obsah - Centrum evropských studií

Transkript

Časopis Současná Evropa
Časopis Současná Evropa (dříve Současná Evropa a Česká republika) je recenzované odborné periodikum interdisciplinárního a multidisciplinárního charakteru, zaměřené na původní studie a diskusní
příspěvky českých a zahraničních autorů, zprávy z vědeckého života, dokumenty a recenze týkající se
všech aspektů procesu evropské integrace a postavením České republiky v Evropské unii. Vychází
dvakrát ročně.
Je distribuován do významných knihoven, na pracoviště státní správy apod. Obsah jednotlivých čísel
časopisu a aktuální informace jsou k dispozici na webových stránkách Centra evropských studií Vysoké školy ekonomické v Praze: http://ces.vse.cz.
Redakce:
Šéfredaktorka:
Zuzana Stuchlíková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze
Redakční rada:
Peter Bugge, Aarhus University, Aarhus, Dánsko
Eva Cihelková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze
Peter Čajka, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, Slovensko
Vladimíra Dvořáková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze
Vlastimil Fiala, Právnická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc
Alexandr Hobza, Evropská komise, Belgie
Irena Homolová, Evropský parlament, Belgie
Jana Hošková, Evropský účetní dvůr, Lucembursko
Petr Kopecký, Leiden University, Leiden, Nizozemsko
Zuzana Lehmannová, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze
Hana Machková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze
Radka Papoušková, Evropský účetní dvůr, Lucembursko
Blanka Říchová, Fakulta sociální věd, Univerzita Karlova
Zbyněk Švarc, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze
Dana Zadražilová, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze
Petr Zahradník, Česká spořitelna a.s.
Vydává Centrum evropských studií Vysoké školy ekonomické v Praze
s finanční podporou Konrad-Adenauer-Stiftung.
Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 18662.
ISSN 1804-1280
ˇ
SOUCASNÁ
EVROPA
OBSAH
ROČNÍK XIV
ČÍSLO 1/2009
Konzultace:
Zahraniční obchod zbožím zemí střední a východní Evropy
v kontextu světové ekonomické krize (Eva Karpová)
3
Aktuální vývoj a struktura ekonomické
imigrace do ČR ze zemí V4 (Zuzana Potužáková)
23
Podobnosti a rozdíly ve vývoji míry nezaměstnanosti
neakcelerující inflaci a hospodářského cyklu ve vybraných
středoevropských zemích do roku 2008 (Emilie Jašová)
35
Obchod se službami a vybrané teorie
mezinárodního obchodu: úvodní analýza (Kateřina Joklová)
53
Euroregiony v České republice - komparativní analýza (Petr Branda)
71
Základné priority a ciele kohéznej politiky EÚ
v období rokov 2007-2013 (Lucia Rýsová)
103
Recenze:
Movement of the European Union
Determined by Economic Aspects (Zuzana Potužáková)
123
Eva Karpová
Zahraniční obchod zbožím zemí
střední a východní Evropy v kontextu světové
ekonomické krize
Abstrakt:
Zahraniční obchod zbožím je pro země střední a východní Evropy podstatným faktorem hospodářského růstu. Růst exportu i importu byl v zemích tohoto regionu (SVE – EU 10) velmi
silný již před východním rozšířením a tento trend se udržel i po roce 2004. Dynamika obchodu
zbožím většiny zemí regionu EU 10 převyšovala dynamiku obchodu zbožím zemí EU 15.
Navíc si udržela vzestupný trend i v počátečním krizovém období, tedy do roku 2008. Přesto
samozřejmě nelze říci, že zbožový obchod zmíněného regionu nebyl celosvětovou krizí ovlivněn. Krizové dopady na export zboží ukázaly reálné problémy v jeho teritoriální a komoditní
struktuře stejně jako nedostatky v produktivitě samotné výroby zboží. Tyto skutečnosti jsou
jistě významnou informací pro řešení exportních problémů i v konjunkturálně příznivých obdobích. Cílem předloženého článku je naznačené jevy a souvislosti systematicky popsat.
Klíčová slova:
Evropská unie, zahraniční obchod zbožím, ekonomická krize
N
ástup krizového období v roce 2007 v USA a posléze i v západní Evropě
představoval od samého počátku potenciální nebezpečí i pro nové členské země EU v regionu střední a východní Evropy (SVE – EU 10). Bylo
tomu tak přesto, že zmíněné země byly v této době v mimořádně dobré ekonomické kondici. V roce 2006 se přírůstek HDP pohyboval v intervalu od 4,1 procenta (v případě Maďarska) do 12,2 procenta (v případě Lotyšska). V roce 2007
byl ještě ekonomický výkon (s výjimkou stagnující maďarské ekonomiky) neméně příznivý. Přírůstek HDP se pohyboval v intervalu od 6,0 procenta (v případě
České republiky) do 10,4 procenta (v případě Slovenska).
Je pravda, že s inflačními tlaky se v této situaci dokázaly uspokojivěji vypořádat jen Polsko, Česká republika, a posléze Slovensko, ale na druhé straně se
s výjimkou Maďarska zprvu evidentně snižovalo krátkodobé i dlouhodobé veřejné zadlužení. Podstatně se také snižovala míra nezaměstnanosti – v zemích
EU 10 dokonce pod průměr zemí EU 15. Vnější ekonomická rovnováha zemí
EU 10 byla ovšem nadále výrazně nepříznivá. Ne vždy to však byl důsledek horšící se zbožové obchodní bilance a kromě toho – při nejmenším v České republice,
v Maďarsku a na Slovensku – bylo v tomto směru zlepšení nesporné.
Současná Evropa 01/2009
Eva Karpová
Pro ekonomiky zemí střední a východní Evropy byla příznačná značná ekonomická otevřenost. Podíl exportu zboží na HDP se v průměru blížil 50 procentům; jen výjimečně klesal pod 40 procent a naopak často přesahoval 60 procent.
Podíl exportu zboží zemí EU 12 na celosvětovém zbožovém exportu se v roce 2007
blížil 4 procentům, což znamenalo, že se proti roku 1999 prakticky zdvojnásobil.
Lze zároveň říci, že ekonomický výkon zemí EU 10 je od poloviny 90. let
podstatně závislý na zbožovém exportu do vyspělých tržních ekonomik a jmenovitě do zemí EU 15. V několika letech před a po východním rozšíření EU hrál
významnou dynamizující roli i příliv přímých zahraničních investic, avšak jeho
vzestup se s výjimkou České republiky začal zastavovat již v roce 2006. Ostatní
faktory domácí poptávky; veřejná i soukromá spotřeba, měly pro hospodářský
růst menší význam a jejich dynamika byla nevyvážená. Ve zmíněném kontextu
tak samozřejmě vyvstala jednoduchá, ale krajně znepokojivá otázka: jaký bude
v krizovém období vývoj zahraničního zbožového obchodu a jaké budou jeho
případné dopady na celou ekonomiku. Následující text je potud věnován popisu
reálného vývoje zbožového zahraničního obchodu zemí střední a východní Evropy v počátcích krize a vymezení souvisejících problémů.
1. Obchod zbožím v období nástupu světové ekonomické krize
1.1 Dynamika a teritoriální proporce
V době prvních vážných signálů světové hospodářské krize (v roce 2007),
ale i v období, kdy se krize již rozvinula (v roce 2008), byl růst exportu a importu
zboží zemí střední a východní Evropy (EU 10) ještě přesvědčivý (jak v komparaci
i s rokem 2006 dokládá tabulka č. 1). V České republice, v Maďarsku, na Slovensku a částečně v zemích Pobaltí se zároveň zlepšovaly i zbožové obchodní bilance
(viz tabulka č. 2). Česká republika nadále vykazovala bilance přebytkové.
Pro průnik krizových jevů do ekonomik zemí střední a východní Evropy
(EU 10) byly nicméně celkem jasné předpoklady vzhledem k naznačené teritoriální struktuře zbožového zahraničního obchodu. Tato struktura se vyznačovala výrazně jednostrannou orientací na země EU, a v tomto rámci zejména na
Německo, na Francii, Itálii, Velkou Británii, Nizozemsko a Rakousko. V jednotlivých případech byla významná obchodní výměna také mezi členskými geograficky sousedícími zeměmi. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se začnou řetězit dopady
snížené poptávky a související krizové jevy v samotném regionu EU 10.
Viz UNCTAD: Handbook of Statistics 2007, 2008. New York: UNCTAD, 2007, 2008, EUROSTAT:
Europe in Figures. Brussels: Eurostat Yearbook, 2008.
Zahraniční obchod zbožím zemí střední a východní Evropy v kontextu ekonomické krize
Tab č. 1: Export a import zboží zemí SVE (EU 10) v letech 2006 až 2008
(v mld. EUR)
Export
Země
2006
Import
2007
2008
2006
2007
2008
Bulharsko
11,6
13,5
15,3
15,4
21,9
25,3
Česká republika
75,6
89,4
99,4
74,2
86,2
96,2
7,7
8,0
8,4
10,7
11,4
10,9
Estonsko
Litva
11,3
12,5
16,0
15,4
17,8
21,2
Lotyšsko
4,9
6,0
6,9
9,2
11,2
10,9
Maarsko
59,9
69,6
73,2
62,3
69,7
73,4
Polsko
88,2
102,3
114,3
101,1
120,9
138,9
Rumunsko
25,9
29,5
33,6
40,8
51,3
56,2
Slovensko
33,3
42,5
48,2
35,7
43,9
49,8
Slovinsko
18,5
22,0
23,2
19,2
23,0
25,1
Pramen: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=0&language=en&
pcode=tet00002 .
Tab. č. 2: Obchodní bilance v zemích SVE (EU 10) v letech 2006 až 2008
(v mld. EUR)
Země
Bulharsko
Česká republika
2006
-3,68
2007
-8,35
2008
-10,06
1,38
3,16
3,24
Estonsko
-2,99
-3,39
-2,48
Litva
-4,17
-5,30
-4,96
Lotyšsko
-4,29
-5,12
-4,04
Maarsko
-2,39
-0,12
-0,14
Polsko
-12,91
-18,65
-24,64
Rumunsko
-14,90
-21,76
-22,66
Slovensko
-2,37
-1,49
-1,57
Slovinsko
-0,73
-1,06
-1,95
Pramen: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=0&language=en&
pcode=tet00002.
Eva Karpová
Bulharský zbožový obchod se zeměmi EU byl sice i v době blížící se krize proporčně komparativně slabší; přesto v roce 2007 přesahoval 58 procent bulharského zbožového zahraničního obchodu. Zbožový obchod České republiky se zeměmi EU dosahoval zhruba 78 procent českého zbožového zahraničního obchodu.
Estonský zbožový obchod se zeměmi EU byl proporčně též mimořádně významný; dosahoval téměř 79 procent estonského zbožového zahraničního obchodu.
Zbožový unijní obchod Litvy byl relativně slabší; tvořil necelý 66procentní podíl
litevského zbožového zahraničního obchodu. Podíl zemí EU na zbožovém zahraničním obchodu Lotyšska dosahoval 77 procent tohoto obchodu.
Na maďarském zbožovém zahraničním obchodu se země EU podílely
76 procenty. Polský zbožový obchod se zeměmi EU tvořil necelých 70 procent
polského zbožového zahraničního obchodu. Rumunský zbožový obchod s EU byl
proporčně obdobný; tvořil kolem 70 procent rumunského zbožového zahraničního obchodu. Slovenský unijní zbožový obchod byl proporčně značně významný;
blížil se 77 procentům slovenského zbožového zahraničního obchodu. Podobně
slovinský zbožový obchod se zeměmi EU tvořil prakticky 75 procent slovinského
zbožového zahraničního obchodu.
Dlouhodobý trend mírně rostoucího podílu zbožového intra obchodu v rámci samotného regionu EU 10 (respektive EU 12), a zároveň stopového poklesu
podílu zbožového intra obchodu se zeměmi EU 15 na celkovém zbožovém zahraničním obchodu zemí EU 12 (viz – pokud jde o export – tabulka č. 3) nemohl
v dané situaci umožňovat dostatečný „únik“ z krizového prostředí. Ostatně i prohlubující se obchodní vazby se třetími zeměmi (s Ruskem, Čínou a se zeměmi
Latinské Ameriky) byly vazbami s částečně krizí postiženými regiony.
Tab. č. 3: Podíl zbožového exportu zemí EU 12 na jejich celkovém
zbožovém exportu dle hlavních unijních teritoriálních destinací
v letech 1999 až 2007 (v %)
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
EU 15
68,6
67,3
67,7
67,3
67,1
63,4
62,3
60,7
59,7
EU 12
13,2
13,3
13,8
13,6
14,1
15,3
16,9
18,3
19,5
Prameny: Vlastní úprava autorky dle EUROSTAT: Comext Database. Brussels: EUROSTAT, 2008.
Poznámka: Vzhledem k odlišnosti pramenů proporční údaje o exportu nekorespondují plně s dříve
uvedenými údaji o celkovém obchodu.
Na výše naznačeném trendu zmenšující se proporce zbožového exportu nových členských zemí do starých členských zemí EU se významně podílelo
Německo. Zatímco v roce 1999 směřovala do Německa ještě 33,1 procenta zbožového exportu z EU 12, snížil se postupně do roku 2007 tento podíl na 24,3 pro
centa. Proporčně byla uvedená změna kompenzována zmíněným nárůstem intra
exportu v rámci zemí EU 12, a dále také většími objemy exportu směřujícími do
Ruska a do celého Společenství nezávislých států (v roce 2007 tento export tvořil
dokonce 7,2 procenta celkového zbožového exportu zemí EU 12). Nadále sílil také
export zemí EU 12 do Číny a zemí Latinské Ameriky.
1.2 Komoditní struktura
Hlavní charakteristiky komoditní struktury (dle SITC – Standard International Trade Classification) zahraničního obchodu Bulharska byly v rámci regionu zčásti specifické. Na velmi silně rostoucím bulharském zbožovém exportu se
stroje a přepravní zařízení podílely pouze zhruba 14 procenty, což byl v rámci
zemí EU 10 nejmenší podíl. Tato pro region atypická proporce byla důsledkem
masivního zastoupení nezařazených položek (tedy průmyslového spotřebního zboží, polotovarů a materiálů) v bulharském zbožovém exportu; jejich podíl
dosahoval 50 procent tohoto exportu. Navíc se na bulharském zbožovém exportu
významně podílela paliva a maziva (zhruba 13 procenty). Ve zbožovém importu Bulharska však stroje a přepravní zařízení dominovaly; přesahovaly třetinu
zbožového importu, zatímco import nezařazených položek se tomuto podílu jen
blížil. Na značně se prohlubujícím schodku bulharské zbožové obchodní bilance se podílela jak obchodní bilance s Ruskem a Čínou tak s dalšími asijskými
a evropskými zeměmi.
V komoditní struktuře exportu České republiky samozřejmě dominovaly
stroje, přepravní zařízení a nezařazené položky. Podíl strojů a přepravních zařízení soustavně převyšoval 50 procent českého zbožového exportu, a byl potud
nadprůměrně silný v rámci celého regionu EU 10. (Vyšší podíl vykazovalo jen
Maďarsko.) Import strojů a přepravních zařízení vykazoval obdobné proporční
charakteristiky. Export nezařazených položek tvořil stále více než třetinu českého
zbožového exportu; byl tedy rovněž v rámci regionu nadprůměrný. (Větší proporce dosahovalo v této položce pouze Bulharsko.) Také český import nezařazených položek byl v rámci regionu výrazně nadprůměrný – podílel se na zbožovém
importu téměř 30 procenty. (Nepatrně větší proporci v tomto směru vykazovaly pouze Bulharsko, Slovinsko a Rumunsko.) Zbožová obchodní bilance České
republiky (jako jediné země regionu) se v letech 2005 až 2008 dostala do přebytku. Významnější schodek obchodní bilance vykazoval český zbožový obchod pou
EUROPEAN COMMISSION: Five years of an enlarged EU. Economic achievements and challenges.
European Economy – Occasional Papers. Brussels: European Commission, 2009, str. 58.
UNCTAD: Handbook of Statistics 2007, 2008. New York: UNCTAD, 2007, 2008, EUROSTAT:
Europe in Figures. Brussels: Eurostat Yearbook, 2008.
Tamtéž.
Eva Karpová
ze s Čínou, Ruskem, Japonskem, Tchaj-wanem a dočasně s dalšími vybranými,
zejména asijskými zeměmi.
V estonském zbožovém exportu byly sice stroje a přepravní zařízení rozhodující položkou, přesto však tvořily pouze zhruba jeho třetinu, tedy proporci v kontextu zemí EU 10 podprůměrnou. V importu se naopak podíl strojů a
přepravních zařízení blížil 39 procentům estonského zbožového importu; v regionálním kontextu byl tedy průměrný. Export nezařazených položek dosahoval
necelé třetiny estonského zbožového exportu, import těchto komodit pokrýval
něco přes čtvrtinu estonského zbožového importu. Estonský export i import
nezařazených položek byl tak v rámci zemí EU 10 proporčně průměrný. Hluboký
schodek estonské zbožové obchodní bilance plynul z obchodu Estonska s Ruskou
federací, skandinávskými zeměmi, Německem i řadou dalších evropských zemí.
Také ve zbožovém exportu Litvy hrály stroje a přepravní zařízení menší roli;
jejich podíl jen málo překračoval třetinu litevského zbožového exportu. Import
těchto komodit rovněž nebyl v kontextu regionu masivní, nicméně osciloval
kolem 30 procent litevského zbožového importu. Export nezařazených položek
slabě přesahoval čtvrtinu litevského zbožového exportu; v tomto případě se tedy
jednalo ve skupině zemí EU 10 o podprůměr – stejně jako v případě importu
nezařazených položek, protože ten jen mírně převyšoval pětinu litevského zbožového importu. Zmíněné, pro region atypické proporce, souvisely s tím, že Litva
byla mimořádně silným exportérem i importérem paliv a maziv (zhruba 23 procent zbožového exportu i importu). Hluboký schodek litevské zbožové obchodní
bilance vyplýval jak z obchodu s Ruskem tak s většinou evropských zemí.
V lotyšském zbožovém exportu měly stroje a přepravní zařízení proporčně
ještě menší význam než v případě Litvy; jejich podíl dosahoval zhruba 15 procent
lotyšského zbožového exportu. Tato atypická proporce souvisela se silným zastoupením exportu nezařazených položek – viz dále, ale také s masivním exportem
surovin, které tvořily téměř pětinu lotyšského zbožového exportu. Import strojů
a přepravních zařízení naproti tomu pokrýval téměř třetinu zbožového importu
Lotyšska. Export nezařazených položek z Lotyšska byl masivní nadstandardně;
překračoval 40 procent lotyšského zbožového exportu. Import těchto komodit
nepřekračoval třetinu lotyšského zbožového importu. Krajně nepříznivá zbožová
obchodní bilance Lotyšska byla důsledkem jak jeho obchodu s Ruskem tak se
zeměmi EU (pobaltské země nevyjímaje).
V dynamickém maďarském zbožovém exportu hrály klíčovou roli stroje
a přepravní zařízení, které tvořily mimořádných více než 60 procent maďarské
Tamtéž.
Tamtéž.
Tamtéž.
Tamtéž.
ho zbožového exportu. Také v importu zmíněných komodit si Maďarsko drželo
v rámci regionu proporční prioritu; import strojů a přepravních zařízení se na
maďarském zbožovém importu podílel více než 50 procenty. Maďarský export
nezařazených položek byl potud nepřekvapivě proporčně méně významný,
respektive byl dokonce nejnižší v regionu EU 10, protože osciloval kolem 18 procent maďarského zbožového exportu. Import nezařazených položek se sice blížil
23 procentům maďarského zbožového importu, přesto se i v tomto případě jednalo o komparativně velmi malý podíl importu zmíněných komodit na zbožovém
importu země v rámci EU 10. Vzdor zlepšení zbožové obchodní bilance Maďarska zůstával problémem této bilance schodek v obchodu s Ruskem a asijskými
zeměmi (zejména s Čínou a Japonskem).
Polský export strojů a přepravních zařízení byl v rámci zemí Visegrádské
čtyřky i celého regionu EU 10 proporčně mírně podprůměrný, protože se podílel
na polském zbožovém exportu zhruba 40 procenty. Stejně lze charakterizovat polský import strojů a přepravních zařízení, protože jeho podíl na zbožovém importu Polska osciloval kolem 35 procent. Na druhé straně polský export nezařazených položek proporčně průměr zemí regionu přesahoval; pohyboval se kolem
35 procent polského zbožového exportu. Podíl importu zmíněných komodit byl
spíše průměrný, protože tvořil zhruba 28 procent polského zbožového importu.
K prohlubujícímu se schodku zbožové obchodní bilance Polska významně přispívala jeho bilance s Německem, Ruskem a Čínou.
Rumunský zbožový obchod se o export strojů a přepravních zařízení opíral
až druhotně10; tyto komodity tvořily pouze více než čtvrtinu rumunského zbožového exportu – jakkoli byly (obdobně jako v Bulharsku) rozhodujícími položkami
importními. Rovněž v rumunském zbožovém exportu totiž dominovaly nezařazené položky – jejich podíl se blížil 50 procentům rumunského zbožového exportu. Podíl importu strojů a přepravních zařízení byl ovšem nepřekvapivě masivní; dosahoval více než třetiny rumunského zbožového importu a objem importu
nezařazených položek tak poněkud přesahoval. Na velmi problematické zbožové
obchodní bilanci Rumunska se na rozdíl od ostatních zemí regionu mimořádně
podílel jeho silný obchod s Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií.
Sílící zbožový export Slovenska se opíral o stroje a přepravní zařízení, nicméně dosahoval v těchto komoditách maximálně 48 procent slovenského zbožového
exportu.11 Jednalo se tak v rámci regionu jen o mírný nadprůměr. Import strojů
a přepravních zařízení se proporčně pohyboval na průměru regionu; tvořil téměř
39 procent slovenského zbožového importu. Rovněž slovenský export nezařazených položek byl proporčně v regionálním kontextu průměrný, protože osciloval
Tamtéž.
10
Tamtéž.
11
Tamtéž.
Eva Karpová
kolem 33 procent slovenského zbožového exportu. Podobně podíl importu těchto
komodit byl v rámci regionu spíše průměrný; představoval zhruba 28 procent
zbožového importu Slovenska. Schodek slovenské zbožové obchodní bilance
byl v regionálním kontextu zpravidla průměrný a plynul především z obchodní
bilance s Ruskem a se zeměmi Asie.
Slovinský zbožový obchod představoval z hlediska komoditní struktury
v rámci zemí střední a východní Evropy jakousi střední cestu.12 Ve slovinském
zbožovém exportu hrály proporčně obdobnou roli jak stroje a přepravní zařízení
tak nezařazené položky – obě komoditní skupiny pokrývaly přibližně po 40 procentech slovinského zbožového exportu. V importu byla tato vyváženost obdobná
– import strojů a přepravních zařízení i import nezařazených položek pokrývaly po třetině slovinského zbožového importu. Dočasně významnější schodkové
trendy slovinské zbožové obchodní bilance byly poplatné obchodu s Ruskem,
Německem a Itálií.
Nadějná dynamika zbožového exportu a do určité míry i lepší obchodně
bilanční výsledky byly v zemích střední a východní Evropy (EU 10) již v předkrizovém období evidentním důsledkem nejen konjunkturální situace, ale
i specifické komoditní struktury exportu. Pozitivní objemové i bilanční trendy
zbožového exportu souvisely s vysokým, více než třetinovým podílem strojů
a přepravních zařízení na zbožovém exportu, a dále s vysokými objemy exportu
některých vybraných nezařazených položek. Tedy nejen samotného spotřebního zboží, které dle klasifikace SITC do skupiny nezařazených položek náleží, ale
i polotovarů a materiálů. Z těchto skutečností je zároveň zřejmé, že objemy exportů dalších položek – především chemikálií a příbuzného zboží, paliv a maziv,
potravin, tabákových výrobků a surovin nemohly být z pohledu zemí střední
a východní Evropy (EU 10) proporčně podstatné a významněji ovlivňovaly zbožové obchodní bilance jen dvou až třech zemí tohoto regionu.13
2. Dlouhodobé a aktuální problémy
Problémy zbožového zahraničního obchodu zemí střední a východní Evropy
plynou především ze dvou základních příčin: z relativně nedostatečné konkurenceschopnosti exportu na světových trzích a z probíhající světové ekonomické
krize – v návaznosti na značnou otevřenost ekonomik regionu. V období před
ekonomickou krizí a ještě na jejím počátku bylo možno spojovat velmi příznivou
dynamiku zbožového obchodu unijních zemí střední a východní Evropy (a v některých případech i podstatná zlepšení jejich obchodních bilancí) jak s konjunk12
Tamtéž.
13
Tamtéž.
10
turální situací tak s komoditní strukturou exportu. Celková makroekonomická
situace umožňovala velmi uspokojivý odbyt proporčně rozhodujících exportních
položek, tedy strojů a přepravních zařízení, a dále pak nezařazených položek. Jak
plyne z dříve uvedených údajů, byl ovšem vysoký (v průměru třetinový) podíl
nezařazených položek na zbožovém exportu zemí regionu dán i tím, že se v rámci
dané komoditní skupiny běžně vykazuje i export polotovarů a materiálů. Tato
skutečnost je zejména v případě méně rozvinutých ekonomik regionu statisticky
významná, fakticky ovšem z ekonomického hlediska problematická. Oba zmíněné faktory, tedy celková příznivá konjunkturální situace a určité výhody komoditní struktury exportu však v průběhu roku 2008 začaly zanikat.
Makroekonomický vývoj ve vyspělých tržních ekonomikách začal být v roce
2008 zcela evidentně natolik problematický, že odhady perspektiv růstu zbožového zahraničního obchodu nemohly být již z tohoto důvodu příliš optimistické.14 Vzhledem k teritoriální a komoditní struktuře zahraničního obchodu zemí
střední a východní Evropy (EU 10), respektive s ohledem na otevřenost ekonomik zmíněných zemí, bylo nevyhnutelné zpomalení ekonomického růstu rovněž
v tomto regionu. Tuto novou „nezaviněnou“ nepříznivou situaci nadále utvrzoval silný směnný kurz EUR a celkově nízká konkurenceschopnost zemí EU 10.
Vzdor určitým posunům rostla totiž komparativně pomalu jak produktivita práce
tak produktivita faktorová, respektive docházelo k rychlému růstu jednotkových
nákladů v kontextu celosvětového srovnání.15 Cenovou konkurenceschopnost
bylo v tomto směru nutné chápat jako spíše dočasnou.
Nevýhody komoditní struktury zahraničního obchodu zemí EU 10 jsou
ostatně zřejmé a prokazatelné již delší dobu. Z velké části jde typově o zboží, které musí čelit importu obdobné produkce s nízkými náklady ze zejména asijských
zemí. Skutečnost, že zbožové obchodní bilance mají v některých zemích EU 10
aspoň uspokojivý trend, nemůže být dostatečným protiargumentem. Jde o efekty z exportu středně technologicky náročných výrobků, a tento typ produkce je
a bude možno vývozně zhodnocovat v budoucnosti jen se stále většími obtížemi.
Problémy s konkurenceschopností exportu nepřímo potvrzují dílčí, ale dost dramaticky nevýhodné změny v jeho komoditní struktuře již po východním rozšíření
EU. Konec konců již v předkrizovém období, tj. od roku 2005, totiž nepřiměřeně rostl vývoz komodit s nízkou přidanou hodnotou z pobaltských zemí (export
paliv, maziv, polotovarů a materiálů a v případě Lotyšska také surovin) i z Bulharska (export polotovarů a materiálů).
Naznačené problémy mají zřejmě specifické i globální historické kořeny
a jejich řešení prostě musí být nesnadné. V transformujících se zemích střední
14
SEREGHYOVÁ, Jana a kol. Analýza aktuální konjunkturní situace v mezinárodním obchodě a prognóza jejího vývoje v letech 2008-2009. Studie zpracovaná v rámci výzkumného projektu
GAČR č. 402/06/1049. Praha, březen 2008, str. 27 až 43.
15
Tamtéž, str. 29.
11
Eva Karpová
a východní Evropy se strojírenské středně technologicky náročné výroby mimořádně rychle rozvíjely v periodách masivních přílivů přímých zahraničních
investic. Strojírenská výrobní základna byla pro nový rozvoj dobře připravena
materiálně i co do faktoru živé práce. Většina přímých zahraničních investic však
v těchto souvislostech směřovala do subdodavatelských výrob vázaných na finalisty, kteří působili v jiných zemích, nezřídka v zemi mateřské investující společnosti.16
Předností naznačené situace byl samozřejmě určitý předem daný výrobně
technologický program a zdůvodněný předpoklad jistých odběratelských vztahů.
Znevažovat a opomíjet tuto skutečnou výhodu samozřejmě nelze ani dnes. Nevyhnutelnou nevýhodou však zároveň byla a zůstává nejen jednoznačná závislost
na konjunkturální úspěšnosti finalistů, ale i trvalé riziko, že finalisté, respektive
mateřská společnost snadno najdou a zvolí novou, nákladově výhodnější alternativu - a svou subdodavatelskou výrobu přesunou do jiných teritorií.
Běžné a stále rozšířenější přesuny strojírenských výrob do dalších teritorií ukázaly a nadále znamenají, že v perspektivě zůstanou technologicky středně a nízko náročné strojírenské výroby doménou rozvojových zemí, zatímco
v ostatních zemích budou z ekonomických důvodů patrně neudržitelné.17 Přesto
se v současnosti podílejí na zbožovém exportu zemí střední a východní Evropy
významně, respektive ve statistickém smyslu masově právě ty druhy výrobků,
které jsou středně nebo až nízko technologicky náročné. A to vzdor tomu, že
jejich konkurenceschopnost již velkým problémům čelí a především z hlediska
produktivity výroby není komparativně relevantní.18
Například v případě České republiky se jedná o masivní export kancelářských strojů a přístrojů na zpracování dat v proporci srovnatelné v EU jen s Velkou Británií či Maďarskem (více než 10 procent zbožového exportu). V případě
Maďarska jde o extrémně velkou proporci exportu telekomunikačních přístrojů zvukové techniky; srovnatelnou v EU pouze s Finskem (více než 20 procent
zbožového exportu). Nepřekvapivě velký a problémy přinášející je v zemích střední východní Evropy objem vývozu oděvů, textilních vláken, sportovního vybavení, hraček apod. Například v Polsku se tyto druhy výrobků podílejí na zbožovém
exportu 8 procenty, v Maďarsku a České republice po 7 procentech. (Masivnější
proporci exportu zmíněných druhů výrobků vykazuje v EU pouze Itálie.)
Na druhé straně se zdá být všeobecně zřejmé, že realizovat nové varianty
teritoriálních přesunů průmyslových výrob je svým způsobem stále obtížnější,
16
SEREGHYOVÁ, Jana a kol. Zvrat v dlouhodobých trendech prosazujících se ve světové ekonomice a příznaky vzniku nové geografie světového obchodu. Studie zpracovaná v rámci výzkumného projektu GAČR č. 402/06/1049. Praha, říjen 2008, str. 65.
17
Tamtéž , str. 68.
18
12
a že perspektivy nejsou v tomto smyslu neomezené a navždy otevřené, a to i v případě kvalitních dlouhodobých strategií, dostatku prostředků a flexibility. Někteří autoři19 poukazují na to, že možnosti tzv. klasických přesunů průmyslových
výrob do prostředí s nejpříznivějšími nákladovými a odbytovými podmínkami
byly v zásadě do počátku 90. let 20. století více méně vyčerpány. Ovšem ani tato
skutečnost situaci méně konkurenceschopným firmám samozřejmě neusnadňuje.
Pro celý region EU 10 nebo alespoň pro země Visegrádské čtyřky se jako
bezprostřední výhledová alternativa jeví výroba a export sofistikovanějšího zboží.
Dále pak přichází v úvahu export zboží z maximálně technologicky (i ekologicky)
modernizovaných tradičních zpracovatelských výrob anebo finalizace (a distribuce) výrobků importovaných z rozvojových zemí. V žádném z těchto směrů však
doposud v zemích střední a východní Evropy nenastal výrazný posun.
Rizika exportních problémů jsou nesrovnatelně větší u středních a malých
podniků, protože snižování (respektive nezvyšování) nákladů je pro ně mnohem
obtížnější než v případě velkých firem a firem, které jsou součástí mezinárodních
korporací. Především z tohoto důvodu analytici doporučují, aby malé a střední firmy v regionu střední a východní Evropy nepřetržitě a systematicky usilovaly v rámci svých konkrétních výrobních programů o předstih v technologické
náročnosti produkce před konkurujícími výrobci z rozvojových či relativně méně
rozvinutých zemí.20
Exportní obtíže a problémy s cenovou konkurenceschopností jsou konec
konců již delší dobu příznačné pro malé a střední firmy dokonce i v nejvyspělejších ekonomikách světa včetně USA a Japonska; nejde tedy v žádném případě
o dočasné jevy spojené s někdejšími transformačními kroky v regionu střední
a východní Evropy. Navíc s alternativou celkové sektorové restrukturalizace ekonomik – ve smyslu významného snížení podílu průmyslové výroby na HDP – nelze v tomto regionu počítat; taková změna není reálná a nebyla by ani ekonomicky
a sociálně ekonomicky únosná.
Pokud jde o samotnou „inovační způsobilost“ zemí EU 10, je přesto zřejmě vhodné opustit šablonovitá hodnocení. Určitou, patrně dost směrodatnou
výpovědní hodnotu, má v tomto směru posuzování členských zemí EU Evropskou komisí dle Souhrnného inovačního indexu.21 Jde o klasifikaci podle indiká19
Zejména J. H. DUNNING, a to například v publikacích The determinants of international productions. Oxford: Oxford Economic Papers 25/3. Transnational Corporations, 1973, anebo The competitive advantages of countries and the activities of transnational corporations. Oxford: Transnational
Corporations, 1992.
20
SEREGHYOVÁ, Jana a kol. Zvrat v dlouhodobých trendech prosazujících se ve světové ekonomice a příznaky vzniku nové geografie světového obchodu. Studie zpracovaná v rámci výzkumného projektu GAČR č. 402/06/1049. Praha, říjen 2008, str. 77.
21
ABRHÁM, Josef. Komparativní ekonomika EU (trendy, souvislosti a implikace pro ekonomickou
13
Eva Karpová
torů hnací síly inovací (tj. de facto vzdělanosti), tvorby znalostí (de facto výdajů
na vědu a výzkum), inovací a podnikání (de facto inovační výkonnosti malých
a středních podniků), užití inovací (de facto zaměstnanosti v high-tech oborech)
a rozsahu duševního vlastnictví (de facto patentů, ochranných známek).
Podle zmíněného indexu jsou v rámci EU 27 nepřekvapivě nelépe hodnoceny severské členské země (Švédsko, Finsko a Dánsko) a dále Německo. (Tyto
země zároveň v uvedeném směru předstihují Japonsko i USA). V rámci EU 27
mají alespoň nadprůměrný souhrnný inovační index ještě Velká Británie, Island,
Francie, Nizozemsko, Belgie, Rakousko a Irsko. Právě této skupině zemí se však
vybrané země střední a východní Evropy svým souhrnným inovačním indexem
blíží. Ačkoliv totiž vykazují v rámci EU 27 index podprůměrný, tak od roku 2004
rychle postupují na vyšší příčky hodnotící stupnice. Týká se to především České republiky, Maďarska, Polska, Estonska, Litvy, Lotyšska a Bulharska, u nichž
se jedná o zlepšení o jednu až tři příčky.22 Celkově ze zemí střední a východní
Evropy vykazují nejpříznivější souhrnný inovační index Slovinsko (17. v pořadí),
Estonsko (18. až 19. v pořadí) a Česká republika (zhruba 20. v pořadí). Jakkoli
jsou tyto země co do svého inovačního potenciálu v rámci EU podprůměrné, jsou
hodnoceny lépe než například Španělsko, Malta, Kypr, Portugalsko a Řecko.
Nelze jistě říci, že problémy zbožového exportu jsou ve všech zemích EU 10
zcela obdobné, a že je bude možno řešit stejnými postupy. Ostatně i v zemích EU
15 jsou v konkurenceschopnosti exportu obrovské rozdíly a související konkrétní
problémy vyžadují diferencovaná řešení. Ale i tak nutno připustit a odvozovat
závěry z toho, že silnější exportní tempa a příznivé obchodně bilanční výsledky
alespoň doposud vykazovaly v rámci EU 15 především ekonomiky se znalostními
rysy a zároveň ty země, které byly s to flexibilně a dynamicky dislokovat výzkum,
vývoj a výrobu v mezinárodním měřítku (například Švédsko, Finsko, Německo,
Nizozemsko).
Rovněž samotný průběh extrémně nepříznivé cyklické periody – ekonomické krize – potvrdil od roku 2008 zmíněné skutečnosti, byť z bezprostředně
jiných důvodů. Stagnace přecházející v recesi v souvislostech krize finančního
sektoru zprvu jednoznačně postihla řadu zemí EU 15, ale také Estonsko, Lotyšsko
a Maďarsko. Přitom se ale i v tomto směru zprvu komparativně méně postižené
členské země EU 15 (Belgie, Nizozemsko, Rakousko, Řecko a Španělsko) a zbývající většina zemí EU 12 rychle ocitly v nepříznivé hospodářské kondici. Ve vzájemných vnitřních souvislostech se na tom podílel nepříznivý vývoj exportu zboží
i služeb, domácí poptávky ve všech jejích složkách, bilance veřejných rozpočtů
a míry nezaměstnanosti. Startovacím impulzem zásadních ekonomických problémů ve většině zemí regionu EU 12, a zemí Visegrádské čtyřky zejména, nebyla
governance). Praha: MAC s.r.o, 2008, str. 190 až 191.
22
Tamtéž, str. 192 a vlastní výpočty.
14
– na rozdíl od řady ostatních ekonomik – krize bankovního a finančního sektoru
jako taková, ale byly to právě masivní exportní potíže, následně spojené s propadem průmyslové výroby.
V tomto kontextu se v zemích střední na východní Evropy potvrdila nevýhoda obrovské závislosti na obchodu s Německem a na poměrně jednostranné
teritoriální orientaci zbožového exportu vůbec. Jako průběžný korespondující
a přímo obtíže podmiňující problém se také ukázala právě dříve komentovaná
komoditní struktura, ať už vývozci byli subdodavatelé nebo finalisté. Rozhodující podíl středně technologicky náročných strojírenských výrobků a přepravních
zařízení a některých dalších skupin zpracovatelských výrobků (případně i chemických výrobků) na zbožovém exportu zemí regionu EU 10 se potvrdil jako velmi rizikový.
Navíc i bez ohledu na krizový vývoj lze považovat přílišnou subdodavatelskou provázanost na (zejména strojírenské a potravinářské) firmy v zemích
EU 15 za nedostatečně perspektivní či z některých hledisek málo přínosnou.
Při nejmenším proto, že velmi často determinuje cenově nevýhodný a zbytečně
objemově masivní import zemí EU 10. Zároveň mohou zmíněné vazby blokovat
výrobní kapacity, které by umožnily rychlejší pronikání zbožového exportu zemí
střední a východní Evropy na trhy Asie, Latinské Ameriky a Afriky.
3. Shrnutí v kontextu současné makroekonomické situace
V rámci základní charakteristiky zbožového zahraničního obchodu zemí
střední a východní Evropy v předkrizovém a počátečním krizovém období je
namístě shrnout nejnovější trendy tohoto obchodu z komparativního celosvětového pohledu. Tyto trendy totiž signalizují určité klíčové změny – které mohou
být interpretovány pozitivně i negativně; například jako odezva nedostatečné
míry konkurenceschopnosti, ale také jako úspěšné nalézání nové obchodní politiky.
Nadprůměrná dynamika zbožového zahraničního obchodu zemí EU 10
(respektive i EU 12) po východním rozšíření Evropské unie pokračovala. V letech
2004 až 2007 dosáhl průměrný roční přírůstek zbožového zahraničního obchodu
zemí EU 1223 více než 12,8 procenta, zatímco v EU 15 to bylo pouze 6,0 procenta
a celosvětový průměr růstu zbožového zahraničního obchodu činil 8,7 procenta.24 Dále významně rostl i podíl EU 12 na celosvětovém zbožovém exportu.
V roce 2008 již tento podíl atakoval čtyřprocentní hranici, čímž se celosvětová
23
S ohledem na směrodatné prameny jsou v dalším textu uváděny údaje za celý region EU 12, tedy
