Slovo otce Jaroslava Poprvé v Dačicích Pozor

26. 9. 2004 v Daèicích
Dačická farnost, 26. 9. 2004, V. ročník / 24. číslo, náklad 220 ks, vychází pro vnitřní potřebu farnosti
3
Asociace
Radost
6,7
Slovo otce Jaroslava
Poprvé v Dačicích
Svatý Prokop (970 – 1053), opat na Sázavě.
Dvě jubilejní data si Církev připomíná u tohoto
českého světce. Uběhlo 950 let od jeho smrti a 800
let od jeho kanonizačního procesu. Tato dvě výročí
mě vedla k tomu, abych o tomto světci z přelomu
prvního tisíciletí po Kristu něco napsal.
Začnu od konce. Kanonizační procedura je
zkoumání života budoucího světce, jeho heroických
ctností. Papež pak dekretem stanoví, že blahoslavený
se zařazuje do seznamu svatých, těch, kteří jsou
jistě v nebi.
Za svatého byl Prokop prohlášen papežem
Inocencem III. v roce 1204. Je to první případ
přímého svatořečení ze strany papežů v českých
dějinách. Například u svatého Václava nebo svaté
Ludmily byl postup úplně jiný, zjednodušeně řečeno,
nebyl tak důkladný.
Pro zajímavost – první světec, jehož život prošel
oficiální kanonizační procedurou byl sv. Oldřich,
Germán, který zemřel v roce 973. A za dvacet let byl
prohlášen za svatého.
Svatý Prokop patří k našim národním patronům.
Zastupuje mezi nimi řeholníky a úsilí o život v duchu
evangelních rad chudoby, čistoty a poslušnosti. Mistr
Myslbek, když podával svůj návrh na sochu sv. Václava
v Praze, chtěl, aby tento český kníže byl podporován
čtyřmi dalšími světci. Mezi nimi je i sv. Prokop, který
pokračoval v cyrilometodějském díle.
Narodil se v Chrtouni u Českého Brodu, na
zemanské tvrzi. Byl Čechem, ale dostal řecké jméno
– Prokop, což znamená „připravený k boji“. Vzdělání
získal na pražském Vyšehradě, kde se vyučovalo
slovanským jazykem. Byl vysvěcen na kněze a zařazen
do kléru katedrální družiny u sv. Víta. Jak bylo tehdy
obvyklé, byl ženatý a měl syna Jimrama. Později se
stal benediktinským mnichem, nejspíše v klášteře
na Břevnově. Na jejich přání představení dávali
řeholníkům možnost k přísnějšímu asketickému
životu a dovolovali jim žít poustevnicky v lesních
samotách v tzv. „celách“, neboli „kláštercích“.
Do takové cely se asi roku 1009 stáhl i Prokop. Žil
velmi střídmě, tvrdě pracoval, mýtil les a obdělával
půdu. Přidali se k němu jeho syn Jimram a několik
dalších zbožných bratrů, založili osadu poustevníků
a sloužili chudým lidem. Zbudovali si prosté
chatrče a kapli ke cti Panny Marie. Takových osad
byla v Evropě celá řada. Ale ne všechny se stávaly
opatstvím, jak tomu bylo v tomto případě. Do tohoto
poustevničení zasahuje vyšší světská moc v osobě
knížete Břetislava. A nebo knížete Oldřicha, jeho
předchůdce.
pokračování na straně 4
Při svém týdenním pobytu na Vysočině navštívily těžce zdravotně postižené
děti po předchozím příslibu pana ředitele Jaroslava Haluzy místní známý podnik
Centropen, který dosud znaly jen z jednoho vánočního balíčku před několika lety.
Návštěva se odehrála v úterý
3. srpna.
Tentokrát si děti na vlastní
oči mohly prohlédnout věci,
se kterými pracují denně ve
školách. Bylo vidět, že je
to velice zajímalo. Všude
ve firmě byl vidět precizní
pořádek a nádherná parková
úprava zelených ploch. Tato
firma a její zaměstnanci
udělali na nás z Vašeho města
nejlepší první dojem.
Členové klubu Radost před budovou Centropenu
Škoda, že jsme Vaše
foto: Petr Frantal
krásné město jako takové
zahlédli jen z okna autobusu, jelikož nás čekal ještě další program.
Za klub Radost z Prostějova Petr Frantal, předseda
Pozor ZMĚNA !
redakčně doplněno (o klubu Radost se dočtete více na straně 3.)
A
O svátku sv. Terezie z Lisieux (1.10.) a Terezie z Avily (15.10.) budou
bohoslužby po oba pátky v 8.00 hodin ve farním kostele. V klášterním kostele
sv. Antonína Paduánského budou v tyto dny v 17.30 nešpory a mše sv. večer
v 18.00 hodin.
Sestry karmelitky děkují za pochopení a na obě slavnosti srdečně zvou.
Slovo otce biskupa Vojtěcha
Milé sestry, milí bratři, moji milí diecézané,
v roce 2007 oslaví naše diecéze 230. výročí od svého založení. Rád bych tuto
historickou událost připomněl také vydáním vzpomínkové publikace, na které
se jako autor může podílet každý z vás, od nejmenších až po ty, kteří pamatují
nejvíc.
Biskupství a diecéze, to není jen území, to jsou především lidé, kteří na něm
žijí, pracují, modlí se, prožívají své osudy, radosti i bolesti. Kniha bude sestavena
z vašich vzpomínek, příhod, setkání, zastavení, zážitků, významných, humorných
či zajímavých událostí, které jste prožili ve spojení s brněnským biskupstvím,
katedrálou sv. Petra a Pavla nebo s Vaší farností či místním kostelem. Věřím, že
si společně připomeneme věci dávno zapomenuté, které by však zapomenuty
zůstat nemusely, snahy a úspěchy vás i vašich předků či předchůdců, kteří svými
modlitbami a životem pro Boha budovali v brněnské diecézi základy, na nichž
dodnes stavíme.
Své příspěvky, jež by neměly překročit rozsah 30 řádků, aby se dostalo na
všechny, posílejte prosím do 31. 1. 2005 na adresu biskupství. Přiložit můžete
také fotografie.
Těším se na naše společné dílo a všechny vás provázím svými modlitbami.
žehná váš biskup Vojtěch
Kontakty, na které je možné zasílat příspěvky: Biskupství brněnské – sekretariát,
Petrov 8, 601 43 Brno nebo e-mailem na adresu: [email protected]
zdroj: Ing. Martina Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského
26. 9. 2004 v Daèicích
FARNÍ LISTY - Dačická farnost
vychází pro vnitřní potřebu farnosti
náklady na jedno číslo převyšují 12,- Kč
uzávěrka 25. čísla 12. listopadu 2004
25. číslo vyjde 28. listopadu 2004
www.cirkev.cz
redakce
Hanka Neužilová - h
Petr Křížek - kří, Antonín Štěpánek - aš
Miloslav Tůma - T, Marian Štumar - maš
Bc. Lenka Korbelová - tes
stálí spolupracovníci
otec Jaroslav Pezlar
Lada Nejedlá (kresby)
www.signaly.cz
korektury
Antonín Štěpánek
rozhovory
Antonín Štěpánek - mobil: 728 967 535
vydavatel
Marian Štumar - mobil: 603 530 115
e-mail a web
fl[email protected]
http://graphicon.host.sk
www.vira.cz
distribuce
Dačice, Kostelní Vydří a Třebětice
informace
Fara Dačice - otec Jaroslav Pezlar
tel.: 384 420 297, mobil: 732 173 181
www.pastorace.cz
Mše svaté v Dačicích
- farní kostel sv. Vavřince v pátek v 18.00,
v sobotu v 18.00 a v neděli v 9.00
- klášterní kostel sv. Antonína od pondělí
do čtvrtka v 7.00, v pátek v 8.00,
v sobotu v 7.00 a v neděli v 10.30
www.christnet.cz
Společenství mladých - každý pátek od
19.00 hodin na faře v Dačicích (kromě
letních prázdnin)
obsah
1 Slovo otce Jaroslava - sv. Prokop
Poprvé v Dačicích
Pozor ZMĚNA!
