ROSS magazín č. 3/2012 ke stažení zde

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
3
č íslo
M A G AZ ÍN
REPORTÁŽ: Zprostředkovaně
děláme radost malým dětem
ROZHOVOR: Pavel Jajtner: Hledej pomocnou
ruku na konci své pravice
PROJEKTY: Fotovoltaická elektrárna
Havlíčkův Brod, Bazén Žďár nad Sázavou,
Protipovodňová hráz Mělník,
Střední uměleckoprůmyslová škola Helenín,
Hotelový resort Maledivy
12
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Milí kolegové, přátelé,
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
reportáž
předně vás chci pozdravit, popřát hezké
léto a neméně hezkou dovolenou. Opět
se dostáváme do situace, že na každém
z nás leží velká odpovědnost. Krize zasáhla naše obory značným způsobem a já
chci poděkovat všem, kteří jsou plně loajální a odhodlaní něco obětovat pro fungování a další expanzi naší společnosti.
Zprostředkovaně děláme radost malým dětem ........................................... 2/3
ROZHOVOR
Pavel Jajtner: Hledej pomocnou ruku na konci své pravice ..................... 4/5
ROSS aktuálně
Fotovoltaická elektrárna Havlíčkův Brod,
Bazén Žďár nad Sázavou, Protipovodňová hráz Mělník ................................. 6
Když se porozhlédnu kolem sebe, připadám si jako v převráceném světě.
Odboráři neustále kritizují Vládu a její reformy. Přiznávám, nedivím se jim. Kladu
si ale otázku, zda lze šetřit bez nutnosti razantních škrtů, které se dotknou všech.
Do médií se ale dostávají zprávy o nadstandardních odměnách státních úředníků
a to není dobré.
ROSS aktuálně
Střední uměleckoprůmyslová škola Helenín,
Hotelový resort Maledivy, Úspěch projektantů.................................................. 7
ROZHOVOR
Roman Fiala: Na svých synech vidím, jak čas neúprosně letí ........................ 8
Stejně tak se podivuji nad některými kroky havlíčkobrodské radnice. Na mysli
mám především pořádání či nepořádání kulturního léta. Jistě vám neuniklo, že
pro kulturu mám určitou slabost a naše firma je významným sponzorem neziskové
organizace Havlíčkobrodská, která pro město pořádá kulturní akce napříč všemi
žánry. Pořadatelem kulturního léta se ale nestala, protože si jí někteří zastupitelé
spojili s námi a tím pádem s pivovarem v Chotěboři a projevil se jejich patriotismus
a vztah k místnímu konkurenčnímu pivovaru. Nakonec asi nejde o kulturu, ale
o pivo. K mému překvapení je struktura letos pořádaných akcí téměř okopírovaná
od loňských, které pořádala Havlíčkobrodská. Dále to komentovat nechci.
HISTORIE
Dostává se vám do rukou v pořadí šestnácté číslo magazínu. Doufám, že vás i vaše
blízké jeho obsah zajímá. Najdete tam informace o aktuálních zakázkách, našich
zahraničních aktivitách i pár zajímavostí. Osobně si rád přečtu články z historie,
tentokrát o slavném brodském podnikateli, mecenáši a místním politikovi Vojtěchu
Weidenhofferovi. Aniž bych ho chtěl jakkoli glorifikovat, domnívám se, že to byl
člověk spravedlivý a nesmírně obětavý. Obávám se, že by asi kroutil hlavou nad
úrovní dnešní politiky a to na všech úrovních.
VIETNAM
Nicméně, zůstaňme v realitě dnešní doby, čekají nás složité měsíce, musíme
sehnat dostatek kvalitních zakázek, abychom se nejenom udrželi ve své pozici,
ale abychom rostli. Pojďme do toho společně a s nasazením.
UŽITEČNÉ
Vojtěch Weidenhoffer – Brod je mu dodnes za mnohé vděčný .................... 9
ROZHOVOR
Miroslav Kratochvíl: Nejlépe jsem se najedl v Číně ........................................ 10
VĚRNÍ ROSSU
Josef Janovec, Jaroslav Dymák, Petr Blažek, Eva Dvořáková .................... 11
SLOVENSKO
Belianské Tatry – územie bez turistov ............................................................... 12
Komunistická země s relativně demokratickými pravidly ............................ 13
ROSS PODPORUJE
Třetí firemní dobrovolnictví v Modletíně ............................................................ 14
POZVÁNKY
Pojďte s námi za kulturou a pivem do Chotěboře ........................................... 15
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka .......................................... 16
Přeji vám příjemné letní dny!
Roman Stryk – generální ředitel
ROSS magazín
Vydává: Vychází:
Redakce: Redakční rada: ROSS Holding a. s., Jihlavská 893, 580 01 Havlíčkův Brod
čtvrtletně
Radek Hrubý (rah)
Petr Jaroš, Zdena Stryková, Jana Blažková, Ladislav Melicherčík
Číslo 3/2012, datum vydání: 1. 7. 2012
ROSS magazín je zapsaný v evidenci Ministerstva kultury pod číslem MK ČR E 18427
Na obálce: Ing. Jaroslav Andrle
Grafická úprava: David Voborský, AŇO Agency, s.r.o.
Kontakt: [email protected]
REPORTÁŽ:
Zprostředkovaně děláme radost malým dětem
Několik „nej“ doprovází zakázku pro dánský koncern LEGO. ROSS Holding se významně podílel na stavbě
nových výrobních a skladovacích hal. Za zhruba půl roku se manažerům a technikům společnosti podařilo
zrealizovat elektroinstalace v objemu kolem sta milionů korun. Vše se odehrávalo v průmyslové oblasti
v Kladně, kde se legendární plastové stavebnice vyrábějí. Dnes je hotová v pořadí druhá etapa a vše
funguje tak, jak má.
zajišťuje kompletní elektroinstalace
a mimo jiné i venkovní rozvody. „Začínáme venku, kde jsou klasické rozvody
a venkovní osvětlení. Po propojení vysokonapěťové části pokračujeme dovnitř,
zde se pohybujeme v prostředí výrobních hal. Součástí dodávky jsou rovněž
trafostanice a naftový agregát,“ jmenuje
technik ROSSu Roman Hybášek, který
má za úkol především koordinaci prací.
„Musí nám to navazovat s přesností stroje, jinak to nejsme schopni zvládnout,“
usmívá se a věří, že se dílo podaří.
Na staveniště do Kladna poprvé přijíždím na konci února. Vidím před sebou
čtyři obrovské průmyslové haly, jednu
skladovou a také novou administrativní
budovu. Dozvídám se, že dánský výrobce
stavebnic nemá příliš mnoho takových
továren a kupodivu neexpanduje do Číny,
jak je zvykem u ostatních. „Jedna továrna je tady v Kladně, další v Maďarsku
a Mexiku a dvě jsou v domovském Dánsku. Z těchto kapacit zásobují celý svět,“
vítá mě projektový manažer společnosti
ROSS Holding Libor Zelenka, který také
celou akci řídí. „Pro mě osobně to je zatím největší akce. Za velmi krátkou dobu
musíme stihnout obrovské množství práce. Pochopitelně, najali jsme si subdodavatele. Za normálních okolností bychom
půl roku dělali jednu halu, tady musíme
stihnout čtyři a k tomu sklad a administrativu,“ dodává.
Generálním dodavatelem stavby pro
LEGO je Metrostav, divize III, ROSS
2 / Reportáž
Podle Libora Zelenky jde o standardní
elektroinstalace, ale nacházíme společně dvě zajímavosti. Jednak se LEGO prezentuje jako firma s důrazem na ekologii,
proto jsou téměř všude použita svítidla
s pohybovými čidly. Druhá zajímavost je
ryze praktická. „Mají tady velké množství retenčních nádrží na dešťovou vodu.
Když totiž začne pršet na tak obrovský
průmyslový areál, kde je minimum zasakovacího prostoru, kanalizace vodu těžko
pojme. Proto jsou v pravidelných odstupech umístěny zmiňované nádrže. My
jsme s nimi přišli do styku kvůli potřebné elektřině pro obsluhu automatických
čerpadel,“ vysvětluje Zelenka a pokračuje: „Celý areál má asi 44 hektarů a to
je jenom nová část. Při kontrolním dnu
jsem slyšel, že chtějí zaměstnat přes tisíc
nových lidí, což je pro někdejší hornické
a hutnické město jistě dobrá zpráva.“
Společně s Liborem Zelenkou a Romanem Hybáškem míříme do dalších výrobních hal. „Vidíte sám, že to jsou obrovské
prostory, kam přijdou namontovat výrobní stroje. Naše práce začíná venku a končí právě tady, kam se připojí soustavy mašin,“ ukazuje Hybášek. Všechny výrobní
prostory, včetně těch původních, jsou
vzájemně propojeny, aby mohli lidé volně
pendlovat z jednoho provozu do druhé-
ho. „Je to zajímavý a důmyslný systém.
Když bude pršet, nepotřebují deštník,“
dodává s úsměvem technik. Součástí
první a druhé etapy elektroinstalací je
také skladovací hala.
Má druhá návštěva Kladna proběhla
během června. Haly jsou hotové, v prostorách, kde koukaly dráty, jsou výrobní
stroje a jen pozoruji nekončící cvrkot.
