Č.1Č.1 - Amicizia Missionaria

PRAHA
ARENZANO
Poste Italiane S.p.A. – Sped. in abb. postale – D.L. 353/2003 (conv. in L. 27/02/2004 n.46) art. 1, comma 2 e 3, CB-NO/ TORINO - TAXE PERCUE - TASSA RISCOSSA TORINO CMP - Autorizzazione del Tribunale di Genova N.45 del 23/12/91
STŘEDOAFRICKÁ REP.
Misionářské
Přátelství
Informace z kostela Pražského Jezulátka
a jeho misie ve Středoafrické republice
BANGUI, 1. LEDNA 2015:
NOVÝ ROK ZAČÍNÁ S
DĚTSKÝM ÚSMĚVEM.
Odpovědný ředitel: P. ANASTASIO ROGGERO
BOSÍ KARMELITÁNI - KARMELITSKÁ 9
118 00 PRAHA 1 - ČESKÁ REPUBLIKA
Tel. (00420) 2 57 53 36 46 • Fax (00420) 2 57 53 03 70
[email protected] • www.pragjesu.info
DVOUMĚSÍČNÍK
- ROČNÍK XXV
Leden/únor 2015
.1
Č
PRAGA
ARENZANO
CENTRAFRICA
Misionářské
Přátelství
Dvouměsíčník vydávaný v sedmi jazycích (italština, angličtina,
francouzština, španělština, čeština, němčina a portugalština) je bezplatně
zasílán do 114 zemí světa přátelům Misií otců karmelitánů.
Překlad: bosí karmelitáni, Slaný
Veškeré informace můžete získat na adrese:
O. Anastasio Roggero
PROKURA KARMELITÁNSKÝCH MISIÍ
KLÁŠTER PRAŽSKÉHO JEZULÁTKA
Karmelitská 9, 118 00 Praha 1
Telefon: 257 533 646 - Fax: 257 530 370
e-mail: [email protected] - www.pragjesu.info
ARENZANO (ITÁLIE)
POUTNÍ KOSTEL DÍTĚTE JEŽÍŠE
ROZVRH BOHOSLUŽEB:
Všední dny (od pondělí do soboty):
Mše v 08.00 | 09.30 | 11.00 | 17.00
Sváteční dny (neděle a svátky):
Mše v 08.00 | 10.00 | 11.00 | 12.15 | 16.00 | 17.30
Každý den
V 17.00 hodin (o svátcích v 16.30): Adorace a eucharistické
Slavnost jezulátka:
každý 25. den v měsíci v 16.00 hodin
Každoroční svátek jezulátka:
sobota a neděle 5. a 6. září 2015
Telefon: (0039) 010.912.73.86
E-mail: [email protected]
Restaurace pro poutníky: [email protected]
PRAHA
MŠE SVATÉ V KOSTELE PRAŽSKÉHO
JEZULÁTKA ŘÁD BOHOSLUŽEB
Po-Pá: 9,00 - v češtině | 18,00 - v češtině
So:
9,00 - v češtině
17,00 - ve španělštině
18,00 - v češtině
Ne:
10,00 - v češtině
12,00 - v angličtině
17,00 - ve francouzštině
18,00 - v italštině
19,00 - v češtině
Čt: 17,00 mše v angličtině; 18,00 mše sv. ke cti Pražského Jezulátka
Každoroční slavnost korunovace Pražského Jezulátka:
nedĕle 3. Kvĕtna 2015
www.pragjesu.info • [email protected]
Turistické služby pro poutníky:
www.pilgrimages.cz • [email protected]
Grafika a tisk: BCD Genova
Dopis otce Anastasia
Drazí přátelé,
Praha, 24. ledna 2015
v tomto prvním čísle roku 2015 bych vám s přáním všeho
dobrého chtěl zprostředkovat hlas našeho milého papeže
Františka, a to úryvky z jeho poselství „Už ne otroci, ale bratři,“ které vydal pro světový den míru, slavený 1. ledna:
„Chtěl bych se obrátit na každého muže a ženu, stejně jako
na každý lid a národ na světě, na představitele států a vlád,
na představené různých náboženství, se svým naléhavým
přáním míru, které doprovázím svou modlitbou, aby přestaly
války, konflikty a mnoho utrpení, které je způsobené jednak
rukama člověka, jednak starými i novými epidemiemi a následky přírodních pohrom. Modlím se zvláštním způsobem,
abychom dokázali odpovídat na naše společné povolání spolupracovat s Bohem a všemi lidmi dobré vůle na prosazování
souladu a míru ve světě, abychom dokázali odolávat pokušení nechovat se podle naší lidské důstojnosti.“
Papež František nás chce upozornit na otroctví, ve kterém
žije ještě tolik lidí i dnes, a vyzývá nás, abychom proti němu
bojovali. Poté, co představil různé tváře otroctví včera i dnes,
věnuje se jeho hluboké příčině, která spočívá v konceptu lidské osoby, který nám dovoluje chovat se k ní jako k předmětu.
K tomu se přidávají příčiny sociální a ekonomické povahy:
chudoba, korupce, násilí a terorismus. Papež uzavírá pozváním ke „globálnímu bratrství“, ne otroctví, ne lhostejnosti.
Díla, která uskutečňují řeholníci a jejich laičtí spolupracovníci, a které se rozestírají po celém světě, potvrzují papežova
slova o aktivitě církve na charitativním poli. Roky navštěvuji
školy kongregace Matky z Karmelu v Indii, kde jsou formovány milióny žáků pocházejících z různých náboženství. Prostřednictvím „Misionářského přátelství“ naši čtenáři mohou
sledovat, jak byli a jsou naši misionáři na blízku chudým ve
Středoafrické republice během těchto dvou let války a politické nestability v našich misiích v Bozoum, Baoru, BouaruYolé, St. Elie a v Bangui, kde Karmel hostí ještě 4 000
uprchlíků, o kterých píše otec Federico na následujících stránkách. Zrovna jsem dostal dopis od otce Stefana Molon, představeného misie v Bouaru, který mi píše: „Zemi se stále
nedaří vyjít z chaosu, i přes přítomnost více než deseti tisíc
„modrých přileb“ OSN. S chudými lidmi žijeme v nejistotě:
jeden spolubratr polský kněz byl skoro dva měsíce držen sku-
PRAHA, 30.
