probíhá
Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v České republice v období let 2003 –
2007, který má zajišťovat zvláštní poradenství pro prostituující ženy směřující k omezení
vzniku a šíření HIV/AIDS200. Povaha tohoto poradenství, forma práce s danými ženami
ani povaha spolupráce s NNO nejsou v programu specifikovány.
199
S tematikou sexuálního průmyslu úzce souvisí komerční sexuální zneužívání dětí, jehož institucionální
a koncepční rámec byl vybudován již v roce 2000. Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání
dětí byl schválen celkem třikrát – na léta 2000 – 2002, 2002 – 2004 a 2004 – 2006.
200
Souhrnná zpráva o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen za rok 2004.
94
MPSV
se
kromě
finanční
podpory
vybraným
NNO
systematicky
tematice
sexuálního průmyslu nevěnuje, zařazuje ji pouze okrajově do programů sociální
prevence.
7.6.3. Výzkumy v oblasti sex průmyslu
Téma obchodu s lidmi a prostituce nebylo až do nedávné doby podrobeno
výzkumu, což odráží tehdejší postoj státních orgánů k této oblasti, která stála spíše na
okraji zájmu. V současné době se situace ve výzkumné činnosti posunula o něco dále, ale
stále ještě nedošlo k jejímu dostatečnému zmapování.
Odbor bezpečnostní politiky MV zadal dva výzkumy na zmapování situace obchodu
s lidmi v ČR. Jednalo se o Pilotní výzkum prostředí obchodu se ženami na území České
republiky, který vypracovala Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v období prosinec
2004 – únor 2005. Druhým výzkumem byl Výzkum obchodu s lidmi především za účelem
nucené
práce,
jehož
realizátorem
byla
NNO
Intermundia,
o.p.s.
Tento výzkum
uskutečněný v období únor – duben 2005, jehož cílem byl popis mechanismu
obchodování s lidmi za účelem nucené práce, reagoval svým zaměřením na rozšíření
definice obchodování s lidmi v trestním zákoně.
Dále pak Institut pro kriminologii a sociální prevenci vypracoval výzkum
Obchodování se ženami z pohledu České republiky, jenž byl publikován v srpnu 2004.
Uvedená výzkumná činnost svědčí o zvýšeném zájmu o zmapovaní problematiky
obchodu s lidmi. Je ale nutné ve snahách o průběžné monitorování této oblasti
pokračovat a využívat při nich možnosti spolupráce s NNO.
7.7. Shrnutí
Ačkoliv k velkému rozšíření obchodování s lidmi a prostituce došlo brzy po roce 1989,
začala se Vláda ČR a v návaznosti na ni i příslušná ministerstva systematicky této
problematice věnovat příliš pozdě a jejich přístup zdaleka neodpovídá závažnosti
problémů. Vláda pojímá danou problematiku příliš úzce a nezamýšlí se nad širšími
společenskými dopady existence a expanze sexuálního průmyslu v ČR.
V důsledku své geografické polohy se v průběhu 90. let ČR stala zemí tranzitní
i cílovou. S tím souvisí nedostatečné legislativní řešení otázky cizinek/ců, kteří se stali
obětmi obchodování s lidmi. Obecně jsou ale velké rezervy jak v legislativním
zabezpečení obecně, tak i ve vzdělávání všech zúčastněných aktérek/ů.
Témata obchodování s lidmi a sexuálního průmyslu stojí ve stínu problematiky
domácího násilí. Vládní a rezortní dokumenty, které na ně nejsou vysloveně zaměřené
(např. Národní strategie), zahrnují obchodování s lidmi pod násilí na ženách a věnují se
mu pouze okrajově. Neexistence dostatečného množství výzkumů a nedostupnost
informací o průběžném plnění úkolů plynoucích z Národní strategie znepřehledňuje nejen
95
aktivity státu v dané oblasti, ale obecně situaci v ČR. Na řešení dané problematiky nejsou
vyčleněny odpovídající personální a finanční zdroje.
7.8. Doporučení
Vedle již zmíněných doporučení adresovaných vládě, které vypracovala organizace
La Strada201, lze navrhnout zlepšení především v následujících oblastech:
1. ustavit formální strukturu zahrnující průběžné evaluace Národní strategie boje proti
obchodování s lidmi,
2. zvýšit informovanost o daném fenoménu na všech úrovních státní zprávy i široké
veřejnosti (především skupiny, které s obchodovanými osobami přicházejí do styku:
policejní složky202, soudkyně a soudci203, potenciální klienti sexuálních služeb
a veřejnost obecně204,
3. přenést změny trestního zákona do praxe, tedy interpretovat skutkovou podstatu
obchodování s lidmi v její plné šíři, nikoli pouze obchodování s lidmi za účelem
sexuálního vykořisťování,
4. změnit koncepci spolupráce při práci s obětmi tak, aby byly prioritou potřeby
obchodované oběti a ne kvantita informací205,
5. vytvořit celostátní síť organizací poskytujících péči obchodovaným obětem.
201
Doporučení vládě České republiky týkající se problematiky obchodování s lidmi z pohledu nevládní neziskové
organizace La Strada Česká republika, dostupné na:
http://strada.cz/download/files/infomaterialy/Doporuceni_ceske_vlade.pdf
202
S výjimkou velmi kvalitně školeného odboru obchodu s lidmi ÚOOZ.
203
Jejich rozhodnutí o výši udělených trestů může ovlivnit nejen daného pachatele (udělení podmíněného trestu
může signalizovat, že se pachatel nedopustil vážného činu).
204
Otázka obchodování s lidmi měla být zahrnuta i do osnov odpovídajících ročníků SŠ.
205
Velkým nedostatkem koncepce boje proti obchodování s lidmi je začleňování obětí do programu určeného
k jejich podpoře a ochraně. Ačkoliv si Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi klade za cíl chránit
lidská práva a důstojnost oběti, ve skutečnosti je důležitější množství informací, které může oběť poskytnout,
než její vlastní ochrana. Dále je třeba zajistit a vybudovat systém sociální ochrany, popř. vytvořit speciální
standardy sociálních služeb pro oběti obchodu s lidmi, které v důsledku toho, že si nepamatují pro policii
relevantní informace, nemohou být zařazeny do výše zmíněného programu.
96
8. ROVNOST ŽEN A MUŽŮ V REZORTU MŠMT, VČETNĚ PROBLEMATIKY VĚDY A VÝZKUMU
Irena Smetáčková, Marcela Linková
8.1. Rovnost žen a mužů v rezortu MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vytváří od roku 2002 dokument Priority
a postupy MŠMT při prosazování rovnosti žen a mužů, který vychází z dokumentu Priority
a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. Daný dokument a naplňování
opatření jím stanovených byly již v roce 2004 předmětem Stínové zprávy. Kapitola
Stínové zprávy zahrnovala rozbor vládního dokumentu, v němž řadou úkolů byla
pověřena ministryně školství, rozbor koncepce rezortního dokumentu, identifikaci
nejproblematičtějších míst v oblasti školství z hlediska genderové rovnosti a dále
konkrétní popis toho, jak byly plněny jednotlivé úkoly stanovené Prioritami MŠMT pro rok
2003.
Kapitola nepojednávala aktivity MŠMT výhradně kriticky, naopak cílem bylo
nabídnout alternativní pohled na ministerské snažení a tím umožnit samotnému MŠMT
navrhnout nové postupy v těch dílčích oblastech, kde se dosavadní úsilí nesetkalo
s úspěchem.
Předpokladem
bylo,
že
nemá-li
MŠMT
vytvořeny
funkční
kontrolní
mechanismy a dívá-li se na své vlastní aktivity ze stále stejného úhlu pohledu, mohou
mu zůstat určité aspekty skryty. Jejich nahlédnutí by přitom mohlo ukázat i nové, dosud
nevyužité způsoby prosazování rovnosti žen a mužů. Záměr, s nímž byla v roce 2004
stínová zpráva vytvořena, se bohužel zřejmě nepodařilo sdělit představitelům/kám
MŠMT. Stínová zpráva coby východisko změn v přístupu MŠMT a coby zdroj spolupráce
s neziskovým sektorem zůstala víceméně nevyužita.
Od roku 2003, k němuž se váží opatření, jež byla ponejvíce studována
předcházející stínovou zprávou, došlo k řadě posunů. Ty se týkají zejména konkrétních
aktivit v prosazování rovnosti žen a mužů. Bohužel tyto aktivity nebyly, jak bude níže
ukázáno, doprovázeny stejně intenzivními institucionálními změnami, které by dovolily
ustanovit genderovu rovnost skutečnou prioritou v rezortu školství. Stávající kapitola,
věnovaná rezortu MŠMT, proto v mnohém opakuje zjištění z roku 2004. Vzhledem
k tomu, že se struktura kapitoly týkající se školství v předcházející stínové zprávě
osvědčila a současně vzhledem k snazšímu porovnání aktuálních a starších údajů, využije
tato kapitola obdobnou osnovu. To zároveň dovolí detailně nepopisovat stav před rokem
2004, nýbrž pouze odkazovat na původní údaje.
MŠMT je specifickým ministerstvem. To vyplývá jednak z jeho klíčové role
v prosazování rovnosti žen a mužů v celé společnosti, jednak z hlubokých změn, které
jsou v současné době v rezortu realizovány. V prvním případě se jedná o to, že
prostřednictvím systému školství lze zvýšit genderovou senzitivitu nejmladších generací,
které ji následně prosazují v soukromé i veřejné sféře napříč celou společností. Druhý
97
uvedený důvod specifičnosti MŠMT se týká reforem, kterými v uplynulých letech
procházel a stále prochází celý školský systém. Dochází k zásadnímu přebudování obsahu
i formy školního vzdělávání, které je doprovázeno i významnými organizačními
proměnami. Tato situace je náročná a zároveň velmi vhodná pro prosazování nových
témat, včetně genderové rovnosti. Přestože školská praxe, která je momentálně zahlcená
řadou
zásadních
úkolů,
není
vůči
dalším
novinkám
příliš
otevřená,
jedná
se
o mimořádnou situaci, kdy je možné organicky začlenit genderovou perspektivu do
nejhlubších školských struktur.
Tato kapitola představuje aktuální stav v rovnosti žen a mužů a dále rozebírá
konkrétní plnění dokumentu Priority MŠMT. Vedle samotného školství (kapitoly 1–5) se
věnuje také oblasti vědy a výzkumu (6–9). Na základě představených zjištění kapitola
formuluje doporučení pro další kroky v prosazování genderové rovnosti ve školství a ve
vědě a výzkumu.
8.1.1. Institucionální zajištění prosazování rovnosti žen a mužů ve školství
Aby prosazování rovnosti žen a mužů bylo efektivní, musí být k tomu vytvořeny příznivé
institucionální, legislativní a finanční podmínky. Ve stínové zprávě z roku 2004 byly
tehdejší podmínky velice obšírně mapovány. Od té doby nedošlo v těchto ohledech
k výrazné změně.
Od roku 2001 existuje v rámci MŠMT funkce koordinátora/ky pro oblast rovnosti
žen a mužů, kterou zastává PhDr. Hana Frýdová. Tato funkce byla zařazena do oddělení
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v odboru organizačně správních činností
a dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Jak již bylo upozorňováno dříve, agenda
rovných příležitostí dalece přesahuje problematiku řešenou v daném odboru a oddělení.
Stávající umístění koordinátorské funkce v organizačním schématu MŠMT je nevhodné,
neboť omezuje její pravomoci a dosah na ostatní oddělení, které se na prosazování
rovnosti přímo podílejí.
Od svého vzniku je funkce koordinátora/ky pro oblast rovnosti žen a mužů
saturována polovičním pracovním úvazkem. Řešená agenda je však natolik rozsáhlá, že
stanovený úvazek pravděpodobně nedovoluje její uspokojivé plnění. Výrazné zlepšení
bylo možné očekávat v roce 2004, kdy došlo k přijetí druhé koordinátorky na poloviční
úvazek. Jednalo se o Mgr. Alenu Králíkovou, ředitelku Gender Studies, o.p.s. Záhy však
došlo k ukončení tohoto pracovního poměru a situace se vrátila do původního stavu.
Vzhledem ke Zprávě za rok 2004, kde byl zřízený druhý pracovní poměr předkládán jako
ukázka úzké spolupráce MŠMT s neziskovým sektorem, lze předpokládat, že navýšení
pracovních úvazků bylo vázáno na konkrétní osobu a nejednalo se tedy o systémovou
změnu.
98
Vedle koordinátora/ky pro oblast rovnosti žen a mužů existuje od roku 2003
pracovní skupina pro rovné příležitosti mužů a žen. Jejím úkolem je pomáhat
v prosazování rovnosti na jednotlivých pracovištích a zároveň se z hlediska těchto
pracovišť vyjadřovat k projednávaným materiálům. Skupina dlouhodobě čítá 13 osob –
10 žen a 3 muže. Ve skupině jsou představitelky/é různých odborů a tří přímo řízených
organizací (VÚP, NÚOV, IPPP).
Do institucionálního zabezpečení lze řadit také legislativu z oblasti genderové
rovnosti. Základní úprava této problematiky je obsažena v platných zákonech. V rámci
samotného školství se rovnosti žen a mužů věnuje specificky pouze metodický pokyn
k prosazování rovnosti mužů a žen ve výchovně vzdělávacím procesu ve školách
a školských zařízeních, který byl přijat již v roce 2000. Ve Stínové zprávě z roku 2004 byl
tento pokyn oceňován jako na svou dobu důležitý počin, avšak zároveň byl kritizován za
to, že od svého vzniku neprošel žádnou úpravou a doplněním chybějících oblastí. Ve
Zprávě za rok 2004 MŠMT uvedlo, že pokyn je průběžně revidován. Na webových
stránkách MŠMT je jediná informace, a to z ledna 2005, podle níž dochází k aktualizaci
metodických pokynů. Přesto pokyn, který je prostřednictvím internetu dostupný, je stále
původním dokumentem z roku 2000.
8.1.2. Koncepce prosazování rovných příležitostí ve školství
Základní rámec politiky rovného zacházení vymezují Priority vlády. V roce 2005
obsahovaly 43 jednotlivých opatření, které byly členěny do 7 skupin. Plněním
jednotlivých
opatření
byli
v
15
případech
pověřeni
všichni
členové/ky
vlády,
v 5 případech ministryně školství spolu s dalšími ministry, ve 4 případech pouze
ministryně školství a ve zbývajících 19 opatřeních bylo plnění v zodpovědnosti jiných
ministerstev. Na více než polovině opatření se tedy podílí MŠMT.
Opatření, která jsou výhradně přidělena MŠMT, jsou ponejvíce obsažena ve
skupině Zajištění rovných příležitostí žen a mužů v přístupu k ekonomické aktivitě.
Vztahování pedagogických témat výhradně k ekonomické aktivitě žen a mužů není zcela
logické, spojitost zde existuje spíše zprostředkovaná. Je samozřejmé, že se rovnost žen
a mužů v konečném důsledku také, ale nikoliv výhradně, promítá do uplatnění na trhu
práce. Toto pojetí tedy představuje zřetelnou redukci. Ta vystupuje do popředí ještě
výrazněji v dokumentu Priority MŠMT.
Řada dílčích opatření z vládního dokumentu včetně jejich struktury je přenesena
do
dokumentu
MŠMT.
Mezi
oběma
dokumenty,
vládním
a
rezortním,
dochází
k oboustrannému ovlivňování, a to zvláště proto, že mezi jednotlivými roky jsou úpravy
jednotlivých materiálů pouze částečné. Obecněji pojatá rezortní opatření stanovená pro
určitý kalendářní rok jsou pravděpodobně v následujícím kalendářním roce nahlášena do
vládního dokumentu.
99
8.1.2.1. Koncepce Priorit MŠMT
Dokument Priority MŠMT pro rok 2005 obsahuje 26 dílčích opatření. Ta jsou rozdělena do
šesti tematických skupin: 1) politika vlády, 2) právní zabezpečení a právní vědomí,
3) přístup k ekonomické aktivitě, 4) postavení osob pečujících o děti a členy rodiny,
5) domácí násilí, 6) účinnost prosazování rovnosti žen a mužů.
Všechny skupiny jsou bezprostředně převzaty z vládního dokumentu a nezahrnují
dokonce ani žádné přizpůsobení specifickým podmínkám MŠMT. Z hlediska školského
systému je členění rezortních Priorit nesystematické a princip, na němž stojí, není
zřejmý. Přiřazení dílčích opatření do tematických skupin se tak jeví jako ryze formální
a pro praktické prosazování jednotlivých opatření nepodstatné. Jak již bylo uvedeno ve
Stínové zprávě z roku 2004, tematické skupiny by měly představovat obecné strategické
cíle, o které je nezbytné usilovat, chceme-li prosazovat rovnost žen a mužů. Jednotlivá
opatření by pak měla vystupovat jako dílčí kroky, které musíme učinit na cestě
k naplnění daných strategických cílů.
Stávající členění rezortního dokumentu je od zmíněného pojetí velmi vzdáleno.