„Máme za sebou dvě etapy, prostory
jsou předběžně užívány od dubna, kolaudace je na konci měsíce. Bylo to
náročné, ale stihli jsme to,“ oddychl si
manažer. „Aktuálně pracujeme na třetí
etapě zakázky – elektroinstalaci v dalším skladu. Oproti těm předchozím se
jedná o docela malou halu, kde bude
podobný zakládací systém. Je to obyčejný hangár se spoustou železa,“ popisuje
Libor Zelenka, pro kterého, jak už bylo
řečeno, končí zatím největší zakázka
za dobu jeho práce v ROSSu. „Bylo
to opravdu náročné, termíny jsme ale
stihli, což je podstatné. Chci poděkovat
celému týmu za výbornou spolupráci.
Doufám, že to bude dobrá reference pro
další podobné akce,“ přeje si projektový
manažer Libor Zelenka. V pořadí třetí
etapa továrny LEGO v Kladně je v plánu
během letních prázdnin.
Výši celkové investice do kladenských
provozů LEGO neoznámilo, v médiích se
ale spekuluje o částce přes jednu miliardu korun, ze které sto milionů takříkajíc
ukrojil ROSS za popisované elektroinstalace. Výrobky z Kladna mají směřovat
především na evropský trh.
Společnost LEGO vznikla na počátku
30. let minulého století, původně jako výrobce dřevěných hraček, po celém světě
ji ale proslavily plastové kostičky různých
velikostí určené pro všechny věkové skupiny malých stavitelů. Na začátku stál
Ole Kirk Christiansen, dnes značka patří
jeho vnukovi Kjeldu Kirku Christiansenovi. Firma trží i za licenční poplatky z počítačových her. V České republice působí
od roku 2000. Fabriku v Kladně původně provozovala singapurská společnost
Flextronics. Později ji ale převzal zpět
dánský gigant. Jen tak mimochodem
název LEGO vychází ze dvou dánských
slov – leg godt, což v překladu do češtiny
znamená dobře si hraj.
(rah)
Legendární
stavebnice LEGO
se vyrábějí jen na
čtyřech místech
na světě, ROSS
se významně
podílel na stavbě
továrny v České
republice.
Zdroj: www.lego.com
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
PAVEL JAJTNER
Hledej pomocnou ruku na konci své pravice
Čtyřiašedesátiletý Pavel Jajtner žije v Přibyslavi a jak sám říká užívá si osmi vnoučat a svobody
pracovat, protože už nemusí. Má velikou rodinu, s manželkou Ludmilou vychovali čtyři děti. Patnáct
let strávil v diplomatických službách České republiky. Od roku 1993 byl velvyslancem v Rakousku,
následovalo Maroko a nakonec Svatý stolec ve Vatikánu. Dnes pravidelně komentuje politické dění
na rádiu Proglas a příležitostně vystupuje v České televizi a televizi NOE. Pavel Jajtner vystudoval
elektrotechniku na vysoké škole a kdysi pracoval mimo jiné jako konstruktér mobilních radiostanic.
hodiny diplomatických řečí. Tuto zbraň
jsem tedy vůbec použít nemohl (smích).
A potom s Rakouskem jsme sousedé,
víme o sobě hodně a takové vztahy jsou
vždy s větší amplitudou než vztahy s jinými státy. Mojí výhodou bylo mé původní
vzdělání, nová porevoluční česká diplomacie měla úkoly především v ekonomické oblasti a tam se mi velmi dobře dařilo.
A také pár dobrých rad – nic nepředstírat, být sám sebou a když nevím, tak to
přiznat.
Mám vás oslovovat Vaše
excelence, nebo už jí nejste?
Mě to netěšilo ani když jsem jí byl a zvlášť
z úst některých lidí jsem to bral spíš jako
ironii. Raději se tomu vyhneme.
Jak jste se dostal
do diplomatických kruhů?
V roce 1992 jsem byl místopředsedou
Federálního shromáždění a tam byla celá
řada lidí, kteří mě znali blíže a věděli, že
ovládám některé jazyky, zejména němčinu, angličtinu a francouzštinu. Doporučili
mě tehdejšímu ministru mezinárodních
vztahů České republiky Josefu Zielenco-
4 / Rozhovor
vi a krátce poté, co Federální shromáždění ukončilo svou činnost, jsem dostal
pozvání na osobní schůzku s panem ministrem. 1. dubna 1993 jsem nastoupil
na ministerstvo a připravoval se na práci
diplomata.
Vaše první mise byla v Rakousku. Jaké to bylo najednou se probudit ve Vídni jako velvyslanec?
Bylo to těžké z několika důvodů. Přede
mnou tam byla Magda Vašáryová, což
je okouzlující dáma. Později mi řekla, že
když něco nevěděla, začala se usmívat.
Jeden úsměv ženy je prý víc než dvě
Dokázal byste v některé zemi,
kde jste působil, trvale žít?
V Rakousku určitě, zvlášť v Dolním Rakousku. Je tam podobná krajina a lidé
s téměř stejnou mentalitou. Navíc padly
hranice. Maroko, to je jiná, jde samozřejmě o islámský stát s velmi vyhrocenými
sociálními rozdíly. Jsou tam lidé strašně
chudí a strašně bohatí. Po celou dobu
jsem měl jakýsi pocit viny, že mám automobil, co jíst, co na sebe a podobně.
V Maroku tedy asi ne. Na druhou stranu
když odmyslím tu sociální stránku, klimaticky a po stránce přírody je to země
naprosto unikátní.
Dá se vaše ekonomická bilance
v Rakousku srovnat s Marokem?
Rakousko je stát podobně strukturovaný
jako my a jeho průmysl je orientovaný na
export, čili růst českého exportu procentuelně nebyl tak výrazný. V Maroku jsme
ale dosáhli sta procent. V roce 1999,
v době mého příchodu, byl obrat českých
firem v Maroku deset milionů dolarů, o čtyři roky později dvacet. Největší úspěch má
Škoda, která se prosadila na marockém
trhu. V Maroku je ale ještě větší korupce
než u nás. Dlouze bych mohl hovořit o zakázkách, které jsme nezískali jen proto, že
české firmy nebyly ochotné uplácet. Šlo
například o zakázky na osobní železniční
vagóny nebo armádní vozidla Tatra.
A co Vatikán?
Skončil jsem v Maroku a nikdo mi neřekl,
co bude dál. V naší diplomacii totiž neexistuje žádný kariérní postup, jako třeba
v Rakousku. U nás jsou stálé politické
ingerence, vysloužilí politici se snaží dostat do diplomacie. Zpět ale k Vatikánu.
V roce 2002 byly volby a na klíčové posty se dostali lidé, kteří mě dokázali prosadit na velvyslanecký post. Předtím tam
byl Martin Stropnický.
Jak se žije velvyslanci
v nejmenším státu na světě?
Nutno říci, že samotné velvyslanectví je
v Římě. Ekonomická stránka věci je zanedbatelná, značný důraz je kladen na
ceremoniál, musíte absolvovat spousty
bohoslužeb. Vatikán si zakládá na tom, že
je duchovní velmocí a řada státníků, nevyjímaje ty naše, chce Vatikán navštívit.
Hodně práce tak zaberou přípravy, ať už
jde o poslanecké výlety a jinak to nazvat
nemohu nebo návštěvy státní, kde se
jedná o důležitých věcech. Musíme ještě
rozlišit dvě věci – Vatikán a Svatý stolec.
Vatikán je v podstatě infrastruktura, kde
papež vládne proto, aby nebyl ovládán.
Svatý stolec je nevyšší orgán katolické
církve. Vatikán by nemusel Českou republiku zajímat, je to spíš turistická a filatelistická rarita. Zajímá ji ale Svatý stolec,
protože to je agenda více než miliardy
katolíků po celém světě. A dobré vztahy s Vatikánem znamenají dobré vztahy
s ostatními státy.
A vatikánská diplomacie?
To je software, to je takové jemné, protokolární, samé konference a také různé
výstupy. Posláním diplomacie je informovat, velvyslanec tak má za úkol sledovat
veškeré dění nejenom kolem samotného
papeže, ale i na jeho ministerstvech, kterým se říká dicasteria. To vše by mohlo
naši vládu a úřady zajímat.
Kolikrát se český velvyslanec
dostane přímo k papeži?
To je vzácné. Měl jsem to štěstí, že kardinála Josepha Ratzingera, nynějšího
papeže Benedikta XVI., jsem znal ještě
před jeho zvolením. Stál tehdy v čele dicasteria pro nauku víry. Když se stal papežem, styky jsou velmi omezené. Kromě
novoročního přijetí se jedná o státní návštěvy, kde má právo na setkání premiér,
prezident a ministr zahraničí. Vždy jsem
je k papeži doprovázel. A potom jsou to
generální audience párkrát v roce, třeba
při návštěvách nižších politiků.
lal a zpět ho vzít nemohu. Třeba bych se
býval mohl živit jako elektroinženýr, mohl
jsem podnikat, osud tomu ale chtěl jinak.
V současné době píšete
politické komentáře do vysílání
rádia Proglas. Je podle vás stále
co komentovat?
