Možnosti diagnostiky PRRS - Komora veterinárních lékařů České

F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
pdfx
N
y
bu
to
k
lic
chan
w
.
Diagnostika PRRS – rutina nebo um ní?
25
50
Virus reproduk ního a respiratorního syndromu prasat (PRRS) je v sou asnosti
uznávaným a obávaným patogenem a to tém ve všech zemích s rozvinutým chovem prasat
v Evrop , severní Americe i Asii. Vakcina ní programy, ozdravovací strategie a nové
diagnostické postupy jsou dominantním tématem ve v decké i odborné literatu e ale i na
mezinárodních konferencích.
Rozší ení PRRS a jeho p iny
Nákazová situace pokud jde o výskyt PRRS v eské republice se nijak nevymyká
situaci v ostatních Evropských zemích s výjimkou Švýcarska a Švédska, jejichž území je
prosté onemocn ní. U nás je onemocn ní PRRS nejv tším problémem v chovech prasat
všech úrovní . P iny tohoto stavu je možné nalézt v chybách, kterých jsme se dopustili na
kolika úrovních: organiza
chovatelské, zdravotní ale i obchodní.
Podcen ní významu PRRS jako velmi d ležitého onemocn ní, které významn
snižuje úrove zdravotního stavu v populaci prasat, je nejpravd podobn jším d vodem
masivního rozší ení infekce do v tšiny užitkových, rozmnožovacích i šlechtitelských chov .
Toto neporozum ní spojené s nepochopitelnou tolerancí se projevilo ješt p ed n kolika lety
neza azením PRRS mezi infekce sledované ve šlechtitelských chovech v rámci programu
Svazu šlechtitel prasat v R. Tím bylo umožn no viru PRRS nerušené ší ení v populaci
prasat také od vrcholu šlechtitelské pyramidy až k její základn . Nedostate ná pozornost
doprovázená absencí pot ebných opat ení tak vedly k t žké devalvaci zdravotního stavu
prase ích stád spo ívající v infekci virem PRRS.
Velice neblahou roli sehrál a také ješt nyní sehrává ur itý defétismus odborné
veterinární ve ejnosti, chovatel a majitel farem doprovázený rezignací na snahy o
ozdravování postižených chov . Vzhledem k rozší ení viru a velkému riziku jeho zp tnému
enosu z okolních farem, pokládá ada chovatel ozdravení za marnou snahu a zbyte
vynaložené finance zvlášt v dob , kdy je ekonomika chovu prasat v depresi.
Trvalý výskyt PRRS v našich chovech má na sv domí krom lidského faktoru, také
zastaralý managament chovu s mnoha v kovými kategoriemi na technologicky zastaralých
farmách. Mnohé z nich mají stále ješt otev ený obrat, založený na introdukci prasni ek ze
zdroj s r zným PRRS statutem. Na mnohých farmách je itelná marnost boje proti PRRS
ignorací správných pravidel vakcinace prasat ale i dodržování pravidel biologické bezpe nosti
na farm .
Vlastnosti viru PRRS
Za masivní rozší ení infekce však nejsou zodpov dné pouze nevhodné chovatelské a
veterinární p ístupy. P edevším sám virus je dokonale vybaven ke svému parazitickému
zp sobu života a jeho chování v živém organismu prasete je velmi odlišné od chování jiných
vir , které známe. Ne nadarmo bylo jako první pojmenování pro PRRS použito ozna ení
„záhadné onemocn ní prasat“.
es významné pokroky v poznání, které byly u in ny v posledním období, je v
biologii a patogenezi viru PRRS stále velmi mnoho otev ených otázek, které brání v ú inném
boji proti tomuto patogenu v praxi.
Hlavní zbraní viru PRRS, která slouží k p ekonání imunitního systému infikovaného
hostitelského organismu prasete je p edevším jeho vysoká genetická a antigenní variabilita.
