Zpravodaj Zima 2006

OBSAH:
•
Prosincové pranostiky:
•
•
•
•
Na Mikuláše po ledě, na Štěpána po blátě.
Lucie, noci upije, ale dne nepřidá.
Zelené vánoce, bílé velikonoce.
Jen ne černé Vánoce, Ježíšek chce ležet v bílých
peřinkách.
•
slovo starostky . . . 1
škola . . . . . . . . . . . . 2
práce dětí ZŠ. . . . . 3
z kroniky . . . . . . . . 4
vrátím se zpět. . . . . 5
Ladislav Stejskal. . 6
kostel . . . . . . . . . . . 7
spoluúčast . . . . . . . 8
Jilemnický, firma . . 9
fotbal. . . . . . . . . . . 10
plyn. . . . . . . . . . . 11
skauti. . . . . . . . . . 12
ZO, Vánoce. . . . . . 13
koledy . . . . . . . . . 15
vánoč. zastavení . 16
Svatý Štěpán neobejde se bez ran! (To proto, že se
chasa v tento den sešla na konec Vánoc v hospodě,
kde slavila až příliš bujaře - Na sv. Štěpána služebná
chasa v hospodě oslavovala změnu své služby.
Hospodář s čeledníkem a čeledín s hospodářem
uzavírali smlouvy. Pilo se víno, když se neurodilo,
pilo se pivo. Když nebylo ani to, chlastala se kořalka.
Není divu, že se to nakonec všechno popralo.)
Slovo starostky
Vážení občané,
je po komunálních volbách,
kterých
se
v naší
obci
účastnilo 70% voličů. Dali jste
jasně najevo koho si přejete a
koho ne. Jménem nového
zastupitelstva vám děkuji za
důvěru, kterou nám dáváte. Bez dlouhých řečí a
zbytečného politikaření jsme se dohodli, že
potáhneme za jeden provaz a naší prioritou bude
zlepšování životních podmínek našich spoluobčanů.
Toho docílíme pouze pilnou prací, bez zbytečných
půtek a osočování, tak jak to dnes vidíme, slyšíme a
čteme ve sdělovacích prostředcích. Někteří občané
se smějí, že bez vlády se život také nezastaví, nám
to však ublížilo zdržením dotace na stavební místa
Na Skalách. Stavebníci jsou netrpěliví, vše se
zbytečně zdržuje, protože na ministerstvech se
nepracuje.
Nyní zakládáme společnost, která by
efektivně provozovala Kulturní dům, pomáhala při
jeho přestavbě a při drobných pracích pro spoluobčany i obec.
Blíží se nejkrásnější
svátky roku, vánoce. Bude se
uklízet již uklizené, nakupovat
ještě více dárků než loni, péci
alespoň dvanáctero druhů
cukroví, všichni jsou unavení
a nervózní. Zamysleme se, zda-li
by nestačila polovina cukroví, které v pohodě
ochutnáte při kávě s kamarády a ještě si u toho
předáte internetové adresy na kterých si v klidu
vyberete vánoční dárky a necháte si je dovést domů.
Kulturní komise vás všechny zve na vánoční
koncert, který letos bude 15. prosince v Kulturním
domě. Zahrají a zazpívají vám děti z Jablonného nad
Orlicí.
Jménem zastupitelstva obce i obecního
úřadu vám všem přeji klidné svátky vánoční prožité
v kruhu svých blízkých. V Novém roce 2007, do
kterého 1. ledna vstoupíme všem spoluobčanům
přejeme pevné zdraví, pracovní a osobní úspěchy,
štěstí a mír bez něhož by všechna předchozí přání
byla nesplnitelná.
Libuše Horská
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Š K O L A
Historie školy − pokračování
Školní kronika
se podrobně zmiňuje o poměrech
v 1. světové válce.
Nebylo topivo, škola se zavřela. Co
však učitel? Nemaje
na uhlí, omrzly mu nohy. Staré učebnice jsou
zakázané, nové nejsou. Když pak jsou, kdo by je
koupil. Ve 2. třídě má čítanku jen 8 žáků ze 69. Píše
se na popsaný papír. Nový není, není ani na něj.
Hodin zameškaných je 87%. Husa už stojí, co před
válkou kráva. V ručních pracích škola šije pro vojsko.
Ve volnu děti sbírají malinové listí na čaj vojákům.
Odvedli i našeho učitele Petra. Řídící Kavan má na
frontě 4 děti, 1 syn padl. Není sám. Obec se 700
obyvateli má 117 vojáků na frontě. Konec války škola
oslavila výsadbou 2 lip svobody před ústím náhonu
do řeky. Do kořenů vložila schránku se zprávou pro
budoucí. Ve svobodné republice se poměry zlepšily.
Volí se školní rada, která se o školu stará, protože už
ví o její důležitosti. Ve škole cvičí tělovýchovné
spolky, nacvičují se veřejná vystoupení, divadla,
loutková produkce atd. 28 žáků pokračuje na školách
vyšších stupňů. Je tu už inženýr zemědělství
(Pecháček). Roku 1925 byla ve škole zřízena kuchyň
(vařilo se i dřív, ale v bytě řídících). Šťastné období
však brzy končí. Na hranicích se budují opevnění,
blíží se zase válka. Za války jsou děti od 5. třídy
nuceny chodit do Čermné, protože 2. třída se dává
k dispozici dětem z Hanoveru. Školní rada však věc
vyřešila. Staré lavice z půdy dala do tělocvičny
a třída byla nahrazena. Byl také zaveden povinný
německý jazyk. Českých učebnic se nesmělo užívat.
Učilo se tedy bez knih. Na papírek A8 žákům byla na
neděli napsána básnička, kterou se rádi učili a teď si
ji mohli přečíst. Teprve v březnu 1940 dostaly děti
„Pouta“ – malovanou čítanku, kterou děti milovaly.
Prospěch se rychle zlepšil. Děti také četly z časopisu
„Mládí“, byl však brzy zastaven. A zase oslavy:
zřízení protektorátu, narozeniny Hitlera, atd. Učitel
němčiny Lenoch, musel do Ostravy na „totální nasazení“. Odjezd
dětí z Hanoveru je smutný. Děti si
na sebe zvykly. Učitelé jsou nuceni
15. března 1942 – svou okupaci –
slavit v Žamberku. Při hymně musí
zdravit zdviženou pravicí. Mládež
je povinna od 10 do 18 let se
scházet k výcviku, jehož cílem je
směřování k ideálům Velkoněmecké říše a Nové Evropy.
V prosinci 1944 jsou žáci nuceni
vyhledávat letáky shozené letadly
v okolí.
Po válce roku 1945 se
žáci rozhodli zničit vše německé.
Dvojjazyčnou tabuli na škole zničili
už sousedé, žáci přepsali rozvrh
hodin. Řídící říká, že školství si
oddychlo nejvíce, protože v něm
2
šli Němci nejhlouběji. Perzekuce vedla k vyhlazování
češtiny a tím i národa. Místo němčiny se však učí
ruština. Žáci se ji však učí rádi, je jim blízká. Svátek
Jana Husa se slaví průvodem selské jízdy v krojích
na hřiště. Je tam obraz Stalina a Beneše s vlajkami
obou států. V listopadu se slaví Velká říjnová revoluce, Beneš, Lidice – slaví se stále něco. Mnozí se
hlásí na kurzy ruštiny, vydrží v něm však jen ti, kteří
jsou nuceni ruštinu učit. Mnoho občanů odchází do
pohraničí, škola se stává proto jednotřídkou. Soutěž
o nejlepší výzdobu školy, sběru železa, hadrů
a papíru. Němci vzali škole rádio, tak škola dostává
rádio zabrané němcům. Třídní samospráva po
vojensku hlásí třídnímu počty přítomných, jména
zlobivých a zapomnětlivých. Ve dvouletce se plánuje
oprava školy a už se chodí do polí hledat amerického
brouka – mandelinku. Odstoupení Beneše se svádí
na jeho zdraví, Národní fronta vybírá jediného
kandidáta – Gottwalda prezidentem. Škola dává dar
IX.sjezdu KSČ. Pějí se ruské písně 28. října, v listopadu na Říjnovou revoluci, Gottwaldovi, Stalinovi,
k úmrtí Lenina, k Vítěznému únoru, narozeniny Lenina, Květnová revoluce, Den osvobození sovětskou
armádou atd. Samospráva vybírá účinkující v programech, Stalin a Lenin visí v čele školy, na chodbě visí
„Se Sovětským Svazem na věčné časy“, při únorech
jsou všude ve škole holubice, při sjezdu je v čele
školy heslo „Zdravíme sjezd KSČ“, přitom uvnitř
školy je výzdoba ke sjezdu ČSM. KSČ má od října
do května „Rok stranického školení“. Při něm
předseda Hajzler zabral kuchyň, ve které školení
prováděl. Přitom se škola opravuje a žáci jsou
nacpáni do jedné třídy. Před 1. májem se nacvičovala hesla ke zdravení složek průvodu. Škole
s heslem „Za mír“ byly otevřeny všechny místnosti
zámku s poukazem jak žili vykořisťovatelé dělníků.
Masově se podepisovala „budoucnost“ a „mír“. Při
výletě na Vyhlídku ve Vamberku našly děti na
dveřích nápis, že ji zabrala „Škola lidové správy pro
Hradec Králové“. Svačily na mezi a jely domů.
oprava školy v roce 1983
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
V roce 1950 se začalo znovu učit ve 2 třídách. Při dni
otevřených dveří místo v sobotu šly děti do školy
v neděli, aby rodiče mohli vidět děti při práci. Byly
pořádány „Pochody míru“ proti zbrojení. Škola došla
do Dolů, kde vlaječky složili a žáci šli zpět. K 2. výročí úmrtí P. Jilemnického byla uspořádána výstava.
Učil na naší škole. Zemřel za záhadných okolností
v Moskvě, což ovšem děti nevěděly. Při SRPŠ je
vyzdvihována Makarenkova výchova žactva. Učitelé
píší při poradách referáty ze Stalinových spisů. Roku
1956 děti cvičí na spartakiádu, ale se vyskytla se
žloutenka, tak nikam nejedou. Roku 1964 je zřízena
v přízemí mateřská školka. Roku 1968 se začalo
vyučovat s pomocí sluchátek a magnetofonu, aby se
děti mohly učit i v době, kdy se učitel věnuje jinému
ročníku. Po určitém oživení se škola vrací k různým
oslavám vítězství lidu. Roku 1978 - 1979 je škola
zařízena na vytápění akumulačkami. Rozpracovanou
budovu školy nebylo možno otevřít na „675 výročí
prvního dokladu existence obce“ pro přicházející
rodáky. Roku 1983 bylo zahájeno rozšíření školy.
Mateřská škola byla přemístěna do budovy na Poříčí.
Rozšířila se kuchyň, jídelna a vybudovala se ložnice
ve školce. Přebudovalo se sociální zařízení. Vše bylo
dokončeno k výročí 100 let školy. Po roce 1989 se
na škole rozbíhá množství zájmových kroužků.