LISTOPADU 2014: P.
AGNELO, KTERÝ
PŘIJEL Z GOA A
SLOUŽIL SVOU PRVNÍ
MŠI V PRAZE.
BANGUI KARMEL, 4. PROSINCE 2014: P. DIEUDONNÉ, FARÁŘ
V BAORU, SLOUŽÍ MŠI NA KARMELU
BANGUI KARMEL, 9. PROSINCE 2014: OTCOVÉ MESMIN, FEDERICO
A MATTEO OBKLOPENI NAŠIMI MLADÝMI STUDENTY
pinou ozbrojenců, než se ho podařilo osvobodit – proti vší jich navštěvuje každou sobotu a neděli formační setkávání,
naději – spolu s dalšími dvaceti unesenými. Otec Federico byl a aktivity pro děti a mládež. Je to velký a náročný úkol pro
zase fackován některými rebely na silniční bariéře, když jel mě i pro spolubratry, ale věřím, že je to správná a účinná odk nám na misii. Jsou období, během kterých je nebezpečné pověď na situaci v zemi.“
cestovat. Školy – a jsme v půlce ledna – začínají školní rok Při své poslední návštěvě v misiích loni v prosince jsem strávil
2014/2015 a většina žáků už si odvykla chodit pravidelně do také nějaký čas s našimi studenty a otci na Karmelu v Banvýuky a učit se. Země zůstává rozdělena na dvě části, situace gui. V neděli 7. prosince jsem sloužil mši s otcem Marcem
se nevyvíjí a stále je velmi špatná, bez jasné perspektivy Poggi a seminaristy v Yolé. Při přímluvách jsme se modlili za
v blízké budoucnosti. V této situaci se spolu
mír v zemi. Po mši jsem se setkal se sestrami
s bratry snažím dávat naději a útěchu Papež František nás vyzývá, CMC: jsou úžasné, stále se usmívající a
mnoha mladým lidem a dětem, které
abychom bojovali proti ochotné k práci. Po návštěvě misie St. Elie se
k nám chodí, a také jejich rodinám. V revydávám na zpáteční cestu ve 12 hod, prootroctví,
akci na potravinovou nejistotu rozšiřujeme
tože nás čeká 460 km a cestovat v noci by nepěstování na našem klášterním pozemku.
bylo rozumné. Nicméně přijíždíme po
ve kterém mnozí lidé
Kromě zeleninové zahrady a sadu teď pěszápadu slunce a rychle je noc! S prvními
žijí ješt i dnes
tujeme také krmení pro naše králíky,
hvězdami přijíždíme na Karmel.
kachny, krůty a drůbež. Komunita (ale také děti a mládež, Velmi nás těší zpráva, že na konci roku poctí svou návštěvou
kterým dáváme potraviny a kteří nám chodí pomáhat na Středoafrickou republiku papež František.
farmu) je téměř soběstačná, co se týká potravin. Zároveň by V Praze jsme dostali 26. listopadu 2014 krásný dárek – příto mělo být povzbuzení a příklad pro lidi.
chod otce Agnela Paula Casmira Rebela, který přijel ze státu
Rostoucí počet kluků a holek pravidelně chodí do komunity: Goa v Indii a který má na starosti mše v angličtině.
pomáháme jim se školní docházkou, staráme se o jejich lid- Zimní období ochlazuje město, ale nezpomaluje rytmus poutskou a duchovní formaci, a když je potřeba, i o jídlo a léky. níků, kteří přicházejí z každé části světa, a mezi kterými byli
Ke dnešnímu dni jsme jich zapsali asi padesát, těch, kteří jsou na konci prosince také mladí lidé, kteří se účastnili modlitebnejvíce nadaní a motivovaní, většinou sirotci nebo v obtížné ního setkání Taizé v Praze.
rodinné situaci, a to do soukromých škol ve městě, protože ty Zdravím vás a prosím o požehnání Dítěte Ježíše.
jako jediné doopravdy fungují. Osobně je sledujeme. Přes sto Váš
Jezulátko ve světě
Z Nigérie
Nigérie, kde panuje velký
strach z atentátů, prožívá
velmi těžké chvíle. V roce 2014 bylo zabito více než 10 tisíc lidí, a
dalších 850 bylo donuceno opustit své domovy z důvodu násilí.
Odhaduje se, že hnutí Boko Haram, které chce v zemi zavést islámské právo, v posledním půlroce napadlo 20 měst na severovýchodě.
I přesto v Beninu, jednom nigerijském městě, hlavním městě oblasti Edo, se od 11 do 14 prosince 2014 konala tradiční národní
pouť, a to její 27. ročník. Otec Waltermary Obiefuna
Ayogy, bosý karmelitán a představený konfraternity Pražského Jezulátka, se modlil spolu
s mnoha lidmi, kteří při této příležitosti přijeli, aby Malý Král
ochraňoval celou zemi od násilí.
Cesta do Indie
S Jezulátkem a jeho
svatými v Jižní Indii
KERALA - ANGAMALY, 17. LEDNA 2015: SESTR
věřící k tomu, aby upírali pohled do středu k oltáři, kde se nachází
také monumentální dřevěný kříž. Prostor je ozářen světlem
éměř každý den přijímám s radostí v našem kostele věřící vitrážových oken, kde jsou světci vytvořeni z kovaného železa, skrze
přicházející z Indie nebo indického původu a připomínám jim, něž prochází sluneční paprsky. Den před tím zde byl výroční svátek,
že velký Gandhi chtěl jako základ demokracie nikoli revoluci, kterého jsem se zúčastnil také v roce 1995 při inauguraci kostela
ale lásku. „Pouze láska může zachránit svět,“ to je jeho motto, které postaveného na kopci, který dominuje městu: velký obraz Jezulátka
je napsané na letišti v Mumbaji. Je to láska Dítěte Ježíše, kterou byl umístěn za oltář, u kterého v 18 hodin sloužil biskup spolu
chceme hlásat! V Indii je úcta k Jezulátku živá mezi křesťany ale i s padesátkou kněží mši svatou. Pro věřící bylo připraveno 14 000
židlí! Světla a zpěvy projasňují noc.
mezi hinduisty.