včetně Kypru a Malty.
24
15
Eva Karpová
exportní proporční pozice nových unijních zemí přiblížila například tak silnému
exportnímu centru, jakým je Japonsko.25
Sílící dynamika zbožového exportu nových členských zemí nebyla provázena
prohloubením jeho teritoriální orientace na region zemí EU 15. Do roku 2007 se
zvětšovala proporce intra exportu zboží zemí samotného regionu EU 12 (dosáhla 19,5 procenta celkového zbožového exportu zemí EU 12), ale podíl exportu
do zemí EU 15 postupně klesal. Od roku 2005 se také snižoval podíl zbožového
exportu zemí EU 12 (na jejich celkovém zbožovém exportu) do dalších vyspělých
center. V roce 2007 tvořil export do USA jen 2,1 procenta a do Japonska pouhých
0,3 procenta zbožového exportu zemí EU 12.26 Zmíněné změny pravděpodobně
svědčí o určitých dosažených limitech prohlubování intra exportní integrace zemí
EU 12 do zemí EU 15. Dokládají též příznivou flexibilitu exportu unijních zemí
střední a východní Evropy v rámci jejich vlastního regionu a v některých, zejména rozvojových regionech mimo EU. Zároveň tyto změny ale patrně též prokazují
trvající problémy s konkurenceschopností na vyspělých odbytištích.
V roce 2008 se již v souvislosti s celosvětovou ekonomickou krizí makroekonomická situace v některých zemích střední a východní Evropy zhoršila. Zatímco
v roce 2006 byl ekonomický výkon zemí EU 10 vynikající a v roce 2007 byl slabý
hospodářský růst záležitostí pouze Maďarska, v roce 2008 se výrazně zpomalil
rovněž růst ekonomiky litevské, a především upadly do hlubokých recesí ekonomiky Estonska a Lotyšska (viz tab. č. 4). Zároveň přitom ještě dozníval silný růst indexu spotřebitelských cen; inflace se výrazně zvýšila ve všech zemích
EU 10 natolik, že i nejnižší roční přírůstek (který vykázalo Slovensko), byl podle
kriterií nominální konvergence jednoznačně nadlimitní. Zároveň tento přírůstek
přesahoval i skutečnou vysokou průměrnou míru inflace zemí eurozóny (činila
3,3 procenta). Míra nezaměstnanosti se však v zemích EU 10 ještě nijak zlomově nezvyšovala a celkem korespondovala s průměrnou nezaměstnaností ostatních unijních zemí (7,5 procenta). Kromě toho nezaměstnanost zprvu rostla jen
v pobaltských zemích a Maďarsku.
Trend pozvolného snižování krátkodobé i dlouhodobé veřejné zadluženosti
z let 2006 až 2007 se podle očekávání začal měnit (viz tab. č. 5). Schodek veřejných financí se v roce 2008 ve většině zemí významně meziročně prohloubil
a nominální konvergenční limit plnily mezi zeměmi EU 10 jen Bulharsko, Česká
republika, Slovensko a Slovinsko. Zvláštně zřejmé bylo zhoršení vnitřní ekonomické rovnováhy pobaltských zemí, protože jejich ekonomiky neměly až do roku
2007 v tomto směru problém. V řadě zemí regionu se také zvýšil nahromaděný
veřejný dluh; přesto skutečně vážná byla nadále situace pouze v případě Maďarska.
25
Tamtéž, str. 57.
26
Tamtéž, str. 58.
16
Tab. č. 4: Ekonomický výkon, inflace a míra nezaměstnanosti v zemích
SVE (EU 10) v letech 2006 až 2008
Země
HDP (přírůstek v %)
2006
Bulharsko
Česká republika
Estonsko
Litva
2007
6,3
6,2
6,8
10,4
2008
Inflace (přírůstek v %)
Nezaměstnanost (v %)
2006
2006
2007
6,0
7,4
7,6
6,0
3,2
2,1
6,3
-3,6
4,4
2008
2007
2008
12,0
9,0
6,9
5,6
3,0
6,3
7,1
5,3
4,4
6,7
10,6
5,9
4,6
5,5
7,8
8,9
3,0
3,8
5,8
11,1
5,6
4,3
6,0
Lotyšsko
12,2
10,0
-4,6
6,6
10,1
15,3
6,8
6,0
7,5
Maarsko
4,1
1,1
0,5
4,0
7,9
6,0
7,4
7,4
7,8
Polsko
6,2
6,7
4,8
1,3
2,6
4,2
13,9
9,6
7,2
Rumunsko
7,9
6,2
7,1
6,6
4,9
7,9
7,3
6,4
5,8
Slovensko
8,5
10,4
6,4
4,3
1,9
3,9
13,4
11,2
9,6
Slovinsko
5,9
6,8
3,5
2,5
3,8
5,5
6,0
4,9
4,4
Pramen: http://www.ecb.europa.eu a vlastní úprava autorky.
Tab. č. 5: Bilance veřejných rozpočtů a veřejné dluhy v zemích SVE
(EU 10) v letech 2006 až 2008
Země
Bulharsko
Česká republika
Estonsko
Bilance veřejných rozpočtů (v % HDP)
2006
2007
Veřejný dluh (v % HDP)
2008
2006
2007
2008
3,0
0,1
1,5
22,7
18,2
14,1
-2,6
-0,6
-1,5
29,6
28,9
29,8
2,9
2,7
-3,0
4,3
3,5
4,8
Litva
-0,4
-1,0
-3,2
18,0
17,0
15,6
Lotyšsko
-0,5
-0,4
-4,0
10,7
9,0
19,5
Maarsko
-9,2
-4,9
-3,4
65,6
65,8
73,0
Polsko
-3,9
-1,9
-3,9
47,7
44,9
47,1
Rumunsko
-2,2
-2,5
-5,4
12,4
12,7
13,6
Slovensko
-3,5
-1,9
-2,2
30,4
29,4
27,6
Slovinsko
-1,3
0,5
-0,9
26,7
23,4
22,8
Pramen: http://www.ecb.europa.eu a vlastní úprava autorky.
17
Eva Karpová
Dříve zmíněné zbožové obchodní bilance se samozřejmě promítaly i do celkové vnější ekonomické rovnováhy zemí EU 10. Země s příznačně hlubokými
schodky zbožové obchodní bilance vykazovaly i varovné schodky běžného účtu
platební bilance. V případě Rumunska a pobaltských zemí se tento schodek
pohyboval intervalu 11 až 14 procent HDP, v případě Bulharska to v roce 2008
bylo dokonce 18 procent HDP. Ale ani země Visegrádské čtyřky a Slovinsko nevynikaly příznivou vnější ekonomickou rovnováhou; schodek běžného účtu platební bilance tvořil s výjimkou České republiky 5 až 6 procent jejich HDP. V České
republice nedosahoval schodek běžného účtu platební bilance, právě především
díky příznivější zbožové obchodní bilanci, ani 3 procent HDP.
V podstatě pro region zemí EU 10 typicky nepříznivý vývoj zbožových
obchodních bilancí a potažmo běžných účtů platebních bilancí se před krizí nejevil jako zásadní problém celkové vnější ekonomické rovnováhy v tom smyslu, že
do jednotlivých zemí proudily před i po východním rozšíření EU velké objemy
přímých zahraničních investic. Tento vliv příznivé konstelace finančního účtu
však není a nemůže být trvalý, respektive je při nejmenším zřejmé, že od roku
2007 je zřetelně oslaben. Zbožové obchodní bilance (a jistě i bilance služeb)
budou potud pro výslednou podobu platebních bilancí jednotlivých zemí patrně
stále zásadnější.
Extrémní (značně 100 procent HDP převyšující) a zhoršující se zahraniční zadluženost vykazovaly Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko. Navíc
Maďarsko se rychle 100procentní hranici přibližovalo a litevský zahraniční
dluh se blížil hranici 90procentní. Přijatelnou úroveň zahraničního dluhu (mezi
45 až 65 procenty HDP) tak vykazovaly pouze Česká republika, Polsko, Rumunsko
a Slovensko.
Vzhledem k teritoriální a komoditní struktuře obchodu zemí střední
a východní Evropy a při otevřenosti ekonomik těchto zemí bylo utlumení ekonomického růstu v průběhu světové ekonomické krize v regionu nevyhnutelné,
jakkoli se dostavovalo postupně a s časovým skluzem. Ekonomický výkon byl
významně oslaben i poklesem přílivu přímých zahraničních investic, které byly
mnoho let (do roku 2006) významným růstovým faktorem. Ve zhoršené makroekonomické situaci také v řadě zemí regionu slábly další faktory domácí poptávky,
které podmiňují hospodářský růst – soukromá i veřejná spotřeba.
Je nicméně možno říci, že ještě i v obtížném roce 2008 si zbožový export
ze zemí EU 10 uchoval jednoznačně vzestupnou dynamiku, i když byla ve řadě
zemí nižší než v předchozích letech. Jasnou výhodou zřejmě byla aktuální cenová
konkurenceschopnost vyvážené produkce, což na krizí postižených odbytištích
hrálo ještě významnější roli než na trzích v období konjunktury; ať už se jednalo
o exporty subdodavatelské nebo finální.
Přesto, že se krizové projevy dostavily v ekonomikách zemí EU 10 ve většině
případů až s časovým skluzem, způsobila posléze ekonomická provázanost zemí
18
celého regionu v roce 2009 přece jen souběžné exportní a importní problémy.
Zlomové bylo zřejmě v tomto smyslu období posledního čtvrtletí roku 2008, kdy
došlo celkově v EU k mezikvartálnímu poklesu exportu zboží a služeb o 6,1 procenta a import zboží a služeb se snížil o 5,0 procenta.27 Ostatně soukromá spotřeba klesla v této souvislosti mezikvartálně o nezvyklé 0,4 procenta. Celoroční alespoň mírný růst exportu i importu zboží a služeb ještě EU za rok 2008 vykázala
- v nemalé míře s ohledem na dříve zmíněné výkony zemí EU 10, ale za rok 2009
již prognózy signalizují celkový extrémní útlum jak exportu, tak importu zboží a
služeb. Jde o změnu z dlouhodobějšího pohledu mimořádnou (viz tabulka č. 6).
Tab. č. 6: Meziroční přírůstek exportu a importu zboží a služeb zemí EU
v letech 2003 až 2009 (v %)
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009 (odhad)
Export
1,9
7,5
5,9
9,2
5,0
1,6
-12,6
Import
3,4
7,6
6,2
9,2
5,2
1,5
-11,0
Pramen: EUROPEAN COMMISSION: Economic Forecast (External trade shock at the heart of the
steep fall in activity). Brussels: European Commission, 2009, str. 24 a vlastní úprava autorky, dostupné z http://ec.europa.eu/financial-crisis/index_en.htm.
Zneklidňující je do budoucnosti skutečnost, že od konce roku 2008 byly
v samotných zemích EU 10 zasaženy citelným úbytkem zakázek právě ty výrobní obory, o než se export zboží většiny zemí EU 10 přímo či nepřímo opírá.
Česká republika byla v tomto směru v prvním a částečně i ve druhém čtvrtletí 2009 reprezentativním příkladem28; výroba kovů s hutnictvím zaznamenaly meziročně téměř 50procentní úbytek zakázek a pozemní stavitelství úbytek
více než 40procentní. Zakázky ve výrobě přepravních prostředků klesly o téměř
36 procent a zakázky ve výrobě strojů a přepravních zařízení se snížily o 28 procent – stejně jako v ostatním průmyslu. (Přitom výroba samotných motorových
vozidel se vykazuje samostatně mimo zmíněný rámec – ta čelila poklesu zakázek
o více než 8 procent.) Téměř stejně byla postižena výroba kovových výrobků
a dále pak výroba elektrických zařízení. Mnohem méně, jen stopově v řádu kolem
3 procent byly úbytkem zakázek zasaženy výroba papíru a výroba oděvů. Ve výrobě textilií a výrobě počítačů počet zakázek dokonce mírně rostl. Naproti tomu
27
EUROPEAN COMMISSION: Economic Forecast (External trade shock at the heart of the steep fall
in activity). Brussels: European Commission, 2009, str. 24dostupné z http://ec.europa.eu/financial-crisis/index_en.htm.
28
Český statistický úřad – Vybrané statistické informace, červenec 2009, dostupné z http://www.czso.
cz/csu/csu.nsf/informace/cvzo060809.doc.
19
Eva Karpová
s dramatickým poklesem zakázek se musel vypořádávat farmaceutický průmysl,
jehož zakázky zaznamenaly meziročně 43procentní pokles.
Závěr
Růst zbožového zahraničního obchodu zemí střední a východní Evropy (EU
10) a jeho bilanční efekty byly v roce 2008 ovlivněny světovou ekonomickou krizí, objektivně a komparativně však byly přesto přijatelné. Výraznější potíže se
dostavily až v roce 2009. Problémy, které se v tomto období projevily nicméně
krizové příčiny přesahují a je vhodné je chápat v širších souvislostech. Je zřejmé,
že určité změny vyžaduje komoditní i teritoriální struktura zbožového exportu.
V samotné výrobě pak zůstává otevřený problém vysokých nákladů všech typů.
Vzdor problémům, které zbožový zahraniční obchod zemí EU 10 zasahují v krizovém a případně i v konjunkturálním období, nelze zapomínat na přínosy; tedy na
silnou dynamiku zbožového zahraničního obchodu před i po východním rozšíření EU, na její vliv na celkový ekonomický výkon a na zaměstnanost. Neboť především obchod mezi zeměmi EU 12 a EU 15 vzrostl v od roku 1999 trojnásobně. A je
možno říci, že právě především na této argumentaci staví Komise EU svá kladná
hodnocení východního rozšíření.29
29
REHN, Olli. Učíme se za pochodu. Praha: článek komisaře EU pro deník MFDnes, otištěno dne 27. 4. 2009, str. A12.
20
Literatura:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
ABRHÁM, Josef. Komparativní ekonomika EU (trendy, souvislosti a implikace pro ekonomickou governance). Praha: MAC s.r.o, 2008. ISBN 978-80-86783-34-5.
BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace.
Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-1807-1.
BIS: Economic Indicators for Eastern Europe. Basel: Bank for International Settlements, 2006, 2007, 2008.
Český statistický úřad – Vybrané statistické informace, dostupné z http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cvzo060809.doc.
DUNNING, J.H. The competitive advantages of countries and the activities
of transnational corporations. Oxford: Transnational Corporations, 1992.
DUNNING, J.H. The determinants of international productions. Oxford:
Oxford Economic Papers 25/3. Transnational Corporations, 1973.
EUROPEAN CENTRAL BANK – Statistics. Frankfurt a/M: ECB, 2009.
ISSN 1725-552X, dostupné z http://www.ecb.europa.eu.
EUROPEAN COMMISSION: Economic Forecast (External trade shock
at the heart of the steep fall in activity). Brussels: European Commission,
2009, dostupné z http://ec.europa.eu/financial-crisis/index_en.htm.
EUROPEAN COMMISSION: Enlargement, two years after: an economic
evaluation. European Economy – Occasional Papers. Brussels: European
Commission, 2006.
EUROPEAN COMMISSION: Five years of an enlarged EU. Economic
achievements and challenges. European Economy – Occasional Papers.
Brussels: European Commission, 2009.
EUROSTAT: Comext Database. Brussels: EUROSTAT, 2008.
EUROSTAT: Europe in Figures. Brussels: Eurostat Yearbook, 2008.
INTERNATIONAL MONETARY FUND: International Financial Statistics
Yearbook. Volume LXI. Washington: International Monetary Fund, 2006.
ISSN 0250-7463.
OECD: OECD Economic Outlook. Paris: OECD, 2005, 2006, 2007, 2008.
OECD: OECD Economic Survey: European Union. Paris: OECD, 2007.
REHN, Olli. Učíme se za pochodu. Praha: článek komisaře EU pro deník
MFDnes, otištěno dne 27. 4. 2009.
SEREGHYOVÁ, Jana a kol. Determinanty vývoje konjunkturní situace
v Evropské unii ve střednědobém horizontu a její prognóza. Studie zpracovaná v rámci výzkumného projektu GAČR č. 402/06/1049. Praha,
listopad 2007. ISBN 978-80-254-0533-8.
SEREGHYOVÁ, Jana a kol. Zvrat ve vývoji globální konjunktury a prognóza vývoje konjunkturní situace v Evropě. Studie zpracovaná v rámci
21
Eva Karpová
výzkumného projektu GAČR č. 402/06/1049. Praha, listopad 2007. ISBN 978-80-254-2278-6.
19. SEREGHYOVÁ, Jana a kol. Analýza aktuální konjunkturní situace v mezinárodním obchodě a prognóza jejího vývoje v letech 2008-2009.
Studie zpracovaná v rámci výzkumného projektu GAČR č. 402/06/1049.
Praha, březen 2008. ISBN 978-80-254-1415-6.
20. SEREGHYOVÁ, Jana a kol. Zvrat v dlouhodobých trendech prosazujících se ve světové ekonomice a příznaky vzniku nové geografie světového
obchodu. Studie zpracovaná v rámci výzkumného projektu GAČR č. 402/06/1049. Praha, říjen 2008. ISBN 978-80-254-3090-1.
Výroční zprávy centrálních bank jednotlivých zemí a internetové stránky
těchto bank.
21.
22.
23.
24.
UNCTAD: Handbook of Statistics 2007. New York: UNCTAD, 2007.
WTO: Trade Policy Review. European Communities. Geneve: WTO, 2007,
2008 dostupné z http://www.wto.org/.
Summary:
Foreign Trade on Goods in Central and East European Countries in Context of
Economic Crises
Foreign trade on goods is a very important indicator for the GDP growth of the Central and
East European countries. In the region (EU10) the dynamism of exports and imports has
become very strong before the Eastern enlargement and the trend has gone on after the year
2004 too. The growth of trade of the EU 10 countries had over headed the trade dynamism
of EU 15 countries. More over such a trend has kept on even during the period of crises in
2008. However it is to say that the trade on goods in the Central and East European countries
was even so influenced from the crises seriously. Many problems of territorial and commodity
structure of exports as well as the low productivity in manufacturing industry have shown
themselves. These trends bring certainly important information for solving future concepts
of exports – even in post crises periods. The mentioned text should comment some of these
facts.
Keywords:
European Union, Foreign Trade on Goods, Economic Crises
22
Zuzana Potužáková
Aktuální vývoj a struktura
ekonomické imigrace do ČR ze zemí V4*
Abstrakt:
Článek se soustředí na imigraci pracovní síly do České republiky (ČR) se zaměřením na imigraci ze států Visegrádské 4 (V4). Obecně vycházíme z faktu, že díky geografické blízkosti,
v případě ČR a Slovenské republiky (SR) malým jazykovým bariérám i díky podobnému historickému vývoji bude pracovní síla migrovat především do zemí sousedních. Cílem článku je
analyzovat ekonomickou imigraci z V4, její intenzitu a strukturu, v letech předcházející a následující vstupu do EU (2000-2007) a stanovit, zda měl vstup do EU na tento typ imigrace vliv.
Klíčová slova:
Imigrace, EU, ČR, pracovní síla, Visegrádská 4
Č
eskou republiku nelze považovat za ekonomiku s vysokým podílem cizí
pracovní síly a toto téma bylo po dlouhou dobu v porovnání např. s ekonomikami EU-15 relativně málo diskutované. S růstem ekonomické úrovně se ale i ČR musí začít vyrovnávat s faktem, že bude nejen tranzitní, ale i cílovou
zemí pro imigranty zejména z východoevropských a asijských zemí. Článek se
proto zaměřuje na problematiku imigrace pracovní síly do ČR ze států Visegrádské 4 (Polsko, SR, Maďarsko). Vycházíme z předpokladu, že díky geografické
blízkosti, v případě ČR a SR i malým jazykovým bariérám, a díky podobnému
historickému vývoji pracovní síla migruje především do zemí sousedních. Cílem
článku je zanalyzovat ekonomickou imigraci ze států Visegrádské 4 v letech
2000-2007 do ČR (tedy v období předcházející a následující vstupu do EU)
a stanovit, zda měl vstup ČR do EU na tento typ imigrace vliv. Vzhledem k tomu,
že před rokem 2004 migraci bránily překážky v podobě administrativních bariér
(např. pracovních povolení atd.) předpokládáme, že vstupem do EU se možnost
migrace mezi státy V4 zjednodušila a intenzita migrace se zvýšila. Kvůli relativně podobné k ekonomické úrovni všech států V4 bereme v potaz pouze migraci
ekonomickou, tedy migraci za účelem zlepšení stávající ekonomické situace, ne
migraci politickou.
*
Tento článek byl zpracován v rámci grantu GAČR 402/07/0521, Vnitřní trh mezi zeměmi Visegrádské čtyřky: fungování a efekty.
23
Za hlavní indikátory ekonomické migrace, které mají pochopitelně vliv i na
imigraci do ČR ze zemí V4, se obecně považují:
1. rozdíl HDP na obyvatele;
2. rozdíl v míře nezaměstnanosti;
3. rozdíl v míře zaměstnanosti;
4. počet imigrantů v dané zemi.
Lze zjednodušeně říci, že ČR v případě ekonomik SR, Polska a Maďarska
splňuje výše uvedená kritéria cílové země pro ekonomickou imigraci. Z údajů
Eurostatu vyplývá, že HDP na obyvatele v ČR je dlouhodobě nejvyšší ze států
skupiny V4, míra nezaměstnanosti je naopak na nižší úrovni než v ostatních státech V4. Míra zaměstnanosti je v rámci regionu dlouhodobě nejvyšší. V případě
počtu imigrantů je nutné zmínit především menšinu slovenskou, v menší míře
i menšinu polskou, a to zejména v hraničních oblastech (severní Morava a Slezsko). Cílem je tedy určit, zda měl vstup do EU dopad na volný pohyb osob
a na migraci pracovní síly v rámci skupiny V4. Analyzovat budeme období 20012007, přičemž roky 2001-2003 budeme považovat za období před vstupem do
EU a roky 2004-2007 za období po vstupu do EU. Vycházíme z teze, že pokud
má možnost volného pohybu na tento typ migrace vliv, musí být dopad patrný
zejména v letech těsně předcházející a následující vstupu do EU. Základním ukazatelem pro analýzu bude počet cizích státních příslušníků a cizích pracovníků ze
zemí V4 přicházejících do dané ekonomiky (migration inflows), které lze vzhledem k povinnosti evidence snadno zdokumentovat.
Základní tezí, kterou budeme článku testovat je, že pokud má vstup do EU
na imigraci vliv, je průměrný roční přírůstek imigrace v období 2004-2007 vyšší
než v období 2001-2003. Co se týče dat a zdrojů informací, budeme vycházet
z publikací OECD, zejména publikace International Migration Outlook 2008
a dat vygenerovaných nebo evidovaných ČSÚ v rámci publikace Cizinci v ČR.
V ČR bohužel neexistuje jednotný registr cizinců, data v různé šíři eviduje několik
ministerstev (MPSV, MPO a MV) a institucí.
1. Vývoj imigrace do ČR
Jak již bylo řešeno výše, v České republice se problematikou cizinců na území republiky zabývá několik organizací. Příliv cizích státních příslušníků eviduje
Ministerstvo vnitra. Mezi ostatní orgány státní správy, které mají v kompetenci je
zejména MPSV, které eviduje cizince v ČR zaměstnané. Cizinci podnikající v ČR
na živnostenský list spadají pod evidenci MPO. Z těchto dat vychází ČSÚ v pub
Http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1957463 [20. 2. 2009].
Databáze Eurostatu, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=1133,47800773,1133_
47803568&_dad=portal&_schema=PORTAL [20. 2. 2009].
24
Aktuální vývoj a struktura ekonomické imigrace do ČR ze zemí V4
likaci Cizinci v ČR. Tato publikace vychází každoročně, aktuálně je k dispozici
vydání z roku 2008. Mezi informace ohledně cizinců v ČR lze nalézt i na portálech provozovaných výše zmíněnými ministerstvy.
Z nevládních institucí jmenujme Mezinárodní organizaci pro migraci, která
má za cíl poskytnout cizincům dostatek informací o životě v ČR. Ve spolupráci
s MPSV provozuje projekt Aktivního výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků, kterým ČR nabízí ve zkrácené lhůtě povolení k trvalému pobytu v ČR.
Dále v Praze existuje i Multikulturní centrum, jehož portál obsahuje všeobecné
informace o migraci, odborné studie atd. Vzhledem k tématu budeme vycházet
zejména z dat ministerstva vnitra, ČSÚ a souhrnné publikace o migraci OECD
International Migration Outlook 2008. Nejprve se zaměříme na celkový počet
cizinců v ČR podle státní příslušnosti ve zkoumaném období, který je obsahem
tabulky č. 1.
Tab. č. 1: Celkový počet imigrantů v ČR1 (v tisících)
Stát/ rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
1.
Ukrajina
51,8
59,1
62,3
78,3
87,8
102,6
2.
SR
53,2
61,1
64,9
47,4
49,4
58,4
3.
Vietnam
23,9
27,1
29,0
34,2
36,8
40,8
4.
Polsko
16,5
16,0
15,8
16,3
17,8
18,9
5.
Rusko
12,4
12,8
12,6
14,7
16,3
18,6
6.
Německo
Celkem*
4,9
5,2
5,2
5,8
7,2
10,1
210,8
231,6
240,4
254,3
278,3
321,5
Ukazatel zahrnuje cizí státní příslušníky s dlouhodobým vízem (více než 90 dní) dlouhodobým nebo
trvalým pobytem v ČR.
* Jedná se o největší imigrantské skupiny v ČR.
Pramen: OECD, International Migration Outlook 2008, str. 340.
1
V roce 2006 se podle databáze OECD podíleli cizinci na celkové populaci
i pracovní síle 2 % a na zaměstnanosti 1,8 %. Pro porovnání, ve Švédsku se podíl
na populaci, resp. pracovní síle pohyboval na úrovni 15 % resp. 13,5 %, ve Švýcarsku dosahovala hodnot ještě vyšších. Česká republika je pochopitelně atraktivní
Http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_publikace [20.2.2009].
Př. www.cizinci.cz [20.2.2009].
Http://imigrace.mpsv.cz/ [20.2.2009].
Http://www.migraceonline.cz/ [20.2.2009].
OECD (2008b), str. 69.
25
zejména pro obyvatele ze zemí s nižší ekonomickou úrovní. Z tabulky je v případě
Ukrajiny, SR, Vietnamu i Ruska patrná vazba mezi celkovým počtem imigrantů a četností nově příchozích z daného státu, přičemž počet státních příslušníků
z Ukrajiny, Vietnamu, Ruska i Německa trvale rostl po celé sledované období.
Tato vazba neplatí pro Polsko, polští státní příslušníci zde tedy byli usazeni již
před rokem 2001 a jejich počet byl po celé sledované období relativně stabilní.
V letech 1997-2000 počet Poláků trvale usazených v ČR klesal, a to z 25 tisíc
v roce 1997 na 17 tisíc v roce 2000. Z tohoto vývoje lze usoudit, že ČR není pro
Poláky z hlediska trvalé imigrace atraktivní, a to i přes růst v letech 2004-2006.
Počet Poláků v ČR totiž ani v roce 2006 nedosahoval stavu z roku 1997.
V případě Slovenska celkový počet trvale usazených Slováků v ČR mezi roky
2003 a 2004 poklesl, a to z 65 na 47,4 tisíce. Ačkoliv v letech 2004-2006 došlo
opět k nárůstu počtu slovenských občanů v ČR, jejich počet v roce 2004 byl nižší
než v roce 2003, a to o 6 tisíc. Jedná se pouze o cizince v ČR trvale usazené,
vycházející z evidence Cizinecké policie, spadající pod Ministerstvo vnitra.
Tabulka č. 2, shrnuje příliv cizinců do ČR ve stejném období. Předpokládáme zde trvalý nebo dlouhodobý pobyt na území ČR. Na základě dat můžeme
pozorovat rapidně rostoucí příliv cizinců. Jejich počet vzrostl mezi roky 2001
a 2006 o 54 tisíc. I přes tento nárůst je nutné zmínit, že ČR dosud rozhodně není
zemí, kam míří hlavní proudy imigrantů.
Mezi prvními deseti státy z hlediska přílivu cizinců jsou ekonomiky, mimo
USA a sousední SR, kde je ekonomická úroveň znatelně nižší. Země skupiny V4
se na přílivu cizinců podílely různou intenzitou. Největší příliv cizinců byl ze států
V4 ze Slovenska, které na celkovém přílivu cizinců bylo po celé sledované období
na druhém místě. Příliv občanů SR do ČR dosahoval nejvyšších hodnot v letech
2002-2003, po roce 2004 došlo k poklesu tohoto přílivu na pouhých 6,8 tisíce za
rok. Co se týče trvalé nebo dlouhodobé migrace obyvatel z Polska, byla z hlediska
četnosti na 9. místě. Příliv Poláků do ČR má však na rozdíl od ČR relativně stabilní charakter, v letech 2002-2005 se pohybovala mírně nad tisíci obyvateli za rok,
v roce 2006 došlo opět k jejímu poklesu. Z hlediska trvalé migrace do ČR ze států
V4 se proto budeme zabývat pouze přílivem ze SR a Polska, přičemž podstatnější
je imigrace ze SR.
Nyní se zaměříme zaměstnanosti cizinců, tedy na data z registrů MPSV,
konkrétně Správy služeb zaměstnanosti, která shromažduje údaje úřadů práce
a MPO, který poskytuje data ohledně počtu cizinců s živnostenským oprávněním.
V tomto případě je vývoj státních příslušníků ze států V4 zaměstnaných v ČR
odlišný. Tato data jsou dostupná na webových stránkách ČSÚ. Evidován je i rok
2007, údaje jsou vždy k poslednímu dni daného roku. Vývoj cizinců zaměstnaných v ČR v letech 2000-2007 znázorňuje tabulka č. 3.
Http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/B900334BBE/$File/c01r02.pdf [22.2.2009].
26
Tab. č. 2: Příliv imigrantů do ČR podle st. příslušnosti, 2001-20061
(v tisících)
2001
Stát/rok
2002
2003
2004
2005
2006
1.
Ukrajina
2,8
10,7
15,5
16,3
23,9
30,2
2.
SR
2,4
13,0
23,7
15,0
10,1
6,8
3.
Vietnam
2,2
5,7
3,6
4,5
4,9
6,4
4.
Rusko
0,7
2,4
1,8
2,0
3,3
4,7
5.
Moldavsko
0,2
0,8
1,2
1,0
1,7
2,4
6.
USA
0,1
0,7
0,9
0,7
1,4
1,8
7.
Mongolsko
NA
NA.
0,5
0,6
0,9
1,5
8.
Čína
NA
NA
0,5
0,5
0,8
1,4
9.
Polsko
Celkem*
0,4
1,7
1,6
1,8
1,3
0,9
11,3
43,6
57,4
50,8
58,6
66,1
Indikátor zahrnuje počet nově příchozích státních příslušníků, kteří v daném roce získali povolení
k trvalému nebo dlouhodobému pobytu v ČR. NA – data nejsou k dispozici,
* Zahrnuje i imigranty ze států v tabulce neuvedených.
Pramen: Vlastní zpracování na základě OECD, International Migration Outlook 2008, str. 301.
1
Tab. č. 3: Cizí státní příslušníci zemí V4 zaměstnaní v ČR, 2000-2007
Stát/rok
2000
Maarsko
Polsko
Slovensko
Celkem v ČR*
161
2001
172
2002
198
2003
2004
2005
2006
179
240
274
353
2007
559
8 712
7 712
8 419
8 529
10 133
13 929
18 387
24 931
70 237
70 606
63 733
66 176
68 575
84 016
99 637
109 917
164 987
167 652
161 711
168 031
173 203
218 982
250 797
309 027
*I státní příslušníci zde neuvedení.
Pramen: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/datove_udaje/ciz_zamestnanost [22.2.2009].
Jak již bylo konstatováno výše, počet Maďarů, zaměstnaných v ČR, je
v porovnání s Poláky a Slováky velmi nízký. Ačkoliv ve sledovaném období vzrostl počet zaměstnaných maďarských státních příslušníků v ČR, jedná se pouze
o několik set osob. Mnohem větší zastoupení na celkové zaměstnanosti cizinců
v ČR měli polští státní příslušníci, jejich počet mezi roky 2000 a 2007 vzrostl
o více než 16 tisíc. Vzhledem k tomu, že se počet trvale usazených Poláků v ČR
se v letech 2001-2006 změnil jen mírně (viz. tab. č. 1), můžeme usoudit, že valná
většina polských státních příslušníků využívá možnost dojíždění za prací do ČR.
27
Toto potvrzuje i nárůst v zaměstnanosti po roce 2004. Mezi roky 2004 a 2007
vzrostl jejich počet o více než 13 tisíc, tedy více než dvojnásobně. Data v tabulce
č. 3 dále potvrzují i výpočty procentuálních změn počtu zaměstnaných cizinců
z V4 ve stejném období, které jsou obsahem tabulky č. 4.
Tab. č. 4: Změna počtu státních příslušníci zemí V4 zaměstnaných v ČR,
2000-2007 (v %)
Stát/rok
Maarsko
Polsko
Slovensko
2000/01
6,8
2001/02
2002/03
2003/04
2004/05
2005/06
2006/07
15,1
-9,6
34,1
14,2
28,8
58,4
-11,5
9,2
1,3
18,8
37,5
32,0
35,6
0,5
-9,7
3,8
3,6
22,5
18,6
10,3
Pramen: Vlastní výpočty na základě http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/datove_udaje/ciz_zamestnanost [22.2.2009].
Zatímco v období před vstupem do EU byly meziroční změny počtu cizinců
na poměrně nízké úrovni, po vstupu do EU byly tyto změny podstatně markantnější u všech třech skupin. Již mezi roky 2003 a 2004 byl vysoký procentuální
nárůst počtu cizích pracovníků z Polska a Maďarska, o 19 %, resp. o 34 %. O rok
později vzrostl počet slovenských pracovníků o 22 %. Je třeba si nicméně uvědomit, že vzhledem k nižšímu absolutnímu počtu zaměstnaných Maďarů a Poláků
v porovnání se Slováky, je jejich dynamika růstu vyšší.
Největší skupinu zaměstnaných cizinců ze států skupiny V4 tedy tvořili slovenští státní příslušníci, kteří se v roce 2007 podíleli třetinou na celkové zaměstnanosti cizinců v ČR. Jejich nárůst měl od roku 2002 do roku 2007 trvalý charakter, přičemž největší přírůstky zaměstnanosti Slováků spadaly do období 2004
a 2005. Po roce 2004 však rostl počet Slováků trvale nebo dlouhodobě usazených
v ČR klesajícím tempem, absolutní přírůstky Slováků zaměstnaných v ČR však
byly po roce 2004 v porovnání s obdobím před 2004 podstatně vyšší.
Nyní tedy přistoupíme k zodpovězení hlavní teze, tedy, jak se změnil průměrný roční přírůstek cizích státních příslušníků ze skupiny států V4 v období předcházejícímu (2001-2003) a následujícímu vstupu do EU (2004-2007).
Z tabulky č. 5 vyplývá, že v období předcházející vstupu do EU rostl počet
zaměstnaných cizinců z Maďarska pouze mírně, v průměru o 4 %, počet Poláků
se v podstatě neměnil a počet Slováků dokonce klesal, v průměru o necelé 2 %
ročně. Po vstupu do EU byla průměrná tempa růstu ve všech případech kladná.
Počty pracovníků z Polska i Maďarska rostly průměrně 30% tempem, v případě
pracovníků ze SR bylo příměrné tempo růstu nižší (14 %), což je ale opět způsobeno jejich velkým absolutním počtem v ČR. Z hlediska absolutních hodnot byly
28
přírůstky počtu zaměstnaných Slováků naopak nejvyšší, mezi roky 2003 a 2007
vrostl jejich počet o více než 46 tisíc.
Tab. č. 5: Průměrné změny počtu zaměstnaných cizinců z V4,
2001-2003 a 2004-2007 (v %)
Stát/období
2001-2003
Maarsko
Polsko
Slovensko
2004-2007
Změna počtu zaměstnaných 2007/2003, v %
4,1
30,2
212
0,3
30,9
192
-1,8
13,7
66
* Změna v celkovém počtu zaměstnaných mezi jednotlivými roky v rámci sledovaného období.
Pramen: Vlastní zpracování na základě http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/datove_udaje/ciz_zamestnanost [20.2.2009].
Lze tedy konstatovat, že po roce 2004 došlo v případě všech tří států skupiny V4 k nárůstu zaměstnanosti cizích státních příslušníků v ČR. Nárůst byl
patrný v procentuálním vyjádření u cizích státních příslušníků Maďarska a Polska, a to zejména díky relativně malému výchozímu počtu zaměstnaných, jejich
dynamika byla díky tomu poměrně vysoká. Slovenští státní příslušníci se podíleli
po celé sledované období na celkové zaměstnanosti cizinců v ČR až 30 %. Dynamika tohoto růstu byla díky výchozímu vysokému počtu zaměstnaných Slováků
v porovnání s dynamikou maďarských a polských pracovníků naopak relativně
nižší. Zajímavá je konfrontace ukazatelů počet zaměstnaných cizinců a počet
trvale usazených cizinců ze SR a Polska. V případě obou těchto států sice rostl
počet trvale usazených po roce 2004, nicméně klesajícím tempem, zatímco počet
zaměstnaných rostl po roce 2004 tempem rostoucím.
Z výpočtů lze vyvodit, že vstupem do EU se z pozice Poláků a Slováků
nezměnila atraktivita ČR jako státu k dlouhodobému nebo trvalému usazení, ale
vzrostla atraktivita státu z hlediska získání pracovního místa. To svědčí o nárůstu přeshraniční migrace osob trvale usazených ve svém domovském státě, ale
pracujících ve státě sousedním, díky možnosti volného pohybu osob v rámci EU.
2. Struktura imigrace
V druhé části textu se budeme zabývat strukturou zaměstnaných polských
a slovenských státních příslušníků v ČR podle sektorů a dosaženého vzdělání.
Strukturu imigrace podle nejvyššího dosaženého vzdělání eviduje ČSÚ jen za rok
2007 a to pouze u největších imigrantských skupin (Ukrajina, Vietnam, Rusko,
SR, Polsko). V případě zaměstnání cizinců podle sektorů vycházíme z dat OECD.
29
Z těchto dat lze částečně vyvodit, jaká zaměstnání jsou pro příchozí cizince atraktivní. Kvůli zaměření článku se dále budeme zbývat pouze cizinci ze SR a Polska,
pracovníky z Maďarska vzhledem k velmi nízkému počtu a nedostatku dat analyzovat nebudeme. V tabulce č. 6 se nejprve zaměříme na zaměstnanost cizinců
podle sektoru v ČR a v EU-25.
Tab. č. 6: Cizinci v ČR, v EU-25, podle zaměstnání v sektoru,
(v %, průměr 2005-2006)
Sektor/oblast
Zemědělství
ČR
EU-25
3,4
2,3
Dobývání surovin, výroba, energetika
29,8
19,3
Stavebnictví
10,5
9,9
Obchod
15,5
12,7
Pohostinství
5,9
8,6
Školství
4,4
5,3
Zdravotnictví a soc. služby
6,2
9,6
Administrativa, domácnost
Jiné služby
Celkem
4,0
8,5
20,3
23,8
100,0
100,0
Pramen: OECD, International Migration Outlook 2008, str. 73.
Tabulka ilustruje rozdíly mezi sektory, ve kterých jsou cizinci zaměstnání
v ČR a v EU-25. Nejvíce patrný je rozdíl v sektoru „Dobývání surovin, výroby,
energetika“, kde bylo v letech 2005-2006 zaměstnáno o 10 % více cizinců než
v EU-25. Mírně vyšší podíl zaměstnaných cizinců byl i ve „Stavebnictví“, a to
o necelé 1 %. Menší podíl cizinců než v EU-25 byl v ČR naopak zaměstnán v sektorech „Pohostinství, Vzdělání a Zdravotnictví“. Tento fakt potvrzuje nedokončenost ekonomické transformace v ČR. Cizinci jsou tedy ve větší míře zaměstnáni v sekundárním sektoru a méně v sektoru terciárním, než je obvyklé v EU.
Podle dat OECD je například ve Velké Británii pouze 16 % cizinců zaměstnáno
v sekundárním sektoru a 82 % ve službách, v ČR je tento poměr zaměstnanosti
40 % v průmyslu a 56 % ve službách.
Vzhledem k převažujícímu sektoru, kde jsou cizinci zaměstnáni, můžeme
usoudit, že cizince v ČR zaměstnávají zejména montovnách nebo výrobách.
Vyvstává proto otázka, jaký bude budoucí vývoj této zaměstnanosti v případě
OECD (2008b), str. 73.
30
ztráty komparativní výhody ČR – relativně levná pracovní síla nebo při poklesu
zahraniční poptávky po průmyslových výrobcích z ČR a zda tito cizinci i nadále zůstanou v ČR. Signály o propouštění cizinců v průmyslu lze již zaznamenat
v důsledku finanční krize.10
Zaměstnanosti cizinců podle sektorů odpovídá i vzdělanostní struktura státních příslušníků SR a Polska v ČR víceméně potvrzuje výše zmíněné teze. V roce
2007 v ČR převažovali občané SR i Polska se vzděláním základním popř. středním vzdělání bez maturity, cizinců s vysokoškolským vzděláním byl v ČR evidován jen relativně malý podíl. Uvedené podíly ilustruje tabulka č. 7.
Tab. č. 7: Cizinci ze SR a Polska v ČR podle nejvyššího dosaženého
vzdělání, v 2007 (v %)
Dosažené vzdělání
SR
PL
Základní
18
24
Střední bez maturity
37
56
Střední s maturitou
19
13
Vysokoškolské
11
7
Nezjištěno
15
0
Pramen: Interní databáze ČSÚ, data převzatá z MPSV.
Tato čísla dále potvrzuje i OECD, podle nichž pouze necelých 13 % cizinců
v ČR disponuje terciárním vzděláním. V porovnání s průměrem OECD (25 %),
Irskem (41 %) nebo Kanadou (37 %)11 se jedná o velmi malý podíl vysoce vzdělaných cizinců v ČR. Vzhledem k tomu, že s rostoucím dosaženým vzděláním roste
i adaptibilita a zaměstnatelnost pracovní síly, nejsou tato čísla pro ČR nejlepší
vizitkou. Svědčí o tom, že ČR v mezinárodní „soutěži“ o kvalifikovanou pracovní
sílu silně zaostává za rozvinutými tržními ekonomikami.12 I přes projekt Aktivního výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků MPSV je tedy jejich podíl
velmi nízký.
10
Http://ekonomika.ihned.cz/c4-10070860-30283240-001000_d-skoda-se-zbavi-kolem-1500-agenturnich-pracovniku [20.2.2009].
11
OECD (2008b) str. 58.
12
Příkladem dobře vypracovaného systému „lákání“ imigrantů může být Kanada. Na oficiálních
webových stránkách Kanady funguje aplikace, díky které si mohou kvalifikovaní pracovníci
vypočítat své šance na imigraci do Kanady. Ze šesti základních faktorů má největší vliv dosažené
vzdělání, znalost angličtiny a francouzštiny, věk (preferovaná věková skupina je 21-49 let), pracovní
zkušenosti a adaptabilita. Pro úspěšné absolvování je potřeba 67 bodů z celkových 100. Více informací viz http://www.cic.gc.ca/english/immigrate/skilled/apply-factors.asp [20.2.2009].
31
Závěr
Pokud chceme zodpovědět hlavní tezi článku, můžeme potvrdit v úvodu
vyslovený předpoklad, že po vstupu do EU vzrostla dynamika pohybu pracovních sil zejména ze SR a z Polska. V případě slovenských pracovníků v ČR byl
růst (vyjádřený jako změna průměrného ročního přírůstku nových pracovníků