Pořád ano, ale trápí mě množství toho negativního a navíc mám pocit, že už jsem
všechno podstatné řekl. Nejspíš marně
a to mě frustruje. Nekonáme, co máme
konat, raději reptáme a málo hledáme
pomocnou ruku na konci své pravice.
Proto uvažuji o tom, že si na hrob nechám vytesat nápis „všechno jsem vám
řekl“, jako Herbert George Wells. Slavný spisovatel sci-fi to snad má na hrobě
doplněno slůvkem „volové“. To vynechám.
(rah)
Pavel Jajtner
působil jako
diplomat ve třech
kulturně rozdílných zemích.
Nejzajímavější
je pochopitelně
Vatikán.
Neříkal jste si někdy, že by vám
bylo nejlépe jako konstruktérovi
mobilních radiostanic?
No (smích)! Ale od doby, kdy jsem se
tím zabýval, tedy od 70. let obor značně pokročil. Ale rozhodně ten krok, kdy
jsem se v roce 1989 nechal přemluvit
pro vstup na politickou půdu, jsem uděRozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Fotovoltaická elektrárna
Havlíčkův Brod
Na střeše autosalónu Hyundai v Havlíčkově Brodě roste foltovoltaická, tedy
sluneční elektrárna. ROSS Holding je
dodavatelem celé elektrárny včetně přípojek. „Jsou to v podstatě tři samostatné
trum na břehu Pilské nádrže pár stovek
metrů za městem.
Nicméně v roce 2005 se zrodila první
myšlenka rekonstrukce stávajícího bazénu na moderní aquapark, která se také
poslední dva roky realizuje. Jedná se
o akci za více než sto milionů korun.
ROSS Holding se na stavbě podílí jako
subdodavatel systému měření a regulace. „Dodáváme kompletní řízení bazénové technologie. Sledujeme průtoky i ve
spojitosti s dopouštěním, teplotu vody,
ovládáme systémy čerpadel včetně čerpadel pro různé vodní atrakce,“ popisuje
celou akci manažer realizačního týmu Jiří
Zlata. „Hlídáme také správnou cirkulaci vody, dávkujeme chemii a v poslední
řadě regulujeme vzduchotechnické jednotky, které se starají o správné klima.
To vše pomocí sofistikovaného řídícího
systému“ doplnil Zlata.
elektrárny každá o výkonu 30 kilowatt,“
vysvětlil Martin Vraný, který se ze strany ROSSu o zakázku stará. „Elektrárny
Pracují v režimu zelených bonusů – vyrobenou energii tedy nejprve spotřebovávají, až její přebytky dodávají do běžné
distribuční sítě,“ dodal Vraný. Pro ROSS
to není první instalace černých panelů.
„Věnujeme se tomuto byznysu ale jen
okrajově,“ upřesnil manažer.
Bazén Žďár nad Sázavou
Žďárští občané o moderním plaveckém areálu dlouho jen snili. Ve městě
byl typický bazén z 80. let a radnice
několikrát neuspěla s žádostí o dotaci.
Důvodem byla jednak náročnost předkládaných projektů a také fakt, že na
Žďársku, podobně jako na celé Vysočině, bývá teplo během roku jen relativně krátkou dobu. Existovala rovněž
varianta postavit multifunkční aquacen-
6 / Ross aktuálně
Součástí zakázky je dodávka kompletní
polní instrumentace, řídícího systému
a dalších nezbytných součástí pro realizaci. Zbytek tvoří programátorská práce. Realizace právě probíhá, skončit má
v srpnu. Zakázka se objemově pohybuje
kolem 2,6 milionu korun.
Protipovodňová hráz Mělník
Středočeský Mělník dvakrát za posledních deset poznal, co je velká voda.
V roce 2002 bylo při tehdejších obrovských povodních, které zasáhly mimo
jiné i Prahu, zatopeno přes tři sta domů.
Nezkrotný živel se do města u soutoku
Labe s Vltavou znovu vrátil v roce 2006.
Škody byly tentokrát nižší. Řeka v roce
2002 vystoupala nad desetimetrovou
hranici, zatímco o čtyři roky později kulminovala nad sedmi metry.
Bez ochranných valů hrozí největší nebezpečí na pravém břehu Labe pod soutokem z Vltavou. Konkrétně jde o městské části Rybáře, Mlazice. Ohroženo je
i Vinařství Mělník a areál České přístavy.
Dosavadní systém chránil lokality jen proti pětileté vodě, v povodňových letech ale
přišla minimálně stoletá. Právě na stoletou vodu pamatují projektanti na aktuální
stavbě velké protipovodňové hráze. Tu
doplňuje několik mobilních valů, které
budou použity v případě ohrožení.
ROSS Holding se na obří akci dostal jako
dodavatel silnoproudého vedení a vysokonapěťové přípojky. „Naše dodávka začíná na stožáru vysokého napětí 22 kV.
Vede přes venkovní vysokonapěťový rozvaděč a pokračujeme přípojkou do objektu, kde budou připravena vysokokapacitní čerpadla. V rámci objektu pak tvoříme
energocentrum skládající se z vysokonapěťové části a následné nízkonapěťové
části. To bude uvedeno v činnost výhradně v případě záplav,“ vyjmenoval manažer
realizačního týmu Radomil Coufal.
Střední
uměleckoprůmyslová
škola Helenín
Střední škola v Heleníně je majetkem
kraje Vysočina a od loňského jara tam
probíhá zásadní rekonstrukce. Záměr
počítá s tím, že v areálu, kromě místních
studentů, najdou útočiště i studenti stavební školy a také jihlavští muzejníci.
Mají tam vzniknout depozitáře. „Cílem
projektu je vytvoření funkčního areálu
k zajištění provozu Střední školy stavební, Střední uměleckoprůmyslové školy
a Muzea Vysočiny v Jihlavě. Jedná se
o komplex několika objektů, které budou
zrekonstruovány pro nové účely a využití.
Součástí uvažovaného stavebního záměru bude jak vlastní rekonstrukce budov,
tak i nové napojení areálu na inženýrské
sítě stejně jako nově provedené zpevněné a zatravněné plochy včetně nového
přístupu a oplocení komplexu,“ uvádí kraj
ve svých materiálech.
Celkové náklady na rekonstrukci rozsáhlých objektů na předměstí Jihlavy jsou
kolem sto čtyřiceti milionů korun. ROSS
Holding získal zakázku na dodávky bezpečnostního signalizačního zařízení. „Instalujeme systém elektronické požární
signalizace v adresné koncepci, včetně
zajímavého elektronického zabezpečo-
vacího systému v prostorách budoucích
depozitářů,“ vysvětluje projektový manažer Pavel Beneš.
Hotelový resort Maledivy
Maledivám, oficiálně Maledivské republice, se ne nadarmo říká ráj na zemi. Jedná se o souostroví více než 1100 ostrovů
různých velikostí v Indickém oceánu.
„Nejblíže to je z Indie a Srí Lanky,“ vysvětluje výrobní ředitel Roman Fiala, který v barvách ROSSu na exotické ostrovy
vyrazí. A nepojede sám. Firma tam získala poměrně zajímavou zakázku. „Zajišťujeme koordinaci a technický dozor stavební části a elektroinstalací na stavbě
luxusního hotelového komplexu Fushivelaavaru na jednom z panenských ostrovů
v Noonu Atoll,“ dodal Fiala. „Máme zájem
také o dodávku části elektroinstalací, rozvaděčů a poplachových systémů.“
Hotel podle dostupné projektové dokumentace splňuje všechny nároky luxusního resortu. Bude se rozkládat na
ploše celého ostrova. Od hlavního města Malé je vzdálený asi 185 kilometrů.
„Resort se skládá z technického zázemí
a dále třiceti luxusních vil na pobřeží
a sedmnácti vodních vil vystavěných na
pilotech přímo nad hladinou oceánu. Samozřejmostí je veškeré vybavení typické
pro luxusní hotelový komplex – restaurace, sportoviště, bazény,“ říká Roman
Fiala. Na ostrově se buduje vyhlídková
věž s restaurací, další restaurace nad
hladinou oceánu a nejenom to. Ostrůvek musí být naprosto soběstačný i co
se týká energií, které se vyrábějí přímo
v místě a pitná voda se získává z mořské
pomocí odsolovacích zařízení.
Činnost ROSSu na ostrově začala už loni
na podzim a pokračuje až do letošního
listopadu.
Úspěch projektantů
Firma ROSS Holding opět uspěla v soutěži Victor 2011, kterou mezi projektanty pořádá Siemens. „Loni jsme skončili
s nemocnicí v Tbilisi druzí, letos jsme
vyhráli,“ říká s radostí Jiří Novák. „Přihlásili jsme projekt na akci Rjazaň shoping
mall, kde jsme zdůraznili rozsah nasazení
řídícího systému Siemens Desigo PX,
správnou volbu ethernetové komunikace
po optických vláknech, podružné rozváděče v izolačních obalech, bezdrátovou
wifi síť pro usnadnění programování,
vzdálený přístup po internetu a kompletní ruskou lokalizaci,“ dodal.
Siemens ocenil především nápaditost
řešení a krátký čas na realizaci. „Mohl
to posoudit i pracovník Siemensu,
který nám pomáhal s ruskou lokalizací,“
uzavřel Jiří Novák.