Tematické skupiny nejsou vztaženy bezprostředně k rezortu školství. Klíčová opatření,
která se vztahují ke změně školských pilířů (např. učebnice, rámcové vzdělávací
programy či vzdělávání vyučujících) směrem k genderové korektnosti, jsou podřazena
pod téma přístupu k ekonomické aktivitě. Jak již bylo naznačeno, používaná označení
představují nevhodné zúžení sledované problematiky.
Z hlediska jednotlivých opatření
lze spatřovat v některých z nich nadbytečné
překrývání (např. opatření 1.2. „Výběr vhodných kandidátek a dosažení vyváženého
zastoupení žen a mužů“ a 1.7. „Rovnost postavení žen a mužů v řídící a kontrolní činnosti
úřadu“). Jiná témata, která by naopak řešena být měla, v dokumentu chybí. Jedná se
například o problematiku přípravy budoucích vyučujících nebo o spolupráci se zřizovateli
škol ve smyslu podpory genderové rovnosti.
Vedle uvedených výhrad
je koncepce rezortních priorit dále problematická
z důvodu příliš vágních formulací. Konkrétní úkoly stanovené dokumentem se výrazně liší
v míře obecnosti. Některé jsou konkrétní (např. uskutečnit veřejnou informační kampaň
o nepřijatelnosti domácího násilí), avšak většina je naopak formulována velmi obecně
(např. podporovat přístup žen k zaměstnáním, kde se využívají informační a komunikační
technologie).
8.1.2.2. Kontrola plnění Priorit MŠMT
Kontrola plnění jednotlivých opatření je problematická. Do jejich formulace není zpravidla
zakomponován indikátor, podle něhož by se ověřila míra splnění úkolu. Úkoly sice
obsahují určení odpovědnosti konkrétního odboru či přímo řízené organizace, avšak neníli přesně stanoveno, co znamená splněný úkol, není možno odpovědnost vymáhat.
100
Například stanoví-li úkol „podporovat přístup žen k zaměstnání, kde se využívají
informační a komunikační technologie“, může být za jeho úspěšné splnění považováno
jak zvýšení počtu vyučovacích hodin informačních technologií pro dívky, tak mediální
kampaň, nebo také pouze vyjádření vedení rezortu ve smyslu podpory zájmu žen o daná
zaměstnání. Každý úkol by tedy měl být formulován co nejpřesněji z hlediska
očekávaných výsledků, které umožňují následné ověření, zda byl úkol úspěšně
realizován.
K polovině opatření v rezortním dokumentu jsou uvedeny podrobnější specifikace.
Ty se obvykle snaží zpřesnit způsob, jakým bude dané opatření naplňováno. V některých
případech však pouze jinými slovy opakují to, co uvádí samotné opatření. Pokud doplnění
zpřesňuje jeho realizaci, přináší mnohdy jeho zúžení či zcela posouvá uskutečnění do
oblasti, kterou původní opatření nevymezuje (např. opatření 1.12. stanovuje „zařazovat
v rámci dotační politiky témata zaměřená na problematiku rovnosti mužů a žen“ a jeho
doplnění zužuje dotační politiku pouze na „rozvojové projekty pro veřejné vysoké školy“,
nebo úkol 3.2. vybízí
„podněcovat individuální schopnosti a zájmy o přípravu pro
povolání v těch oborech, které jsou z hlediska pohlaví považována za netradiční“,
doplňující text jej však spojuje pouze s kariérním poradenstvím organizovaným NÚOV,
ačkoliv stejný význam by při plnění úkolu měl mít i IPPP a šířeji by se měl týkat
začleňování genderově otevřené volby do výuky).
MŠMT se každoročně v jednom z úkolu Priorit MŠMT zavazuje, že bude „sledovat
a vyhodnocovat účinnost opatření k uplatňování principu rovnosti žen a mužů v rezortu
školství“. Jak již bylo uvedeno, vyhodnocování je sporné z důvodu neexistence
konkrétních kritérií a očekávaných výsledků. Dále je problematické i proto, že má interní
charakter. Plnění priorit sleduje MŠMT a svá zjištění předkládá MPSV, které je zahrnuje
do Souhrnné zprávy o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen.
Popis toho, co bylo uděláno, se však týká pouze těch úkolů, které jsou uvedeny ve
vládním dokumentu, a není ani jasné, zda jsou přejaty všechny informace. Údaje o plnění
zahrnuté do vládní zprávy působí pozitivně. U většiny opatření je uvedeno, že plnění se
bezezbytku daří, případně že úkol není z hlediska praxe aktuální. Vyhodnocení plnění
Priorit MŠMT není veřejně prezentováno. Jak upozorňovala Stínová zpráva z roku 2004,
celému procesu prosazování genderové rovnosti v rámci rezortu MŠMT by velmi prospělo
zveřejňování detailních informací o plnění, které by mělo funkci kontrolního mechanismu
ze strany občanské společnosti.
Kontrola plnění stanovených úkolů je rovněž obtížná v důsledku nízkých
pravomocí koordinátorky pro rovné příležitosti. Organizační umístění jí dovoluje pouze
vznášet dotazy na zodpovědná pracoviště, zda a jak byly úkoly plněny. Nemá však
možnost prověření poskytnutých informací, ani udělování sankcí za případné neplnění.
101
8.1.3. Prosazování rovnosti žen a mužů v rezortu školství v roce 2005
Souhrnně lze říci, že v porovnání s předcházejícími Prioritami MŠMT, byl dokument pro
rok 2005 nejpropracovanější. Od roku 2002, kdy jsou rezortní Priority vytvářeny, je
patrný posun, a to zvláště v obsahu a formulaci jednotlivých opatření. Do značné míry lze
tento posun přičítat vyšší informovanosti o genderové problematice, hlubšímu zapojení
přímo řízených organizací a v neposlední řadě skutečnosti, že již byly realizovány některé
aktivity, na něž je nyní možné navazovat. Navzdory zmíněnému posunu platí výhrady,
které byly uvedeny v části 2.
V následujícím textu bude rozebráno plnění vybraných opatření pro rok 2005.
Zvoleny
byly
buď
takové
úkoly,
které
se
týkají
ústředních
aktivit
MŠMT
a nejpodstatnějších oblastí školského systému, nebo úkoly, jejichž plnění je v principu
problematické, avšak lze předpokládat, že v interních zprávách budou vykazovány jako
splněné.
Opatření 1.1. se vztahuje k mediální politice MŠMT a ukládá informovat o krocích
přispívajících k rovným příležitostem. Doplnění k uvedenému úkolu říká, že v roce 2005
budou vydány dvě tiskové zprávy, z nichž jedna se vztahuje k příručce pro pedagogické
pracovníky o domácím násilí a druhá k analýze učebnic. Tiskové zprávy jsou
zveřejňovány rovněž prostřednictvím webových stránek MŠMT. V roce 2005 bylo vydáno
celkem 46 zpráv, z nichž pouze dvě se týkaly rovných příležitostí. První informovala
o analýze učebnic, kterou provedl Výzkumný ústav pedagogický. Druhá zpráva referovala
o výzkumu, který řešil postavení žen ve sportu. Avizovaná zpráva o příručce k domácímu
násilí publikována nebyla, neboť celý projekt se údajně nezrealizoval. V roce 2005 bylo
řešeno v rámci MŠMT více projektů týkajících se rovných příležitostí, k těmto projektům
žádná mediální podpora poskytnuta nebyla. Mediální politika MŠMT by se neměla
omezovat pouze na informování o realizovaných projektech, ale měla by zahrnovat
i celkovou genderovou korektnost stylu, jakým jsou podávány zprávy o projektech
z jiných oblastí, a dále by měla informovat o dílčích či průběžných aktivitách v genderové
problematice a o možných zahraničních inspiracích.
Opatření 1.2. stanovuje podporovat výběr vhodných kandidátek na vedoucí místa
a dosahovat vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích funkcích a pracovních
kolektivech. Na MŠMT pracuje 308 žen a 162 mužů, tj. ženy tvoří 66 %, muži 34 %. Mezi
řediteli/kami odboru a vrchními řediteli/kami je 21 mužů (75 %) a pouze 7 žen (25 %).
Vyrovnanější zastoupení je ve vedení oddělení či úseků, kde vedoucí funkci zastává
23 mužů (55 %) a 19 žen (45 %). Ve vedení ministerstva je od roku 2002 Petra
Buzková, první žena od vzniku ČR a druhá žena od roku 1918. Jejími náměstky jsou
4 muži a od roku 2004 také jedna žena. Dále ministryně spolupracuje se třemi
poradci-muži.
Z
údajů
je
patrné,
že
zastoupení
žen
je
nejvyšší
v
řadových
zaměstnaneckých pozicích a dále postupně klesá s rostoucí funkcí, a to v poměrech,
102
které jsou dlouhodobě stabilní. Skutečnost, že rezort vede žena a že byla ustanovena
jedna náměstkyně-žena, je však oproti minulému období výrazným zlepšením.
Opatření 1.3. spočívá ve spolupráci MŠMT s nevládními organizacemi. Ve vládní
Zprávě za rok 2004 MŠMT uvádí, že byla navázána úzká spolupráce s Gender Studies,
o.p.s., jejichž ředitelka Alena Králíková byla zaměstnána na MŠMT na částečný úvazek.
Takový druh spolupráce je však problematický, neboť jednak představuje preferování
jedné konkrétní nevládní organizace nad jinými, jednak může přinášet pro obě strany
střet zájmů (např. v rozhodování o udělování finanční podpory nevládním projektům).
Opatření
1.5.
směřuje
ke
vzdělávání
pracovníků/ic
MŠMT
v
genderové
problematice. Jak uvedla koordinátorka pro rovné příležitosti, v roce 2005 nebylo
zrealizováno žádné školení. V roce 2004 byl uskutečněn jeden seminář, pro rok 2006 je
zatím plánován také jeden seminář. Vzdělávací aktivity by jistě byly přínosnější, kdyby
byly uspořádány do systematického cyklu školení. Ten byl plánován již v roce 2003,
avšak s jeho přípravou se od té doby nezačalo.
Opatření 3.5. se týká vzdělávání pedagogů/žek a pedagogických pracovníků/ic.
V rámci systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků by měly být nabízeny
kurzy zohledňující problematiku rovnosti žen a mužů a problematiku násilí. Konkrétně
dokument uvádí aktivity, které by měly v roce 2005 realizovat jednotlivé přímo řízené
organizace – VÚP, NÚOV, IPPP a NIDV. Jedná se zejména o kurzy nabízené vyučujícím
a o zpřístupnění informací na internetu. U většiny aktivit není zcela zřejmé, zda a jakým
způsobem v nich bude zahrnuta genderová perspektiva. Například IPPP nabízelo šest
kurzů, následně realizovalo 9 kurzů s celkovou účastí 160 osob. Z daných kurzů se pouze
jeden explicitně týkal genderové problematiky („Gender“ problematika u nadaných dětí,
nadané dívky), ostatní kurzy se primárně vztahovaly k jiným tématům. Je však otázkou,
nakolik mohou tyto kurzy obsahovat genderovou problematiku, a to zejména z důvodu
nízkého povědomí o tomto tématu mezi předpokládanými účastníky/icemi. Porozumění
genderovému aspektu v jiné tematické oblasti (např. nadání) je bez znalosti základních
genderových konceptů náročné, ba nemožné. Lze se proto domnívat, že realizované
kurzy,
ačkoliv
v
sobě
mohly
mít
genderovou
problematiku
začleněnu,
nebyly
pravděpodobně efektivní. Zároveň je otázkou, zda kurzy byly vedeny v genderové
problematice
fundovanými
lektory/kami.
Těmto
výhradám
se
částečně
vymykají
semináře NIDV, z nichž některé jsou primárně orientovány na představení samotné
genderové problematiky. Jiným příkladem problematického plnění opatření 3.5. je
Metodický portál zřízený VÚP, který dle Priorit MŠMT doporučuje využívání metody
gender mainstreamingu při tvorbě školních vzdělávacích programů. Metodický portál má
nestandardní uspořádání, většina informací je uvedena v článcích, v nichž je obtížná
orientace. Je zcela nemožné cíleně najít údaje o prosazování rovnosti žen a mužů.
Vyhledávání pomocí spojení gender mainstreaming (či mainstreaming) nevyvolá žádný
103
článek, pojem gender vyvolá pouze 1 článek a pojem rovnost vyvolá 7 článků, z nichž
však pouze některé se týkají rovnosti genderové.
Opatření 3.6. je zaměřeno na vzdělávání výchovných poradců/kyň a jeho realizací
je pověřen NÚOV, NIDV a neoficiálně i IPPP. Připomínky k tomuto úkolu jsou shodné
s výše uvedenými. Spočívají zejména v tom, že z uvedených aktivit není žádná specificky
orientována na rovnost žen a mužů a na genderovou problematiku, nýbrž že genderová
rovnost je pouze jedním z dílčích aspektů představovaných témat.
Opatření 3.8. stanovuje propracovat analýzu učebních osnov, učebnic a učebních
pomůcek tak, aby sloužila jako podklad pro stanovení kritérií pro učebnice a učební
pomůcky. Doplňující text zadává VÚP, který vypracoval v roce 2004 uvedenou analýzu,
připravit Návrh kritérií pro posuzování učebnic z hlediska rovnosti žen a mužů. MŠMT
v roce
2004
současně
zadalo
nezávislým
odbornicím
(PhDr.
J.
Valdrová,
PhDr. B. Knotková-Čapková, PhD., Mgr. I. Smetáčková) tvorbu příručky pro recenzování
učebnic. Šetření, z něhož příručka vycházela, došlo k odlišným zjištěním než uvedená
analýza VÚP – identifikovalo ve zmapovaných učebnicích hluboké zatížení genderovými
stereotypy. Ačkoliv příručka byla MŠMT přijata, v rámci procesu recenzování učebnic
dosud není šířeji využívána.
Opatření 6.1. spočívá v uskutečnění veřejné informační kampaně o nepřijatelnosti
domácího násilí a dalších forem násilí páchaného na ženách. Podle odboru vnějších
vztahů a komunikace, který byl pověřen plněním úkolu, byl v roce 2005 vydán ve
spolupráci s IPPP článek v Učitelských novinách informující o fenoménu domácího násilí.
Širší kampaň vedena nebyla. Ve Zprávě za rok 2004 se k obdobnému opatření uvádí, že
MŠMT nepovažovalo za nutné realizovat kampaň vzhledem k tomu, že v roce 2003
proběhly kampaně vládní i nevládní. Lze předpokládat, že přístup MŠMT v roce 2004 byl
stejný jako v roce předcházejícím. Uvedené kampaně však nebyly specificky orientovány
na školní věk, a proto by bylo vhodné informační kampaň zaměřenou na děti a dospívající
uskutečnit. Informace o neproběhnutí kampaně je navíc překvapivá proto, že od roku
2003 připravovalo Gender Studies, o.p.s. na podnět MŠMT obdobnou kampaň, která
údajně měla být zakončena v roce 2004. Podle dostupných informací je však zřejmé, že
kampaň neproběhla.
Opatření
7.3.
stanovuje
podporovat
v
rámci
grantové
politiky
výzkum
společenských jevů, které vedou k diskriminaci žen. V roce 2005 probíhaly tři specifické
projekty, a sice: Návrh řešení problematiky vlivu domácího násilí na žákyně a žáky
základních a středních škol, Ženy ve sportu v ČR a Genderové aspekty přechodu žáků
mezi vzdělávacími stupni. Ačkoliv ve všech třech případech se jedná o významná témata,
která vyžadují výzkumné řešení, je překvapující, že MŠMT nevypisuje grantové soutěže či
veřejné zakázky na aktuální témata týkající se konsekvencí probíhajících školských
reforem pro rovnost žen a mužů.
104
8.1.4. Aktivity nevládního sektoru v prosazování rovnosti žen a mužů ve školství
Nevládní sektor zabývající se rovností žen a mužů je v ČR již tradičně aktivní v oblastech,
které se vztahují ke školství. Prostřednictvím nevládních organizací jsou realizovány
nejen aktivity, které leží mimo dosah státu, ale také aktivity státem řešitelné, a dokonce
aktivity, které představují jeho priority. Protože však stát tyto aktivity neplní nebo je
v jejich plnění neefektivní, přebírá realizaci části z nich na sebe neziskový sektor.
V současné době již v některých oblastech dochází k řešení jak ze strany státu, tak
i nevládních organizací. Toto zdvojování se může na jedné straně zdát jako plýtvání
potenciálem a odkazuje na nutnost spolupráce mezi MŠMT a nevládním sektorem, na
druhé straně však dvojí řešení prověřuje různé přístupy a ukazuje se, které z nich jsou
lépe funkční.
Většina nevládních projektů se zaměřuje na vzdělávání učitelů a učitelek
a přípravu materiálů, které zvyšují jejich informovanost o genderové problematice.