v období 2004-2007) 14 %, přičemž počet Slováků v ČR činil v roce 2007 téměř
110 tisíc. Počet polských státních příslušníků se zvýšil po vstupu do EU z 10 tisíc
v roce 2004 na téměř 25 tisíc v roce 2007. Ačkoliv jejich počet je celkově podstatně nižší než u slovenských státních příslušníků, byl jejich procentuální nárůst
v průběhu relativně krátkého období poměrně významný.
Po vstupu ČR do EU a po odstranění administrativních překážek se snížil
počet trvale usazených cizinců, ale zvýšila se přeshraniční migrace pracovníků, umožněná volným pohybem osob. I přes výše uvedená fakta a nárůst počtu
cizích pracovníků v ČR je nutné si uvědomit, že nejsme státem, který by přitahoval vysoký počet imigrantů. V ČR byl v roce 2006 podle OECD podíl cizinců
na celkové populaci 2 % a na pracovní síle 1,8 %, v ostatních ekonomikách V4
byly tyto podíly ještě nižší. Problematika imigrace a cizí pracovní síly není ve
státech střední Evropy zdaleka tak významná jako ve státech EU-15. Ačkoliv se
zejména ČR a v menší míře i např. Maďarsko se v posledních několika letech
museli vyrovnat s nárůstem počtu cizinců i cizí pracovní síly. Dále se potvrdil
i na začátku konstatovaný fakt, že hlavními motivy ekonomické migrace byly ve
všech případech rozdíl HDP na obyvatele, rozdíly v tempech ekonomického růstu
a velikosti emigrantské menšiny.
Cizí pracovní síla míří hojně do sekundárního sektoru, zejména do oblasti
„Dobývání surovin, Výroba, Energetika“ (30 %) a v mnohem menší míře než je
tomu v EU-15 míří do sektoru služeb. Potvrzuje se tedy, že stále existují rozdíly mezi strukturou ekonomiky ČR a států EU-15 a že ekonomická transformace ČR dosud není ukončená. Ani vzdělanostní struktura cizinců v ČR se zatím
nepodobá struktuře ve vyspělých tržních ekonomikách. Ačkoliv jsou z ekonomik
V4 k dispozici data pouze za SR a Polsko, v obou případech tvoří největší podíl
pracovní síla se středoškolským vzděláním, následovaným pracovníky se vzděláním základním. Podíl vysokoškolsky vzdělané pracovní síly se pohyboval do
10 %. Pokud do ČR proudila vysoce kvalifikovaná pracovní síla, jednalo se zejména
o pracovníky ze zemí EU-15 nebo USA, primárně managery nebo odborníky vyslané mateřskými firmami do svých poboček. V druhém případě to byli odborníci
najatí českými firmami, protože na domácím trhu práce byl takto kvalifikovaných
pracovníků nedostatek. ČR tedy není atraktivní pro vysoce kvalifikované cizince
ze států s nižší ekonomickou úrovní a v mezinárodní „soutěži“ o kvalifikovanou
pracovní sílu silně zaostává za rozvinutými tržními ekonomikami.
32
Po vstupu do EU se pro sousední státy zvýšila atraktivita ČR jako země, kde
je výhodné získat pracovní místo a to zejména díky rozdílům mezi HDP na obyvatele, vysokému ekonomickému růstu a s tím spojené poptávce po pracovních
silách. Je otázkou, jak se bude tento druh imigrace dále vyvíjet v letech 20082010 kvůli dopadům celosvětové ekonomické krize, která bude mít na trh práce exportně zaměřené české ekonomiky bezesporu vliv. V následujícím období
můžeme proto očekávat pokles poptávky po cizích pracovních silách a s tím spojený odliv těchto pracovníků zpět do svých domovských zemí. Z dlouhodobého
hlediska se ale domníváme, že počet cizích pracovníků bude mít díky konvergenci české ekonomiky k EU-15 převážně rostoucí charakter a že se podíl cizí
pracovní síly na českém trhu práce bude zvyšovat.
33
Seznam použité literatury:
1)
Cazes, S.; Nešporová, A. (2003), Labour Markets in Transition, Balancing
flexibility&security in Central and Eastern Europe, ILO, Geneva, ISBN 92-2-113-723-6.
2) Eurostat (2008). Europe in fugures, Yearbook 2008, Luxembourg.
3) Landesmann, M. (2002), Structural Changes in the Transition Economies
1989-1999, WIIW, Vienna.
4) ČSÚ (2008). Cizinci v ČR, Praha.
5) National Action Plan, Česká republika, 2004.
6) OECD (2008a). Education at Glance 2008, Paris, ISBN 978-92-64-03287-3.
7) OECD (2008b). International Migration Outlook 2008, Paris, ISBN 978-92-64-04565-1.
8) OECD (2008c). Employment Outlook 2008, Paris, ISBN 978-92-64-04632-0.
9) OECD (2007). International Migration Outlook 2007, Paris, ISBN 978-92-64-03285-9.
Summary:
Current Development and Structure of Economic Immigration from the Visegrad 4
Group States to the Czech Republic
The article focuses on topic of immigration from the states of the Visegrad 4 Group to the
Czech Republic within the period 2001-2007. In general we presume that the EU access
and had a positive impact on immigration due to the abolition of the administrative barriers.
The aim of the article is to state if the EU access (Eastern Enlargement) had an impact on
immigration flows to the Czech Republic. In the other part is discussed the structure of the
economic immigration.
Keywords:
Immigration, EU, Czech Republic, Labour Force, Visegrad Group
34
Emilie Jašová
Podobnosti a rozdíly ve vývoji míry
nezaměstnanosti neakcelerující inflaci
a hospodářského cyklu ve vybraných
středoevropských zemích do roku 2008
Abstrakt:
K odhadu vývoje NAIRU, sklonu a posunů Phillipsových křivek byla použita sada metod, které
jsou běžně používané na mezinárodní úrovni. Hlavním přínosem této studie je odhad hodnot
NAIRU a jejich srovnání v rámci vybraných středoevropských zemí do roku 2008. Hodnoty
NAIRU mohou být považovány za závislé proměnné v průběhu zkoumaného časového období. Hlavními faktory způsobujícími změny NAIRU nebo jeho fluktuace jsou vedle inflačního
očekávání také dovozní ceny, směnný kurz, ceny ropy a nepřímé daně.
Klíčová slova:
Phillipsova křivka, NAIRU, Break model, Hodrick-Prescottův filtr, Kalmanův filtr, Bargaining
model
E
konomové se často snaží odhadovat nepozorovatelné proměnné představující “rovnovážné” nebo “očekávané” hodnoty zkoumaných veličin.
Srovnání skutečných hodnot s jejich trendovými odhady se využívá v hospodářské politice. Mezera (gap) nezaměstnanosti měřená jako rozdíl mezi skutečnou mírou nezaměstnanosti a mírou nezaměstnanosti neakcelerující inflaci
(Non-Accelerating Inflation Rate of Unemployment – NAIRU) se obvykle používá jako měřítko nadměrné poptávky, která má význam při hodnocení inflačních
tlaků. Klíčovým v tomto případě je zda současná míra nezaměstnanosti leží nad
či pod úrovní, která odpovídá inflační stabilitě.
Protože míra nezaměstnanosti, která odpovídá stabilní míře inflace, není
přímo pozorovatelná, musí se nejdříve kvantifikovat. Odchylky v hodnotách
NAIRU vystupujících z jednotlivých metod jsou podstatné; liší se od jedné země
ke druhé i v průběhu času.
Teoretické nejistoty společně s rozsáhlými problémy při statistickém měření zeslabují využitelnost NAIRU jako strukturálního parametru na úrovni tvorby
makro-politik. S ohledem na tyto nejistoty není překvapivé, že se stále častěji na
NAIRU nahlíží jako na pásmo a ne na robustní bodový odhad. Nicméně je možné
nalézt závažné důvody pro využití NAIRU např. jako ukazatele nefunkčnosti příslušného pracovního trhu, a tedy jako důležitého nástroje pro nastavení strukturálních reforem v příslušných zemích.
35
Emilie Jašová
Cílem článku je zmapování společných a odlišných rysů ve vývoji NAIRU
ve vybraných středoevropských zemích. Dále zmapovat předstih ve vývoji hospodářského cyklu v sousedních středoevropských zemích před vývojem v České
republice. Poukázat na signály plynoucí z některých aplikovaných metod, které
naznačují přítomnost nestabilního prostředí a pravděpodobnost vzniku strukturálních posunů v ekonomice v následujícím období. V další části je postupováno
následovně. V kapitole 2 jsou prezentováni autoři, kteří významným dílem přispěli k výzkumu trade-off mezi inflací a nezaměstnaností. V kapitole 3 jsou předkládány tři přístupy pro odhad NAIRU. V kapitole 4 jsou prezentovány empirické
výsledky odhadu NAIRU v podmínkách České republiky, Slovenska, Maďarska
a Polska a jejich srovnání. Závěry z analýzy shrnuje poslední část této práce.
Vývoj koncepčního rámce
Zásadní význam ve zkoumání vztahu mezi nezaměstnaností a inflací měl
Phillips (1958). Ve své studii předpokládal, že (nominální) mzdovou úroveň
v jakémkoliv období je možné vysvětlit předchozími hodnotami míry nezaměstnanosti. Schématické znázornění tohoto inverzního vztahu se od té doby označuje jako „Phillipsova křivka“.
Samuelson a Solow (1960) ve své studii zdůraznili, že dosavadní diskuse
o formulaci Phillipsovy křivky (PC) byla vedena na základě úvah o vývoji v několika příštích letech. Dle autorů je chybou se domnívat, že jejich úvahy o dosažitelném cenovém chování a chování nezaměstnanosti, budou udržovat ten samý tvar
také v delším období. Je možné, že po dosažení nízké poptávky budou zastánci
poptávkově tažené ekonomiky v krátkém období zklamáni; tj. ceny budou dále
růst, i když nezaměstnanost bude značně vysoká. Nicméně je možné, že nízké
poptávkové tlaky by ovlivnily mzdy a jiná očekávání tak, že by posunuly křivku
směrem k počátku v delším období, a tak v průběhu dekády by se ekonomika
mohla těšit vyšší zaměstnaností se stabilními cenami, než by mohlo být indikováno v současnosti. Možný je však také i opak.
Friedman (1968) a Phelps (1967) rozšířili koncept tradiční PC o inflační
očekávání a přirozenou míru nezaměstnanosti. Tvrdili, že neexistuje jen jedna
stabilní PC, jak naznačovaly podmínky do sedmdesátých let minulého století, ale
pro každou jednu očekávanou úroveň inflace jich existuje nekonečné množství.
Tobin (1980) definoval úrovně nezaměstnanosti neakcelerující inflaci. Dle
jeho výzkumu jde o míru nezaměstnanosti, která přetrvává, přestože trh práce
je v rovnováze. Gordon (1997) ve své studii odhaduje NAIRU jako parametr,
který se mění v průběhu času. Odbory jsou slabší a jejich pronikání do pracovní
síly postupně slábne. Průmyslová výroba je pod rostoucím tlakem spotřebitelů
a zahraničních konkurentů, což omezuje růst cen.
36
Podobnosti a rozdíly ve vývoji míry nezaměstnanosti neakcelerující inflaci
Mc Adam a Mc Morrow (1999) ve své studii tvrdí, že analyzování nastavení
ceny a mzdy v celkovém prostředí jejich modelu by mohlo v teorii vést ke zlepšení odhadu NAIRU. Důvodem je důležitá role plánů nastavení mzdy a ceny ve
smyslu vývoje NAIRU. V tomto kontextu, by se mohlo na křivky nastavení mzdy
a ceny nahlížet jako na křivky nabídky práce a poptávky po práci. Faktory, které
ovlivňují sklon nebo pozici křivky, ovlivňují NAIRU. Basistha a Nelson (2003) ve
své práci vytvořili bivariátní model nepozorovatelných veličin pro extrahování
nových odhadů mezery výstupu v USA. Autoři využívají dopředu hledící Novou
Keynesiánskou PC založenou na optimálním jednání dopředu hledících monopolisticky konkurenčních výrobců.
Fabiani a Mestre (2001) ve své výzkumné práci využívají množinu modelů,
které jsou v podstatě založené na vztahu PC, Okunova zákona a systému rovnic
definujících zákon pohybu nepozorovatelných proměnných hlavně pak potencionálního výstupu a NAIRU. Modigliani a Papademos (1975) definovali míru
nezaměstnanosti neakcelerující inflaci jako takovou míru při které, pokud nezaměstnanost je nad ní, může být očekáván pokles inflace.
Akerlof, Dickens a Perry (1996) vyvinuli model s různými způsoby využívání očekávání jednotlivými agenty. Tyto subjekty berou v úvahu pouze části
informací, které považují za nejdůležitější. Mankiw (2000) ve své práci uvádí, že
specifický model, který získal většinu pozornosti v posledních několika letech, se
nazývá Nová Keynesiánská PC. Na tento model inflace a nezaměstnanosti může
být nahlíženo jako na rozšíření statických Keynesiánských modelů cenového přizpůsobování. Tento model má původ v Calvově modelu náhodného cenového přizpůsobení. Další variantu PC představili Ball a Moffitt (2001). Dle jejich výzkumu
pracující usilují o navýšení reálné mzdy, které neodpovídá růstu produktivity.
Modelové přístupy k měření NAIRU
Metody odhadu NAIRU dělíme do tří hlavních kategorií: strukturální metody, čistě statistické (přímé) metody a přístup redukované formy.
Do strukturálních metod zařazujeme např. mzdově cenový model – Bargaining model (Mc Adam a Mc Morrow (1999). Strukturální metody kvantifikují
NAIRU pomocí odhadu rovnic vysvětlujících cenové a mzdové nastavení a chování. Ty mohou mít formu mzdově cenové rovnice specifikované na úrovních nebo
více ad hoc systém, ve kterém mzdová definice je reprezentována PC rozšířenou
o očekávání a cenami jako marží k jednotkovým nákladům práce.
Do druhé skupiny metod (čistě statistické metody) řadíme různé čistě statistické metody, které přímo rozdělí skutečnou míru nezaměstnanosti na cyklické
a trendové komponenty (druhé jsou označovány jako NAIRU). Protože se čistě
statistické metody nezaměřují na analýzu chování ekonomických faktorů, jsou
37
Emilie Jašová
snadněji implementovatelné než strukturální metody. Jedná se např. o Hodrick
Prescottův filtr (dále HP filtr).
Přístup redukované formy (třetí skupina metod pro odhad NAIRU) je kompromisem mezi dvěma dříve zmíněnými přístupy. Metody redukované formy
se vyznačují některými výhodami. Např. při konstrukci realizují odhad NAIRU
přímo ve spojitosti s inflací, přidružená PC může získat různé specifikace, které
v principu dovolují odhad dobře definovaného konceptu. Do této třetí skupiny
patří např. Kalmanův filtr (Richardson, Boone, Giorno, Meacci, Rae a Turner,
2000), HP multivariátní filtr (Fabiani a Mestre, 2000), Break model a Elmeskova metoda (Fabiani a Mestre, 2000).
Empirická aplikace na datech středoevropských zemí
Tato část se zaměřuje na aplikaci v zahraniční literatuře obvyklých metod
odhadu NAIRU na podmínky vybraných středoevropských zemí (Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko).
Pro měření inflace je v této analýze použit ve všech středoevropských zemích
deflátor spotřeby domácností. Tato časová řada byla upravena tak, aby zohlednila rozdíl mezi aktuální inflací a očekáváními, která jsou založena na vývoji inflace
v minulém období (Gordon, 1990). K měření míry nezaměstnanosti je použita
míra nezaměstnanosti dle ILO (International Labour Organization) v %. Dalšími statisticky signifikantními vysvětlujícími proměnnými byly meziroční změny
těchto indikátorů: měnový kurz jednotlivých zemí k EURU (v případě Polska se
významnost v modelech neprokázala), dovozní ceny, cena ropy Brent (s výjimkou
modelů pro Českou republiku, kde tato proměnná byla statisticky nevýznamná),
průměrná měsíční mzda, produktivita práce, inflační očekávání finančních trhů
(odrážejí ocenění různých finančních aktiv, resp. očekávání účastníků trhu na
budoucí pohyb jejich cen ve vazbě na daný vývoj ekonomiky) a primární dopady změn nepřímých daní ve spotřebitelských cenách (podíl na růstu spotřebitelských cen).
Časové řady byly otestovány Augmented Dickey-Fullerovým testem, který
potvrdil stacionaritu všech výše jmenovaných časových řad. Časová řada míry
nezaměstnanosti byla vkládána do modelu až po sezónním očištění klouzavým
multiplikativním průměrem. Sezónně očištěná řada (ozn. např. zt ) se propočetla jako: zt = yt / si, kde si je sezónní faktor pro i-tý
kvartál, který se spočítá jako průměr z hodnot yt / xt odpovídajících pozorováním pro daný kvartál (a normovaným pomocí geometrického průměru) a kde xt se spočítá jako xt = (0,5yt+2 + yt+1 +yt + yt-1 + 0,5yt-2)/4 a yt je původní neočištěná řada.
38
NAIRU v České republice
Analýza vztahu mezi mírou nezaměstnaností a inflací byla započata Metodou jedné rovnice, která odhadla pro celé sledované období pouze jednu hodnotu
NAIRU. Nejrozšířenější variantou je Gordonův „Triangle Model“ (Gordon, 1997)
s předpokladem, že míra inflace závisí na trojici základních faktorů, a to na očekávané inflaci, poptávkových podmínkách aproximovaných gapem nezaměstnanosti a šocích na nabídkové straně. Standardní model pro inflaci potom může být
psán dle Sekhona (1999). Podobně jako v případě dalších autorů je dále použit
model náhodné procházky pro inflační očekávání (např. Gordon, 1990).
Pro česká data hodnota NAIRU potom činila 9,7 %. NAIRU se po větší část
sledovaného období nacházelo vysoko nad skutečnou mírou nezaměstnanosti.
PC vykazovala klasický záporný sklon 1,1.
K detekci zlomových bodů ve vývoji NAIRU je použit Break model (Fabiani
a Mestre, 2000), který uplatňuje omezení, že nesmí být zjištěn žádný zlom
v období osmi kvartálů na počátku a na konci sledovaného období. S využitím
minimalizace sumy čtverců reziduí Break model odhadl dva zlomové body ve
vývoji NAIRU. První umístil do 4. čtvrtletí 1999 a druhý do 4. čtvrtletí 2004.
Pomocí metody nejmenších čtverců regrese byly dále propočteny hodnoty NAIRU pro jednotlivá časová období. První období začalo 1996/2 a skončilo 1999/4.
Druhé období potom pokrývalo interval od 2000/1 do 2003/2. Třetí období trvalo od 2003/3 do 2004/4 a čtvrté od 2005/1 do 2008/3.
Break model celkem tedy pro sledovaný časový interval odhadl čtyři hodnoty NAIRU (3,6 %, 9,3 %, 8,9 % a 8,0 %). Odhadnutá NAIRU již citlivěji kopírovala
vývoj skutečné míry nezaměstnanosti. PC ve všech časových obdobích vykazovaly
různě velký záporný sklon. Největší substituovatelnost inflace nezaměstnaností
byla prokázána ve třetím období, tj. v časovém intervalu od 2003/3 do 2004/4,
kdy sklon PC činil -4,9.
V další části analýzy následují metody pro odhad časově proměnlivého NAIRU. Tyto metody by měly pravděpodobně nejlépe kvantifikovat vývoj NAIRU
�t - �et = β(ut - ūt) + δXt + νt (1) kde �t je odhad skutečné míry inflace, �et je očekávaná míra inflace,
ut je míra nezaměstnanosti, ūt je NAIRU, Xt obsahuje další regresory určené ke kontrole nabídkových šoků a νt je chybový člen.
V případě, že �et = �t-1 potom platí, že �t - �et = ∆�t. Tudíž ∆�t = β(ut - ūt) + δXt + νt. (2) Rovnice 2
zanedbává možnost sériové korelace chybového členu. Proto se obvykle dále odhaduje následující
autokorelační specifikace: ∆�t = β(L)(ut - ūt) + δ(L) ∆�t -1 + γ(L)Xt + et, (3) kde L je zpožděný operátor, β(L), δ(L) a γ(L) jsou zpožděné polynomy a et je sériově nekorelovaný chybový člen. Rovnici 3
je těžké odhadnout vzhledem k nelinearitě parametrů. Jestliže se NAIRU nemění v čase, rovnice 3
může být přepsaná na formu, která je snadno odhadnutelná metodou nejmenších čtverců (MNČ): ∆�t = μ + β(L)ut + δ(L) ∆�t -1 + γ(L)Xt + et. (4)
Odhad NAIRU se potom získá takto: NAIRU = -μ / β(l), (5) kde β(l) = Σpi=1βi, p je směrnice zpožděného polynomu β(L).
39
Emilie Jašová
v České republice a v dalších tranzitivních ekonomikách. Univariátní metody se
zaměřují na časovou řadu míry nezaměstnanosti a dekomponují ji na komponentu trendu, identifikovanou jako NAIRU, a cyklickou komponentu, identifikovanou jako mezera nezaměstnanosti.
Identifikace může být provedena filtrovacími technikami, mezi kterými je
nejvíce využíván HP filtr. HP filtr je založený na substituci skutečné nezaměstnanosti úrovní vyhlazeného trendu prostřednictvím výběru hodnoty koeficientu
λ. V analýze je použita všeobecně doporučovaná hodnota λ 1 600 pro kvartální
data od roku 1993. Pro dílčí eliminaci problémů na začátku a konci časové řady,
byla použita predikce míry nezaměstnanosti do konce roku 2009. Dle této metody se odhadované NAIRU pohybovalo v intervalu od cca 2,0 do 8,8 %. Skutečná míra nezaměstnanosti se v obdobích 1995/2 až 1998/3, 2001/2 až 2003/2
a v období 2006/4 až 2008/3 nacházela pod NAIRU, tj. v cca polovině sledovaného období.
Pro extrakci v čase proměnlivého NAIRU se dále používá Kalmanův filtr
(Richardson, Boone, Giorno, Meacci, Rae a Turner, 2000). NAIRU je specifikováno jako náhodná procházka v reakci na šoky. Přístup v této analýze vychází
z prezentace řady alternativních NAIRU lišících se hodnotou, která udává stupeň
vyhlazení odhadovaného NAIRU. Alternativní NAIRU vznikla s využitím τ = 0,6
a 1,0. V literatuře je preferovaný výběr 0,2, který dovoluje malá kolísání v odhadech NAIRU, a tím se vyvaruje velkým skokům vyhlazeného odhadu NAIRU.
Tato analýza naopak ve snaze popsat i nestabilní období aktivně využívá i vyšší
hodnoty , čímž zajistí proložení více nestálé nezaměstnanosti v tranzitivním prostředí.
Profil obou dvou řad odhadnutého NAIRU byl velice podobný (viz tabulka
dále). NAIRU generované touto metodou (jak s vyhlazením 0,6, tak s vyhlazením
1,0) nejprve procházelo zápornými hodnotami, a to až do období 1999/4. Zde byl
viditelný efekt makroekonomických turbulencí z roku 1999.
Do čtvrtého čtvrtletí 2001 NAIRU urychleně stoupalo pro obě vyhlazení
a dostalo se vysoko nad skutečnou míru nezaměstnanosti. Od 1. čtvrtletí 2002
došlo k poklesu hodnoty NAIRU a jejímu přibližování se ke skutečné míře nezaměstnanosti. V případě vyhlazení 0,6 se pád NAIRU zastavil ve 3. čtvrtletí 2003
na hodnotě 9,5 %. NAIRU s vyhlazením 1,0 dokonce protnulo úroveň skutečné
míry nezaměstnanosti ze shora a dále klesalo až na hodnotu 8,0 % ve 3. čtvrtletí 2003. V následujícím roce se NAIRU (dle obou vyhlazení) opět pohybovalo
nad skutečnou mírou nezaměstnanosti. V roce 2005 se dle této metody trh práce
nacházel ve fázi recese. Od roku 2006 až do konce sledovaného období NAIRU již
jen převyšovalo skutečnou míru nezaměstnanosti.
Nejvyšší hodnota NAIRU byla odhadnuta pro 3. čtvrtletí 2008. V případě
vyhlazení 0,6 se jednalo o hodnotu 13,4 % a po použití 1,0 to bylo 13,9 %. Velikost
převisu NAIRU nad skutečnou mírou nezaměstnaností v tomto čtvrtletí (8,1 p.b.,
40
resp. 8,6 p.b.), kterou lze přirovnat k hodnotám z konce roku 1999 (zde převýšila skutečná míra nezaměstnanosti NAIRU o 8,4 p.b., resp 9,9 p.b.), naznačila
přítomnost nestabilního prostředí a očekávání strukturálních posunů v ekonomice v následujícím období. Zatímco koncem roku 1999 strukturální změny lze
vysvětlit makroekonomickými transformačními turbulencemi v české ekonomice, důvodem posunů na přelomu let 2008 a 2009 by mohla být globální finanční
a ekonomické recese.
Analýza substituce mezi inflací a mírou nezaměstnanosti pokračuje kvantifikací NAIRU systémem rovnic vysvětlujících chování při nastavování mezd a cen,
tzv. Bargaining model (Mc Adam a Mc Morrow (1999). Tento dvou-rovnicový
model indikuje že, po vypořádání všech šoků a racionálních inflačních očekávání
dlouhodobá rovnovážná míra nezaměstnanosti ve formě stálého stavu je 7,9 %.
Hodnotu NAIRU dle jednotlivých metod, časový interval, pro který byly
odhadnuty a sklony PC zachycuje následující tabulka.
Tab. č. 1: Metody odhadu NAIRU dle časové logiky pro Českou republiku
Časový horizont a metody odhadu NAIRU
1. Konstantní NAIRU:
Metoda jedné rovnice
Období
Hodnota v %
Sklon PC
2000/1-2008/3
9,7
-1,1
1. Období
1996/2-1999/4
3,6
-0,9
2. Období
2000/1-2003/2
9,3
-1,5
3. Období
2003/3-2004/4
8,9
-4,9
4. Období
2005/1-2008/3
8,0
-2,1
2. NAIRU v časovém intervalu:
Break model :
3. Časově proměnlivé NAIRU:
3.1 HP- filtr
3.2 Kalmanův filtr:
1994/1-2008/3
od 2,0 do 8,8
-0,7
Vyhlazení (0,6)
1998/1-2008/3
od -4,4 do 17,5
-0,2
Vyhlazení (1)
1998/1-2008/3
od -3,7 do 16,6
-0,2
1996/3-2008/3
7,9
-1,6
4. Dlouhodobé NAIRU:
Bargaining model
Pramen: Vlastní propočet na podkladě údajů Českého statistického úřadu, Ministerstva práce
a sociálních věcí a České národní banky.
41
Emilie Jašová
NAIRU na Slovensku
Analýza byla provedena stejnou metodologií jako v případě České republiky. Zkoumané období bylo nastaveno na časový interval od 1994/1 do 2008/3.
Prvním náhledem byla Metoda jedné rovnice, která bere v úvahu exogenní veličinu měnový kurz. NAIRU činí 16,8 %, což může být překvapivé, protože
v posledním období bylo možné pozorovat pokles skutečné míry nezaměstnanosti až na hodnotu 9,7 %. Tedy tento pohled identifikuje v souladu s realitou silné
hospodářské oživení v posledních třech letech.
Break model určil za zlomové body čtvrtletí 2000/2, 2003/4 a 2007/1.
V období 2005/1 dochází k propadu inflace na hodnotu 2,8 %. Tento propad byl zapříčiněn zastavením dříve plánovaných změn regulovaných cen.
První období udržuje NAIRU na nízké hodnotě 12,2 % a sklon je záporný
(-1,0). Pro druhé období metoda kalkuluje NAIRU ve výši 14,1 % a sklon -1,2.
Třetí a čtvrté období této metody udržuje vysoké NAIRU 18,4 % a 16,6 %, což
implikuje až neadekvátně velkou mezeru nezaměstnanosti, kterou pravděpodobně není možné využít pro predikci budoucí inflace a nezaměstnanosti. Nicméně
obě tyto hodnoty jsou pozůstatkem vysoké míry nezaměstnanosti na přelomu
tisíciletí. V pátém a v šestém období se hodnota NAIRU dále postupně snižuje ke
skutečné míře nezaměstnanosti a činí 13,5 % a 10,1 %. Sklon PC je dříve kladný
a na závěr silně záporný.
Ve vývoji NAIRU odvozeného HP filtrem je od 2006/2 pozorován pokles
skutečné míry nezaměstnanosti pod NAIRU, což indikuje období konjunktury
podobně jako ve všech ostatních metodách. Na rozdíl od ostatních metod toto
období je velice dlouhé (končí až ve třetím čtvrtletí 2008) a konjunktura je pouze
mělká.
Protože Kalmanův filtr zohledňuje tvorbu očekávání a vývoj exogenní proměnné (cena ropy) v samotném NAIRU, nastává naprostý odklon průběhu tohoto NAIRU od HP filtru. Velikost mezery je nutné považovat spíše jako ilustrativní, avšak její znaménko je možné interpretovat jako silný indikátor průběhu
ekonomického cyklu. Hodnoty NAIRU dle Kalmanova filtru pro obě vyhlazení
(0,6 a 1,0) od období 2006/4 kopírují skutečnou míru nezaměstnanosti. Inflační a postupně i deflační dopady nejsou velké. Na konci sledovaného období (od
2008/1) dochází opět k protnutí NAIRU a skutečné míry nezaměstnanosti ze
shora a obnovují se inflační tlaky, což naznačily již předešlé metody (s výjimkou
HP filtru pro období 2008/3). Vrcholem této fáze konjunktury bylo 3. čtvrtletí
2008.
I v případě Slovenska je využit dvou rovnicový Bargaining model. Parametry modelu implikují hodnotu dlouhodobého NAIRU rovnu 26,4 %. Sklon PC
vychází -0,5. Důvody proč leží tak vysoko je možno spatřovat v tom, že od 2000/1
po dobu 4,5 let se skutečná míra nezaměstnanosti udržovala na hodnotách okolo
42
18,5 %. Tedy v tomto období mezera nezaměstnanosti činila cca 8 %, což je hodnota, kterou Kalmanův filtr rovněž využívá. Druhým důvodem je povaha modelu,
který využívá aktivně exogenní proměnné jak u cenotvorby, tak u tvorby reálné
mzdy. Pokud některý relevantní faktor chybí ve smyslu, že je opomenut, tak kalkulované NAIRU může být značně vychýleno, v tomto případě se jedná o několik
procentních bodů nahoru. Třetím důvodem může být, že od mnou identifikovaného období 2005/2 vzniká již kvalitativně jiná ekonomika, která bude konvergovat k podstatně nižšímu NAIRU.
Tab. č. 2: Metody odhadu NAIRU dle časové logiky pro Slovensko
Období
Hodnota v %
Sklon PC
1998/2-2008/3
16,8
-0,3
1. Období
1998/3-2000/2
12,6
-1
2. Období
2000/3-2001/3
14,1
-1,2
3. Období
2001/4-2003/4
18,4
-1,9
4. Období
2004/1-2005/4
16,6
-1,2
5. Období
2006/1-2007/1
13,5
1,6
6. Období
2007/2-2008/3
10,1
-4,2
Break model :
3.1 HP- filtr
1994/1-2008/3
od 9,4 do 18,3
-1,1
Vyhlazení (0,6)
2000/3-2008/3
od -3.3 do 25,3
-0,3
Vyhlazení (1)
2000/3-2008/3
od -2.9 do 25,8
-0,4
Bargaining model
1998/2-2008/3
26,4
-0,5
Pramen: Vlastní propočet na podkladě údajů OECD.
NAIRU v Maarsku
Po zahrnutí exogenní veličiny (cena ropy) do Metody jedné rovnice NAIRU
činí 3,6 %, sklon PC je negativní (-0,3). Exogenní veličině se díky celkové různo-
43
Emilie Jašová
rodosti makroekonomického prostředí nepodařilo přiblížit NAIRU ke skutečné
míře nezaměstnanosti, která ve sledovaném období v průměru činila 7,2 %.
Metoda Break modelu detekovala tyto zlomové body: 1998/2, 2003/1
a 2006/2. V prvním období se uzavírá dlouhý a razantní pokles nezaměstnanosti.
NAIRU činí 9,1 % a sklon je -5,4 %. Ve druhém období NAIRU klesá na 6,8 %
podobně jako míra nezaměstnanosti, PC je záporně skloněná. Ve třetím období
se NAIRU dále snižuje na 6,1 %, sklon PC je záporný.
V dalším období se zvyšuje převis NAIRU nad skutečnou mírou nezaměstnanosti a hodnota záporného sklonu PC. Poslední dvě období jsou charakteristická naopak převisem skutečné míry nezaměstnanosti nad NAIRU, který zvyšuje
neustále svoji intenzitu a v období 2008/3 činí již 2,4 p.b. Sklony obou krátkodobých PC jsou záporné a ukazují na velkou substituovatelnost inflace nezaměstnaností.
Tab. č. 3: Metody odhadu NAIRU dle časové logiky pro Maarsko
Období
Sklon PC
1997/2-2008/3
3,6
-0,3
1. Období
1997/1-1998/2
9,1
-5,4
2. Období
1998/3-2000/2
6,8
-5,4
3. Období
2000/3-2003/1
6,1
-4,9
4. Období
2003/2-2004/2
7,1
-6,1
5. Období
2004/3-2006/2
5,7
-4,1
6. Období
2006/3-2008/3
7,5
-4,0
Break model :
3.1 HP- filtr
1995/1-2008/3
od 5.9 do 10.8
-1,4
Vyhlazení (0,6)
2000/1-2008/3
od -8,3 do 12,9
-0,2
Vyhlazení (1)
2002/1-2008/3
od -6,3 do 12,4
-0,3
Bargaining model
1997/1-2008/3
11,8
-1,0
44
Hodnota v %
Podle metody HP filtru začíná od 2005/1 období recese, která je od 2. čtvrtletí 2007 vystřídána fázi mělké konjunktury s přibývajícími inflační tlaky v ekonomice. Vrcholem této fáze je období 2007/4.
Pro klasickou PC metoda udává sklon roven -1,4. Pro obě vyhlazení Kalmanova filtru (0,6 a 1,0) je kvalitativní průběh NAIRU velice podobný. Obě vyhlazení generují NAIRU, která leží po většinu časového období pod skutečnou mírou
nezaměstnanosti. Křivky protínají skutečnou míru nezaměstnanosti ze zdola až
v období 2007/1. Období konjunktury přetrvává v ekonomice do období 2008/2.
Na rozdíl od HP filtru, který i pro poslední čtvrtletí předpokládá konjunkturu,
klasický Kalmanův filtr již v období 2008/3 odhaduje přechod do fáze recese.
Dvou rovnicový Bargaining model implikuje hodnotu dlouhodobého
NAIRU rovnu 11,8 %. Sklon PC vychází -1,0. Podobně jako v případě Slovenska se
nachází vysoko nad skutečnou mírou nezaměstnanosti.
NAIRU v Polsku
V poslední části komparativní analýzy je metodologie aplikována na Polsko.
Zkoumané období bylo z důvodu nejkomplexnějšího pokrytí daty nastaveno na
časový interval od 1995/1 do 2008/3.
Po zahrnutí exogenních veličin (cena ropy a dovozní ceny) do Metody jedné
rovnice NAIRU činilo 6,4 % a odhadlo nerealisticky velkou mezeru nezaměstnanosti s dezinflačními impulsy na celém sledovaném období. Sklon křivky je již
akceptovatelný (-0,1).
Break model detekoval čtyři časové intervaly pro pohyb NAIRU. Zlomovými
body byla období 2000/4 a 2005/4. Jednotlivá NAIRU kopírují vývoj skutečné míry nezaměstnanosti až do období 2007/2. V následujícím období NAIRU
převyšuje skutečnou míru nezaměstnanosti již podstatněji. Vrchol této fáze konjunktury byl zaznamenán v roce 2008. Všechny sklony PC až na poslední období
jsou netypicky kladné.
Proložení HP filtrem odhaduje NAIRU, které v období od 2001/1 do 2007/1
implikuje období recese a z toho rezultující dezinflační tlaky. V poslední části sledovaného období NAIRU již převyšuje skutečnou míru nezaměstnanosti a ekonomika se tak nachází v období konjunktury, která má vrchol v období 2007/3
a dále potom postupně slábne.
I v případě obou vyhlazení klasického Kalmanova filtru se NAIRU od období
2001/1 pohybuje pod skutečnou mírou nezaměstnanosti. V období 2004/1 (pro
vyhlazení 0,6) a 2004/2 (pro vyhlazení 1,0) je vzájemný poměr mezi oběma indikátory na období jednoho roku resp. dvou let přerušen. Další období recese je
hlubší a o jedno čtvrtletí kratší než předpokládal HP filtr. Stejné rozdíly vykazuje
i závěrečný převis NAIRU nad skutečnou mírou nezaměstnanosti. Zatímco dle
45
Emilie Jašová
HP filtru a Kalmanova filtru s vyhlazením 1,0 je vrchol fáze konjunktury umístěn
do období 2007/4, Kalmanův filtr s vyhlazením 0,6 jej předpokládá až o čtvrtletí
později.
Hodnota NAIRU dle Bargaining modelu vychází 16,9 % a má velice málo
signifikantní záporný sklon. Toto je pravděpodobně důsledkem dlouhodobého
poklesu nezaměstnanosti, který začíná v období 2003/1 a končí v období 2008/3
na hodnotě okolo 7,2 %.
Tab. č. 4: Metody odhadu NAIRU dle časové logiky pro Polsko
Období
Hodnota v %
Sklon PC
1999/4-2008/3
6,4
-0,1
1. Období
1999/1-2000/4
13,4
1,7
2. Období
2001/1-2003/4
21,2
1,4
3. Období
2004/1-2005/4
19,2
4,1
4. Období
2006/1-2008/3
12,1
-0,3
Break model :
3.1 HP- filtr
1995/1-2008/3
od 7,5 do 18,8
-0,5
Vyhlazení (0,6)
2000/4-2008/3
od -19,2 do 31.7
-0,1
Vyhlazení (1)
2001/2-2008/3
od -2,8 do 22,4
-0,3
1997/1-2008/3
16,9
-0,5
Bargaining model
Srovnání vývoje průměrné hodnoty NAIRU
V této části budou porovnány průměry z hodnot NAIRU, které byly odhadnuty aplikací metod na data vybraných středoevropských zemí v předešlých částech. Z níže uvedeného grafu je patrné rozdělení průměrů z odhadnutých NAIRU
do dvou skupin podle jejich velikosti. Na jedné straně lze hovořit o Slovensku
a Polsku a na druhé straně jde o Českou republiku a Maďarsko. Nicméně od roku
46
2004 se rozdíl ve velikosti NAIRU zmenšil natolik, že tvoří kompaktní celek.
V souladu s vývojem skutečné míry nezaměstnanosti nejvyšší průměrná hodnota
NAIRU byla po celé sledované období odhadnuta pro Slovensko. Dále následuje
NAIRU v Polsku a potom od roku 2001/1 NAIRU propočtené pro Českou republiku. Nejnižší hodnota tohoto nepozorovatelného ukazatele byla odhadována pro
Maďarskou ekonomiku. NAIRU v České republice, jako v jediné vybrané středoevropské zemi, vykazuje silně rostoucí trend. Ostatní země se vyznačují mírně
klesajícím trendem hodnoty NAIRU.
Graf: Průměrné hodnoty NAIRU ve vybraných středoevropských zemích
Óä
£x
£ä
x
ä
Ê£ÉÈ Ê£ÉÇ Ê£Én Ê£É Ê£Éää Ê£Éä£ Ê£ÉäÓ Ê£ÉäÎ Ê£Éä{ Ê£Éäx Ê£ÉäÈ Ê£ÉäÇ Ê£Éän
*ÀĐĉÀÚ Ú*,Úiv
*ÀĐĉÀÚ Ú-,Úiv
*ÀĐĉÀÚ Ú,Úiv
*ÀĐĉÀÚ Ú
,Úiv
Závěr
V této analýze byly na data vybraných středoevropských zemí aplikovány
metody k odhadu NAIRU, které jsou běžně využívané v zahraničí. Jednotlivé
odhady sledovaly časovou logiku NAIRU, protože pohyb v čase je nezbytným
předpokladem především pro tranzitivní ekonomiky.
NAIRU odhadnuté Bargaining modelem se ve všech zemích významně
odchyluje od odhadů ostatních metod a také od skutečné míry nezaměstnanosti. Nejvyšší vychýlení bylo zaznamenáno na datech Slovenska (NAIRU činilo
26,4 % a průměrná hodnota skutečné míry nezaměstnanosti ve sledovaném
období byla 14,5 %).
47
Emilie Jašová
Metoda jedné rovnice odhadla pro celé sledované období NAIRU ve výši
9,7 % pro Českou republiku, 16,8 % pro Slovensko, 3,6 % pro Maďarsko a 6,4 %
pro Polsko. V České republice po celé období NAIRU převyšovalo skutečnou míru
nezaměstnanosti. V případě Slovenska fáze konjunktury byla zaznamenána pouze na počátku a na konci sledovaného období (2005/2 až 2008/3). V Maďarsku
a v Polsku NAIRU po celé sledované období leželo ve většině sledovaného období
hluboce pod skutečnou mírou nezaměstnanosti. Z hodnocení vývoje odhadnutého NAIRU touto metodou a skutečné míry nezaměstnanosti vyplývá, že tato
metoda nedokázala v žádné z analyzovaných zemí zohlednit strukturální posuny
v ekonomice a tak odhadnuté NAIRU zůstalo na vysokých/nízkých hodnotách
i v obdobích, pro která již podle další analýzy dále nebyly pravdou.
Break model rozdělil historii vztahu mezi deflátorem spotřeby domácností
a nezaměstnaností na čtyři časová období v případě České republiky a Polska
a šest období v případě Slovenska a Maďarska. V podmínkách České republiky,
Slovenska a Polska NAIRU odhadnuté touto metodou již odráží vývoj skutečné
míry nezaměstnanosti celkem dobře. Poslední fází v těchto zemích bylo období
konjunktury, které nejdříve začalo v České republice (2006/2). Dále následovalo
Polsko (2007/2) a nakonec Slovensko (2008/1). Na datech Maďarska tato metoda odhadla jako poslední fázi recesi, a to již od 3. čtvrtletí 2004.
HP filtr a Kalmanův filtr odhadly NAIRU pohybující se v celém sledovaném
časovém období. NAIRU dle HP filtru velice těsně kopírovalo skutečnou míru
nezaměstnanosti. Naopak Kalmanův filtr s vyššími hodnotami vyhlazení než je
obvyklé ve světové literatuře umožnil větší kolísání odhadnutého NAIRU, čímž
lépe proložil nestabilní nezaměstnanost v tranzitivních obdobích. Poslední fáze
konjunktury dle HP filtru začala nejdříve na Slovensku (2006/2). V ostatních
středoevropských zemích počátek této fáze byl umístěn do období 2. čtvrtletí
2007. Období konjunktury bylo v případě České republiky, Maďarska a Polska
ukončeno ve 3. čtvrtletí 2008. Na Slovensku se již v období 2008/3 objevují první známky mělké recese. Vrchol poslední konjunktury byl nejdříve zaznamenán
na Slovensku (2006/4). Dále následovalo Maďarsko a Polsko (2007/4). V České
republice se jednalo až 3. čtvrtletí 2008.
Kalmanův filtr odhadl, že do poslední fáze konjunktury nejdříve vstoupila
Česká republika (2006/1). Dále následovalo Maďarsko a Polsko (2007/1). Jako
poslední do této fáze vstoupilo Slovensko (2008/1). Zatímco v České republice,
na Slovensku a v Polsku tato fáze trvala až do období 2008/3, v Maďarsku ve
3. čtvrtletí 2008 byl již patrný nástup recese. V Maďarsku byl vrchol poslední
konjunktury zasazen do období 2007/3, v Polsku při vyhlazení 1,0 to bylo období
2007/4 a při vyhlazení 0,6 období 2008/1. V případě České republiky a Slovenska se jednalo o období 2008/3.