Klasické rozd lení kmen viru na kmeny americké a evropské je pochopiteln stále platné,
nicmén vysoká variabilita viru je pozorována i v rámci t chto genetických skupin. Navíc již
dnes diagnostikujeme kmeny evropského genotypu v severní Americe a americké kmeny
v Evrop . Genetická variabilita v rámci evropských kmen je zna
vysoká a v sou asné
dob rozlišujeme již n kolik genetických skupin. Genetické zm ny jsou ale patrné i v menších
ítcích, nap íklad v rámci infikovaného chovu. Pod tlakem imunitních mechanism
w.
cz
ge
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
N
y
bu
to
k
lic
pdfx
chan
75
100
w
.
v populaci infikovaných prasat dochází k selekci a uplatn ní nových variant viru, které
posléze nahradí p vodní kmen, který chov infikoval. Tímto mechanismem m že virus
postupn p ekonávat obrannou bariéru nastavenou p edevším inaktivovanými vakcínami.
Pro lepší porozum ní patogeneze PRRS a možností ú inné vakcinace proti tomuto
onemocn ní, je nezbytné se zmínit o jedné, zcela unikátní vlastnosti viru. A koliv je
napadený hostitel schopen navodit tzv. steriliza ní imunitu a virus z organismu zcela vylou it,
z d vod , které nejsou zatím známé, k tomu dojde nejd íve za jeden m síc po infekci. Do té
doby sice imunitní systém prasete produkuje protilátky, které se sice dají diagnosticky využít,
nemají však ochranný charakter. Podobné asové omezení pochopiteln pozorujeme i u
živých, oslabených vakcín a k nástupu jejich ú inku dochází nejd íve až za 3-4 týdny po
vakcinaci.
Patogeneze onemocn ní a vylu ování viru
Velmi d ležité je p ipomenout, že vzhledem k vysoké infekciozit viru sta í
k úsp šnému vyvolání infekce u prasete pouhých n kolik desítek virových ástic, a proto
nelze zanedbat také p enos viru kontaminovaným ná adím, od vem nebo obuví
ošet ovatelského personálu.
K dalším zvláštnostem PRRS viru, které hrají významnou roli v jeho udržování
v populaci zví at je schopnost dlouhodobého vylu ování a to r znými cestami K vylu ování
viru z t la nemocného prasete dochází po dobu n kolika týdn ve velké koncentraci
obsahující až tisíce infek ních dávek zejména slinami a mo í, což umož uje snadné ší ení
viru kontaktem mezi prasaty. Z infikovaných exkret a sekret (mo , sliny) se posléze vytvá í
infek ní aerosol a uvnit sekcí a hal tak dojde v krátké dob k infekci v tšiny vnímavých
jedinc v dané populaci zví at. Protože je virus ve vn jším prost edí rychle umrtven je jeho
enos možný pouze na krátkou vzdálenost. Zcela odlišná je však situace z hlediska setrvání a
ší ení viru v populaci prasat na postižené farm a následn mezi farmami. Jen málo kdo si
uv domuje, jak je d ležité, že virus dlouhodob (více než 100 dní) setrvává v orofaryngu
(mandlích) a takto trvale infikovaná prasata jsou zdrojem infekce pro další jedince v chovu.
Tento poznatek nerespektují ani sou asné platné vyhlášky pro kontrolu zdraví kanc na
insemina ních stanicích kanc (ISK), které nena izují vyšet ení seškrab mandlí všech
íchozích i ustájených kanc zam ené na pr kaz viru. Stejn významné je vylu ování viru
semenem kanc , které umož uje nakažení prasnic pohlavní cestou a bylo pozorováno za více
než 90 dní po infekci. Kontaminovaným semenem je potom možný p enos viru z kanc
ustájených v ISK, kde rovn ž neexistuje na ízení o pravidelném vyšet ení a kontrole viru
v semeni poskytovaném dokonce PRRS negativním farmám. Tato opat ení byla p ijata
v poslední dob pouze n kolika ISK, které pochopily nutnost p ísné sebekontroly v zájmu
zvýšení jejich d ryhodnosti p i prodeji semene z kanc deklarovaných jako PRRS
negativních.