Slovo otce biskupa Vojtěcha
2 Zprávy
www.ambit.hypernet.cz
Přání
Katolický dům informuje
Údržba kaple
Domovinka informuje
3 Asociace Radost
Věžní bilancování
A.M.I.M.S.
4 Slovo otce Jaroslava - pokr.
Expedice „Beskyde, Beskyde“
Tábor očima dětí
Článek odjinud - Anslem Grün
www.krestanstvi.cz
5 Voda
Filmový klub
Článek odjinud - pokr.
Sňatky, křty, pohřby
6
Přečtěte si - Mika Waltari
Montserrat
2. krok k rodině
Co odpoví? - Jiří Chládek
7 3. krok k rodině
Co odpoví? - Jiří Chládek - pokr.
www.biskupstvi.cz
8 Rozumy, vtipy
Koutek pro děti
Zprávy
P. Bohumil Pavlů zemřel 23. 8. v nemocnici v Dačicích v nedožitých 85 letech. Působil
v Moravských Budějovicích a dále v Brně v katedrále na Petrově, u sv. Jakuba a sv. Augustina.
Naposledy v rodné Telči, kde byl podle svého přání uložen do kněžského hrobu u sv. Anny.
Slavonický administrátor P. Jiří Plhoň, který dále spravoval Cizkrajov, Dešnou, Nové Sady
a Staré Hobzí, je od 1. 9. ustanoven farářem ve Starém Hobzí se správou Cizkrajova kam patří
i Monserrat. Novým slavonickým farářem se od 1. 9. stal P. Jiří Cajzl, dosavadní farář
v Břeclavi - Poštorné, který bude dále spravovat Dešnou a Nové Sady. Dobrohošťská kaple
sv. Anny prochází opravami, při nichž je zdivo odvlhčováno drenážemi, vyspraveny omítky
a podlaha. Vchod bude osazen kovanou mříží. V Nové Říši probíhá v prostorách
premonstrátského kláštera od 2. 5. do 31. 10. výstava o baroku Čech, Moravy a Rakouska
s názvem Umění nezná hranic. Od srpna do září zde byla rovněž k vidění výstava obrazů
novoříšského rodáka Jana Moštěka. Na faře v Dačicích doznala opravy omítka na velkém
komíně. U kláštera karmelitek v Dačicích vyrostlo z Jemnické ulice nové schodiště s brankou
vedoucí do klášterní zahrady, které budou využívat hosté kláštera ubytovávaní v opraveném
zahradním domku, vyňatého z klauzury. V Lipolci oslavili pouť na svátek sv. Lamberta
19. 9. mší svatou v 11.00 hodin. Nechyběly každoroční kolotoče. V kapli Nejsvětější Trojice
v Řečici skončila rozsáhlá rekonstrukce. Po mši svaté 2. října v 11.00 hodin budou rovněž
požehnána rekonstruovaná a nově umístěná Boží muka na návsi a na Lipové. V rámci oslav
také proběhne druhé setkání rodáků. Čápi na farské zahradě v Dačicích letos vyvedli dvě
mláďata.
(pozměněno po uzávěrce)
T B
Přání
Otci Jiřímu Plhoňovi, přesídlivšímu do Starého Hobzí, přejeme hodně zdaru v nové
funkci a zároveň vítáme nového slavonického faráře, otce Jiřího Cajzla. Oběma přejeme
hojnost darů do jejich služby.
21. srpna oslavila významné životní jubileum paní Irena Svobodová, kostelnice
u sv. Vavřince v Dačicích. Touto cestou jí za její službu děkujeme a přejeme hojné Boží
požehnání.
redakce
Katolický dům informuje
HLEDÁ se PRONÁJEM
www.katolik.cz
tiráž
K čemu Katolický dům
Mohutný rozvoj spolkového života na konci 19.
století se nevyhnul ani Dačicím. Postupně si začaly pro
svou činnost zřizovat i vlastní prostory. Tak se v roce 1923
v Dačicích postavily Sokolovna či Dělnický dům.
Pro katolíky sice rozpad rakouského soustátí znamenal shození
jha státní kurately, ale v nové republice se museli potýkat s novými protináboženskými
náladami, což znamenalo, že zůstávali z počátku poněkud pozadu. Teprve miléniové
Svatováclavské oslavy v roce 1929 a především sjezd katolíků v roce 1935 v Praze přispěly ke
zvednutí hlav a následujících několik let znamenalo prudký rozmach. Katolické domy rostly
doslova jako houby po dešti.
V Dačicích, když ještě katolíci neměli vlastní prostory, využívali pohostinnosti františkánů,
kteří umožňovali činnost v přízemních místnostech severního křídla kláštera. V roce 1938 si
však katolíci z Dačic a okolí postavili dům vlastní – v tehdejší Jemnické, dnes Masarykově
ulici. Dům sloužil tělocvičným aktivitám Jednoty Orla, poskytoval prostor na divadelní a jiné
kulturní podniky, působila zde pobočka ženského katolického hnutí a odbývala se zde i činnost
křesťansko - politická.
Přešlo 5O let. Objekt začali spravovat opět ti, pro něž jej předkové vybudovali a kterým
má sloužit. Podařilo se vyměnit okapové svody, obnovit nádvorní fasády, plynofikovat topení
a rekonstruovat první patro domu č. 49. Spolek též zdárně zajišťuje chod kina.
Dům se pomalu vrací ke svému původnímu účelu. Sportovci zde nachází zázemí pro stolní
tenis, prostory hostí mládežnickou estrádu Smíchuťovka, pravidelnými pořady jsou dětské
besídky, táborníci zde našli svou materiální základnu. Dobře se rozvíjí i spolupráce s Lidovým
sdružením Dačice. Do budoucna se uvažuje o příruční knihovně či přístupu na internet.
Přesto je řada věcí teprve na počátku a tak říkajíc v plenkách. Už dnes je ale potřeba si
vyjasnit otázku základní: „Komu a k čemu dnes má katolický dům sloužit?!“ Jsem přesvědčen,
že je tu šance, jak naplnit požadavky dnešní doby: „Ať slouží k veškerým „mimokostelním“
činnostem a aktivitám nejen katolíků, ale i všech lidí dobré vůle!“
T C
Údržba kaple
Během letních prázdnin byla provedena nezbytná údržba hřbitovní kaple sv. Rocha
a Šebestiána na Starém hřbitově. Zvenku byly natřeny dřevěné rámy oken a také vstupní dveře.
Uvnitř na zdi a podlaze byla chemicky odstraněna díky dosud nedostatečnému větrání stále
rostoucí plíseň, jež místy šla až do výšky 1,5 m. Byla provedena i preventivní biologická ošetření
a úklid. Údržba přišla cca na 800,- Kč. Stavbu však v nejbližších letech bude zřejmě čekat
oprava nakloněné věžičky a střechy. Bylo by dobré zamyslet se nad možným využitím kaple.
Domovinka informuje
aš
D
Dne 30. 8. 2004 jsme se zúčastnili slavnostního otevření a požehnání Charitního domova
pokojného stáří v Nové Říši.
Přítomen byl brněnský biskup Vojtěch Cikrle, opat kláštera v Nové Říši Marian Rudolf Kosík,
paní starostka Nové Říše, pracovníci, dobrovolníci a příznivci charity. Domov pokojného stáří se
nachází v části kláštera premonstrátů. Umístěno v něm bude 19 seniorů. Prostředí „Domova“je
velmi příjemné. Blízkost kláštera premonstrátů bude pro obyvatele jistě duchovním přínosem.
Na závěr jsme se setkali ve mši svaté na poděkování za dílo charity, která se konala
v klášterním kostele sv. Petra a Pavla za účasti opata Mariana Rudolfa Kosíka a prezidenta DCHB
(Diecézní charity Brno) otce Josefa Zouhara.
pracovníci Domovinky E
Věžní bilancování
A.M.I.M.S.
Vaše náměty, připomínky
a názory uvítáme formou SMS,
e-mailem, ale také osobně.
šotek
Do rozhovoru v minulém
čísle se vloudilo několik
překlepů a nedoklepů (tzn.
chybí některý znak). V tomto
případě se jednalo o: „Příčin
byla několik“ - místo „bylo“.