Největšími mezi těmito projekty jsou následující: 1) Nezávislé Sociálně Ekologické Hnutí
– NESEHNUTÍ, které vydalo v roce 2004 publikaci Průvodce na cestě k rovnosti žen
a mužů a realizují semináře pro laickou i pedagogickou veřejnost, 2) Otevřená
společnost, o.p.s., která připravila a zdarma distribuovala publikaci Gender ve škole:
příručka pro vyučující
předmětů
občanská výchova, občanská nauka a základy
společenských věd na základních a středních školách, 3) Žába na prameni, která
organizuje semináře pro vyučující.
V roce 2005 se výrazně zmnožily projekty v oblasti rovnosti žen a mužů díky
Evropským sociálním fondům, zvláště programu Equal. V rámci této finanční podpory se
realizuje
řada
dílčích
aktivit
ve
státních
organizacích
(např.
IPPP
či
CERMAT)
i neziskových organizacích. Mezi nimi je dobré zmínit tři partnerství vedené Českým
svazem žen, Gender Studies, o.p.s. a Otevřenou společností, o.p.s. Projekt posledně
jmenované organizace v sobě zahrnuje specifickou aktivitu týkající se přípravy a realizace
seminářů směřujících ke zvýšení genderové citlivosti výchovných poradců/kyň a vedení
škol, včetně studijních materiálů.
8.1.5. Doporučení k obsahu a plnění priorit týkající se školství
Ze srovnání dokumentů Priority a postupy MŠMT při prosazování rovnosti žen a mužů
v období 2002 až 2005 je patrné jednoznačné zkvalitnění politiky rovných příležitostí
v rámci rezortu školství. Navzdory tomu však i dokument pro rok 2005 vykazuje mnohé
nedostatky z hlediska struktury, obsahu a širších podmínek. Jejich odstranění je přitom
podmínkou pro úspěšnější prosazování rovnosti žen a mužů. K napravení stávajících
omezení je možné doporučit následující opatření:
105
1. zvýšit pracovní úvazek koordinátora/ky pro oblast rovnosti žen a mužů a posílit
jeho/její pravomoci,
2. formulovat opatření v dokumentu Priority MŠMT velmi konkrétně a do každého
opatření zahrnout indikátor umožňující kontrolu plnění,
3. zpracovávat a zveřejňovat rezortní zprávu o plnění dokumentu Priority,
4. provádět výzkumná šetření bezprostředně vázaná na aktuální témata v současném
školství, tj. na probíhající reformy,
5. hlouběji spolupracovat s nevládním sektorem a podporovat jeho aktivity v oblasti
rovných příležitostí ve školství.
8.2. Oblast Vědy a výzkumu
8.2.1. Popis současného stavu v oblasti výzkumu a vývoje
V oblasti výzkumu a vývoje došlo od roku 2004, kdy byla publikována první stínová
zpráva, k nepochybnému posunu. Výzkumná komunita, zejména ženy badatelky, vnímají
některé
problémy
týkající
se
genderové
rovnosti
ve
VaV
s větší
senzitivitou
(např. problematika sladění výzkumné kariéry a rodinného života, nízké zastoupení žen
na vedoucích pozicích ve VaV, nízké zastoupení žen zejména v technických a přírodních
vědách) a problematika se též dostává na agendy politických dokumentů. Zůstává ovšem
zmiňována pouze v souvislosti s rozvojem lidských zdrojů a nutností využít talentu žen
v oblasti VaV, který má přispět k ekonomickému rozvoji „znalostní společnosti“.
Problematika postavení žen ve vědě je zmíněna ve dvou klíčových dokumentech
VaV v ČR, a to v Národní politice výzkumu a vývoje České republiky na léta 2004-2008
(dále NPVaV), kde v článku 36 stojí: „V souladu s dokumenty Evropské komise
a Evropského parlamentu a úkoly pro členské země EU prosazovat uplatnění žen ve
výzkumu a vývoji.“ V Národním programu výzkumu II pro období 2006-2011 (dále
NPVII) je postavení žen ve vědě také zmíněno, a sice v průřezovém programu 1 – Lidské
zdroje pro výzkum, který se dělí na dvě části (podporu začínajících pracovníků výzkumu
a lidské zdroje pro výzkum). Za implementaci tohoto průřezového programu je
odpovědné MŠMT. Dle NPVII bylo na průřezový program 1 alokováno v rozpočtu MŠMT
50 mil. Kč v roce 2004, 78 mil. Kč v roce 2005, 65 mil. Kč v roce 2006, 2007, 2008
a 2009, celkem tedy 388 mil. Kč.
Oblast postavení žen ve vědě ve vládních dokumentech je navázána na politiku
EU, tato podpora ovšem zůstává deklaratorní. Na postojové a politické rovině se tato
agenda stala uznanou součástí vědní politiky v ČR. Jak ukázal výzkum provedený
Sociologickým ústavem AV ČR (Národní kontaktní centrum – ženy a věda) v rozmezí září
2005 – únor 2006 v rámci projektu Central European Centre for Women and Youth in
Science, který financuje EK v rámci 6. RP, nedostává se agenda rovných příležitostí ve
VaV na jednání Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj a dokumenty připravované Radou
106
vlády nejsou konzultovány z hlediska rovných příležitosti s Radou vlády ČR pro rovné
příležitosti mužů a žen. Genderový mainstreaming v oblasti VaV tak neprobíhá kromě
výše zmíněného důrazu na rozvoj lidských zdrojů.
MŠMT nadále v rámci svého programu Mezinárodní spolupráce ve výzkumu
a vývoji EURO podporuje projekt Národní kontaktní centrum – ženy a věda (NKC-ŽV)
Sociologického ústavu AV ČR. Podpora projektu v rámci této grantové soutěže pokrývá
nyní období 2005-2008 a centrum pokračuje v rozvoji svých aktivit (více informací na
www.zenyaveda.cz).
MŠMT ve spolupráci s NKC-ŽV se v letech 2004-2005 zapojilo do
mezinárodního projektu 6. RP European Policy Cooperation for Women in Science
(EOWIN). Cílem projektu bylo připravit nadnárodní vládní projekt zaměřený na
nadnárodní koordinaci programů a politik v oblasti genderové rovnosti ve VaV na základě
článku 169 smlouvy EC.
8.2.2. Základní problémy v oblasti genderové rovnosti v oblasti VaV
Stínová zpráva z roku 2004 zmiňuje tři základní problémy v oblasti, a to: 1. neexistence
genderově segregovaných statistik, 2. nízká genderová senzitivita orgánů odpovědných
za VaV a 3. nedostatečná podpora pro obecný genderový výzkum či specificky pro
výzkum týkající se postavení žen ve vědě, včetně feministických epistemologií. Tyto
problémy nadále přetrvávají, i když k určitému posunu došlo.
Z hlediska statistických dat je nadále alarmující, že MŠMT nenařídilo organizacím,
které zřizuje, sbírat genderově segregované statistiky, pokud mají sběr statistik
v kompetenci (to se např. týká Úřadu pro informace ve vzdělávání a faktu, že stále
nejsou veřejně publikovány údaje o zastoupení žen na VŠ dle titulu; navíc jsou tyto údaje
k dispozici i na MŠMT). Statistické výkazy publikované Českým statistickým úřadem
(Ukazatele výzkumu a vývoje) jsou od roku 2004 podrobnější, ovšem stále nejsou
dostupné statistiky týkající se zastoupení žen a mužů ve VaV v AV ČR, na VŠ
a v rezortním výzkumu.
V druhé problémové oblasti – nízká genderová senzitivita odpovědných orgánů –
dochází k posunu, jde spíše o rovinu postojovou a rovinu základní podpory pro nutnost
rozvoje lidských zdrojů. Státní orgány a zástupci veřejného výzkumu vnímají otázku
postavení žen ve vědě pouze z hlediska negativního dopadu mateřství na rozvoj vědecké
kariéry a možnost uplatnění. Řešení, která přicházejí v úvahu, jsou návratné granty pro
rodiče po kariérní přestávce, finanční podpora pro mladé rodiče-vědce a vědkyně,
možnost předškolní péče pro děti ve větších výzkumných areálech atd. Přesto, že jde
o velice důležitou oblast, která může mít přímý vliv na vnímání možností rozvoje kariéry,
jde pouze o jednu z oblastí. Ty další (např. měření vědecké excelence, mobilita,
zastoupení žen na vedoucích pozicích a afirmativní akce, genderové aspekty v produkci
znalosti) nejsou vnímány a jsou bagatelizovány. Rozdílné pozice mužů a žen v oblasti
107
VaV jsou odpovědnými orgány a osobami vnímány pouze jako důsledek biologické
predispozice žen rodit děti a z toho vyplývajících rozdílů v hodnotách a orientaci žen
a mužů.
V třetí problémové oblasti (podpora genderového výzkumu a specificky výzkumu
zaměřeného na ženy ve vědě) nedošlo k zásadnímu posunu, i když MŠMT financuje
jednotlivé výzkumné projekty, které mají genderovou dimenzi. Nedošlo k ustavení
specifického výzkumného programu v rámci MŠMT, kde by bylo možné se ucházet
o podporu pro genderový výzkum. Vytvoření takového specifického programu by bylo na
místě z hlediska toho, že MŠMT je odpovědné za průřezovou prioritu 1 NPVII (viz výše).
8.2.3. Priority a postupy vlády/MŠMT při prosazování rovnosti mužů a žen
v oblasti VaV
Ve Stínové zprávě z roku 2004 bylo konstatováno, že „…přes nespornou důležitost oblasti
se VaV nestal integrální součástí Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů
a žen.“ Dále se ve zprávě uvádí, že „výzkum a vývoj jsou vnímány pouze jako nástroj,
který může přispět k odhalování a měření nerovností v různých oblastech lidského
snažení, oblast sama o sobě ovšem na vládní úrovni jako problematická vnímána není“.
Přestože Priority a postupy MŠMT při prosazování rovných příležitostí mužů a žen
pro rok 2003 uvádí bod 6, který měl mimo jiné vést k „doplnění o chybějící problematiku
vědy a výzkumu“, problematika do Priorit a postupů MŠMT zaintegrována nebyla i přes
spolupráci koordinátorky pro rovné příležitosti na MŠMT a NKC-ŽV při formulaci těchto
priorit. Přestože jsou jednotlivá opatření navrhována, ve výsledném schváleném
dokumentu rezortních priorit se neobjevují.
Oblast VaV je zmiňována pouze ve dvou souvislostech, a to v souvislosti s NKCŽV a NPV II. NKC-ŽV je ale grantový projekt Sociologického ústavu AV ČR
financovaný MŠMT v rámci programu EUPRO na podporu mezinárodní spolupráce
ve VaV, a ne aktivita vyvíjená MŠMT.
Kromě organizací, jež MŠMT zřizuje, není
v Prioritách kromě NKC-ŽV zmíněna spolupráce s žádnou další organizací. Jedním
z vysvětlení je, že NKC-ŽV je jediným takto specificky zaměřeným centrem v ČR, na
druhou stranu existují v ČR v rámci univerzitního prostředí odborníci/e, které se oblastí
VaV z genderového hlediska výzkumně věnují.
Projekt NKC-ŽV je ve Zprávě za rok 2004 zmíněn několikrát, vždy ovšem v bodě,
který není pro NKC-ŽV relevantní (např. 3.7. „Pokračovat v realizaci vzdělávacích
programů pro pedagogy a pedagogické pracovníky v oblasti rovných příležitostí mužů
a žen s cílem poskytnout jim účinné postupy k provádění genderově sensitivní výuky“ či
7.4. „V rámci své grantové politiky podporovat výzkum společenských jevů, které vedou
k diskriminaci žen, případně k ohrožení jejich důstojnosti, zdraví nebo života“). Naopak
108
v bodě, který relevantní je (1.15. „V rámci dotační politiky podporovat projekty
prosazující rovnost žen a mužů“), MŠMT žádnou aktivitu neuvádí.
Stejně jako v souvislosti s jinými body jsou vykazovány aktivity, jejichž realizace
není podložena konkrétními informacemi, a tudíž není možné nejen posoudit jejich
efektivnost a dopad, ale vůbec to, zda proběhly (např. v bodě 7.4. je zmíněna informační
kampaň zorganizovaná MŠMT, jejímž cílem bylo stimulovat zapojení do 6. Rámcového
programu v oblasti Věda a společnost. O kampani nejsou poskytnuty další informace, zda
měla nějaký dopad či jaký byl rozpočet na uspořádání této kampaně. Ve vyhledávači na
stránkách MŠMT není o informační kampani žádná zmínka, a to ani v tiskových
zprávách.).
8.2.3. Doporučení k obsahu a plnění priorit týkající se výzkumu a vývoje
Jak ze Zprávy za rok 2004, tak z rezortních priorit pro rok 2005 vyplývá, že v oblasti VaV
nemá MŠMT koncepci podpory rovných příležitostí. Jeho aktivity jsou vyvíjeny ad hoc,
bez dlouhodobého plánu. Neexistuje koncepce výzkumných priorit, které by MŠMT
dotovalo v rámci své dotační politiky Výzkumu pro státní správu, ani pro implementaci
průřezové priority 1 Lidské zdroje NPVII. Podpůrné programy v oblasti rovných
příležitostí MŠMT nevyvíjí žádné (např. zvýšení atraktivnosti přírodních a technických
oborů pro dívky, uspořádání tzv. dívčího dne na pracovišti – Girl’s Day).
Jako klíčovou je nutné zdůraznit finanční podporu v rámci programu EUPRO pro
NKC-ŽV, která umožňuje rozvoj podpůrných aktivit. Tyto aktivity ovšem MŠMT v rámci
souhrnné zprávy uvádí chaoticky na místech, které nejsou pro tento projekt relevantní.
Vzhledem k výše řečenému je základním doporučením:
1. integrovat oblast výzkumu a vývoje do rezortních Priorit MŠMT,
2. vytvořit koncepci podpory v oblasti genderového výzkumu a postavení žen ve vědě,
3. vytvořit koncepci pro implementaci průřezové priority 1 Lidské zdroje NPVII, kde je
prostor i pro podpůrné aktivity pro ženy ve vědě.
Dále, vzhledem k tomu, že z doporučení předložených ve Stínové zprávě z roku
2004 nebylo přijato či prosazeno žádné, zůstávají doporučení beze změn.
109
9. STÁT
A MUŽŮ
A NEVLÁDNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE ZAMĚŘENÉ NA PROSAZOVÁNÍ ROVNOSTI
ŽEN
206
Martina Hynková, Barbora Kárníková, Adéla Souralová
Nevládní neziskové organizace (dále jen „NNO“) lze chápat jako institucionalizovanou
součást občanské společnosti a zároveň jako významného aktéra procesu reprezentace
zájmů. Tyto organizace mají v moderních demokraciích nezastupitelnou roli, přičemž
jejich hlavní předností je flexibilita a rychlost, s jakou nabízejí konkrétní řešení daných
společenských problémů na základě skutečných potřeb klientů/ek. Mnohé NNO se ale
potýkají např. s problémem nedostatečné institucionalizace či musí permanentně bojovat
o přežití aj.
9.1. Současný stav českých genderových organizací
V první polovině 90. let bylo na území ČR registrováno sedmdesát genderových NNO
(jednalo se o zájmová sdružení, svépomocné skupiny, sociálně orientované organizace,
profesní organizace aj.). Mnoho z nich ale následně zaniklo, k čemuž přispěla i česká
legislativa druhé poloviny 90. let, která zvýhodňovala spíše větší organizace. Dalším
důvodem byla i závislost českých genderových NNO na podpoře ze zahraničních zdrojů,
protože stát na genderovou problematiku nevyčleňoval zdroje.
Spektrum aktivit současných genderových NNO a skupin je velmi široké
(viz níže). V poslední době mj. vznikly genderové organizace, jež založily etablované
akademické a společenské instituce či nadace. Jsou jimi např. Otevřená společnost, o.p.s.
a Fórum 50%207, které založila Nadace Open Society Fund Praha, či NKC – Ženy a věda,
založené Sociologickým ústavem AV ČR atd.
Velká
část
genderových
208
profesionalizovala
NNO
se
oproti
raným
devadesátým
létům
. Profesionalizace se projevila jak v organizačním zázemí těchto
NNO, tak ve zkvalitnění mediální prezentace a komunikace s veřejností.
S tím souvisí i tlak ze strany relevantních státních orgánů, aby se genderové NNO
unifikovaly a vytvořily střechové organizace, se kterými by pak mohly komunikovat
a předávat jim projednávané dokumenty ke komentářům. V tomto procesu získaly
některé organizace jako La Strada, Gender Studies, o. p. s. či Bílý kruh bezpečí jakýsi
status expertů a poradních orgánů ve specifických oblastech, což jim otevřelo možnosti
navazovat
kontakty
v rámci
státní
správy
a
ovlivňovat
politické
procesy
(viz např. kapitola 8).
206
Dále jen „genderové“.
Sdružení Fórum 50% vzniklo s cílem prosazovat vyšší počet žen do rozhodovacích pozic na všech úrovních.
208
Vysvětlení podstaty a důvodů profesionalizace jde za rámec této kapitoly. Pro podrobnější diskusi viz např.