Z hodnocení vývoje NAIRU odhadnutého pomocí Kalmanova filtru vyplývá,
že tato metoda prakticky v každé z analyzovaných zemí potvrdila strukturální
48
změny vymezené Break modelem. Dále také, jako první z aplikovaných metod,
upozornila na přítomnost nestabilního prostředí ke konci roku 2008 a na pravděpodobné strukturální změny ve středoevropských ekonomikách v příštím
období. Důvodem pro tyto kvalitativní změny na přelomu let 2008 a 2009 může
být globální finanční a ekonomická recese.
49
Emilie Jašová
Literatura:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)
12)
13)
14)
15)
16)
17)
18)
50
MC ADAM, P.; a MC MORROW, K. 1999. The NAIRU Concept – Measurement uncertainties, hysteresis and economic policy role, 1999.
AKERLOF, G. A.; DICKENS, W. T.; PERRY, G. L. 1996. The Macroeconomics of Low Inflation. Brookings Papers on Economic Aktivity. Brookings
Institution, 1996.
BALL, L.; MOFFITT, R. 2001. Productivity growth and the Phillips curve
[Working paper series]. National Bureau of Economic Research, August
2001.
BASISTHA, A.; NELSON, CH. R. 2003. New Measures of the Output Gap
Based on the Forward-Looking New Keynesian Phillips Curve. West Virginia University and University of Washington, 2003.
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA,1999-2009. Kurzy devizového trhu, 1999-2009.
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA,1999-2009. Očekávaný vývoj inflace a dalších
indikátorů finančního trhu, 1999-2009.
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA,1998-2009. Zpráva o inflaci, 1998-2009.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1995-2009. Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy, 1995-2009.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1996-2009. Hrubý domácí produkt - Časové řady ukazatelů čtvrtletních účtů, 1996-2009.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1998-2009. Indexy cen vývozu a dovozu
- časové řady, 1998-2009.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2001-2009. Index průmyslové produkce:
meziroční indexy, 1998-2009.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2000-2009. Průměrný evidenční počet
zaměstnanců ve fyzických osobách, 2000-2009.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1993-2009. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) - časové řady, 1993-2009.
FABIANI, S.; MESTRE, R. March 2000. Alternative measures of the NAIRU in the euro area: estimates and assessment. ECB WP, 2000.
FABIANI, S.; MESTRE, R. 2001. A system approach for measuring the euro area NAIRU. ECB, 2001.
FRIEDMAN, M. 1968. The Role of Monetary policy. The American Economic Review. March 1968.
GORDON, R. J. 1990. What is New-Keynesian Economics? Journal of Economic Literature 28: 1115-1171.
GORDON, R. J. Winter 1997. The Time-Varying NAIRU and its Implications for Economic Policy. Journal of Economic Perspectives. Winter 1997.
19) MANKIW, G. N. 2000. The inexorable and mysterious tradeoff between
inflation and unemployment. NBER WP. Cambridge, 2000.
20) MODIGLIANI, F.; PAPADEMOS, L. 1975. Targets for Monetary Policy
in the Cominy Year. Brookings Papers on Economic Aktivity, Brookings
Institution. Washington, D.C., 1975.
21) OECD. 2009. Economic Outlook No. 85. Annex Tables - Table of Contents,
2009.
22) PHELPS, E. S. 1967. Phillips Curves, Expectations of Inflation and Optimal
Unemployment Over Time. Economica. August 1967.
23) PHILLIPS, A. W. 1958. The relationship between unemployment and the
rate of change of money wages in the United Kingdom 1861-1957. Economica.
24) RICHARDSON, P.; BOONE, L.; GIORNO, C.; MEACCI, M.; RAE, D.;
TURNER, D. 2000. The concept, policy use and measurement of structural
unemployment: estimating a time varying NAIRU across 21 OECD countries. OECD WP, 2000.
25) SAMUELSON, P. A.; SOLOW, R. M. 1960. Analytical aspects of Anti-inflation Policy. American Economic Association, 1960.
26) SEKHON, J. S. 1999. Estimation of the Natural Rate of Unempoyment:
1955:01-1997:12. Harvard University, 1999.
27 TOBIN, J. 1980. Stabilization Policy Ten Years after. Brookings Papers on
Economic Aktivity No. 1, 19-71, Brookings Institution.
Summary:
Similarities and Differences in Development of Non-Accelerating Inflation Rate of
Unemployment and Economic Cycle in Selected Countries in Central Europe by
2008
For the estimation of the NAIRU´s development, the slope and the shift of the Phillips curve
was applied the system of the methods which are commonly used at the international level.
Main contribution of this study is to summarize methods and to compare results for selected
countries in the centre of the Europe. The figure of NAIRU can be investigated as a dependent
variable during the research time period. Main factors causing the greatest changes of NAIRU
or its fluctuations are apart from the inflation expectations themselves also: import prices,
exchange rate, prices of oil and indirect taxes.
Keywords:
Phillips curve, NAIRU, Break Model, Hodrick-Prescott Filter, Kalman Filter, Bargaining Model
51
Kateřina Joklová
Obchod se službami a vybrané teorie
mezinárodního obchodu: úvodní analýza*
Abstrakt:
Z dosavadních studií plyne, že specifické vlastnosti služeb neznamenají zásadní překážku
pro aplikaci teorií mezinárodního obchodu. Zatím neexistuje propracovaný postup, který by
potvrdil, že teorie vycházející z komparativních výhod či specializace v důsledku rostoucích
výnosů u služeb použít nelze. Stejný závěr můžeme učinit rovněž s přihlédnutím k bariérám
obchodu uvaleným státy na poskytování služeb různými způsoby. Zdůrazněme však, že většina teorií vypracovaných na zjednodušeném teoretickém základě nepokrývá poskytování
služeb prostřednictvím založení obchodní přítomnosti v druhém státu. Tento stručný přehled
představuje pouze úvodní úvahu k tématu a slouží k vyprovokování diskuse o možných limitech použitelnosti konvečních teorií na obchod se službami.
Klíčová slova:
Komparativní výhody, obchod se službami, bariéry obchodu se službami, aglomerační efekt,
efekt tržního výklenku
P
odobně jako ve všech vyspělých regionech taktéž v Evropské unii přispívá
sektor služeb největší měrou k tvorbě hrubého domácího produktu (HDP).
V roce 2008 se podíl služeb na tvorbě HDP sedmadvacítky členských států
vyšplhal přes hranici 71 %. Pro srovnání uveďme, že ve Spojených státech amerických (USA) tento ukazatel ve stejném období činil přibližně 79 %.
S ohledem na statistiky mezinárodního obchodu lze přitom při jisté míře
zjednodušení vyslovit závěr, že drtivá většina služeb je zkonzumována přímo
v zemi sídla poskytující firmy. Navzdory dominantnímu podílu služeb při tvorbě
HDP vyspělých států byl světový objem obchodu se službami v porovnáním se
zbožím v roce 2007 zhruba čtvrtinový (24,2 %). V případě Evropské unie byl ve
stejném období ukazatel tržní integrace u obchodu se službami v porovnání se
zbožím třetinový. CIA, The World Factbook. Field Listing: GDP – Composition by Sector. Elektronická verze: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2012.html.
Tamtéž.
Vlastní výpočet na základě údajů WTO: International Trade Statistics 2008. WTO: Geneva, 2008. P. 175-190. ISBN 978-92-870-3467-0.
Průměrná hodnota exportu a importu služeb (zboží) vyjádřená jako procentní podíl HDP.
Eurostat: Key figures on Europe, 2009 Edition. Luxembourg: Eurostat, 2009. P. 140-141. ISSN
1830-7892.
* Článek byl vypracován v rámci grantu GA402/07/0521 Vnitřní trh mezi zeměmi Visegrádské čtyřky
53
Kateřina Joklová
Tab. č. 1: Světový obchod se službami (mld. USD, běžné ceny)
Exporty
Země/region
Svět
2000
2005
2006
2007
1478,4
2473,4
2777,9
3291,5
Evropská unie (27)
642,3
1161,8
1294,8
1549,7
z toho Velká Británie
118,6
205,9
230,7
273
Německo
83,3
155,3
179,2
205,8
Francie
79,9
117,9
117,6
136,7
EU mimo intrakomunitární obchod
…
484,6
548,2
667,2
NAFTA
330,9
431,6
472
535,6
z toho USA
266,7
361,6
397,8
456,4
68
115,5
129,9
153,2
ASEAN
Pozn.: Statistiky Světové obchodní organizace zahrnují dopravu, cestovní ruch a skupinu
tzv. ostatních služeb (telekomunikace, finanční služby, stavebnictví, IT služby, licence, kulturní
a rekreační služby, audiovizuální služby apod.). Neobsahují služby poskytované vládou.
Pramen: WTO: International Trade Statistics 2008. Geneva: 2008. P. 180-190.
Tab. č. 2: Světový obchod se službami (mld. USD, běžné ceny)
Importy
Země/region
Svět
Evropská unie (27)
z toho Velká Británie
Německo
Francie
EU mimo intrakomunitární obchod
2000
2005
2006
2007
1451,1
2350,8
2620,1
3085,9
615,7
1047,4
1149,5
1361
96,9
160,1
172,3
194,1
137,1
201,9
217,3
250,5
59,6
104,6
106,9
124,1
…
418,1
457,1
544,9
NAFTA
268,4
367,6
402,4
440,1
z toho USA
278,1
361,6
397,8
456,4
86,6
137,8
153,1
176,3
ASEAN
Pramen: WTO: International Trade Statistics 2008. Geneva: 2008. P. 180-190.
Evropská unie jako celek přitom zůstává největším světovým vývozcem
a dovozcem služeb. Při zahrnutí interkomunitárního obchodu realizovaly unijní
54
Obchod se službami a vybrané teorie mezinárodního obchodu: úvodní analýza
subjekty v roce 2007 přibližně 47 % světového exportu. Vysoký podíl si Unie
drží dlouhodobě, pro srovnání v roce 2000 pocházelo z dnešní sedmadvacítky
43,5 % celkových vývozů.
Po vyloučení intrakomunitárního obchodu připadla na unijní produkci
pětina světových exportů (20,3 %). V roce 2007 bylo tedy 57 % vývozů unijních
služeb obchodováno mezi státy EU, 43 % poté mířilo do třetích zemí. Největšími
vývozci ze sedmadvacítky jsou Velká Británie, Německo a Francie.
Ze Spojených států amerických pocházelo v roce 2007 necelých 14 % světových exportů ve srovnání s 18 % v roce 2000. Na pomyslném třetím místě žebříčku regionálních integračních uskupení se po EU a Severoamerické dohodě
o volném obchodu (NAFTA) nachází Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN)
s podílem dlouhodobě pod hranicí 5 %.
K obdobným výsledkům dojdeme při srovnání objemů importů. Nejvíce
dovozů směřuje do Evropské unie – v roce 2007 přibližně 44 %, při vyloučení
intrakomunitárního obchodu 17,7 %. Zajímavé je zjištění, že EU (bez intrakomunitárního obchodu) a USA si po roce 2000 vyměnily pozice. Spojené státy v roce
2007 dovezly 14,8 % služeb oproti 19,2 % v roce 2000.
1. Regionální a multilaterální liberalizace obchodu se službami: EU a WTO
Důvody nerovnováhy mezi podílem služeb na tvorbě HDP a světovém
obchodu je nutné hledat jednak v samotné povaze služeb, jednak v přetrvávajících překážkách zahraničních transakcí. Produkce řady služeb totiž vyžaduje
přímou (často fyzickou) součinnost poskytovatele a příjemce. S ohledem na nutnost bezprostřední „konzumace“ služeb nebo jejich nehmotnou povahu či tvorbu
„na míru“ se řada služeb dá přenášet jen stěží.
Bariéry bránící poskytování služeb přes hranice můžeme rozdělit do následujících skupin:
1. Licence a kvalifikační požadavky
2. Kvóty
3. Cenové mechanismy a cenová regulace
4. Diskriminační přístup (u síťových odvětví)
Odstranit přetrvávající překážky si do různé míry kladou za cíl regionální
integrační uskupení v čele s EU. Na multilaterální rovině se o liberalizaci obcho
Všechny procentuální údaje v této sekci pochází z vlastních výpočtů na základě dat WTO. WTO:
International Trade Statistics 2008. WTO: Geneva, 2008. P. 175-190 . ISBN 978-92-870-3467-0.
Za pozornost stojí rovněž fakt, že služby jsou často jen obtížně statisticky zachytitelné, a tudíž
mohou být statistiky obchodu se službami podhodnocené.
Více například: Hoekman, B.; Braga, Prima C. Protection and Trade in Services: A Survey. Policy
Research Working Paper 1747, The World Bank: Washington, 1997. P. 42.
55
Kateřina Joklová
du se službami snaží Světová obchodní organizace, na jejíž půdě byla podepsána Všeobecná dohoda o obchodu se službami (GATS), která vstoupila v platnost
v roce 1995. Signatáři dohody se zavázali dodržovat u obchodu se službami
doložku nejvyšších výhod a princip národního zacházení individuálně sjednaný
pro různé sektory. Každá ze stran poté vydává zvláštní seznam závazků, které učiní při přístupu zahraničních poskytovatelů na vlastní trh a při národním zacházení. Evropská unie je jedním ze signatářů, jenž se vůči zahraničním producentům otevřely nejvíce. GATS rovněž v článku V vymezují pravidla pro regionální
integrační dohody – ty mají mít dostatečné sektorové pokrytí, nesmí a priori
vylučovat žádný ze způsobů poskytování služeb a musí vést k eliminaci opatření
porušujících princip národního zacházení v sektorech, kde státy formulovaly své
závazky. V srpnu 2009 bylo u Světové obchodní organizace notifikováno v souladu s tímto článkem již 68 smluv,10 mezi nimi také Smlouva o založení Evropského společenství, bilaterální smlouvy mezi Evropským společenstvím a Chile,
Mexikem či Smlouva o založení Evropského hospodářského prostoru.
Na regionální úrovni postoupila v liberalizaci obchodu se službami zatím
nejdále Evropská unie. Principy uvolnění poskytování služeb mezi členskými státy byly v primárním právu jako jedna ze čtyř hlavních svobod pohybu zakotveny
již od počátku existence Evropského hospodářského společenství (dnešní články
49-55 Smlouvy o založení Evropského společenství). Je však důležité si uvědomit, že výše uvedené články představují pouze částečný rámec pro poskytování
služeb v EU. Na rozdíl od GATS nezahrnují založení podnikání v jiném členském
státě, toto problematika je upravena v článcích 43-47 Smlouvy v kapitole Svoboda usazování. Zvláštní úpravu v patřičných hlavách Smlouvy si rovněž vyžádaly
dopravní nebo finanční služby.
Detailní ustanovení pro jednotlivé sektory a způsoby poskytování služeb
vymezují právní normy sekundárního práva a rozsudky Soudního dvora ES.
Přesto byl sektor služeb opakovaně identifikován jako oblast, kde je vnitřní trh
rozdrobený a kde existuje velké množství překážek (více například Kokova zpráva11), což brzdí realizaci cílů Lisabonské strategie. Z tohoto pohledu se jako vel
Hoekman, B. E.; Kostecki M. M. The Political Economy of the World Trading System: the WTO and
beyond. Second Edition. Oxford: Oxford University Press, 2003. P. 140-141, ISBN 0-19-829434-4.
10
WTO: Regional Trade Agreements Gateway. http://www.wto.org/english/tratop_e/region_e/region_e.htm.
11
Více například: Kok, W. Facing the challenge: the Lisbon strategy for growth and employment.
Brussels: European Commission, 2004. P. 54. Elektronická verze: http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_en.pdf.
Bureau of European Economic Advisers, DG for Economic and Financial Affairs, Enlargement, two
years after: an economic evaluation. Brussels: DG Economic and Financial Affairs, 2006. P. 127.
Elektronická verze: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication7548_en.pdf
DG for Economic and Financial Affairs, Five Years of an Enlarged EU. Economic Achievements and
Challenges. Brussels: DG Economic and Financial Affairs, 2009. P. 222. Elektronická verze: http://
ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication_summary14081_en.htm.
56
mi slibná především pro založení podniku v jiném členském státu jeví Směrnice
2006/123/ES o službách na vnitřním trhu. Lhůta pro její transpozici vyprší na
konci roku 2009.
Ve vztahu ke třetím zemím prosazuje EU prvky liberalizace obchodu se
službami do dohod sjednaných v rámci společné obchodní politiky (článek 133
Smlouvy o založení ES) a do asociačních smluv (podle článku 310 Smlouvy
o založení ES). Nejvyšší stupeň liberalizace vykazují smlouvy o založení Evropského hospodářského prostoru nebo bilaterální smlouvy se Švýcarskem. Vysokou míru otevřenosti garantují také dohody s Chile či Mexikem.12
2. Povaha služeb a způsoby poskytování služeb
Mezi typické vlastnosti služeb zpravidla řadíme jejich nehmotnou povahu,
nedotknutelnost, neviditelnost, rychlou pomíjivost a produkci spojenou se současnou spotřebou.
Zboží je na druhou stranu hmotné, viditelné či skladovatelné, a tak zpravidla nevyžaduje přímou spolupráci výrobce a spotřebitele. Pro úplnost dodejme,
že z těchto obecných charakteristik najdeme řadu výjimek. Notoricky známý je
příklad softwarového programu dodaného na disketě či CD-Romu (dnes by se
tento příklad dal aplikovat například na USB zařízení) či návrhu designu načrtnutého na papíře. Taková služba je skladovatelná a nevyžaduje ani současnou
spotřebu.
Rozmanitost služeb komplikuje také jejich definici. Často se setkáváme
s negativním vymezením, k němuž ostatně sáhli i tvůrci Smlouvy o založení
Evropských společenství. Podle článku 50 Smlouvy se za služby považují úkony
poskytované zpravidla za úplatu, které nejsou upraveny ustanoveními o volném
pohybu osob, zboží či kapitálu. Pro potřeby Smlouvy o založení ES zahrnují služby především řemeslné, průmyslové a obchodní činnosti.
Autoři Všeobecné dohody o obchodu se službami (General Agreement on
Trade in Services – GATS) se přesnou definicí služeb nezabývali vůbec. Omezili
se na tvrzení, že dohoda se týká poskytování služeb s mezinárodním prvkem a že
opatření dohody se vztahují i na služby poskytované vládou (článek 1).13
Pro další výklad je klíčové, že autoři GATS vymezili kategorie poskytování
služeb s mezinárodním prvkem.
12
Více například Joklová, K. Movement of Natural Persons under GATS and EU Law: A Comparative
Study. In: Němec, J. Global and Regional Governance – Europe and Beyond, 6th CEEISA Convention: Selected Papers. Prague: Oeconomica, 2007. P. 176-200 of 215. ISBN 978-80-245-1214-3.
13
WTO. Introduction to GATS. Geneva: WTO, 2004. P. 3 of 22. Elektronická verze: www.wto.org/english/tratop_e/serv_e/gsintr_e.doc.
57
Kateřina Joklová
První způsob (mód) zahrnuje poskytování služeb bez přesunu poskytovatele
či spotřebitele (přeshraniční poskytování).
Způsob druhý pokrývá spotřebu v zahraničí, čili poskytnutí služeb za současného přesunu spotřebitele.
Třetí způsob se týká zahraničních investic, neboli obchodní přítomnosti
v zahraničí. Pod tímto módem se skrývá založení pobočky či jiného druhu podnikání na území druhé země. Poskytovatel se tedy de facto usadí v zemi, kde dochází ke spotřebě služby.
Způsobem čtvrtým rozumíme dočasné přesuny poskytovatele služeb, který
se v zemi určení neusazuje, pouze zde poskytne službu a poté se vrátí do země
původu.
Výše uvedený výčet lze považovat za značně zjednodušený. V praxi dochází
často ke kombinacím. Nadnárodní korporace vysílají zaměstnance krátkodobě
do poboček po celém světě, během zájezdů se spolu se spotřebiteli přesouvají
rovněž zaměstnanci cestovních kanceláří jako poskytovatelů služeb apod.
3. Teorie mezinárodního obchodu a služby
Služby jsou velmi komplexní a těžko uchopitelnou kategorií. Již jsme zdůraznili, že jejich povaha se liší od zboží, jejich poskytování často vyžaduje přímou
interakci mezi kupujícím a producentem. Řada ekonomů si v souvislosti s tím
klade otázku, zda specifické vlastnosti služeb nebrání – či aspoň nekomplikují
– použití teorií mezinárodního obchodu vypracovaných a priori na pohyb zboží.
Nejnovější do diskuse zasáhl hlavní ekonom Světové banky Aaditya Mattoo, který v roce 2008 vydal monografii A Handbook of International Trade in
Services. Tato publikace podle názoru autorky obsahuje zatím nejdetailnější rozbor problematiky, tudíž z ní bude v tomto článku hojně citováno. Z dřívějších
prací jmenujme především studii Comprative Advantage and Trade in Services
B. Hindleye a A. Smithe (1984), dále potom článek Comparative Advantage and
International Trade and Investment in Services od A. V. Deardorffa (1985), publikaci Services Trade A. Sapira a C. Wintera (1994) či publikaci Benefits and Costs
of Trade and Investment Liberalisation in Services od B. R. Copelanda (2002).
V souvislosti s uvedenou typologií poskytování služeb s mezinárodním
prvkem si podobně jako u zboží můžeme položit otázku, proč spolu subjekty
z různých států obchodují.
Mezinárodní obchod lze vysvětlit na základě (více například Mattoo,
2008):
a) komparativních výhod,
b) přínosu ze specializace plynoucího z rostoucích výnosů z rozsahu nebo aglomeračního efektu.
58
4. Teorie komparativních výhod
4.1 Obecný přístup
Princip komparativní výhody spočívá v předpokladu, že každý stát se soustředí na výrobu statků, jenž produkuje s nižšími náklady než jiné státy. Dovážet
poté bude takové statky, jejichž produkce je v jejím případě relativně nákladnější
než jinde.
Zatímco standardní Riccardiánský model předpokládá pouze jeden výrobní faktor – práci – a odvozuje produkční možnosti od alokace práce mezi jednotlivými sektory, propracovanější Heckscher-Ohlinův model (HOS) vychází
z existence více výrobních faktorů (práce, kapitál).14 Heckscher-Ohlinův teorém
říká, že státy více vybavené kapitálem než pracovní silou se specializují na kapitálově-intenzivní produkty, zatímco země s relativně větší zásobou pracovní síly
než kapitálu se zaměří na produkty náročné na práci.15
Mezinárodní obchod se může rozvíjet i tehdy, pokud má jeden stát absolutní výhodu při produkci obou či všech poměřovaných statků. Výhody z obchodu
budou plynout ze specializace na relativně levnější statky. Výsledkem bude globálně vyšší produkce a spotřeba statků než před specializací, z pohledu globální
ekonomiky bude tedy specializace výhodná.
Klasické příklady pamatují na výměnu vína za látku nebo absolutní výhodu při obchodu s kukuřicí. Při nejjednodušších modelových případech se přitom
vzdalujeme od reality a abstrahujeme od přepravních nákladů – čili od služeb
doprovázejících často dodávku zboží.
Bude však teorie komparativních výhod fungovat i u výměny zboží za služby? V modelovém světě nenacházíme důvod, proč by tomu tak nemělo být.16
Příklad v oblasti výměny služeb za zboží poskytuje opět Mattoo.17 Model lze
upravit a analogicky k jeho příkladu země dovážející softwarové služby a vyvážející textil vytvořit teoretický příklad státu X, který dováží zdravotnické služby
a vyváží dopravní prostředky.
Předpokládejme pro zjednodušení, že se jedná o jediné dva statky. Import
jednotky zdravotnické služby do státu X stojí 1000 eur. Dokud byla služba produ14
Krugman, P. R.; Obstfeld, M. International Economics, Theory and Policy. Seventh Edition. Boston:
Pearson Education, 2007. p. 84, ISBN 0-321-31154-X.
15
Další rozpracování teorie vedlo k formulaci Rybczynskeho teoremu a Stolper-Samuelsonova teoremu. Více: Leader, E. E. The Heckscher-Ohlin Model in Theory and Practice. Princeton: Princeton
University, 1995. P. 60. Elektronická verze: http://ies.fsv.cuni.cz/default/file/download/id/9228.
16
Nebereme v potaz přepravní náklady, jazykové rozdíly, bariéry obchodu v podobě různých standardů apod.
17
Mattoo, A. et al. A Handbook of International Trade in Services. Oxford: Oxford University Press,
2008. P. 89 of 650. ISBN 978-0-19-923522-3.
59
Kateřina Joklová
kována na území státu X, stála 1200 eur. V konkurenčním prostředí představuje
částka 1200 eur náklady příležitosti pro stát X, který by produkoval zdravotnické
služby sám.
Jinými slovy, pokud by stát X místo jednotky dopravního prostředku měl
vyprodukovat jednotku zdravotních služeb, musel by v konkurenčním prostředí přesunout pracovní sílu na produkci zdravotních služeb a oželet produkci
dopravního prostředku v hodnotě 1200 eur. Jestliže však stát X ukončí výrobu
zdravotních služeb a bude je dovážet, přijde jej získání jedné jednotky sofistikovaných zdravotních služeb jen na 1000 eur. Pracovní síla přesunutá na výrobu
dopravních prostředků poté zvýší celkovou produkci dopravních prostředků.
Import zdravotních služeb státu přinese větší užitek tak, že stát může spotřebovat více zdravotních služeb i a dopravních prostředků se stejnými zdroji.
Analogicky můžeme odvodit také příklady mezinárodního obchodu se dvěma službami. Na první letmý pohled jsme nenašli žádný zádrhel. Po prostudování
způsobů poskytování služeb s přeshraničním prvkem je evidentní, že k vytvoření
služby je daleko častěji třeba pohyb faktorů produkce, pracovní síly (poskytovatelů) a kapitálu (zahraničních investic) nebo produktu, k jehož výrobě se služby
vztahují. Tato skutečnost opět plyne z nutnosti okamžité spotřeby služby, dále
například z větší závislosti poskytování služeb na regulatorním prostředí.
4.2 Teorie komparativních výhod a obchod se službami:
přístup Hindleyho a Smithe
Nejčastěji citovanou úvahu, jak nahlížet na použitelnost teorie komparativních výhod u obchodu se službami, nastínili ekonomové Brian Hindley
a Alasdair Smith ve článku Komparativní výhoda a obchod se službami (Comparative Advantage and Trade in Services).18 Ten obsahuje rozsáhlý a srozumitelný
seznam argumentů.
Autoři se pokusili polemizovat s názorem, že aplikace teorie komparativních
výhod na služby je problematická už jen z toho důvodu, že služby jsou kategorií
velmi rozmanitou. Upozorňují, že variabilita je typická rovněž pro zboží. Na stranu druhou ale přiznávají, že jestliže se teorie obchodu se zbožím potýkají s problémem, jak vysvětlit empirická data týkající se mezinárodního obchodu, je při
vysvětlení mezinárodního obchodu se službami situace ještě složitější. Zde totiž
často statistická data chybějí.
Prvotní odpověď na otázku, zda lze teorii komparativních výhod použít
u obchodu se službami, je podle Hindleyho a Smithe kladná. Teorie se považuje
za obecně platnou, vztahuje se jak na klasický příklad vína a oblečení, tak napří18
Hindley B.; Smith, A. Comparative advantage and trade in services. In: The World Economy London, Vol. 7, No. 4, December 1984, p. 369-389.
60
klad na víno a pojišťovací služby. Standardně používaný pojem „zboží“ při modelování případů komparativní výhody by neměl být chápán jako vylučující služby.
K problematice přistupují z hlediska pozitivní a normativní teorie. Obhajují
tezi, že nesnadné určení příčin vzniku komparativní výhody ještě nemusí zcela
zabránit aplikaci teorie komparativních nákladů.
Box č. 1: Ekonomie jako pozitivní a normativní věda
Pozitivní teorie se snaží vysvětlit, proč produkce určitého zboží (služby) je levnější v jedné
ekonomice než v druhé a proč je tedy některé zboží (služby) exportováno z dané ekonomiky a jiné do ní naopak importováno. Soustředí se na popis jevů.
Normativní teorie si klade otázku, jestli jsou vzory produkce a specializace plynoucí
z mezinárodních rozdílech v nákladech efektivní a sociálně žádoucí a jaký je optimální
přístup dané vlády k mezinárodnímu obchodu. Obsahuje tedy doporučení pro hospodářskou politiku.
Pramen: Durlauf, S. The New Palgrave Dictionary of Economics. New York: 2008, Palgrave
Macmillan. Elektronická verze: http://www.dictionaryofeconomics.com/dictionary.
Závěry z pozitivní teorie jsou podle nich příliš specifické, než aby byly obecně
použitelné, a zároveň jsou moc obecné na to, aby definovaly jednotlivá opatření
(například rozhodnutí o stavbě továrny na výrobu daného produktu ve vybrané
lokalitě). Hindley a Smith domnívají, že použitelnost pozitivní teorie je v praxi poměrně omezená, a to především v sektoru služeb poznamenaném řadou
bariér.
Jak pohyb faktorů ovlivní použití teorie komparativních výhod?
Hindley a Smith odmítají tvrzení, že jestliže mohou být u některých typů
služeb obchod a přímé zahraniční investice (pohyb pracovní síly) substituty, brání to aplikaci teorií mezinárodního obchodu vytvořených a priori pro zboží.
Připouštějí, že z hlediska pozitivní teorie může být určení zdrojů komparativní výhody obtížné. Zpravidla nebývá zřejmé, zda se komparativní výhoda
projeví v podobě toku služby jako takové nebo jako zahraniční investice, či jako
tok poskytovatelů služeb.
Z hlediska normativní teorie však již velké zádrhele nespatřují – je důležité,
že pokud jsou transakce poskytovány za výhodnějších podmínek než na domácím
trhu, bude stát z transakcí profitovat, ať už se například projeví jako dočasný přesun poskytovatelů či jako import služeb bez přesunu. Považujeme-li tři způsoby
poskytování služeb za substituty, budou mít stejný nebo velice podobný dopad na
blahobyt dané ekonomiky.
U aplikovatelnosti normativní teorie komparativních nákladů jmenují
Hindley a Smith tři druhy okruhů, které musí být dále prodiskutovány:
1. Regulace a licence
2. Dopady zahraničních investic
3. Případ nezralého odvětví
61
Kateřina Joklová
Regulace a licence
Řada především strategických sektorů služeb se stává cílem vládních intervencí a regulace. Ta přitom může nabýt následujících podob: kontrola cen, přidělování licencí, státní vlastnictví (například telekomunikační firmy), detailní dozor
nad transakcemi, kontrola různých způsobů přepravy.19 Dalším příkladem může
být regulace činností prostřednictvím kvalifikačních požadavků, v EU zjednodušená systémem uznávání kvalifikací podle směrnice 2005/36/ES.
Hindley a Smith vybírají dvě témata, která je třeba dále analyzovat. Prvním
je nebezpečí „destruktivní konkurence“ a z toho plynoucí potřeba ochrany (zpravidla státního) poskytovatele. Tento argument se objevuje často u odvětví s vysokými fixními náklady, jakým je doprava. Pokud je v odvětví více firem, dochází často
k cenovým válkám či kartelovým dohodám. Častý je zde také efekt „lízání smetany“, kdy se dominantní firmy soustřeďují na nejvýnosnější trhy a destinace.
Druhým argumentem pro regulaci bývá nedokonalá informovanost kupujících. Shánění informací o poskytovatelích může být pro spotřebitele náročné
časově a ani náklady nemusejí být zanedbatelné. V praxi by se jedná například
o zveřejnění informací o bezpečnosti dopravních prostředků. Kdyby pasažér
věděl, že dopravní prostředek dané společnosti nesplňuje předepsané bezpečnostní normy, pravděpodobně by si vybral konkurenčního dopravce. Stát jako
regulátor může vyžadovat, aby všechny firmy působící v oboru zveřejňovaly pravidelně dané údaje. Podobné případy však nalezneme také u zboží, které musí
splňovat technické normy.
U regulace vstupu do odvětví (například v bankovnictví) můžeme rovněž
narazit na následující problém: pokud by některé subjekty vstoupily do odvětví
za přísné regulace a zaplatily za vstup do regulovaného odvětví určitou částkou,
budou se cítit podvedeny v okamžiku, kdy se začne uvažovat o zmírnění regulace.
Náklady na vstup do regulovaného odvětví totiž mohou být chápány jako náklady
na působení na chráněném trhu.
Brání však snaha o regulaci odvětví použitelnosti teorií? Zpravidla tomu tak
není. Jestliže je ochrana spotřebitelů vyžadována například z důvodu ochrany
zdraví, bude žádoucí jak při národních, tak mezinárodních transakcích. Podobně
tomu bude u ochrany před nesolventními firmami nebo nekalými praktikami.
Hindley a Smith vyvozují, že případná potřeba regulace neznamená významnou
překážku aplikace teorie komparativních nákladů na obchod se službami. V praxi je však poměrně obtížné zamezit případům diskriminace zahraničních poskytovatelů. Cestou k překonání tohoto problému může být vytvoření společných
19
Detailní vymezení je k dispozici ve stati: Hoekman, B.; Braga, Prima C. Protection and Trade in
Services: A Survey, Policy Research Working Paper 1747, The World Bank: Washington, 1997. P. 42. Elektronická verze: http://www-wds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/
IB/2000/02/24/000009265_3971110141258/Rendered/PDF/multi_page.pdf.
62
mezinárodních standardů v odvětví. Taková cesta je ale trnitá. Státy se často při
tvorbě standardů snaží chránit domácí poskytovatele.
Zahraniční investice a sektor služeb
U řady služeb nelze mezinárodní transakce oddělit od pohybů kapitálu
(bankovnictví, pojišťovnictví).
Při sledování investičních toků si Hindley a Smith kladou otázku, zda se
ne zcela optimální vládní politika vedoucí v tržní distorze promítne do dalších
opatření. Může se stát, že při tvorbě následných politik bude muset být vzniklá
distorze trhu brána v potaz. Klasickým případem je dovoz zboží, na nějž jsou uvalena vysoká cla. Firma se je může snažit obejít právě založením výrobny v daném
státě. Díky existenci vysokého celního zatížení importu dochází sice ke zvýhodňování domácích producentů služby, avšak na úkor spotřebitelů. Náklady pro
hostitelskou ekonomiku tak mohou překročit výnosy.
Služby zpravidla clům nepodléhají, bývají však předmětem kvót nebo licencí. Pro vstup na trh může být nutné založení obchodní přítomnosti v daném státu
a s ním spojené investice. Tento způsob je například alternativou pro české firmy,
které chtějí proniknout na trhy v zemích EU, kde existují bariéry pro poskytování
služeb přes hranice formou vysílání pracovníků, či pro podniky, které mají v jiném
státu dlouhodobou zakázku, již přes hranice příležitostně realizovat nelze.
Podobně jako u zboží může při přímých zahraničních investicích do služeb
dojít k pozitivním externalitám v podobě předání znalostí.
Hindley a Smith vyslovují závěr, že na rozdíl od obecného přesvědčení přímé zahraniční investice do služeb přináší hostitelské zemi užitek s větší pravděpodobností než přímé zahraniční investice do produkce zboží. Neoddělitelnost
řady služeb od pohybu kapitálu sama o sobě neznamená nemožnost použití teorie komparativních nákladů na služby.
Teorie komparativních výhod nicméně nepostihuje transakce prostřednictvím založení obchodní přítomnosti (způsob 3 podle GATS).
Ochrana nezralého odvětví
Příčiny ochrany nezralého odvětví jsou stejné u zboží i služeb. Nastupuje
v situaci, kdy země může mít komparativní výhodu pro produkci určitého statku,
ale případná domácí výroba tohoto statku naráží na importy zavedených firem ze
zahraničí. Stát tedy přistoupí k ochranným opatřením umožňujícím vývoj domácího nezralého odvětví. To se vyvíjí pod státní ochranou až do okamžiku, kdy jsou
domácí producenti schopni konkurovat zahraniční produkci. Protekcionismus je
ospravedlnitelný, pokud výnos převýší prvotní náklady na ochranu odvětví a dále
za předpokladu, že bez ochrany by domácí subjekty do odvětví vůbec nevstoupily,
protože sektor vnímají jako velmi rizikový. Zdůrazněme, že ochrana nezralého
odvětví neznamená automaticky restrikce dovozu daného statku.
63
Kateřina Joklová
Články obsahující možnost ochrany nezralého odvětví obsahuje například
prozatímní dohody o hospodářském partnerství (Interim EPA) s Namibií.20
V prostřední vnitřního trhu je kvůli přísným pravidlům hospodářské soutěže
uplatnění ochrany nezralého odvětví problematické.
Hindley a Smith se domnívají, že u služeb nebude mít postoj k riziku takový
význam jako u zpracovatelského průmyslu. Vlády budou jen stěží informovány
o potenciálu firem v sektoru služeb lépe než samotné firmy zajímající se o vstup
do odvětví. Nenacházejí ani příklady značných nevýhod pro firmy, které vstoupí
do daného sektoru jako první. To vše zpochybňuje vznik podmínek pro ospravedlnitelnou ochranu nezralého odvětví u služeb.
Při zvážení všech výše uvedených okruhů nenalezli Hindley a Smith důvod,
proč použití teorie komparativních výhod na obchod se službami odmítat. Po
zdůraznění výhrad, které mají k pozitivní teorii, formulovali následující závěr:
„… žádný z nastíněných problémů při využití normativní teorie komparativních
nákladů na obchod a investice do sektoru služeb netvoří důvod k nepoužití teorie.
Jinými slovy, teorie komparativních nákladů poskytuje užitečný rámec pro analýzu problémů v sektoru služeb.“21
5. Specializace na základě rostoucích výnosů z rozsahu, efekt tržního
výklenku a aglomerační efekt
Rozdíly ve vybavenosti faktory dobře vysvětlují především obchod mezi
státy s odlišnou úrovní příjmů. Většina světového obchodu se službami je však
realizována mezi vyspělými státy s podobnou úrovní příjmů. Praxe tedy dokazuje, že obdobná úroveň příjmů nebývá obchodu se službami na překážku. Mattoo
(2008) dokonce zmiňuje, že některé studie dochází právě k opačnému výsledku: čím více je mezi státy podobností, tím významnější je vzájemný obchod se
službami. Kupříkladu kanadští inženýři pracují v USA a američtí zase v Kanadě,
výměnu přitom umožňuje jejich úzká specializace.
Market-niche efekt
Vysvětlení výše uvedeného může poskytnout tzv. market-niche efekt, neboli z marketingu známý efekt tržního výklenku. Ten ozřejmuje situaci, kdy stát
dováží a vyrábí stejný druh služeb, neboť firmy se zaměřují na určitý úzce specializovaný segment v rámci daného typu služeb. Větší trh může absorbovat větší
20
Goosen, L. Step by step removal of obstacles to EPA. Namibia Economist, 20 March 2009. Elektronická verze: http://www.economist.com.na/index.php?option=com_content&view=article&catid=5
40%3Aspeak-your-mind&id=11081%3Astep-by-step-removal-of-obstacles-to-epa&Itemid=61.
21
Hindley B.; Smith, A., Comparative advantage and trade in services. In: The World Economy London, Vol. 7, No. 4, December 1984, p. 386.
64
množství specifických produktů například v rámci filmového průmyslu, cestovního ruchu či služeb architektů.
Obchod založený na efektech tzv. tržního výklenku přináší tři druhy výhod:

díky mezinárodnímu obchodu se rozšíří paleta produktů dostupných spotřebitelům,
individuální výrobce získává přístup k většímu trhu, což mu umožní rozšířit

výrobu a snížit průměrné náklady na jednotku produkce,

poskytování určitých služeb, které se jeví jako nerentabilní na malém trhu,
se může stát rentabilním na trhu velkém, to vše v důsledku expanze po
umožnění mezinárodního obchodu.
Konkurence ze zahraničí však může v závislosti na měnících se preferencích spotřebitelů vytěsnit specializované místní služby. Mattoo (2008) se rovněž domnívá, že dopady na distribuci příjmů jsou v tomto případě menší než
u obchodu stimulovaného rozdíly mezi státy.
Ani efekt tržního výklenku nevysvětluje detaily obchodu se službami za současného budování obchodní přítomnosti na cílovém trhu, přičemž řada služeb je
díky specifickým netarifním překážkám obchodu na tento způsob poskytování
služeb přímo odkázána.
Pokud firma zakládá pobočky v jiných státech, předpokláme dva druhy fixních nákladů: náklady spojené s činností firmy jako celku a náklady vázané na
založení a provoz pobočky. Jestliže však firma vlastní specifická nehmotná aktiva (know-how), bude je zpravidla šířit jednodušeji prostřednictvím poboček na
cílovém trhu, a to i za současné existence překážek vstupu na trh při poskytování
služeb jinými způsoby. To vede k ziskům z přímých zahraničních investic. Fixní
náklady na úrovni firmy jako celku jsou hrazeny pouze jednou, bez ohledu na
počet poboček. Spotřebitelé v hostitelském státu navíc opět získávají z přístupu
k většímu množství různých služeb.
Aglomerační efekty jako stimul mezinárodního obchodu se službami
Rostoucí výnosy z rozsahu mohou nejen v podmínkách mezinárodního
obchodu vést k aglomeračnímu efektu, neboli ke kumulaci vývoje a výroby produktů na jedno místo. U služeb je například typická kumulace služeb cestovního ruchu do turisticky zajímavých oblastí či bankovních služeb do velkých měst
(London City).
Hromadění ekonomické aktivity na určitá místa vede ke vzniku tzv. center
a periferií. Z pohledu této teorie se příčiny vzniku aglomeračního efektu u zboží
a služeb příliš neliší. V obou případech může hrát velkou roli tzv. efekt přelévání
znalostí či úspora nákladů při koncentraci firem na menší území s lépe vybudovanou infrastrukturou. Tyto příčiny nicméně velmi závisí na druhu poskytnuté
služby. Úspora nákladů se bude především u poskytování služeb prostřednictvím
pobočky odvíjet od překonání bariér vstupu na trh apod.
65
Kateřina Joklová
Při posuzování výhod vzniknuvších za přítomnosti aglomeračního efektu je
nutné přihlédnout k rozdílné situaci v centrech a periferiích. Zatímco spotřebitelé služeb v centrech profitují z větší nabídky a větší konkurence mezi poskytovateli, u spotřebitelů v periferiích tomu bývá kvůli odlivu poskytovatelů do center
naopak.
Zda převáží výhody či nevýhody, závisí na velikosti nákladů spojených
s obchodem, jak ilustruje například model obchodu mezi dvěma státy od Paula
Krugmana a Anthonyho Venablese (1995). Krugman a Venables22 došli k závěru, že při poklesu nákladů obchodu na určitou hranici dojde k situaci, kdy se
z jednoho státu stane jádro a z druhého periferie. Tato situace je charakteristická náklady dostatečně nízkými, aby umožňovaly obchod s finálními produkty,
ale zároveň dostatečně vysokými, aby se dodavatelé sdružovali v dosahu výroby
finální produkce.
Při dalším poklesu nákladů však mohou nízké náklady na výrobu v periferii
přilákat nové výrobce a výhoda se částečně přelije i na stranu periferie.
A konečně, jsou-li náklady na obchod teoreticky nulové, ztrácí vzdálenost na
relevanci a s ní rovněž dělení na centrum a periferii. Z toho vyvozuje Mattoo spolu s předchůdci závěr, že centrum nemusí mít zájem na eliminaci bariér obchodu.
Aglomerační efekty se u služeb vyskytují stejně jako u zboží a poskytují vysvětlení
kumulace služeb v určitých oblastech.
22
Krugman, P. R.; Venables, A. J. Globalization and the Inequality of Nations. In: Quarterly Journal of
Economics 1995/110(14): p. 857-880.
66
Literatura:
1)
Alajääskö, P. Export of business services. Statistics in Focus 74/2007,
Luxemburg: Eurostat, 2007. P. 8. Elektronická verze: http://epp.eurostat.
ec.europa.eu/portal/page/portal/product_details/publication?p_product_code=KS-SF-07-074.
2) Bhagwati, J. N. On the Equivalence of Tariffs and Quotas in R. E. Baldwin
et al. Trade, Growth and the Balance of Payments – Essays in Honor of
Gottfried Haberler. Chicago: Rand-McNally, 1965.
3) Bureau of European Economic Advisers, DG for Economic and Financial
Affairs. Enlargement, two years after: an economic evaluation. Brussels:
DG Economic and Financial Affairs, 2006. P. 127. Elektronická verze:
http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication7548_
en.pdf.
4) Copeland, B. R. Benefits and Costs of Trade in Investment Liberalization
in Services. In: J. M. Curtis and D. Ciuriak. Trade Policy Research 2002.
Government of Canada. Pp. 107-218.
5) Deardorff, A. V. Comparative Advantage and International Trade and
Investment in Services in R. M. Stern: Trade and Investment in Services:
Canada/US Perspectives, Toronto: Ontario Economic Council, 1985.
6) DG for Economic and Financial Affairs, Five Years of an Enlarged EU, Economic Achievements and Challenges. Brussels: DG Economic and Financial Affairs, 2009. P. 222. Elektronická verze: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication_summary14081_en.htm.
7) Eurostat. Key figures on Europe, 2009 Edition. Luxembourg: Eurostat,
2009. P. 236. ISSN 1830-7892.
8) Goosen, L. Step by step removal of obstacles to EPA. Namibia Economist,
20 March 2009. Elektronická verze: http://www.economist.com.na/index.
php?option=com_content&view=article&catid=540%3Aspeak-yourmind&id=11081%3Astep-by-step-removal-of-obstacles-to-epa&Itemid=61.
9) Hindley B.; Smith, A. Comparative advantage and trade in services. In: The
World Economy London, Vol. 7, No. 4, December 1984, p. 369-389.
10) Hoekman, B. E.; Kostecki M. M. The Political Economy of the World
Trading System: the WTO and beyond. Second Edition. Oxford: Oxford
University Press, 2003. P. 498, ISBN 0-19-829434-4.
11) Hoekman, B.; Braga, Prima C. Protection and Trade in Services: A Survey.
Policy Research Working Paper 1747, Washington: The World Bank, 1997.
P. 42. Elektronická verze: http://www-wds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/2000/02/24/000009265_3971110141258/Rendered/PDF/multi_page.pdf.
67
Kateřina Joklová
12) Joklová, K. Movement of Natural Persons under GATS and EU Law:
A Comparative Study. In: Němec, J. Global and Regional Governance
– Europe and Beyond. 6th CEEISA Convention: Selected Papers. Prague:
Oeconomica, 2007. P. 176-200 of 215. ISBN 978-80-245-1214-3.
13) Kok, W. Facing the challenge, the Lisbon strategy for growth and
employment. Brussels: European Commission, 2004. P. 54. Elektronická
verze: http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_en.pdf.
14) Krugman, P. R.; Obstfeld, M. International Economics, Theory and Policy,
Seventh Edition. Boston: Pearson Education, 2007. P. 656, ISBN 0-32131154-X.
15) Krugman, P. R.; Venables, A. J. Globalization and the Inequality of Nations. In: Quarterly Journal of Economics 1995/110(14). P. 857-880.
16) Leader, E. E. The Heckscher-Ohlin Model in Theory and Practice. Princeton: Princeton University, 1995. P. 60. Elektronická verze: http://ies.fsv.
cuni.cz/default/file/download/id/9228.
17) Mattoo, A. et al. A Handbook of International Trade in Services. Oxford:
Oxford University Press, 2008. P. 650. ISBN 978-0-19-923522-3.
18) Mattoo, A.; Carsten, F. Regional Agreements and Trade in Services, WB:
Washington, 2002. Annex 2. P. 29.
19) Mundell, R. International Trade and Factor Mobility. In: American Economic Review 1957/67, p. 321-35.
20) Sapir, A.; Winter, C. Services Trade. In: Greenaway, D.; Winters, L. A.
Surveys in International Trade. Oxford: Basil Blackwell, 1994.
21) WTO. International Trade Statistics 2008. WTO: Geneva, 2008. P. 255.
ISBN 978-92-870-3467-0.
22) WTO. Introduction to GATS. WTO: Geneva, 2004. P. 3 of 22. Elektronická
verze: www.wto.org/english/tratop_e/serv_e/gsintr_e.doc.
Webové stránky
(Všechny internetové odkazy jsou uvedeny ve stavu ke dni 20. května 2009.
Všechny elektronické odkazy jsou platné k 5. srpnu 2009.)
23) DG Internal Market and Services. Internal Market for Services: http://
ec.europa.eu/internal_market/top_layer/index_19_en.htm.
24) DG Internal Market and Services. Services Directive: http://ec.europa.
eu/internal_market/services/services-dir/index_en.htm.
25) DG Trade. Trade in Services: http://ec.europa.eu/trade/issues/sectoral/
services/index_en.htm.
26) WTO. Regional Trade Agreements Gateway: http://www.wto.org/english/
tratop_e/region_e/region_e.htm.
68
27) WTO. Services Gateway: http://www.wto.org/english/tratop_e/serv_e/
serv_e.htm.
28) Smlouva o založení Evropského společenství: http://www.euroskop.cz/
gallery/5/1749-8ca9577b53a4deb6f8c87820d1ea31b7.pdf.
Summary:
Trade in Services and Selected Theories of International Trade: Opening Analysis
Based on studies we have at disposal we can conclude that specific features of services do
not prevent us from the application of international trade theories to services.
Consideration of barriers to trade in services implied by states both outside and inside the
European Union does not provide for changes in this conclusion either.
This means that trade in services may be explained by different level of production costs and
costs of provision or by gains from specialization arising from increasing returns of scale or
agglomeration effects.
This brief overview should be regarded as the very introduction into the topic and is intended
to provoke a discussion about possible limitations of applicability of international trade theories to trade in services. The whole range of issues related to services trade and corresponding theory is in our opinion covered in the most complex way in A Handbook of International
Trade in Services by Aaditya Mattoo, Lead Economist in the Development Research Group
of the World Bank.
Keywords:
Comparative Advantage, Trade in Services, Barriers to Trade in Services, Agglomeration
Effect, Market-niche Effect
69
Pavel Branda
Euroregiony v České republice
komparativní analýza
Abstrakt:
Sta pojednává o euroregionech v České republice. Definuje pojem euroregion, popisuje
vývoj euroregionů v čase, analyzuje jejich právní postavení včetně záměru vytvořit společný
právní subjekt. Dále je analyzována problematika členství v euroregionu a jsou zobecněny
vývojové tendence jejich členské základny. Euroregiony jsou porovnány a kategorizovány
podle velikosti z pohledu rozlohy, počtu obyvatel i důležitého ukazatele počtu členských obcí.
Dále je analyzována jejich organizační struktura a vytvořen zobecňující model. Mezi další
zkoumané charakteristiky euroregionů patří jejich zaměření především v podobě zaměření
jejich přeshraničních expertních pracovních skupin. Popsány a kategorizovány jsou i zdroje
financování. V závěru stati pak je pomocí všech zkoumaných charakteristik vytvořena podrobná definice euroregionů v České republice.
Klíčová slova:
Euroregiony, přeshraniční spolupráce, struktury podporující přeshraniční spolupráci
P
očátky přeshraniční spolupráce, tak jak o ní v dnešním slova smyslu hovoříme, se datují do doby po druhé světové válce, kdy se začala rozvíjet především na hranicích Německa s Nizozemskem. V roce 1958 bylo kolem
Gronau na německo-nizozemské hranici založeno EUREGIO – první vyspělá
institucionální forma přeshraniční spolupráce. Od něj je i odvozen obecnější
název podobných struktur – euroregiony. Největší rozvoj přeshraniční spolupráce zaznamenala od začátku devadesátých let minulého století. V tomto období
se začala přeshraniční spolupráce rozvíjet i v České republice.
Cílem tohoto článku je popsat a porovnat euroregiony v ČR, jako struktury
podporující přeshraniční spolupráci na základě souboru vhodných charakteristik
a následně vytvořit podrobnou definici euroregionů v ČR.
Co se týče metodologie byly použity metody pozorování (osobní zkušenosti z praxe, dotazníkové šetření a strukturované rozhovory se sekretáři českých
částí euroregionů), srovnávání (věcná, prostorová i časová komparativní analýza
euroregionů), analýza a syntéza (zkoumání jednotlivých charakteristik euroregionů), abstrakce a indukce (formulace obecné definice euroregionů, vytvoření
modelové organizační struktury euroregionů).
71
Pavel Branda
Euroregiony – struktury přeshraniční spolupráce
S větší intenzitou přeshraničních kontaktů většinou přichází potřeba spolupráci systematicky řídit a rozvíjet. To vede k vytváření struktur podporujících
přeshraniční spolupráci. Tyto struktury hrají významnou roli v několika aspektech. Představují určitý krok směrem ke stálosti a dlouhodobosti vzájemné spolupráce. Vytvořená struktura zajišťuje především efektivní řízení přeshraniční
spolupráce, často poskytuje servis spolupracujícím subjektům, které ji založily,
koordinuje spolupráci, může jí poskytovat nové impulzy. Rovněž může poskytovat poradenství či asistenci s projektovou přípravou. Nejvyspělejšími přeshraničními strukturami jsou euroregiony. Toto označení používá mnoho subjektů,
ty se však liší právní formou či organizací. Přesto vykazují mnoho společných
charakteristik:

jsou stálé;

mají oddělenou identitu od svých členů;

mají vlastní administrativu, technické a finanční zdroje;

mají vlastní vnitřní systém rozhodování.
Euroregiony jsou často geograficky vymezeny rozsahem socioekonomických interakcí a nejen administrativními jednotkami. Nezakládají nový stupeň
samosprávy, ale spíše slouží jako koordinační orgány zprostředkovávající kontakty. Regionální struktury přeshraniční spolupráce ve skandinávských zemích
mají některé podobné charakteristiky (vlastní identita, kapacita, role v programech EU, víceúčelové zaměření, stálost, vlastní prostředky) a jsou řazeny do této
kategorie. Jedná se o sdružení místních orgánů založené na základě tzv. Severské smlouvy (Nordic Agreement). Od „klasických“ euroregionů, které vznikly
na německo-nizozemské hranici, se ale liší svou velikostí – pokrývají větší geografické území.
Problém pojetí euroregionů
Před tím, než bude provedena podrobnější analýza euroregionů v České
republice, je zapotřebí upřesnit používání samotného pojmu euroregion v českém jazyce.
Z pohledu šíře vnímání euroregionu můžeme za euroregion označovat:
Jednu z národních částí přeshraničního euroregionu.


Celý přeshraniční euroregion – tj. všechny (v případě České republiky dvě či
tři) části euroregionu jako jeden celek.
Někdy jsou rovněž používán název euregio.
Institutional Aspects of Cross-border Co-operation. Gronau : AEBR, 1999. 77 s. Dostupný z WWW:
<http://www.aebr.net/publikationen/pdfs/inst_asp_99.en.pdf>.
72
Euroregiony v České republice - komparativní analýza
Euroregion rovněž můžeme vnímat z pohledu obsahového v dalších dvou
následujících rovinách:

Geograficky – jako území, kde se odehrává spolupráce.

Institucionálně – jako organizaci, která byla zřízena za účelem rozvoje této
přeshraniční spolupráce.
Úhel pohledu národní vs. přeshraniční lze aplikovat na obě obsahové varianty euroregionu – geografickou i institucionální. Vznikne tak matice pojmu
euroregion, kde každá ze čtyř variant má odlišný význam:
Tab. č. 1: Významová matice pojmu euroregion
Úhel pohledu
(vnímání euroregionu)
Geografický
Institucionální
Národní
Území, kde působí národní část
euroregionu (z něhož pocházejí
členové národní části euroregionu)
Samotný právní subjekt sdružující
členy národní části euroregionu
– většinou sdružení mající právní
subjektivitu
Přeshraniční
Přeshraniční území ve kterém se
odehrává přeshraniční spolupráce (skládající se ze všech
národních částí)
Přeshraniční organizace/instituce
sdružující národní sdružení – se
společnými orgány (často bez
právní subjektivity)
Z geografického hlediska tak můžeme mít na mysli území jedné národní
části euroregionu či celé přeshraniční území. Převažuje většinou přeshraniční
aspekt.
Z hlediska institucionálního hovoříme buď o národní části jako o instituci
či organizaci nebo máme na mysli instituci přeshraniční se svými společnými
orgány. Jak je z následující analýzy patrné, nemá tato přeshraniční instituce většinou svoji vlastní právní subjektivitu. Z hlediska institucionálního tedy převažuje spíše národní aspekt.
Základní přehled euroregionů v České republice
V České republice existuje v současné době celkem 13 euroregionů. Jejich
přehled obsahuje následující tabulka, v níž jsou euroregiony seřazeny podle data
jejich vzniku od nejstaršího k nejmladšímu:
73
Pavel Branda
Tab. č. 2: Seznam euroregionů v ČR vč. dat založení a partnerských států
Euroregion
Datum vzniku
Partnerský stát
Nisa
21. 12. 1991
Polsko, Německo
Labe
24. 6. 1992
Německo (Sasko)
Krušnohoří
18. 12. 1992
Německo (Sasko)
Egrensis
3. 2. 1993
Německo (Sasko)
Šumava
20. 9. 1993
Německo, Rakousko
Glacensis
5. 12. 1996
Polsko
Praděd
2. 7. 1997
Polsko
Těšínské Slezsko
22. 4. 1998
Polsko
Silesia
20. 9. 1998
Polsko
Pomoraví
23. 6. 1999
Rakousko, Slovensko
Beskydy
9. 6. 2000
Slovensko, Polsko
Bílé Karpaty
30. 7. 2000
Slovensko
Silva Nortica
28. 5. 2002
Rakousko
Historie euroregionů v ČR
Euroregiony v České republice vznikaly během deseti let od konce roku 1991
do poloviny roku 2002. Časový vývoj znázorňuje následující graf:
Obr. č. 1: Vývoj počtu euroregionů v ČR v čase
£x
£Ó

È
Î
ä
74
££ £Ó £Î £{ £x £È £Ç £n £ Óäää Óää£ ÓääÓ
Jako první vznikly v období let 1991-1993 euroregiony na česko-německé
hranici. V roce 1991 byl založen Euroregion Nisa podle vzoru euroregionů na
německo-nizozemské hranici. V roce 1992 byl založen sousední Euroregion Labe
a Krušnohoří. O rok později pak euroregion Egrensis a Šumava. V další vlně
během let 1996-1998 vznikly euroregiony na česko-polské hranici: Glacensis,
Praděd, Těšínské Slezsko a Silesia. V letech 1999-2002 pak byly doplněny euroregiony na česko-slovenské a česko-rakouské hranici: Pomoraví, Beskydy, Bílé
Karpaty a jako poslední byla založena Silva Nortica.
Geografické pokrytí jednotlivých hranic euroregionů znázorňuje následující
mapa:
Obr. č. 2: Přehledná mapa českých částí euroregionů
Pramen: Český statistický úřad, pracoviště Liberec.
Z mapy je patrné rovnoměrné a relativně plné pokrytí česko-německé (především česko-saské) hranice. Rovněž stojí za povšimnutí relativně velká kumulace euroregionů v Moravskoslezském kraji – na východní části česko-polské
hranice.
Je to právě Německo, kde mají euroregiony nejdelší tradici. Označení česko-německá hranice je ale
nepřesné, jelikož v případě Euroregionu Nisa se jednalo o třístranný euroregion zahrnující rovněž
Polsko. V případě Euroregionu Šumava je do spolupráce zapojeno i Rakousko.
75
Pavel Branda
Právní postavení euroregionů
Významnou charakteristikou euroregionů je jejich právní postavení. V tomto oddíle jsou uvedeny výsledky analýzy právních aspektů fungování euroregionů.
Právní analýza se týká institucionální roviny – právního postavení jednotlivých
českých částí euroregionu a přeshraniční struktury jako celku.
Předmětem analýzy byla především právní forma českých částí euroregionů vč. oficiálního názvu jak celého přeshraničního euroregionu tak jednotlivých
národních částí (často má právní subjekt odlišný název od běžně používaného).
Dále se zkoumaly právní dokumenty zakládající vznik a fungování českých částí
a rovněž právní dokumenty zakládající přeshraniční euroregion – většinou nějaké
smluvní zakotvení spolupráce jednotlivých národních částí. Dále bylo předmětem
zkoumání, zda takováto přeshraniční dohoda zakládá společný právní subjekt,
či zda pouze upravuje spolupráci jednotlivých částí bez toho, aby společný právní
subjekt vznikl. Dotazník, který byl rozeslán všem českým částem euroregionů,
rovněž obsahoval otázku, zda uvažují o takovém kroku, který by vedl ke společnému právnímu subjektu a zda konkrétně plánují využití právního nástroje
tzv. Evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). Evropské nařízení,
které umožňuje zakládat ESÚS jako přeshraniční právní subjekt bylo součástí
legislativního balíčku pro politiku soudržnosti na období 2007-2013.
Výsledky analýzy shrnuje přehledná tabulka, kde jsou u každého euroregionu uvedeny zkoumané skutečnosti (viz příloha č. 1).
Současný stav i vývojové tendence se dají shrnout do následujících tezí:

České části euroregionů mají právní formu zájmového sdružení právnických
osob dle paragrafu § 20 písm. f) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve
znění pozdějších předpisů nebo sdružení obcí podle § 49 zákonu o obcích
č. 128/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (především v závislosti na
tom, zda jsou členy sdružení pouze obce nebo i jiné subjekty).

I když jsou většinou členy české části euroregionu obce a města, tedy veřejnoprávní subjekty, sdružení, která tvoří českou část euroregionu jsou tedy
většinou subjekty soukromoprávními.
Z této skutečnosti vyplývá slabé právní postavení českých částí euroregionů,

jelikož se tak staví na úroveň dalších sdružení. Vzhledem k úloze, kterou
většina euroregionů hraje v rozvoji příhraničního území či v implementaci
evropských podpůrných programů, je to právní postavení ne zcela odpovídající jejich významu.

Národní části euroregionu tvoří společný euroregion na základě dohody
o spolupráci s částmi z druhé strany hranice.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní
spolupráci (ESÚS). [s.l.] : Úřední věstník Evropské unie, 2006. 6 s. Dostupný z WWW: <http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_210/l_21020060731cs00190024.pdf>.
76





Tyto dohody mají většinou psanou podobu a popisují fungování euroregionu vč. společných struktur.
Tyto dohody nezakládají na přeshraniční úrovni právní subjekt a euroregion jako takový tedy nemá právní subjektivitu. Tu mají pouze jeho jednotlivé
národní části.
Zhruba polovina euroregionů uvažuje o vytvoření společného právního subjektu – ovšem míra intenzity těchto úvah se značně liší.
Ty euroregiony, které uvažují o vytvoření přeshraničního právního subjektu, většinou plánují využití právního nástroje ESÚS.
Ve vztahu k ESÚS je většina euroregionů ve fázi vyčkávání. Jen některé již
podnikají přípravné (většinou analytické) kroky.
Členství v euroregionu
Na základě provedené analýzy otázky členství v českých částech euroregionů se dá tato problematika shrnout do následujících tezí:
Základ členské základny každého euroregionu tvoří města a obce z předem

definovaného území euroregionu. Ty jsou členy buď samostatně (častější
varianta) nebo jsou členy jejich sdružení v podobě svazků obcí nebo mikroregionů (méně častá varianta – např. Bílé Karpaty či Těšínské Slezsko).

Většina euroregionů je zájmovým sdružením právnických osob a jejich
stanovy zpravidla umožňují členství dalším subjektům, pokud jsou z daného euroregionu a ztotožňují se s cíli euroregionu. Pouze euroregiony Labe
a Pomoraví jsou výhradně sdružením obcí.

Existují euroregiony, které členství jiných subjektů umožňují, ale tato možnost nebyla zatím využita (např. Euroregion Praděd či Egrensis).