Dnes máme školu opravdu moderně zařízenou. Nastal však odliv žáků do
škol v sousedství. Jsem přesvědčen, že zrušením školy – kterým tento odliv hrozí – je
zaděláno k postupnému rušení obce. Jsem patriot. Vždyť naše vesnice je starší než
sousední Letohrad. Měli bychom si své školy vážit.
J. Mařík – kronikář obce
Slohové práce našich žáků
5.třídy na téma:
Cyklistický kurs
Je to tady, už se
nemůžu dočkat, celou noc
jsem nespala. 20. 10. 2006
totiž jsme jeli do Ústí na
cyklistický kurs, učili jsme
se tam jezdit na křižovatce,
jak ukázat ruku, komu dát
přednost, jak vjet do jízdního
pruhu. Brzy ráno už stála půl školy před školní
bránou. Všichni byli nedočkaví. Naše překvapení
bylo, stál před námi pětihvězdičkový autobus. Řidič
nám pustil Tři oříšky pro Popelku. Konečně jsme byli
na místě. Venku na nás čekaly 2 paní učitelky.
Rozdělily nás na 2 skupiny. Já jsem byla v 1. skupině. 2. skupina měla teorii a my šli jezdit na kole.
Podaly nám čísla, aby na nás podle nich volaly.
Dojezdili jsme. Šli na teorii. To bylo také super.
Podali nám papírová kolečka, kde byly značky a cyklisti. Auto cyklista druhé auto. Hádali jsme kdo
pojede 1., 2., 3. Než řekli Čumulangma naše výuka
skončila. Ach jo zase do školy.
Nikola Nastoupilová
Dne 20. 10. 2006 jsme se ráno sešli a jeli
autobusem do Ústí nad Orlicí na cyklistický kurs.
Když jsme tam přijeli, rozdělili jsme se na dvě
skupiny tak že jedna skupina šla na teorii a druhá na
praxi. Naše skupina šla nejprve na praxi. Učili nás,
jak zatáčet do leva, zabrzdit a jak přejíždět na
druhou stranu. Asi tak za hodinu jsme se vyměnili, že
oni šli na praxi a my jsme šli na teorii. Na teorii jsme
si to všechno zopakovali, co jsme se naučili a šli
zase jezdit, ale podruhé jsme jezdili proti sobě a to
bylo těžší, protože jsme si museli navzájem dávat
přednost, abychom se nesrazili. Potom jsme šli zase
na teorii, ale podruhé to bylo zase jiné protože jsme
řešili křižovatky a soutěžili, kdo jich uhodne více.
Prohráli jsme, ale to nevadí. Do školy jsme se vrátili
přesně na oběd. Příště pojedeme znovu. Už se
těším.
Miriam Syková
Dne 20. 10. 2006 jsme jeli do Ústí nad Orlicí na
cyklistický kurs. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny.
Byl jsem v první skupině ta šla jezdit, druhá skupina
šla na teorii. Učili jsme se jezdit po hlavní silnici i po
vedlejší. Za hodinu jsme šli dovnitř a dělali jsme teorii
na plakátech. Po teorii jsme šli znovu jezdit, ale my
s Martinem jsme šli pro kola do opravny. Přijeli jsme
na druhou půlku hodiny. Pak jsme šli znovu na teorii.
Po teorii jsme dostali nálepku a jeli jsme domů na
oběd.
Adam Král
Práce dětí ze ZŠ
Sabina Mačátová, 2. tř.
Jana Krejsová, 1. tř.
3
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Práce dětí z MŠ
Adámek Smetana
Anetka Mačátová
Marička Mačátová
Z KRONIKY
Událo se před 50-ti lety
Poměrně mdlo navštěvovali občané
knihovnu osvětové besedy. Z celkového
počtu 31 čtenářů bylo 10 mužů, 8 žen a 13
dětí, dle sociálního rozvrstvení 1 dělník, 1 zemědělec, 5 zaměstnanců, 11 důchodců a žen v domácnosti, 13 dětí. Knihovnu navštívilo běhen roku
269 návštěvníků, kteří si vypůjčili 23 nauč. knihy, 554
knihy krásné literatury a 95 knih pro mládež, celkem
tedy 672 svazky.
V tělovýchově a sportu utkal se v lednu
a únoru Sokol Verměřovice – odbor led. hokeje v četných přátelských a mistrovských zápasech s okolními družstvy na nově zřízeném velmi pěkném kluzišti
na místním hřišti. Dne 11. dubna promítal se zde film
„Světoví mistři sportovní gymnastiky“ a 17. června
bylo naše hřiště svědkem veřejného okrskového
cvičení TJ Sokol Verměřovice, Sobkovice, Mistrovice, Jamné a Nekoř. Cvičilo žactvo a členstvo Sokola,
jako diváci přihlíželi 263 občané.
Počasí r. 1956 bylo obzvláště nestálé s velkými výkyvy během roku. Průměrná teplota lednová
se pohybovala slabě pod 0°C, sníh se střídal
s deštěm. Po celý únor udržovala se průměrná
teplota na –15°C se sněhem a nejnižší teplotou
-28°C. Teprve poslední den v měsíci nastala obleva.
Průměrné teploty březnové i dubnové se pohybovaly
nad 0°C v březnu se sněhem a deštěm, v dubnu
s mlhami a 3 bouřkami. V polovině dubna přiletěly
vlaštovky. 1. máj byl chladný, v Jablonném dokonce
sněžilo. Přeháňkové počasí přešlo v teplejší s bouřkami. Nejvyšší červnová teplota byla +28°C s bouřkami, ve 2. polovině měsíce se ochladilo. Červenec
i srpen byl poměrně chladný a deštivý, takže žně se
opozdily. Průměrná teplota v září se pohybovala
4
kolem +10°C s nočními mrazíky. V říjnu klesla na
+7°C, noční mrazíky zesílily. Listopad přinesl časté
střídání sněhu s oblevou za průměrné teploty kolem
–3°C a nejnižší teplotou –10°C. První polovina
prosince byla velmi mírná s teplotami kolem +3°C,
střídavě sníh s deštěm a mrazíky v noci. Teprve na
vánoční svátky sníh několik dní ležel, ale nebylo jej
mnoho.
Dne 13. března ve 22 hod. 10 min. vypukl
ve stodole člena JZD s. Karla Junka čp. 19 požár,
který zničil stodolu až na zdivo. Uvnitř shořelo
družstevní nákladní auto, soukromá mlátička a šrotovník, 2 jízdní kola a naturální obilí postiženého.
K požáru se dostavily místní i okolní požární sbory.
Škoda byla značná, příčina požáru nebyla zjištěna.
Uplynulý rok 1956 přinesl obyvatelům obce
znatelné zvýšení hmotné úrovně, jmenovitě našim
družstevníkům, jejichž práce byla oceněna jako
dobrá nejen v místním, ale i okresním měřítku. Kulturní život občanů však dosud není úměrný dosažené hospodářské základně a celkovému hmotnému
zajištění jednak pro určitou nechuť značné části
občanstva i snad pohodlnost, jednak pro naprostý
nedostatek prostor ke kulturním účelům. Zdá se
však, že situace se bude poznenáhlu zlepšovat,
neboť nelze žít věčně jen z reminiscencí a hledět
nečinně, jak svět kolem nás ubíhá mílovými kroky
dopředu.
Příště pokračování
Pálení žáhy
Pálení žáhy není tak nevinné, jak se
mnohému zdá. Jestliže dochází ke zpětnému
pronikání žaludeční kyseliny do jícnu, může dojít
k jeho poškození, v horším případě ke vzniku
rakoviny. Co dělat, aby k pálení žáhy
nedocházelo:
1. Pití. Při akutním pálení žáhy bychom měli pít
bylinkový čaj nebo minerální vodu bez kyseliny
uhličité. Tím se žaludeční kyselina spláchne zpět do
žaludku a zředí se.
2. Polštářek s třešňovými peckami. Zahřejeme jej
přiložíme na horní část břicha. Jeho speciální teplo
zlepší prokrvování a uklidní systém trávení.
3. Chléb. Při prvním příznaku pálení žáhy důkladně
rozkousáme kousek suchého chleba a poté polkneme. Kyselina se do něj vsákne.
4. Mléko. Jednu hodinu před spaním se doporučuje
vypít sklenici teplého mléka. Látky, které jsou v něm
obsažené, vážou část žaludečních kyselin.
5. Žvýkačka. Zvýšená produkce slin při žvýkání
chrání sliznici jícnu.
6. Magnézium. Ráno snídat müsli s mlékem, tím
se na celý den vyhneme nebezpečí pálení žáhy.
7. Polední spánek. Jestliže trpíme pálením žáhy,
neměli bychom hned po jídle ulehnout k polední
siestě.
8. Postel. Spát s lehce vyvýšenou horní polovinou
těla. Tím se zabraňuje zpětnému stoupání žaludečních šťáv.
9. Oblečení. Vyloučit úzké kalhotky a pásky. Ty totiž
tlačí žaludek včetně obsahu nahoru.
10. Sýr. Uzavírá žaludek a neutralizuje nadbytečnou
žaludeční kyselinu.
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Na chvíli se vrátím zpět. . .
TURECKO DŘÍVE
Dříve měly skoro všechny usedlosti tak zvané přezdívky, to už každý znal a hned věděl o koho
jde. Na dolním konci v Zalázni, jak se zde říkalo byli
Filipovi, Farářovi, Frantáčkovi, Bohumílovi, Dominikovi, Invalídovi, Pachtýřovi, Juliňákovi, Sedlářovi,
Kopčákovi, Chalupovi a také zde byl Kozí rynk, to už
dnes nikdo neví. Sousedé se scházeli po večerech,
po práci . . na lavičkách a ústní podání běželo.
Dnes dolní konec vesnice se změnil oproti
našemu mládí. V roce 1938 bylo zde asi 211 lidí . .
a dnes je tu pouze asi 89 občanů, nepočítám
chalupáře, hemžilo se to tu dětima, dnes je jich asi
29 . . a zbouranýma chalupama zmizelo asi 17 lidí . .
chalupářů je zde 11 a skautská klubovna. . . a 4 podnikatelé. Dnes oceňujeme, co dříve naši občané dokázali, například hráz Tiché Orlice od Faltových až
ke Kacrovýmm postavit kostel, školu a novou silnici
k Jablonnému . . . tenkrát bez techniky to byla jistě
fuška.
My starší občané i ještě dnes si rádi popovídáme o zašlých časech našeho mládí. Scházíme
se v hospodě po čtrnácti dnech, vždy po mši svaté
a posedíme v družném rozhovoru. Zavzpomínáme,
když mezi nás ještě chodili Frantík Stejskalu, Poldík
Hubálku a Olda Rybku. Posedíme při kávě, pivu
a někdy i štamprlička se objeví, při výročí někoho
z nás . . . a tak nás ubývá a další generace se nepřidává, vyjma asi čtyrech mladších. Jenda Sklenářů
jistě nechybí mezi námi a doplňuje zkazky z dávné
minulosti, což oceňujeme.