Chaloupková, J. České ženské hnutí po roce 1989. Praha: Univerzita Karlova 2002, bakalářská práce, nebo
Hašková, H., a Křížková, A. eds. Women's Civic and Political Participation in the Czech Republic and the Role of
European Union Gender Equality and Accession Policies. Sociologické texty 03:9. Sociologický ústav AV ČR
2003.
207
110
Genderové NNO se v současnosti zaměřují na široký okruh témat209, kam patří,
mimo
jiné,
problematika trhu práce (diskriminace
specifických skupin, zavádění
programů na podporu rovných příležitostí pro ženy a muže do zaměstnaneckých
politik)210, obchodování se ženami, pomoc ženám zneužívaným v dětství a ženám
znásilněným, prevence násilí na ženách/domácího násilí, zavádění genderové perspektivy
do vzdělávání a také problematika rodičovství. Zde lze ale vysledovat zaměření na novou
cílovou skupinu. Tou jsou muži obecně, a muži – otcové.
Jak bylo zmíněno výše, na fungování NNO mají zásadní vliv i různá legislativní
opatření (např. Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě211, Návrh zákona
o sociálních službách212). Zlepšení situace v utváření právního prostředí lze očekávat také
na základě připravované rekodifikace občanského zákoníku. Odhaduje se, že účinnosti by
mohl nabýt nejdříve v roce 2007.
V České
republice
v současnosti
stále
funguje
okolo
60
registrovaných
genderových NNO. Dále je v evidenci 134 mateřských center, 60 azylových domů, jež se
soustřeďují na pomoc matkám a těhotným ženám, a 21 organizací, které se orientují na
různé cíle, přičemž mají vždy alespoň jeden program či projekt, který se zaměřuje na
genderovou problematiku.
Podle druhu činnosti a zaměření lze tyto NNO rozdělit, stejně jako ve Stínové
zprávě z roku 2004, do několika skupin213:
9.1.1. „Klasické“ NNO
a) Organizace zabývající se sociální oblastí se zaměřením na pomoc konkrétní skupině
žen
Do této skupiny patří například Elektra (pomoc ženám zneužívaným v dětství a ženám
znásilněným), Hnutí za aktivní mateřství (poradenství týkající se porodu a kojení, snaha
o legislativní změny), Jantar – svépomocná skupina žen po ablaci prsu, La Strada (pomoc
obětem obchodu se ženami), Magdalenium (provoz azylového zařízení pro oběti
domácího násilí, poskytování poradenství), Most k životu (rekvalifikační a vzdělávací
centrum, azylové ubytování), ROSA (pomoc obětem domácího násilí, azylové ubytování),
Rozkoš bez rizika - sdružení osob poskytujících placené sexuální služby (prevence
209
Viz též kapitoly 3-8.
Tento trend je do velké míry ovlivněn možnostmi čerpání finančních prostředků NNO, zejména pak ze
strukturálních fondů. O důsledcích úzké zaměřenosti více viz níže.
211
Zákon upravuje podmínky, za nichž stát podporuje dobrovolnickou službu organizovanou podle tohoto
zákona a vykonávanou dobrovolníky bez nároku na odměnu. Zákon také mj. vymezuje rámec státní podpory
dobrovolnictví a umožňuje získat finanční prostředky z dotací MV. Až praxe ale ukáže, kolik dobrovolníků bude
ochotno podstoupit všechny formální procedury.
212
Návrh zákona mj. zavádí povinnost obcí a krajů podporovat potřebnou síť sociálních služeb na svém území.
213
Toto rozdělení odpovídá dělbě na participatorní a služby poskytující NNO. Dle některých v ČR dostupných
analýz však takové rozdělení lze použít pouze s výhradami, protože mnohé služby poskytující NNO se zaměřují
také na participatorní funkce. (viz. např. Chaloupková 2002, Hašková, Kížková 2003). Z uvedených v kategorii
služby poskytujících NNO lze takto rozhodně jmenovat LaStradu, která kromě poskytování služeb navrhuje
doporučení vládě, podílí se na výzkumné činnosti a zabývá se informační a osvětovou činností.
210
111
sexuálně přenosných chorob, terénní práce, poradenské středisko), Sdružení žen a mužů
samoživitelů, jejich dětí a mládeže, Síť mateřských center (podpora právní ochrany
rodiny, mateřství a rovných příležitostí žen a mužů), Slovo 21 o.s. - Manushe
(vzdělávání, podpora romských žen), STUD Brno (sdružení leseb a gayů, pořádání
filmového festivalu MEZIPATRA, provoz knihovny).
b) Organizace zabývající se zejména informační a osvětovou činností, lobováním
a ženskými právy
Zde lze zmínit například Aperio – společnost pro zdravé rodičovství (vzdělávací
a poradenské aktivity v oblasti rodičovství, zdravotních a sociálních služeb), Český svaz
žen (nejrůznější poskytování informací, poradenství, osvětová a sociální činnost), Gender
Studies, o.p.s. (informační a poradenské centrum, lobbying, knihovna), Genderové
informační centrum NORA, o.p.s. (osvětová a vzdělávací činnost), proFem, o.p.s.
(poradenství
a
konzultace
pro
genderové
NNO
a
projekty,
prevence
násilí
na
ženách/domácího násilí), Sdružení Jihočeské matky (propagace alternativního životního
stylu a trvale udržitelného rozvoje).
c) Organizace zabývající se všeobecně lidskými právy, včetně ženských práv
Sem patří například Amnesty International, Bílý kruh bezpečí, Český helsinský výbor,
Člověk v tísni, Econnect, Gay a lesbická liga (podpora a prosazování legislativních úprav
partnerského soužití osob stejného pohlaví), Liga lidských práv, NESEHNUTÍ (kampaň
„Ženská práva jsou lidská práva“), Otevřená společnost, o.p.s. (vzdělávací a výchovné
programy, konzultační a poradenská činnost).
d) Aktivity související s feministickým hnutím nezajištěné konkrétní organizací
Jde např. o Projekt Rozdílné rytmy, divadelní představení Vagina monology, výstavy,
vydavatelství One Women Press Marie Chřibkové, které se specializuje na vydávání
feministické literatury aj.
9.1.2. Organizace existující v rámci politických stran a církví
Sociálně demokratické ženy (ČSSD), Levicové kluby žen (KSČM), Sdružení žen KDU-ČSL.
Sdružení Česká katolická charita, Unie katolických žen, Kluby křesťanských žen (pobočky
všech těchto organizací se věnují zejména osvětové, sociální a charitativní činnosti).
9.1.3. Klubová a profesní sdružení
Fórum žen (klubová činnost, organizace konferencí, zajišťování spolupráce ženských
organizací), Asociace podnikatelek a manažerek (regionální sdružení, podpora podnikání
žen, organizace konferencí), Moravská/Středočeská asociace podnikatelek a manažerek
112
(podpora podnikání žen, vzdělávání), ČAPA – Česká asociace porodních asistentek, Česká
asociace dul.
9.1.4. Akademická a výzkumná pracoviště
Katedra genderových studií FHS UK v Praze, Genderová studia FSS MU v Brně, oddělení
Gender a sociologie v Sociologickém ústavu AV ČR, NKC Ženy a věda.
9.2. Financování genderových NNO
Vstup ČR do EU měl na financování (genderových) NNO zásadní dopady. Na jedné straně
šlo o vyschnutí některých zdrojů, kdy se řada zahraničních investorů i nadací přesouvá
na východ, neboť ČR považují za konsolidovanou demokratickou zemi, a kdy došlo
k ukončení předstupních programů EU (např. Phare, Acess). Na druhé straně se otevřely
nové zdroje - evropské strukturální fondy. Čerpání těchto prostředků však provázejí
obtíže
spojené
s mechanismy
vyplácení
podpory.
Metodika
tzv.
genderového
rozpočtování vypracovaná ve spolupráci s MF byla sice jistým krokem dopředu, avšak
kvůli jejímu doporučujícímu (tedy pro města a kraje nezávaznému) charakteru se v praxi
příliš neuplatňuje. Nadále trvající neexistence systematické finanční politiky a podpory
státu vůči genderovým NNO má za následek nejistotu tykající se institucionálního
zabezpečení a udržitelnosti dané organizace.
9.2.1. Financování genderových NNO státem
Podle vládních a rezortních Priorit při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže by
jednotlivé rezorty měly neziskové organizace podporovat i finančně. Výhodou státních
dotací je velký tematický rozsah a také možnost získat i relativně malé částky na menší
projekty (v kontrastu k projektům v řádech statisíců i milionů korun z Evropských
strukturálních fondů) malých NNO.
Většina rezortů však nemá specifické programy zaměřené na rovné příležitosti
(pouze MPSV, a to jen pro rok 2005, výjimku tvoří MPO, které realizuje program na
podporu podnikatelek). Některé genderové NNO sice získávají dotace v rámci jiných
programů (např. MPSV – program podpory sociálních služeb), ale jiné tuto možnost mít
nemusí.
Jako největší problém se pak jeví neprůhlednost systému přidělování dotací
v dané oblasti, chybí jasné určení toho, kolik finančních prostředků bylo na tuto politiku
vyčleněno, jakým způsobem a na jaké aktivity byly tyto peníze použity. Řešením by
mohlo být buď vypisování specifických programů na podporu rovných příležitosti či jasné
vymezení této problematiky v rámci jiných programů. U obou těchto variant je přitom
nutné důsledně dbát na transparentnost ohledně objemu financí a jejich určení.
113
9.2.2. Evropské strukturální fondy
Evropské strukturální fondy svým způsobem suplují úlohu státu ve financování
genderových NNO. Pro genderové NNO je relevantní především Evropský sociální fond
(dále
ESF)214,
který
sehrává
klíčovou
roli
při
realizování
evropské
strategie
zaměstnanosti. Vedle nebývalých finančních možností je třeba ocenit především impuls
vyslaný směrem ke státu, který se nyní musí podílet na spolufinancování projektů, a to
25 – 50% podle typu programu.
Financování ze strukturálních fondů však přineslo i poměrně závažné komplikace.
Úzká
zaměřenost
na
problematiku
zaměstnanosti
zdaleka
tematicky
nepokrývá
působnost všech genderových NNO – těm nezbývá nic jiného než se s financemi z EU
rozloučit
(a riskovat zánik), nebo se „přeorientovat“. NNO, které se nevěnují přímo
problematice pracovního trhu, se tak dostávají do situace, kdy uměle vytvářejí projekty
na témata, která jim nejsou blízká, a nemají prostor realizovat projekty pro jejich
organizace důležité a zásadní.
Každá výzva má pevně dané minimální částky (liší se podle typu programu),
o které lze žádat. Jedná se řádově o sta tisíce (např. u JPD3 600 tisíc Kč, u OP RLZ
dokonce 930 tisíc Kč), což pro menší NNO představuje naprosto nereálné částky a nemají
možnost se zapojit.
Finance z ESF jsou propláceny průběžně, tzn. že organizace musí mít pevné
finanční zázemí, aby mohly financovat administrativní pozice v průběhu žádosti o grant
(který nemusí být udělen) a následně mohly začít s realizací projektu. V prvních fázích
projektu tedy organizace musí investovat do projektu své vlastní finance a čekat na
proplacení nákladů, které se v důsledku nejednoznačně stanovených kritérií potýká
s velkými problémy (konkrétně se u programu IS Equal jedná o to, že ke dni 20.2.2006
nebyla více než polovina prostředků určených na přípravné fáze projektů proplacena,
i když byly ukončeny v dubnu). Paradoxně tak financování z ESF může být riskantní i pro
„zaběhlé“ NNO. Finance z fondů EU navíc nezabezpečují dostatečné pokrytí nákladů
spojených s chodem organizace (nájem, náklady na řízení atd.).
Grantové soutěže vyžadují vytvoření širší koalice mezi neziskovými organizacemi
i dalšími partnery a kladou vysoké nároky na manažerské a organizační schopnosti
příjemce
dotace.
„Rozvojové
partnerství“
je
např.
jedním
z principů
Iniciativy
společenství EQUAL, jehož cílem je dosažení lepších výsledků prostřednictvím propojení
poznatků z různých oblastí (NNO, orgány státní správy či samosprávy, podnikatelské
subjekty apod.). Povědomí o problematice genderových nerovností tak má šanci dostat
214
Čerpání z prostředků ESF umožňují čtyři programy, ve třech z nich je explicitně jako jedna z priorit
zakomponováno téma rovných příležitostí. Jedná se o Operační program Rozvoj lidských zdrojů (OP RLZ),
Jednotný programový dokument pro Cíl 3 pro Prahu (JPD3) a Iniciativa společenství EQUAL. Vypisování grantů
a zveřejňování výsledků jednotlivých grantových kol jsou zveřejňovány na oficiálních internetových stránkách.
114
se i na místa, kde se tento zájem prosazoval hůře. Protože organizace dosud nemají
dostatek zkušeností s touto podobou spolupráce, je velmi těžké dělat nějaké závěry na
toto
téma,
nicméně
organizacemi
napříč
administrativní
celou
náročnost
společností.
vedení
Nicméně
je
projektů
je
kritizována
zřejmé,
že
spolupráce
s administrativně silnějšími NNO se pro ty menší stává jedinou možností, jak alespoň
částečně dosáhnout na finance z EU.
9.2.3. Nadace
V České republice funguje několik nadací, jež podporují mj. projekty genderových NNO.
Nadace Růže, jejímž zřizovatelem jsou Sociálně demokratické ženy, podporuje působení
žen ve veřejném a politickém životě, jejich vzdělávání aj. O projektech, které tato nadace
podpořila, však nejsou dostupné informace. Nadace Žena, jejímž zřizovatelem je Český
svaz žen, rozděluje finanční prostředky zejména na realizaci projektů souvisejících se
vzděláváním žen a zvyšováním jejich informovanosti a rozšiřováním jejich právního
vědomí i sebevědomí.215
Další nadací je Nadace Open Society Fund Praha, která však po vstupu ČR do
EU omezila své aktivity a současně se začala soustředit na menší oblast aktivit
definovaných EU jako problematické, tj. například rovné příležitosti. Pro rok 2005 si jako
strategickou oblast svého programu Společnost žen a mužů z aspektu gender vybrala
zvýšení politické participace žen. OSF také iniciovala vytváření některých koalic NNO
(např. KOORDONY) i samostatných organizací (např. Forum 50%). Programy podpořené
nadací OSF Praha, které se osamostatnily a získávají finanční podporu již z jiných zdrojů,
jsou např. Otevřená společnost či nadační fond Slovak-Czech Women’s Fund. Tento
fond se zaměřil na podporu propagačních a informačních aktivit, rozvoj zručností
získávání fondů (fundraising) a inovativních projektů v oblasti eliminace genderových
stereotypů. Podpořil sice projekty několika desítek NNO, většinou se ale jednalo
o poměrně nízké částky, které sloužily jako doplněk k dalšímu financování.
Další nadací, jež v minulých letech podpořila řadu genderových NNO (např.
NESEHNUTÍ Brno, ACORUS, o.p.s., Gender Studies, o.p.s.), je Nadace rozvoje
občanské společnosti (dále jen NROS)216, která vidí své základní poslání právě
v podpoře organizací občanské společnosti a je jedinou nadací, jež administruje finanční
prostředky ESF. V roce 2004 připravila realizaci tzv. globálních grantů ve dvou
215
Tématem vyhlášeným na rok 2004 bylo ekonomické a ekologické hospodaření současné rodiny a kvalita
a bezpečnost českých zemědělských a potravinářských výrobků – značka Klasa. Je otázkou, do jaké míry volba
takové tematiky může zohlednit zaměření genderové NNO a tím podporu jejich projektů.
216
Dále např. jedním z programů ukončených NROS v roce 2004 byl i projekt PHARE 2000. Jednou z priorit
tohoto programu byl Rozvoj občanské společnosti, konkrétně Ochrana lidských práv: „Rovné šance pro muže
a ženy“.
115
operačních programech: JPD 3 a OPR LZ podporující posilování a budování kapacit NNO,
jež poskytují sociální služby217.
9.2.4. Další způsoby financování
Vzhledem k malé aktivitě státu v oblasti finanční podpory neziskových organizací
a mnohdy komplikovaným (pro některé NNO nerealizovatelným) financováním z fondů
EU představuje nadějné východisko z finanční nejistoty tzv. firemní filantropie. České
genderové NNO se teprve snaží navázat partnerství s různými firmami, musí však čelit
skutečnosti, že rovné příležitosti firmy nepovažují za relevantní téma (zaměřují se spíše
na aktivity zaměřené na podporu dětí či na charitu). Řada českých podnikatelů navíc není
zvyklá podporovat svými dary obecně prospěšné cíle (v zahraničí jsou podobné praktiky
zvykem, vytvářejí dobrou image dané firmy).