A: „No a za pět toků“ - místo
„roků“. Nedoklep, chybějící
tečka na konci věty: „...
dvakrát ovdověl.“
Tyto chybičky nám bohužel
unikly i při korektuře. To je ale
zřejmé, že.
Za případné potíže se
omlouváme. Nebude se to
opakovat - snad.
maš
po uzávěrce
MÍROVÉ ZVONĚNÍ
Poslední zářijovou neděli
(26. 9.), na závěr Evropských
dnů zvonů konaných 22. – 27.
9. v německém Karlsruhe,
se na celém světě rozezní
ve 14.00 hodin zvony, aby
vybídly věřící k modlitbě za
mír.
Podporu akci vyjádřil
i papež Jan Pavel II. a naši
biskupové. Naše farnost se
k této akci rovněž připojí. aš
www.prolife.cz
www.lpp.cz
SMS zasílejte na telefonní
číslo 603 530 115. K odeslání
Vašeho názoru můžete použít
i internetovou SMS bránu.
www.volny.cz/cenap
FL24 = Farní listy, 24. číslo
Známkou hodnotíte
zajímavost, potažmo
kvalitu článků.
www.proglas.cz
Za články najdete takovéto pole A s písmenem. Stačí
přiřadit známku jako ve škole
od 1 do 5.
● Můžete hlasovat pro jeden
článek:
FL24 A3 (před kód článku
s jeho hodnocením vložte
mezeru)
● Můžete hlasovat pro více
článků najednou:
FL24 A3 C2 F5 H1 (mezi
jednotlivé kódy článků s jejich
hodnocením vkládejte mezeru)
www.cho.cz
Vyjádřete moderně svůj názor
na jednotlivé články.
ms.proglas.cz
! SPÌCHÁ !
SMS HLASOVÁNÍ
o článcích
www.telepace.cz
re(d)akce
Pod tímto názvem nás všichni znají a také my ho běžně používáme. Ve skutečnosti je to zkratka
dlouhého oficiálního názvu: „Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, Klub Radost“.
Po rozpadu Svazu invalidů po revoluci se rodiče postižených dětí ocitli v jakémsi vakuu, neměli se
o co opřít a s kým sdílet podobné problémy. Po informační kampani z Prahy se začaly vytvářet kluby
rodičů po celé republice většinou dle okresních měst. Prostějov patřil hned mezi zakládající členy
celorepublikového výboru v roce 1991.
Za těch uplynulých téměř 12 let se dá říci, že co každý klub, to je něco jiného. V každém klubu
jsou jiné možnosti, jiní lidé a různé priority. Takže rodiče se již nehlásí podle uzemní vzdálenosti, ale
podle programové náplně. Pouze 1x za rok se sejdou zástupci všech klubů, aby si vyměnili poznatky
z činnosti a dozvěděli se něco nového od odborníků a legislativců.
Naše organizace zabývající se mimoškolní činností těžce zdravotně postižených dětí připravila pro
děti na letošní rok řadu různých akcí. Musíme jim připravit akce tak, aby z nich měly užitek všechny
děti, protože mají všechny druhy postižení (nevidomí, neslyšící, vozíčkáři, po DMO, diabetes, vnitřně
postižení i případné jejich kombinace).
Děti jsou z různých míst, navštěvují různé speciální školy, ale mají společný zájem zúčastnit
se akcí, kde zažijí něco zajímavého a kde se setkají se svým kamarády a současně poznají
i přátele nové. Programová náplň akcí je především sportovní,
rehabilitační a ozdravná, ale nezapomíná se ani na kulturu
Věřící učitel důchodce,
a zaměření poznávací.
nekuřák, 62 let, hledá
Odměnou pořadatelům jsou rozzářená očka účastníků, která
pronájem bytu 1+1 nebo
pak oznamují, že se akce zdařila. To vše je taková kompenzace
jejich těžkého údělu v jejich všedním životě a dokázat jim, že
2+1 v klidnější poloze.
nám nejsou lhostejní.
O akce je u dětí velký zájem, pouze rodiče musí často počítat,
zda si to mohou dovolit, i když se jim to rozhodování snažíme
ulehčit sníženými poplatky, což je u nás závislé na možnostech
Nabídky zasílejte do Farních
příspěvků a darů druhých.
listů e-mailem nebo volejte
Rádi přijmeme i postižené dítě a jeho rodinu odkudkoliv, pokud je
na číslo redakce 603 530 115
dítě držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P a rodina bude mít o tyto
akce zájem nebo bude chtít být členem a využívat další výhody
– informace, zlevněné permanentky na plavání, videotéku zdarma anebo možnost přidělení starší
plně funkční PC se stavy s monitorem a softwarem gratis.
Na některé akce přepravu speciálním vozem ČD pro vozíčkáře se zvedací plošinou a bez přestupů.
V ubytovacích střediscích zase dbáme na bezbariérovost objektu, vhodnou stravu i pro diabetiky
a zajištění základní zdravotní péče.
Ve výboru asociace jsou, krom odborného garanta a zapisovatelky, všichni rodiče postižených
dětí. Nemáme ani jednoho uvolněného člena a zatím ani svoji kancelář, jelikož nechceme
připravovat děti o prostředky placením nájemného a provozních nákladů. Členové výboru úřadují ve
svých domácnostech a komunikují mezi sebou telefony, faxy a maily. Scházíme se pravidelně jednou
měsíčně v malém salonku. Zatím se nám práce daří, ale hlavně za pomoci všech, kteří se nějak
angažují. (Číslo účtu pro dary na tuto činnost: 1500 334 319/0800).
A jaký život rodin s postiženým dítětem? K tomu bychom použili přirovnání Američanky Madaleine
Willové, která na školení vedoucích klubů v Praze řekla: „Představte si, že jezdíte každé léto na
dovolenou do slunné Itálie tak jako většina vašich známých z práce a z okolí bydliště. Vy jste ale
z důvodu nemoci museli poukaz do Itálie cestovní kanceláři vrátit. Potom za 14 dní, až jste fit, tak
zajdete opět do cestovky a oni vám řeknou, že bohužel všechny pobyty v Itálii jsou již vyprodány, ale
že vám mohou nabídnout pobyt ve Finsku, kde je ještě dost volných míst. Po chvíli váhání ale řeknete,
že je vám to už jedno, hlavně jen když někam pojedete. Tak s různými pocity se vydáte o 180 stupňů
jiným směrem. Strávíte ve Finsku svoji první dovolenou, vše je tam pro vás nové a zajímavé. Poznáte
tam nové přátele jak ze spolucestujících tak i místní. Vrátíte se domů plni nových dojmů, odpočati
a celkově osvěženi, zatímco vaši známí, co
přijeli z Itálie, byli většinou spáleni od slunce
a dalších 14 dní doma promarodili. Když se pak
I letos se zpřístupnění věže veřejnosti stalo nad tím zamyslíte, tak si řeknete: „Že nás to
pf
skutečností. Došlo k jedné podstatné změně. nenapadlo již dříve!“.
(Tento článek o nás vyšel v Prostějovském Večerníku)
Oficiálním provozovatelem se stal Antonín
F zdroj: předseda klubu Radost Petr Frantal, Prostějov
Štěpánek, který však nad chodem věže dohlížel
již delší dobu. Celkově dominantu města v létě
navštívilo 5.300 evidovaných osob, tedy těch,
A P O S TO L AT U S
kteří si koupili vstupenku.
Noční vyhlídky, kdy je vstupné dobrovolné, MARIAE IMMACULATAE
byly již tradičně navštěvovány převážně místní MATRIS SPEI A TISKOVÝ
APOŠTOLÁT FATYMU nabízí za příspěvek na tisk
mládeží.
Zpestřením se letos stala výstava připravená a poštovné zajímavé brožury.