Na ostrůvcích
Maledivy vzniká
luxusní hotelový
komplex.
ROSS zajišťuje
stavební dozor
a uchází se
o další zakázky.
(rah)
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
ROMAN FIALA
Na svých synech vidím,
jak čas neúprosně letí
Přijel jste dnes do práce
na čtyřkolce?
Bohužel ne, čtyřkolka je zrovna zaparkována v Dolní Krupé u mého otce a bratra.
Je hezké si něco
vysnít, když ale
člověk nebude
zdravý, tak nic
nezvládne.
Co vás na ní baví?
Někdo si může myslet, že adrenalin. Na
čtyřkolce se vyřádím mnohem víc než na
motorce, přitom je to bezpečnější. Navíc
čtyřkolku lze využít k mnohým pracovním
aktivitám a je to dobrý pomocník. Většinou na ní jezdím pro zábavu. Máme ale
v naší rodině dvě čtyřkolky – jednu má
můj tatínek, druhou otec mé ženy. On
žije na samotě u lesa a tam se čtyřkolka
zkrátka hodí.
Cítíte adrenalin také v autě?
Rozhodně ano, můj bodový rejstřík je
toho důkazem (smích!). V této chvíli
nevím, jestli mám dva body nebo sedm.
Většinou je ale nasbírám za hlouposti,
za rychlou jízdu jsem dostal pokutu snad
jednou.
Je váš život v práci také tak
rychlý a plný napětí?
Všeobecně si myslím, že nejen pracovní
život, ale i osobní život utíká velmi rychle.
Souvisí to také s tím, jak dorůstají moji
dva prckové, připadá mi, že čas je čím
dál neúprosnější a rychlejší. Nic s tím ale
nenadělám.
8 / Rozhovor
Roman Fiala za svůj téměř devětatřicetiletý život jiného
zaměstnavatele nepoznal. Do ROSSu přišel ve chvíli,
kdy se vysvlékl z vojenské uniformy. Pracoval na několika
pozicích, aby nakonec zakotvil na místě výrobního ředitele
divize Generální dodávky staveb. Nejvíce se ale cítí jako táta
svých dvou synů – desetiletého Dana a pětiletého Matěje.
Mezi jeho velké koníčky patří lyžování a jízda na čtyřkolce.
Pojďme tedy k vaší rodině …
Kluci jsou praštění po tatínkovi (smích!).
Jsem ale rád, že jsou právě takoví. Oba
se věnují sportu, mají jisté nadání, jsou
rozumní až na nějaké úlety, to je ale stejné jako u tatínka. U toho staršího poznáváme, že ani ve škole nejsou problémy.
Tedy naprostá spokojenost ve všech
směrech.
Oba kluci stojí od dvou let na lyžích, jezdíme po horách v Česku a také do Rakouska. Moje žena je výborná lyžařka,
v podstatě je lyžovat naučila a zbytek
okoukali na sjezdovkách. Dan nám dnes
ujede všem. Asi před dvěma lety jsme narazili na HB Ski Team, který vedou naši
přátelé. Zapojili je do závodů a už máme
první úspěchy.
Synové hrají hokej, nemýlím-li se.
Ano, oba hrají hokej tady v Havlíčkově
Brodě za HC Rebel, oba letos začali také
závodně lyžovat. Hokeji se věnují od čtyř
let. Mladší na zimáku v Kotlině vyrůstal,
chodili jsme tam s tím starším. Zima tedy
pro nás znamená práce, a jinak zimní stadion a hory, protože všichni rádi lyžujeme.
Dan má v týdnu čtyři tréninky a o víkendu
zápasy. K tomu ty lyže. Je to náročné, i finančně. Ale baví nás to, proto to děláme.
Předpokládám, že vaše
manželka Pavla to s vámi
všechno plně sdílí …
Ale jo, sdílí (smích!). Oba dva nás naše
děti baví, nejen tím jací jsou, ale chceme
pro ně dělat všechno. A když někdy náhodou máme rozdílné názory, jsem zpravidla ticho a čekám, kdy toho mohu využít
ve svůj prospěch.
Každý rodič chce, aby jeho
dítě bylo úspěšné. Jaké máte
hokejové ambice?
Jsou šikovní, poznávám to u staršího,
který patří mezi lepší hráče. Za rok se to
ale může otočit. Taková je realita. Ambice
si žádné nedělám. S manželkou se snažíme, aby mohli dělat, co je baví. Kdyby
se sportu nakonec vrcholově nevěnovali,
tak mi to vadit nebude. Důležité je, že
budou všestranní, jsou v kolektivech a to
je důležité i pro život. Svého času jsem
ale říkal, že by bylo dobré, kdyby byli jako
Jágr – za oceánem. Nezáleželo by na
tom, zda by hráli NHL nebo 3. farmářskou, ale Jágr si vzal do Ameriky maminku a kdyby oni si ji tam vzali také, já bych
mohl jezdit za oceán na dovolenou a měl
bych doma svůj klid (smích!).
Jak praktikujete lyžování,
vaši synové se mu také věnují
závodně …
Chce se vám vůbec do práce,
když máte takové aktivity
s rodinou?
Chce, jsem tady 18 let, prošel jsem si
několika pozicemi. Práce mě baví, máme
kolektiv skvělých lidí, od nadřízených
jsem se hodně naučil a baví mě pochopitelně cestování. Někdy mi to sice leze
krkem, ale mám to rád. Delší čas jsem
strávil v nedávné době na zakázce v Rusku v Ryazani. Bylo to náročné, ale hezké.
Máte nějakou jinou vysněnou
zemi?
Nádherné to je v Thajsku, aktuálně jsou
dva kolegové na Maledivách. Tam by mě
to určitě bavilo, je to výzva.
A další výzvy?
Je hezké si něco vysnít, když ale člověk
nebude zdravý, tak nic nezvládne. Můj
sen tedy je, aby byli všichni moji nejbližší
i spolupracovníci zdraví, potom se i sny
dají plnit.
(rah)
HISTORIE:
Vojtěch Weidenhoffer –
Brod je mu dodnes za mnohé vděčný
Bez větších diskuzí se dá Vojtěch Weidenhoffer nazvat nejvýznamnější
postavou Německého Brodu v 19. století a nutno říci, že se těžko hledá někdo v letech předcházejících
i následujících, kdo by se mu vyrovnal. Nejde totiž jen o Vojtěchovy úspěchy na poli podnikatelském,
ale též politickém a společenském. Skoro se až motá hlava, co tento muž stíhal a dokázal. Posuďte sami.
Vojtěchovi předchůdci pocházeli z Německa, konkrétně z bavorského Landshutu. Odtud se na počátku 18. století
knihařský mistr Jan Weidenhoffer přestěhoval do Jindřichova Hradce, kde se
oženil. Jeho poslední syn Matěj, taktéž
vyučený knihař, nechtěl konkurovat svému staršímu bratrovi v řemesle a přesunul se do Německého Brodu. Zde se
roku 1782 narodil Josef Weidenhoffer,
otec Vojtěcha. Josef nepokračoval v knihařském řemesle, ale začal podnikat ve
střižním zboží a soukenictví. Svůj obchod
vedl dobře a také jej obohatil sňatkovou
politikou, když si vzal dceru svého konkurenta Kateřinu Hallamaskovou.
Weidenhofferové patřili v první polovině
19. století mezi městskou elitu. Josefův
v pořadí čtvrtý syn Vojtěch (*1826) byl
určen jako dědic živnosti. Prošel jako
učeň několika obchody (jeden byl dokonce v uherské Pešti) a rodinný obchod
v Dolní ulici (č. p. 146) převzal po otcově
smrti roku 1847. Zařadil se tak ve svých
21 letech mezi nejbohatší německobrodské měšťany. Roku 1854 se oženil
s osmnáctiletou Vilemínou Spurnou,
dcerou místního zastupitele a obchodníka kožešinou a látkami Jana Spurného.
Měli spolu celkem 16 dětí. Vojtěch ale
nechtěl zůstat pouze u obchodování
s látkami a poměrně záhy, roku 1859, zakoupil mlýn v Okrouhlických Dvořácích,
dnes v ulici U Panských. Začal jej přestavovat pro potřeby škrobárenské výroby
a roku 1869 do něj instaloval parní stroj,
tehdy první v okrese. Jeho zprovoznění
bylo záminkou pro velkou lidovou veselici. Průmyslová revoluce tak dorazila i do
Německého Brodu. Vojtěchovy mlynářské a škrobárenské výrobky sklízely mezi
zákazníky i na hospodářských výstavách
úspěchy a není divu, že tento druh živnosti brzy předčil původní zaměření na střižní
zboží. Vojtěch zaměstnával několik desítek lidí, velmi dbal jak o ně, tak o výrobní
prostory.