Dobrý vyprávěči byli i v klubu důchodců a to
Jirka Hájek, Břéťa Výprachtický a žijící Pepa Šípek,
vždy měli vzpomínky ze své práce, byť to bylo vážné
i humorné. Mezi pamětníky dnes patří i Jenda Marek,
Vláďa Motyčka, Mirek Jelínek i Jenda Dušek a při
setkání s nimi se vždy rozvine povídání o zašlých
časech našeho mládí. Avšak dnešní doba nám
předkládá mnoho neveselých příběhů a podvodů,
neštěstí a denně nás tím sytí televize, rozhlas i noviny, jsou to zprávy, které těžko chápeme, jsou z jiného těsta a někdy se i divíme, že se něco takového
může stát . . . musíme to vše vydržet, ale při každé
příležitosti si vést svoji paměť a nedat se svést
z cesty. Držme při sobě kamarádi!!!
Zavzpomínal M. K.
LOUTKOVÉ DIVADLO A FILM
Vzpomínám, že jsme se pustili do hraní
loutkového divadla kolem roku 1965 a to s Pepem
Hrdinovým. Hráli jsme párkrát v neděli, v zimě na
sále u Výprachtických, kde jsme instalovali scénu
v rohu sálu. Loutkové divadlo se vším všudy jsme
měli od čsl. Orla a doplnili jsme ho i loutkami ze
školního divadla, které už bylo poloviční. S Pepíkem
jsme vodili loutky, Máňa Motyčková nám opisovala
úlohy. Pomáhali nám Láďa Mikula ml. – Věra Ryšavá
a jiní.
Hrálo se asi 4 - 5 pohádek, moc nás to bavilo a Pepík ještě promítal kino v tomto sále. Mimo to
vedl fotografický kroužek s mládeží. Nedělní odpo-
ledne se tím zaplnilo, později film přešel do kulturního domu. Je zde fotografie z návštěvy těchto podniků.
Dnes je naše loutkové divadlo zapůjčeno
k výstavě v Muzeu řemesel v Letohradě
Zapsal M. K.
ČASY DÁVNO MINULÉ
Je konec září – začátek října. To už jsou
delší večery, je brzy tma a tu dobu už hrčely vozy
s kravičkami domů, potkávaly se, zdravily se, na
některém voze svítila i lucerna mezi předníma
kolama a bylo slyšet práskání biče. Tu a tam se
sypaly brambory z bedňáků a ti mladší kluci je hrnuli
nohama do otvoru, kde padaly do košů, nebo putovaly do komor a sklepů. Někde kejhaly husy, štěkal
pes a všude se už svítilo, ale jen tak na půl, po
většině petrolejové lampy . . . proti tomu jak se dnes
svítí jako v paláci či u pánů.
Přesto se ozvala i harmonika, hrála pěkné
písničky, stmívalo se víc a více. Okna se rozsvěcela,
bučely krávy, hospodyně byly ve chlévě a pečovaly
o svěřený majetek – dobytek. Byla cítit černá káva,
melta a vůně vařených brambor. Do toho bylo slyšet
vyzvánění klekání z kostela. Takový krásný zvuk večerníka se nesl vesnicí. Poznenáhlu se plní hospoda
u Výprachtických a začínají se odtud ozývat hlasy.
Všude se venku ještě pohybovalo mnoho lidí, přesto
pomalu ruch utichal. Za okny chaloupek pobývaly
šťastné, byť chudé rodiny. Sem tam bylo rádio, ten
co měl více peněz či polnosti. Všichni večeřeli a už
se rychtoval pěkný přátelský večer v rodinách. Tu se
četlo, tu se šily knoflíky, i peří se už dralo. Besedovalo se buď doma v teplíčku, či venku pod lípou, či
kaštanem na lavičce. Takto v klidu se lid připravoval
na klidný spánek a sladký odpočinek . . . ale ano,
měli starosti, dovedli jich zapomenout a věnovat se
zábavě. Kolik peněz měl kdo v záložně či doma
a přesto žil klidně a radostně a všude se batolilo 5 - 6
dětí to tenkrát byla radost.
A dnes píší noviny, jaká to byla bída . . .
osmičlenná rodina a přeci z těchto lidí vyrostli naši
otcové a matky – po většině statní junáci . . . Promítněte si to do dnešní uspěchané doby.
Ze vzpomínek M. K.
5
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Odešel Ladislav Stejskal . . .
Dříve než odejdu, zasadím strom.
Alespoň něco zůstane po mně.
Přátelé prosím, pečujte oň,
bude žít jako já – tiše a skromně.
Stačí vždy na jaře okopat kmen
a v létě přinést do konve vody.
Práce mých rukou dál bude žít v něm
a vždy na podzim dá Vám i plody.
Věřím, že nebudou trpkou mít chuť,
třebaže budou jen drobné a malé.
Živote krásný – pochválen buď,
pečujte o můj strom, žiji v něm dále.
Ve čtvrtek 16. Listopadu jsme se naposledy
rozloučili s našim spoluobčanem – dobrým člověkem,
panem Ladislavem Stejskalem.
Mnozí z nás mohou dosvědčit, že byl znám
svou obětavou prací ve veřejném životě zdejší obce.
V mládí aktivně sportoval, velmi dobře cvičil na nářadí,
rád si zahrál volejbal i řadu rolí v ochotnickém divadle
v orelské jednotě. Během svého života věnoval mnoho
volného času práci pro naši obec, farnost, pro organizaci
zahrádkářů, KDU-ČSL a myslivecké sdružení. Mnoho
nemluvil, uměl se však postavit ke každé práci. Stál
u zrodu organizace zahrádkářů ve Verměřovicích. Byl
velmi platným členem jeho vedení. Nikdo nedokáže říci,
kolik stromů orouboval, prořezal nejen ve Verměřovicích,
ale i v okolí. V jarním období jsme pana Stejskala viděli
se žebříkem na rameni s potřebným nářadím v tašce
a k tomu jeho dopravní prostředek – kolo. Sousedům
i známým ochotně, kvalitně naklepal kosy. Pan Stejskal
miloval přírodu. Rozkvetlý strom či keř plný růží byl pro
něj velikým potěšením. Proto také nikdy nelitoval mnoho
úsilí a práce pro zvelebení přírody. Jeho koníčkem byla
myslivost. Dokud mu zdraví sloužilo, patřil vždy mezi
obětavé a spolehlivé členy mysliveckého sdružení
Na Tiché Orlici.
Rád bych také vzpomněl na jeho významný podíl
při založení místní organizace lidové strany začátkem
roku 1969. Stal se členem výboru a svým přístupem
pomohl splnit náročný úkol, který si organizace dala –
provést generální opravu zdejšího kostela sv. Jana Křtitele. Po třech letech obětavé práce byl kostel opraven.
Pan Stejskal byl po celou dobu jedním z nejspolehlivějších brigádníků. Nedá se zapomenout ani na jeho
příkladnou ochotu při přípravě výzdoby sálu a celkového
zajištění tradičních lidových a květinových plesů. Byl
vždy mezi prvními, kteří neváhali pomoci.
Na jeho obětavost, pracovitost, mírnost, přátelské
vztahy budeme vzpomínat s úctou a láskou.
Stará lidová moudrost praví, že každý je nahraditelný. Jisté je ale jedno: „Ladislav Stejskal byl ve Verměřovicích jen jeden“. Dokázal naplňovat svým poctivým
životem slova Bible, jak jsou uvedena v knize Přísloví:
„Vzácnější jest jméno dobré, než bohatství veliké a přízeň lepší, než stříbro a zlato“.
Václav Čada
6
VÝSLEDKY VOLEB DO
ZASTUPITELSTVA OBCE
KONANÉ VE DNECH
20. - 21. 10. 2006
Volební účast 69,63%
KDU-ČSL
ODS
Sdružení nezávislých
1086 hlasů
872 hlasů
1764 hlasů
Nově zvolení členové zastupitelstva
KDU-ČSL
JANA SKLENÁŘOVÁ
JOSEF MORAVEC
LIBOR HUBÁLEK
218 hlasů
141 hlasů
129 hlasů
ODS
RENÉ MAČÁT
MIROSLAV MOTYČKA
181 hlasů
131 hlasů
Sdružení nezávávislých
LIBUŠE HORSKÁ
IVA ČERNOHOUSOVÁ
MILAN BALCAR
JAN SKLENÁŘ
RADEK HOFMAN
BŘETISLAV VÝPRACHTICKÝ
246 hlasů
244 hlasů
208 hlasů
200 hlasů
181 hlasů
118 hlasů
PYŽAMOVÝ MEJDAN
Rodiče žáků ZŠ a MŠ pořádali dne
4. 11. 2006 tradiční Pyžamový mejdan pro děti.
I přes menší účast dětí oproti předešlým rokům
se i tato akce zdařila. Děkujeme všem rodičům
a podnikatelům, místním i z okolí, kteří nám
svými, jak finančními tak věcnými dary pomáhají při pořádání těchto akcí pro děti. Výdělky
z těchto akcí se využívají pro děti místní ZŠ
a MŠ. Připravujeme pro ně mikulášskou nadílku, přispějeme na dopravu na plavecký
výcvik, který absolvovaly na podzim, předvánoční výstavu a školní výlet. Na příští rok připravujeme Dětský karneval a Putování pohádkovým lesem. Termíny budou upřesněny.
Všem rodičům, kteří obětují trochu svého volného času a pomáhají s přípravami děkujeme.
Rádi mezi sebou přivítáme nové tváře.
E. Ž.
V tělocvičně ZŠ bylo zahájeno
cvičení rodičů s dětmi
od 1 do 6-ti let. Koná se každou
středu od 15.30 do 16.30 hodin.
Přezůvky a 10,- Kč s sebou.
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Náš kostel a jeho
pěvecký sbor.
Chtěl bych zde vzpomenout dřívějšího, dlouho let trvajícího sboru pěvěckého zde v kostele. Varhaníka pamatuji
odedávna pana Vašíčka z Čermné. Pan
Josef Vašíček z Dolní Čermné byl verměřovickým varhaníkem celých 40 roků. Na
pravidelné zkoušky chrámového sboru
chodili s manželkou většinou pěšky, za
každého počasí. Jeho zásluhou měl sbor
na menší obec velice dobrou úroveň. Před
ním asi sem docházela p. Marková
z Čermné. Zpěváci tu byli pokud moje
paměť sahá a to p. Jelínková, Sršňová,
Formánková, Faltusová, Stejskalová, Štěpánková, Výprachtická, Čadová, Čada,
Stejskal, Nastoupil, Rybka, Fajtová . . .
a později i ti mladší, nerad bych někoho
opomenul, ale nikde to v zápisech není, jen
v našich pamětech. Je potěšitelné, že
v tradici chrámového sboru v současné době pokračují děti a skupina žen.