Například P. Leo Zerhau - Pověsti a příběhy
M. Tůmou „Tóny z kůrů chrámových“ přístupná
od srpna. Během Dačických barokních dnů na z Podyjí (Poutavé příběhy z Podyjí s vůní
věž zavítal také Matěj Jiří Kapeta s měšťany tajemnosti). P. Marek Dunda - Stalo se I.
právě ku příležitosti vernisáže týkající se (Svědectví těch, kteří s Bohem něco zajímavého
této výstavy, kdy byly ke shlédnutí i hudební prožili). Mons. L. Simajchl – Stáří (Pár myšlenek,
exponáty. Hudební flétnový doprovod patřil jak správně prožívat stáří); Desatero (Promluvy
Jitce Koudelkové a Vojtěchu Havlíkovi, komentář o platnosti Desatera v dnešním světě); Povídání
o křtu (Jak porozumět významu křtu). Příspěvek
M. Tůmovi.
Tak trochu problémem se stává stále větší se pohybuje mezi 3,- až 20,- Kč.
Formulář pro objednání s kompletním
nepořádek po některých návštěvnících a to jak
na věži, tak okolo kostela. Ovšem u kostela je to seznamem (dokumenty Word) si vyžádejte emailem na adrese Farních listů.
maš H
bohužel celoroční problém.
aš G
www.katyd.cz
Asociace Radost
graphicon.host.sk/noviny.html
26. 9. 2004 v Daèicích
26. 9. 2004 v Daèicích
Tábor očima dětí
Slovo otce Jaroslava
pokračování ze strany 1
Prokop si okamžitě získal panovníkovu
důvěru a stal se prý jeho zpovědníkem.
Byl jím též vybídnut, aby založil klášter.
K tomu došlo až v roce 1032, kdy přičiněním
knížete bylo místo přeměněno na konvent
a nový kostel zasvěcen Panně Marii a sv. Janu
Křtiteli. Mniši přijali řeholi sv. Benedikta,
ale ponechali si liturgii ve staroslovanském
jazyce. Břetislav I. přiměl Prokopa, aby se
stal opatem a přijal Benedikti – požehnání
z rukou pražského biskupa Šebore.
O vlastní činnosti kláštera toho moc
nevíme. Kroniky zdůrazňují zejména
Prokopovu zbožnost, vlídnost a štědrost.
Slovanská liturgie v sázavském klášteře
pokračovala. Neměla však dlouhé trvání,
neboť víme, že Břetislavův syn a nástupce
Spytihněv II. (1055 – 1061) slovanské mnichy
ze sázavského kláštera vyhnal. A to po smrti
opata Prokopa, který zemřel v klášteře 25.
3. 1053 a byl za účasti knížete Břetislava
pohřben biskupem Šeborem před hlavním
oltářem sázavského chrámu. Jeho hrob se
stal poutním místem, a to až do roku 1421,
kdy husité klášter vydrancovali a spálili.
Ještě něco ke slovanské liturgii. Zhruba
do konce 11. století měli mniši znovu
možnost tuto liturgii provádět. Avšak již
v roce 1096 začíná doba latinských
obřadů a slovanská bohoslužba je
ukončena zásluhou Břetislava II. Aktivní
účast na vykázání slovanských mnichů
měl i děkan svatovítské kapituly a první
český kronikář Kosmas. Několik řeholníků
se odebralo na Kyjevskou Rus, ostatní se
podřídili novým opatům.
Z pozdější doby. Přemysl Otakar I. si
vyžádal Prokopovo rameno na sázavském
opatu Blažejovi a dal ho uložit v katedrále
sv. Víta, „aby tím ramenem království české
před nepřáteli bylo bráněno“.
Nejstarší vyobrazení sv. Prokopa se
nachází na průčelí kostela sv. Jakuba u Kutné
Hory a pochází z konce 12. století. Světec
je zde vyobrazen jako bezvousý řeholník
s berlou v pravici a knihou v levici. Nachází
se i na miniatuře spisu sv. Augustina „O
Božím městě“ v kapitulní pražské knihovně.
V Dačicích máme sochu sv. Prokopa u mostu
přes Dyji. Také v kostele sv. Vavřince je
jeho socha, v polovině chrámové lodi na
levé straně.
Máme i kostely zasvěcené tomuto světci.
V naší blízkosti je to farní kostel ve Studené
a hlavně bazilika sv. Prokopa v Třebíči.
Sázavský opat je v našem národě stále
uctíván a on nad námi stále bdí, vždyť je
národním patronem.
z pramenů i bez nich napsal o. Jaroslav
Expedice „Beskyde, Beskyde“
Poslední týden prázdnin se parta odvážlivců z Dačic a okolí vydala prozkoumat taje
Beskyd. Jejich výchozím táborem byla přepychová fara v Borové nedaleko města Frýdlant
nad Ostravicí. Bačové Honza, Kamil, Milan, Pepa, Miloš, Pavel, Karolína, Hanča a Peťa
během necelého týdne pokořili nejvyšší horu zvanou Lysá, Radhošť, bojovali s vodními
stvůrami v aquaparku
q p
ve Frenštátu,, čelili
větru u vodní nádrže Šance. Přesto však
přežili a vrátili se v pořádku zpět do svých
domovů.
Kamil Kopeček + h J
Pootočte a uvidíte.
Pavel a Pepa s dřevěným bačou v Čeladné.
Expedice. (z leva) JJ. Vopálenský
Expedice
Vopálenský, K
K. Vavrušková
Vavrušková, P
P. Kubášek
Kubášek, K.
K
Kopeček, H. Neužilová, P. Přenosilová, M. Tůma, J. Toman a M. Marek
Článek odjinud
Tentokrát vám přinášíme část velice zajímavého rozhovoru
s Anselmem Grünem.
Nejprve však v krátkosti jeho životopis: ANSELM GRÜN se
narodil roku 1945 v Junkerschausenu. V 19 letech vstoupil do
benediktinského kláštera v bavorském Münterschwarzachu, kde žije
dodnes. Vystudoval filozofii a teologii v St. Ottilien a v Římě, poté
ekonomii v Norimberku. Od roku 1977 je ekonomem opatství. Věnuje
se práci s mládeží, vede kurzy duchovní obnovy pro kněze a řeholníky
v krizových situacích a kurzy pro podnikatele a ekonomy. Patří
k nejprodávanějším autorům duchovní literatury v Evropě, na třicet
jeho titulů (knih a zvukových nosičů) vyšlo také v češtině.
Ztratili jsme schopnost uzdravovat
Týdeník RESPEKT, č.37/2004
Tvrdíte, že katolická církev ztrácí schopnost „uzdravovat vnitřní
zranění, která si lidé nesou životem“. Čím to je?
Začalo to v osvícenské době, kdy se z naší církve začal vytrácet smysl
pro duchovní zkušenost a církev se omezila na zvěstování mravních
zásad. Jakmile etika ztratí kontakt s duchovní zkušeností, zůstane
z ní jen normalizování.
V čem se ta neschopnost projevuje?
Tak například ustoupil do pozadí uzdravující účinek našich modliteb
a obřadů: laici už od středověku přestávali chápat, co
Eliška Smolková
Na táboře se mi to moc líbilo, protože
program dne byl vždy dopodrobna
promyšlený, hrály se super hry, kuchaři
skvěle vařili a všichni tam na sebe byli
hodní, milí a poznávali jsme tam lidi víc do
hloubky.
Například jsem si myslela o jednom
nejmenovaném člověku, že je trošku padlý
na hlavu, ale tam jsem zjistila, že je to vážně
moc fajn človíček :o)
Tenhle tábor bych všem doporučila,
protože mi to dalo docela dost i poučení do
života.
Nikol Kolářová
Na táboře nám přálo počasí, celých
čtrnáct dní svítilo sluníčko a zapršelo jednou
nebo dvakrát.
Táborové hry se vedoucím a asistentům
povedly. Dobrý byl také dvoudenní výlet, kdy
jsme spali v lese pod širákem. Ten den jsme
měli k večeři gulášovou polévku, kterou jsme
si sami uvařili. Těsně před tím, než jsme
zalehli do spacáků, nám vedoucí dali test,
který se mi moc líbil.
Také jsme šli hledat Robina Hooda a našli
jsme ho přivázaného u stromu. S ním jsme šli
zpátky do tábora na večeři a nakonec tábora
nám vedoucí uspořádali diskotéku.
Následující den jsme se na celé
dopoledne stali vedoucími my. Odpoledne
jsme šli k autobusu a vyjeli do Dačic.