Tisíce křesťanů v Mumbaji jsou věrnými návštěvníky poutního 23. listopadu 2014 svatořečil papež František dva indické světce,
kostela v Nashiku, který spravují jezuité. Poutní kostel v Bangalore ke kterým máme my karmelitáni z Ligurské provincie silné vazby.
(Karnataka) a Vivek Nagar (což znamená „místo moudrosti“) je Na průčelí baziliky sv. Petra v Římě, spolu s obrazy čtyř italských
světců, byl také obraz sv. Ciriaca Eliáše Chavary a sv. Eufrasie. První
schopen pojmout až 5000 věřících a často je přeplněný.
životopis v malabarštině byl napsán naším otcem
11. ledna odpoledne mě očekává P. Ivo na letišti
Leopoldem Beccarem, kterého jsem mnohokrát
v Goa, aby mě dovezl do Margao, malého města
vzdáleného 40 km. Přijel jsem sem jako poutník, Kdybychom měli víru, zmiňoval. Ten samý otec Leopold spolu se sv.
abych navštívil ruiny prvního karmelitánského hory bychom přenášeli: Ciriacem, založil řeholní kongregaci, ve které
svatě žila sv. Eufrasie, a také asociaci Jezulátka,
kláštera v Indii, který byl založen okolo roku 1620
a
změnit
odlet
letadla
která má za cíl spravovat školu pro děvčata.
a opuštěn za smutných okolností v roce 1700.
Svátek těchto dvou svatých byl slaven v Olluru
Toto historické místo už jsem navštívil v roce
je jistě mnohem
10. ledna, za účasti 40 000 věřících! Pro tuto
2007 a tehdy ač sám zklamaný jsem povzbuzoval
jednodušší
příležitost byl připraven areál zastřešený stany;
spolubratry, aby se zajímali o obnovení kláštera,
za pódiem s hlavním oltářem byla vytvořena
který se nachází nedaleko kostela, kde odpočívá
sv. František Xaverský, patron misií. Poskytli jsme jim významnou dřevěná reprodukce průčelí baziliky sv. Petra. Mezi tisíci účastníky
pomoc a přáli jsme si, aby se toto místo stalo opět cílem poutníků. jsme byli jenom dva Italové: já a kardinál Giuseppe Versaldi, čestný
Bohužel k ruinám kláštera, zarostlého stromy a liánami, je možné host, který mi připomněl, že když byl farářem v diecézi Vecelli (v
Itálii), každý rok přijížděl do kostela v Arenzanu (u Janova).
přijít pouze pěšky malou nepohodlnou stezkou.
Opouštím vlakem Goa a jedu přes Karnataku: pralesy kokosových Představené dvaceti provincií této kongregace, nosili transparenty,
palem s jejich kruhovitými korunami vybízejí k pohledu do nebe. na kterých byl kromě vyobrazení dvou světců i portrét otce
15 ledna jsem sloužil mši svatou v kostele Jezulátka v Mangalore, Leopolda, kterého bychom také rádi měli mezi svatými. Svatořečení
mezi kokosovými palmami. Pětiúhelníkový půdorys kostela má vést už je na cestě a v karmelitánském breviáři, v den svátku sv. Ciriaca
10. - 20. ledna 2015
T
KERALA - ANGAMALY, 17. LEDNA 2015: BISKUP MONS. JOSE
PUTHNVEETTIL, SESTRA ANIL A SESTRA ANNE MARY.
4 Misionářské Přátelství
KERALA - OLLUR, 10. LEDNA 2015: HROB SV. EUFRASIE.
čteme jeden z jeho spisů. (Druhé
čtení v modlitbě se čtením je
obvykle nějaký spis někoho
z učitelů církve nebo nějaký
církevní dokument).
A ještě jeden důvod mě přivedl
do Indie tento rok: 17. ledna
sestra Lisieux spolu s třicítkou
spolusester oslavila výročí
řeholního zasvěcení. Minulý rok
RA LISIEUX A PŘÍBUZNÍ.
během smutných událostí ve
Středoafrické republice byla
sestra Lisieux napadena a okradena muslimskými žoldáky, a kvůli
prožitému traumatu musela opustit misii, kde ovšem zůstalo její
srdce a kam se, doufá, vrátí.
V bazilice v Angamaly se připojuji spolu s padesátkou kněží
k biskupovi Jose Puthenveettilovi. V misále sleduji texty
v malabarštině, jazyce, který se už dlouho snažím naučit. Ke slavnosti
přicházejí sestry v počtu, který nebere konce. Sestra Lisieux, která
byla s našimi chlapci v Yolé a starala se o vaření dobrých 15 let, mě
dávno prosila, aby mohla být na slavnosti přítomná jako zástupce
misionářů. Vzpomínám si na veselou událost: před lety sestra Lisieux
musela odjet ze Středoafrické republiky do Tanzánie, přesně den
před mým příletem do Bangui, a tak jsme se nemohli potkat. Ona
prosila Jezulátko, aby mě mohla pozdravit. Její let byl odložen na
následující den, a tak se jí podařilo se se mnou pozdravit před svým
odletem. Sestra Lisieux je dodnes přesvědčena, že zpoždění letu
způsobila její modlitba. Vždyť Ježíš řekl, že budeme-li mít víru jako
hořčičné zrnko, budeme moci hory přenášet: a zpozdit odlet letadla
je přeci mnohem snazší!
Otec Anastasio Roggero
Album Přátelství
:
PRAHA, 18. ŘÍJNA 2014
U
PR
KY
A
IE
MB
Z INDIE, KOLU
PRAHA, 27. ŘÍJNA 2014 – ZE SYDNEY (AUSTRÁLIE)
Otec John Knight se svou skupinou poutníků ze sv. Patrika a Southerlandu, po Mši.