Kromě obcí a jejich svazků jsou dalšími členy euroregionů v ČR především:
 Hospodářské komory (Silva Nortica, Silesia, Egrensis, Nisa).
 Vysoké školy (Bílé Karpaty, Silesia, Krušnohoří) či střední školy (Bílé
Karpaty).
 Kraje (Nisa, Glacensis, Silva Nortica (zvláštní statut), Šumava).
 Firmy (nejvíce Krušnohoří, Silva Nortica).
 Subjekty zabývající se ochranou přírody – správa NP či CHKO – (Silva
Nortica, Krušnohoří).
 Občanská sdružení (Silesia, Krušnohoří).
Někdy mají statut zvláštního členství – např. v Euroregionu Silesia statut tzv. přidružených členů.
Zvláštní postavení mají vysoké školy v Euroregionu Nisa, kde se jejich spolupráce rozvíjela od samého počátku a vysoké školy si vytvořily vlastní „Akademické koordinační středisko v Euroregionu
Nisa“, jež formálně spadá pod euroregion, ale funguje na něm nezávisle.
77
Pavel Branda
Členská základna euroregionů je většinou stabilní. Pokud by se měly zobecnit tendence, dá se říci, že po založení euroregionů členská základna většinou
rostla a následně se stabilizovala. V některých euroregionech dochází ještě
dodnes k mírnému nárůstu členů (hlavně u těch mladších), v některých naopak
dochází k občasnému vystoupení zejména malých obcí či obcí, které jsou členy
více euroregionů.
Velikost euroregionů
Před podrobnějším empirickým zkoumání euroregionů je potřeba zmínit
dva hlavní problémy, které existují při používání statistických dat k podrobnějším analýzám.
První se týká dostupnosti dat a pramení ze skutečnosti, že „základními“ členy euroregionů jsou obce. Pro komparaci jednotlivých relevantních ukazatelů je
tedy zapotřebí disponovat daty na úrovni jednotlivých obcí. Porovnávat dostupnější data na úrovni okresů je velmi nepřesné, jelikož v některých případech
může být členství v euroregionu otázkou jen několika obcí daného okresu.
Druhý problém se týká aktuálnosti dat a je zapříčiněn měnícím se členstvím
jednotlivých obcí. Euroregion je dobrovolným sdružením, a proto do něj mohou
obce vstupovat i z něj vystupovat, což znamená, že členská základna se i v průběhu roku mění. Členství vzniká většinou zaplacením členského příspěvku a jeho
nezaplacením na druhou stranu i končí (samozřejmě to je obvykle spojeno s jednoduchým oznámením).
Pro tuto analýzu jsou většinou použita nejnovější dostupná souhrnná data
k 31. 12. 2007. Jedná se o data za české části euroregionů.
Velikost euroregionů lze posuzovat podle několika hledisek: podle rozlohy,
počtu obyvatel či podle počtu členských obcí.
Rozloha (geografické pokrytí)
Pokud se podíváme na rozlohu jednotlivých euroregionů, vypadá situace
následovně:
Největší nepoměr geografickém pokrytí obcemi v porovnání s okresy, z kterých převážně obce
pocházejí, je v případě euroregionů Pomoraví a Glacensis.
78
Tab. č. 3: Velikost euroregionů v ČR – podle rozlohy
Euroregion
Rozloha v km2
Počet členských obcí
Průměrná rozloha
členské obce v km2
Šumava
3 678,1
124
29,66
Nisa
2 713,5
145
18,71
Bílé Karpaty
2 236,0
149
15,01
Praděd
1 895,2
74
25,61
Egrensis
1 836,3
102
18,00
Glacensis
1 745,4
77
22,67
Pomoraví
1 692,9
40
42,32
Silva Nortica
1 642,8
47
34,95
Labe
1 558,1
92
16,94
Krušnohoří
1 531,9
76
20,16
Silesia
1 074,3
56
19,18
Beskydy
948,5
61
15,55
763,2
41
18,62
Největším euroregionem co do rozlohy je Euroregion Šumava s 3 678 km2.
Naopak nejmenším je Euroregion Těšínské Slezsko. Velkou rozlohu Euroregionu
Šumava (v porovnání s dalšími euroregiony) i přes relativně menší počet obcí
lze vysvětlit velkou rozlohou obcí v řídce osídleném jižním hornatém pohraničí
– téměř 30 km2. Vyšší průměrnou rozlohu členské obce má jen sousední Silva
Nortica.
Euroregiony lze rozdělit dle jejich rozlohy do 3 kategorií:
Velké – s rozlohou nad 2 200 km2. Do této kategorie se řadí euroregiony

Šumava, Nisa a Bílé Karpaty.
Střední – s rozlohou 1 500-2 200 km2. Do této kategorie spadá většina euro
regionů: Praděd, Egrensis, Glacensis, Pomoraví, Silva Nortica, Labe a Krušnohoří.
Malé – s rozlohou pod 1 500 km2. Mezi nejmenší euroregiony patří Silesia,

Beskydy a Těšínské Slezsko.
Euroregiony v ČR jsou co do své rozlohy poměrně nesourodé. Mezi velkými a malými z nich existují velké rozdíly. Nicméně většina jich má rozlohu
1 500-2 200 km2 s průměrnou rozlohou 1 794 km2. Průměrná rozloha katastru
členské obce činí 23 km2.
79
Pavel Branda
Počet obyvatel
Dalším kritériem hodnocení velikosti euroregionu je počet obyvatel žijících
na jeho území.
Tab. č. 4: Počet obyvatel v českých euroregionech
Euroregion
Obyvatelstvo
Pomoraví
672 019
Nisa
448 105
Labe
374 554
Bílé Karpaty
354 738
351 277
Krušnohoří
298 568
Glacensis
276 409
Silva Nortica
261 164
Egrensis
234 582
Silesia
222 992
Šumava
182 466
Beskydy
164 467
Praděd
131 583
Rozdíly mezi euroregiony existují i v tomto kritériu. Nejvíce obyvatel žije
v Euroregionu Pomoraví – 672 019. Tato hodnota se výrazně vymyká hodnotám
ostatních euroregionů. To je dáno především členstvím města Brna v euroregionu. Naproti tomu nejméně obyvatel žije na území Euroregionu Praděd.
Euroregiony lze rozdělit dle počtu obyvatel do 4 kategorií:
Velmi velké – s počtem obyvatel nad 400 000. Do této kategorie se řadí již

zmiňované Pomoraví a Nisa.
Velké – s 350 000-400 000 obyvateli. Do této kategorie spadají 3 euroregi
ony: Labe, Bílé Karpaty a Těšínské Slezsko.
Střední – s 200 000-350 000 obyvateli. Sem spadá Krušnohoří, Glacensis,

Silva Nortica, Egrensis a Silesia.
Statutární město Brno mělo k 31. 12. 2006 366 680 obyvatel.
80
Malé – s počtem obyvatel pod 200 000. Mezi nejmenší euroregiony se řadí
Šumava (zajímavý kontrast s rozlohou, kde je největším euroregionem),
Beskydy a Praděd.
Mezi euroregiony co do počtu obyvatel existují rovněž velké rozdíly. Nejmenší české části mají přes 130 000 obyvatel, ty největší naopak přes 400 000. Průměrně žije v české části euroregionu zhruba 300 000 obyvatel.

Dalším důležitým ukazatelem je počet členských obcí. Do jisté míry odráží
atraktivitu euroregionu. Tím, že obce za své členství v euroregionu platí členské
příspěvky, zvažují přínosy tohoto členství. Nicméně počet obcí je ovlivněn i geografickou velikostí euroregionu.
Tab. č. 5: Počet členských obcí v českých částech euroregionů
Euroregion
Bílé Karpaty
149
Nisa
145
Šumava
124
Glacensis
102
Labe
92
Pomoraví
77
Krušnohoří
76
Praděd
74
Beskydy
61
Silesia
56
Egrensis
47
41
Silva Nortica
40
Graficky znázorňuje problematiku počtu členských obcí euroregionu následující graf:
81
Pavel Branda
Obr. č. 3: Počet členských obcí českých částí euroregionu v ČR
£{
£{x
jÊ>À«>ÌÞ
Ã>
.Õ>Û>
>ViÃÃ
>Li
*À>Û
ÀÕÄď
*À>`ĉ`
iÃÞ`Þ
-iÃ>
}ÀiÃÃ
/ĉÄÃjÊ-iâÃ
-Û>Ê ÀÌV>
£Ó{
£äÓ
Ó
È£
xÈ
ÇÇ
ÇÈ
Ç{
{Ç
{£
{ä
ä
Îä
Èä
ä
£Óä
£xä
Euroregiony lze rozdělit dle počtu členských obcí do 4 kategorií:
Velmi velké – s počtem obcí nad 130. Do této kategorie se řadí euroregiony
Bílé Karpaty a Nisa.
Velké – s počtem členských obcí 90-130. Sem spadají euroregiony Šumava,

Glacensis a Labe.
Střední – s počtem členských obcí 50-90. Do této kategorie spadá 5 eurore
gionů: Pomoraví, Krušnohoří, Praděd, Beskydy a Silesia.
Malé – s počtem členských obcí pod 50. Do této kategorie patří euroregiony

Egrensis, Těšínské Slezsko a Silva Nortica.
Euroregiony v ČR jsou nesourodé i co do počtu členských obcí. Největší mají
přes 140 členských obcí zatímco nejmenší jen 40. Průměrný počet obcí na jeden
euroregion je 83.

Organizační struktura
Každý euroregion si v průběhu své existence vyvinul svoji vlastní organizační strukturu. Její forma je ovlivněna především právním postavením jednotlivých národních částí, ale také rozsahem činností euroregionu či zvyklostmi
specifickými na druhé straně hranice. Při komparaci jednotlivých organizačních
struktur zjistíme, že některé orgány se liší spíše jen názvy, nicméně jejich zaměření je podobné. Rozdíly rovněž existují v obsazení orgánů (tj. v jejich velikosti či
složení). Přes tyto všechny různorodosti byla vypracována následující shrnující
organizační struktura euroregionů fungujících v České republice:
82
-«ićjÊÀ}?Þ
>Êâ?>`ĉÊ``ÞÊÊÃ«Õ«À?VÊ?À`VÊć?ÃÌ®
6>?ÊÀ>`>
Ãĉ]ÊÛ>jÊÃÀ?ã`ĉ®
,>`>É«ďi`ÃÌ>ÛiÃÌÛ
Ã«À?ÛÊÀ>`>®
*ďi`Ãi`VÌÛ
*ďi`Ãi`>Ê³ÊÃÌ«ďi`Ãi`Ûj
-iÀiÌ>À?ÌÉi`>ÌiÃÌÛ
ÌÀÊÀ}?
ÌÀÊÃi]ÊÀiÛâÊ
Ãi]Ê`âÀćÊÀ>`>]ÊÀiÛâďÊ
ÖćÌĐ®]Ê«ď«>`ĉÊ`>ÄÊÀ}?Þ
i`ÌÛÊćiÛjÊ«>ÀÌiÀÃjÊć?ÃÌÊ
ÀiÃ«°Ê«>ÀÌiÀÃßVÊć?ÃÌ®ÊiÕÀÀi}Õ
"L`LjÊÌiÀÊÀ}?ÞÊ«>ÀÌiÀÃjÊć?ÃÌÊ
iÕÀÀi}Õ
i`ÌÛÊćiÛjÊćiÃjÊć?ÃÌÊ
iÕÀÀi}ÕÊÊÃ`ÀÕãiÊĉÃÌ>]ÊLVi]Ê
À>i]ÊÀÀi}Þ]Ê`>ÄÊÃÌÌÕVi®
"À}?ÞÊćiÃjÊć?ÃÌÊiÕÀÀi}ÕÊÃ`ÀÕãi®
"À}?ÞÊi`ÌÛßVÊć?ÃÌÊiÕÀÀi}Õ
«`iÊÃÌ>ÛÊćÊÃÌ>ÌÕÌÕ®
÷iÃ?Ê
â?>`>
Obr. č. 4: Modelová organizační struktura euroregionů
-«ić?ÊÀ>`>É}iiÀ?Ê
ÃÀ?ã`ĉÉÛ>jÊÃÀ?ã`ĉ
-«ić?Ê
vÀ>
*ÀiÃ`ÕÊ³Ã«ićßÊ«ÀiÃ`iÌÉ«ďi`Ãi`>®
6ßLÀ®
ÕÀ®
,i}?Ê
ď`VÊÛßLÀ
Ài}?Ê
ÌÀÛ>VÊ
ÛßLÀ®Ê«ÀÊ
`Ê>ßVÊ
«ÀiÌĐ
-iÌÀiÌ>À?Ì
ÌÀÊÀ}?Ê`âÀćÊÀ>`>®
*À>VÛÊÃÕ«Þ]ÊÃi
83
Pavel Branda
Z diagramu jsou patrné tři organizační úrovně:
Členská základna.

Národní část euroregionu.

Samotný euroregion jako přeshraniční společná struktura.
První úroveň se týká členské základny jednotlivých částí euroregionu. Nejčastějšími členy na české straně jsou obce a města. Jak již bylo analyzováno výše,
dalšími členy mohou být například kraje či další instituce.
Na druhé straně hranice většinou existuje podobné sdružení s obdobnou
členskou základnou, i když mohou existovat odlišnosti (např. v Německu nejsou
členy jednotlivé obce ale celé okresy (Landkreise)). Každý z členů má vnitřní
organizační strukturu a rozhoduje o formě zastoupení ve strukturách národní
části euroregionu (většinou je to u obcí starosta, někdy v případě velkých měst
člen městské rady).
Druhá úroveň je úroveň národních částí euroregionu. Nejvyšším a největším
základním orgánem na české straně je valná hromada, ve které jsou zastoupeni
všichni členové sdružení. Někdy bývá tento orgán nazýván sněmem (Euroregion Labe) nebo valným shromážděním (Bílé Karpaty, Beskydy). Valná hromada
pak volí užší vedení sdružení – většinou nazývaným rada euroregionu (správní
rada v případě euroregionů Labe a Bílé Karpaty či představenstvo u euroregionů
Krušnohoří či Beskydy). Rada ze svého středu volí předsedu s případnými místopředsedy tvořícími předsednictvo české části euroregionu. Důležitým orgánem
euroregionu je stálý sekretariát (či jednatelství) v jehož čele stojí sekretář (či jednatel). Dále u většiny euroregionů figuruje kontrolní orgán.
Na základě dohody mezi českým sdružením a sdružením z druhé strany hranice pak vzniká společný euroregion se společnými orgány, do nichž jsou delegováni zástupci obou stran (v případě třístranného euroregionu se jedná o dohodu
tří sdružení zakládající jeden společný euroregion s orgány složenými ze zástupců ze všech tří stran). Těmito společnými orgány obvykle jsou:

Rada euroregionu (někdy generální či valné shromáždění) složená buď
z některých nebo ze všech členů rad národních částí. Jedná se o nejvyšší
společný orgán.
Presidium většinou složené z předsedů národních částí euroregionu. V něk
terých případech existuje jen jeden společný president10. Někdy má tento
orgán větší obsazení a jsou do něj zapojeni i jednatelé11.

Sekretariát. Ten je většinou složený ze sekretariátů národních částí.
Pracovní skupiny složené z expertů z obou stran hranice.


Generální shromáždění má Euroregion Silva Nortica, valné shromáždění Bílé Karpaty. Silva Nortica
pak např. vůbec žádný takovýto orgán nemá.
10
V tom případě je předseda druhé části euroregionu místopředsedou a úřad presidenta je založen na
rotačním principu.
11
Příklad euroregionu Silva Nortica.
84
Jelikož jsou euroregiony zapojeny do implementace Fondu malých projektů, je pro účel řízení fondu zřízen tzv. regionální řídící výbor (někde euroregionální řídící výbor či monitorovací výbor). Euroregiony mohou mít zřízena
další fóra (např. Euroregion Nisa má tzv. Fórum bezpečnosti FOR-BE-S složené
ze zástupců dotčených orgánů jednotlivých částí euroregionu či E-Konvent
vrcholných politiků z euroregionu). Euroregion Bílé Karpaty má zřízenou společnou dozorčí radu. Tyto případy jsou ale spíše ojedinělé.
Zaměření činnosti euroregionů
Euroregiony všeobecně podporují rozvoj přeshraniční spolupráce. Předmětem analýzy byly specifické oblasti této spolupráce. Všechny euroregiony se
zaměřují na implementaci Fondu malých projektů v rámci programů přeshraniční spolupráce (tedy na podporu setkávání a partnerství lidí a institucí). Většina
euroregionů se ale neomezuje jen na tuto aktivitu a má zřízeny pracovní skupiny
či komise složené z odborníků na danou problematiku z obou (resp. ze všech tří)
stran hranice. V tabulce 6 jsou uvedeny hlavní oblasti seřazené podle čestnosti
výskytu u jednotlivých euroregionů.
Z výše uvedené analýzy vyplývá, že euroregiony rozvíjejí spolupráci jednoznačně nejčastěji v oblasti cestovního ruchu. Velmi důležitou oblastí je podle
analyzovaného zaměření pracovních skupin rovněž životní prostředí, doprava
a kultura.
Poté následují aktivity v oblasti hospodářství, sportu a školství. Některé
euroregiony mají pracovní skupiny zaměřené na spolupráci v oblasti krizového managementu (bezpečnosti), veřejného zdraví (zdravotnictví), školství a lidských zdrojů. Euroregiony Nisa a Glacensis mají rovněž pracovní skupiny zaměřené na historii. Euroregiony Labe a Glacensis se zaměřují na územní plánování
a regionální rozvoj (této aktivitě se věnuje i Nisa ovšem na projektovém základě12 bez stálé pracovní skupiny). Euroregiony Krušnohoří a Silva Nortica mají
zaměřeny pracovní skupiny na sociální věci či zemědělství.
Euroregion Nisa jako jediný pak rozvíjí spolupráci knihoven a statistických úřadů. Viz přehledný graf č. 5, z kterého je patrná výše popsaná četnost
(důležitost) společných témat.
12
Projekt KOREG - Koordinace regionálního rozvoje v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa.
85
Pavel Branda
Tab. č. 6: Zaměření pracovních skupin euroregionů v ČR
Oblast
Euroregiony
Počet euroregionů
Cestovní ruch
Nisa (speciální skupina pro Cykloturistiku), Labe, Krušnohoří, Egrensis,
Šumava (speciální podskupina pro
propagační materiály), Glacensis,
Těšínské Slezsko, Bílé Karpaty, Silva
Nortica, Šumava
10
Doprava
Labe, Krušnohoří, Glacensis (zaměření i na hraniční přechody), Těšínské
Slezsko (infrastruktura a překračování
hranic), Silva Nortica (vč. infrastruktury)
6
Životní prostředí
Labe, Nisa (rozděleno na problematiku vod (čistá Nisa) a lesů), Krušnohoří, Těšínské Slezsko, Bílé Karpaty,
Silva Nortica
6
Kultura
Nisa (speciální PS zaměřená na
památky), Labe, Krušnohoří (subkomise pro muzea a kulturní památky),
Těšínské Slezsko, Silva Nortica,
Šumava
6
Hospodářství
Nisa, Labe, Krušnohoří, Těšínské
Slezsko (vč. zaměření na trh práce),
Silva Nortica
5
Sport
Krušnohoří, Labe, Těšínské Slezsko,
Silva Nortica, Šumava
5
Školství
Nisa, Labe, Těšínské Slezsko, Šumava (vč. problematiky mládeže)
4
Krizový management, bezpečnost
Nisa (vč. existence ústranného Fóra
bezpečnosti – FORBES), Labe, Krušnohoří, Silva Nortica
3
Veřejné zdraví/zdravotnictví
Nisa, Těšínské Slezsko, Silva Nortica
3
Lidské zdroje
Krušnohoří, Bílé Karpaty, Silva Nortica
3
Historie
Nisa, Glacensis
2
Územní rozvoj/územní plánování
Labe, Glacensis (vč. další skupiny pro
regionální rozvoj)
2
Sociální věci
Krušnohoří, Silva Nortica
2
Zemědělství
Krušnohoří, Silva Nortica
2
Knihovny
Nisa
1
Statistika
Nisa
1
Pramen: Vlastní dotazníkové šetření.
86
Obr. č. 5: Zaměření pracovních skupin euroregionů
-Ì>ÌÃÌ>
ÛÞ
<iĉ`ĉÃÌÛ
-V?ÊÛĉV
2âiÊÀâÛÉÖâiÊ«?Û?
ÃÌÀi
`ÃjÊâ`Ài
6iďijÊâ`À>ÛÉ<`À>ÛÌVÌÛ
ÀâÛßÊ>>}iiÌ]ÊLiâ«ićÃÌ
.ÃÌÛ
-«ÀÌ
Ã«`?ďÃÌÛ
ÕÌÕÀ>
=ÛÌÊ«ÀÃÌďi`
«À>Û>
iÃÌÛÊÀÕV
ä
Ó
{
È
n
£ä
Pramen: Vlastní dotazníkové šetření.
Nejrozvinutější systém pracovních skupin má jednoznačně Euroregion
Nisa, kde existuje 15 poměrně specificky zaměřených pracovních skupin (např.
v dopravě existuje zvlášť skupina pro silniční a zvlášť pro železniční dopravu).
U mnoha euroregionů je ovšem patrná tendence koncentrace několika podobných témat do jedné pracovní skupiny (např. Euroregiony Labe, Těšínské Slezsko či Silva Nortica13). Řada euroregionů nemá stálé pracovní skupiny vůbec
a zakládají pracovní skupiny pouze ad hod pro jednotlivé aktuální problémy
(např. Silesia, Beskydy či Praděd).
Pro úplnost je potřeba dodat, že euroregiony rovněž rozvíjejí své aktivity
mimo pracovní skupiny (např. jazyková oblast či práce s mládeží). Některé euroregiony podávají na tyto aktivity vlastní malé i velké projekty (nejaktivnější je
v tomto ohledu Euroregion Nisa). Velkou přidanou hodnotou takovýchto pracovních skupin je rozvoj lidských zdrojů. Skupiny dávají zapojeným odborníkům
možnost získávat nové kontakty, schopnosti a zkušenosti.
Financování euroregionů
Jako každá organizace tak i euroregiony musí financovat svoji činnost.
I když jsou zájmovými sdruženími a jejich cílem není generovat zisk, potřebují
finanční prostředky na běžný provoz i na svoje aktivity podporující přeshraniční
spolupráci.
13
V euroregionu došlo vzhledem k velké náročnosti v roce 2006 k redukci původně 9 pracovních
skupin na 3.
87
Pavel Branda
Na základě provedeného průzkumu lze zdroje financování euroregionů rozdělit do následujících skupin:
1. členské příspěvky;
2. příspěvky od krajů či velkých měst;
3. příjmy z hospodářské činnosti (prodej služeb, …);
4. platby za administrování Fondu malých projektů v rámci programů přeshraniční spolupráce;
5. financování některých aktivit z vlastních projektů předkládaných do programů přeshraniční spolupráce;
6. prostředky z dalších evropských projektů;
7. prostředky poskytnuté jednorázově různými subjekty na konkrétní akce.
Jelikož je euroregion dobrovolným sdružením, jehož hlavními členy jsou
obce a města, představují základní zdroj příjmů členské příspěvky těchto členů.
Většinou je u obcí a měst roční příspěvek stanoven určitou sazbou na jednoho
obyvatele (ta se pohybuje od 2,50 Kč (Labe) do 6 Kč (Egrensis)). Další členové
mají většinou členský příspěvek stanoven paušálně či neplatí vůbec (např. přidružení členové v euroregionu Silesia).
Dalším velmi významných zdrojem příjmů jsou platby za administraci Fondu malých projektů (FMP). V rámci programu PHARE CBC14 většinou euroregiony fungovaly jako sekretariáty pro výběr projektů a za tuto činnost získávaly
finanční odměnu. Tyto finanční prostředky ovšem nebyly hrazeny z technické
pomoci programu (jak by se dalo předpokládat), ale hradily je euroregionu úspěšní žadatelé (ve výši 5 % výše poskytnutého grantu).
V rámci iniciativy INTERREG IIIA, kterou Česká republika využívá od svého vstupu do EU v roce 2004, došlo ke změně financování implementace Fondu
malých projektů. Euroregiony si podávaly v zásadě 2 velké projekty do tzv. „velkého“ INTERREGu, v rámci priority, která je zaměřena pouze na FMP. Jeden
velký projekt obsahoval tzv. „správcovství“ – tj. správu balíku finančních prostředků, který může poté rozdělovat v rámci FMP, a druhý projekt zahrnující již
zmíněnou administraci (náklady spojené s projektovou přípravou, publicitou,
příjmem žádostí, jejich hodnocením a následným výběrem, uzavíráním grantových smluv se žadateli, monitoringem projektů a v konečné fázi i s jejich hodnocením a finančním vyúčtováním. Vzhledem k tomu, že se jednalo o projekty do
iniciativy INTERREG, požadovalo se, aby euroregiony zabezpečily vlastní podíl
ve výši 25 %. Na podobném principu funguje FMP i v současném období v rámci
cíle Evropská územní spolupráce. Vzhledem k tomu, že euroregiony musí pokrýt
vlastní podíl (hlavně z členských příspěvků) a v rámci projektu na administraci
odvézt přesně určenou práci, nejedná se o disponibilní zdroj příjmů. V podstatě
14
PHARE – Poland and Hungary Aid for Restructuring of the Economies (Polsko a Maďarsko: Pomoc
k přestavbě hospodářství), CBC – Cross-Border Cooperation – část programu PHARE podporující
přeshraniční spolupráci.
88
znamená rozšíření působnosti euroregionu o oblast, které je pro ně spíše otázkou
jisté prestiže než zdrojem příjmů.
Některé euroregiony se snaží maximálně zhodnotit jim svěřené příspěvky
a podávají projektové žádosti na své aktivity do programů přeshraniční spolupráce. Tak tomu bylo ve PHARE CBC až do programu 1999 (což odpovídá roku
2002), kdy nastal obrat o 180 stupňů a euroregiony byly vyloučeny z možnosti
podporovat aktivity rozvíjející přeshraniční spolupráci z tohoto programu. Tato
situace se změnila přechodem na iniciativu INTERREG IIIA, v rámci které se
staly euroregiony opět způsobilými žadateli. Jedná se především o projekty na
vybudování potřebných struktur pro podporu přeshraniční spolupráce a přípravu projektů a také na projekty pro členské obce.
Euroregiony jako regionální aktéři (většinou zastupující místní a regionální
samosprávy) se mohou účastnit programu INTERREG IIIB a IIIC (meziregionální a transnacionální spolupráce) v rámci kterého mohou být podávány projekty
zaměřené na výměnu zkušeností mezi evropskými regiony. Euroregiony mohou
být rovněž zapojeny do dalších projektů ze strukturálních fondů (jako např. projekt Partnerství 3.3 ve Společném regionálním operačním programu).
Některé kraje podporují euroregiony finančně (většinou ty, které jsou do
euroregionu nějak zapojeny). V některých případech poskytují zvláštní dotace
velká (statutární) města.
Díky svým zkušenostem s prací s veřejností i spoluprací se sousedními
zeměmi jsou euroregiony ideálními partnery k poskytování především informačních služeb. Euroregiony byly dlouhou dobu nositeli evropské myšlenky v regionech. Této zkušenosti mohou využívat např. tím, že při nich mohou být a někdy
jsou zřizována informační střediska. Např. při Euroregionu Nisa bylo zřízeno
Ministerstvem zahraničních věcí ČR Regionální evropské informační středisko
(následně Europe Direct). Euroregiony rovněž mohou poskytovat placené služby
(zpracování studií, konzultace, apod.)
Na jednotlivé akce jako jsou konference, workshopy, informační kampaně,
atd. se snaží euroregiony získat finanční prostředky od různých nadací, ministerstev, ambasád, konzulátů či soukromých sponzorů.
Finance jako omezující faktor rozvoje činností euroregionů
Dalo by se říci, že rozsah činnosti euroregionů (podpora přeshraniční spolupráce ve všech oblastech lidského života) je tak široký, že jejich aktivity jsou omezeny především (a možná jedině) finančními prostředky, které mají k dispozici.
Tuto hypotézu potvrdilo i provedené dotazníkové šetření. Financování činnosti
euroregionu představuje pravděpodobně největší překážku rozvoje jejich práce.
Omezujícím faktorem v mnoha případech nejsou ani tak zdroje, jako zajištění
89
Pavel Branda
cash-flow v průběhu roku (především v souvislosti s opožděnými platbami za
administraci FMP a z toho pramenící nutnosti předfinancovávat tuto administraci). Některé euroregiony to nutí brát si např. překlenovací úvěr.
Závěr analýzy – definování euroregionů v ČR dle charakteristik
Na základě provedené analýzy lze euroregiony v ČR definovat na základě
stanovených charakteristik. Jejich přehled je uveden v následujícím boxu:
Box: Definice euroregionů v ČR dle vybraných charakteristik
Euroregiony jsou přeshraniční struktury, jejichž cílem je podpora a rozvoj přeshraniční spolupráce
v geograficky vymezeném přeshraniční území. Euroregiony mají následující charakteristiky:
Právní postavení

přeshraniční zájmové sdružení obcí a měst, případně okresů či regionů

na každé straně existuje sdružení s vlastní právní subjektivitou

národní sdružení pak na základě dohody o spolupráci vytvářejí společný euroregion

tyto dohody většinou nezakládají na přeshraniční úrovni nový právní subjekt – euroregiony
ve většině případů nemají vlastní právní subjektivitu

tyto dohody mají většinou psanou podobu a popisují fungování euroregionu vč. společných
struktur

české části jsou obvykle zájmovými sdruženími právnických osob podle občanského zákoníku, ojediněle sdružením obcí
Členství

základ členské základny každé české části euroregionu tvoří města a obce z předem definovaného území euroregionu

členy jsou obce většinou samostatně, někdy jsou členy jejich sdružení v podobě svazků obcí
nebo mikroregionů

většina euroregionů je zájmovým sdružením právnických osob a jejich stanovy většinou
umožňují členství dalším subjektům
kromě obcí a jejich svazků jsou členy euroregionů v ČR především:

 kraje
 hospodářské komory
 vysoké školy
 firmy
 subjekty zabývající se ochranou přírody
 občanská sdružení

členská základna euroregionů je většinou stabilní
Organizační struktura

Na české straně existují většinou tyto orgány:
 valná hromada (sněm, valné shromáždění) – zastoupeni všichni členové sdružení
 rada euroregionu (správní rada, představenstvo) – užší vedení, volí valná hromada
 předseda (president) s případnými místopředsedy (předsednictvo) – volí rada
 sekretariát (jednatelství) – v čele se sekretářem (jednatelem)
 kontrolní orgán

90
Na základě dohody mezi českým sdružením a sdružením z druhé strany hranice vzniká společný euroregion se společnými orgány s delegovanými zástupci z obou stran. Nejčastějšími
orgány jsou:





rada euroregionu (generální či valné shromáždění) – složená z některých nebo všech
členů rad národních částí – nejvyšší společný orgán
presidium – složené z předsedů národních částí euroregionu, někdy jeden společný
sekretariát – většinou složený ze sekretariátů národních částí
pracovní skupiny – složené z expertů z obou stran hranice
regionální řídící výbor (monitorovací výbor) pro implementaci Fondu malých projektů
(Fondu mikroprojektů, Dispozičního fondu)
Velikost (české části)

velké rozdíly
členství: 40-150 členských obcí, v průměru 83 obcí


rozloha: 760-3 700 km2, v průměru cca 1800 km2

obyvatelstvo: 130 000-675 000, v průměru cca 300 000 obyvatel
Činnost
zodpovědnost za správu a většinou i administraci Fondu malých projektů v rámci programů

přeshraniční spolupráce

poradenství a asistence s přípravou projektů do programů přeshraniční spolupráce

vlastní hospodářská činnost

euroregionální činnost (vytváření a rozvoj partnerství, koordinace spolupráce,…)
pracovní skupiny fungují v následujících oblastech (dle nejčastějšího výskytu):

 cestovní ruch
 doprava
 životní prostředí
 kultura
 hospodářství
 sport
 školství
 krizový management, bezpečnost
 veřejné zdraví/zdravotnictví
 lidské zdroje
 historie
 územní rozvoj/územní plánování
 sociální věci
 zemědělství
 knihovny
 statistika

personálně činnost euroregionů zajišují jejich sekretariáty, kde působí průměrně 3-4 zaměstnanci (velké rozdíly mezi euroregiony)
Financování