Pevné rodinné i finanční zázemí dovolilo
Vojtěchovi brzy vstoupit do politického
života a už v padesátých letech vykonával funkci zastupitele. Lidmi byl natolik
oblíben, že mu s drobnými pauzami zastupitelská funkce vydržela více jak čtyřicet let. Byl od počátku věrný Národní
straně – staročechům vedené nejdříve
Františkem Palackým a poté Františkem Ladislavem Riegrem. S oběma
muži Weidenhoffer udržoval přátelské
styky. V osmdesátých a devadesátých
letech se dokonce Vojtěch nechal zvolit do českého zemského sněmu, kde
získal takové vážnosti, že jako první poslanec s pouze měšťanským původem
předsedal sněmovní komisi a byl také
členem veledůležitého rozpočtového výboru. Finančnictví totiž byla Weidenhofferova další silná stránka a nepřekvapí,
že na rodné půdě stál u vzniku první
německobrodské záložny.
Vojtěch Weidenhoffer ve svém životě
prosazoval především dva velké cíle. Nutno říci, že ve finále úspěšné. Jednak to
byla snaha zajistit občanům Německého
Brodu kvalitní školní zázemí. Z jeho iniciativy tu vyrostla roku 1890 nová měšťanská škola (bývalá ZŠ Rubešova) a silně
se angažoval v rozvoji místního gymnázia.
Jeho přičiněním byla tato střední škola
v šedesátých letech povýšena ze čtyřleté
na prestižnější osmiletou a v osmdesátých letech ještě převedena pod státní
správu, což nemálo ulehčilo obecnímu
rozpočtu.
Druhou doménou se stalo prosazování
železničního spojení se světem. Weidenhoffer se angažoval ve výstavbě Severozápadní dráhy ve směru Vídeň – Znojmo
– Jihlava - Německý Brod – Kolín - Mladá
Boleslav, protože od vzniku trati Vídeň –
Brno – Olomouc – Pardubice – Praha ve
čtyřicátých letech začal Německý Brod
upadat. První vlak městem projel počátkem sedmdesátých let. Jeho pokračující
aktivitou se Německý Brod později spojil
s Chotěboří a Humpolcem. Tím byl položen důležitý a jasný základ pro další rozvoj města.
Továrník, zastupitel, radní a zemský poslanec Vojtěch Weidenhoffer si našel čas
i na společenskou aktivitu. Byl zakládajícím členem zpěváckého spolku Jasoň
v roce 1859, předsedal dlouhá léta Občanské besedě, spolku staročechů majícího za cíl vzdělávat a pořádat kulturní
akce, dále působil v okrašlovacím spolku
Budoucnosť, jemuž město dodnes vděčí
za ohromný park. Vojtěch nechyběl ani
ve spolku ochotnickém, hospodářském
a byl protektorem Dámské vzdělávací
a zábavní jednoty Eliška.
V posledních letech svého života postupně předával svou živnost synu Viktorovi
a více si užíval rodinný život plný vnoučat.
Roku 1899 mu jednohlasně městská
rada udělila čestné občanství Německého Brodu. Vojtěch Weidenhoffer zemřel
10. července 1901 ve věku 75 let. Uložen je v nejmajestátnější rodinné hrobce
na svatovojtěšském hřbitově v Havlíčkově Brodě.
Vojtěch
Weidenhoffer
patří mezi
nejvýznamnější osobnosti
Německého
Brodu druhé poloviny
19. století.
Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod
Foto: osobní archiv autora
Historie / 9
ROZHOVOR:
miroslav kratochvíl
Nejlépe jsem se najedl v Číně
Dovolat se mu na český mobil není zrovna
nejjednodušší, často totiž bývá v zahraničí.
Miroslav Kratochvíl pracuje v ROSSu jako projektový
manažer zahraničních zakázek a vyjíždí do exotických
zemí – KLDR, Čína, Mexiko a podobně. Jinak bydlí
v Havlíčkově Brodě, má tříletého syna Tomáše a ženu
Světlanu – původem Rusku, kterou potkal v Pekingu
na tržišti.
li vařit českou kuchyni, dnes je vynikající
kuchařkou.
Kde se cítíte lépe – doma nebo
v zahraničí?
Určitě doma, doma je doma se říká. Na
druhou stranu se ale těším ven, za poznáním. Už jsem byl v mnoha zemích, když
jsem ale někde půl roku, těším se zpátky.
Korejského psa
bych asi opravdu nejedl, tolik
odvahy v sobě
nenajdu.
Která země je vám nejbližší?
Kde je teplo (smích), tedy jižní státy Čína, Afganistan, tam je zase poměrně
nebezpečno. Líbilo se mi i v Rusku.
Nejlepší to ale bylo před deseti lety v Japonsku. Je tam čisto, nádherná příroda,
průzračné řeky, k tomu kultura, historie,
prostě Japonsko. Celá Asie je zajímavá.
Pro vás je zajímavá také tím, že
jste tam našel svou nynější ženu
Světlanu …
Potkali jsme se v Pekingu, jezdila tam
obchodně. Prvně jsme se viděli na tržišti, nevěnoval jsem se tomu příliš. Po asi
čtyřech měsících jsme se potkali znovu,
pozval jsem ji na večeři, vyměnili jsme si
telefonní čísla. Potom jsme se do Pekingu ještě jednou pracovně vrátili a tehdy
jsem ji oslovil, zda by nám nechtěla vařit
a pracovat pro nás. Potom jsem ji přemluvil také do Koreje a pak už byla, jak se
říká, ruka v rukávě (smích).
Také se říká, že láska prochází
žaludkem, u vás asi stoprocentně.
U mě ano. Jedl jsem jinou kuchyni, nejenom tu českou. Kluci pak Světlanu nauči-
10 / Rozhovor
Máte syna Tomáše, předpokládám, že bude umět oba jazyky
– češtinu i ruštinu …
Doma to je mezinárodní, já mluvím česky, Světlana rusky, někdy se zapomenu
a mluvím také rusky. Vždycky mě okřikne, že by se Tomášek měl učit oba jazyky
a má proto ideální podmínky. Já se navíc
nemám montovat do výchovy a proto
mluvím česky. Syn už ve třech letech
něco říká česky, něco rusky a rozumí
dobře.
Vraťme se na vaše cesty, osobně
mi nejexotičtější přijde KLDR.
Je to skutečně zvláštní země, to ano. Provádíme na úřadě v Pchjongjangu servis.
Jednou se na křižovatkách najednou objevily semafory místo policistek. My to považujeme za naprostý standard, oni tomu
říkají modernizace. Po nástupu nového
vůdce se podle mě mnoho nezmění, spíš
režim přitvrdí a víc zkostnatí. Životní styl
se také nezmění a možností pro cizince
nepřibude.
Jak se v KLDR cizinec cítí?
Dříve jsme si mohli vyměnit peníze a jít
třeba na tržiště. Naposledy, co jsme tam
byli, tak otevřeli diplomatický obchod,
kde dochází k takové kuriozitě – vyberete si zboží, dostanete papírek s částkou
v jejich měně a s Eury jdete do druhé
místnosti, kde je pokladna a paní peníze
promění dle kurzu. Potom vezmete jejich
peníze a jdete zpět do krámu pro zboží.
Je to komické.
Co Korejci jedí, jaká je jejich
původní kuchyně?
Moc rád jejich jídla nemám. Asi hlavním
jídlem jsou studené nudle. Oni žijí v panelácích, mnohdy asi bez elektřiny, proto studené. Dobré jsou tam ale polévky.
Běžně se k jídlu připravují psi, dokonce
i psí polévka je k dostání, i v hotelovém
menu.
Našel jste v sobě k takovéto
konzumaci dost odvahy?
Nenašel (smích), korejského psa bych
asi opravdu nejedl.
Také jste byl delší dobu v Mexiku
– to je úplně jiný svět …
Jiný svět, ale krásný svět. Je to trochu
Amerika. Na každé křižovatce ale stojí
policajt v neprůstřelné vestě. Jinak lidé
nikam nespěchají, žijí v pohodě. Dělají
dlouho, skoro do večera, ráno chodí třeba až na devátou hodinu. My se tady ženeme do práce v šest, to Mexičané ještě
spí. V hlavním městě Mexico – City, kde
je česká ambasáda, je jedna z nejdražších ulic Masaryk bulvár. Najdete tam
i luxusní obchody, druhá strana metropole jsou ale slamy, bída a místa, kam
není radno chodit. Na tržištích se ale bát
nemusíte.
Co mexická kuchyně?
Nejvíc mi asi chutnaly placky, jejich vlastní tacosové placky, jedli jsme je se sýrem.
Také jsem měl aztéckou polévku. Dávají
do ní ale tvrdé kukuřičné chipsy a ty není
možné ukousnout. Jinak také fazole.
Když to všechno podtrhnu, nejlépe jsem
se najedl v Číně.
(rah)
věrní rossu
10 let u firmy
ba, vypomáhal jsem i v jiných oborech.
Tak jsem se dostal k projektování.
Stávalo se, například při rekonstrukci
Divadla ABC, že jsem si zakázku naprojektoval a jako technik realizoval
a po dokončení samozřejmě jezdil na
servis,“ rád vzpomíná na tu dobu Petr
Blažek, který se díky práci dostal na
zajímavá místa.