Na housle hrál Metoděj Podlézl
i jeho bratr Ladislav, na basu hrál
z Čermné Merta i Macháček Vinca na
trubku a někteří hudebníci vypomáhali
z Čermné. Šlapání měchů dělal Suchomel
(Korábek) z Poříčí. Naši předkové měli svá
místa v kostele a předpláceli si ta místa.
Později pořídil Jarka Appl motorek a šlapání odpadlo. Varhaník bral plat vždy na
konci roku. Kostelníci pamatuji Suchomela,
Pomikálek Sláva a Josef, Rybka, Mařík,
Maříková. Správce a účetní kostela byl
Moravec Josef, po něm Moravec Karel.
Kniha účetní byla zavedena roku 1869, kde
se vše zapisovalo, jak příjem tak vydání.
Na konci roku byla kniha předložena
farnímu úřadu a zastupitelstvu obce, kde
podpisem ztvrdili správnost údajů. Vše šlo
po dlouhá léta až přišel rok 1951 a NĚKDO
to zrušil a přešlo to na farní úřad
v Čermné. Tato kniha je u mne uložena
a je kdykoliv k nahlédnutí.
M. K.
Buďme k sobě vlídní
Nedávno mě v knihkupectví upoutala kniha s tímto
názvem a po prolistování jsem si ji koupila. Autorem je
spisovatel, vypravěč, písničkář, textař a básník Josef Fousek.
Známe ho z televize, rozhlasu, ale zejména jako hereckého
partnera Jiřího Šimka a Jiřího Krampola. Jsou zde vybrány
nejlepší texty jeho vystoupení v nedělních Dobrých jitrech Českého rozhlasu, doplněné o jeho básně, balady a písničkové
texty. Jeho úvahy o životě, dětství, odvaze, spokojenosti, důvěře v lidi, přírodě, nenávisti a lásce, přátelství a kamarádství,
popularitě, bohatství, závisti, politice a korupci stojí za přečtení,
ale zejména nás vyprovokují k zamyšlení nad naším životem,
našimi názory a postoji, nad naší vnitřní stupnicí hodnot.
„Věřím, že žiji ve slušné zemi, jen ti slušní neradi
o sobě mluví. Možná z obavy, že je nikdo neslyší, nebo nechce
slyšet. Proto jsou v popředí společenského dění i ješitní tlučhubové, povýšení sobci, kteří chtějí být nejen vidět a slyšet, ale
jejich arogance, cyničnost a agresivní drzost je opravňuje
myslet si, že jim patří tahle zem, tenhle svět, který si pletou
s marketem. Nikoli, to není celý obraz. Je mnoho těch, které
rád potkávám a pozdravím. Řekneme si o počasí, něco o dětech a vnoučatech, postěžujeme si na všemožné neduhy, ale
loučíme se s úsměvem, v němž se zrcadlí věta: „Za každý den
díky.“ Těchto lidí si vážím – těch, kteří celý život pracují, aby
uživili své rodiny. Žijí beze slávy, nechlubí se honosnými tituly
VIP, nejsou to rychlostvořené celebrity, nepíše o nich bulvár,
neznají rauty a šampusové mejdany. Vážím si těch, kteří jsou
moudří, žijí v pokoře, bez závisti a velebí obyčejný den“. Tento
pocit sounáležitosti se slušnými lidmi a přesvědčení, že takových je většina, prolíná se celou jeho knihou.
Často si ani neuvědomujeme, jakou máme výhodu, že
žijeme v obci, kde se všichni známe, kde ještě existuje pozdrav
a ani pomoc sousedům a potřebným nám není cizí (sice teď
bydlím v Petrovicích, ale stále se pokládám za zdejší rodačku).
Když jsem pročítala stovky stránek Pamětních knih Verměřovic, pochopila jsem, jak mezilidské vztahy byly a jsou pro
naši vesnici důležité. Nesmírně si vážím generací, které tu žily
před námi a které bez vymožeností a prostředků, bez kterých
my bychom si už neuměli představit náš život, dokázaly nejen
vytvořit předpoklady společenské a materiální (školu, kostel,
spolky a organizace, vodovod, elektřinu, komunikace, Kampeličku, družstva a pod.), ale rovněž etické a morální. Lidé si tu
navzájem vždy pomáhali, ale potřebnou pomocnou ruku podali
rovněž dalším strádajícím. V první světové válce, kdy zdejší
občané se sami měli co ohánět, poskytli azyl 22 pražským
dětem v akci „České srdce“. V druhé světové válce tu neprošel
transport, aby v rámci možností a rizik mu nedali vše, co měli
momentálně doma. Za zmínku také stojí, že se v dobách
nejhorších za okupace u nás ve vesnici nenašel člověk, který
by udával své spoluobčany gestapu, s tím se může bohužel
pochlubit málokterá obec. Jistě bych zde mohla uvést řadu
dalších příkladů, ale většina starších lidí si je pamatuje. Měli by
o nich vyprávět zase svým potomkům. Vím, je to někdy
náročné, protože naše děti mají jiné problémy a starosti, jak
jsme měli my. Ale přes to všechno, něco v nich z našich vzpomínek určitě zůstane, stejně jako v nás to, co nám vyprávěli
naši rodiče a prarodiče. Tím jim pomáháme vytvořit si osobní
vztah k místu, kde se narodily a žily, jakési zázemí, kam se
budou rádi vracet.
Moc bych si přála, aby slušnost, pochopení, vstřícnost
a úsměv stále patřily mezi základní atributy našich mezilidských vztahů. Ve městech, zejména těch velkých, se s nimi
setkáváme čím dále méně. Nedopusťme, aby tomu tak bylo
i na vesnici.
B. Hrubantová
7
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Spoluúčast
roste
Náklady zdravotních
pojišťoven ve stejném
období
vzrostly
o 40%. Z toho nejvíce
"investovaly" do léčebné péče, druhou
největší položku tvořily
léky
a
zdravotnický
materiál. Naopak nejméně zdravotní pojišťovny
vkládají do prevence, necelá 2%. Celkové výdaje
České republiky na zdravotnictví jsou vzhledem
k ekonomické vyspělosti země měřené dle HDP ve
srovnání se zeměmi OECD průměrné. Rozdíly jsou
ve zdrojích financování, v České republice a Lucembursku se veřejné zdroje podílí na financování téměř
90 %, ve většině zemí unie se tyto výdaje pohybují
od 70 do 90% celkových výdajů.
Analýza zdravotnických účtů mimo jiné ukazuje, že v letech 2000 až 2004 rostly v Česku nejvíce výdaje na zdravotnictví domácnostem, a to
o 51%.
Největší částku každý rok lidé přímo z peněženky utratili za léky, zajímavé je, že 72% nárůst se
objevil u léků na předpis, u volně prodejných byl
tento nárůst téměř o 30 procentních bodů nižší.
Ambulantní péče zaznamenala nejmenší
nárůst z přímých výdajů pacienta. Pokud budeme
hovořit o tom, která skupina lidí zaplatila za zdravotnictví nejvíce, jsou to důchodci, jejichž výdaje na
zdravotnictví jsou téměř dvakrát vyšší než u ostatních kategorií.
Seniorům se zvedly poplatky nejvíce u lůžkové péče a léků.
Náklady zdravotních pojišťoven na jednu nemocensky pojištěnou osobu
v Kč
Věková
skupina
0-9
10-19
20-29
30-39
40-49
50-59
60-69
70-79
80+
Průměr
2000
2001
2003
muži
ženy
muži
ženy
muži
ženy
muži
ženy
7.453
5.351
4.889
5.449
8.106
13.760
19.046
25.744
26.998
9.684
6.758
5.805
7.604
7.901
10.121
14.377
18.540
23.956
28.254
11.773
8.373
5.595
4.826
5.876
8.880
15.518
23.282
31.447
32.424
11.039
7.351
6.037
7.786
8.334
10.661
15.086
20.107
26.869
30.934
12.670
9.062
6.019
5.347
6.341
9.670
17.388
26.032
35.731
35.273
12.304
7.922
6.358
8.500
9.222
11.710
16.717
22.207
30.134
34.800
14.045
9.618
6.403
5.494
6.761
10.190
18.399
27.849
38.515
36.714
13.150
8.480
7.076
8.838
9.887
12.323
17.757
23.804
32.340
36.266
15.033
PŘÍRUČKA DO AUTA
Kam volat při nehodě
112
150
155
158
2002
Integrovaný záchranný systém
hasiči
záchranka
policie
JAK POSTUPOVAT
NEHODĚ
PŘI
DOPRAVNÍ
metrů. Na příjezd policie, případně hasičů – pokud
z aut uniká benzin – čekejte mimo silnici.
4. Zavolejte policii
Jestliže se někdo zranil, zemřel nebo když škoda
převyšuje 50 tisíc korun, případně byl poškozen
majetek třetí osoby (třeba oplocení, dopravní značky), musíte zavolat policii. S autem pokud možno
nehýbejte.
5. Vezměte si kontakty
Pokud motor automobilu ještě běží, vypněte ho.
Zapište si registrační značku vozidel. Požádejte přímé účastníky a svědky autonehody o sdělení jména, adresy a rodného čísla a číslo povinného ručení.
2. Pomozte zraněným
6. Zapište si čísla policie
Zjistěte, zda se někdo nezranil. Pokud ano, zjistěte
rozsah zranění. Jestliže to bude třeba, poskytněte
první pomoc, případně zavolejte záchranku.
Před příjezdem policie nepijte žádný alkohol. Zapište si služební číslo a jméno policisty, který nehodu
vyšetřuje. Poznamenejte si také číslo protokolu.
3. Opusťte silnici
7. Nechte auto odtáhnout
1. Zastavte auto
Nezapomeňte za auto umístit výstražný trojúhelník
ve vzdálenosti nejméně 50 metrů, na dálnici 100
8
Po vyšetření nehody zajistěte odstranění vozidla
z komunikace.
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Kořeny měl Petr Jilemnický v Kyšperku
Povídání o Petru Jilemnickém začnu oklikou. V říjnu 2004 odhalili občané města Letohradu
(dřívějšího Kyšperka) sochu Járy Cimrmana. Tabule
připevněná na zdi hlásá, že právě sto let předtím,
20. října 1904, dorazil Cimrmando Kyšperka vlakem
přes Českou Třebovou z Vídně, kde si dal patentovat
svůj vynález velocipedového sedla ohřívaného dynamem. V Kyšperku poobědval a večer se ubytoval
v hostinci u Vágnerů, kde po sobě na ubrusu zanechal svůj projekt přehrady.
Protože na letohradském náměstí lze nyní spatřit
pamětní desku učitele a literáta Patra Jilemnického,
lze si domyslet, že všímavému, sotva tříletému Petříkovi nemohl uniknout neobyčejný borec Cimrman.