zdroje financování euroregionů:
 členské příspěvky a příspěvky od krajů či velkých měst
 příjmy z hospodářské činnosti
 platby za administrování Fondu malých projektů v rámci programů přeshraniční
spolupráce
 financování
některých aktivit z vlastních předkládaných projektů do programů
přeshraniční spolupráce
 prostředky z dalších evropských projektů
 prostředky poskytnuté jednorázově na konkrétní akce
Euroregiony od svého vzniku na začátku devadesátých let hrály velmi
důležitou roli v rozvoji kontaktů přes hranice i samotném rozvoji příhraničních
regionů. Jedná se o struktury přeshraniční spolupráce s vyspělou organizační
91
Pavel Branda
strukturou, které si vydobyly své postavení především díky výsledkům své práce
než silným právním postavením. Hrají důležitou roli v implementaci tzv. fondů malých projektů v programech přeshraniční spolupráce podporovaných EU.
V České republice však existují mezi 13 euroregiony velké rozdíly jak co do jejich
velikosti tak do šíře jejich aktivit. Ty vyspělejší uvažují o využití evropského nařízení k Evropskému seskupení pro územní spolupráci k založení přeshraničního
právního subjektu. To jim umožní pozvednout přeshraniční spolupráci na kvalitativně vyšší úroveň. Dá se tedy očekávat jejich další rozvoj.
92
Stanovy
Zájmové
sdružení měst,
obcí a jiných
právnických
osob
Zájmové
sdružení právnických osob
Euroregion
Krušnohoří
Regionální
sdružení obcí
a měst Euregio
Egrensis
Euroregion
Erzgebirge
- Krušnohoří
Euregio
Egrensis
KRUŠNOHOŘÍ
EGRENSIS
Stanovy
Stanovy
Sdružení obcí
Euroregion Labe/
EUROREGION
LABE
Euroregion
Elbe/Labe
LABE
Statut
Právní dokument české
části
Zájmové
Právní forma
české části
Regionální
sdružení EUROREGION NISA
Název české
části (oficiální
název)
Euroregion
Neisse-NisaNysa
Název
euroregionu
(přeshraničního)
NISA
Zkrácený
český název
euroregionu
Dohoda
Kooperační
dohoda
Rámcová dohoda
Euroregionu Elbe
/ Labe
Rámcová dohoda
o spolupráci
Právní dokument
zakládající
přeshraniční
euroregion (spolupráci stran)
PL:
Stowarzyszenie Gmin
Polskich
EUROREGIONU NYSA
Ne
DE (Sasko):
EUREGIO
EGRENSIS
Arbeitsgemeinschaft
Sachsen/
Thüringen
e.V.
DE
(Bavorsko):
EUREGIO
EGRENSIS
Arbeitsgemeinschaft
Bayern e. V.
Ne
Ne
Ne
Společný
právní
subjekt
DE: Euroregion Erzgebirge
e.V.
DE: Kommunalgemeinschaft
Euroregion Oberes Elbtal/
Osterzgebirge “ e.V.
DE: Kommunalgemeinschaft
EUROREGION NEISSE
e.V.
Partneři z druhé strany
hranice (oficiální název)
Spíše snaha zakotvit
euroregiony lépe v
českém právu
Spíše panuje skepse
kvůli velké administrativní
a právní náročnosti (není
jistota, zda by přidaná
hodnota odpovídalas
nákladům)
Principielně neodmítají
tuto možnost
Jako jedna z alternativ.
Druhou je možnost založit
právní subjket na základě
česko-německé mezivládní dohody
Zájem o využití zatím
nejasný, německý
partner má záměr
tranformovat se na
veřejnoprávní sdružení a
pak by v dalkší fázi mohl
následovat krok ve formě
vytvoření společného
právního subjektu, nicméně není hlavním cílem
euroregionu a jeho členů
)tím jsou především
projekty a finance EU)
V minulosti bylo předmětem diskuse (pravděpodobně by vyžadovalo
řadu změn)
Předběžně ano
Zájem o využití ESÚS
Ano, uvedeno v rámcové
dohodě
Záměr vytvořit společný
právní subjekt
Příloha č. 1: Analýza právního postavení euroregionů v ČR
93
94
Regionální
sdružení územní
spolupráce Těšínského Slezska
Euroregion
Silesia
EuroregionTešínské
Slezsko - Slask
Cieszynski
PRADĚD
SILESIA
TĚŠÍNSKÉ
SLEZSKO
Zájmové
Stanovy
Smlouva o regionální spolupráci
SMLOUVA
o spolupráci pod
názvem EUROREGION SILESIA
Stowarzyszenie Rozwoju
i Współpracy Regionalnej
“Olza”
PL: Stowarzyszenie Gmin
Dorzecza Górnej Odry
Stowarzyszenie Gmin
Polskich Euroregionu Pradziad - Euroregion Pradziad
Polska Strona
Rámcová dohoda
o vytvoření
česko-poslkého
euroregionu,
euroregionu
Praděd
Stanovy
Euroregion
Silesia-CZ
Euroregion
Praděd
- Pradziad
GLACENSIS
PL: Stowarzyszenie Gmin
Polskich Euroregionu Glacensis (Sdružení polských
obcí Euroregionu Glacensis)
Zájmové
sdružením
právnických
osob
Euroregion
Praděd – česká
část
Euroregion
Glacensis
Smlouva o vytvoření česko-polského euroregionu
pomezí Čech,
Moravy a Kladska
- Euroregion
Glacensis
A: Regionalmanagement
Mühlviertel
Smlouva
o založení
zájmového
sdružení
právnických
osob
+ stanovy
Statut
Zájmové
Euroregion
Pomezí Čech,
Moravy a Kladska
- Euroregion
Glacensis
DE: Euregio
Bayerischer
Wald – Unterer Inn
Souze ústní dohoda (ne písemná)
Stanovy
Zájmové
Zájmové
Euroregion Šumava - Jihozápadní
Čechy
EUREGIO
Bayerischer
Wald - Šumava
- Mühlviertel
ŠUMAVA
Ne
Ne
Ne
Ne
Ne
Zatím nemají jasný názor,
čekají na zkušenosti se
společnou implementací
Fondu mikroprojektů
v následujícím (možné
výhody či negativa
jednoho subjektu)
Ano
Ano
Předběžně ano
Viz sloupec vlevo
Ano
Předběžně ano
Schválen záměr vytvořit
společný subjekt prestřednictvím nástroje ESÚS,
prozatím se čeká na
imlementaci nařízení EK
do českého zákona
Ano
Ano. Společně s Euregiem
Bayerischer Wald-Unterer
Inn, Euregiem Mühlviertel
a Euroregionem Silva
Nortica bude pravděpodobně připravena studie
na využití tohoto nástroje.
Podle výsledku další
postup.
Pavel Branda
Sdružení obcí a
měst jižní Moravy
Euroregion
Weinviertel,
jižní Morava
a západní
Slovensko
Euroregion
Silva Nortica
POMORAVÍ
SILVA
NORTICA
Jihočeská Silva
Nortica
Region Bílé
Karpaty
Euroregion Bílé
- Biele Karpaty
BÍLÉ KARPATY
Sdružení „Region
Beskydy“
Euroregion
Beskydy
- Beskidy
BESKYDY
Sdružení právnických osob
Stanovy
Stanovy
Stanovy
Zájmové
Sdružení obcí
Stanovy
Zájmové
A:
REGIONALVERBAND
EUROPAREGION WEINVIERTEL
A: Die Europaplattform Pro
Waldviertel
DOHODA o
vytvoření přeshraničního sdružení
EUROREGION
POMORAVÍ
(EUPO)
Zakládací dohoda
Euroregionu Silva
Nortica
SK: REGIONÁLNÍ
ZDRUŽENIE
ZÁHORIE
SK: Región Biele Karpaty
ZAKLADATELSKÁ
ZMLUVA
EUROREGIÓNU
BÍLÉ - BIELE
KARPATY
SK:
Združenie
„Región
Beskydy“
PL: Stowarzyszenie
„Region
Beskidy“
Smlouva o
česko-polsko-slovenském společenství s názvem
EUROREGION
„Beskydy“
Ne
Ano
Zatím ne
Již mají
Ano
- registrované
sdružení
na Slovensku
(nelze
registrovat
v ČR)
Ne
Ano
Ne
Ano, společně s ER
Šumava-Bavorský les
Ne
Zatím ne
Ano
95
Pavel Branda
Legenda k tabulce Analýza právního postavení euroregionů v ČR
Zkrácený český název euroregionu
Tento název se používá v běžné komunikaci, přičemž tímto názvem můžeme
mít na mysli oba výše uvedené institucionální pohledy: zkrácený název se tedy
obvykle používá jak pro označení české části euroregionu, tak se může jednat
o české označení celého přeshraničního euroregionu.
Název euroregionu (přeshraničního)
V tomto sloupci je uveden oficiální název celého euroregionu (tedy v přeshraničním slova smyslu). Do tohoto názvu se již promítá většinou jazyk dalších stran.
Např. oficiální název celého euroregionu Nisa je Neisse-Nisa-Nysa a promítá se
do něj název řeky Nisy ve všech třech jazycích euroregionu. Obdobně je tomu
v případě Euroregionu Labe, Beskydy, Těšínské Slezsko, Krušnohoří či Bílé Karpaty. Některé euroregiony zvolily jazykově „univerzální název“, který je používán
ve všech jazycích (Silva Nortica, Glacensis, Egrensis a Silesia). V ojedinělých případech se jedná o složeninu různých národních názvů (např. Bayerischer Wald
-Šumava-Mühlviertel).
Název české části (oficiální název)
Zde se jedná o oficiální název české strany, tak jak je uveden v zakládajícím
dokumentu a s jakým je sdružení (jak vyplývá z analýzy právní formy níže) registrováno. Někdy je název poněkud obšírnější než samotný název euroregionu.
Právní forma české části
Téměř všechny národní české části euroregionů mají právní podobu zájmového sdružení právnických osob na základě soukromého práva dle paragrafu § 20
písm. f občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Dva euroregiony (Labe a Pomoraví) mají právní podobu svazku obcí podle § 49
zákona o obcích (zák.č. 128/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
96
Právní dokument české části
Každé sdružení má své stanovy či statut. Někdy existuje i zakládající dokument v podobě smlouvy o založení sdružení.
Právní dokument zakládající přeshraniční euroregion (spolupráci národních
stran)
Spolupráce jednotlivých národních částí se většinou odehrává na základě
dohody mezi těmito částmi. Většinou se jedná o rámcovou dohodu o spolupráci (kooperační dohodu) či zakladatelskou dohodu přeshraničního euroregionu.
Většinou má písemnou formu, ale např. v případě Euroregionu Šumava se jedná
pouze o dohodu ústní.
Partneři z druhé strany hranice (oficiální název)
V tomto sloupci jsou uvedeny oficiální názvy dalších částí euroregionů –
tedy partneři, se kterými je uzavřena dohoda o spolupráci.
Společný právní subjekt
V tomto hledisku bylo zkoumáno, zda přeshraniční euroregion má společnou právní subjektivitu, jinými slovy, zda kooperační dohoda takovýto subjekt
zakládá. Z analýzy vyplynulo, že zatím jen jeden z euroregionů (Bílé-Biele Karpaty) má přeshraniční právní subjektivitu. Je sdružením, které je zaregistrováno na
slovenské straně. Na české straně legislativa toto sdružení s účastí slovenského
subjektu zaregistrovat neumožňuje.
Záměr vytvořit společný právní subjekt
S výše uvedeným bodem souvisí analýza poptávky po takovém společné právním subjektu. Z analýzy vyplývá, že většina euroregionů o tomto kroku
uvažuje, ale část ne. I míra „aktuálnosti a závažnosti“ úvah se liší. Některé euroregiony na přípravách již pracují a mají tento stav stanovený jako svůj cílový, jiné
Euroregion Neisse-Nisa-Nysa má ve rámcové dohodě o spolupráci mezi svými cíly a úkoly stanoveno, že „prioritním cílem Sdružení je vytvoření společného právního subjektu“ (§ 2, odst. 7). Tento
cíl byl doplněn do rámcové dohody na prvním zasedání společné třístranné rady po východním
rozšíření EU v roce 2004 (zasedání rady dne 5. června 2004 na zámku Lemberk).
97
Pavel Branda
tento záměr neodmítají, ale stále zvažují přínosy a náklady (především značnou
administrativní náročnost takového kroku).
Zájem o využití ESÚS
Nejaktuálnějším nástrojem, který by měl umožnit zakládání těchto právních
subjektů je Evropské seskupení pro územní spolupráci a mezi euroregiony byl
zkoumán zájem využít tohoto nástroje. Jak bude uvedeno v hlubší analýze tohoto
právního nástroje, členské státy EU musí ještě přijmout ustanovení umožňují
aplikaci daného nařízení, což ještě značný počet z nich vč. České republiky neučinil, a tak se většina euroregionů nachází ve fázi vyčkávání. Některé euroregiony
se již na tento krok připravují formou zpracování analýzy nebo studie využitelnosti. Jiné euroregiony zatím o tomto nástroji neuvažují (čekají na prohloubení
stávající spolupráce nebo sledují možnost využití jiných právních nástrojů).
98
Literatura:
1)
AEBR. Praktický průvodce pro přeshraniční spolupráci. 3. aktualiz. vyd.
Brusel : Evropská komise, 2000. 383 s. Dostupný z WWW: <http://www.
aebr.net/publikationen/pdfs/lace_guide.cz.pdf>.
2) Association of European Border Regions. Cooperation between European
Border Regions : Review and Perspectives. 1. Auflage. Baden-Baden :
Nomos Verlagsgesellschaft, 2008. 133 s. ISBN 978-3-8329-3390-6.
3) ERGO, Pierre, JANOT, Jean-Luc, O’HARA, Eamon. Structural policies
and European territory : Cooperation without frontiers. Luxembourg :
Office for Official Publications of the European Communities, 2002. 50 s.
ISBN 92-894-4026-0.
4) Euroregiony, státní správa a samospráva : sborník příspěvků z vědecké
konference Regionální politika, úloha euroregionů, rozvojová kooperace,
financování obcí a IT ve veřejné správě : VŠE Praha 2.12.2005. Jitka Peková, Jana Zapletalová. Praha : Ústav geoniky AV ČR, 2005. 118 s., mapy.
ISBN 80-86407-08-X.
5) Fiche: EGTC state of play (update: 21 April 2008). [s.l.] : Výbor regionů,
2008. 4 s. Dostupný z WWW: <http://cor.ip.lu/COR_cms/ui/ViewDocument.aspx?siteid=default&contentID=1b032689-c654-491c-9bbf2816b7f94dcf>.
6) GABBE, Jens, MALCHUS, Viktor von. 30 Years of Working Together :
AEBR Anniversary Brochure. Gronau : AEBR, 2001. 25 s.
7) Institutional Aspects of Cross-border Co-operation . Gronau : AEBR, 1999.
77 s. Dostupný z WWW: <http://www.aebr.net/publikationen/pdfs/inst_
asp_99.en.pdf>.
8) INTERACT Programme Secretariat. Interact Handbook on European
Grouping of Territorial Cooperation (EGTC) : What use for European
Territorial Cooperation Programmes and Projects? Vienna, Austria :
INTERACT Point Vienna, 2008. 116 s. ISBN ISBN 3-902558-02-4.
9) JEŘÁBEK, Milan, et al. České pohraničí-Bariéra nebo prostor zprostředkování? Praha : Academia, 2004. 296 s. ISBN 80-200-1051-3.
10) Mission Opérationnelle Transfrontaliere. Practical guide to tranfrontier
co-operation. [s.l.] : Council of Europe, 2006. 67 s. Dostupný z WWW:
<http://www.coe.int/t/e/legal_affairs/local_and_regional_democracy/documentation/library/transfrontier_cooperation/practical_guide_
en.pdf>.
11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 o evropském
seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). [s.l.] : Úřední věstník Evropské
unie, 2006. 6 s. Dostupný z WWW: <http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_210/l_21020060731cs00190024.pdf>.
99
Pavel Branda
12) PEKOVÁ, Jitka. Význam příhraniční spolupráce v rámci euroregionů v kontextu regionální a strukturální politiky. In Euroregiony, státní správa
a samospráva. Brno : Ústav geoniky AV ČR, 2005. s. 63-73. ISBN 80-86407-08-X.
13) PERKMANN, Marcus. Cross-Border Regions in Europe: Significance and
Drivers of Regional Cross-Border Co-operation. European Urban and
Regional Studies. 2003, no. 10, s. 153-171.
14) Rada Evropy. Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi
územními společenstvími nebo úřady (European Outline Convention on
trasfrontier Co-operation between territorial Communities or Authorities).
[s.l.] : [s.n.], 1980. 151 s. Dostupný z WWW: <http://www.radaevropy.
cz/dokumenty/Sm00_094.pdf>.
15) RICQ, Charles. Handbook of Transfrontier Co-operation. [s.l.] : Council of Europe, 2006. 201 s. 2006. Dostupný z WWW: <http://www.coe.int/t/
e/legal_affairs/local_and_regional_democracy/documentation/library/
transfrontier_cooperation/tfc_handbookTC2006_EN.pdf>.
16) The European Grouping of Territorial Cooperation - EGTC : CdR 117/2007
(Study). Brussels : Committe of the Regions, 2007. 224 s.
17) Transeuropean Co-operation between Territorial Authorities : New
challenges and future steps necessary to improve co-operation. Grounau :
AEBR, 2001. 206 s. Dostupný z WWW: <http://www.aebr.net/publikationen/pdfs/territorialauthorities_01.en.pdf>.
18) Výbor regionů. Perspektivy územní spolupráce a evropské seskupení pro
územní spolupráci (ESÚS): politická strategie a podpůrná činnost Výboru regionů - Vysvětlující sdělení. [s.l.] : [s.n.], 2006. Dostupný z WWW:
<http://www.cor.europa.eu/migrated_data/CoR_EGTC_322_2006_
CS.pdf>.
19) What is a Euroregion? [online]. Council of Europe, 2008 [cit. 2008-0906]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: <http://www.coe.int/t/e/legal_
affairs/local_and_regional_democracy/areas_of_work/transfrontier_cooperation/euroregions/WhatIs_Euroregion.asp#TopOfPage>.
100
Summary:
Euroregions in the Czech Republic – Comparative Analysis
This paper deals with euroregions in the Czech Republic. It defined the term euroregion,
describes the evolution of euroregions in time, analyzes their legal status incl. the aim to
set up a common legal entity. Further the membership in euroregions is analyzed and the
development tendencies in memberships are generalized. Euroregions are compared and
categorized according to their size from the perspective of their area, population or number of member municipalities (a very important indicator). Furthermore their organizational
structure is analyzed and a general model is drawn. Among other researched characteristics
of euroregions belongs their area of focus in terms of the focus of their cross-border expert
working groups. The sources of financing are described and categorized. In the conclusion
with the use of the analyzed characteristics a detailed definition of euroregions in the Czech
Republic is set up.
Keywords:
Euroregions, Cross-border Cooperation, Structures Supporting Cross-border Cooperation
101
Lucia Rýsová
Základné priority a ciele kohéznej politiky EÚ
v období rokov 2007 – 2013
Abstrakt:
Od roku 2000 zaznamenávame v oblasti formovania koncepcie kohéznej politiky na nové
programové obdobie 2007-2013 snahu o vytvorenie tzv. novej architektúry tejto politiky, ktorá
by ovea lepšie reflektovala potreby regiónov pri ich úsilí o zabezpečenie udržateného rastu
a rozvoja. Uvedená snaha je však motivovaná aj úsilím o vytvorenie takej koncepcie kohéznej
politiky, ktorá by bola schopná reflektova pôsobenie a dôsledky faktorov pôsobiacich tak vo
vnútornom a vonkajšom prostredí EÚ a svojím zameraním eliminova pôsobenie negatívnych
faktorov a posilňova pôsobenie faktorov pozitívnych. Predložený príspevok sa orientuje na
popísanie základných cieov a priorít kohéznej politiky EÚ na roky 2007-2013. Poukazuje na
základné zmeny cieov a nástrojov kohéznej politiky, ako aj naznačuje pôsobenie kohéznej
politiky v procese riešenia negatívnych dopadov globálnej finančnej krízy a usiluje sa naznači
možný vývoj kohéznej politiky v budúcnosti.
Klíčová slova:
Hospodárska a sociálna súdržnos, kohézna politika EÚ 2007-2013, ciele a nástroje kohéznej
politiky, Lisabonská stratégia
V
období od roku 2000 zaznamenávame v oblasti dosahovania hospodárskej a sociálnej súdržnosti v rámci Európskej únie určitý posun, poukazujúci na nutnosť diskusie o vytvorení tzv. novej architektúry kohéznej
politiky. V kontexte týchto úvah sa do popredia dostával rastúci význam a vplyv
faktorov a premenných vonkajšieho a vnútorného prostredia Európskej únie, ktoré výrazným spôsobom ovplyvňujú a v budúcich rokoch budú ovplyvňovať proces dosahovania kohézie v rámci Európskej únie. Kohézia bola v kontexte týchto
diskusií vnímaná ako jedna zo základných oblastí, na ktoré je potrebné sústrediť
pozornosť a to najmä v súvislosti s jej úzkou previazanosťou na oblasť posilnenia konkurencieschopnosti Európskej únie vo vzťahu k významným globálnym
ekonomickým aktérom. Diskusie o novej architektúre kohéznej politiky sa sústreďovali na rôzne okruhy otázok, ktoré je potrebné pri tvorbe novej koncepcie
kohéznej politiky na obdobie rokov 2007-2013 zohľadniť. V kontexte naznačených východísk je cieľom predloženého príspevku poukázať na najpodstatnejšie
faktory a vplyvy determinujúce proces formovania koncepcie kohéznej politiky
na obdobie rokov 2007-2013 a následne popísať a objasniť základné východiská,
priority a ciele kohéznej politiky Európskej únie na obdobie rokov 2007-2013.
103
Lucia Rýsová
Pri spracovaní príspevku boli ako metodologické postupy využité predovšetkým metóda komparácie pri porovnávaní a vymedzovaní modifikácií realizovaných v oblasti kohéznej politiky na obdobie rokov 2007-2013 v porovnaní
s predchádzajúcim programovacím obdobím 2000-2006, taktiež metóda analýzy vybraných faktorov determinujúcich procesy formovania kohéznej politiky na
obdobie rokov 2007-2013, ako aj v nasledujúcom programovom období.
Z hľadiska hodnotenia vplyvu faktorov vybraných faktorov vonkajšieho
a vnútorného prostredia na proces formovania koncepcie kohéznej politiky EÚ
na obdobie rokov 2007-2013 akcentujú viacerí autori význam globalizácie a jej
mnohostranný vplyv a pôsobenie. Globalizácia je v tomto kontexte vnímaná
ako dlhodobý vývojový proces vo svetovej ekonomike. Z hľadiska jej vplyvu na
vývoj a formovanie vzťahov v rámci systému svetového hospodárstva, je z pozície niektorých autorov vnímaná, ako ďalší stupeň medzinárodnej ekonomickej
integrácie, v rámci ktorého sa zo svetového hospodárstva utvára jeden zložito
previazaný celok. Podľa P. Dickena predstavuje globalizácia pokročilejšiu a komplexnejšiu formu internacionalizácie, ktorá zahrňuje i funkcionálnu integráciu
medzinárodne rozptýlených aktivít (Dicken, 1992).
Z hľadiska vývoja systému svetového hospodárstva je taktiež akcentované, že
v určitých časových obdobiach dochádza k hlbším, časovo ohraničeným zmenám,
ktoré majú vplyv na zmenu systému ako celku, pričom každá z týchto vývojových
periód je spájaná s postupom technického pokroku a objavením sa významných
technologických zmien. Tento periodicky opakujúci sa proces býva teoretikmi spravidla rozdeľovaný do tzv. vĺn, ktoré podľa ekonóma Kondratieva trvajú
približne 60 rokov a viac. Každá z týchto periód so sebou priniesla určité zmeny
v usporiadaní svetového hospodárskeho systému, pretože v súvislosti s ňou došlo
k nárastu významu určitých ekonomických centier, ktoré počas daného vývojového obdobia predstavovali hlavných nositeľov prebiehajúcich zmien. V súvislosti
s štúdiom jednotlivých vývojových periód, viaceré teoretické práce poukazujú,
že sa nachádzame v období formovania novej vývojovej vlny, ktorá naznačuje
postupný prechod k poznatkovo-orientovanej, informačnej spoločnosti. V rámci
tejto vývojovej vlny sa v porovnaní s predchádzajúcim vývojom budú oveľa výraznejšie dostávať do popredia mnohostranné účinky technologického pokroku, ktoré sa budú prejavovať v jednotlivých sektoroch ekonomiky. Rozhodujúci význam
je pripisovaný najmä úlohe informačných a komunikačných technológií, ktoré
predstavujú významnú hybnú silu štrukturálnych zmien. Z tohto hľadiska viacerí
autori poukazujú na ich vplyv a pôsobenie v kontexte znižovania nákladov, ako
aj ich vplyv na zmeny v oblasti vlastnej organizácie pracovného procesu. Techno
DICKEN, P. Global Shift. The Guilford Press, London 1992, s. 1.
JENÍČEK, V. Globalizace světového hospodářství. C. H. Beck, Praha 2002, s. 3-4; VINCÚR, P.;
FIFEKOVÁ, E. Stratégia sociálno-ekonomického rozvoja. Sprint, Bratislava 2004, s. 43-44.
104
Základné priority a ciele kohéznej politiky EÚ v období rokov 2007 – 2013
logický pokrok vyvoláva neustále zmeny v štruktúre produkcie a zamestnanosti, zvyšuje úlohu sektoru služieb. Významná je aj aplikácia nových technológií
v pracovnom procese, čo kladie vyššie nároky na vysokokvalifikovanú pracovnú
silu. Z tohto hľadiska bude mať vedecko-technický pokrok významný vplyv na
vývoj svetového hospodárstva a medzinárodného obchodu, pričom jeho prejavy
môžeme zaznamenať v týchto oblastiach: rozširovanie štruktúry tovarov a vznik
nových trhov pre nové alebo inovované tovary, diverzifikáciu výroby čo vytvára
priestor pre špecializáciu na jednej strane a kooperáciu na strane druhej, zmeny
v kvalite a nákladoch na variabilitu produktov, stimuluje investície do výroby
a stáva sa významným faktorom konkurencieschopnosti, v súčasnosti akcentuje
zvyšovanie podielu poznatkov a duševnej práce v produktoch, tzv. sofistikované
tovary, spôsobuje zmeny v komoditnej a teritoriálnej štruktúre medzinárodného
obchodu, zapríčiňuje medzery, často až priepastné rozdiely medzi priemyselne
vyspelými krajinami a málo rozvinutými krajinami.
Ďalším pomerne významným faktorom, ktorý súvisí so štrukturálnymi
zmenami je otázka dosahovania konkurencieschopnosti. V súčasnom globalizovanom svete predstavuje konkurencieschopnosť jednu z najsledovanejších charakteristík národných ekonomík na ktorú je sústreďovaná čoraz väčšia pozornosť a to nielen na úrovni národných štátov, ale aj na úrovni Európskej únie.
V kontexte samotného uvažovania o konkurencieschopnosti musíme poukázať,
že samotné chápanie tohto pojmu sa do značnej miery líši. Z najvšeobecnejšieho hľadiska je chápanie konkurencieschopnosti spájané so schopnosťou danej
krajiny preniknúť so svojimi produktmi na zahraničné trhy. V otázke dosahovania konkurencieschopnosti je Európska únia v súčasnosti konfrontovaná nielen s rastúcou konkurencieschopnosťou USA a predovšetkým Japonska, ale aj
s pomerne výrazným a rýchlym rastom trhov na ázijskom kontinente. V dôsledku pôsobenia týchto vplyvov boli do popredia vyzdvihované nové úlohy ktoré je
potrebné v rámci Európskej únie realizovať a to reforma a podpora budovania
kvalitného podnikateľského prostredia, harmonizácia práva za účelom zvýšenia
flexibility podnikania a zníženia bariér spoločného trhu, zvýšená pozornosť na
oblasť vedy a výskumu a to prostredníctvom vytvárania európskeho priestoru
výskumu a inovácií, zameranie pozornosti na sociálnu oblasť, vytváranie nových
pracovných miest, zvyšovanie kvalifikácie pracovnej sily, ako aj sústredenie
pozornosti na environmentálnu oblasť. V dôsledku pôsobenia zmien vnútorného
a vonkajšieho prostredia Európskej únie sa do popredia dostávali aj nové otázky
zamerané na oblasť realizácie cieľov hospodárskej a sociálnej súdržnosti. V tomto smere boli vyzdvihované aspekty dotýkajúce sa potreby konsolidácie situácie
v oblasti dosahovania kohézie a to najmä s ohľadom na pristúpenie nových člen
VINCÚR, P.; FIFEKOVÁ, E. Stratégia sociálno-ekonomického rozvoja. Sprint, Bratislava 2004, s.
42.
105
Lucia Rýsová
ských štátov, zameranie pozornosti na zvyšovanie rastu, konkurencieschopnosti
a zamestnanosti, zvýšenie pridanej hodnoty cezhraničnej, nadnárodnej a medziregionálnej spolupráce, zabezpečenie vyváženého hospodárskeho a sociálneho
rozvoja pri efektívnom a účelnom využití nástrojov politiky kohézie a dodržiavania a rešpektovania jej základných princípov, otázky spojené s potrebou reformy
nástrojov poskytujúcich pomoc vidieku, ako aj nástrojov poskytujúcich pomoc
oblastiam rybného hospodárstva, s ohľadom na ich koordináciu s nástrojmi politiky súdržnosti, jasné definovanie nástrojov orientujúcich sa na poskytovanie
pomoci v rámci politiky súdržnosti apod.
Lisabonská stratégia a úsilie zamerané
na posilnenie konkurencieschopnosti
Posun v oblasti náhľadov na dosahovanie hospodárskej a sociálnej kohézie v rámci Európskej únie predznačilo prijatie Lisabonskej stratégie, ktorá bola
prijatá na rokovaní Európskej rady v Lisabone v dňoch 23.-24. marca 2000.
Dokument načrtol dlhodobú stratégiu vývoja Európskej únie, ktorá akcentovala
zameranie pozornosti na oblasť jej postupného formovania ako najkonkurencieschopnejšieho a najdynamickejšieho na znalostiach založeného hospodárskeho
priestoru sveta, ktorý je schopný dosahovať trvalý hospodársky rast, priestoru
s početnejšími a lepšími pracovnými miestami, ako aj priestoru vyznačujúcemu sa väčšou súdržnosťou. Lisabonská stratégia zároveň predstavuje dokument
v rámci ktorého došlo k organickému prepojeniu dovtedy troch samostatných
stratégií, označovaných ako luxemburský proces (zameraný na politiku zamestnanosti), cardiffský proces (zameraný na štrukturálnu politiku) a kolínsky proces
(zameraný na makroekonomický dialóg s hospodárskymi a sociálnymi partnermi).
Samotné prepojenie týchto troch procesov poukazuje na určité špecifické
chápanie európskeho sociálno-ekonomického modelu, ktoré sa následne prenáša
aj do ponímania konkurencieschopnosti v rámci európskeho integračného priestoru. Z hľadiska hodnotenia konkurencieschopnosti sú do tejto oblasti zahrnuté
nielen ekonomické ukazovatele a údaje, ale taktiež aj sociálne a environmentálne
aspekty. Z pozície tohto prístupu k ponímaniu a hodnoteniu konkurencieschopnosti sú definované aj hlavné opatrenia, ktoré je potrebné realizovať za účelom
dosiahnutia vytýčených cieľov. V ekonomickej oblasti sú opatrenia zamerané na
KLVAČOVÁ, E. Potřebuje Evropská unie Lisabonskou strategii. In: KLVAČOVÁ, E.; MALÝ, J.;
MRÁČEK, K. (Eds.). Lisabonská strategie: Posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost?
Institut integrace České republiky do evropské a světové ekonomiky Vysoké školy ekonomické,
Praha 2006, s. 12-13. VINCÚR, P.; FIFEKOVÁ, E. Stratégia sociálno-ekonomického rozvoja. Sprint, Bratislava
2004, s. 155-174.
106
tieto oblasti: rozvíjanie informačnej spoločnosti; vytvorenie európskeho výskumného priestoru, podpora inovácií a financovania výskumu a vývoja; odstránenie
prekážok a podpora podnikania v Európe a to najmä s prihliadnutím na oblasť
rozvoja malých a stredných podnikov, dokončenie projektu spoločného trhu,
vytvorenie viac integrovaného finančného trhu, lepšia koordinácia národných
makroekonomických politík. V sociálnej oblasti je zameraná pozornosť na oblasť
aktívnej politiky zamestnanosti, modernizáciu európskeho sociálneho modelu
a to najmä pokiaľ ide o oblasť rozvoja ľudských zdrojov, a taktiež spružnenie pracovného trhu. V environmentálnej oblasti ide o poukaz na význam zabezpečenia
udržateľného rozvoja a rozvoja celkovej kvality života.
Vymedzenie troch základných línií: konkurencieschopnosť, sociálna súdržnosť a trvalo-udržateľný rozvoj, však zároveň poukazovalo na pomerne vysokú
náročnosť naplnenia týchto cieľov s ohľadom na stanovené časové obdobie.
V tejto súvislosti sa do popredia dostával aj názor, že obtiažnosť realizácie týchto cieľov je spojená najmä s ich samotným obsahovým zameraním, kde konkurencieschopnosť, sociálna súdržnosť a trvalo udržateľný rozvoj boli chápané ako
prvky, medzi ktorými existujú skôr vzťahy vzájomnej rivality než vzťahy komplementarity.
Lisabonská stratégia bola už od svojho vzniku pomerne často a ostro kritizovaná. Kritika bola zameraná na akcentovanie nereálnosti jednotlivých cieľov
a na ich vzájomnú nezlučiteľnosť. Zo strany členských štátov sa kritika sústreďovala na zdôrazňovanie veľkého rozsahu stanovených cieľov, ktoré nie je možné
z hľadiska daného časového obdobia naplniť. V tejto súvislosti boli prezentované názory, poukazujúce na nutnosť revidovania Lisabonskej stratégie za účelom
vytýčenia základných priorít v tejto oblasti. Po pomerne širokospektrálnej diskusii o budúcnosti a zameraní Lisabonskej stratégie došlo k postupnému procesu
jej revízie a úprav, pričom za hlavné línie jej ďalšieho smerovania boli vymedzené
oblasti hospodárskeho rastu a zamestnanosti. Zdôvodnenie a potvrdenie správnosti uvedenej línie nachádzame vo viacerých oficiálnych dokumentoch a správach vydaných v rámci EÚ. V rámci nich sú pomerne často za základné faktory,
ktoré by v budúcnosti mohli negatívne ovplyvniť oblasť hospodárskeho rastu,
zamestnanosti a posilňovania konkurencieschopnosti považované najmä tieto:
negatívny populačný vývoj v rámci Európskej únie, ktorý významnou mierou
v budúcnosti ovplyvní aj vývoj ekonomických ukazovateľov, fenomén globalizácie, ktorá postupne vedie k čoraz väčšej integrácii nových krajín do medzinárodného ekonomického systému; v tomto smere poukazuje na pomerne rýchle
European Council. Presidency Conclusions. Lisbon 2000. http://ue.eu.int/ueDocs/cms_Data/
docs/ pressData/ en/ec/00100-r1.en0.htm (12. 6. 2006).
ABRHÁM, J. Komparativní ekonomika EU (trendy, souvislosti a implikace pro ekonomickou governance). Vydavatelství MAC spol. s.r.o., Praha 2008, s. 182-188.
107
Lucia Rýsová
otváranie a rast trhov na ázijskom kontinente a to najmä v Číne a Indii; ako ďalšie faktory uvádza novú medzinárodná deľba práce, výrazné obmedzenie zásob
nerastných surovín, cenové výkyvy apod.
Diskusia o potrebe reformy koncepcie
hospodárskej a sociálnej súdržnosti
V súvislosti s pôsobením faktorov vonkajšieho a vnútorného prostredia
Európskej únie na zmeny v oblasti dosahovania hospodárskej a sociálnej kohézie prebehla medzi jednotlivými členskými štátmi diskusia o budúcom zameraní
a orientácii politiky kohézie. V rámci tejto diskusie bolo prezentovaných viacero
postojov poukazujúcich buď na zachovanie existujúcich nástrojov, mechanizmov
a procedúr v oblasti dosahovania kohézie, prípadne na ich zmeny a posilnenie,
ako aj názory poukazujúce na prenos rozhodujúcej zodpovednosti a kompetencií za dosahovanie hospodárskej a sociálnej kohézie na jednotlivé členské štáty.
K. Ivanička a A. Ivaničková v tejto súvislosti poukazujú na niektoré z nich.
Francúzsky postoj v tomto smere poukazoval na potrebu zachovania existujúcich mechanizmov a procedúr napomáhajúcich k dosahovaniu cieľov politiky
kohézie. V tejto súvislosti taktiež akcentoval, že nové členské štáty budú hlavnými prijímateľmi pomoci z jednotlivých finančných nástrojov zameraných na
financovanie pomoci v tejto oblasti. Primárna pozornosť by mala byť zameraná
na cieľ Konvergencia.
Holandský postoj k nastoleným otázkam, zdôrazňoval, že zachovanie dovtedajších prístupov v tejto oblasti by viedlo k negatívnym javom, kde by dochádzalo ku prehlbovaniu rozdielov medzi jadrovými a okrajovými regiónmi, pričom
krízová situácia v zaostávajúcich regiónoch by sa prehlbila. V súvislosti s novými
členskými štátmi je akcentované zameranie pozornosti na oblasť polycentrického
rozvoja. Cieľ Európska územná spolupráca mal byť koordinovaný s programami
zameranými na reštrukturalizáciou zaostávajúcich regiónov.
Britský postoj v kontexte tejto diskusie poukazoval na potrebu zamerania
pozornosti na endogénny potenciál regiónov a území. V tejto súvislosti je akcentovaný význam a dôležitosť komplexnej koncepcie regionálneho rozvoja a regionálnej politiky na národnej úrovni. Regionálna politika na nadnárodnej úrovni by nemala smerovať len do oblasti pomoci zaostávajúcim regiónom, pretože
takýto prístup je považovaný za málo komplexný a taktiež postrádajúci ďalšiu
KLVAČOVÁ, E. Potřebuje Evropská unie Lisabonskou strategii. In: KLVAČOVÁ, E.; MALÝ, J.;
MRÁČEK, K. (Eds.). Lisabonská strategie: Posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost?
Institut integrace České republiky do evropské a světové ekonomiky Vysoké školy ekonomické,
Praha 2006, s. 18-19.
IVANIČKA, K.; IVANIČKOVÁ, A. Regionálny rozvoj a regionálna politika. Vysoká škola ekonómie
a manažmentu verejnej správy, Bratislava 2007, s. 109-111.
108
stratégiu. Pozornosť by mala byť zameraná na zvyšovanie výkonnosti všetkých
regiónov. Do oblasti pomoci by sa mala omnoho širšie zapojiť Európska investičná banka. Osobitná pozornosť by mala byť zameraná na oblasť podpory novým
členským štátom.
Švédsky inštitút pre európske štúdiá akcentoval dôležitosť voľby správnej
a vhodnej metodológie merania rozdielov v rámci Európskej únie. Ním navrhovaný model vychádzal z návrhu prenosu podstatnej časti zodpovednosti a kompetencií za oblasť regionálnej politiky na národné štáty, pričom na nadnárodnej
úrovni by mali byť realizované akcie a podpora projektov majúcich celoeurópsky dopad. V tomto kontexte by taktiež mala byť venovaná pozornosť a podpora
takých oblastí akými sú vzdelávanie, budovanie infraštruktúry, životné prostredie apod.
K. Dennert vo svojom prístupe ku otázke budúceho smerovania politiky
kohézie poukazuje na to, že dovtedajšie uplatňované prístupy viedli k prehlbovaniu zostávania niektorých regiónov a oblastí. Samotné opatrenia realizované
v tejto oblasti neboli dostačujúce a boli len málo úspešné. V tejto súvislosti poukazuje, že jednotlivé formy podpory zaostávajúcim regiónom viedli k obmedzovaniu vlastného autoregulačného rozvojového mechanizmu týchto oblastí, preto
je potrebné jednotlivé opatrenia smerovať tak, aby formy pomoci neznižovali
výhody daného regionálneho kontextu. Hlavná pozornosť by mala byť sústredená
na oblasť výstavby infraštruktúry a zvyšovanie kvality ľudského kapitálu.
Nová kohézna politika na obdobie rokov 2007-2013 je vystavaná na skúsenostiach a vyhodnotení účinnosti a efektivity jednotlivých nástrojov, opatrení a akcií realizovaných počas predchádzajúceho programového obdobia
2000-2006. Okrem tohto aspektu zohrávali pri tvorbe koncepcie kohéznej politiky na roky 2007-2013 významnú úlohu aj ďalšie aspekty a to predovšetkým úsilie
zamerané na realizáciu cieľov vytýčených Lisabonskou stratégiou a jej následnými revíziami, ktoré vytýčili tri základné smery na ktoré je potrebné sústrediť
primárnu pozornosť a to: konkurencieschopnosť, hospodársky rast a zamestnanosť. Ďalším významným faktorom bolo plné zapojenie nových členských krajín do realizácie cieľov kohéznej politiky, ktoré na rozdiel od predchádzajúceho obdobia, keď pre ne platilo skrátené programové obdobie ohraničené rokmi
2004-2006, budú teraz už aktívne participovať na dosahovaní vytýčených cieľov
počas celého programového obdobia. Základným úsilím novej architektúry
kohéznej politiky na roky 2007-2013 bolo napomôcť krajinám vyznačujúcim sa
značnými regionálnymi diferenciáciami pri znižovaní týchto rozdielov a zároveň
nasmerovať ich vývoj smerom k trvalo udržateľnému rastu a rozvoju. Pri tvorbe
koncepcie kohéznej politiky na obdobie rokov 2007-2013 bol zvolený model usilujúci sa o zjednodušenie jednotlivých mechanizmov, procedúr a akcií dotýkajú
Tamtiež, s. 111.
109
Lucia Rýsová
cich sa oblasti dosahovania hospodárskej a sociálnej súdržnosti a zároveň zvýšiť
účinnosť týchto nástrojov pri realizácii krátkodobých, ako aj dlhodobých cieľov
Európskej únie.
Základné ciele a priority kohéznej politiky EÚ
v programovom období 2007-2013
Kohézna politika EÚ na obdobie rokov 2007-2013 je vystavaná na týchto
základných pilieroch: základná stratégia je orientovaná na podporu a zvyšovanie
investícií v oblasti budovania poznatkovo-orientovanej ekonomiky, decentralizácia riadiacich a kontrolných kompetencií, posilnenie systému kontroly čerpania
finančných prostriedkov, zabezpečenie väčšej adresnosti podpory a zabezpečenie
nastavenia podpory na základe objektívneho zhodnotenia ekonomickej situácie
jednotlivých regiónov.
Základné východiská a smerovanie kohéznej politiky boli vymedzené v rámci troch základných cieľov:10
1. Cieľ Konvergencia – je zameraný na urýchlenie konvergencie najmenej
rozvinutých členských štátov a regiónov zlepšovaním podmienok rastu
a zamestnanosti prostredníctvom zvyšovania a zlepšovania kvality investícií
do hmotného a ľudského kapitálu, rozvoja inovácií a znalostnej spoločnosti, prispôsobivosti na hospodárske a sociálne zmeny, ochrany a zlepšovania
životného prostredia a administratívnej efektívnosti. Tento cieľ je považovaný za prioritný pre všetky fondy.
2. Cieľ Regionálna konkurencieschopnosť a zamestnanosť – je s výnimkou
najmenej rozvinutých regiónov zameraný na posilnenie konkurencieschopnosti a príťažlivosti regiónov, ako aj zamestnanosti predvídaním hospodárskych a sociálnych zmien, vrátane zmien spojených s otvorením trhu prostredníctvom zvýšenia a zlepšenia kvality investícií do ľudského kapitálu,
inovácií a podpory znalostnej spoločnosti, podnikania, ochrany a zlepšovania životného prostredia a zlepšovania dostupnosti, prispôsobivosti pracovníkov a podnikov, ako aj rozvoja trhov práce na princípe sociálnej inklúzie.
3. Cieľ Európska územná spolupráca – je zameraný na posilnenie a rozvoj
cezhraničnej spolupráce prostredníctvom spoločných miestnych a regionálnych iniciatív, posilnenie nadnárodnej spolupráce prostredníctvom akcií
prispievajúcich k integrovanému územnému rozvoju napĺňajúcemu priority
Spoločenstva. Programy sú zamerané na posilnenie medziregionálnej spo10
Council Regulation (EC) No. 1083/2006 of 11 July 2006 laying down general provisions on the
European Regional Development Fund, the European Social Fund and the Cohesion Fund and
repealing Regulation (EC) No. 1260/1999. Official Journal of the European Union, Brussels 31. 7. 2006.
110
lupráce (INTERREG IVC) a programy zamerané na vzájomné prepájanie
a výmenu skúseností na príslušnej územnej úrovni (Urbact II, Interact II,
ESPON). Prostredníctvom realizácie týchto programov dochádza k vytvoreniu sietí aktérov prostredníctvom ktorých je možné zabezpečiť realizáciu
rôznych typov spoločných projektov a taktiež tu bude dochádzať k pozitívnemu efektu v podobe tzv. šírenia dobrej praxe a výmeny skúseností pri realizácii rôznych podporných a rozvojových aktivít. V tejto súvislosti môžeme
spomenúť napríklad iniciatívu Regióny za ekonomickú zmenu, ktorá má
za úlohu podporiť vytvorenie medziregionálnych sietí za účelom postupné
šírenia a komplexnejšej implementácie inovatívnych prístupov do oblasti
regionálnych rozvojových programov.
Koncepcia nových cieľov je vytváraná tak, aby tieto v sebe zahrňali zameranie predchádzajúcich troch cieľov a taktiež Iniciatív Spoločenstva Interreg III,
Equal a Urban II. Iniciatívy Urban II. a Equal sa stali súčasťou cieľov Konvergencia a Regionálna konkurencieschopnosť a zamestnanosť. Iniciatíva Interreg
III. je súčasťou cieľa Európska územná spolupráca. Zároveň bolo pri koncipovaní
obsahového zamerania cieľov potrebné zohľadniť aj nové aspekty poukazujúce
na nevyhnutnosť zamerania širšej pozornosti na oblasť budovania poznatkovo
orientovanej ekonomiky, na význam inovácií v oblasti dosahovania konkurencieschopnosti, zvýšenie investícií do vedy a výskumu, do vzdelávacieho systému,
programov na zvyšovanie kvalifikácie, programov celoživotného vzdelávania
apod. Základnými nástrojmi, na realizáciu vymedzených cieľov politiky súdržnosti naďalej zostávajú štrukturálne fondy. Do skupiny štrukturálnych fondov, ktoré
sú zamerané na dosahovanie cieľov kohéznej politiky na obdobie rokov 20072013 sú zaradené: Európsky fond regionálneho rozvoja (ERDF), Európsky sociálny fond (ESF) a Kohézny fond (CF). Fondy zaraďované do oblasti realizácie cieľov
kohéznej politiky, budú prispievať ku dosahovaniu troch základných cieľov a to
takto: pre cieľ Konvergencia to bude Európsky fond regionálneho rozvoja, Európsky sociálny fond, a Kohézny fond, pre cieľ Regionálna konkurencieschopnosť
a zamestnanosť Európsky fond regionálneho rozvoja a Európsky sociálny fond
a pre cieľ Európska územná spolupráca Európsky fond regionálneho rozvoja.
Na základe Nariadenia Rady č. 1290/2005 o financovaní Spoločnej poľnohospodárskej politiky bolo ustanovené, že za účelom realizácie cieľov a financovania Spoločnej poľnohospodárskej politiky, ako aj vzhľadom na to, že niektoré
opatrenia realizované v tejto oblasti majú niektoré spoločné časti, ale z viacerých
hľadísk sa líšia bude potrebné vytvoriť nástroje, ktoré budú schopné realizovať
tieto rozdielne postupy. Za týmto účelom bolo navrhnuté vytvoriť dva európske
poľnohospodárske fondy: Európsky poľnohospodársky záručný fond a Európsky
poľnohospodársky fond pre rozvoj vidieka. Súčasťou Európskeho poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka je aj iniciatíva Leader. Po uskutočnení reformy
taktiež došlo k určitým zmenám v oblasti Finančného nástroja na riadenie ryboSoučasná Evropa 01/2009
111
Lucia Rýsová
lovu, ktorý dnes predstavuje Európsky fond pre rybné hospodárstvo, ktorý bude
úzko previazaný so Spoločnou politikou v oblasti rybolovu. V súvislosti s týmto
fondmi sa predpokladá, že budú svoje akcie koordinovať v súčinnosti s nástrojmi
politiky súdržnosti.
Európsky fond regionálneho rozvoja (European Regional Development
Fund – ERDF)
Činnosť Európskeho fondu regionálneho rozvoja je koncipované tak, aby
mohol poskytovať pomoc v rámci celkovej stratégie kohéznej politiky. Z hľadiska
účinného a efektívneho realizovania jednotlivých aktivít bude potrebné zabezpečiť v tejto oblasti kvalitný systém riadenia a partnerstva medzi všetkými socioekonomickými aktérmi, a to predovšetkým na úrovni regiónov, miest a obcí.
Z hľadiska rozsahu pomoci Európsky fond regionálneho rozvoja zameriava svoju pomoc na tematické priority. Druh a rozsah jednotlivých akcií, ktoré
sa majú prostredníctvom tohto fondu financovať v rámci jednotlivých priorít,
odráža odlišných charakter cieľov Konvergencia, Regionálna konkurencieschopnosť a zamestnanosť a Európska územná spolupráca. V rámci cieľa Konvergencia
Európsky fond regionálneho rozvoja zameriava pomoc na oblasti dotýkajúce sa
podpory trvalo udržateľného integrovaného regionálneho a miestneho hospodárskeho rozvoja a zamestnanosti. V rámci cieľa Regionálna konkurencieschopnosť a zamestnanosť bude pozornosť Európskeho fondu regionálneho rozvoja
zameraná na oblasť stratégií trvalo udržateľného rozvoja, podporu zamestnanosti. Medzi základné priority sú zaraďované tieto:11
1. Inovácie a poznatkovo orientovaná ekonomika.
2. Životné prostredie a prevencia rizík.
3. Prístup ku dopravným a telekomunikačným službám vo všeobecnom hospodárskom záujme a to najmä s ohľadom na: posilnenie vedľajších dopravných sietí; podporu malých a stredných podnikov zameraná na zabezpečenie ich prístupu k informačným a komunikačným technológiám.
V rámci cieľa Európska územná spolupráca je pomoc z Európskeho fondu
regionálneho rozvoja zameraná na tieto priority:12
1. Rozvoj cezhraničných hospodárskych, sociálnych a environmentálnych činností prostredníctvom spoločných stratégií trvalo udržateľného územného
rozvoja.
11
Spracované podľa Regulation (EC) No. 1080/2006 of the European Parliament and of the Council
of 5 July 2006 on the European Regional Development Fund and repealing Regulation (EC) No. 1783/1999. Official Journal of the European Union L 210, Brussels 31. 7. 2006, s. 1-11.
12
Spracované podľa Regulation (EC) No. 1080/2006 of the European Parliament and of the Council
of 5 July 2006 on the European Regional Development Fund and repealing Regulation (EC) No. 1783/1999, Official Journal of the European Union L 210, Brussels 31. 7. 2006, s. 1-11.
112
2. Vytvorenie a rozvoj nadnárodnej spolupráce vrátane dvojstrannej spolupráce medzi prímorskými regiónmi, na ktoré sa nevzťahuje bod č. 1.
3. Posilnenie účinnosti regionálnej politiky prostredníctvom podpory
medziregionálnej spolupráce v týchto oblastiach: posilnenie nadnárodnej
spolupráce zameranej na inovácie a poznatkovo orientovanú ekonomiku; výmeny skúseností súvisiacimi so šírením najlepších postupov v tejto
oblasti; posilnenie akcií zameraných na oblasť vypracovania rôznych štúdií,
zhromažďovania údajov, sledovanie a analýzu vývojových trendov v Spoločenstve.
Európsky sociálny fond (European Social Fund – ESF)
Podpora priorít dotýkajúcich sa oblasti zamestnanosti a zvyšovania pracovných príležitostí má rozhodujúci význam a to najmä z hľadiska úloh úzko prepojených s rozšírením Európskej únie, ako aj s fenoménom ekonomickej globalizácie.
V tomto smere sa do popredia dostávajú otázky súvisiace s rozhodujúcim významom európskeho sociálneho modelu ako aj otázky smerujúce ku širšej diskusii
o potrebe modernizácie princípov a prístupov európskeho sociálneho modelu
s ohľadom na zmeny tak vo vnútri Európskej únie súvisiace s jej rozšírením, ako
aj s ohľadom na dynamický vývoj jej vonkajšieho prostredia, v súvislosti s fenoménom ekonomickej globalizácie a otázkami zvyšovania konkurencieschopnosti.
Jednotlivé aspekty týchto procesov veľmi významnou mierou ovplyvňujú aj regionálnu a lokálnu úroveň.
Európsky sociálny fond sústreďuje pozornosť na realizáciu akcií v rámci cieľov Konvergencia a Regionálna konkurencieschopnosť a zamestnanosť.
V rámci oboch cieľov sústreďuje pozornosť na nasledujúce priority:13
1. Zvýšenie prispôsobivosti pracovníkov, podnikov a podnikateľov v otázke
predvídania a riadenia hospodárskych zmien.
2. Zlepšenie prístupu ku zamestnaniu a trvalú udržateľná inklúzia uchádzačov
o zamestnanie a neaktívnych osôb na trh práce.
3. Posilnenie sociálnej inklúzie znevýhodnených osôb s cieľom ich trvalo
udržateľnej integrácie v zamestnaní a boj proti všetkým formám diskriminácie na trhu práce.
4. Posilnenie ľudského kapitálu prostredníctvom realizácie reforiem vzdelávacích systémov a systémov odbornej prípravy, vrátane odbornej prípravy
lektorov a školiaceho personálu.
13
Spracované podľa Council Regulation (EC) No. 1081/2006 of the European Parliament and of the
Council of 5. July 2006 on the European Social Fund and repealing Regulation (EC) No. 1784/1999.
Official Journal of the European Union L 210, Brussels 31. 7. 2006, s. 12-18.
113
Lucia Rýsová
Kohézny fond (Cohesion Fund – CF)
Kohézny fond predstavuje ďalší nástroj prispievajúci k cieľu posilnenia
hospodárskej a sociálnej súdržnosti Spoločenstva a podpory trvalo udržateľného
rozvoja.
V súvislosti s poskytovaním pomoci z Kohézneho fondu je do popredia
naďalej vyzdvihované uplatňovanie ustanovenia o podmienenosti poskytovania finančnej pomoci, ako aj podmienky hospodárskej konvergencie v súlade
s článkom 99 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva v znení Zmluvy z Nice.
V súvislosti s týmito ustanoveniami, ako aj ustanoveniami Nariadenia Rady (ES)
č. 1466/1997 zo 7. júla 1997 o posilnení dohľadu nad stavmi rozpočtov a o dohľade
nad hospodárskymi politikami vyplýva pre členské štáty ktoré prijali euro povinnosť vykonávať programy stability a pre členské štáty, ktoré euro ešte neprijali
povinnosť vykonávať konvergenčné programy a to tak, aby sa vyhli nadmerným
schodkom verejných financií uvedeným v článku 104 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva v znení Zmluvy z Nice.14
Pomoc v realizovaná prostredníctvom Kohézneho fondu je zameraná na dve
oblasti:
1. Transeurópske dopravné siete, najmä prioritné projekty spoločného záujmu
vymedzené v rozhodnutí č. 1692/1996 ES.
2. Životné prostredie v rámci priorít politiky Spoločenstva v oblasti ochrany
životného prostredia podľa politiky a akčného programu v oblasti životného
prostredia. V súvislosti s oblasťou životného prostredia môže fond pôsobiť
aj v oblastiach, ktoré úzko súvisia s dosahovaním trvalo udržateľného rozvoja a jednoznačne prospievajú životnému prostrediu. V tomto kontexte je
do popredia vyzdvihované zameranie na energetickú efektívnosť a obnoviteľné zdroje energie, železničnú, riečnu a námornú dopravu, intermodálne
dopravné systémy a ich vzájomná interoperabilita, riadenie cestnej, námornej a leteckej dopravy, environmentálne vhodná mestská doprava a verejná
doprava.15
14
Bližšie pozri: SIMAN, M.; SLAŠŤAN, M. Zmluva o Európskej únii a Zmluva o založení Európskeho
spoločenstva v znení Zmluvy z Nice a Zmluvy o pristúpení Slovenskej republiky a ostatných štátov
k Európskej únii. Právnická fakulta UMB, Banská Bystrica 2004, s. 87-91; Nariadenie Rady (ES)
č. 1084/2006, z 11. júla 2006, ktorým sa zriaďuje Kohézny fond a ktorým sa zrušuje Nariadenie (ES)
č. 1164/1994, s. 79-81.
15
Council Regulation (EC) No. 1084/2006 of 11 July 2006 establishing a Cohesion Fund and repealing
Regulation (EC) No. 1164/94. Official Journal of the European Union L 210, Brussels 31. 7. 2006, s. 79-81.
114
Iniciatívy v rámci kohéznej politiky a synergický efekt vzájomnej spolupráce inštitúcií EÚ pri dosahovaní cielov kohéznej politiky 2007-2013
V súvislosti so zadefinovaním nových cieľov a priorít kohéznej politiky EÚ
na obdobie rokov 2007-2013 došlo k úprave, posilneniu a vytvoreniu nových
mechanizmov spolufinancovania jednotlivých rozvojových projektov a to prostredníctvom posilnenia možnosti prepojenia rozpočtových prostriedkov Európskej únie a pôžičiek poskytovaných Európskou investičnou bankou. Taktiež došlo
k vytvoreniu nových iniciatív, v rámci ktorých dochádza k užšiemu prepojeniu
Európskej investičnej banky, Komisie a členských štátov v oblasti dosahovania
hospodárskej a sociálnej kohézie.
V tejto súvislosti došlo k vytvoreniu iniciatív JASPERS, JEREMIE, JESSICA, pričom každá z týchto iniciatív využíva synergický efekt z prepojenia a kombinácie odborných znalostí a prepojenia grantového financovania s úverovým
financovaním, pričom ich hlavným cieľom je zvyšovať kvalitu a účinnosť rozvojových stratégií.
Iniciatíva JASPERS (Joint Assistence to Support Projects in the European
Regions, Spoločná pomoc na podporu projektov v európskych regiónoch) – predstavuje program zameraný na oblasť technickej pomoci, ktorý sa orientuje predovšetkým na proces vymedzenia a prípravy veľkých projektov, ktoré by mali byť
financované zo štrukturálnych fondov. Iniciatíva JASPERS pracuje na princípe
vybudovania pracovných tímov, pričom okrem centrálneho sídla v Luxemburgu
má svoje zastúpenie aj v regionálnych centrách vo Varšave, Viedni a Bukurešti.
Pomoc v poskytovaná a realizovaná v rámci Iniciatívy JASPERS je zameraná na
pomoc dvanástim novým členským štátom v oblasti prípravy kvalitných projektov a to tak, aby tieto projekty získali najvyššie možné objemy finančných prostriedkov na svoju realizáciu zo štrukturálnych fondov a Kohézneho fondu. Projektová príprava bude zameraná predovšetkým na oblasť projektov zameraných
na zlepšenie dopravných sietí, environmentálne projekty a investície na zlepšenie
energetickej efektívnosti a využívania obnoviteľných zdrojov energie. Iniciatíva
JASPERS sa orientuje aj na oblasť zlepšovania intermodálnych dopravných systémov a mestskej dopravy.16
Iniciatíva JEREMIE (Joint European Resources for Micro to Medium Enterprises, Spoločné európske zdroje pre malé a stredné podniky), je spoločnou
iniciatívnou skupiny Európskej investičnej banky a Európskej komisie. Základným cieľom tejto iniciatívy je zamerať pozornosť na oblasť uľahčenia a zlepšovania prístupu malých a stredných podnikov ku finančným prostriedkom, mikroúverom, a taktiež prostriedkom potrebným na začatie podnikateľskej činnosti.
Prostredníctvom Iniciatívy JEREMIE môžu členské štáty a regióny časť finanč16
EIB Group Annual Report. Luxembourg 2006, s. 16.
115
Lucia Rýsová
ných prostriedkov zo štrukturálnych fondov využiť na získanie súboru finančných nástrojov, ktoré sú zamerané na podporu malých a stredných podnikov.
Riadiacu činnosť nad týmito zdrojmi bude vykonávať Európsky investičný fond,
ale zároveň budú doplnené zdrojmi banky ako aj zdrojmi iných poskytovateľov
úverov. Finančné zdroje Iniciatívy JEREMIE budú môcť využívať inštitúcie, ktoré
aktívne pôsobia v oblasti rizikových investícií, financovania malých a stredných
podnikov a mikrofinancovania.17
Doplnok iniciatívy JEREMIE predstavuje iniciatíva JASMINE (Joint Action
to Support Micro – Finance Institutions in Europe), ktorá predstavuje spoločnú
iniciatívu Európskej komisie, Európskeho investičného fondu a Európskej investičnej banky. Základným cieľom tejto iniciatívy je podporiť a rozvinúť ponuku
mikroúverov v rámci Európy. Uvedený cieľ sa usiluje napĺňať prostredníctvom
poskytovania technickej pomoci mikrofinančným inštitúciám a financovať aktivity nebankových finančných inštitúcií za účelom poskytovania väčšieho počtu
úverov. Inciatíva JASMINE začala svoju činnosť v roku 2009, pričom najskôr
bude prechádzať počiatočnou trojročnou pilotnou fázou.18
Iniciatíva JESSICA (Joint European Support for Sustainable Investment
in City Areas, Spoločná európska podpora udržateľných investícií v mestských
oblastiach), je z hľadiska svojho charakteru označovaná ako politická iniciatíva
Európskej komisie, pričom na jej realizácii sa zúčastňujú aj finančné inštitúcie
Európska investičná banka a Rozvojová banka Rady Európy. Iniciatíva JESSICA
je svojou podstatou zameraná na oblasť podpory investícií zameraných na obnovu a zabezpečenie trvalo udržateľného rozvoja miest v kontexte regionálnej politiky Európskej únie a to prostredníctvom využívania mechanizmov finančného
inžinierstva. Jednotlivé členské štáty môžu časť svojich alokácií zo štrukturálnych
fondov využiť na investovanie do fondov na rozvoj miest (Urban Development
Funds), ktoré by mali prinášať výnos. V tomto procese pomerne významná úloha
prináleží práve Európskej investičnej banke, ktorá programy zamerané na rozvoj
miest môže nielen spolufinancovať, ale zároveň ju môžu členské štáty vymenovať
za správcu fondov v rámci Iniciatívy JESSICA.
Kohézna politika EÚ a riešenie problémov súvisiacich
s globálnou finančnou krízou
Súčasný vývoj svetového hospodárstva je poznačený pôsobením finančnej
krízy a jej globálnych dôsledkov. Negatívne pôsobenie tohto fenoménu na ekonomiky členských štátov EÚ dnes predstavuje jednu z najdiskutovanejších tém
17
Tamtiež, s. 23.
18
Tamtiež, s. 24.
116
v rámci európskeho integračného priestoru. V kontexte diskusie o možných
spôsoboch postupného prekonávania nepriaznivého vývoja spôsobeného krízou
sa pozornosť zamerala aj na možnosti nástrojov a mechanizmov kohéznej politiky prispieť k riešeniu tohto problému. Európska komisia navrhla pomerne rozsiahly plán ekonomického ozdravenia, pričom v rámci neho sa objavili aj úpravy pravidiel kohéznej politiky. Základným zámerom týchto opatrení bola snaha
o zjednodušenie a urýchlenie procesu implementácie projektov, a to najmä v snahe o urýchlenie a zjednodušeniu procesu refundovania platieb a taktiež systému
predfinancovania.
Navrhnutý balíček opatrení sa dotýka týchto oblastí:19