Josef Janovec
Jaroslav Dymák
Josef Janovec zasvětil téměř celý
dosavadní život kabelům. Pracoval
u společnosti TELECOM a spolu se
skupinou dalších lidí přišel před deseti lety do ROSSu. „V Telecomu jsem
byl spojovým technikem, tady dělám
v podstatě totéž – zapojuji koncové
prvky, pracuji se strukturovanou kabeláží,“ říká s tím, že ještě několik let
po svém nástupu do ROSSu pracoval
pro svého minulého zaměstnavatele, firma totiž tehdy získala právě od
telekomunikačního operátora řadu
zakázek.
Jaroslav Dymák, podobně jako Josef
Janovec, přišel před deseti lety ze
společnosti TELECOM. V ROSSu
je v dílně. „Mám svou práci rád, není
stále stejná, je zajímavá. Občas se
dostaneme i na montáže na stavbách,
jinak jsem v dílně, kde připravujeme
rozvaděče a další věci,“ řekl Jaroslav
Dymák, který žije v Habrech a jeho život je docela obyčejný. „Nemám žádné zvláštní koníčky, chodím do práce,
pak domů, nic víc,“ řekl s úsměvem.
Poslední akcí, na které se podílel, byla
elektroinstalace v liberecké Technické univerzitě, v následujících týdnech
ho čeká plavecký bazén ve Žďáře nad
Sázavou a také škola v Heleníně, kde
se ROSS podílí na velké rekonstrukci.
„Do zahraničí jsem se podíval jen dvakrát – do Rakouska a na Slovensko.
Abych se přiznal, moc mě to neláká.
Už jsem ve věku, kdy mám raději klid,“
vysvětlil.
Josef Janovec má dvě děti – osmnáctiletého syna a o čtyři roky starší
dceru. „Na vnoučata se těším, ať ale
ještě počkají,“ dodal. Mimo svou práci
a povinnosti kolem svého rodinného
domu rád cestuje, hlavně po krásách
Čech. „Často s přítelkyní jezdíme po
rozhlednách, to nás baví.“
Petr Blažek
Projektant Petr Blažek je zaměstnancem ROSSu 15 let, původně přišel
v roce 1997. Začínal jako přípravář
slaboproudých technologií. „ROSS
byla ještě malá firma a když bylo tře-
„V roce 2002 jsem si dal přes prázdniny přestávku a na podzim nastoupil
do divize ROSS Computer, proto
mám výročí deset let a ne patnáct,“
vysvětlil a pokračuje: „V tom roce povodeň zaplavila Prahu a já dostal na
starost rekonstrukci Sovových mlýnů
na Kampě. V té době jsme obtížně
sháněli pracovníky. Když jsem jednoho dne potkal v zabahněné budově
skupinu dělníků, kteří zkoumali, co
vše povodeň zničila, měl jsem radost
z nenadálé pomoci. Bohužel, když
jsem je chtěl zaměstnat, vysmáli se
mi. Dozvěděl jsem se, že tu rekonstrukci neprovádí ROSS, ale SKS
Blansko. Dost mě to zarazilo, ale doporučil jsem jim, ať si raději informace
prověří. Po dlouhém telefonátu se na
mě zamračili a bez rozloučení odešli.
Myslím, že Sovovy Mlýny byly jednou
z nejhezčích akcí, kterou jsem dělal.“
Jako projektant se Petr Blažek vyvíjí,
studuje nové postupy a technologie
a přirozeně využívá nových možností.
„Práce je to velmi časově náročná.
Nesedím jen v kancelářích, jezdím po
stavbách. Tou poslední byla elektroinstalace v obchodním centru Nová
Karolína Ostrava.“
Doma čekají na Petra Blažka tři děti.
„Bývám často dlouhé měsíce pryč,
má žena potom musí zajistit chod
celé domácnosti. Chci jí touto cestou
poděkovat,“ usmál se na závěr.
15 let u firmy
Eva Dvořáková
Evu Dvořákovou můžeme potkat
v kanceláři ekonomického ředitele,
dělá mu totiž asistentku. „Před tím
jsem pracovala jako asistentka výrobního ředitele. To bylo ale ještě
ve firmě ROSS Elektrotechnik. Mojí
současnou prácí jsou čísla a zase
čísla,“ vysvětluje a dodává: „Hodně
komunikuji s lidmi, hlavně telefonicky. Bývá to velmi náročné,“ doplňuje
sympatická paní Eva, která ráda odpočívá, hlavně v přírodě. „Druhým
rokem mám zahrádku. V létě chodím
na houby, ale nerada je zpracovávám.
Ráda cestuji, hlavně za teplem. Také
ráda poznávám místa s historií. Naposledy jsem byla v Itálii, uchvátil mě
Vesuv a Pompeje.“
Eva Dvořáková si vzpomněla si také
na jednu veselou příhodu: „Lidé mívají různé přezdívky. Často se tady
mluvilo o jednom člověku a domnívala
jsem se, že je to jeho skutečné jméno
Jednou jsem ho tak oslovila. Naštěstí to nebylo nic hanlivého, usmál se
a přešel to.“
Blahopřejeme rodičům!
Václav Ulrich
se narodil 12. dubna
2012 tatínkovi Janu
Ulrichovi, který pracuje
jako stavbyvedoucí.
Eliška Medová
se narodila 24. dubna
2012 mamince Haně
Holubové, která ve firmě
pracuje jako účetní.
Aneta Pospíchalová
se narodila 24. dubna
2012 tatínkovi
Vlastimilu Pospíchalovi,
který ve firmě pracuje
jako elektromontér.
Adam Špilka
se narodil 25. dubna
2012 tatínkovi Aleši
Špilkovi, který ve
firmě pracuje jako
elektromontér.
Antonín Zdražil
se narodil 5. května
2012 tatínkovi Radku
Zdražilovi, který ve firmě
pracuje jako projektant.
Richard Kaplan
se narodil 17. června
2012 mamince Nikole
Švecové, která ve firmě
pracuje jako grafička.
Věrní ROSSu
/ 11
SLOVENSKO:
Belianské Tatry –
územie bez turistov
Keď práve neholdujete davom turistov prúdiacich zo všetkých strán a cez chvíle voľna vyhľadávate skôr pokojnejšie
destinácie, Belianske Tatry sú pre vás to pravé. Náučný
chodník Monkova dolina – Kopské sedlo je jediný otvorený
chodník v „Beliankach“ ale pozor, chodník je jednosmerný.
Ak máte chuť na niečo viac a napriek
tomu sa necítite na iné, než slovenský
hory, vydajte sa ešte trochu ďalej severovýchodnejšie od Vysokých Tatier. Tu sa,
v bezprostrednej blízkosti poľských hraníc, rozkladá nádherné pohorie, romantická krajina a skoro žiadne davy turistov
– Belianske Tatry.
Pýtate sa, ako je možné, že sa tu nepohybujú rovnaké masy ľudí ako v iných
častiach Tatier? Hlavným dôvodom sú
ich ešte donedávna uzavreté brány.
Tento najvýchodnejší cíp pohoria bol
dlhé roky ľudskej nohe neprístupný, a to
preto, že v roku 1978 oblasť vyhlásili
národnou prírodnou rezerváciou. Až od
roku 1993 je sprístupnený jednosmerný náučný chodník Monkova dolina –
Kopské sedlo. „Dôvodom uzavretia bolo
úsilie zlepšiť životné podmienky tunajšieho rastlinstva a živočíšstva, ktorému
časté návštevy neprospievajú. Pre výrazné zmeny v stave životného prostredia je
však 15 rokov prikrátke obdobie. Jazvy,
ktoré človek zanechal, sa najmä vo veľmi
citlivej vysokohorskej krajine zaceľujú
veľmi zdĺhavo. Prosíme, aby ste na to pri
Vašom pobyte v Belianskych Tatrách pamätali,“ čítám z letáka, ktorým vás vybaví
vyberač na začiatku trasy.
Obyvatelia obce Ždiar sa v minulosti
zaoberali roľníctvom, chovom dobytka
a oviec, drevorubačstvom a pálením
12 / Slovensko
dreveného uhlia. Ich hospodárske zameranie je dosť jednoznačným vysvetlením
prinajmenšom pre dve abnormality v stave okolitej prírodnej krajiny: absolútny
nedostatok buka v drevinnom zložení
lesných porastov, ktorý bol najvhodnejšou drevinou pre výrobu dreveného uhlia
a pre zámenu kosodrevinových porastov
za bylinno-trávne porasty ako dôsledok
rozširovania priestorov pre hôľnu pastvu
oviec a dobytka.
Trasa vedie Monkovou a Širokou dolinou,
cez Široké sedlo (1826 m nm), Vyšné
Kopské sedlo (1933 m nm) a končí
v Kopskom sedle (1749 m nm). Celková
dĺžka trasy je približne 6 km s prevýšením 900 m. Výlet je to stredne náročný,
povrch chodníka je upravený tak, aby výstup zvládol každý. Pozdĺž cesty nechýba
samozrejme informačné tabule so zaujímavými informáciami o prírode, zveri,
horninách a históriu, týkajúce sa náučného chodníka. Celá trasa by mala trvať
okolo 3,5 hodín. Východiskovým bodom
náučného chodníka je sútok riečky Bielej
a Rígľového potoka, vytekajúceho z Monkovej doliny. Odtiaľto vedie Monkovou
dolinou do Širokého sedla a ďalej juhozápadnými svahmi Hlúpeho vrchu do
Kopského sedla. Na náučnom chodníku
je 6 zastávok.