I jiné, dokonce písemné okolnosti svědčí o tom, že
Petr, pozdější Petr Jilemnický, doopravdy existoval
a že právě v Kyšperku spatřil světlo světa.
Kronika zpřístupňovaná v nedalekých
Verměřovicích ujišťuje, že Petr Jilemnický začínal právě u nich na dvoutřídce v roce 1919 jako
výpomocný kantůrek. Verměřovický obecní úřad
vložil ostatně do publikace Tady žijeme, vydané
přede dvěma lety k sedmistému výročí založení
obce, nejen věrohodné zpravodajství o jeho působnosti, ale i fotokopii vyznání, kde o sobě jako
absolvent chrudimské hospodářské střední školy
píše v třetí osobě čísla jednotného.
„Na dráhu učitelskou dal se z důvodů čistě
ideálních, z lásky k umění a zvláště z náklonnosti
k literatuře, v níž sám se pokoušel býti činným.
Povolání hospodářského úředníka mu nevyhovovalo,
ačkoli již o prázdninách v roce 1918 působil na
velkostatku doudlebském co praktikant. Proto hodlá
složit zkoušku učitelské dospělosti, aby se tím definitivně rozhodlo jeho přání. Dráhu učitelskou nastou-
pil se žhavou vírou
v lepší budoucnost
národa, k níž chce
všemožně pracovat.
. .“
Za svého dvouletého verměřovického pobytu napsal Jilemnický novelu
Devadesát
devět koní bílých.
Knižně vyšla v Praze
roku
1921.
Těžiště své učitelské a literární činnosti přenesl brzy
poté na Slovensko.
Drsnými
prózami
zejména z Kysúc
vyslovil nespokojenost s trestuhodnou chudobou
obyvatelstva. V reportážích souhrnně nazvaných
Dva roky v kraji sovetov a Zuniaci krok se nedostal
koncem dvacátých let k důsledné kritice stalinské
kolektivizace a režimu založeném na utajované brutalitě.
Proti nacistické hrozbě se vyjadřoval bez
servítků. Jeho jméno lze v září 1938 přečíst v seznamu signatářů statečného československého spisovatelského prohlášení K svědomí světa.
V nacistickém koncentráku byl uvězněn téměř po celou druhou světovou válku. Po návratu
nasbíral v Čierném Baloghu dokumenty k baladickému románu Kronika, česky nazvanému Vítr se
vrací. Ke konci života byl kulturním atašé v Moskvě.
Pavel Jelínek strojní a zámečnická výroba
Firma Pavel Jelínek byla založena 1. září 1990.
Navazovala na tradice zámečnické a kovářské dílny
Miroslava Jelínka, otce dnešního majitele. Z počátků
zde byla provozována ještě autodoprava, která byla
v roce 1993 zrušena. Nejprve se firma
zabývala výrobou pásových brusek pro
vznikající truhlářské dílny v širokém okolí a
různých jednoduchých strojů - lisů, přípravků
atd. hlavně pro truhlářskou výrobu.
Po roce 1993 navázala na tradici výroby
přívěsů na zakázku, které se tu vyráběly již
od roku 1970. V těchto dobách se jednalo
o malé přívěsy maximálně do délky 2,5m
a celkové hmotnosti 750 kg. V nové výrobě
se již vyrábějí přívěsy o délce 10 m a více,
o celkové hmotnosti do 8 000 kg. Jde pouze
o přívěsy vyráběné na zakázku ve všech
modifikacích kromě karavanů. V roce 1993
firma navázala spolupráci s obchodním
zastoupením německých firem s nadnárodní
působností KNOTT a AL-KO, výrobců přívěsů
a přívěsové techniky, a stala se jejich autorizovaným servisním a obchodním zařízením.
V současnosti má firma dva zaměstnance
a kromě výroby a servisu přívěsů zajišťuje
i konzultační činnost, drobnou zámečnickou výrobu
a drobné dílce pro firmu LUX Jablonné nad Orlicí,
OEZ Letohrad a ostatní okolní firmy.
9
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
FOTBAL
Podzimní
sezóna začala
pro obě naše mužstva
velmi dobře.
„A“ mužstvo, které postoupilo
do 1 B třídy sehrálo svůj první zápas
v této soutěži na hřišti Poličky „B“.
Za vytrvalého deště zvítězilo na hřišti
Rudoltic 2:1. A tak po prvním kole
zavládla vítězná euforie. Bohužel nevydržela dlouho, neboť hned další dva
zápasy se nepovedly a mužstvu se
přestalo dařit. Zarážející bylo, že
oproti jaru se mužstvu nedařilo na
vlastním hřišti. Mužstvo získalo 9 bodů a z toho 7 na cizích hřištích. Na
jedné straně je to nováčkovská daň
vyšší soutěži, na straně druhé tréninková nekázeň, někdy neodpovědný
přístup některých hráčů a také prokaučované zápasy. „A“ mužstvo je po
podzimní části soutěže na předposledním místě a jarní část tedy bude boj o záchranu.
Výsledky „B“ mužstva byly
lepší a mužstvo skončilo na 4. místě
se ziskem 17 bodů, při čemž na třetí
Lichkov ztrácí 1 bod, na druhé Rudoltice 2 body. Vedoucí Žichlínek má 22.
Mužstvo prohrálo nešťastně poslední
zápas doma s Kláštercem 2:3. Kdyby
zvítězili, skončili by na druhém místě.
Ale ve fotbale neexistuje „kdyby“ tam
platí góly.
I když podzimní část soutěže
není nijak radostná nevěšíme hlavy.
„A“ mužstvo určitě udělá všechno pro
záchranu v soutěži a „B“ mužstvo
může bojovat o postup do III. třídy.
16. 12. 2006 proběhne výroční schůze fotbalového oddílu, která
musí vyřešit řadu problémů a přijmout
opatření k záchraně v krajské soutěži.
Půjde i o kádrové otázky, které jsou
velmi nutné.
Na závěr bych chtěl znovu
vyzvat naše občany, aby přišli naše
mužstva povzbudit. Máme jednu
z nejmenších návštěv soutěže. „A“
mužstvo hraje své zápasy v sobotu
odpoledne a „B“ mužstvo v neděli dopoledne.
Přijďte nás na jaře povzbudit ! ! !
Vladimír Beran
10
Nadějný mladý fotbalista
z naší obce
Tyto řádky jsem se rozhodl napsat po posledních jednání
okresního fotbalového svazu v Ústí nad Orlicí 23. listopadu 2006.
Sešel jsem se tam se zkušenými trenéry žákovského výběru okresu Ústí nad Orlicí Janem Mačátem a ing. Jiřím Schubertem. Oba
pro rozvoj a zvýšení úrovně fotbalu udělali hodně záslužné práce.
Právě od nich jsem se dozvěděl, že v jejich výběru si velmi dobře
vede Péťa Prokopec z Verměřovic.
Péťa začal fotbal hrát ve čtyřech letech se svým bráchou
a taťkou na malém hřišti na dolním konci. Závodně začal hrát
v šesti letech za žáky v Jablonném nad Orlicí, kde čtyři roky byl
velmi platným hráčem přípravky v krajském přeboru. V roce 2003
za své výkony a přístup k tréninku i ke hře byl oceněn titulem
„Sportovec roku Jablonné nad Orlicí“. V minulém roce byl nominován do okresního výběru, se kterým vyhráli krajské kolo a
postoupili do čtvrtfinále v Hluku na Moravě. Tam z druhého místa
postoupili do velkého finále v Praze. V prvním zápase prohráli na
penalty s výběrem okresu Berouna a v zápase o třetí místo zvítězili nad výběrem Prahy. V této žákovské kategorii skončili na
vynikajícím třetím místě v České republice. V letošním roce byl
Péťa nominován do krajského výběru, se kterým zatím odehrál tři
zápasy, když zvítězili nad výběry Jihomoravského a Hradeckého
kraje, v nastaveném čase prohráli s Olomouckým krajem 3:2.
I když je Péťa žák, málokdo z nás si umí představit, kolik
času věnoval tvrdé přípravě. Absolvoval tři fotbalové tábory
v Dolní Čermné (2003 a 2005) a v Dolním Újezdě (2006). V létě
tohoto roku přešel na hostování do Letohradu, kde hraje na postu
pravého záložníka nebo v útoku. Jeho vzor je Cristiano Ronaldo.
Byl bych rád, když by si z přístupu tohoto mladého fotbalisty vzali příklad i další kluci z naší obce. Ne každý kluk vydrží
u kopané do dospělého věku, ale je důležité, že odmalička sportují
a v kolektivu se učí ohleduplnosti jednoho k druhému a k plnění
povinností. Důležité je,
že se jim vyplňuje
volný čas, který jejich
vrstevníci mnohdy tráví vymýšlením různých „lumpáren“ a ti
starší
vysedáváním
v restauracích, často
s cigaretou v ruce.
Péťovi Prokopcovi přejeme hodně úspěchů v jeho dalším fotbalovém působení, věříme, že to bude nějaký rok alespoň
divize v Letohradě. Co
další kluci z Verměřovic, budete jej následovat? Verměřovický
fotbal potřebuje také
mladé hráče, kteří
budou schopni doplňovat naše mužstva A
i B.
Václav Čada
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Domácnostem se vyplatí
topit zemním plynem
Topení v domácnostech je nejlevnější na zemní plyn. Nejdráž vyjde elektřina. Zdánlivě
levněji se dá topit uhlím, dřevem nebo pomocí tepelného čerpadla. Uhlí a dřevo ovšem
nepatří mezi ušlechtilá paliva a je nutné počítat se špínou, obtížnou manipulací, velkými
skaldovými prostory a častým úklidem. Jednoduše řečeno: topení dřevem a uhlím zhltne váš čas a práci.
Tepelné čerpadlo sice nevyžaduje tolik naší pozornosti, ale zato jeho instalace vyjde na desetinásobek ceny plynového kotle.
Při průměrné spotřebě 90 gigajoulů za rok utratí domácnost za zemní plyn 32 tisíc korun, kdežto za
propan-butan 55 tisíc korun a elektřinu do přímotopů 43 tisíc korun. Bohužel rychle stoupající cena elektřiny
zdražuje i dříve úsporná akumulační kamna. Ještě vloni byly akumulačky stejně výhodné jako kotel na zemní
plyn, ale letos se náklady průměrné domácnosti vyšplhaly na 42 tisíc korun za rok.
JAK UŠETŘIT?
V místnosti stačí 21 stupňů
V první řadě zamezíme přetápění obytných
prostor. Každý stupeň Celsia navíc znamená v celoročním provozu zvýšení spotřeby zemního plynu
o 6 - 7%. Stačí-li nám v místnosti teplota 21°C, vytápěním na 24°C bychom zvýšili rozpočet na vytápění
o 18 - 21%.
Příliš horká voda je zbytečná
Příliš horká voda
spotřebovává příliš plynu na
ohřátí. Mnohdy ji potom
v kohoutcích mícháme se
studenou, abychom si v ní mohli
umýt ruce, nebo se osprchovat.