Zvýšenie predfinancovania na jednotlivé projekty za účelom zabezpečenia
priamej podpory a to vo výške 6,25 miliardy € v roku 2009.

Zabezpečenie okamžitého financovania veľkých projektov bez potreby ich
schválenia Európskou komisiou (v rozmedzí rokov 2007-2013 bude realizovaných 900 veľkých projektov v celkovej sume 120 miliárd €).

Zjednodušenie systému predfinancovania realizovaného prostredníctvom
schém štátnej pomoci smerujúcich do malých a stredných podnikov. To
teda znamená, že intenzita pomoci pre žiadateľov bude na úrovni 100 %.

Zjednodušenie pravidiel oprávnenosti poskytovaných finančných prostriedkov.

Umožnenie členským štátom EÚ využívať Európsky fond regionálneho rozvoja aj na projekty zamerané na zvýšenie energetickej efektívnosti a obnoviteľných zdrojov energie pre domácnosti.20
Diskusia o budúcnosti kohéznej politiky
V súvislosti s problematikou dosahovania hospodárskej a sociálnej súdržnosti v rámci EÚ sa už v súčasnosti postupne dostáva do popredia diskusia o koncepcii kohéznej politiky na nasledujúce programové obdobie. V tomto smere je
akcentované, že súčasné programové obdobie formuje podmienky pre realizáciu
kohéznej politiky v budúcnosti. Základom pre kreovanie kohéznej politiky EÚ
v budúcnosti budú taktiež skúsenosti a vyhodnotenie účinnosti jednotlivých jej
nástrojov a opatrení. Zároveň bude kreovanie kohéznej politiky ovplyvnené aj ďalšími faktormi ako sú: postupujúci proces globalizácie, vývoj demografických ukazovateľov, klimatické zmeny, energetické zdroje a diverzifkácia dodávok energie,
19
Working towards a New Europe: The Role and Achievements of Europe´s Regional Policy. Dostupné na: http://europa.eu/regional_policy/policy/impact/pdf/legacy_2009_en.pdf.
20
TEREM, P. Jadrová energia v štruktúre svetových energetických zdrojov – medzinárodné súvislosti.
Zvolen: Bratia Sabovci, 2005, s. 38-39.
117
Lucia Rýsová
ako aj akcent na čoraz masívnejšie využívanie obnoviteľných zdrojov energie.21
Práve tieto faktory budú čoraz výraznejšie ovplyvňovať zameranie a koncepciu
kohéznej politiky v budúcich obdobiach. V tejto súvislosti bude podľa viacerých
odborníkov potrebné zamerať pozornosť na zvyšovanie účinnosti a efektívnosti
nástrojov kohéznej politiky pri realizovaní jednotlivých rozvojových projektov
zameraných na zvládnutie naznačených výziev a problémov. Zvyšovanie efektívnosti a účinnosti kohéznej politiky je možné; ako to už bolo potvrdené skúsenosťami z predchádzajúcich programových období; prostredníctvom zamerania
pozornosti na špecificky vymedzené okruhy cieľov, pričom jednotlivé akcie by sa
nemali trieštiť do veľkého počtu prekrývajúcich sa projektov, ale skôr byť systematicky zamerané a sústreďovať sa na realizáciou väčších projektov v úzko špecifikovaných oblastiach.
V tejto súvislosti, je pomerne často akcentované, že budúca kohézna politika by mala byť vo svojom základe orientovaná tak, aby zahŕňala dve oblasti,
a to, na jednej strane zabezpečenie užšieho prepojenia kohéznej politiky a cieľov
naznačených v Lisabonskej stratégii, ako aj snahu o zabezpečenie udržateľného
rastu a rozvoja.
V kontexte postupného vyhodnocovania poznatkov a skúseností z implementácie cieľov a pravidiel zmeraných na dosahovanie hospodárskej a sociálnej
súdržnosti môžeme do je možné poukázať na niektoré okruhy problémov, na ktoré bude pri tvorbe novej koncepcie kohéznej politiky zamerať pozornosť:22

znížiť mieru byrokracie v oblasti implementácie projektov financovaných
z prostriedkov EÚ;
budovať strategickú dimenziu regionálnej politiky, a to prostredníctvom

posilnenia možnosti jej čiastkových úprav a reorientácie, a to prostredníctvom realizácie každoročných diskusií o účinnosti jednotlivých nástrojov
a mechanizmov kohéznej politiky, ktoré budú otvorené pre všetky členské
štáty;
zamerať širšiu pozornosť na oblasť inovácií v oblasti podnikania a taktiež

v oblasť jednotlivých sektorov hospodárstva;
rozšíriť a posilniť význam finančného inžinierstva v oblasti kohéznej poli
tiky;

strategické usmernenia kohéznej politiky formovať tak, aby pri výbere jednotlivých priorít bol zabezpečený ich širší pozitívny dopad na tak na národnej, ako aj európskej úrovni;
nájsť vhodné nástroje na zabezpečenie koherencie a synergického efektu

pôsobenia jednotlivých finančných nástrojov, predovšetkým fondov;
21
VOŠTA, M.; BIČ, J.; STUCHLÍK, J. a kol. Energetická náročnost:determinanta změn toků fosilních
paliv a implikace pro EU a ČR. Professional Publishing, Praha 2008, s. 93-110.
22
Tamtiež.
118



pre účinnejšiu implementáciu princípu doplnkovosti je potrebné zamerať
pozornosť na harmonizáciu rozpočtových pravidiel jednotlivých členských
štátov;
posilniť územnú spoluprácu a vzájomné prepájanie sa jednotlivých regiónov;
jednotlivé mechanizmy podpory nastaviť tak, aby boli transparentné,
dostupné a otvorené pre všetky regióny.
Záver
Na základe hodnotenia publikovaného v štvrtej správe o hospodárskej
a sociálnej kohézii pod názvom Rastúce regióny, rastúca Európa je konštatované, že na základe analýzy a komparácie jednotlivých ukazovateľov už v predchádzajúcom programovom období 2000-2006 dochádza k pozitívnemu vplyvu
uplatňovaných princípov kohéznej politiky vo viacerých aspektoch a to: zvýšenie
konvergencie tak na národnej a regionálnej úrovni; podpora rastu a vytváranie
pracovných miest aj mimo konvergenčných regiónov; podpora inovačných kapacít členských štátov a regiónov; vysoká návratnosť investícií do ľudských zdrojov;
mobilizácia verejného a súkromného kapitálu v zmysle podpory produktívnych
investícií; posilnenie integrovaného prístupu k rozvoju; zlepšenie kvality verejných investícií a posilnenie partnerstva v oblasti správy vecí verejných.23 Koncepcia kohéznej politiky Európskej únie na obdobie rokov 2007-2013, je vystavaná
na snahe o zabezpečenie podpory rozvoja uvedených aspektov, a podnecovanie
formovania nových pozitívnych vplyvov v oblasti dosahovania hospodárskej,
sociálnej a územnej kohézie v priestore Európskej únie. V tejto súvislosti je však
otázke či dôjde k úspešnému naplneniu všetkých vymedzených cieľov a priorít
a to najmä s ohľadom na potrebu položenia dôrazu na riešenie a stabilizáciu
negatívnych dopadov globálnej finančnej krízy.
23
Rastúce regióny, rastúca Európa. Štvrtá správa o hospodárskej a sociálnej kohézii. Úrad pre vydávanie úradných publikácií Európskych spoločenstiev, Luxembourg 2007, s. 5-7.
119
Lucia Rýsová
Literatúra:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)
12)
13)
14)
120
ABRHÁM, J. Komparativní ekonomika EU. (trendy, souvislosti a implikace pro ekonomickou governance). Vydavatelství MAC spol. s.r.o., Praha 2008.
Council Regulation (EC) No. 1084/2006 of 11 July 2006 establishing a Cohesion Fund and repealing Regulation (EC) No. 1164/94. Official Journal of the European Union L 210, Brussels.
DICKEN, P. Global Shift. The Guilford Press, London 1992.
EIB Group Annual Report. Luxembourg 2006.
European Council. Presidency Conclusions. Lisbon 2000. http://ue.eu.
int/ueDocs/cms_Data/docs/ pressData/ en/ec/00100-r1.en0.htm.
IVANIČKA, K.; IVANIČKOVÁ, A. Regionálny rozvoj a regionálna politika.
Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy, Bratislava 2007.
JENÍČEK, V. Globalizace světového hospodářství. C. H. Beck, Praha 2002.
KLVAČOVÁ, E.; MALÝ, J.; MRÁČEK, K. (Eds.). Lisabonská strategie: Posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost? Institut integrace České
republiky do evropské a světové ekonomiky Vysoké školy ekonomické,
Praha 2006.
Rastúce regióny , rastúca Európa. Štvrtá správa o hospodárskej a sociálnej
kohézii. Úrad pre vydávanie úradných publikácií Európskych spoločenstiev, Luxembourg 2007.
Regulation (EC) No. 1080/2006 of the European Parliament and of the
Council of 5 July 2006 on the European Regional Development Fund and
repealing Regulation (EC) No. 1783/1999. Official Journal of the European
Union L 210, Brussels.
Council Regulation (EC) No. 1081/2006 of the European Parliament and
of the Council of 5. July 2006 on the European Social Fund and repealing
Regulation (EC) No. 1784/1999. Official Journal of the European Union L 210, Brussels.
Council Regulation (EC) No. 1083/2006 of 11 July 2006 laying down general provisions on the European Regional Development Fund, the European
Social Fund and the Cohesion Fund and repealing Regulation (EC) No. 1260/1999. Official Journal of the European Union, Brussels.
Council Regulation (EC) No. 1084/2006 of 11 July 2006 establishing a Cohesion Fund and repealing Regulation (EC) No. 1164/94. Official Journal of the European Union L 210, Brussels.
SIMAN, M.; SLAŠŤAN, M. Zmluva o Európskej únii a Zmluva o založení
Európskeho spoločenstva v znení Zmluvy z Nice a Zmluvy o pristúpení
Slovenskej republiky a ostatných štátov k Európskej únii. Právnická fakulta
UMB, Banská Bystrica 2004.
15) TEREM, P. Jadrová energia v štruktúre svetových energetických zdrojov
–medzinárodné súvislosti. Zvolen: Bratia Sabovci, 2005.
16) VINCÚR, P.; FIFEKOVÁ, E. Stratégia sociálno-ekonomického rozvoja.
Sprint, Bratislava 2004.
17) VOŠTA, M.; BIČ, J.; STUCHLÍK, J. a kol. Energetická náročnost:determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. Professional
Publishing, Praha 2008.
18) Working towards a New Europe: The Role and Achievements of Europe´s
Regional Policy. Dostupné na: http://europa.eu/regional_policy/policy/
impact/pdf/legacy_2009_en.pdf.
Summary:
Basic Priorities and Goals of the EU Cohesion Policy for 2007-2013
Considering the creation of 2007-2013 cohesion policy concept we have been witnessing an
effort to create “new architecture of cohesion policy” since 2000. New architecture should
support needs of individual regions and their sustainable development. It should also create
a cohesion policy model which would be able to reflect and fight various internal and external
factors and eliminate negative ones.
Presented paper tries to identify basic goals and priorities of EU cohesion policy for 20072013 and emphasizes changes of goals and tools of cohesion policy in order to solve negative impacts of global financial crisis. Paper also tries to bring up possible scenario of further
development of cohesion policy in the near future.
Keywords:
Economic and Social Cohesion, 2007-2013 EU Cohesion Policy, Goals and Tools of Cohesion
Policy, Lisbon Strategy
121
Movement of the European Union
Determined by Economic Aspects
Recenze:
Abrhám, J. Movement of the European Union Determined by Economic Aspects. Praha, Mac,
2008, 74 s.
I
přes reálnou ekonomickou konvergenci nových členských států EU-10 po
východním rozšíření přetrvávají rozdíly mezi starými a novými členskými
státy Evropské unie. Toto téma proto můžeme považovat v současné době
za velmi aktuální, což dokazuje i počet teoretických prací a empirických studií.
V současné době můžeme ale pozorovat i další trend: snahu nových členských
států o diferenciaci v rámci EU-10. Tyto rozdíly je nutné brát v potaz i v důsledku
odlišných dopadů celosvětové ekonomické krize na jednotlivé ekonomiky nových
členských států. Diferenciace ekonomik a detailní analýza jednotlivých členských
států EU je nezbytná pro pochopení ekonomické situace a determinantů další
reálné konvergence. Publikace „Movement of the European Union Determined
by Economic Aspects“ se zaměřuje právě na výše zmíněné aspekty a na vývoj konvergenčního procesu v EU. Velkým přínosem je právě analýza ekonomické situace na úrovni členských států a to kvůli přetrvávající heterogenitě EU. Samotná
kniha se skládá z pěti vyvážených a logicky navazujících kapitol.
První kapitola představuje vstupní bázi pro další kapitoly. Soustředí se na
vývoj základních determinantů ekonomického růstu v EU a komparuje vývoj jednotlivých členských států v období posledních deseti let. Druhá kapitola je věnována situaci v nových členských státech EU. Zaměřuje se dále na ekonomické
dopady východního rozšíření a v závěru na projekci dalšího vývoje. Část kapitoly
se soutředí na problematiku trhů práce, sociálních systémů a demografických
trendů se soustředí kapitola třetí. Vzhledem ke změnám v uspořádání ekonomických center světové ekonomiky lze tuto kapitolu považovat za mimořádně
přínosnou. Vysoká míra zaměstnanosti je totiž nezbytným a rozhodujícím činitelem ovlivňující schopnost EU vyrovnat se s novými demografickými výzvami
a zejména stárnutím populace při zachování udržitelnosti sociálních systémů.
123
Recenze
Poslední dvě kapitoly se věnují regionálním disparitám v rámci starých a nových
členských států EU. I přes konvergenční proces se totiž rozdíly mezi regiony prohlubují, což má značné dopady na alokaci zdrojů v EU.
Na knize je přínosné, že i při solidní odborné úrovni textu jde o srozumitelnou a přehlednou publikaci, na mnoha místech vhodně doplněnou tabulkami. S ohledem na široký záběr a značnou dynamiku zkoumané problematiky
je ovšem pochopitelné, že nelze postihnout všechny aspekty v dané oblasti.
Publikace poskytuje zainteresovaným čtenářům, vysokoškolským studentům
ekonomických směrů, zaměřených především na evropskou ekonomickou
integraci i odborníkům z praxe, komplexní přehled o sledované problematice,
doplněný podnětnými komentáři. Zároveň můžeme publikaci považovat za další příspěvek do diskuse o aktuálním vývoji integračního procesu a ekonomické
konvergence EU.
124
Autoři čísla
Doc. PhDr. Eva Karpová, CSc.
Autorka pracuje na Katedře světové ekonomiky (na Fakultě mezinárodních vztahů) Vysoké školy ekonomické v Praze ve funkci docenta. Zabývá se především problematikou evropské ekonomické integrace a dále pak problematikou komparativní ekonomiky (v evropském regionu). V minulosti pracovala
v institucích aplikovaného i základního ekonomického výzkumu, později i v obchodním bankovnictví
a v České národní bance.
Ing. Zuzana Potužáková, Ph.D.
Autorka se zabývá tématem trhů práce, konkurenceschopnosti ekonomik Evropské unie a migrace. Po
absolvování doktorského studia v roce 2008 působí na Vysoké škole ekonomické v Praze jako externí
lektorka na Katedře světové ekonomiky (na Fakultě mezinárodních vztahů).
Ing. Emilie Jašová
Autorka je pracovnicí odboru analýz a statistik na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Od roku 2006
studuje doktorské studium na Vysoké škole ekonomické obor Hospodářská politika. Ve vědecké práci
usiluje o aplikaci obecně uznávaných konceptů výzkumu NAIRU a potenciálního produktu na podmínky vybraných středoevropských zemí. Její analytické a výzkumné práce byly také publikovány
v domácích a zahraničních recenzovaných časopisech.
Ing. Kateřina Joklová
Je studentkou doktorského programu Mezinárodní ekonomické vztahy, oboru Evropská studia,
na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Výzkumnou činnost soustředí na volný pohyb služeb v EU, především na vysílání pracovníků. Dříve působila v síti Enterprise Europe Network. Absolvovala rovněž stáž v Evropském parlamentu. Během českého předsednictví EU pracovala pro Zastoupení Evropské komise v České republice. Přednáší v českém
a anglickém jazyce o podnikání v EU.
Ing. Pavel Branda, Ph.D.
Studoval na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze s hlavní specializací
Mezinárodní obchod a následně Evropská studia. V současnosti dokončuje doktorské studium,
v rámci kterého se soustředí na přeshraniční spolupráci. Pavel Branda pracoval jako obchodní manažer
v exportním oddělení firmy Preciosa Lustry a několik let na sekretariátu Euroregionu Nisa (prvního
euroregionu v České republice). Rovněž pracoval jako projektový konzultant, když připravoval a řídil
projekty financované z EU převáženě z programů PHARE CBC a INTERREG IIIA. Od září 2005 má na
starosti Zastoupení Libereckého kraje v Bruselu. Mimo jiné se účastní i práce Expertní skupiny pro
ESÚS (EGTC Expert Group) Výboru regionů.
PhDr. Lucia Rýsová, Ph.D.
V roku 2001 ukončila na Fakulte politických vied a medzinárodných vzahov Univerzity Mateja Bela
v Banskej Bystrici (FPV a MV UMB) univerzitné vzdelanie v odbore politológia. V roku 2003 získala na
FPV a MV UMB titul PhDr. v odbore Medzinárodné vzahy a diplomacia. V roku 2008 ukončila doktorandské štúdium (s titulom Ph.D.) v obore Medzinárodné vzahy. V súčasnosti na UMB vyučuje. Vo
svojej vedeckovýskumnej činnosti sa orientuje na problematiku regionálneho rozvoja a regionálnej
politiky, s prihliadnutím na formovanie nových inovatívnych prístupov v oblasti regionálneho rozvoja,
formovanie a vývoj teoretických prístupov európskej integrácie. V rámci Všeobecnej politickej geografii
sa zameriava na problematiku globálnych problémov udstva a integračných procesov prebiehajúcich
na politickej mape sveta.
Uveřejnění příspěvku
Pokyny pro autory:
Časopis Současná Evropa publikuje texty z oblasti evropské integrace (v ekonomických, politických,
bezpečnostních, sociálních a jiných souvislostech). Přednost mají témata aktuální a problémově zaměřená. O vhodnosti tématu a přijetí textu do recenzního řízení rozhoduje redakční rada.
V časopisu Současná Evropa je možné publikovat tyto druhy textů: stati, konzultace, recenze a zprávy. Stati a konzultace procházejí nezávislým, anonymním recenzním řízením, jsou posuzovány dvěma
recenzenty. Všechny příspěvky musí být původní, tzn. že v češtině dosud nebyly ani nemají být v nejbližší době publikovány. Nepřijímáme ani překlady článků uveřejněných v cizojazyčných publikacích.
Stati by měly mít charakter vědecké stati, čemuž odpovídají i nároky a proces posuzování. Základem
stati je předchozí výzkum a adekvátní vědecký aparát. Cílem stati je předložit vědecký poznatek. Délka
stati by se měla pohybovat v rozsahu 15-20 normostran (cca 1800 znaků na jednu stranu). Rukopis
stati posuzuje nejprve redakce časopisu. Pokud redakční rada shledá příspěvek jako vhodný pro publikování v časopisu Současná Evropa, je dále předložen recenzentům. Ti mohou doporučit publikování
příspěvku bez výhrad, publikování příspěvku po zapracování připomínek nebo příspěvek k publikování
nedoporučit.
Konzultace mají seznámit čtenáře s určitým problémem z oblasti evropské integrace. Základem
konzultace je prezentace (popis) výsledků empirického výzkumu nebo seznámení s literaturou
k určitému problému evropské integrace. Délka konzultace se pohybuje v rozsahu 10-15 normostran
(cca 1800 znaků na jednu stranu). Konzultace prochází stejným procesem anonymního oponentního
řízení jako sta.
Recenze seznamuje čtenáře s aktuální publikací z oblasti evropské integrace. Měla by nastínit obsah
této publikace (v úvodu příspěvku musí být jasně specifikována), vymezit její silné a slabé stránky
a identifikovat cílové skupiny čtenářů. Délka recenze se pohybuje v rozsahu 4-6 normostran.
Zprávou se rozumí zpráva z konference, odborného semináře nebo podobné akce. Zpráva by měla
informovat čtenáře o již proběhlé akci a jejím významu pro další výzkum v oblasti evropské integrace.
Délka zprávy se pohybuje v rozsahu 2-4 normostran.
Technické pokyny pro autory:
Příspěvky v českém, slovenském nebo anglickém jazyce zasílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]. Příspěvky by měly splňovat tyto základní požadavky:
 Uvádění zdrojů (v seznamu literatury na konci příspěvku a v textu ve formě poznámek pod čarou)
musí odpovídat platné české normě.
 Text nijak neformátujte, nepoužívejte dělení slov ani tvrdé zakončení řádků (pouze pro ukončení
odstavce nebo titulku apod.). Tučné písmo používejte jen pro titulky nebo zdůraznění určité myšlenky v textu. Kurzívu v textu používejte pouze pro označení doslovné citace cizího zdroje.
 Každý příspěvek musí obsahovat krátké resumé v češtině a angličtině. Dále musí být vymezena
klíčová slova (6-8 slov) v češtině a angličtině.
 K příspěvku přiložte svůj krátký odborný životopis (cca 6-8 řádků), včetně poštovní a e-mailové
adresy a telefonního čísla.
 Všechny příspěvky podléhají autorizaci při korektuře. V případě, že autor do jednoho týdne od
výzvy redakce tuto autorizaci nezašle, nebude text v daném čísle časopisu publikován. Publikace
bude odložena do následujícího čísla.
Náměty, příspěvky i své připomínky můžete poslat též na adresu:
Centrum evropských studií VŠE Praha
Fakulta mezinárodních vztahů
Vysoká škola ekonomická
Nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
e-mail: [email protected]

obsah - Centrum evropských studií

Transkript

Podobné dokumenty

2 Podpora přeshraniční spolupráce v ČR a role

obsah - Centrum evropských studií

modul_3p

Evropský institucionální rámec a základy globální - eu

Principy programovacích jazyků a objektově orientovaného

Doba Seniorů 2/2010

Číslo 2004/1