PRAHA, 30. PROSINCE 20
Road
váděl Matku Terezu v klášteře Ashoka
„Vzpomínám si na dny, kdy jsem pro kostel Pražského Jezulátka ve Vivek Nav Bangalore. Navštěvoval jsem poutní před současnou stavbou, byl pouze stan.
bu o
garu. Vzpomínám si, že původní kostel,
ala na věřící. Tady jsem zakusil modlit
Klečel jsem, i když pršelo a voda padřív, abych měl práci v Bangalore, a byl jsem
milost Dítěte Ježíše. Prosil jsem nejdprosil o možnost emigrovat do Anglie nebo
přijat v chemické továrně. Pak jsem st vycestovat do Ameriky, za což jsem neAustrálie a v roce 1979 přišla možno slíbil, že přijedu do Prahy. Dnes se svou
smírně vděčný. V těchto letech jsemjsem splnil svůj slib. Díky Jezulátko!“
ženou a dcerou, která žije na Kypru,
Durbar Claudius
svou ženou Albou,
Na fotce: Otec Victor, Claudius se
ifornie.
dcerou a paní Maria Mazzoni z Kal
14 – Z REGGIO EM
ILIA (ITÁLIE)
„Letos se tradiční modlitební setk
ání Taizé konalo v Praze a tak jsme
mohli
navštívit kostel Pražského Jezulá
tka v Praze. Odtud jsme mysleli na
naš
přátele kapucíny, kteří měli svou
misii ve Středoafrické republice, ale e
museli odtud odejít kvůli válce.“
Andrea Boni
Na fotce (zleva): Matteo Lugli, Jac
opo Marziano, Cristofer (Polák),
Lorenza Artoni, Andrea Boni, Sar
a Bonaccini a Marzio Bruseghin
PRAHA, 24. LEDNA 2015
– Z TRNAVY (SL
OVENSKO)
Paní Růženka přijíždí už po 67 na
pouť do našeho kostela a děkuje
Jezulátku za mnohá dobrodiní, kte
rých se jí dostal. Doprovázejí ji
paní
Anka a Michaela.
Misionářské Přátelství 5
Svědkové evangelia
Na Karmelu v Bangui
jsou stále Vánoce
U
ž je trocho pozdě na to, abychom vám nabídli vánoční
vyprávění, ale na Karmelu v Bangui, už více než rok, to vypadá,
jako by byly stále Vánoce. A tentokrát byly děti hlavními
protagonisty toho, co vám chci vyprávět.
Ráno 5. prosince 2013, skoro na konci mše, se začaly prolínat výstřely
z těžkých zbraní s našimi zpěvy a modlitbami. Jenom během tohoto
dne bylo v různých částech města, když nepočítám loupeže a
vypálené domy, zabito asi 500 lidí. Ještě jsme nevěděli, že tyto
výstřely změní – tak moc a na tak dlouho – náš život. Chvíli poté
přišly na naší misii tisíce lidí. Aniž bychom si to uvědomili, proměnili
jsme se ve velký betlém. A ten betlém je stále tady, pouze sošek o
něco ubylo: zůstalo jich asi 4 000. Občas se s trochou nostalgie
vracíme k těm prvním měsícům: když děti spaly v kostele, ženy rodily
v jídelně a my jsme jedli rýži a fazole na chodbě mezi našimi pokoji.
A potom, stále je řeč o dětech, je radost vidět je růst. Vzpomínáte si
na sv. Jana od Kříže, první dítě narozené na Karmelu, a to 13. prosince
2013, v našem klášterním kostele? Teď už chodí a žvatlá několik slov.
Kdo ví, až mu budou jednou vyprávět jeho příběh.
Už asi tři měsíce je situace v hlavním městě nepochybně klidnější.
Ale ještě je brzy na to říct, že nastal mír; možná se pouze unavili
z válčení. A bohužel jsou ještě oblasti na severu země, kde nechybějí
střety a napětí. Za krátkou dobu v zemi začalo působit 12 000 vojáků
OSN. Měla by se konat konference o míru, a pokud
Bůh dá, ještě před koncem roku by měly
proběhnout tolik očekávané
volby.
BANGUI KARMEL, 24. PROSINCE 2014: O. MESMIN NESE SOŠKU
JEZULÁTKA V PRŮVODU VŠECH BRATŘÍ, KTEŘÍ JDOU ROZDÁVAT
VÁNOČNÍ DÁRKY UPRCHLÍKŮM.
6 Misionářské Přátelství
Život našeho uprchlického
tábora pokračuje docela
normálně. Mezinárodní Červený
kříž uskutečnil neuvěřitelné
sčítání s nástroji na vysoké
technické úrovni, a dali každé
hlavě rodiny kartičku s fotkou a
čárovým kódem. Výsledkem
sčítání bylo, že je zde více než
1 000 rodin. V příštích měsících
by měly začít aktivity, které
pomohou s návratem do jejich
původních čtvrtí.
Vzpomíná
Sen dát každému dítěti z našeho uprchlického
Jana o
tábora malý dárek k Vánocům nás nenechával
spát. Vymyslet dárek už je obtížné i pro toho, kdo
první dítě
má jedno dvě děti, tak si představte, jak bylo asi
na Kar
nám, kteří jich máme nenadále víc než tisíc. Jistě
Kdo ví, až mu
je pravda, že africké děti se spokojí s málem,
v porovnání s jejich evropskými vrstevníky... ale je
vyprávět je
jich přesto tolik a jsou to pořád děti. A tak jsme
tento projekt pustili z hlavy, skoro jako by to byla špatná myšlenka.
A pak se stal zázrak. Očividně jsme nebyli jediní, kdo měli tento sen.
24. prosince odpoledne se v klášteře objevilo asi dvacet noblesních
pánů, velmi vážných a dobře oblečených. Patřili k jedné neznámé
středoafrické neziskovce. Ze svých aut vyložili pět velkých krabic a
řekli nám: „Přivezli jsme vám 1600 hraček pro děti od 0 do 5 let.
Prosím rozdělte jim je, jakmile to bude možné.“ A noblesní pánové
zmizeli stejně, jako se objevili. Připadalo nám, že to nemůže být
pravda. A tak jsme se začali hned domlouvat o distribuci. Rozdělili
jsme hračky podle druhů do 48 velkých tašek. Každý bratr dostal čtyři
a vyrazili jsme z kláštera. Otec Mesmin šel v čele se soškou Ježíška.
My jsme ho následovali, s našimi dary, zpívali jsme, hráli a tancovali
do rytmu tam-tamů, chrastítek a zvonků, podle naší nejlepší
karmelitánské tradice (příslušně přizpůsobené africké kultuře). Děti
po počátečních rozpacích vypadaly, jako by vyletěly z kůže. A koho
to zajímá, jestli tento rok byl Děda Mráz místo svého bílého vousu,
červeného pláště a saní „rozmnožen“ do dvanácti bratří, oblečených
v hnědém a bez vousů, kteří poskakují jako blázni za soškou
Jezulátka? Za hodinu a něco se nám podařilo všechno rozdat a popřát
našim uprchlíkům šťastné Vánoce. A přiznám se, že bych v tu chvíli
nechtěl být na žádném jiném místě, než zde se svými bratry a všemi
těmi lidmi.