Stačí nastavit její teplotu na přijatelnou hodnotu,
proto neohříváme teplou vodu nad 55°C.
Byt nemá vychladnout
Dům či byt by nikdy neměl vychladnout pod
15°C, protože všechny stavební konstrukce se musí
následně znovu ohřát a to stojí velké peníze. Zároveň tím zamezíme vzniku plísní, které vznikají při
překročení rosného bodu (teplota pod cca 12°C při
relativní vlhkosti vzduchu okolo 60%). Děje se to
obzvláště v rozích bytů v nejvyšších patrech a za
nábytkem bez nožiček přistaveným blízko obvodové
zdi.
Teplo uniká okny a dveřmi
Netěsnícími okny a dveřmi proletí každý rok
tisíce korun za topení. Zvláště starší zdvojená okna
opatřená dvěmi zavíracími kličkami bývají pokroucená a odstávají v horních partiích. Netěsné vstupní
dveře bytu ve vysokých domech mohou být díky komínovému efektu schodiště spolu s netěsnými okny
zdrojem prodění chladného vzduchu bytem.
Stará okna vyměníme
Největší množství tepla (35 - 40%) nám uteče okny. Zdvojená okna mají vyšší koeficient prostupu tepla (U=2,8) a současně vysoký součinitel spárové průvzdušnosti. Výrazně ušetříme, když je vyměníme za okna nová (s hodnotami U=1,1). Při tom
můžeme nechat opravit těsnění, nebo nechat osadit
nové účinnější. Návratnost investice do takového
opatření se pohybuje okolo pěti let.
Posvítíme si na strop
Stropy nejvyšších podlaží v domě zateplíme
izolační rohoží, podbitím, nebo použijeme foukané
izolace v nepřístupných místech. Byty nad nevytá-
pěnými sklepy izolujeme nalepením polystyrénových
desek ne spodní stranu podlahové konstrukce.
Regulace ušetří hodně peněz
Regulace topení přináší podle zkušeností
správců činžovních domů, majitelů rodinných domků
i odborníků na vytápění okamžitou úsporu peněz až
o třetinu. „Už v první sezóně, kdy jsme namontovali
v celém domě termostatické ventily na všechna
topná tělesa, klesla průměrná spotřeba energie na
vytápění domácností o 20%“, říká předsedkyně
domovní samosprávy menšího pražského paneláku
Hana Suchá. „Teprve v dalších letech jsme se
zaměřili na výměnu oken, zateplení exponovaných
stěn a uzavření společných prostor domu a tím dále
snížili spotřebu tepla“.
Termostatické ventily a hlavice
Levnější je instalace termostatických ventilů
a hlavic na otopná tělesa ve vytápěných prostorách.
Jejich namontování zamezí přetápění a současně
pomůže využít teplo vzniklé osluněním nebo vnitřními zdroji, jako je například vaření, žehlení, nebo pouhým pobytem osob v uzavřených místnostech.
Ekvitermní regulace
Dalším krokem je regulace topného systému v závislosti na venkovní teplotě pomocí směšovacího ventilu a centrálního regulátoru. Jeho zavedení představuje úsporu tepelné energie v rozmezí
od 20% do 30% celoroční spotřeby. Cena takového
rodinného domu se pohybuje od šesti do deseti tisíc
korun.
Prověření stavu rozvodů a spotřebičů
Před zahájením topné sezóny necháme
odborným servisem prověřit a zkontrolovat stav
všech plynových spotřebičů. V činžovních domech je
nejvýhodnější takovou službu objednat společně pro
všechny domácnosti. Můžeme tak nejen snížit jejich
spotřebu, ale zamezit i případnému úniku plynu.
Moderní ohřívače vody
K nejméně progresivním způsobům výroby
tepla a teplé vody můžeme řadit staré atmosférické
kotle bez modulace tepelného výkonu a přípravu
teplé vody průtočným způsobem tzv. karmou. Ta je
nevýhodná hlavně mimo topné období a při častých
malých odběrech teplé vody. Na každý takovýto
odběr musíme ohřát celou hmotu zařízení, které
vzápětí opět bez užitku vychladne. Daleko lepší
způsob ohřevu teplé vody je použití maloobjemového
rychlovařícího bojleru.
11
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Skautské okénko …
Děkuji všem rodičům, vedoucím a dětem za
bezvadnou spolupráci, těším se na další akce a společně prožité chvíle a přeji klidnou přípravu na Vánoční svátky.
Děkujeme panu Jiřímu Moravcovi za provedené drobné opravy v klubovně.
MM
Společenská kronika
Sňatek uzavřeli:
26.08.
30.09.
Od tábora již uplynul celý měsíc, když jsme
znovu nastoupili do školy. Spolu se začátkem školního roku nastal i čas běžných skautských schůzek
a menších akcí. A že jich letos nebylo málo:
V září
skautky vymalovaly a uklidily velkou klubovnu, ale byla to pořádná fuška ☺
16. - 17. 9. se konalo v Letohradě v Ráji
celorepublikové kolo Závodu Vlčat a Světlušek, vedoucí z našeho oddílu zde pomáhali
s organizací.
28. 9. se Turecké skautky vydaly na slavnost svěcení praporu skautského střediska
Orlice v Ústí nad Orlicí
V říjnu
jako každý rok jsme se zúčastnili tradiční
akce v Letohradě věnované památce zakladatele našeho střediska – Robinova ohně.
Konal se 7. 10. za vydatné účasti především našich nejmenších – světlušek.
20. 10. se naše skautky vypravily do kina
v Jablonném nad Orlicí, kde v rámci
dětského filmového festivalu shlédly filmovou pohádku Doba ledová 2
28. 10. pořádali skauti z Dolní Dobrouče závody 3-členných hlídek. Sem jsme vyslali
hlídku ve složení Lída, Tonda, Týna. Zlato
sice nepřivezli ☺, ale umístili se na krásném
9. místě.
V listopadu
hrajeme hry, připravujeme časopisové vydání Ohlédnutí za táborem a pomalu plánujeme, kam se letos vydáme na tábor
a domlouváme …
Co nás čeká v nejbližší době?
týden před Vánocemi oblíbená Vánoční
besídka, kde si mohou menší i větší dohromady zahrát hry, potěšit se vzájemně
vlastnoručně vyrobenými drobnými dárečky
a připomenout si spaní ve spacáku –
samozřejmě pěkně v teple a pod střechou.
v předvečer nebo přímo na Štědrý den
opět budeme roznášet Betlémské světlo
Charitní tříkrálová sbírka, které se účastníme za spolupráce s obecním úřadem, je již
rovněž tradiční akcí
v lednu proběhne nová registrace. Částka
na jednotlivce se bude pravděpodobně pohybovat ve
stejné výši jako v loňském roce. Zajišťuje nám návaznost na skautskou organizaci, pojištění, spolupráci s ostatními oddíly a středisky apod.
12
Makovská Hana a Krčmář Jiří
Macanová Ludmila a Vondra Josef
Blahopřejeme
k jubileu:
50
70
75
80
81
82
83
87
30. 10.
30. 11.
09. 10.
01. 12.
18. 11.
03. 10.
23. 11.
28. 11.
07. 10.
07. 11.
Lorenc Jaroslav
Faltusová Věra
Mareš Milan
Boušková Milada
Vychytil Josef
Pomikálková Eliška
Hrdinová Marie
Stejskalová Božena
Motlová Matylda
Moravcová Božena
V. 193
V. 183
V. 60
V. 150
V. 99
V. 2
V. 158
V. 72
V. 148
V. 112
Rozloučili jsme se:
24. 09. Kášová Jana
29. 10. Mačát Emil
23. 11. Rous Gustav
V. 113
V. 4
V. 2
TRADIČNÍ PLESY V ROCE
2007
20.01.2007
03.02.2007
25.02.2007
03.03.2007
Lidový ples
Hasičský ples
Dětský karneval
Květinový ples
V pátek 15.12.2006 v 18.00 hodin
vystoupí v Kulturním domě ve
Verměřovicích pěvecký sbor
Jabloňka a žáci
ZUŠ Jablonné nad Orlicí.
Inzerce:
KOUPÍM POŠTOVNÍ ZNÁMKY, celé sbírky, větší
množství i pozůstalost po sběrateli. Platím v hotovosti. Informace na tel.: 724 229 292
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
JEDNÁNÍ ZO
•
•
•
•
Usnesení ZO č. 9/2006 :
ZO schvaluje
•
rozpočtové opatření
č.10027
•
převod pozemku p.č. 962/20 o výměře 38m2 na Obec
uzavření smlouvy na zimní údržbu obecních
komunikací s firmou TS Sklenář M. Verměřovice čp. 127
nákup sněžné frézy
pronájem jedné místnosti ve sklepních
prostorách kulturního domu firmě TS Sklenář na uložení nářadí a techniky
vykácení přerostlých stromů za budovou
školy a úpravu pozemku na dětské hřiště
pro potřeby školy
Usnesení z ustavujícího zasedání:
ZO schvaluje:
•
volbu starostky obce Verměřovice paní Libuši
Horskou
•
volbu místostarosty obce Verměřovice pana
Milana Balcara
ZO bere na vědomí:
•
platnost výsledku voleb a počet mandátů do
zastupitelstva v obci konaných 20. - 21. 10.
2006
ZO ukládá starostce obce:
•
do příštího zasedání zastupitelstva obce připravit návrh jednacího řádu zastupitelstva
VÁNOČNÍ
ČAS
začíná vlastně už
před Mikulášem. Celé
toto období je spojeno s obdarováváním a s uplatňovánním starých zvyků, které bývaly konány už v pradávných pohanských dobách. Obdarovávání však
bývalo velmi chudé, se dnešním se vůbec nedá
přirovnat. Snad jen to, že bylo provázeno i tehdy a
víc než dnes vánočním štěstím, pokojem, láskou.