Tento tábor se povedl a doufám, že příští
rok tábor bude.
Andulka Hergeselová
Na táboře to bylo super, líbilo se mi téma
Robin Hood. Z her se mi nejvíc líbila hra na
pašeráky. Každé družstvo jsme si udělali
stanoviště v lese. Pak jsme dostali peníze
ve čtyřech barvách a naším úkolem bylo
získat co nejvíc peněz své barvy od ostatních
družstev. Jenže mezi stanovišti byli vedoucí,
kteří nás chytali a peníze sebrali.
Také se mi líbila hymna, různé zálesácké
hry, konce jsme si vařili maso s bramborami
v zemi. Nejlepší byla stezka odvahy, zvlášť
místo, kde mě Anežka chytla za nohy a já
málem spadla. Pak se mi líbilo, jak strašil
Kamil, Lukáš a Hanča.
Je toho ještě hodně, ale to už by se sem
K
nevešlo.
táborové foto na protější straně
se to děje vpředu v kostele, protože obřad se stal záležitostí
kněží. Dále: církev poodstoupila od uzdravujícího účinku zpovědi
a místo toho začala klást větší důraz na vztah hřích-odpuštění.
Zanedbala těsnou souvislost zpovědi s duchovním vedením,
a to se pak, odděleno od náboženského rozměru, posunulo blíž
k psychoterapii. Souhlasím proto s názorem, že psychoterapie může
leckde být chápána jako náhražka zpovědi. Už Jung vypozoroval, že
v oblastech, kde lidé neradi chodí ke zpovědi, mají psychoterapeuti
plné čekárny. Strach ze sebe sama
Mají schopnost uzdravovat i jiná náboženství?
To nedokážu posoudit. Ale například východní nauky nejsou tak
vázané na věrouku a vedou spíš k prožitku, ke zkušenosti. To přitahuje
věřící, kteří tuto rovinu v katolické církvi postrádají, anebo byli církví
nějak zraněni. Znám samozřejmě i řadu lidí, kteří na své „východní
cestě“ nakonec zůstali vykořeněni. Jeden můj řádový spolubratr, který
žil dlouho v Japonsku, zjistil, že rozdíl mezi nárokem a skutečností je
tam stejně velký jako v křesťanství. Pokud jde o Evropany, domnívám
se, že je oslovuje víc křesťanská cesta než východní, ale vím, že je
dobré se navzájem učit a zůstat v dialogu.
Čemu se může vaše církev na Východě naučit?
Východ pro ni představuje výzvu, aby se vrátila ke své velké
mystické tradici: k mistru Eckhartovi, k Terezii z Avily nebo k Janovi od
Kříže. Mystika člověka přesvědčuje, že je v něm prostor, kde sídlí Bůh tajemství. Můžeme se do něj vydat několika cestami: pomocí dechových
cvičení, meditací, tichem, rozjímáním o Písmu a v neposlední
26. 9. 2004 v Daèicích
Voda
Naše vodní dobrodružství začalo již
měsíc před prázdninami, kdy bylo třeba
zamluvit naše loďky a další potřebné
vodácké náčiní.
Bylo nás šest, když jsme vyjeli jednoho
zamračeného červencového dne (6. 7.)
našimi auty z Dačic. Chtěli jsme zdolat
Vltavu od Vyššího
y
Brodu do Boršova (asi
(
6
km od Č. Budějovic). Ve Vyšším Brodě jsme
si tedy vyzvedli loďky, pádla, sudy a někteří
i vesty. První den směřovalo naše pádlování
do Rožmberka nad Vltavou. Po cestě nás
čekalo několik jezů. Pro jednu ze tří loděk
se hned ten první stal koupacím. Jinak se
nám po cestě nic zvláštního nepřihodilo.
V Rožmberku jsme přistáli v kempu, ve
kterém jsme pak přenocovali.
Následující den již nepršelo a tak na řadu
přišly opalovací krémy a po zbytek plavby se
na nás sluníčko skoro stále usmívalo. Další
naší zastávkou byl Č. Krumlov, kde jsme
se v místním kempu opět ubytovali – to
znamená postavili stany. A protože jsme
měli čas, tak jsme zašli na prohlídku města.
Večery jsme většinou trávili v kempovním
občerstvení, kde jsme častokrát hráli karty
a povídali si.
Třetí den pro jednu z loděk začal opět
koupáním, ale tentokrát to bylo
! OPĚT V KINĚ !
Vodáci jak mají být. (z leva) H. Neužilová, K. Kopeček, A. Marek,
L. Kopeček, R. Kopečková, M. Hájková a za objektivem kolemjdoucí
příjemné osvěžení. Při pádlování
jsme někteří vymýšleli hlouposti (např.:
podlívání). A protože v těchto místech byla
voda rychlejší, tak jsme dopluli až do Zlaté
Koruny.
Závěrečná část plavby směřovala do
Boršova. Zde jsme odevzdali naše loďky
a ostatní vodácké náčiní. Po té jsme se
přesunuli do místního kempu. A na zdar
našeho pádlování jsme se obdarovali večeří
místním hostinci. A následující den jsme jeli
domů.
Kdyby někdo z vás měl chuť, tak se příští
rok na nějakou tu vodu opět může jet.
Antonín Marek K
- ŘÍJEN téma: „Včera ráno přišla zubatá ...“
9. 10. Věčnost a den (1998) - Řecko/Fr.
16.30 režie: Theo Angelopulos
Nelehká cesta jednoho muže
v jeden den k sobě samému je
brilantní ukázkou subtilního díla
plného naděje a vznešenosti.
23. 10. Sedmá pečeť (1957) - Švédsko
16.30 režie: Ingmar Bergman
Středověká šachová partie
rytíře Blocka se Smrtí
s alegoricko - existenciální
rošádou zůstává uhrančivou až
do posledního tahu.
- LISTOPAD téma: Umělecký dokument
6. 11. Baraka - odyssea Země (1992)
16.30 režie: Ron Fricke (USA)
Působivé záběry z 24 zemí
zachycující tvář celé planety
v její různorodosti.
20. 11. Naqoyqatsi (2002)
16.30 režie: Godfrey Reggio (USA)
Spojení obrazu s hudbou Philipa
Glasse tentokrát v civilizačním
předělu zobrazujícím oslabení
moci přírody a bezprostřední
ohorožení moderní technikou.
vstupné pro člena klubu: 30,- Kč
vstupné pro ostatní: 50,- Kč
Sňatky - 08 / 2004
Hromadné foto táborníků z dvoudenního výletu na zastávce v Kaprounu
foto: h
řadě při bohoslužbě. Jakmile jsme na cestě k němu, roste v nás
pocit sebedůvěry jako postoje nikoli deklarovaného navenek, ale
pramenícího z vnitřní svobody. Díky tomu začínáme být nezávislí na
měřítku jak druhých, tak svého normativního superega.
Je vaše církev připravena přijmout moderní psychologii?
Většina jejích představitelů souhlasí s tím, že dobrou pastorační
práci je nutno zakládat na solidní psychologii, ale pořád i mezi nimi
najdeme vyložené odpůrce těchto postupů. Důvodem jejich odporu
bývá nejčastěji strach, že by se museli podívat na dno vlastní duše.
Jinak řečeno: existuje obava z narušení obrazu, který si o sobě
křesťané vytvořili?
Nechuť podívat se přímo a pravdivě na celou věc souvisí
s představou Boha. Pokud někdo poznal Boha jako trestajícího,
odsuzujícího a účtujícího, vytvoří si o něm obraz, který bude mít
destruktivní vliv na jeho svědomí. Takový člověk se bude bát pohledu
do sebe a nepřijme všechno, co v něm je. Bude se bát zklamání.
Přitom bolestné zklamání by ho mohlo osvobodit od iluzí, které si
o sobě udělal, a poskytlo by mu šanci, jak objevit své pravé já, novou
vitalitu, ryzost a obraz, který si o něm udělal Bůh.
Jaký je v té souvislosti pohled vaší církve na sexualitu?