Pak jsme uspořádali vánoční představení, jakýsi živý betlém, který
byl doprovázen četbou z evangelia. Naši přátelé pravda trochu
poupravili biblický příběh: Sčítání lidu připomínalo to, které tu
prováděl Červený kříž, římští vojáci byli oblečeni trochu jako Seleka
a svatý Josef, který v evangeliu neříká vůbec nic,
byl tady u nás víc než výřečný. Dokonce přišel k
Marii s přímou a jasnou nabídkou: “Marie, jestli
jsem dobře rozuměl, protože jsem popravdě
řečeno spal, Bůh mi řekl, že si tě mám vzít za
ženu. Jestli souhlasíš, musíme rychle vyrazit do
Betléma.” A Marie se, alespoň tentokrát,
nenechala přemlouvat. Pak půlnoční mše, kterou
jsme slavili v šest večer. Pro nás už to bylo
znamení míru, protože vloni kvůli válce jsme museli mši posunout
už na třetí hodinu odpoledne. V den Narození se koná slavnostní mše
se 12 křty... Na mši dorazili i italští Alpíni, s plukovníkem Rennou.
Když mše skončila, vyndali z obrněných aut míče, tužky, sešity a
pastelky, které jim dali Alpíni z Monferrata, Torina a Coma. Skutečně
nečekaný dárek. Jak je krásná tahle Itálie, diskrétní a
áte si na sv.
od Kříže,
ě narozené
rmelu?
budou jednou
eho příběh...
Gesto hodné vyprávění
Velké dojetí panovalo mezi věřícími farnosti San Lorenzo
v Peveragnu v Itálii, když přijel sloužit mši otec Aurelio Gazzera 27.
prosince, aby přinesl misionářské svědectví a „rozšířil naši mysl a
srdce až na kraj světa,“ jak to formuloval farář Valerio Ferro. Otec
Aurelio odjel z Itálie do Středoafrické republiky v roce 1992. Na
místě si vysloužil velmi uznávanou pověst, nazývají ho „muž, který
odzbrojil bandity“, během konfliktu v oblasti. Je farářem v Bozoum,
městečku o asi 25 tisících obyvatel, kde na misii našlo útočiště asi tři
tisíce utečenců během války, která již roky postihuje zemi.
„Před několika týdny,“ vyprávěl, „jsem navrhl udělat gesto
solidarity vůči muslimským rodinám, které žijí v Bozoum a které
díky válečným událostem se nyní ocitli jako uprchlíci bez prostředků
a ve velké potřebě pomoci. Jsou to ti, z nichž se někteří předtím
přidali k pronásledovatelům křesťanů, takže jsem příliš nenaléhal
nepředvídatelná, nedostihnutelná ve štědrosti! Naše děti byly
samozřejmě spokojené, ale také trochu zmatené: dnes není Děda
Mráz ani červený, ani hnědý, ale zelený, s neprůstřelnou vestou a na
hlavě s divným kloboukem a černým pérem!
Ale nemyslete si, že tím to skončilo, protože tady se Vánoce slaví
skutečně naplno. Noc nám přichystala ještě jedno překvapení. Je už
skoro půl druhé a všichni spíme, když v tom mě volají k bráně. Jedna
žena se chystá rodit. Rychle běžím vzbudit Aristida, našeho aspiranta
a zdravotníka. Když ji viděl, řekl mi, že už ji nestihneme odvézt do
nemocnice, protože porod už začal. A v tuto chvíli se role obrátily:
Aristide je mým učitelem a já novicem (a popravdě řečeno trochu
naměkko). Během chvilky se kapitulní místnost přeměňuje na
porodní sál. Máme dokonce dřevěný trychtýř, kterým posloucháme
tlukot srdce miminka. Vedle rodičky sedí jedna starší žena, matka
osmi dětí. V rukou drží opotřebovaný růženec, dává cenné rady, jak
tlačit, jak dýchat, a další – které jsem se nikdy při studiu teologie
nedozvěděl. Její klid je neuvěřitelný, jako kdyby přesně věděla, kdy
nastane chvíle porodu. Rodička nevydává žádný křik, jenom
povzdechy a modlitby, skoro jako by nechtěla rušit noční klášterní
klid. A pak se na světě objeví krásná holčička. Po přestřižení pupeční
šňůry si ji bere do náručí stará žena, která ji utírá, obléká, vítá, jako
kdyby dlouhý řetěz generací, moudrosti a ženství potřeboval tento
pohled a stisk, aby mohl pokračovat cyklus života. A v tuto chvíli do
toho vstupuje také otec. Bere placentu a pupeční šňůru, aby je
pohřbil: starodávné gesto, přání budoucí plodnosti. Už skoro svítá a
za chvíli bude zvonit zvon k modlitbě. Aristide – a budiž pochválen
On, že nás s ním seznámil několik dní před vypuknutím války! –
žertuje a navrhuje, abychom holčičku položili do jesliček, místo sošky
Ježíška a pozorovali reakce bratří. A pak si ještě vzpomněl, že jsme
holčičku dosud nezvážili. Pokládám tělíčko holčičky na misku váhy.
Jak je náš betlém romantický! Nejsou tu ani andělé, ani pastýři, ani
mudrci od Východu; ale knihy Platona, pojednání sv. Augustina a
Suma Theologica sv. Tomáše Akvinského. Pak se dívám na ručičku
váhy: 3500 gramů života, naděje a pokoje.
Otec Federico Trinchero
na pomoc těmto uprchlíkům. A přesto, oproti očekávání, se během
nedělní mše farníci z Bozoum zapojili ve velkém množství a přinesli
spoustu jídla těmto bratřím, kdysi nepřátelům a teď v těžkostech.