Rozhodně mu chyběl ten dnešní vánoční shon, pro
který dnes mnozí říkají, že vánoční svátky jsou
nejhorší svátky v roce. Na den sv. Barbory (4. 12) si
děvčata ozdobila byt třešňovými větvičkami ve váze
s vodou. Je to vlastně zvyk, který se udržel dodnes,
ovšem dnes se větvičky dávají do vázy později,
protože by do vánoc – vzhledem ke stálé teplotě
v našich bytech dnes – byly dávno odkvetlé. Proto se
těmto větvičkám říká Barborky. V prosinci je již den
velmi krátký a světlem se šetřilo: Držela se často
„černá hodinka“. Ve tmě se lidem silně věřícím
pověrám, často vybavovaly postavy ze záhrobí, nebo
různí staroslovanští bůžkové, jako skřítkové, vodníci,
hejkalové, a podobně. Lidé tuto dobu vyplňovali
•
do příštího zasedání připravit návrhy na ustanovení finančního a kontrolního výboru, popřípadě ostatních komisí, jako poradních orgánů
starostky
Usnesení ZO č. 1/1/2006:
ZO schvaluje
•
návrh jednacího řádu obce Verměřovice
•
ustanovení kontrolního výboru a jeho předsedu pana Jana Sklenáře
•
ustanovení finančního výboru a jeho předsedu pana Libora Hubálka
•
stanovení rozpočtového provizoria Obce
pro leden a únor 2007 ve výši 2/12 rozpočtu
roku 2006
•
stanovení rozpočtového provizoria ZŠ a MŠ
Verměřovice, okres Ústí nad Orlicí pro leden a únor 2007 ve výši 2/12 rozpočtu roku
2006
•
nové složení protipovodňové komise a plán
vyrozumění a spojení obce Verměřovice
•
složení inventarizačních komisí pro inventury za rok 2006
•
pronájem nebytových prostor v čp. 123
•
prodej pozemku p.č. 24/3 o výměře 2m2
v k.ú. Verměřovice za 10,- Kč/ m2 panu
Milanu Balcarovi Verměřovice čp.98
•
změnu umístění ČOV
•
zadání změny v územním plánu č. 1
•
pověření starostky obce na založení KD
Verměřovice s.r.o.
•
umístění světla veřejného osvětlení na
kopečku
u
Podlézlů
k
čp.
220
vyprávěním starých zážitků z válek, ze světa nosili
novinky krajánkové, přebíralo se vše co se událo
mezi sousedy.
Pátého prosince se ve vsi objevil Mikuláš.
Býval to často nejhovornější soused ze všech.
O všech dětech věděl. Všechny nekalosti, které
během roku posbíral, dokázal říci. Byl to takový
maličký soudný den dětí. Měl svého exekutora –
čerta. Protože však děti konávají i dobré skutky, byl
tu také anděl, který rozdával dětem různé sladkosti.
Tento zvyk se na venkově udržel dodnes. Jen ty
dárky se s těmi, co byly dříve, nedají srovnat.
Přes den se scházívala děvčata na přástky.
To si v podpaží přinesla kolovrat do předem domluveného stavení a předla. Při takovéto besedě se při
práci probíraly kdejaké příhody, veselé i smutné,
děvčata si zazpívala všechny písničky, které uměla,
zarecitovala básně, které se naučila ve škole i doma
„od stařečků“, pochlubila se se svými starostmi.
U pece zatím sedávali chlapci, kteří děvčata obveselovali kdejakými šprýmy, a nakonec je vyprovázeli
domů. Stejným způsobem probíhaly „dračky“, jen
místo kolovratů se vysypalo na stůl peří, které děvčata zbavovala tvrdého pápěří a to házela na zem.
Sedrané peří se nacpalo do připravené cíchy a pápěří se nacpalo do malého polštáře, který se na ozdobu položil na ustlanou postel. Jen široká dlouhá
brka se nechávala stranou, pak se z nich sedrala jen
půlka peří a brka se svázala do malého košťátka,
kterému se říkalo „bišle“. To se používalo na
rozetření omastku po pekáči při pečení buchet a
13
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
podobně.
Jednou
za
čas
hospodyně oddělila
od peří celé husí křídlo, které potřebovala
na vymetení sazí
z kachlových
kamen.
Tomuto křídlu se pak
říkalo „kosinka“. Veškerý smích při draní peří musil být velmi tlumený, aby
vítr takto vzniklý nerozfoukal peří a nesmíchal hromádky sedraného s nesedraným. Dračky a přástky
končívaly kolem desáté večer.
Ráno celá rodina běžela na „roráty“.
Křesťanský rok začíná přípravou na příchod Spasitele. Je to doba dlouhá – 4 neděle před vánoci
zvaná „Advent“. V této době si lidé připomínají slova
Jana Křtitele – předchůdce Páně: „Připravte cestu
Páně, čiňte pokání“! Roráty se konají brzy ráno a tak
si každý s sebou nosil svíčku, aby viděl do zpěvníku
na písničku. Ještě před začátkem mše lidé zpívají:
„Ejhle, Hospodin přijde, a všichni svatí jeho s ním
a bude v onen den světlo velké. Aleluja“. Zpívá se to
3x, vždy o stupnici výš. Takto konaná bohoslužba
tvoří vždy úžasně krásnou atmosféru.
Mládež nacvičovala divadlo.
Na Štědrý den děvčata běhala kolem bezu a
třepala jím. Přitom říkala: „Třesu, třesu bez, abys
mohl pověděti, kde můj milý dnes“.Pak dlouze a pozorně naslouchala, odkud uslyší štěkat psa. Z tohoto
směru pak měla očekávat svého budoucího mládence. Podobně pátrala dalším zvykem, když „házela
botou“. Botu musila hodit přes hlavu za sebe. Pak se
podívala kterým směrem se bota položila na zem.
Byla-li špičkou ke dveřím, znamenalo to, že do roka
bude „z domu“. Tedy, buď že se vdá, nebo půjde někam do služby. Když se bota položila opačně,
znamenalo to, že ještě tento rok zůstane doma. Další
zvyk, který se udržel do dneška, je „krájení jablka“.
Kdo se chtěl dovědět, jestli ještě příští rok bude živ,
rozkrojil jablko napříč přes jaderník. Ukázala-li se
uprostřed z jaderníku hvězdička, bylo dobře, byl-li
křížek, bylo zle. Ovšem tato předpověď nemohla dopadnout špatně, jelikož jaderník nemá nikdy jen čtyři
jadérka, ale šest. Proto se hvězdička ukázala vždy.
Jen děti se této předpovědi bály a s obavou jablko
krájely. Také roztavené olovo se vylévalo do lavoru
s vodou. Z tvaru, který ochlazené olovo tak vytvořilo,
hádali lidé budoucnost v příštím roce. Ti odvážnější
běželi hádat budoucnost ke splavu, odtud se dívali
do vody a v ní hledali obraz, který jim budoucnost
měl napovědět. Věrně – ale smutně tuto tradici popsal K.J.Erben v básni Štědrý den. Popsal také zvyk
obdarovávání lidí i zvěře v tento den: „Hospodáři
štědrovku, kravám po výslužce, kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce“. Štědrovka byla zvláštní ovocná
polévka, která byla sladká a mě tedy nikdy nechutnala. Jedl jsem ji s odporem, a kdyby nebyl štědrý
den já se nemusel bát, že když nebudu polévku jíst,
nic nedostanu, určitě bych ji ne¨snědl. Mezi křesťany
je Štědrý den vyvrcholením adventu – očekávání
příchodu Krista. Tento den se dodržoval dříve přísný
půst. To znamenalo, že se mohlo jen jednou za den
dosyta najíst. Toto bylo tedy až večer. Proto přes
den se většinou nejedlo nic, jen v poledne byla
k obědu zelňačka. Ti, kteří to vydrželi, nejedli do večera vůbec. Děti říkaly, že chtějí vidět „zlaté prasátko“. Většinou však stejně při všem tom shonu
a pečení, nebo při smažení kapra někde něco uždí-
14
bly, a tak zas zlaté prase neviděly. Tradice s vánočním kaprem také vznikla důsledkem tohoto křesťanského postu. Půst znamenal totiž nejen najíst se dosyta jen jednou za den, ale ani tehdy nebylo dovoleno jíst maso. Ryba byla v náboženském životě
velmi ctěna. První křesťané se mezi sebou poznávali
znamením ryby, protože apoštolové byli původně rybáři. Proto bylo dovoleno v postech rybu jíst, jako
kdyby se o masitý pokrm nejednalo. Tak se tedy
dostala ryba na štědrovečerní stůl.
Mezi chudinou však na kapra neměli. Neměli často ani nějaké zvlášť dobré jídlo. Bývala to
tehdy jen krupičná kaše pokapaná medem a zmíněná štědrovka. Hospodyně podělila čeládku a děti
„křížalami“ – tedy usušenými švestkami, ořechy a panenskými jablíčky. Na stole býval „Barches“ – strouhané brambory rozhrnuté po pekáči a upečené
v troubě. Když hospodyně pekáč dala na stůl, ještě
brambory silně pocukrovala a rozřezala na malé
kousky, aby se na každého dostalo. Ti bohatší si dovolili otevřít láhev domácího vína. Chudým někdy
nezbylo než brambory na loupačku s tvarohem
a hrnkem kafe.
Stávalo se, že bohatí se tento den rozhodli
obdarovávat chudé. Proto při odpoledním divadelním
představení rozdávali onošené šatstvo a podobné
věci při rozžatém stromečku, ozdobeném ořechy
a ovocem. Býval to jediný dar a jediný stromek, který
tito lidé ten rok viděli. Někdy však hospodář vzal děti
a společně prošli vesnicí, přičemž pokoukali bohatším do oken, aby se podívali děti na rozzářený
stromeček tam. V tutéž dobu hospodyně vynesla
z úkrytů několik dárků pro ty nejmenší. Býval to pro
chlapce koník s vojáčkem na kolečkách a pro děvče
panenka taktéž ze dřeva vyřezaná, oblečená v nějaký hadřík. Troufám si však říci, že chudobou provázené vánoce byly v mnoha směrech lepší a spokojenější než dnes. Před půlnocí se všichni odebrali
do farního kostela na půlnoční mši. V Čermné se při
ní od nepaměti zpívala Rybova mše. Už cestou bývalo slyšet troubení koled z kostelní věže. V bohatších farnostech bývala po zpívané půlnoční ještě
sloužena další mše tichá. To aby ti, kteří nevydrželi
ve studeném kostele tak dlouho, mohli jít alespoň na
tu mši, která netrvala déle než půl hodiny. Cestou si
lidé svítili lucernami, takže cesta dostávala působivý
ráz.
Další den, na „Hod Boží vánoční“ se celá
ves shromáždila v místním kostelíku na slavné mši.
Děti si po mši prohlédly betlém, přičemž obdarovaly
černouška s mističkou malým penízkem. Černoušek
se jim za to vždy maličko uklonil. Další den, na Štěpána, po mši, ráno i odpoledne, obcházely děti vesnici koledou. Nebyly sami, chodil s nimi i učitel, který
takto dostával od rodičů svých žáků výslužku. Stejným způsobem dostávali výslužku
také obecní posel a písař. Starosta býval volen z bohatších
kruhů, ten se k této „žebrotě“
nesnížil. Učitel s dětmi nacvičil dříve několik koled a
těm starším dětem dal nosit jesličky s Marií, Josefem,
volkem a oslem, vystřižennými z papíru. Teprve tehdy mnohé chudé děti
dostaly opravdový vánoční dárek.
J. Mařík
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Na nový rok chodil po
vsi koledou také kominík. Na přání měl
napsáno:
Nový rok zas přišel a s ním známý starý.
On Vás neopustí, zůstane Vám věrný.
On Vám hned slibuje, že vždy bude dbáti,
aby v kamnech Vašich oheň mohl pláti . . .
Vám oddaný . .. . . . . mistr kominický.