Svatý Pavel říká (i s ohledem na sexualitu): „Všechno je dovoleno,
ale ne všechno je k většímu užitku“. Současná společnost pomocí
sexuality definuje takřka vše. Zajímavý je názor amerického psychologa
Kena Wilbera, který říká, že dnešní přílišné zdůrazňování sexuality
souvisí s tím, že se vytratil rozměr přesahu, transcendence
v Dačicích
Tomáš Novotný
- Jana Lahodná
v Kostelním Vydří
Lubomír Krátký
- Milena Cvrčková
Marcel Giger
- Alžběta Cardová
Jiří Michálek
- Kostadinka Stojanova Sandeva
Petr Meisner
- Jitka Škarková
Ing. Tomáš Mátl
- Radmila Kubešová
28. 8.
21. 8.
21. 8.
22. 8.
4. 9.
a že se tak ve chvíli,
kdy chybí skutečná
4. 9.
hloubka, stává sexualita
tím nejhlubším (chápáno
Křty - 08 / 2004
i duchovně), co se
v
Kostelním Vydří
momentálně nabízí.
1. 8.
Sigmund
Freud Lubomír Kopřiva, Hříšice
21. 8.
zastává
názor,
že Cyril Xavier Giger, Hong Kong
29. 8.
sexualita je faktorem, Ondřej Štěrba, Dolní Němčice
který zakládá a ustavuje
Pohřby - 08, 09 / 2004
kulturu jako takovou.
*1913
V duchovní život ji ale Marie Leitgebová, Hradišťko
*1950
lze proměnit jen tehdy, Jana Přibylová, Dačice
*1905
pokud
ji
chápeme Marie Kubátová, Dačice
*1934
laskavě, nepotlačujeme Marie Straková, Dačice
*1943
ji, přiznáme si, že Ludvík Marek, Dačice
*1926
k nám patří. Sexualitu Petr Churý, Dačice
přitom nelze zužovat Miroslava Nejedlá, Dačice
*1960
na pouhou pohlavnost,
protože i ona je touhou člověka přesáhnout se, vyrůst nad sebe
samého.
Jan Mazanec (novinář)
(11.09.2004, 11:07)
Jindra Hubková (překladatelka a grafička)
Celé znění článku v originální podobě si můžete také přečíst na: http http://respekt.inway.cz/
predplatne/index.php?sel_id=1601&sel_rocnik=2004&sel_cislo=37
(Přečtení článku on-line je
podmíněno registrací.)
kří L
26. 9. 2004 v Daèicích
Přečtěte si
Finský
spisovatel
Mika Waltari ve svých
historických románech
čerpá
nejen
z dějin
finských, ale také dějin
světových, k nim patří
i
román
Jeho
království.
Prostřednictvím
dopisů své milence Tulii
zde
římský
šlechtic
Marcus Manilius Mezentianus vypráví
o své cestě do Palestiny, která znamenala
obrat v jeho dosavadním životě, přijetí
křesťanství, příklon k prostotě a chudobě
a tím objevení nového smyslu života.
Tu jsem spatřil zahradníka, jak kráčí
zahradou, nadzvedává větve stromů a zkouší
rukou nezralé ovoce. Na sobě měl prostý
plášť s malými střapci a hlavu pokrytou před
úpalem slunce. Pomyslel jsem si, jestli snad
jsem ho neurazil, že jsem spal bez dovolení
v jeho zahradě, neboť Židé mají složité
zvyky a mnoho ještě o nich nevím. Proto
jsem rychle povstal, šel k němu, pozdravil
ho a řekl: „ Tvá zahrada je nádherná, ale
snad jsem tě nepohněval, když jsem si v ní
tady bez dovolení odpočinul.“ V té chvíli
jsem nechtěl ublížit nikomu na světě.
Obrátil ke mně svou tvář a usmál se
na mne vlídně. Věru, tak krásně se ještě
žádný, Žid na mne neusmál, na hladce
oholeného Římana. Avšak jeho slova mne
překvapila, neboť řekl něhyplným hlasem,
skoro cudným: „V mé zahradě je místa i pro
tebe, neboť tě znám.“
Snad špatně viděl a zmýlil se v osobě.
V údivu jsem řekl: „Nejsem Žid, což to
nevidíš? Jak mne můžeš znát?“
Odpověděl mi židovským tajemným
způsobem: „Znám své a moji znají mne.“
A rukou učinil pohyb, jako by mne
zval, abych šel za ním. Pomyslel jsem si,
že mi chce asi ukázat či nabídnout něco
jako hostitel, a šel jsem za ním ochotně.
Kráčel přede mnou, hodně kulhal, ačkoli
nebyl ještě starý. V ohybu cesty nadzvedl
opět větev ovocného stromu. Ruku měl
poraněnou, asi při práci. Šeredná rána na
zápěstí, ještě nezhojená. Když jsem to
spatřil, zastavil jsem se, jako by mne do
země vrazil, a mé údy mne nechtěly hodnou
chvíli poslouchat. Ještě jednou se na mne
podíval vědoucíma očima a vykročil na
cestu za příkrý svah.
(Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze, 1991)
h
M
Montserrat
Tiché tajemné to místo,
co všechno jen Ti chce dát,
skromně nás vždycky vítá kostelík Montserrat.
Skryté prosluněné Tvou září je stínem katedrál,
zde stánek vyvolil si pro sebe Ježíš Král.
R: Nikdo kolem Tebe vůbec netuší,
jaký pocit štěstí máš na duši,
jak se srdcem sladce rozlévá
i když bílá hlava umdlévá.
Dlívá ve skromném to stánku,
on touhu tvou dobře zná,
také matičku svojí za příklad všem dává.
Poutá nás svojí vlídnou tváří
v očích má snad i žal
klečíce u oltáře mnohé jsi sliboval.
Vlídné odlehlé to místo u srdce tě musí hřát,
skromně nás vždycky vítá kostelík Montserrat.
Svojí zde Tobě něžnou krásu
do vínku chce Ti dát,
zde ztrácíš pojem času
zas navracíš se rád.
Vážení čtenáři, vzhledem k tomu, že vycházíme jednou za dva měsíce, uveřejňujeme tentokrát dva
články od otce biskupa. Ten první nám došel, byť je starší, až nyní, protože v době vydání jsme měli
v redakci technické potíže, jak jistě víte.
maš
2. krok k rodině
Milí spolubratři,
máme za sebou šest měsíců roku, který v brněnské diecézi prožíváme jako Rok rodiny.
Využívám blížící se slavnosti sv. Cyrila a Metoděje, abychom se opět na chvíli zamysleli nad
tím, jak rodiny povzbudit.
Pro každou rodinu je učitelem, tmelem i světlem Boží slovo. Hovoří o tom, že Bůh
se vydává nám lidem v našich konkrétních situacích a potřebách. Pozorný čtenář Písma
a pozorný posluchač zvěstovaného slova vnímá Boží poselství, které směřuje do jeho
každodenního života.
Svatí Cyril a Metoděj byli povoláni přinést nám Boží slovo ve srozumitelném jazyku
a nabídli nám možnost, abychom v něm Bohu nejen naslouchali, ale také z něho žili. I dnes
jsou naše sestry a bratři povoláni ve svých rodinách k životu se slovem Božím a ze slova
Božího. Mají mu společně naslouchat, učit se o něm, hovořit s ním, a snažit se přijímat jeho
sílu do všech situací svého života, do jeho radostí i bolestí.
Tradičními formami kontaktu s Božím slovem je četba, vyprávění, rozjímání o něm,
modlitba nad ním, ale i vzájemné svědectví o životě s ním. Je realitou, že dnešní dospívající
děti jsou často schopny přijímat Boží slovo pouze jako zprostředkovanou zkušenost svých
rodičů...
Od svatých bratří ze Soluně se můžeme nechat znovu inspirovat jejich velkorysostí při
šíření Božího slova v nových podmínkách. Ani my bychom se v rodině a mezi rodinami neměli
bát zvěstovat Boží slovo novými formami a možnostmi – a být v tom vynalézaví. Tak třeba
v naší době moderních technologií a komunikačních možností je vhodné používat všechny
dostupné prostředky k častému styku se slovem Božím. Je možné číst a šířit dál biblická
čtení, která jsou rozesílána elektronickou poštou, posílat biblické citáty jako „esemesky“
a podobně. Nebojme se hlásit k Bohu i těmito způsoby. Svatý otec Jan Pavel II. věnoval v roce
2002 celý list k 36. světovému dni sdělovacích prostředků internetu a možnosti jeho využití
k evangelizaci.