Jejich gesto bylo velké a dojemné. Normálně vybereme tak 20 euro
během sbírky při mši, tuto neděli jsme vybrali víc než 70. Mohlo by
to vypadat jako málo, ale pro toho, kdo nemá nic, je to znamení
vycházející ze srdce, které odpouští a poznává potřeby bratrů, i když
mu předtím ublížili.“
PEVERAGNO (CUNEO), 27. PROSINCE 2014: OTEC
AURELIO A DON VALERIO FERRO.
Misionářské Přátelství 7
Sv. Terezie “slaví” 500 let... ač na to nevypadá
„Konečně, Pane, umírám jakožto dcera Církve“
Církev podle Terezie
L
idský a duchovní příběh svaté Terezie z Avily (1515- které je třeba získat pro Krista a pro které by klauzurní
1582) se odehrává v určitém historickém a církevním mniška „dala tisíckrát svůj život, aby zachránila jednu jedikontextu, který byl dramatický a složitý. Terezie se na- nou duši“. (C 1,2) Toto je svět a církev, ve kterém se Terezie
rodila několik let poté, co Evropa objevila Nový Svět. Je narodila, žila, modlila, psala: „Moje bolest, když pomyslím
malou holčičkou, když v roce 1518 Martin Luter začal s hnu- na velké potřeby Církve, je tak veliká, že ostatní utrpení mi
tím reformace, které povede k rozdělení západního křes- připadá ve srovnání s tím jako nic.“ (R 3,7) A v této církvi
ťanství. Terezie už je reformátorkou Karmelu, když církev španělská světice uskutečňuje obdivuhodné dílo reformy
karmelu – mužského i ženského. A bez
končí Tridentský koncil (1545-1563) a
toho, aby se vzdálila této církvi, Terezie
Evropa je ponořena do válek proti Turkům (stačí vzpomenout bitvu u Lepanta Terezie ještě není ani dospívající, umírá a vyslovuje při tom jednu ze svých
v roce 1571) a zároveň do válek nábo- když chce podstoupit mučednictví známých vět: „Konečně, Pane, umírám
ženských (známá „Bartolomějská noc“
a vydává rozhodně na území, jako dcera Církve.“
milovala církev své doby, předese odehrála v roce 1572). Terezie není
které je okupováno muslimy Terezie
vším její služebníky, svaté i hříšníky. Není
pouze informovaná (i přes bariéru klaumožné spočítat přátelství Terezie s knězury a nepřítomnost komunikačních
prostředků), ale je existenciálně a duchovně angažovaná. žími a řeholníky. Stojí za to připomenout si alespoň jedno
Všechny tyto události vstupují do její modlitby, motivují ji z těchto přátelství. Jsme v roce 1538 a Terezie se nachází
v jejích projektech, stimulují radikálnost její cesty. Terezie v Becedas, u své sestry a měla by absolvovat kúru u nějaké
ještě není ani dospívající, když chce se svým nerozlučným léčitelky. V této situaci se tato mladá sestra z Avily – má
bratrem Rodrigem podstoupit mučednictví a vydává roz- tehdy něco přes dvacet let – dostává do kontaktu s mlahodně na území Španělska, které je ještě okupováno mus- dým knězem, u kterého se zpovídá. Mezi knězem a mnišlimy. V roce 1562 zakládá karmel sv. Josefa v Avile kou se brzy zrodí hluboké přátelství a Terezie neváhá
s výslovnou zmínkou o „zlech ve Francii“, a tím myslí války napsat, že ho „měla velmi ráda“ (Ž 5,4). Kněz, o kterém je
mezi katolíky a protestanty a zneuctívání eucharistie. Když řeč, ale žije několik let ve vztahu s jednou ženou, která ho
pak její bratří jeden po druhém odjíždějí do Ameriky, Te- nějakým způsobem očarovala. Když se to Terezie dověděla,
rezie vášnivě naslouchá vyprávěním františkánských mi- nemluví o tom jako o skandálu, ale píše: „Jakmile jsem se
sionářů, kteří se vracejí z těchto zemí, kde žijí miliony duší, to dověděla, začala jsem mu projevovat větší lásku. Říkala
8 Misionářské Přátelství
jsem mu o Bohu. To ho mělo povzbudit, ale důležitější
podle mě byla skutečnost, že mě měl velmi rád.“ (Ž 5,6) Nakonec kněz poznal svou chybu, osvobodil se ze závislosti
na té ženě a znovu objevil krásu svého povolání. Není pochyb o tom, že na celé této cestě obrácení byl rozhodující
Tereziin přístup – pevný a mateřský.
Terezie, kterou jeden apoštolský nuncius definoval jako
„neklidnou a potulnou ženu“, poslechla církev své doby,
církev v tridentské protireformaci a s inkvizičními soudy.
V její situaci – možná jediné v dějinách církve – jakožto
ženy, zakladatelky, spisovatelky a mystičky, nebyla nouze
o příležitosti ke konfliktu s církevní autoritou nebo se soudcem inkvizičního tribunálu. Terezie ale vždy vystupovala
jako poslušná a trpělivá, odvážná a rozhodná, především
ale pokorná a vědomá si toho, že dostala od Boha nelehké
poslání, které měla naplnit uprostřed různých intrikánských kruhů španělské církve 14. století. V každém jejím
spise a v každé její mystické zkušenosti se Terezie vždy projevovala jako poslušná, připravená nechat se opravit, neschopná nepodřídit se „všemu, co věří a učí naše matka
svatá římskokatolická církev“, ochotná „v obraně i té nejmenší církví učené pravdy... podstoupit tisíc smrtí a... neuhnout v ničem od toho, co učí církev, ani kdyby viděla
otevřené nebe.“ (Ž 25,12)
Otec Federico Trinchero
Pokračování: Pokora podle Terezie
Od svaté Terezie k dnešku
Předávat evangelium mladým
Rozhovor s... o. Marcem Poggi,
32 let, 6 let misionářem ve Středoafrické republice
Otče Marco, jak se ve vás zrodila touha stát
se misionářem?
To je touha, kterou jsem měl už jako kluk, když
jsem vstoupil do semináře. Fascinovala mě vyprávění misionářů karmelitánů, kteří se každoročně vracívali na
krátký čas do Itálie, do Arenzana, a přiváželi s sebou hromadu prožitých zkušeností. Ukazovali nám fotografie ze
Středoafrické republiky a vyprávěli nám studentům o situaci tam na jihu. A tak ve mně rok po roce zrála touha
jet tam osobně a být užitečný tam, kde mě bude potřeba.
pomínáme, že jsou milováni Ježíšem. Je důležité, aby pochopili, že se o ně Pán stará jako otec a matka a že je stále
podpírá, především v těžkých chvílích, které díky válce
v posledních letech opravdu nechyběly.