Čo sú Belianske Tatry: Belianske Tatry
sú podstatne nižšie ako Vysoké Tatry.
Majú rozlohu 64 km štvorcových a tvorí
ich 14 km dlhý hrebeň, pripájajúci sa vo
svojom strede na Vysoké Tatry. Hrebeň
Belianskych Tatier nemá osobitné bočné
rázsochy a tiahne sa západo-východným
smerom. Najvyšším štítom tohto pohoria
je Havran (2152 m). V porovnaní s Vysokými Tatrami majú odlišný celkový vzhľad
a povrchové útvary. Dôvodom je rôzny geologický podklad. Široké sedlo (1830 m)
rozdeľuje Belianske Tatry na dve typické
časti. Západnej, ktorá má vysokohorské
tvary, dominujú pôvabné štíty: Muráň
(1890 m), Nový (1990 m), Havran
(2152 m) a Ždiarska Vidla (2146 m).
Východnú časť tvorí mierne zvlnený
hrebeň s menej výraznými vrcholmi: Hlúpy (2061 m) a Bujačí vrch (1946 m).
V tejto časti sa nachádza pod vrcholom
nevýraznej trávnato – skalnej vyvýšeniny,
nazývanej Zadné Jatky (2019 m), známa
Kamzíčia jaskyňa, ktorá v zlých poveternostných podmienkach poskytuje úkryt
mnohým kamzíkom. Nachádza sa tu aj
niekoľko jaskýň, z ktorých ako jediná
v Tatrách je verejnosti prístupná Belianska jaskyňa. V Belianskych Tatrách nie
sú žiadne plesá, je to však územie známe
svojim botanickým bohhatstvom.
Ak ste sa rozhodli Belianske Tatry navštíviť, mali by ste sa poponáhľať. Náučný
chodník je prístupný od 16. 6. do 31. 10.
Keďže náučný chodník Monkova dolina Kopské sedlo spája obec Ždiar s dolinou
Kežmarskej Bielej vody nad Tatranskou
Lomnicou, je dobré si zabezpečiť ubytovanie priamo v obci Ždiar. Za návštevu tiež stojí Belianska jaskyňa, horské
mestečko Ždiar alebo poľovnícky zámok
a ojedinelý drevený kostolík v Tatranskej
Javorine.
Autor: Tomáš Rastislav Höger
Foto: internet
VIETNAM:
Komunistická země s relativně
demokratickými pravidly
Vietnam, přesněji Socialistická republika Vietnam, je přímořský stát hraničící
s Laosem, Kambodžou a Čínou. Ač se to na první pohled nezdá, Vietnam patří mezi
nejlidnatější země na světě, počet obyvatel šplhá nad 90 milionů. Hlavním městem
je Hanoj, centrem zábavy a obchodu je ale Ho Či Minovo město, dříve Saigon.
Turistům Vietnam nabízí bezpočet nejen přírodních, ale i architektonických krás.
Kromě turistů je Vietnam přitažlivý pro
obchodníky a stavební firmy. Země
prošla dlouhým válečným konfliktem
(1964–1975), při kterém bylo zničeno
obrovské množství nemovitého majetku
a infrastruktury. I přesto, že střelba utichla
před sedmatřiceti lety, stopy jsou viditelné
stále. Ve Vietnamu se angažuje i ROSS
Holding. „Společnost ROSS v současnosti připravuje dva projekty a to výstavbu pivovaru v severní části Vietnamu a nemocnici naopak v části jižní. Rádi bychom se
na tomto trhu, kde vidíme velké možnosti,
prosadili a realizovali zde projekty investiční výstavby, tak jak se nám to daří
například v Ruské federaci a v bývalých
státech Sovětského svazu,“ řekl manažer
Dušan Lošonský, který se snaží také pochopit místní tradice a zvyklosti. „Patří to
k jednání. Některé místní zvyky Evropan
chápe tíž, je to jiná mentalita lidí,“ dodal.
Vietnam je podle Lošonského typickou
jihoasijskou zemí s dobře nastartovanou ekonomikou. „Vietnamské ekonomice se poměrně daří a tak země
v současnosti zažívá boom, což je vidět
i na počtu rozestavěných budov. Životní úroveň se ale s Evropou nedá vůbec
rovnat, průměrný Vietnamec se musí
spokojit s platem kolem sta amerických
dolarů. Polovina Vietnamců pracuje v zemědělství. Asi pětina lidí je bez práce.
Vietnamci jsou ale velmi pracovití, což
nakonec vidíme nebo jsme viděli na
četných komunitách v České republice. „Pořád je třeba si ale uvědomovat,
že se setkáváme s jinou kulturou. To co
jde v českých nebo středoevropských
podmínkách jednoduše, nemusí jít jednoduše ve Vietnamu,“ vysvětluje Dušan
Lošonský, který právě z výše uvedeného
poznatku těží. „Vietnamci berou Českou
republiku jako významného partnera, se
kterým mají dobré zkušenosti.“ Proto
věří manažer ROSSu v úspěch.
Země na jihu Asie je rájem také turistů, ne ale tím klasickým – přeplněným.
Vietnam nabízí bezpočet zajímavostí,
přírodních krás i architektury. Vzhledem
k totalitárnímu režimu a dlouhotrvajícím
nepokojům se země otevřela pro návštěvníky teprve nedávno. Vládnou tam
na první pohled zvláštní pořádky. Lidé
mohou podnikat, pracovat u soukromých
firem, ale nesmí kritizovat státní politiku.
Turisté mívají namířeno do velkých měst
– metropole Hanoje a rovněž do Ho Či
Minova města na jihu. Hanoj je zachovalou ukázkou někdejší francouzské
kolonizace, v porovnání s Ho Či Minovým městem je nesrovnatelně klidnější
a místní úřady se ani nesnaží to měnit.
Druhé velké město je centrem obchodu
a zábavy, úředně se jmenuje po velkém
vůdci revoluce Ho Či Minovi, lidé jsou
ale zvyklí říkat Saigon. Dalším lákadlem,
ale z úplně jiného soudku, je veletok Mekong a hlavně jeho delta. Jedná se o obrovské území, které se díky sedimentům
každoročně zvětšuje. „Turisté se tam dostanou lodí, upozorňovali mě na pojízdné
trhy, to je prý něco úžasného,“ usmívá se
Dušan Lošonský. Princip trhu spočívá
v tom, že obchodníci, převážně se svými
výpěstky, přijedou po řece na jedno místo a za drobný peníz prodávají. „Kdo tam
prý ochutnal třeba ananas, už ten náš
z České republiky nikdy nechce vidět.
Pravá chuť ananasu je prý jedině u Mekongu,“ doplnil.
Pro vstup do Vietnamu je třeba mít vízum, která vydávají zastupitelské úřady,
Doprava uvnitř země je možná letadlem
s dokonce vyššími standardy než v Evropě, popřípadě lodí nebo autobusem.
„Stejně jako v ostatních zemích popisovaného regionu jsou i ve Vietnamu autobusy a to dvojího druhu – dražší a luxusnější a potom ty levné a pomalé, kde mají
problémy především velcí lidé. Asiati jsou
malí a nepotřebují tolik místa na nohy,“
uzavírá s praktickými informacemi Dušan
Lošonský.
(rah)
Zdroj: www.orbion.cz
Foto: internet
To co jde
v českých nebo
středoevropských podmínkách jednoduše,
nemusí jít
jednoduše
ve Vietnamu.
Vietnam / 13
ROSS PODPORUJE:
Třetí firemní
dobrovolnictví
v Modletíně
Ve společnosti ROSS Holding se stává tradicí
pomáhat potřebným z občanského sdružení
Benediktus. Své sídlo mají v Chotěboři, řadu
programů pro postižené ale organizují v malebném železnohorském prostředí v Modletíně. Před několika lety
tam koupili rozpadlou faru a ještě v horším stavu někdejší lázně. Dnes se místo mění k nepoznání.
Letošní dobrovolnictví proběhlo v sobotu
9. června. Počasí sice práci venku moc
nepřálo, strávit víkend s lopatou, hráběmi
a třeba i kleštěmi se nakonec rozhodlo
dvanáct lidí z ROSSu. „Pozvánku pravidelně posíláme asi třem stovkám lidí,
vždy se ale přihlásí jen hrstka. Docela
nás to mrzí, ale nedá se nic dělat. Třeba
se to v příštích letech zlomí,“ říká za pořadatele Zdena Stryková, která stála na samém počátku pomoci občanskému sdružení Benediktus. „Přemýšleli jsme tehdy
jak jim pomoci. Každý samozřejmě uvítá
peníze. Dobrovolná práce nás ale napadla jako zajímavá alternativa pomoci, navíc
v ROSSu pracují lidé znalí různých řemesel a taková práce je v Modletíně potřeba.“ Spolupráce s chotěbořským sdružením byla už před tím, dobrovolnictvím ale
vznikají úplně nové vazby. „Když s někým
14 / ROSS podporuje
pracujete, tvoří se jiný osobní vztah než
v jiných, běžnějších situacích,“ doplnila
Zdena Stryková. „Z našich aktivit rozhodně nechceme polevit,“ stojí si za svým.