Dlouhodobé vylu ování viru je tak d ležitým epizootologickým aspektem infekce
virem PRRS, nebo k n mu dochází v ur ité mí e v dané subpopulaci trvale. Tento stav je
itom je v našich podmínkách velmi podce ován a bagatelizován jako tém prosp šný
proces. Ve v tšin chov , které jsou virem takto dlouhodob infikovány, mají jednotlivé
kategorie prasat ur ité hladiny ochranných protilátek a onemocn ní proto probíhá
v enzootické form . Virus je však v t chto chovech udržován díky dlouhodobému vylu ování
u prasat, která již onemocn ní p ekonala. Podstatné je, že klinická podoba onemocn ní PRRS
se objevuje zpravidla pouze u nov nakoupených, dosud neimunních prasat nebo u zví at, u
kterých již došlo po prod lání infekce k vymizení virus neutraliza ních (ochranných)
protilátek nebo cytotoxických lymfocyt . Také tato zví ata se stávají znovu a op t pln
vnímavými k reinfekci virem PRRS. Je tedy mylná p edstava, že prase m že onemocn t
pouze jednou za život. Zásadní je tento problém u prasni ek, které p ichází z jiného chovu
anebo jsou chována na domácí PRRS pozitivní farm v kontaktu s prasaty ve výkrmu.
w.
cz
ge
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
N
y
bu
to
k
lic
pdfx
chan
125
150
w
.
Z pohledu nákup tedy hrají cela zásadní roli aklimatiza ní programy p i za azování
prasni ek ale i dalších nakoupených prasat do stávajícího chovu s jakýmkoliv
epizootologickým statutem z hlediska viru.PRRS.
Klinický obraz choroby – jeden ze základních problém
Snad nejv tším problém, který velmi komplikuje pochopení PRRS v praktických
podmínkách chovu prasat, je skute nost, že klinický obraz není specifický a to jak v v akutní,
tak chronické fázi onemocn ní. Navíc velmi astý je výskyt PRRS, kdy žádné z p íznak
onemocn ní nejsou pozorovány, ale infekce jedince probíhá. Vysoká variabilita v klinických
projevech onemocn ní u prasat je dána p edevším genetickým vybavením jednotlivých
kmen , které se liší svou virulencí.
D ležitá je také velikost infek ní dávky, v k prasat v dob infekce, stav imunity ve
subpopulaci prasnic, nebo výkrmových prasat. Klinický obraz choroby také dále závisí na
rozší ení již existujícího kmene PRRS a mí e ší ení p ípadn nov získaného kmene uvnit
stáda.
Z názvu onemocn ní je sice z ejmé, že jde o infekci dvou systém (reproduk ního a
respiratorního) ale neznamená to, že klinicky pozorovatelné jsou projevy postižení obou
systém sou asn . Z eteln jší je bezesporu infekce postihující pohlavní aparát b ezích
prasnic, kdy dochází ke ztrátám v reprodukci selat, pozorovatelným p edevším podle menšího
po tu selat ve vrhu (mén než sedm), dále podle hmotnostní nevyrovnanosti selat ve vrhu ale
také menší životaschopnosti selat s následnými úhyny b hem prvního týdne života. Tato
selata se rodí s virem v krvi a vzhledem k jejich nevyvinutému imunitnímu systému nelze
edpokládat, že budou schopna virus ze svého t la vylou it. Skute nost, že p eživší sající
selata mohou s velkou pravd podobností mít vrozenou infekci, není mnohdy u nás v bec
zvažována, je naprosto podcen na, stejn jako následky takové infekce pro všechna selata ve
vrhu. Stav viremie (p ítomnost viru v krvi) p etrvává u selat 2-3 týdny a navíc dochází
k trvalému poškození jejich vyvíjejícího se imunitního systému v podob imunosuprese. To
má za následek v tší vnímavost infikovaných selat k dalším infek ním agens, p edevším
bakteriím a k rozvoji onemocn ní vyvolávanému prase ím cirkovirem (PCV-2).