A pak stále chlapcům opakuji, že o všechno dobré, co
dnes dostali, by se měli zítra dělit a pomáhat tak středoafrické církvi růst, protože ona potřebuje autentické a kompetentní křesťany.
Někteří z desítek chlapců, kteří studují v semináři, se stanou kněžími: a to je pro nás vychovatele vždycky radost!
Když jste konečně dostal příležitost vydat
se na misie do Středoafrické republiky,
jakou Afriku jste našel?
Bylo mi 22 let. Bylo to náročné ať už z důvodu odlišné kultury nebo kvůli obtížím s jazykem. A pak den po dni jsem
se začal dotýkat velké chudoby. Pochopil jsem, že tady
potřebují opravdu všechno a že my misionáři, s Boží pomocí, jim můžeme být ku pomoci. Ale především jsem
cítil silně výzvu sdílet krásu evangelia, lásky a naděje. Poselství, které není možné nechávat si pro sebe!
Když jsem byl požádán, abych odešel do Yolé, byl jsem
rád, že jsem byl vybrán, i když jsem zažil chvíle únavy i –
to nezakrývám – bezradnosti... ale Pán vždy dává potřebnou sílu k pokračování.
Mnoho podporovatelů a dobrovolníků posílá
svou konkrétní pomoc do SAR. Jak moc vás to
povzbuzuje?
I když nás dělí tisíce kilometrů, cítíme silně blízkost všech
těch, kdo nás podporují ať už modlitbou nebo konkrétní
pomocí. Jim patří naše díky a také díky všech studentů,
kteří vědí, že bez této pomoci by nemohli pokračovat v jejich cestě růstu a ve víře. My jsme zde fyzicky přítomní,
jsme pažemi, rukama, očima misie, ale kdyby nebylo těch,
kdo nás podporují svým srdcem, nemohli bychom pokračovat dále! Děkujeme!
Co máte v Yolé na starosti?
V tuto chvíli je mým úkolem učit chlapce na
prvním stupni gymnázia. To je velmi motivující
poslání: jedná se především o jejich lidskou formaci,
potom výchovu k práci, bratrskému a také duchovnímu
životu. Učíme je poselství evangelia a především jim při-
Otče Marco, jak vidíte svoji budoucnost?
Stále ve Středoafrické republice?
Jsem pevně přesvědčen, že v základu všeho je
Boží projekt. Cítím sám na sobě, že jsem byl poslán rozvíjet tuto misii, a doku On bude chtít, budu stále k dispozici,
takže se odevzdávám do jeho náruče, a jestli to bude stále
Afrika, moje práce může pokračovat.
Misionářské Přátelství 9
Projekty pro misii
“Da ti Nzapa” “Boží dům”
Pamatujme také na kostely: výzva z vesnic v buši v okolí Baora
Naši misionáři nám píší, zde je jejich
dopis:
„Ve vesnicích v buši místní křesťané
dali najevo, že jsou ochotni přispět
svým dílem, tak že nabídnou zdarma
svou práci a drobné finanční prostředky, kterými disponují, ale stavební a tesařské práce, které jsou
potřeba udělat na těchto stavbách,
mnohonásobně převyšují možnosti těchto našich chudých vesnických církví. Proto dáváme tuto výzvu všem
dobrým srdcím a křesťanské solidaritě
našich přátel, aby podpořili tento projekt. V jednotlivých případech se nejedná o velké částky, ale v celku je
to docela ekonomicky náročný projekt.
Počítám proto, jako vždy, s pomocí
těch, kdo se chtějí zapojit, povzbuzeni Boží milostí, která v našich
srdcích probouzí jeho lásku.
Otec Renato Aldegheri
a otec Lionello Giraudo
Co můžeme udělat?
Ve Středoafrické republice přinesla válka
velké škody, jak už jsme o tom psali:
ozbrojení bandité loupili, vypalovali, ničili domy chudých lidí. Kostely byly často
ušetřeny a některé se staly provizorními
útočišti pro množství uprchlíků, kteří zde
spali, vařili, dělali své denní aktivity,
v očekávání, že znovu budou mít svůj
vlastní dům, kde by bydleli.
Nyní potřebují vesnické kostely různé rekonstrukce: někde je potřeba vymalovat,
někde je potřeba zednických prací nebo
předělat střechu.
Zde jsou urgentní potřeby, rozdělené
podle vesnic, práce a příslušná cena:
10 Misionářské Přátelství
KDE
PRÁCE
Vesnice Bayanga Didi
Voda podemlela základy: je potřeba udělat podezdívku z kamenů,
600.000 FCfa = € 900
aby se stavba zpevnila;
podlaha a vstupní schodiště je rozpadlé.
Vesnice Yoro
Podlaha potřebuje opravy z důvodů děr a trhlin.
200.000 FCfa = € 300
Vesnice Samba Bougoulou
Dveře do sakristie je potřeba vyměnit za kované;
trhliny ve zdech i v podlaze: zapříčiněné vodou při deštích.
250.000 FCfa = € 380
Vesnice Pate B.
Dřevěné trámy krovu je potřeba vyměnit, protože jsou shnilé;
dveře kostela je třeba předělat, pokud možno ze železa.
1.600.000 FCfa = € 2.450
Vesnice Bayanga Bode
Plechy na střeše se uvolnily;
základy jsou obnažené kvůli vodní erozi.
380.000 FCfa = € 580
Vesnice Dobere Katara
Jeden zničený plech na střeše je třeba vyměnit;
vnitřní stěny potřebují vymalovat vápnem, aby se vydezinfikovaly; 130.000 FCfa = € 200
základy jsou obnažené kvůli vodní erozi při deštích.
Vesnice Barka Bongo
Trhliny na stěnách: je potřeba je zaštukovat;
je třeba vymalovat.
Vesnice Bawi
Střecha je ve špatném stavu a trámy začínají hnít;
stěny je potřeba vymalovat, aby se vydezinfikovaly;
350.000 FCfa = € 540
uvažujeme o rozšíření kostela, který je v tuto chvíli příliš malý a
nedostačující pro křesťany z vesnice.