Proč je potřeba, aby nás slovo Boží přímo fyzicky obklopovalo? Protože Boží slovo je
vyjádřením Božího pohledu na skutečnost, v níž se nacházíme. Usilujeme-li o to, aby na
nás Stvořitelovo slovo tvořivě působilo, povede nás v našem životě s Bohem, a to i v životě
společenství, i v manželství a v rodině.
Za to se modlím.
Váš biskup Vojtěch
Co odpoví ?
Profil
Jiří
Chládek
1942
ženatý, 2 děti
Uměleckoprůmyslová
škola v Uh.
Hradišti
zaměstnání: dnes v důchodu
dříve prům.
grafik
záliby: kresby
a malby,
vaření francouzská
kuchyně,
zahrada, pes
jméno:
příjmení:
ročník:
stav:
vzdělání:
„Dobře darovat je mnohem lepší než špatně prodat.“
„Nyní konečně dělám to, co mě baví.“
Pro toto číslo nám poskytl rozhovor umělec,
vystudovaný sochař, autor mnoha kreseb a grafik,
novoročenek či firemních značek, pan Jiří Chládek
starší. Do roku 1990 pracoval jako grafik v Centropenu,
kde ale nebyl tím, kým je - tedy svobodným tvořivým
umělcem. Dnes také soukromě připravuje uchazeče
o studium na umělecké školy.
Co nám povíte o rodině, v níž jste vyrostl?
Když jsem se narodil, byl otec nasazen v Reichu. Ke
konci války utekl a schovával se s kamarády po lesích.
Mé první setkání s ním byl šok, protože vypadal „jako
loupežník.“ Maminka byla hodná, měla s námi velkou
trpělivost. Původem byla z Prahy, pak se přestěhovala
do mého rodiště, do Letohradu. Přála si studovat malbu,
avšak pak přišla válka a vdala se. Byla tedy ráda, že
jsem šel v jejích šlépějích. Mám staršího a mladšího
bratra. Doma mi říkali „Jirka-postrach rodiny“. Sice
jsem myslel vše dobře, ale většinou to špatně dopadlo.
A jak jste se dostal nakonec do Dačic?
Jako student jsem otci pomáhal jako přidavač na
stavbách. Když jsem si vydělal pár korun, vzal jsem
spacák a jezdil autostopem po republice. Jeden můj
spolužák říkal: „Když pojedeš na Telč, musíš tam přijet
v podvečer, když nad podloubím zapadá slunce. To je
zážitek a když to uvidíš, ještě se tam vrátíš.“ A cestou
mezi Telčí a Slavonicemi jsou Dačice, tak jsem tu
zůstal.
Jakou školu jste vystudoval? Bylo těžké se tam dostat?
V roce 1967 jsem vystudoval Uměleckoprůmyslovou
školu v Uherském Hradišti s původním sídlem ve Zlíně,
obor sochařství. Učili zde velmi dobří kantoři. Ale
přijetí na školu byl horor. O studium usilovalo 250
uchazečů, z nichž vybrali 40.
Za dva měsíce jich pak u pohovoru ještě deset
vyhodili. U prvních zkoušek, talentovek, byli kantoři
a u pohovoru to bylo jako u tribunálu. Šest kantorů
sedělo v řadě a muselo už být zticha a proti nim
seděl předseda JZD, tajemník OV KSČ … Tajemník se
mě zeptal: „Tak nám soudruhu řekněte, proč je málo
26. 9. 2004 v Daèicích
3. krok k rodině
Milí bratři,
jak jsem slíbil, naše třetí zastavení
v Roce rodiny je časově orientováno ke
svátku svaté Ludmily. Ne náhodou. Tentokrát
bude toto zamyšlení patřit těm nejstarším
v rodině, tedy babičkám a dědečkům,
kterým dnešní slovník přidělil slovo „senioři.“
Jejich věk, životní zkušenosti i postavení
v rodině mají pro životy jejich nejbližších
i celé společnosti velký význam.
Když mluvíme o rodině se zřetelem na
život seniorů, často slyšíme nářky té nejstarší
generace, že jim v dnešní společnosti
chybějí vzory pro napodobování.
Něco podobného jistě prožívala i naše
světice svatá Ludmila. Přesto právě ve
věku, kdy už nemohla uplatňovat svou
vladařskou nebo rodičovskou moc, dokázala
do výchovy svého vnuka Václava vtělit
všechnu svou moudrost, víru, zbožnost
i předpoklady pro pochopení doby.
Také role babiček a dědečků dneška,
a nemyslím jen ty skutečné, kteří vychovali
děti, myslím všechny, kteří plně prožili svůj
život, jsou pro nás nenahraditelné. Nabízejí
možnost přiblížit se ke Kristu věrností
života v bolesti, osamocení, nejistotě
a v modlitbách provázet všechny, které
každý nosí ve svém srdci, bez nároku na
jejich ocenění či vděčnost. Tím nám mohou
prarodiče sloužit jako vzor, který máme
jednou přijmout za svůj.
Není však jednoduché
přijmout
pocit zbytečnosti a beznaděje, který
často přichází se ztrátou místa nebo
s ukončením zaměstnání, není samozřejmé
hned najít nový vztah vůči dospělým
a osamostatňujícím se dětem,
není
snadné vyrovnat se s postupným ubýváním
fyzických i psychických sil. K tomu všemu
však lze nalézt sílu v životě z víry a v životě
uprostřed společenství církve. Správně
prožívaný život člověka odevzdanému do
rukou láskyplného Boha nedovolí, abychom
ztratili zájem o život kolem nás. I v tomto
věku lze zahlédnout příležitost jak se
uplatnit, jak nabídnout čas a pozornost
každému, kdo potřebuje.
Sled svátku svatých Ludmily a Václava
ukazuje, jak může být plodné, když se čas
a porozumění věnuje vlastním vnoučatům
nebo těm, k nimž takový vztah budujeme.
Senioři jsou nezastupitelní také jako
zprostředkovatelé zkušenosti dítěte s Boží
bezvýhradnou láskou. Rodičovská láska
je aktivní, starající se, vychovávající
i usměrňující. Prarodičovská láska je
naslouchající, přijímající, skromná. Senior
není již tak závislý na společenském
ohodnocení, dívá se na věci s větším
odstupem. Svého poslání se senior zhostí
tím lépe, čím výrazněji je jeho život protkán
modlitbou. Modlitba dává sílu k odpuštění
i k neustálému obnovování životního
optimismu.
Modlitba
dává
sílu
k překonávání úskalí i osamocenosti
v osobním životě.
Kardinál Tomášek řekl, že stárnout
znamená zrát k věčnému mládí v Bohu.
V žalmu 92 se zpívá: „Spravedlivý roste jako
palma, rozrůstá se jako libanonský cedr.
Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni,
kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě
v šedinách ponesou plody, zůstanou statní
a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý,
skála má, a podlosti v něm není!“. (Ž 92,13-16)
Přeji nám všem, abychom nikdy
nepřestali
s vděčností
přijímat
naše
prarodiče a s láskou a úctou jim prokazovat
vděčnost za vše, čím provázeli a provázejí
naše životní cesty.
Všem, dnes zvláště seniorům, ze srdce
žehná
Váš biskup Vojtěch
zdroj: Ing. M. Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského
Krása Božího stvoření kolem nás, foto: maš
vepřového masa.“ Doma mi řekli, ať mluvím pravdu, tak to podle
křesťanství lidem vyvracet a vidí to po svém -tedy jako zábavu a ne
toho dopadlo.Tajemník zavrtěl hlavou a řekl, že nemám pravdu. pokání a zamyšlení. Třetí část bude „Až nás půjdou milióny“.