Hospodář si většinou
toto přání, na kterém samozřejmě vedle kominíka byla nakreslena rozesmátá hospodyně,
pověsil do kůlny nad ponk, aby
si pohledem na něj mohl vylepšit
náladu, kdykoli se mu práce
nedařila.
Koleda a jedna drzá
myš
1)
2)
Tichá noc, přesvatá noc
půlnoc odbila, město šlo spát,
zdřímli dávno i pastýři stád.
[:Jen Boží láska, ta bdí.:]
Tichá noc, přesvatá noc
náhle v ní jásot zní.
„Vstávej lide můj, tmu z očí střes,
v městě Betlémě Bůh zrozen dnes.
[:Z lásky se člověkem stal.:]
3)
Tichá noc, přesvatá noc
stín a mráz vůkol nás,
v hloubi srdce však Gloria hřmí
dík, že hříšník se s důvěrou smí
[: U Svaté rodiny hřát.:]
Josef Mařík, kronikář obce
Několik málo známých koled:
1)
Já koledníček prosím Vás, nemějte mně za
zlý u nás.
Dobrou novinu Vám nesu, až se celej zimou
třesu.
Narodilo se děťátko v Betlémském chlévě
chuďátko.
Jen vyjděte, nemeškejte, brzy mně koledy
dejte.
Dyť já musím pospíchati to děťátko kolébati.
To děťátko je Syn Boží, ono za nás hříchy
složí.
2)
Když je zima mráz, slyším divný hlas.
Ptáci z půlnoci zpívají, pastýřové vytrubují.
Co to nového, neslýchaného?
V oblaky krásný anděl se vznáší,
Radost lidem vyjevuje:
Narodil se nám Ježíš Kristus Pán.
Leží v Betlémě v chlévě na seně.
Nemá žádné poduštičky, ani chatrné
plenčičky.
V bídě zrozený, na ten svět daný.
Andulko, plínky!
Dorotka běží, už je u dveří.
Nese smetany flaštičku Ježíškovi na
krupičku.
Krupičku dělat, Ježíškovi dát!
Dudy zdudaný, Gajdy zgajdaný,
Hned mu tu hráli mladému králi.
Sidli sidli duj duj duj duj
Hopsasa zpívala chasa.
3)
Nebojte se, dejte co máte
Však já s vozem nejedu, co mě dáte to
vezmu.
Ježíškovi na kolíbku, Marii Panně pro
Ježíška na plínčičku.
„Představte si pane faráři. Ještě před týd-
nem varhany překrásně hrály a dnes, měch se ani
neotevřel. Měchař se snažil co mohl, šlapal jako
o závod, ale měch se ani nenadzvedl. Varhany ani
nezapískly. A to máme za chvíli Vánoce! Ještě při
mši jsem odkryl celý měch, abych viděl co se stalo, a
ejhle! V měchu takováhle díra! Ona si v něm totiž
udělala hnízdo myš! Víte, ta potvůrka se dostane
všude. Nadarmo se neříká: „Chudý jak kostelní myš,
ona by tady vlastně nic lepšího nenašla, než kožený
měch“!
Tak lamentoval na faře varhaník, když přišel
vysvětlovat faráři z Oberndorfu u Salcburku,
proč dnes varhany zůstaly zticha.
„Inu, kdyby to bylo jindy, ale zrovna teď, před vánoci. Musíme si
tedy pomoci jinak“. Řekl si farář
Josef Mohr, když kostelník odešel. Rychle sedl, napsal šestislokou báseň a požádal honem
svého přítele učitele France
Xavera Grubera ze sousední vesnice Arnsdorfu, aby ji co nejdříve
zhudebnil. A přítel poslechl.
V krátké době vytvořil skladbu
pro dva hlasy s kytarovým doprovodem.
První provedení této koledy bylo při půlnoční mši roku 1818 v Oberndorfském kostele sv. Mikuláše. Hned se koleda všem zalíbila. Když pak
varhanář Mauracher z Mayhoferu v Zillertalském
údolí – kde je dnes známé lyžařské středisko –
varhany opravil, obstaral si varhaní přepis koledy
a z Mayhoferu se pak koleda „Stiile Nacht – Heilige
Nacht“, rozšířila do celého světa. Stala se tak po
vánoční hymně "„Narodil se Kristus Pán" nejznámnější a nejoblíbenější koledou. Nám ji přeložil Václav
Renč.
No a pak, že myš nám je jen pro
zlost!
15
Verměřovický zpravodaj – zima 2006
Vánoční zastavení
Nadcházející vánoční svátky jsou
dobou obdarování a vzájemného
sblížení. Mají své kouzlo a šťastný
je ten, kdo ho objeví. Přiznám se,
že psát o vánocích je pro mne asi
jako když cestuji neznámou krajinou
a musím se stále dívat do mapy,
abych nezabloudil. Možná Vám to
bude připadat směšné, ale to co
je příliš známé z pohledu světa,
tak z úhlu ducha se jeví jinak. Narození každého
člověka je ve skutečnosti obrovským zázrakem, který
se nejednou přehlíží. Naše smysly vnímají tělíčko,
úsměv a pláč nového člověka, ale těžko již postihnou
celou tu genetickou výbavu, kterou si s sebou každý
z nás na svět přináší. Kolik je v nás genetických
informací, skrytých rezerv a možností. Ovšem další
léta našeho života teprve ukáží, co jsme využili,
v čem máme ještě šanci a v čem jsme nadobro
zaostali. Je typické, že se současní rodiče snaží děti
materiálně zajistit, zprostředkovat jim všechno, co
tak zvaně žádá doba. Na popovídání s dětmi však
rodičům často nezbývá čas. Nehodlám v tuto chvíli
ani moralizovat ani kárat. Pravá oslava narozenin
Ježíše, pokud ji nezařadíme jen do kategorie jídla
a dárků, spočívá právě v rozhovoru a v určitém žasnutí. Zkusme to nyní aspoň chvíli spolu.
V Betlémě judském se narodil Ježíš Kristus.
Nastal tam zlom v dějinách lidstva. Byl to nový počátek. V historii Betléma jde o okamžik narození toho
velikého krále králů, který přišel, aby obnovil na
světě harmonický stav, který byl porušen zlem
lidského hříchu. Přichází jako Pán nového království,
jež je zbudováno na laskavých a poctivých vztazích
mezi lidmi, které je královstvím pravdy, spravedlnosti
a lásky. Kolem tohoto krále, maličkého a nezbranného dítěte, se shromažďují lidé věrní novému
království. Tak přijdou pastýři, tak přijdou mudrci, tak
jedeme i my. Kdo do Betléma nejde, ale zanedlouho
ho dá brutálně napadnout, je diktátorská moc krále
Heroda, který se děsí příchodu nového krále.
Návštěva jesliček je vlastně projevem našeho rozhodnutí patřit do onoho nového království, našeho
rozhodnutí přijmout jiná pravidla mezilidských vztahů, než jsou ta, která nám často vadí, ale která sami
rádi užíváme. Je to, anebo ba to mělo být, rozhodnutí, že přestaneme podvádět, vydírat, chytračit, lhát,
vytahovat se a pohrdat slabšími, a že se naopak
začneme dělit a poctivě spolupracovat, že si chceme
s lidmi rozumět a pomáhat jim. Jsme přece sousedé
a obyvatelé této země. Protože jsou jesličky zářícím
jádrem osvobozeného světa, přitahují k sobě všechny a všechno. Odtud se má Kristovo království dostat
až na konec světa.
Během Štědrého večera budeme obdarováni mnoha příjemnými, hezkými či užitečnými věcmi
a sami jich jistě hodně darujeme. Nad všechnu cenu
či vzácnost našich darů je vědomí, že někomu stojíme zato, aby nám chtěl udělat radost, a že sami
máme někoho, komu ji chceme udělat. Vánoce jsou
svátky vztahu. Vztahu, který utváří naši cenu i cenu,
kterou pro nás mají ti druzí. A my této ceně smíme
věřit. Vážení čtenáři,
přeji vám všem do jednoho onen nový úžas,
který přivede na svět ve
vašem srdci radost ze
svěřeného daru života.
Přeji radostné Vánoce.
Pavel Seidl
RECEPTY
Hrudky s oříškem
1 balíček lískových oříšků, 250g hl. mouky, 200 g
tuku, 1 žloutek
Oříšek zabalíme do těsta. Pečeme 10 min.
při 180°C. Ještě teplé obalujeme v cukru.
Dvoubarevné koule (nepečené)
od p. Hrubantové z Petrovic
Žloutková směs: 3 žloutky, 15 dkg másla, 2 lžíce
rumu
Ořechová směs: 15 dkg moučk. cukru, 15 dkg mletých vlašských ořechů, 3 lžíce rumu, 4 lžíce kakaa,
1 bílek nebo 2 lžíce smetany
Na obalování: 10 dkg mletých vlašských nebo lískových ořechů
Do rendlíku si dáme vařit vodu. Oddělíme
žloutky od bílků a žloutky vyklepeme do vařící vody,
kde se nám uvaří. Pak je nastrouháme a vymícháme
dohladka s máslem a rumem. Tuto vyrobenou žlutou
část zatím odložíme do ledničky.
Na ořechovou směs smícháme ostatní uvedené suroviny. Z ní pak vytvoříme menší placičky,
doprostřed každé z nich položíme malou kuličku ze
ztuhlé žlout. hmoty a zabalíme a obalíme v mletých
ořechách. (Po tomto receptu jsem se sháněla řadu
let, až jsem ho objevila ve výborné kuchařce Vaření
s Čirinou – má známou restauraci v Praze a kdysi
vařila i pro pana prezidenta Havla.)
Pařížský vánoční jablkový koláč
od p. Hrubantové z Petrovic
Těsto: 40 dkg hl. mouky, 25 dkg másla, 5 dkg cukru,
2 žloutky
Náplň: 80 dkg pokrájených jablek, 15 dkg pokrájených mandlí nebo ořechů, 1/2 lžíce skořice, 15 dkg
cukru
Zadělat těsto, nechat odpočinout, rozválet,
dát na plech tak, aby byly dost vysoké okraje. Těsto
je křehké a obtížně se rozvaluje do větší plochy, je
možné ho dávat na plech po částech a spojit je. Pak
pokrýt náplní, péci do růžova, poté zalít 2 dcl šlehačky s rozšlehanými 2 žloutky, 1 lžíci cukru (možno
vylepšit trochou rumu) a dopéci. (Je to vynikající koláč, pekla ho moje tchýně a nechtěla se moc podělit
o jeho recept. Musela jsem ho získat takřka podvodem přes její známou.)
Verměřovický zpravodaj – zima 2006, vydává Obec Verměřovice, Verměřovice 14, 561 52
e-mail: [email protected], tel: 465641897, registrováno u MK ČR pod č. MK ČR E 10310, čerpáno z internetu
redakční rada: M. Beránková, V. Čada, J. Hlavsová, I. Kloučková, J. Sklenářová, P. Smetanová, E. Zedníčková
16