Vesnice Mbormo
Skaristie není vybavena a bylo by potřeba ji zařídit alepoň tím
nejnutnějším: židlí, stolkem a křížem.
Vesnice Ngombou
Střecha je poškozený: je potřeba vyměnit poškozené plechy;
některé sloupy mají odhalené železné výztuže: bylo by potřeba je 60.000 FCfa = € 90
opravit a znovu zakrýt betonem.
Vesnice Valo
Střecha je děravá;
Stěny jsou udělané z nepálených cihle a tedy křehké;
vyměnit okenice za okna, aby mohl dovnitř vzduch a světlo.
CELKOVÁ CENA OPRAV:
CENA
230.000 FCfa = € 350
100.000 FCfa = € 150
300.000 FCfa = € 460
4.200.000 Fcfa = € 6.400
Pak máme ještě trochu ambicióznější projekt ve vesnici Balembé, 45 km od Baora, kde žije silná křesťanská komunita protestantů,
ale v několika posledních letech přibývají i katolíci, kteří mají silnou touhu postavit si malý zděný kostelík. Už se dali do práce a připravili kameny na základy a také mezi sebou udělali sbírku, aby přispěli na stavbu kostela.
KDE
PRÁCE
CENA
Vesnice Balembé
Stavba prvního zděného kostela
6.560.000 Fcfa = 10.000 €
Někdo by se mohl ptát: „Stavba kostela je prioritou ve vesnici, která utrpěla válečné násilí?“ Odpověď přichází od našich afrických
bratrů: nepožádali nás o jídlo, ani o vybavení... ale požádali o podporu jejich víry, kterou považují za základ v jejich životě!
Jak pokračují projekty minulých měsíců?
Drazí přátelé, děkujeme za vaši pomoc! Toto jsme získali díky vaší pomoci:
PROJEKT
OBDOBÍ
PŘIJATÉ DARy
„Otevřme tiskárnu“
č.3 – květen/červen 2014
10.790 €
„Dopravme materiální pomoc na místo“
č.4 – červenec/srpen 2014
6.440 €
Podpořme školu
č.5 – září/říjen 2014
8.050 €
Škola pro automechaniky – Baoro
č.6 – listopad/prosinec 2014
€ 700 €
Kromě toho je možné podpořit i další z těchto oblastí; označte
prosím účel:
➀ vzdělávání dětí v seminář v yolé
➁ Pomoc malým sirotkům
➂ Léky pro ambulance v Bozoum a yolé
➃ Pro kostel Pražského Jezulátka v Praze
➄ Adopce na dálku dětí z mateřských a základních škol
➅ Pro naléhavé potřeby v misiích
➆ Studny pro vesnice, které nemají pitnou vodu
Slavení mše sv.
J
e možné vložit prosbu za zemřelé nebo za zvláštní úmysl a
připojit se ke mši, kterou slouží bratři misionáři.
Tímto konkrétním znamením je možné myslet na své drahé
zemřelé a vyjádřit podporu kněžím, kteří žijí v chudé misijní zemi.
Je možné připojit se ke mši, kterou slaví kněží misionáři přímo na
misiích na Karmelu v Bangui, v Bozoumu, Bouaru nebo v Baoro.
A také vzhledem k tomu, že ve Středoafrické republice zůstává
stále velké množství dětí jako sirotci z důvodu války, stejně jako
když rodina ztratí někoho blízkého, pokud chcete, můžete se
připojit k úmyslu mše svaté a vzpomenout na oběti násilí v této
zemi.
Podpora směřuje kněžím, kteří v misiích, kde žijí a takto mši
slouží.
Pokud chcete, můžete nás
PodPořit darem.
• Případné dary je možné posílat na tyto účty:
UNICREDIT BANK - Havelská 19, Box (POB) 48
110 05 PRAHA 1, CZ
MISIE – č. účtu 6024090-888/2700
IBAN: CZ 0627000000006024090888
SWIFT code: BACX CZ PP
BAORO, 2014: VE VESNICKÝCH KOSTELÍCÍCH, KDE NEJSOU
OPRAVDIVÉ ZVONY, POUŽÍVÁME DISKY KOL KAMIÓNŮ.
Pokud chcete využít pro rychlé a
praktické zaslání vašeho daru pro
Karmelitánské misie Western
Union, vložte jako jméno příjemce: DAVIDE SOLLAMI
Zemi určení: ITALIA
Prosím, pokud provedete platbu pro misie, napište nám upozornění
mailem [email protected], abychom mohli na
příslušné pobočce Western Union peníze určené na misie ve
Středoafrické republice vybrat.
Děkuji!
O. Davide
Misionářské Přátelství 11
Stránka pro nejmenší
Milé děti, z pera Marca Paravidiniho, našeho oblíbeného kreslíře, se rodí krásné příběhy
inspirované každodenní životem ve Středoafrické republice. A tuto jsme pro vás vybrali dnes.
pully, kuřátko, které se chtělo učit
K
Aždé ránO se v Africe prObOuzí
KuřátKO pully, JAKmile
zAKOKrHá KOHOut.
A nAsnídAl se z rOsy
A ví, že musí běžet...
prOtOže JeHO šKOlA Je
dAleKO, Až zA lesem.
Ale čeKAJí nA něJ dAlší přeKážKy
JAKO divOKá KOčKA nebO užOvKA.
běží směrem Ke šKOle mezi větvemi,
lOužemi A dírAmi.
Ale pully Je mAzAný A připrAvený
A OběmA uteče.
pOté, cO pOděKOvAl nebi
učitel mu dAruJe pApír A tužKu A
pully nAdšením málem vyletí
z Kůže.
A KOnečně dOrAzil K cíli.
ŠKOLA
dnes se učí číst A psát
v JAzyce sAngO.
AHOJ
ten večer pO dlOuHé zpáteční prOcHázce Je
unAven Ale šťAstný.
„nezáleží nA tOm, Jestli
musím KAždý den vynAlOžit
tutO námAHu, bAví mě, že
mOHu cHOdit dO šKOly A učit
se věci O živOtě.“
„Když budu velKý A budu
vědět spOustu věcí, ty
budeš má budOucnOst.“