Věděl jsem tedy, že mě na umění nevezmou. Příští rok jsem zkoušky
Inspirují Vás i cizí země a cestování?
dělal znovu a u pohovoru byli zase jiní tajemníci. Zeptali se mě, co
Rád cestuji, hlavně tam, kde je tepleji - do Itálie, Francie
mě zaujalo v dnešních novinách. Stávka horníků a dopravců ve a také jsem byl dvakrát soukromě se skicákem v Turecku. Byl to
Francii mě zachránila. Šéf ateliéru mi řekl, ať si koupím bílé pláště pro mě zážitek, protože jsem chodil i tam, kde se turisté bojí.
a že mi dají vědět písemně.
V Istanbulu je čtvrť s rozbořenými domy
Učil nás tam soukromě také jeden kantor
a lidmi bydlícími na černo. Na okraji
subjektivní chápání barev a mě to hodně bavilo.
jsou vojáci s neprůstřelnými vestami
Chtěl, abychom mu namalovali své barevné
a automaty. Mávali na mě, abych tam
portréty a ať se nepodepisujeme. Vrátil se
raději nechodil, ale já jsem to ignoroval.
a bral je jeden po druhém a všechny uhodl.
Když jsem došel na hotel, měl jsem
Hodilo se mi to, když jsem dělal v 70. letech
radost, že jsem to prošel bez úhony.
semináře pro učitele zvláštních škol, kteří chtěli
Istanbul mě okouzluje pro svůj svérázný
vědět, jestli žáci do té školy patří. Jsem vlastně
vzhled a svoji atmosféru.
tak trochu i psycholog.
Jaké jste například měl výstavy a co
Co bylo na základní škole Vaším postrachem?
chystáte do budoucna?
Byla to matematika, fyzika a chemie. Bavila
První byla roku 1968 v J. Hradci,
mě literatura, přírodopis, zeměpis, dějepis
v Dačicích to bylo roku 76. Před třemi
a samozřejmě výtvarná výchova, z níž jsem
lety proběhla v Turecku mezinárodní
jednou dokonce měl i čtyřku na vysvědčení. Ne že bych neuměl soutěž, kde jsem měl jeden obraz, který je nyní v galerii v Izmiru,
kreslit, ale spolužáci škemrali: „Dej mi to, já to neumím.“ A tak což je úspěch. Z výstavy v galerii Špejchar šla tři díla do Austrálie.
jsem měl více prací neodevzdaných než odevzdaných.
Něco se nachází v Kanadě, ve Francii či Holandsku u soukromých
Co nejraději kreslíte, když se sochařině nevěnujete? Ve sběratelů. V Dačicích v muzeu pořádám od 7. listopadu výstavu
kterém období?
„Výběr z díla“, kde budu mít asi deset olejomaleb a jinak převážně
Řadu roků jsem kreslil tuší zákoutí, kresby, grafiky hlavně nové věci. Jste všichni srdečně zváni.
v Dačicích a okolí. Mám archiv původních chaloupek a otlučených Sportoval jste také?
domů, na nichž jsou vidět stopy času, doteky rukou i znak
V mládí ano, bavila mě kanoistika a vodní turistika. Sportoval
pomíjivosti. Nyní jsem se vrátil k barvám, protože těch domečků už jsem i závodně a tehdy nikdo nevěděl, že jsem měl chatrné srdce
bylo moc. Jeden můj kamarád mi řekl: „Nech už těch realistických s minimálním pulsem. Někdy jsem v zimě plaval v ledové tříšti.
kulturních památek a dělej to, co jsi ty.“V přírodě nekreslím v létě, Tyto tepelné šoky a námaha mi vlastně zachránily život, protože
nemám rád přehnaně zelenou barvu. Z období mám rád předjaří jsem srdce vytrénoval. Zátopek to měl také. Ostatní byli unaveni,
a podzim.
ale jeho srdce mělo ještě rezervu.
Jednou jsme byli po svatořečení Anežky s otcem Josefem ve A co Vaše děti? Není syn také po Vás?
Vatikánu, kde pro nás sloužil mši biskup Škarvada. Věnoval jsem mu
Ano, také studoval sochařinu v Českém Krumlově na Uměleckokresbu Lidéřovického kostelíku. (viz obrázek)
průmyslové škole sv. Anežky České, založené po revoluci.Má
Jak propojujete víru s uměním?
obchůdek s koberci, nábytkem a keramikou. Tvoří tak, jak jsem
Víra je pro mě dost podstatná. Člověk musí věřit. Pracuji nyní
to dělával já, když jsem byl v Centropenu, tedy ve volném čase.
na jednom triptychu. První část bude „Exodus“, druhá „Golgota“, Dcera studovala v Olomouci historii s archivnictvím a pracuje
kde jsou tři kříže a pod nimi lidové veselice - nakupování, párek v archivu v Jindřichově Hradci.
v rohlíku, jásání nad ukřižováním. Jsou lidé, kteří dnes dovedou
Děkuji Vám za rozhovor.
aš N
zdroj foto: Jiří Chládek (redakčně upraveno)
26. 9. 2004 v Daèicích
rozumy
Srdce vždy kráčí po cestě, z
níž nás rozum zrazuje.
H. Bergson
Všechno má svou krásu, ale
Konfucius
ne každý ji vidí.
Strach je nejstarším
nástrojem moci.
Hra na schovku
Pokud vybarvíš hnědě políčka, která jsou
dělitelná číslem 3, najdeš schované zvířátko.
Hlavolam
Zkus tento tvar obkreslit jedním tahem tak, abys
každou čáru obtáhl jen jednou.
N. N.
Šťastný je, kdo zná člověka,
o němž může říci: „Jsem
rád, že existuje.“ A. L. Balling
Nikdo nemá tolik rádců jako
ten, kdo má Bibli. P. Kosorin
Čím je církevní periodikum
pravověrnější, tím méně je
Murphyho zákony
čtené.
vtipy
Obrázková přísloví
Na začátku bohoslužby
se
do
kostela
vloudí
kočka.
Projde
mezi
lavicemi až dopředu, kde
ji
odchytí
ministranti
a vynesou z kostela. Kněz
to komentuje slovy: „I ta
kočička přišla do kostela
včas, což mnozí věřící
nedokážou!“
„A taky jsem řekl tchyni,
co si o ní myslím,“ vyznává
muž ve zpovědi. „Ale tady
hovoříme o tvých chybách,
drahý
synu“,
přeruší
jej
zpovědník,
„nikoli
o hrdinských činech.“
Poznáš na obrázcích dvě česká přísloví?
Ve sportovním klubu
Na vrchním obrázku je jedenáct sportovců v akci, na spodním obrázku jejich sportovní náčiní a potřeby.
Vyhledej páry, které patří k sobě (písmena a číslice). Kdo zůstane bez sportovního náčiní?
Tatínek připravuje děti
na Velikonoce. „A na Bílou
sobotu půjdeme před kostel,
rozdělá se oheň a kněz
jej požehná.“ „Výborně“,
zajásal Martínek. „Tak to si
vezmeme s sebou buřty!“
Farář jde na nové
působiště a oznamuje to
farníkům
slovy:
„Zítra
odcházím. Přijde nový kněz,
abyste mohli pomlouvat
zase chvíli někoho jiného!“
Student
se
zamyslí
a povídá: „Tak docent
Voráček se prohlašuje za
ateistu a přitom, když mě
zkoušel, tak při každé mé
odpovědi obracel oči v sloup
a říkal Pane Bože!“
Jeden
z důchodců
pozoruje opravu kostelní
věže.
„To
je
pěkné,
i sochu dali nahoru na věž!“
Ale po několika minutách
zklamaně pronesl: „Ale né,
to bude asi klempíř, teď se
to pohnulo.“
V církevním periodiku
se objevil inzerát: Prodám
hever o nosnosti 2 tuny. Zn.:
K pozvednutí mysli.
ŘEŠENÍ
Obrázková
Hlavolam: viz obrázek
Hra na schovku: schovaným zvířátkem je veverka
přísloví: 1. Jablko nepadá daleko od stromu; 2. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu,
Ve sportovním klubu: A 9, B 2, C 8, D 4, E 7, F 3, G 10, H 1, J 6, K5;
až se ucho utrhne
bez náčiní zůstal golfista
Konal se pohřeb. Jeden
z pozůstalých se nakloní ke
knězi a říká: „Nekropte ji
přece tolik, ať neobživne!“