Letošní pomoci se kromě známých tváří z managementu firmy zúčastnili také
úplně noví lidé. „Chci poděkovat Ivě Prejzové, Janu Tirmantingerovi, Lukáši Chalupovi, Liboru Jarošovi, Václavu Bláhovi
a také Václavu Brečkovi z firmy RHPI.
Velmi si ale vážím i těch, kteří s námi jezdí
pravidelně, také jim patří velký dík, Jsou
to Jiří Novák, Jana Charvátová, Jana
Blažková, Roman Stryk a Dušan Lošonský se ženou Sandrou,“ vyjmenovala
Zdena Stryková.
Tentokrát se práce netýkala jen terénních úprav, úklidu a řezání dřeva v ještě nedokončeném areálu. „Pod silnicí
vyrostla roubená chaloupka, kde bude
sušárna ovoce a moštárna. Kolegové
tam proto udělali elektroinstalaci a večer už mohli rozsvítit,“ dodala personální ředitelka Jana Blažková, která do
Modletína také jezdí od začátku. „Jsem
ráda, že můžeme takto pomoci. Navíc
firemní dobrovolnictví je trend všude
ve světě,“ vysvětluje Blažková s tím, že
v České republice existuje několik iniciativ, jak popisovaný způsob pomoci ještě
více podpořit. Je to společná podpora
neziskového sektoru, na které se podílí
zaměstnanec i zaměstnavatel. „Kromě
té práce je přínosná i změna prostředí.
Manažeři sedí celý den v autech, na jed-
náních a ostatní se pohybují po stavbách
a nebo také sedí v kanceláři. Tohle je obrovská změna, najednou se ve stejném
kolektivu pracuje, nechybí zábava a ještě máme možnost komunikovat s klienty
Benediktusu v jejich vlastním prostředí,
což je velmi obohacující.“
Další novinkou letošního dobrovolnictví
byla účast klientek sociální firmy Semitam. Z minulých čísel ROSS Magazínu
víte, že Semitam je sociální firma, která
dává příležitost lidem s různým sociálním
handicapem. Nakonec některé z nich
můžete potkávat v ROSSu, zajišťují úklid
a nově i výdej obědů. „Do Modletína nakonec jely kromě vedoucí Martiny Kadlecové i dvě klientky Semitamu a byly nadšené. Hned se s Blankou Nikodemovou
z občanského sdružení dohodly na další
spolupráci, chtějí tam nadále jezdit jako
dobrovolnice. Moc mě těší, že je prostředí oslovilo,“ řekla Zdena Stryková a domnívá se, že i toto ženám pomůže utříbit
si pohled na svět.
Jako tah správným směrem považuje
rozvoj firemního dobrovolnictví i zmiňovaná Blanka Nikodemová z občanského
sdružení Benediktus, hybatelka celé proměny areálu v Modletíně. „Považuji to za
naprosto jedinečnou věc. Vidíme pomoc
firem v zahraničí, v Česku moc ne. Vážím
si toho moc,“ uzavírá Nikodemová.
(rah)
POZVÁNKY:
Pojďte s námi za kulturou
a pivem do Chotěboře
18. srpna 2012 se na chotěbořské náměstí rozezní hudba všech
žánrů, připraveno je v pořadí čtvrté
Pivovarské odpoledne. Na rozdíl
od jiných podobných slavností mají
ty chotěbořské nekomerční ráz
a vstupné je zdarma. Kulturní program ale nezůstává pozadu, kromě
místních kapel a tanečníků se představí zpěvák a hudebník Vilém Čok.
Začínáme ve 14 hodin úvodním
slovem sládka Oldřicha Záruby. Následuje vystoupení Veselé sedmy,
Dance Teamu Chotěboř a Peter
Nagy revivalu. Sedmnáctá hodina
bude patřit pivní soutěži spojené
s dražbou výrobků chráněné dílny
občanského sdružení Benediktus.
Průběžně se bude prezentovat
také sociální firma Semitam, pro
děti i dospělé chystají papírový
workshop.
Od půl šesté následuje koncert
místní rockové kapely Defragment
a od devatenácti hodin vystoupí
právě Vilém Čok. Slavnosti zakončí
regionální rocková legenda Titan.
1. 7.
Festival švédských kapel
20. 7., 24. 8., 15. 9.
Diskopárty v Oku
od 18.00 hodin I Oko
Domácí host – The Mask z Jihlavy.
7. 7., 3. 8., 7. 9.
Rockotéka RRB s pivovarem
Chotěboř
od 20.00 hodin I Oko
6.–8. 7.
Literární Vysočina,
koncert Ivana Hlase
Čechovka
Tradiční festival pro milovníky literatury
všech žánrů s nabitým programem,
hosty a také koncertem Ivana Hlase.
Festival pořádá o. s. Literární Vysočina,
na akci se nevztahuje slevový kupón.
11. 7.
M.A.D. Band (Rusko)
a NOVOVESKA (ČR)
od 20.00 hodin I Oko
Ska & punk – koncert
od 20.00 hodin I Oko
Diskotéka s Dj Vesy a Jarda.
15. 8.
Marcel Kříž a Pohublá Zrzka
od 20.00 hodin I Oko
Blues/folk koncert.
18. 8.
Pivní odpoledne Chotěboř
od 14.00–22.00 hod.
náměstí Chotěboř
Pivní slavnosti s kulturním programem
pro všechny.
14. 9.
OKO nad Brodem
Oko
Festival regionálních kapel – LSD,
Sakala, Emergenzy Brno a další…
21. 9.
Party – techno & house
Oko
Párty s taneční muzikou, DJ Longie,
DJ Cucu.
KUPÓN
na slevu
30 Kč
Po předložení tohoto kupónu při
vstupu do klubu Oko získáváte slevu na vstupném na akce pořádané
klubem Oko ve výši 30 Kč. Kupón
nelze uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 7. 2012–30. 9. 2012
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Gyrate [dʒaı‘reıt] Hacksaw [‚hæks] Hair [heə(r)] Hair crack Hair cross Half [hɑːf] Half axis Half finished product Half line Half round file kroužit, otáčet se
pila na kov
vlas
vlasová trhlina
nitkový kříž (geodézie)
polovina
poloosa
polotovar
polopřímka
půlkruhový pilník
Hand held Hand operated switch Hand tool Hand tools Handbook [‚hænbʊk] Handling [‚hændlıŋ] Handling desk Hang [hæŋ] Hang up Hard [hɑːd] ruční, kapesní, přenosný
ruční spínač
ruční nástroj
ruční nářadí
manuál
zacházení
manipulační stůl
zavěsit, viset
zavěsit, položit (telefon)
tvrdý, obtížný, pronikavý
Headed notepaper Health [helΘ] Health impairing Heap [hiːp] Heat [hiːt] Heavy [‚hevy] Heavy current Heavy duty Height [haıt] Hidden [‚hıdən] Hall [hɔːl] Hammer [‚hæmə(r)] Hammer block Hammer down Hammer drill Hand [hænd] Hand circular saw Hand drill Hand grip Hand hammer hala
kladivo
beran (bucharu)
přitlouci kladivem
vrtací kladivo
ruka, ručka, podávat
ruční kotoučová pila
ruční vrtačka
rukojeť
ruční kladivo
Hard error Hard failure Hard hat Hardness [‚hɑːdnəs] Hardwood [‚hɑːdwʊd] Hatchet [‚hætʃıt] Haul [hɔːl] Haulage [‚hɔːlıdʒ] Haulage company Head [hed] trvalá chyba
závažná porucha
ochranná přilba
tvrdost
tvrdé dřevo
sekerka
táhnout, dopravovat, těžit
přeprava (kamionová)
spediční firma, přepravce
hlava, čelo
Hidden defect High [haı] High capacity High duty High lift truck High power station High voltage High voltage cable High voltage fuse High transmission line Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 31. 8. 2012 na
e-mailovou adresu
[email protected].
Správné odpovědi
vylosujeme, výherce získá 4 volné
vstupenky na akce
dle vlastního výběru do klubu Oko
v Havlíčkově Brodě
(www.kluboko.cz).
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
H
hlavičkový papír
zdraví
poškozující zdraví
hromada, halda, skládka
teplo, žár, ohřev
těžký, masivní, tlustý
silnoproud
určený pro těžký provoz, vysoce výkonný
výška
skrytý
skrytá závada
vysoký, mocný
velkokapacitní
vysoce výkonný, pro velká zatížení
vysokozdvižný vozík
elektrárna velkého výkonu
vysoké napětí, vysokonapěťový
kabel vysokého napětí
pojistka na vysoké napětí
vedení vysokého napětí
V tajence najdete část epigramu Karla Havlíčka Borovského. Pomodli se, Čechu, k svatému Vojtěchu … (pokračování v tajence)
Tajenka z č. 2/2012 zní: by tě vzaly samostatné národy do cechu.
Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Milana Jasoňka z Otice, který vyhrává 15 litrový soudek piva Chotěboř Prémium.
fotogalerie
18. ročník firemního
turnaje v malé kopané,
26. května 2012
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: HISTORIE: Textilka Löwy-Drucker
REPORTÁŽ: Imrich Gablech
REPORTÁŽ: Factoryard ŽACLÉŘ