Infekce dýchacího aparátu prasete m že mít rovn ž velmi rozdílný klinický obraz, což
je známo i z experimentálních infekcí, kdy evropské kmeny vyvolávají pouze omezené
íznaky. Jiná je ale situace v p irozených terénních podmínkách, kde dochází ke s ítání
ink viru PRRS s jinými p vodci infekcí plic prasat s následným t žším pr hem.
V chovech bez t chto patogen je u výkrmových prasat základním klinickým p íznakem
pouze nechu k p íjmu krmiva a nevýrazné dýchací obtíže, pozorované jen asi u poloviny
infikovaných prasat. Až potom lze v menší frekvenci pouze u n kterých prasat pozorovat
íznaky kašle, který probíhá v záchvatech a p ipomíná „št kajícího psa“. Pokud je virus
PRRS jediným patogenem v plicích, jsou patologické zm ny pozorované p i pitv velmi
omezené (zpravidla menší než 8%). Teprve p i synergickém p sobení n kterého dalšího
vodce je rozsah zm n v tší než 25% objemu plic. Tato aritmetika je velmi d ležitá pro
pochopení skute nosti, že p i rozsáhlých zm nách na plících prasat ve výkrmu pozorujeme
edevším poškození vyvolané ostatními p vodci, kte í komplikují infekci vyvolanou virem
PRRS. Bez tohoto viru by však rozsah zm n nebyl tak výrazný a pr h onemocn ní nebyl
tak vážný. Nem žeme tedy souhlasit s astými výroky chovatel : „virus PRRS nás nezajímá,
ten má každý“. Ano má jej každý ale zpravidla v jiné podob a v jiných podmínkách
organizace chovu stáda prasat. Virus PRRS by m l být považován za klí pro pochopení
vzniku a vývoje t žkých respiratorních infekcí (tzv. prase ího respiratorního komplexu) a
následných ztrát, jak u prasnic tak i prasat ve výkrmu. Dnes je také zcela z ejmé, že na snížení
onemocn ní PRRS v chovech prasat nemá vliv ani vakcinace proti PCV-2. Virus PRRS ve
stádech vakcinovaných proti cirkovirovém ch adnutí p etrvává a nic nezm nil na svých
schopnostech infikovat plíce selat a vytvo it podmínky pro infekci jinými patogeny plic,
w.
cz
ge
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
N
y
bu
to
k
lic
pdfx
chan
175
w
.
zejména bakteriemi (Actinobacillus pleuropneumonie, Mycoplasma hyopneumoniae,
Streptococcus suis, Pasteurella multocida, Haemophillus parasuis). Selhávání vakcinace proti
mto p vodc m, m že proto souviset s vakcinací probíhající v dob probíhající viremie viru
PRRS a stavu imunosuprese jako následku infekce pro imunitní systém.
P ípady infekce prasat, kdy nejsou pozorovatelné klinické p íznaky (subklinická
forma) jsou známy p edevším v chovech, kde se objevil mén virulentní kmen PRRS a kde
byla vysoká úrove zdraví z hlediska absence dalších primárních p vodc infekcí plic, jako
jsou Actinobacillus pleuropneumonie a Mycoplasma hyopneumoniae. Podle n kterých
zahrani ních studií je z ejmé, že subklinický pr h onemocn ní PRRS je velmi astý a jeho
ezírání vysv tluje snížení ady ukazatel užitkovosti prasnic i prasat ve výkrmu.
Vakcíny a jejich potenciál
Tlumení pr hu PRRS, nic více, m že být úsp šn realizováno vakcinací, která má
edevším zabránit rozsahu ztrát v chovu bu v reprodukci, nebo ve výkrmu a nebo obojím.
K tomuto ú elu je k dispozici n kolik typ inaktivovaných (mrtvých), nebo atenuovaných
(oslabených, živých) vakcín. I když žádná z komer
dostupných vakcín není schopna
navodit zcela spolehlivou steriliza ní imunitu, je možné jejich správným využíváním infekci
úsp šn tlumit. Základním p edpokladem pro úsp šnou vakcinaci stáda prasat je dostate ná
antigenní shoda mezi terénním kmenem viru z farmy s kmenem vakcina ním. Není to však
výlu ná podmínka. Velmi záleží na typu vakcíny, nákazové situaci (pr h a projevy
PRRS), managementu chovu a typu chovu, kde se má vakcinace použít.