Další možností financování NNO by mohla (i přes jisté nevýhody) představovat
daňová asignace218. Ta (v souladu s principem daně jako platby) by nezakládala právo
na určování využití těchto prostředků, které by pak mohly sloužit např. na pokrytí
organizačních a personálních nákladů. Vedle ekonomických negativ (narušení horizontální
spravedlnosti, komplikace a zamlžení daňového systému apod.) a nákladů spojených
s administrací
můžeme
jako
velkou
nevýhodu
vidět
neefektivní
umístění
těchto
prostředků – malé neziskové organizace by si nemohly dovolit uspořádat mediální
kampaň vedoucí ke zviditelnění a dalšímu rozvoji své činnosti, a tak je více než
pravděpodobné, že by na finance získané tímto účelem dosáhly opět pouze poměrně
stabilní finančně silné organizace schopné vyvinout mediální tlak.
Další možností finanční podpory se stala tzv. dárcovská SMS. Její výhodou je
možnost darovat snadnou cestou menší částku. V současné době tuto možnost využívají
organizace zabývající se problematikou rovnosti žen a mužů jako Amnesty International,
NESEHNUTÍ a Síť mateřských center. Za jistý druh financování lze považovat práci
dobrovolnic a dobrovolníků, kteří investují sebe a svůj čas k účasti na aktivitách či
provozu vybrané NNO.
9.3. Koncepce spolupráce státu a genderových NNO
Genderová problematika je stále okrajovým zájmem státních institucí a není tudíž ani
dostatečně prosazována. NNO nejsou stále akceptovány jako významný partner nejen při
poskytování služeb, ale také při formulování politik.
217
V rámci 1. výzvy globálního grantu JPD 3 byly z genderových NNO podpořeny ACORUS, o.s. na projekt Práce
s obětmi domácího násilí a proFem, o.p.s. na posílení projektu Advocats for Women – posílení žen dotčených
násilím (domácím násilím). NROS pak v listopadu 2005 vyhlásila v pořadí druhou výzvu v rámci grantového
schématu Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb (JPD3, OPR LZ).
218
Věcný záměr zákona o daňových asignacích, jehož přípravě poskytla podporu Delegace Evropské komise
v rámci předvstupní pomoci programu rozvoje občanské společnosti, projednávala Vláda ČR v únoru 2005, ale
neschválila jej. Pokud by došlo k legislativnímu uzákonění daňové asignace, mohla by se každá fyzická osoba
(daňový plátce) rozhodnout, do jaké veřejně prospěšné organizace bude směřovat 1% jeho/jejích daní.
116
9.3.1. Obsahová spolupráce státu a genderových NNO
Stát má stanovenu jako jednu z priorit219 při prosazování rovnosti žen a mužů spolupráci
s NNO, které se zabývají problematikou rovných příležitostí. Znamená to, že každé
ministerstvo by mělo v rámci své působnosti aktivně vyhledávat možnosti takové
spolupráce.
Jak konstatovala Stínová zpráva z roku 2004, systematický zájem státu
o neziskový sektor započal v roce 1998 vznikem Rady vlády pro nestátní neziskové
organizace. Ta ale obecně nerozlišuje typy nevládních organizací, tedy včetně
genderových NNO. Činí tak pouze v případě, kdy to vyžadují připravované dokumenty
a materiály. Tato Rada vydává každoročně Zprávu o neziskovém sektoru v České
republice a Rozbor financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných
rozpočtů. Zde jsou zveřejňovány poskytnuté dotace v rámci režimu státní dotační
politiky. V roce
pouze
MPO,
2004 byly v oblasti rovných příležitostí mužů a žen poskytnuty dotace
a
to
čtyři
(tj.
2,34 %
podílu
dotací
poskytnutých
MPO)
blíže
nespecifikovaným občanským sdružením. Ač se rovné příležitosti pro muže a ženy měly
stát jednou z hlavních oblastí státní dotační politiky vůči NNO, je komunikace mezi
rezorty stále špatná a nesystematická (viz. podkapitola 9.2.). Údaje za rok 2005 nejsou
doposud k dispozici.
Další instituce, jež může doporučovat, nikoliv však předkládat závazné návrhy
vládě přímo v oblasti rovných příležitostí, je Rada vlády pro rovné příležitosti žen
a mužů. Rada je tvořena 23 členkami a členy, z toho je 5 zástupkyň veřejnosti z NNO
činných v oblasti rovných příležitostí (Asociace pro rovné příležitosti – dvojí zastoupení,
Český svaz žen, Síť mateřských center, Unie katolických žen).
Poslední vládní institucí, jež se svým zaměřením dotýká problematiky rovných
příležitostí, je Rada vlády ČR pro lidská práva. Tato rada zřídila Výbor pro odstranění
všech forem diskriminace žen, jenž sestává ze zástupců a zástupkyň státních orgánů,
občanské a odborné veřejnosti a akademické obce.
Ucelená koncepce, jež by definovala spolupráci státu s genderovými NNO, tedy
doposud neexistuje, forma a způsob kooperace
je ponechána na vůli jednotlivých
ministerstev.
219
1.4. „Zabezpečit, aby jednotlivá ministerstva a správní úřady v rámci svých kompetencí navazovaly
spolupráci s nevládními organizacemi zabývajícími se rovnými příležitostmi žen a mužů a pokračovaly ve
vyhledávání a v rozšiřování této spolupráce. Součástí této spolupráce může být i vyžadování stanoviska
k připravovaným právním předpisům nebo jiným zásadním rozhodnutím.“ (Priority a postupy vlády při
prosazování rovnosti mužů a žen pro rok 2004, 2005)
117
V oblasti fungování NNO bylo Sociologickým ústavem AV ČR provedeno několik
výzkumů spolufinancovaných státem. Ty se ale týkaly problematiky občanského sektoru
obecně220.
V rámci zkoumání mj. podmínek fungování genderových neziskových organizací
byly realizovány dva projekty221 Enlargement, Gender and Governance: The Civic and
Political Participation and Representation of Women in EU Candidate Countries (EGG),
jenž byl podpořen v rámci V. Rámcového programu ES (realizátorkou za ČR byla Hana
Hašková222). V rámci tohoto projektu byla uspořádána závěrečná konference v Praze, jíž
se
účastnilo
i
několik
málo
pracovnic
pověřených
v rámci
jednotlivých
rezortů
genderovou problematikou (gender focal points), ač pozvány byly bez výjimky všechny.
Vybrané publikované výsledky tohoto výzkumu byly rozesílány zdarma v průběhu trvání
projektu na všechna ministerstva, konkrétně pracovnicím pověřeným genderovou
problematikou, a i do Rady vlády pro rovné příležitosti pro ženy a muže.
Dále v letech 2002 – 2005 provedlo oddělení Gender & Sociologie Sociologického
ústavu AV ČR projekt Constructing Supranational Political Spaces: The European Union,
Eastern Enlargement and Women’s Agency, který byl koordinován Joannou Regulskou
(Rutgers University) a financován National Science Foundation USA (za ČR byla řešitelkou
Alena Křížková). Vybrané publikované výsledky těchto výzkumů223, které byly vzájemně
propojovány byly rozesílány zdarma v průběhu trvání projektů na všechna ministerstva,
konkrétně gender focal points, a i do Rady vlády pro rovné příležitosti pro ženy a muže.
Tyto výzkumy monitorují situaci a vývoj konkrétně genderových NNO, přičemž ale zájem
státních orgánů o využití výsledků se jeví být minimální.
9.3.2. Zhodnocení spolupráce podle rezortů224
9.3.2.1. Ministerstvo práce a sociálních věcí
MPSV, jež funguje jako koordinátor vládní politiky rovných příležitostí žen a mužů,
zastává jiné postavení než rezorty ostatní. Z toho také vyplývá, že by mělo být těmto
rezortům jakousi „pomocnou rukou“ a zároveň mít o jejich aktivitách přehled. Spolupráce
MPSV a NNO probíhá formou zasílání materiálů k připomínkování, distribuce materiálů
prostřednictvím NNO, účasti zástupkyň/ců NNO v koordinační skupině pro rodinu
sestávající ze sedmi pracovních skupin a účastí MPSV na akcích, které pořádají NNO.
220
Podobně i Centrum pro výzkum neziskového sektoru provedlo řadu výzkumů zaměřených obecně na
neziskový sektor (např. Sociální ekonomika a NNO v ČR na zakázku NROS aj.). Řada výzkumů provedených
CVNS byla publikována Radou vlády pro nestátní neziskové organizace.
221
Více informací na www.soc.cas.cz.
222
Výstup z projektu viz Hašková, H. Czech women's civic organizing under state socialist regime, socioeconomic transformation and EU accession eras. Sociologický časopis/Czech Sociological Review 41 (6), 2005,
str. 1077-1110.
223
Např. Hašková, Křížková 2003.
224
Podle Souhrnné zprávy o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen za rok 2004
(v textu Zpráva za rok 2004).
118
U řady aktivit deklarovaných jako výsledek spolupráce ministerstva a NNO není
ale zřejmé, do jaké míry se na těchto aktivitách podílelo MPSV a do jaké míry pak
konkrétní NNO, a jakým způsobem tato spolupráce probíhala. Dochází také k tematické
nejednotnosti – např. ve Zprávě za rok 2004 u zmiňované rodinné politiky není uvedeno,
jakým způsobem tato politika reflektuje rovné příležitosti žen a mužů.
9.3.2.2. Ostatní rezorty
V oblasti spolupráce ostatních rezortů s genderovými NNO se jeví být velmi aktivním
rezort MV. Těžištěm jeho spolupráce s NNO je především problematika domácího násilí,
obchodu s lidmi a prostituce (viz kapitoly 6 a 7).
Ze Zprávy za rok 2004 ovšem není
zřejmé, jak jsou ve své činnosti NNO ze strany státu podporovány.
MPO se ve své spolupráci s NNO zaměřuje zejména na asociace podnikatelek
a manažerek za účelem podpory podnikání žen. Omezení spolupráce pouze na tyto
vybrané NNO a nepatrná snaha o rozvíjení dalších okruhů spolupráce s jinými NNO se
jeví jako problematická, neboť je tak omezena možnost prosazení se
a zviditelnění
i jiných NNO. Dále se MPO podílelo např. na projektu Gender Studies, o.p.s. Role rovných
příležitostí v prosperitě podniků. Tato spoluúčast spočívala v podpoře Soutěže o nejlepší
firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže v ČR.
Další rezort – MF – spolupracovalo se zástupkyněmi neziskových organizací při
přípravě „Informativní metodiky rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů“, která se
však díky svému nezávaznému charakteru příliš neujala. Dále Zpráva za rok 2004 uvádí,
že v rámci přípravy Metodiky MF začalo spolupracovat i s Českým svazem mužů, který se
definuje protifeministicky225, systematicky popírá základní myšlenky rovných příležitostí
(jako
je
např.
rovné
rozdělení
domácích
prací)
a
často
zesměšňuje
snahu
o rovnoprávnost žen a mužů. Uvedení takové spolupráce v oficiálním dokumentu vlády
poukazuje na stále nedostatečnou informovanost v oblasti genderové problematiky
a rovných příležitostí žen a mužů.
Rezort MZ dlouhodobě spolupracuje s Českým svazem žen, ale opět není jasné,
jakým způsobem tato spolupráce probíhá a jak jsou NNO za svou spolupráci honorovány.
Spolupráce ostatních ministerstev s genderovými NNO je stále v mnoha ohledech
nedostatečná. Problémem také zůstává, že ve Zprávě za rok 2004 se mnohdy uvádí
pouze obecné, a tím tedy těžko ověřitelné informace. K příčinám tohoto stavu patří mimo
jiné i nedostatečná informovanost zodpovědných ministerských pracovníků a pracovnic
o otázce rovných příležitostí. To má za následek např. zúžení politiky rovných příležitostí
pouze na vlastní úřad ministerstva (např. u MMR), a nikoliv na celou oblast jeho
působnosti, na spolupráci jen s jednou „osvědčenou“ NNO, a nevyhledávání možností jiné
225
„Český svaz mužů je připraven zastupovat a hájit většinový názor heterosexuálních mužů. Chce být
protiváhou ženským organizacím a feministickým hnutím, zejména při tvorbě zákonů a vládních nařízení.“
http://www.svaz-muzu.cz/index.php?page=onas&id=440c01d4568e5440c01d45b704&l=&p=
119
spolupráce, či na nevyužívání celé šíře možností, kterou spolupráce s NNO nabízí. Chybí
jasné a přehledné informace o tom, jakých konkrétních cílů bylo dosaženo a kolik
finančních prostředků bylo tím kterým ministerstvem věnováno na podporu rovných
příležitostí. Podobně není zřejmé, jakým způsobem proběhlo vzdělávání vlastních
pracovníků/ic na ministerstvech, zda v této oblasti došlo k nějakému posunu.
Již Stínová zpráva z roku 2004 ohledně spolupráce s NNO doporučila, aby
jednotlivá
ministerstva
vypracovala
svou
koncepci,
určila,
s jakými
NNO
budou
spolupracovat při prosazování rezortní politiky rovných příležitostí, a těmto NNO posléze
zasílala materiály týkající se této politiky včetně dalších materiálů popisujících, kde je
třeba uplatnit metodu genderového mainstreamingu. V tomto směru nebyl dosud učiněn
žádný posun.
9.3.3. Problémy spolupráce s NNO a obsazování postů
Dalším problémem, který souvisí s chybějící koncepcí spolupráce státu s NNO, je
neprůhlednost zásad, jakými se státní správa řídí při spolupráci s NNO nebo při
obsazování postů v poradních orgánech vlády. Propojení neziskových organizací se státní
správou může být problémem, neboť NNO mající zástupkyně/ce ve státní správě mohou
získat výhody oproti druhým NNO např. při hodnocení projektů jiných NNO, které mohou
být
vnímány
jako
konkurence.
V každém
případě
mají
privilegovaný
přístup
k informacím.
Podobným problémem je rovněž obsazování postů vyčleněných pro NNO ve
výběrových komisích pro projekty financované z EU – není jasné, jakými pravidly se
účast zástupkyň v těchto komisích řídí.
9.4. Vzájemná spolupráce genderových NNO
Během
devadesátých
let
docházelo
k vytváření
koalic
genderových
NNO226.
V současnosti lze v rámci neziskového sektoru hovořit o těchto asociacích a sdruženích:
Asociace pro rovné příležitosti (dále ARP) je občanské sdružení, které sdružuje
23 genderových NNO a které se zaměřuje, mimo jiné, na poskytování informací členským
organizacím, navazování spolupráce mezi nimi či sledování české legislativy související
s rovnými právy žen a mužů a jejich slaďování s legislativou Evropské unie. Příčinou
nízké aktivity tohoto sdružení může být nedostatečné finanční zázemí - aktivity se tak
odehrávají na dobrovolné bázi, a také různorodost sdružených organizací, což může činit
problémy při plánování společných projektů a jiných akcí.
KOORDONA,
koalice
organizací
proti
domácímu
násilí,
vznikla
na
místo
Koordinačního kruhu prevence násilí na ženách (KK). Je volným sdružením NNO, a to jak
226
Viz Hašková 2005.
120
poraden, organizací poskytující osvětu, tak i azylových domů227. Tato koalice se zabývá
přímou i nepřímou pomocí ženám – obětem domácího násilí. Jejím posláním je
mj. napomáhat účinné spolupráci NNO hájících ženská práva a vystupujících proti násilí
na ženách a domácímu násilí.
KARAT Coalition je regionální koalice organizací a jedinců, jejímž cílem je
zabezpečení
genderové
rovnosti ve
střední
a
východní
Evropě
a
státech
SNS.
Z 54 sdružených subjektů jsou zastoupeny 4 české genderové NNO a jedna individuální
členka.
Podobně v ČR započala svoji činnost i iniciativa České ženské lobby, která je
pobočkou velmi silné evropské organizace – European Women´s Lobby. Tato česká
iniciativa nemá právní subjektivitu a o jejích konkrétních činnostech je velmi málo
informací. Jejím posláním má být oblast podpory propojování a společného působení
genderových NNO a lobby přímo u institucí EU.
9.4. Shrnutí
V rámci spolupráce státu s
genderovými NNO doposud, i přes doporučení předešlé
Stínové zprávy, nedošlo k vytvoření ucelené koncepce, jež by definovala a vymezila roli
státních institucí a možnosti a povinnosti jejich spolupráce s NNO.
Obsahová spolupráce NNO s jednotlivými rezorty stále probíhá pouze na úrovni
členství zástupkyň NNO v některých poradních orgánech vlády a pracovních skupinách;
dále pak v připomínkování některých dokumentů týkajících se rovných příležitostí žen
a mužů a legislativních návrhů, včetně jejich vypracování. Není také stále zcela zřejmé,
které z realizovaných činností v oblasti rovných příležitostí žen a mužů uskutečnily NNO,
a které z nich pak jednotlivé rezorty, popř. zda stát využívá bez náležitého ocenění knowhow jednotlivých NNO.
Podobně v oblasti financování genderových NNO ze státního rozpočtu nedošlo
k výraznému zlepšení nevyhovujícího stavu, na nějž upozorňovala předchozí Stínová
zpráva. Pro rok 2004 nebyl žádným z rezortů vypsán speciální program „podpory rovných
příležitostí žen a mužů“, ač je přitom součástí vládního dokumentu Hlavní oblasti státní
dotační politiky. Pouze pro rok 2005 byl tento program vypsán rezortem MPSV, jenž je
koordinátorem této agendy a na nějž byl po předešlé období ze strany NNO na nutnost
realizace tohoto programu upozorňován.
Přestože mnohé genderové NNO byly státem dotovány, stále se nejedná
o systematickou finanční podporu, jež by těmto organizacím zaručovala alespoň část
průběžného finančního zajištění.
227
KOORDONU tvoří Český svaz žen, Liga lidských práv – program Poradna pro ženy v tísni, Most k životu,
Nesehnutí, Elektra, Magdalenium, proFem, Acorus - psychologické centrum, Rosa aj. Do KK patřil od června
1995 do prosince 1996 i Bílý kruh bezpečí.
121
9.5. Doporučení
Obsahová spolupráce státu a NNO
1. Vypracování
ucelené
koncepce
spolupráce
jednotlivých
rezortů
s NNO,
určení
konkrétních NNO, s nimiž jednotlivé rezorty budou při prosazování konkrétní politiky
rovných příležitostí žen a mužů spolupracovat. Začlenění nově vznikajících NNO do
této spolupráce.
2. Zvýšení spolupráce s NNO v oblasti posuzování materiálů týkajících se politiky
rovných příležitostí žen a mužů, podobně i rezortních koncepčních materiálů, u nichž
je třeba uplatnit metodu gender mainstreamingu.
3. Vytvoření
aliance
organizací
či
střechové
organizace
–
jakési
formalizované
a koordinované formy komunikace mezi NNO, která by úspěšně prosazovala zájmy
neziskových organizací na centrální úrovni, např. v Parlamentu a vládě.
4. Rozšíření komunikace státu s genderovými NNO. Ze strany státu chybí odpovídající
komunikační partner. Podobně je tomu i na úrovni krajů (v některých krajích –
Zlínský kraj, Vysočina – již alespoň došlo např. ke zřízení funkce koordinátora pro
neziskový sektor).
5. Zamezení stále většímu rozevírání nůžek mezi úspěšnými neziskovými organizacemi,
které zároveň hospodaří s většinou všech prostředků, a ostatními, které jsou závislé
na dobrovolné práci svých členů/členek.
6. Podpora i menších projektů, snaha vyhledávat nová témata aj.
Financování genderových NNO
1. Vypisování programů jednotlivými vládními rezorty, v rámci nichž pak genderové NNO
budou moci žádat o dotace na své projekty.
2. Vypracování přehledu toho, jaké organizace zabývající se rovnými příležitostmi žen
a mužů a jaké projekty vázané na tuto problematiku jednotlivé rezorty finančně
podpořily, o jaké konkrétní finanční částky se jednalo. Tento přehled musí být
součástí Zpráv.
3. Odstranění vysoké míry centralizace finančních zdrojů, odstranění problémů se
získáváním finančních prostředků na provoz a správu organizace (např. jen velice
málo dárců je ochotno poskytnout prostředky na chod organizace).
4. Zlepšení situace v problematice firemního dárcovství. Dodnes totiž většina firem není
ochotna podporovat svými dary obecně prospěšné cíle zaměřené na rovné příležitosti
žen a mužů.
5. Zavedení a rozšíření tzv. daňových asignací a individuálního dárcovství228.
228
Při zohlednění výhrad formulovaných v podkapitole 9.2.4.
122
Ostatní
V rámci usnadnění fungování a činnosti jednotlivých genderových NNO by mělo rovněž
dojít ke zvýšení informovanosti vládních úřednic/ků v oblasti rovných příležitostí, a to na
všech úrovních, a dále pak ke zvýšení pravomocí pracovnic pověřených genderovou
problematikou v rámci jednotlivých ministerstev.
123
10. VĚZEŇSTVÍ Z
GENDEROVÉ PERSPEKTIVY
Kateřina Nedbálková, Eva Ehnertová
Vězeňství nepatří mezi oblasti, které by byly v zorném úhlu vlády při prosazování
rovných příležitostí žen a mužů. Ve Zprávách o plnění Priorit nenajdeme o této oblasti ani
zmínku. Pouze Rada vlády pro rovné příležitosti (RVRP) vzala v potaz oblast vězeňství
v souvislosti se zkoumáním genderové struktury zaměstnanců/kyň státní zprávy (viz
níže). Aspekt rovných příležitostí ani genderové hledisko vůbec nejsou zohledněny
v souvislosti s oblastí vězeňství ani v dokumentu MS – v Prioritách trestní politiky
z hlediska reformy vězeňství a koncepce rozvoje vězeňství v České republice.
Toto
přehlížení
jedné
z důležitých
institucí
moderní
společnosti
je
těžko
pochopitelné, nicméně v dlouhodobé perspektivě jistě neudržitelné, protože politika
rovných příležitostí má své implikace i v této oblasti. V následující zprávě nám šlo
o zmapování současného stavu českého vězeňství z genderové perspektivy. Po stručném
uvedení do problematiky je nabídnuta analýza legislativní úpravy výkonu vazby a trestu
odnětí svobody, koncepce vězeňství, tak jak je navržena Vězeňskou službou ČR, přístupu
vlády a neziskových organizací k problematice vězeňství, klasifikace věznic a vězněných,
volnočasových,
rekvalifikačních
a
pracovních
programů,
vězeňské
každodennosti
a postvězeňské péče.
10.1. Kontext
V České republice je v současné době uvězněno 19 248 mužů a žen. Stejně jako ve
většině západních zemí, i u nás nepřesahuje procento žen ve vězeňské populaci 5 %
(zhruba 900)229. Ženy jsou také menšinou v kategoriích, které uvěznění předcházejí, tedy
v populacích zadržených, obviněných a usvědčených. Tento stav koresponduje se
všeobecně sdílenou představou o tom, že ženy jsou “od přírody” citlivá, poslušná stvoření
nacházející štěstí v soukromé sféře jako pečovatelky o rodinu, děti a domácnost. Naopak
muži jako “přirozeně” agresivní, aktivní, výbojní a vzpurní, se stali samozřejmou
součástí představ o tom, jak vypadá vězení. Podobně je tomu s našimi představami
o dozorcích a zaměstnancích vězení obecně. I v těchto statusově zcela odlišných pozicích
si ve vězení představíme spíše muže, neboť
opět více zapadají do našich očekávání
kladených na toho, kdo by měl vykonávat represivní, dohlížející, trestající a ozbrojenou
funkci (roli). Prostor vězení se tak ve svých částech i celku stává mužsky kódovaným
prostorem.
Přestože ženy stále představují malé procento odsouzených, lze od začátku
devadesátých let dvacátého století zaznamenat zřetelný trend vzrůstajícího podílu žen,
229
Údaje Vězeňské služby k 31. 7. 2005.
124
a to jak na celkovém počtu osob odsouzených pro trestný čin, tak také osob stíhaných230.
Nejedná se přitom pouze o změny kvantitativní, ale mění se i struktura spáchaných
trestných činů. Plynule stoupá podíl žen na násilné trestné činnosti (např. úmyslné
ublížení na zdraví, loupež, vražda), ale také na hospodářské kriminalitě231, tedy
u trestných činů, u nichž ženy pachatelky byly vždy považovány spíše za výjimku.
Teorie kriminality jsou v kontextu ČR buď genderově nevidomé nebo prodchnuté
výše zmíněnými stereotypy232. Zvyšující se podíl žen na kriminalitě v posledních
desetiletích bývá některými autory/kami233 interpretován jako důsledek emancipace žen,
osvojujících si tzv. mužské vzorce jednání a pronikajících do dříve výlučně mužských sfér.
To však nekoresponduje se složením vězeňské populace, kde rozhodně bojovnice za
ženská práva ve zvýšeném procentu nenajdeme a kde je slovo feminismus používáno
spíše negativně. Nízký podíl žen na celkovém počtu odsouzených je také přičítán
shovívavějšímu a takzvaně kavalírskému zacházení s ženami v procesu trestního řízení.
Ačkoliv je rozsah trestu dán formálně zákonem, ve stanovení jeho přesné výše hraje roli
vnímání žen jako matek, které mají v péči závislé děti, a pokud by měl péči o ně po
uvěznění převzít stát, stává se tato péče velmi nákladnou. Ženy jsou tedy v celém
systému trestního práva a soudnictví vnímány jako tzv. dvojité deviantky, které se
provinily nejen vůči ustanovené normě řádu trestního, ale i vůči normativnímu předpisu
ženské role, definované péčí o domácnost a děti. Někteří autoři/ky konstatují, že vězení
není institucí primárně určenou k sociální kontrole žen. Trestní právo a vězení jsou ve své
praxi institucemi zaměřenými spíše na kontrolu osob mužského pohlaví, mladých,
ne-bílých, chudých a nevzdělaných.
10.1.1. Legislativní úprava
Trestněprávní předpisy, upravující nejen výkon vězeňství, ale také předpisy jako trestní
zákon či trestní řád atp., mají nezanedbatelný genderový rozměr. O tom svědčí již jazyk
právních předpisů, který se většinou nese v „univerzalistickém“ tónu generického
maskulina, neboť jde o normu, která má platit bez rozdílu pro všechny. Toto pravidlo
však není vždy dodrženo absolutně.
Tak např. v předpisech upravujících výkon trestu odnětí svobody se hovoří
zásadně o „odsouzeném“ nebo podobně o „zaměstnancích“ či „příslušnících“ Vězeňské
služby, o „pedagozích“, „sociálních pracovnících“, „vychovatelích“, „dozorcích“ atp. Ve
stejných normách jsou však někdy ženy jazykově vyčleňovány jako zvláštní skupina
230
Žen mezi odsouzenými bylo v roce 1992 9%, zatímco o deset let později ženy v této skupině představovaly
již 12% odsouzených (ze statistiky MSp ČR). Podíl žen mezi stíhanými v roce 1992 činil necelých 6%, o deset
let později již 12% (ze statistik Policie ČR).
231
Statistiky Policie ČR.
232
Viz např. Urbanová, M., a Večeřa, M. Ženská delikvence. Teoreticko-empirická studie k problému právních
postojů a hodnotových orientací delikventních žen. Brno: Masarykova univerzita 2004.
233
Adler, F. Sisters In Crime. Prospect Heights, Illinois: Waveland Press Inc. 1975. Llyod, A. Doubly Deviant
Doubly Dammned. Society Treatment of Violent Women. London: Penguin Books 1995.
125
(podobně je tomu u mladistvých, trvale pracovně nezařaditelných nebo osob trpících
duševními poruchami či osob s poruchami chování), přičemž je na ně nejčastěji nahlíženo
skrze jejich „tradiční“ role, především role matek, a jejich „ženskou přirozenost“. Řád
výkonu
trestu
odnětí
svobody
dokonce
tuto
skupinu
charakterizuje
vzhledem
k „psychickým a fyzickým zvláštnostem žen“ (§ 89, odst. 1). Tyto zvláštnosti podle
zákonodárce zřejmě vyžadují, aby ženám, na rozdíl od mužů, bylo umožněno např.
provádět drobné opravy osobních věcí či používat vlastních kosmetických prostředků.
U žen se také neomezuje úprava vlasů a k tomu účelu mohou mít odsouzené u sebe
vlastní vlasové pomůcky.
Tento
implicitní
genderový
podtext
trestněprávních
předpisů
bohužel
není
v rozporu s vládní politikou rovného zacházení s muži a ženami vůbec reflektován ze
strany zodpovědných orgánů. Vězeňství je samozřejmě nutné vnímat ve světle jeho
specifik (např. nutnost oddělovat různé skupiny vězněných), ale to nemůže omluvit
naprosté opomíjení genderové perspektivy.
Na druhou stranu je nutné si všimnout i některých novel trestněprávních předpisů,
jež se odchylují od této linie. Po dlouhém váhání bylo např. změněno ustanovení
§ 241 trestního zákona upravující skutkovou podstatu trestného činu znásilnění. Zatímco
původní úprava hovořila pouze o znásilnění ženy, kdy k naplnění skutkové podstaty
muselo navíc dojít k souloži, po novele nejenže omezení možných obětí pouze na ženy
odpadlo a je tedy možné znásilnit i muže, ale pod tuto skutkovou podstatu byl kromě
soulože zařazen i „obdobný pohlavní styk“. Nicméně lze důvodně pochybovat, že by
novela souvisela s vládními prioritami v oblasti rovnosti mužů a žen.
10.1.2. Koncepce vězeňství a výhled do budoucna
České vězeňství od začátku devadesátých let minulého století prodělalo řadu zásadních
změn. Stěžejním vodítkem pro reformy se v tomto období stal dokument Koncepce
rozvoje vězeňství v ČR (Koncepce), přijatý
postupného
přibližování
se
mezinárodně
v roce 1991, který byl východiskem
stanovenému
standardu,
zejména
pak
deklarovanému Radou Evropy a vyjádřenému v Evropských vězeňských pravidlech. Ta se
stala hlavním kritériem postupu při reorganizaci českého vězeňství.
Kromě vždy přítomného základu reforem v podobě zdůrazňování základních
lidských práv a důstojnosti člověka tak mělo dojít k utváření vězeňského systému jako
instituce usilující především o resocializaci a reintegraci odsouzených po propuštění
z výkonu trestu odnětí svobody. Nejdůležitější kroky v prosazování reforem byly
pojmenovány velmi obecně jako depolitizace, demilitarizace, decentralizace a celková
humanizace vězeňství. Byla přijata řada nových opatření podporujících ukládání
alternativních trestů, individuální přístup k uvězněným, ale také celkovou otevřenost
vězeňského systému.
126
Přes tuto radikální reformu však některé problémy související s výkonem trestu
odnětí svobody, ale i výkonem vazby, stále trvají. Z nejdiskutovanějších lze uvést:
přeplněnost věznic, zaměstnávání odsouzených, povinnost hradit náklady výkonu trestu,
nedostatek odborného personálu, nedostatečnou zdravotní péči či způsob posuzování
žádostí o přemístění.
Další možný směr, jímž by se reformy českého vězeňství mohly ubírat, byl
nastíněn v nové Koncepci s perspektivou vývoje až do roku 2015. Nová Koncepce však
stejně jako ta předcházející nezahrnuje genderovou optiku v souvislosti s pohledem na
vězeňství a ženy i muži jsou zde chápáni opět především ve vztahu ke svým tradičním
genderově stereotypním rolím.
10.1.3. Vězeňství očima jiných institucí
Jak již bylo naznačeno výše, souvislostí mezi vězeňstvím a oblastí prosazování rovných
příležitostí se vláda doposud zabývala pouze s ohledem na zaměstnaneckou strukturu
vězeňské služby. Jak vyplývá ze zprávy RVRP z prosince 2005, „ve Vězeňské službě
České republiky, a to na rozdíl od mnoha jiných správních úřadů či bezpečnostních sborů,
ženy vykonávají manažerské funkce, zejména na Generálním ředitelství Vězeňské služby
České republiky“. Jak zpráva uvádí - konkrétně funkci ředitelů/ek věznic zastávají 2 ženy,
ve funkcích prvních zástupců/kyň ředitelů věznic působí jako příslušnice VS České
republiky také 2 ženy. Do funkce zástupce/kyně ředitele věznice byla jmenována
a vykonává ji jedna žena. V případě, že si uvědomíme, že se tyto údaje vztahují zhruba
k 35 věznicím, což už zpráva neuvádí, jsou ženy v těchto pozicích stále velmi
podreprezentovány.
Ze zprávy dále vyplývá, že podle dlouhodobého sledování ukazatelů genderových
statistik je zastoupení žen ve VS ČR několik let bez výraznějších výkyvů a má dosahovat
téměř
jedné
čtvrtiny celkového
počtu
zaměstnanců/kyň
Vězeňské
služby
ČR
(k 31. 12. 2003 zastoupení žen činilo 24,16 %, k 31. 12. 2004 to bylo 23,99 %, podle
údaje ke dni 24. 11. 2005 zastoupení žen činí 25,12 %)234. V statistických ročenkách
však již nelze dohledat, v jakém odboru či oblasti jsou ženy nejvíce soustředěny,
nejedná-li se např. převážně o administrativní pracovnice, zaměstnankyně na oboru
zdravotnické služby, personálním, ekonomickém atd.
Na fungování vězeňského systému se částečně podílejí i neziskové organizace,
i když dialog a spolupráce mezi nimi a vězeňským systémem není vždy ideální. Zákon
výslovně umožňuje podílet se církvím, náboženským společnostem, zájmovým sdružením
či
nevládním
organizacím
na
naplňování
účelu
trestu.
Tyto
organizace
mohou
s odsouzenými udržovat osobní styky a zajímat se o jejich chování. Větší otevřenost
vězeňského
234
systému
by
jistě
napomohla
řešení
některých
problémů
spojených
Tisková zpráva MS o rovných příležitostech žen a mužů za rok 2005.