Inaktivované vakcíny využívající usmrcený virus a jsou schopny navodit p edevším
protilátkovou odpov . Existují však literární poznatky dokumentující jejich schopnost
navodit bun nou složku imunitní odpov di a tvorbu -interferonu. Tyto vakcíny po podání
nevyvolají množení vakcina ního viru v praseti, což se asto prezentuje jako výhoda, protože
není vnášen další živý virus do stáda. Pod tímto motem došlo u nás velmi k unáhlenému
použití inaktivovaných vakcín ve stádech s vysokou séropozitivitou po p edchozí infekci
virem PRRS. Je to typický p íklad nepochopení ú elu vakcinace, kterému z stávají mnozí
rni dodnes.
Atenuované vakcíny jsou založené na aplikaci živého, ale v r zné mí e oslabeného
kmene viru. Vakcina ní virus se v organismu prasete množí, navodí virémii s ur itou
hladinou virových ástic v krvi a indukuje velmi ú innou bun nou i protilátkovou složku
imunitní odpov di. Takto vakcína ú inkuje podle návodu výrobce pouze u zdravého prasete
dosud neinfikovaného terenním virem PRRS, nikoliv však jedince s imunosupresí navozenou
nap íklad Mycoplasma hyopneumonie i PCV-2.
Nutnost vakcinace jako sou ásti ú inných opat ení p i tlumení PRRS, je u nás velmi
asto podce ována, a pokud se k ní chovatelé uchýlí, zpravidla volí použití finan
mén
nákladného zp sobu. Bývá tak vakcinována jen ur itá subpopulace zví at , navzující
výkrmová prasat se nevakcinují. Bezd vodn se preferují inaktivované vakcíny bez ohledu na
konkrétní situaci v chovu a naléhavost ešené situace. Jsme jedna z mála zemí v Evrop , kde
stal dosti nepochopiteln ukotven zvyk, že první volbou je inaktivovaná vakcína. Velkým
problém bylo rovn ž zahájení vakcina ního programu, nesystémov bez hlubší analýzy rizik
spojených s jeho praktickým provedením. Byly to velmi asto pokusy, které nem ly dlouhou
nad ji na delší trvání, protože postrádaly profesionální logistiku a p ístup.
Laboratorní diagnostika onemocn ní podpora prodeje
Správná laboratorní diagnostika je velmi d ležitou kapitolu p i podpo e realizace
opat ení proti ší ení a p ežívání viru PRRS na postižených farmách . I zde došlo k ur itému
podcen ní jejího významu a správného provedení, což vedlo v minulosti ke zcela zbyte nému
ší ení nákazy nejen v užitkových chovech prasat, ale i ve šlechtitelských chovech a následn
na insemina ních stanicích kanc .
w.
cz
ge
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
N
y
bu
to
k
lic
pdfx
chan
200
225
w
.
Jako rutinní se jeví sérologická diagnostika onemocn ní, založená na pr kazu virus
specifických protilátek, které však neodpovídají protilátkám se schopností ochrany proti
infekci. K vlastnímu sérologickému vyšet ení je možné využít ELISA nebo IPMA testy, které
mají rovn ž omezenou citlivost a specifitu, jak je známo z údaj získaných od výrobc , nebo
ze srovnávacích studií. Protože jde o stádové testy, nikoliv individuální je nutné testovat v tší
po et jedinc , reprezentujících r zné v kové kategorie prasat. P ímý pr kaz viru se cení
daleko více a nap íklad metodu RT-PCR, je možné využít i k individuální diagnostice.
Metody molekulární virologie navíc umož ují odlišení amerických a evropských kmen viru,
ale i jednotlivých klon .