127
s výkonem vězeňství – mohly by např. napomoci při řešení problému nedostatku
odborného
personálu
pro
práci
s vězněnými
či
při
snahách
rozšířit
možnosti
zaměstnávání vězněných. Na druhou stranu je však nutné uvést, že aktivity neziskových
organizací se zatím orientují na oblast vězeňství pouze v malé míře. Nejčastěji v prostoru
vězeňství působí církve a organizace orientující se na drogovou problematiku. Je otázkou,
zda tato situace není způsobena právě bariérami na straně samotného fungování
vězeňského systému.
Z perspektivy této Stínové zprávy je také nutné konstatovat, že přístup
neziskových
nevládních
organizací
k genderové
problematice
spojené
s výkonem
vězeňství se příliš neodchyluje od výše tradičního vnímání žen v systému vězeňství. Tak
např. Český helsinský výbor vypracoval v roce 2003 souhrnnou zprávu Vybrané otázky
problematiky žen a mladistvých ve věznicích, která hned v úvodu opět vymezuje ženy,
stejně jako mladistvé „s ohledem na jejich zvláštní postavení a z něj plynoucí potřeby“.
Přitom jak vyplývá ze závěrů této zprávy, které jsou uváděny souhrnně pro ženy
i mladistvé, identifikované problémové oblasti (např. vliv pobytu ve výkonu vazby na
sociální zázemí vězněných, podmínky výkonu vazby – např. překračování ubytovacích
kapacit, přístup k lékařské péči apod.) jistě nelze považovat za „typický“ problém žen
a mladistvých, ale týkají se i ostatních odsouzených.
10.1.4. Klasifikace věznic a uvězněných osob
Věznice jsou primárně rozděleny na ženské a mužské. V případě vazebních věznic se
často jedná o oddělení mužů a žen v rámci jednoho objektu věznice, v případě věznic pro
výkon trestu je toto oddělení na úrovni odlišných lokalit. Celkem existují v ČR tři ženské
věznice pro výkon trestu (Světlá nad Sázavou, Praha-Řepy, Opava). V největší z nich, ve
Světlé nad Sázavou, bylo v roce 2002 zřízeno speciální oddělení pro matky s dětmi, kde
je odsouzené ženě umožněno pečovat o nezletilé dítě, zpravidla do věku tří let.
Z perspektivy politiky rovného zacházení s muži a ženami je však relevantní otázkou,
proč se toto ustanovení vztahuje pouze na ženy, a nezohledňuje se již situace, kdy je
nezletilé dítě zcela odkázáno na péči svého otce.
Chronickým problémem českého vězeňství je přeplněnost věznic. Jak uvádí
Zpráva o stavu lidských práv v ČR za rok 2004 - na počátku roku 2004 byly ubytovací
kapacity překročeny téměř ve všech věznicích o 5 až 10 %. V některých vazebních
věznicích (např. Ostrava a Praha-Ruzyně) byly ubytovací kapacity překročeny o 20 až
30 %.
Jak vyplývá ze statistické ročenky Vězeňské služby za rok 2004, v žádné ženské
věznici nebyly v roce 2004 překročeny ubytovací kapacity, ale kapacity byly zaplněny
zhruba z 90 %. Ve Světlé nad Sázavou byla obsazenost věznice dokonce asi jen z 66 %.
V dřívějších letech byly ubytovací kapacity pravidelně překračovány ve všech ženských
128
věznicích snad s výjimkou věznice ve Světlé nad Sázavou. Ve věznici Praha-Ruzyně
(údaje ročenky neuvádějí údaje samostatně pro ženskou věznici Praha – Řepy, která je
součástí věznice Praha – Ruzyně) se např. v letech 1998 či 2000 údaje pro výkon vazby
pohybovaly kolem 125 %. V Opavě byla v roce 1996 ubytovací kapacita „využita“
dokonce ze 136 %. Z údajů je patrné, že po zřízení věznice ve Světlé nad Sázavou se
údaje týkající se zaplněnosti věznic v celku normalizovaly, otázkou zůstává, jak se
situace vyvine po nedávném zrušení věznice v Pardubicích.
Odsouzené jsou také klasifikovány na základně své duševní kompetence. Některé
ženy (v případě mužských věznic je tomu obdobně) jsou na základě vstupního pohovoru
se
speciálním
pedagogem/ožkou
označeny
za
duševně
nevyrovnané
nebo
jinak
handicapované a získávají status takzvaných MONů (možných objektů násilí). Status
MONa bývá kromě zmíněné psychické nekompetence přiřazován (zejména v případě
mužů) na základě nízké váhy odsouzeného. Tyto praktiky mají sloužit k eliminaci šikany
ve vězení, ale úskalí takových diagnostických praktik (vedoucích v některých případech
až k zařazení na speciální oddělení pro poruchy chování a duševní poruchy) spočívá
zejména v jejich neměnnosti. Tento status pak může člověka provázet v průběhu celé
jeho “vězeňské kariéry”, není dále zpochybňován a testován a může výrazně ovlivnit
šance na pracovní zařazení nebo možnost podmínečného propuštění. I když někteří
zaměstnanci/kyně vězení reflektují stigmatizující charakter osobních karet, jejich respekt
k již ustavenému systému, řádu a rutině jim nedovoluje mechanismy připisování statusu
duševní nemoci jakkoli rozvolňovat nebo měnit.
10.2. Program zacházení
Program zacházení, který odsouzený/á podstoupí, má být výsledkem individuálního
přístupu k odsouzeným a má být vytvořen na základě komplexní zprávy o osobě
odsouzené/ho. Pod tento pojem lze zařadit jak zaměstnávání, tak účast na terapii,
vzdělávání nebo jiné činnosti. Program pro odsouzené je sestavován na základě pohovoru
se speciálním pedagogem/ožkou. Při bližším zkoumání je však evidentní, že je přístup
k odsouzeným strukturován v souladu s tradičními představami o ženství a mužství, což
však není ze strany zodpovědných orgánů vůbec reflektováno.
10.2.1. Práce
Jak se z dlouhodobé perspektivy ukazuje, jedním z největších problémů v oblasti
vězeňství je vedle např. velmi diskutované povinnosti hradit náklady výkonu trestu také
zaměstnávání vězňů/eňkyň. Nedá se přitom říci, zda (ne)zaměstnanost je větší v případě
mužských či ženských věznic. Jak ukazují statistiky, má na tuto skutečnost vliv spíše
velikost věznice - nejlépe jsou na tom menší věznice, které jsou schopny odsouzené
129
zaměstnat zcela ve vlastní režii. Celkově se však dá říci, že zhruba od roku 1992
zaměstnanost odsouzených nepřekročila v úhrnu 50 %.
V případě ženských věznic je zaměstnanost nejvyšší zpravidla v Praze Ruzyni
(údaje ročenky neuvádějí údaje samostatně pro ženskou věznici Praha – Řepy, která je
součástí věznice Praha – Ruzyně), kde často vystoupá až k hranici 100 %. Nejnižší
zaměstnanost je patrná z ženských věznic ve Světlé nad Sázavou – v roce 2004 tu bylo
35% zaměstnaných vězenkyň. Věznice Opava, stejně jako dnes již zrušená věznice
Pardubice, nevykazují stabilní míru zaměstnanosti. Např. ve věznici Opava se v roce
1996 zaměstnanost pohybovala okolo 90 %, zatímco v roce 2000 to bylo již okolo 65 %
a v roce 2004 dokonce jen asi 55 %235
10.2.2. Rekvalifikace a vzdělávání
Do vězení se i skrze rekvalifikační a pracovní programy názorně promítají tradiční
představy o mužství a ženství. Charakteristickými jsou v tomto ohledu očekávání různých
životních cílů, kdy ženy jsou směrovány spíše do sféry rodiny, domácnosti či pěstění
krásy ženského těla, zatímco muži jsou orientováni do sféry veřejné, na trh práce. Tato
jinakost resocializačních strategií však nemá svůj původ ve zlé vůli vedení věznice, ale
čerpá své opodstatnění v reálné segmentaci trhu práce a v samotných představách
a přáních uvězněných žen.
Vzdělávací programy pro ženy ve vězení zahrnují učební obory jako “výroba
konfekce”, kurz “praktická rodinná škola”. Někde mají odsouzené ženy možnost účastnit
se kurzů manikúry, pedikúry či kadeřnictví. Pod záštitou soběstačnosti vězení jsou ženy
zapojovány do "typicky ženských" aktivit jako je například úklid kanceláří, praní prádla
nebo
vaření.
Participace
na
každodenním
chodu
věznice
pro
muže
platí
také,
v pracovních příležitostech, která tento rámec překračují, však nalezneme rozdíly. Učební
obory, ve kterých si zvyšují kvalifikaci, jsou: obráběč kovů, malíř natěrač, brusič skla,
knihař. Pracovními příležitostmi pro muže jsou pak například práce ve sklářské nebo
zámečnické dílně. Obecně je práce pro odsouzené většinou jednou z mála možností, jak
na chvíli opustit buď celý areál vězení (v případě vzdáleného pracoviště, kam jsou
odsouzení převáženi eskortními autobusy) nebo alespoň prostor vězeňských oddělení
(v případě, že ve věznici existuje samostatné pracoviště).
Za chvályhodné lze považovat to, že jsou odsouzené ženy zaměstnávány ve
vnitřním
provozu
věznice,
kde
se
podílejí
na
elektrikářských,
truhlářských
či
zámečnických pracích. Tato práce je pro svou stálost a potřebnost velmi oblíbená.
Obecně lze konstatovat, že poněvadž ženy představují malé procento odsouzených,
snahy revitalizovat programový systém věznic je obvykle minou. Lidský a ekonomický
kapitál k zajištění těchto programů je častěji směřován do věznic mužských. Zde by bylo
235
Údaje pocházejí ze statistické ročenky Vězeňské služby.
130
vhodné zapojovat do spolupráce na vytváření a realizaci programů i mimovězeňské
subjekty a organizace (občanská sdružení, dobrovolníky/ice), čemuž se však vedení
věznic, apelujíc na bezpečnost a kontrolu, úspěšně brání.
10.2.3. Volnočasové aktivity
Vězeňské autority mají také zato, že ženy přirozeně inklinují k “typicky ženským”
činnostem - aranžují květiny, pletou, vyšívají, zdokonalují se ve společenském bontonu,
zpívají, kreslí. Jak to výstižně pojmenovala ředitelka jedné z ženských věznic: věznice se
snaží pro ženy vymýšlet takové aktivity, které dělají ženu ženou.
Vzejdou-li z této
činnosti nějaké výrobky, většinou putují na charitativní účely nebo jsou použity
k výzdobě věznice:
Co se ženám nabídne? Samozřejmě je to především taková ta činnost typicky
ženská, rukodělná, různé šicí kroužky, pletací kroužky, arteterapie, muzikoterapie.
Čili je v tom vidět takový ten větší emoční náboj než třeba u těch mužských
volnočasových aktivit. Je pravda, že to je pro mě osobně takový zajímavý zjištění,
že ženy, ať je to žena, která nikdy nepoznala takovou tu klasickou rodinu nebo vliv
babičky, maminky, je nesmírně šikovná. Že většina z nich jakoby měla geneticky
zakódovanou schopnost plést, vyšívat a šít. To bylo teda pro mě poznání naprosto
šokující, protože vypadá mnohdy, že skutečně nezvládá ani základní dovednosti, ale
tohleto jedna vedle druhé jsou naprosto skvělé.
(ředitelka ženské věznice236)
Pro ilustraci, obdobně v mužských věznicích je prostor každodennosti strukturován
tím, co dělá z mužů muže. Mužské tělo se stává skutečně mužským skrze svaly a právě
posilovny jsou jedním z hlavních volnočasových prostorů pro odsouzené muže. Posilovny
najedeme také v některých ženských vězeních; jejich vybavení je však méně velkorysé.
Spíše než činky zde nalezneme nástroje pro zeštíhlení pasu. Tedy opět to, co dělá ženu
ženou, ženské tělo ženským tělem.
10.3. Každodennost odsouzených
Každodenní život ve vězení je možné popsat jako neustálou snahu adaptovat se/přisvojit
si prostor totální instituce. Totální charakter vězení je určen neprostupností hranic, které
staví mezi uvnitř a vně a vynuceným sdílením soukromí. Následující citace je ilustrací
této ztráty soukromí.
236
V rámci kulatého stolu na téma Ženy ve vězení, konaného v roce 2002 na Fakultě sociálních studií.
131
Paní velitelka pravděpodobně pojala podezření, že chci spotřebovat
více teplé vody než mi náleží, a následovala mě do koupelny, kde se
na
vlastní
oči
přesvědčila,
že
i
šlechtici
mají
červenou
krev.
Připomenula mi ještě jednou, abych zbytečně neplýtvala vodou
a zanechala
mě
s mým
pocitem
ponížení.
(…)
Pokud
opouštíte
koupelnu, musíte zavolat na paní velitelku, protože není dovolen volný
pohyb na oddělení. Zavolala jsem. „To už jste? To jste si snad jen
umyla spodek, ne?“ zvolala velitelka přes celou chodbu. (paní Radka,
osobní korespondence)
Vězení ve své každodenní rutině unifikuje a dehonestuje, což opět nevyplývá ze zlých
úmyslů zaměstnanců, nýbrž je určeno povahou formální organizace, která musí co
nejefektivněji zvládat na omezeném prostoru potřeby mnoha lidí. Ženy ve vězení si tak
alespoň část své individuality uchovávají skrze péči o své ženství, což je vedením věznice
podporováno a schvalováno a nachází mnohdy i odezvu ve volnočasových kroužcích,
které
zaměstnanci/kyně
pro
odsouzené
připravují.
Příkladem
takové
institučně
podporované kultivace ženství je například soutěž královny krásy, která se konala ve
věznici ve Světlé nad Sázavou.
Tradiční představy mužství a ženství se promítají i do kolonizačních praktik
tvořících vězeňskou subkulturu. Vězeňské pseudorodiny jsou označením pro vztahy mezi
několika ženami, jejichž vzájemné vazby imitují sociální strukturu tradiční rodiny237.
Kromě pozic, jež jsou obvykle zaujímány ženami (matka, dcera, sestra, teta), ženy
představují i mužské partnery zmíněných pozic (otec, syn, bratr, strýc). Rodina obvykle
začíná manželstvím dvou žen, které představují genderově diferencovaný pár. Vězeňská
pseudorodina je propojeným kruhem jedinců, kteří si mohou navzájem důvěřovat a kteří
se na sebe mohou vždy spolehnout.
Jedním z překvapivých zjištění našeho výzkumu238 je fakt, že v českém kontextu
tento fenomén ve své úplnosti neexistuje. Naše údaje však ukazují, že nezanedbatelné
procento žen má ve vězení zkušenosti s dlouhodobým či krátkodobým intimním vztahem
s jinou ženou239. Tyto vztahy jsou v některých případech genderově diferencovány na pár
237
Watterson, K. Women in Prison: Inside The Concrete Womb. Boston: Northeastern University Press 1996.
Nedbálková, K. 2003. Spoutaná Rozkoš aneb reprodukce genderové struktury a heteronormativity ve
vězeňských subkulturách žen. Brno: Masarykova Universita, disertační práce 2003.
239
Hersko, M., a Halleck, S. L. Behavior in a Correctional Institution For Adolescent Grils. American Journal of
238
Orthopsychiatry, 1962, 32(5), str. 911–917. Heffernan, V. Making It In Prison: The Square, the Cool and the
Life. New York: Wiley & Sons 1972. Giallombardo, R. The Social World of Imprisoned Girls. New York: A WileyInterscience Publication 1974. Pollock-Byrne, J. M. Women, Prison & Crime. Belmont: Wadsworth 1990. Owen,
B. In the Mix. Struggle and Survival in a Women’s Prison. Albany: State University of New York Press 1998.
Nedbálková 2003.
132
tvořený tzv. mamčou, zastávající tradičně ženskou roli, a tzv. taťkou nebo fotrem, který
zastává roli tradičně vnímanou jako mužskou240.
Drogy jsou aktuálním problémem nejen ve vězení, ale pro mnoho odsouzených
žen i před uvězněním a po něm. Léčba drogové závislosti je také jedna z mála oblastí,
kdy věznice dovoluje spolupráci neziskovým organizacím. Takové přinášení expertního
vědění a nových kvalitních programů léčby závislosti do vězení je vhodné rozšiřovat.
Dalším důležitým a zatím zcela nepodchyceným tématem je domácí násilí, se kterým má
mnoho žen přímou zkušenost z partnerského života. Terapeutická péče není vzhledem
k charakteru hromadného ubytování, přeplněnosti věznic a zaměstnaneckým kapacitám
dostačující.
Například
ve
Světlé
nad
Sázavou
připadá
jeden
psycholog/žka
na
100 vězenkyň.
10.4. Postvězeňská péče
Mapování situace ve sféře vězeňství není možné bez jakéhokoli odkazu na situaci osob
propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. V České republice, na rozdíl od většiny
„západních“ zemí, je takovýmto lidem nabízena státem garantovaná pomoc, velkou roli
v této oblasti sehrávají i aktivity neziskových organizací, zejména co se týče zajišťování
minimálních
podmínek
pro
přežití
–
např.
poskytnutí
noclehu.
Problémy
osob
propuštěných z výkonu trestu se tak příliš neliší od problémů okruhu lidí označovaných za
„osoby sociálně nepřizpůsobené“, ať již jde o osoby žijící na ulici či uživatele drog atp.
Podle vyjádření některých sociálních kurátorů/ek jsou to však právě ženy, kterým
se daří lépe se adaptovat na nastalou situaci po svém příchodu z vězení. Jedním
z důvodů může být i fakt, že statisticky bývá jejich výkon trestu stále podstatně kratší
než u mužů, takže nedochází k tak hlubokému narušení sociálních sítí. Souvislost někteří
nacházejí také s odlišným způsobem socializace žen, které stále přece jen ve větší míře
než muži udržují své vazby na rodinu a ostatní sociální sítě. Tyto vazby pak lze mnohdy
považovat za nejefektivnější pramen poskytování případného útočiště a zázemí, aneb
slovy jednoho sociálního kurátora – mají to být právě ženy, jež si „umí udělat domov“.
Na druhou stranu obzvláště složitou je opět situace osamělých matek s dítětem,
jimž jako možné útočiště v krajní nouzi nemohou vzhledem k charakteru poskytování
služeb sloužit ani azylové domy a které jsou tak nuceny spolehnout se především na
neinstitucionalizované způsoby eventuální pomoci např. prostřednictvím rodiny. Je-li tedy
(zatím pouze) ženám umožněno starat se o své děti v rámci pobytu ve vězení, o to více
s tímto stavem kontrastuje situace, která pro ně nastává po propuštění z výkonu trestu,
neboť tvoří-li ženy, natož ženy pečující o dítě, stále malé procento uvězněných,
nereaguje na tuto situaci ani neziskový sektor, který provozuje mnohé z azylových domů.
240
Nedbálková 2003.
133
A platí-li tedy, že situace osob propuštěných z výkonu trestu je velmi složitá, kdy těmto
lidem často chybí základní zázemí (třeba v podobě stálého a jistého přístřeší) k tomu,
aby se mohly začlenit do života společnosti, a tedy vlastně i naplňovat účel výkonu
trestu, je toto „pravidlo“ u propuštěných matek pečujících o malé dítě dvojnásob
umocněno. Pakliže specifické situaci těchto osob nevyhovuje ani režim dostupných
azylových zařízení, mělo by jim být umožněno alespoň po nějakou dobu po návratu
z výkonu trestu využívat podobná zařízení i na svobodě, která by logicky navazovala na
úpravu v rámci výkonu trestu.
10.5. Závěrem
Vězeňství je stále institucí, která je chápána jako tzv. „mužský“ prostor, což s sebou
přináší dva důsledky. Na jedné straně se zde se ženami příliš nepočítá, a to jak na straně
osob odsouzených, tak na straně zaměstnanců/kyň či osob, které jsou objektem
působení postpenitenciární péče, kdy univerzalistický diskurz ve svém důsledku zjevně
potlačuje odlišný pohled na vězeňství než jako na instituci, jež reflektuje jen „mužskou
zkušenost“ (viz např. jazyk právní úpravy). Na straně druhé jsou ženy často vnímány
pouze jako „zvláštní“ skupina, a to především s jasným odkazem na jejich „tradiční“
společenskou roli. Je přitom třeba si uvědomit, že ačkoliv vzhledem ke společenské
realitě existuje větší pravděpodobnost, že v některých situacích se častěji ocitnou ženy
než muži, nejedná se o neměnné pravidlo (připomeňme např. kvalitativní i kvantitativní
změny ženské kriminality). Systém vězeňství by pak neměl tento stav konzervovat, ale
měl by se snažit otevřeně a pružně reagovat na společenské změny a případně tyto
změny katalyzovat v souladu s vládní politikou rovného zacházení s muži a ženami.
Uvědomujeme si, že jako u všech společenských institucí, i zde jsou změny otázkou
dlouhodobého vývoje. Můžeme-li tedy dnes ocenit např. zřízení oddělení pro matky
s dětmi, věříme, že postupem času bude tento institut otevřen také mužům, stejně jako
snad bude časem docházet i k postupnému obrušování hran striktního genderového
rozlišování v oblasti programů zacházení a tím i k zjemňování struktur genderové
nerovnosti.
10.6. Doporučení
1. V souvislosti s oblastí vězeňství aplikovat genderovou perspektivu a neopomíjet tuto
oblast v rámci politiky rovných příležitostí.
2. Avšak na druhou stranu také nepodporovat genderové stereotypy – nepojímat ženy
jako zvláštní skupinu pouze na základě jejich biologických charakteristik (konkrétně
např. v souvislosti s Řádem výkonu trestu usilovat o úplné zrušení ustanovení
o „fyzických a psychických zvláštnostech žen“ a v návaznosti na toto ustanovení
zpochybňovat vymezování žen jako a priori zvláštní skupiny).
134
3. Nepodporovat zmíněné stereotypy nabídkou vzdělávacích a volnočasových programů
a aktivit, které jsou strukturovány tradičními představami o maskulinitě a femininitě.
4. Umožnit pečovat ve vězení o vlastní dítě také otcům.
5. V návaznosti na specifickou situaci rodičů (zatím pouze matek) pečujících o dítě zřídit
zařízení, které by navazovalo na úpravu výkonu trestu a usnadnilo jim přechod do
běžného života po návratu z výkonu trestu odnětí svobody.
6. Aplikovat genderovou rovnost při obsazovaní zaměstnaneckých pozic ve věznicích.
Nereflektovaný stereotyp vězení jako apriori nebezpečného prostředí vede ke
zvýhodnění potenciálních zaměstnanců mužů, kteří se dle tohoto stereotypu jeví jako
více vyhovující domnělým podmínkám neustálého ohrožení a násilí.
135
ZÁVĚR
Stínová zpráva si kladla za cíl zhodnotit aktivity státu v oblasti prosazování rovných
příležitostí žen a mužů a nabídnout alternativní východiska a doporučení. Zásadním
výstupem předložené analýzy je potvrzení závěrů předchozí Stínové zprávy z roku 2004
ohledně klíčových problémů, jež brání zlepšování situace v oblasti prosazování rovných
příležitostí mužů a žen:
•
Vláda ani jednotlivá ministerstva nemají ucelenou koncepci politiky rovných
příležitostí, na jejímž základě by byly formulovány priority, postupy a dílčí úkoly
a následně bylo prováděno hodnocení jejich plnění.
•
Vláda ani jednotlivá ministerstva nevytváří dostatečné institucionální, personální
a finanční zabezpečení politiky rovných příležitostí.
Hlavní překážkou pro odstranění těchto problémů je nedostatek politické vůle ze
strany politických elit, v převážné většině mužů. Téma rovných příležitostí se pro ně
stává atraktivní pouze v předvolebním období jako vábnička pro nerozhodnuté voličky
a voliče241. Nástroje, které má k dispozici občanská společnost, jsou samozřejmě
omezené, ale nelze rezignovat na vyvíjení tlaku na politické elity, aby pro ně nebylo tak
snadné zapomínat na politiku české vlády v oblasti rovných příležitostí žen a mužů a na
mezinárodní závazky České republiky. Podněty ze strany expertek/expertů z nevládní
a akademické
sféry
jsou
součástí
tohoto
procesu,
protože
mohou
kompenzovat
neschopnost státu pochopit své vlastní nedostatky, která je v kontextu neustálého boje
o voliče asi nevyhnutelnou strukturální podmínkou fungování demokratického státu.
Vzhledem
k tomuto
omezení
je
ve
vyspělých
zemích
využíván
nevládní
sektor
i akademické struktury jako zdroj informací o určité politice, které jsou komplementární
k informacím produkovaným státními organizacemi.
Doporučení vyplývající z výše prezentované analýzy lze shrnout následovně:
1. Vypracovat ucelenou koncepci prosazování rovného zacházení s muži a se ženami
na úrovni vlády i jednotlivých rezortů.
2. Realizovat výzkumy a shromažďovat statistické údaje ve všech relevantních
oblastech, jejich závěry zveřejňovat a důsledně využívat při formulování a revizích
koncepce politiky rovných příležitostí (např. pokud jde o vězeňství).
3. Vytvořit odpovídající institucionální podmínky politiky rovných příležitostí žen
a mužů na vládní, rezortní, krajské i obecní úrovni.
4. Skutečně hodnotit vládní i rezortní koncepce politiky rovných příležitostí i všechny
dílčí aspekty jejich naplňování a k tomu účelu vytýčit konkrétní, měřitelné
241
Dobrým příkladem může být objevení tématu nízkého zastoupení žen ve vrcholné politice ze strany
místopředsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody v tomto předvolebním období (jaro 2006). Stejný politik si ještě v roce
2002 stál za názorem, že: „Vztah muže a ženy nikdy není rovný ani rovnoprávný, ta rovnost je jen
v důstojnosti. Žena má být podřízena muži…“ (Svoboda, C. Rovnoprávnost žen? Omyl! Lidové Noviny,
20. května 2002, str. 5).
136
indikátory a vytvořit funkční kontrolní mechanismy a způsoby prezentace
hodnocení plnění, včetně přehledu o finančních prostředcích, ve veřejně přístupných
vládních a rezortních zprávách.
5. Systematicky
zahrnovat
do
procesu
hodnocení
všechny
relevantní
aktéry/aktérky, včetně nevládních organizací a akademických pracovišť působících
v
oblasti
genderové
rovnosti
a
obecně
rozvíjet
systematickou
spolupráci
s neziskovým sektorem v oblasti rovného zacházení, včetně zohlednění tohoto
aspektu ve vládní dotační politice a vypracování ucelené koncepce přístupu
k neziskovým organizacím.
6. Zvyšovat úroveň právního vědomí a lépe informovat veřejnost o nově přijímané
legislativě.
7. Přijmout konkrétní opatření pro zvýšení počtu žen v rozhodovacích pozicích na
všech úrovních a ve všech sférách společenského života.
8. Přijmout konkrétní opatření vedoucí k odstraňování diskriminace na základě
pohlaví ve všech sférách společenského života.
9. Výrazně zintenzivnit medializaci politiky rovných příležitostí a zvyšovat tak
podporování myšlenky rovných příležitostí pro ženy a muže v široké veřejnosti.
137
Použitá literatura
Adler, F. Sisters In Crime. Prospect Heights, Illinois: Waveland Press Inc. 1975.
Asklöf, C. a kol. Hodnotící zpráva: Zlepšení státního institucionálního mechanismu pro
zavádění, prosazování a monitorování rovných příležitostí pro muže a ženy. Praha:
MPSV 2003.
Beijing + 10. Progress made within the European Union: Report from the Luxembourg
Presidency of the Council of the European Union. Lucembursko: Ministère de l’Egalité
des chances 2005.
Commission Staff Working Paper: Gender Pay Gaps in European labour markets –
Measurement, analysis and policy implications. Brusel: Komise Evropských
společenství 2003.
Fischlová, D. Analýza rozdílů
ve výši pracovních příjmů mužů a žen – navržení
modelového postupu zjišťování podílu diskriminace. Praha: VÚPSV 2002.
Giallombardo, R. The Social World of Imprisoned Girls. New York: A Wiley-Interscience
Publication 1974.
Hašková, H. Czech women's civic organizing under state socialist regime, socio-economic
transformation and EU accession eras. Sociologický časopis/Czech Sociological Review
41(6), 2005, str. 1077-1110.
Hašková, H., a Křížková, A. eds. Women's Civic and Political Participation in the Czech
Republic and the Role of European Union Gender Equality and Accession Policies.
Sociologické texty 03:9. Sociologický ústav AV ČR 2003.
Heffernan, V. Making It In Prison: The Square, the Cool and the Life. New York:
Wiley & Sons 1972.
Hersko, M., a Halleck, S. L. Behavior in a Correctional Institution For Adolescent Grils.
American Journal of Orthopsychiatry, 1962, 32(5), str. 911–917.
Huňková, M., a Voňková, J. Domácí násilí z pohledu práva (Efektivnost právních norem
ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím). Stráž pod
Ralskem: Justiční akademie 2004.
Chaloupková, J. České ženské hnutí po roce 1989. Praha: Univerzita Karlova, bakalářská
práce 2002.
Jaklová, H., a Štěpánková, M. Vybrané problémy v oblasti rovného postavení žen a mužů
pečujících o děti a návrhy na jejich řešení. Praha: Aperio 2005.
Jurajda, Š. Relativní postavení žen na trhu práce v ČR: shrnutí výzkumu. Pracovní verze.
Praha: Gender Studies, o.p.s. 2006.
Kotišová, M. Místní zastupitelstva ve volebním období 2002-2006, seriál o působení žen
na komunální úrovni. www.hlidacifena.cz 2006.
Křížková, A., a Uhde, Z. Genderové bariéry: příklad sexuálního obtěžování. Gender,
rovné příležitostí, výzkum, 1/2006. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2006.
Llyod, A. Doubly Deviant Doubly Dammned. Society Treatment of Violent Women.
London: Penguin Books 1995.
Machovcová, K. Výzkumná zpráva: Výzkum potřeb cílové skupiny personalistů, limitů
a možností pro rozvoj rovných příležitostí pro ženy a muže. Praha: Gender Studies,
o.p.s. 2006.
Malinová, H. Vývoj prostituce po roce 1989. Ulice – silnice – dálnice. Praha:
proFem, o.p.s. 1996.
Nedbálková, K. 2003. Spoutaná Rozkoš aneb reprodukce genderové struktury
a heteronormativity ve vězeňských subkulturách žen. Brno: Masarykova Universita,
disertační práce 2003.
Nicolaides, P. Enlargement of the EU and Effective Implementation of its Rules.
Maastricht: EIPA 2000.
Owen, B. In the Mix. Struggle and Survival in a Women’s Prison. Albany: State University
of New York Press 1998.
Pavlík, P., Boučková, P., Linková, M., Marková-Tominová, M., Mrzílková Susová, I.,
Simerská, L., a Smetáčková, I. Stínová zpráva v oblasti rovného zacházení a rovných
příležitostí žen a mužů. Praha: Gender Studies, o.p.s. 2004.
Pikálková, S. Mezinárodní výzkum násilí na ženách – Česká republika/2003: příspěvek
k sociologickému zkoumání násilí v rodině. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2004.
138
Pollock-Byrne, J. M. Women, Prison & Crime. Belmont: Wadsworth 1990.
Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí 2004.
Rakušanová, P. Analýza nízkého počtu žen v rozhodovacích pozicích. Praha: Sociologický
ústav AV ČR 2004.
Renzetti, C. M. a Curran, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum 2004.
Russell, D. E. H. The Secret Trauma. New York: Basic Books 1986.
Smetáčková, I. a kol. Gender ve škole: příručka pro vyučující předmětů občanská
výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních
školách. Praha: Otevřená společnost, o.p.s. 2005.
Souhrnná zpráva o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen za
rok 2003. Praha: MPSV 2004.
Souhrnná zpráva o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen za
rok 2004. Praha: MPSV 2005.
Svoboda, C. Rovnoprávnost žen? Omyl! Lidové Noviny, 20. května 2002, str. 5.
Šmídová, I. a kol. Zpráva z výzkumu: Rovné příležitosti žen a mužů ve vybraných
českých podnicích 2000 – 2001. Brno: Gender centrum FSS MU 2002.
Trafficking in Human Beings in Central Europe. Praha: La Strada Czech Republic 2005.
Urbanová, M., a Večeřa, M. Ženská delikvence. Teoreticko-empirická studie k problému
právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. Brno: Masarykova
univerzita 2004.
Vargová, B. Syndrom zavrženého rodiče. Zpravodaj občanského sdružení Rosa, 2005,
č. 1, str. 1-4.
Voňková, J., Huňková, M., Vavroňová, M., a Prokopová, Z. Násilí v rodině a domácnosti
z pohledu práva (domácí násilí). Praha: proFem 2002.
Voňková, J., Huňková, M., Vavroňová, M., a Prokopová, Z. Násilí v rodině a domácnosti
z pohledu práva (domácí násilí). Praha: proFem 2004 (druhé zásadně přepracované
vydání).
Výběr judikátů Evropského soudního dvora o rovných příležitostech mužů a žen. Praha:
MPSV 1999.
Watterson, K. Women in Prison: Inside The Concrete Womb. Boston: Northeastern
University Press 1996.
Závěrečná zpráva „Péče o násilné jedince v rodině“. Praha: Ministerstvo zdravotnictví
2004.
Zpráva o stavu lidských práv za rok 2003. Praha: Úřad vlády 2004.
Právní informační sytém ASPI a přehled směrnic na stránkách MPSV http://www.mpsv.cz
a na portálu EU Eurlex.
139

Stínová zpráva z oblasti rovných příležitostí žen a mužů

Transkript

Podobné dokumenty

Via Iuris za období 1. 4.

Zpráva o stavu lidských práv v České republice v roce 2008

Analýzy diskriminačních postojů v odměňování

Magazín Komory zubních techniků ČR