ímá diagnostika viru je závislá nejenom na kvalit používané RT-PCR ale také na
správném odb ru vzork . Pro intravitální odb r je nesmírn d ležitý výb r zví ete, který
že provést jenom osoba s ucelenými znalostmi o infekci virem PRRS. Odb r nem že být
sv en veterinárním technik m, ale ani kolegovi, který nemá dostate nou zkušenost s
takovými odb ry. Praktickým d kazem nepochopení významu odb
u živých zví at je
sd lení týkající se odb
vzork slin prasat, publikované u nás minulý m síc. P vodní
metoda vypracovaná v rámci výzkumu v USA byla pojata jako nabídka firmy prodávající
krmiva. Chceme tím jen p ipomenout, že návody k odb m mohou být r zné hodnoty a
nemusí vždy sledovat p vodní úmysly badatel , kte í za jejich vývojem stojí. Pokud byl
získaný materiál získán odle doporu ovaných postup je t eba jej uchovat tak, aby nedošlo
k inaktivaci viru.. Je nutné vzít do úvahy, že PRRS virus je mimo ádn málo odolný ve
vn jším prost edí a p i transportu vzork do laborato e vždy hrozí nebezpe í inaktivace viru.
Zcela nevhodné je nap íklad by i krátkodobé uchovávání vzork v b žných mrazni kách (do
-20°C), stejn jako zasílání vzork bez pot ebné teploty nap íklad poštou. Negativní vliv má
asové prodlení mezi odb rem a doru ením vzorku, proto musíme usilovat o co nejrychlejší
transport. Zprodlení m že být p inou rozdílných výsledk vyšet ení v r zných laborato í.
Je t eba mít na pam ti, že p i pr kazu viru PRRS se metodou RT-PCR se detek ní limit
velmi asto pohybuje na samé hranici citlivosti používaných metod.
Virologická diagnostika má svou nezastupitelnou roli v procesu pr kazu a
charakteristiky viru PRRS, jako p vodce onemocn ní na farm ale i v poznání cirkulace viru
mezi jednotlivým subpopulacemi a kategoriemi prasat. Sama o sob však není prost edkem
k ešení velmi t žkého problému, jakým je výskyt onemocn ní na farm a pot eba jeho
tlumení v zájmu zdraví zví at a zvýšení produkce. Získaných výsledk musí být využito pro
jasn formulované programy tlumení pr hu onemocn ní na daných farmách, nikoliv jen
podporu prodeje vakcín. Bez této diagnostiky není potom ani možné kontrolovat vývoj
situace v rámci p ijatého plánu.
Existuje zde rovn ž lidský faktor, který hraje velmi významnou roli. Jsou virologové,
kte í z titulu své profese usilují o pr kaz viru i tam, kde rutinní diagnosti tí pracovníci o tom
již neuvažují, protože se problematikou PRRS hloub ji nezaobírají. I tady lze potom hledat
iny n kterých rozporných nález mezi laborato emi.
Záv r
Jsme sv dky historicky nejv tšího propadu produkce prasat i vep ového masa u nás.
V této situaci bychom m li pochopit zásadní význam a podíl viru PRRS na ekonomických
ztrátách, které vedly k uzav ení mnoha farem. Máme-li v úmyslu pokra ovat v chovu prasat u
nás musíme p edevším omezit dopady takových chorob jako je PRRS na vysoce výkonné
nové linie prasat. Musíme se tedy odhodlat ke krok m,které by znamenaly redukci ztrát
pomocí r zných zdravotních program , ale p edevším program ur ených pro založení a
udržení stád prostých PRRS u nás. V stádech PRRS pozitivních je však zapot ebí zavést
systém, který dokáže maximáln omezit negativní dopady na úrove zdraví stáda a produkce.
w.
cz
ge
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
N
y
bu
to
k
lic
pdfx
chan
250
w
.
To vše je ovšem nemožné bez úzké spolupráce chovatel a veterinárních léka , která se
musí dostat na úrove maximální profesionality, vzájemné d ry a odpov dnosti.
Prof. Ji í Smola, CSc., a Prof. MVDr. Vladimír Celer, PhD.,
Ústav mikrobiologie a imunologie, FVL VFU Brno
w.
cz
ge
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.