jaroslav kabõček / z neotištěn›ch překladů

OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
JA RO S L AV K A B Í Č E K / Z N E O T I Š T Ě N Ý C H P Ř E K L A D Ů
( * 11. 10 . 19 31 – † 2 . 2 . 19 9 6 )
GAVRILA DĚRŽAVIN/
POZVÁNÍ N A OBĚD
äeksninötÌ zlatÌ jesete¯i,
kajmak a boröË jsou na stole;
vÌnem se blyötÌ, punËem öe¯Ì
karafy, vinnÈ pistole;
z kaditelnic se v˘nÏ line,
ovoce tone v zeleninÏ;
sluhovÈ zatajujÌ dech:
vÏdÌ, kdo jak· m· tu pr·va,
a mlad· panÌ usmÏvav·
zdvo¯ile stojÌ na schodech.
Zvu tÏ, m˘j d·vn˝ dobrodinËe,
po dvacet let mi oddan˝,
zvu tÏ, m˘j d˘m - ne rezidenci
se zlatem, st¯Ìbrem, ¯ezbami pocti n·vötÏvou: jeho p¯ednost
je dobr˝ vkus a upravenost,
pevn˝ mrav v duchu z·sad m˝ch;
p¯ijÔ oddechnout si od starostÌ,
pojÌst a popÌt do sytosti,
bez chod˘ zdravÌ ökodliv˝ch.
Podle stavu Ëi nadhodile
obvykle zve se na obÏd;
j· zval jen hosty srdci milÈ.
163
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
Kdo ökodÌ mi, chce z·vidÏt
nebude svÏdkem u tabule.
P¯ijÔ, m˘j andÏli dobrÈ v˘le,
a uûij vöeho po chuti:
z·öù nepot¯ÌsnÌ ryzost vztahu,
nepoctiv˝ krok mÈho prahu
se netkne ñ garantuju ti.
P¯·tel˘m, jeû jsou m˝mi hosty,
a kr·se dneöek zasvÏtÌm;
zn·m cenu lidskÈ d˘stojnosti
a vÌm, ûe ûivot je jen stÌn:
ml·dÌ se ani nerozz·¯Ì
a uû m·ö za patami st·¯Ì
a za plotem smrt poulÌ zrak;
bÏda ñ tak proË to nepochopit,
jednou se v kvÏtech neutopit
a nezapudit z Ëela mrak?
Pokavad jeötÏ v chladnÈm deöti
se nezt·pÏjÌ jasnÈ dni,
a nebem promodr·v· ötÏstÌ,
hladÌc n·s rukou sluneËnÌ,
pokud mr·z nezasklÌv· louûe
a v sadÏ jeötÏ kvetou r˘ûe,
ke kter˝m m˘ûem p¯ivonÏt,
tÏöme se spolu ze ûivota
a vöeho, ËÌm n·s k sobÏ pout·,
kaûdÈmu p¯ece pat¯Ì svÏt.
A jestli ty Ëi nÏkdo jin˝
z pozvan˝ch drah˝ch hostÌ m˝ch
d· p¯ednost zrcadlovÈ sÌni
a krmÌm v carsk˝ch pal·cÌch,
164
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
aù nechodÌ pak ke mnÏ s miskou ñ
netajÌm svoje stanovisko:
blaho nenÌ mÌt zlat˝ p·s,
jÌst vz·cn· jÌdla, slyöet tuöe,
ale b˝t zdrav˝, zn·t klid duöe; ñ
jen st¯Ìdmost ölechtÌ hodokvas.
VYZNÁNÍ
NeumÏl jsem se p¯etva¯ovat,
na bez˙honnÈho si hr·t,
za ˙¯ad prot¯ele se schovat,
ani se filozofem zd·t.
MÏl jsem r·d up¯Ìmnost, ne pÛzu,
netouûil jsem se lÌbit vöem,
lidskÈ srdce a lidsk˝ rozum
byly m˝m gÈniem.
Kdyû inspirace probudila
oheÚ v m˝ch strun·ch i m˘j hlas,
zpÌvala ze mne boûÌ sÌla
a z·¯il ze mne boûÌ jas.
Jestli mÈ pÌsnÏ opÏvaly
pozemskÈ vl·dce tu a tam,
pak proto, ûe se lidumily zd·li
m˝m d˘vϯiv˝m p¯edstav·m.
Jestli jsem halil do vav¯Ìn˘
vojev˘dce za h¯mÏnÌ dÏl,
pak proto, ûe do duöÌ syn˘
jsem jejich chrabrost p¯elÌt chtÏl.
165
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
A jestliûe jsem mocn˝m uöÌm
smÏl öpitnout pravdu, kter· tne,
vedla mne touha celou duöÌ
prospÏt jim, vl·dci, otËinÏ.
Poöetilostmi svÏta p¯itom
byl jsem jak jinÌ om·men;
p¯edevöÌm kr·sou: v hloubi skrytou
i zpÏvu hodn˝m kouzlem ûen.
Kr·tce: kdyû ho¯el slastn˝ plamen,
padal a zase vst·val jsem.
Chytr·ku, hoÔ na m˘j hrob k·men,
jestli s·m nejsi ËlovÏkem!
POSLEDNÍ OSMIVERŠÍ
ÿeka Ëasu v svÈm prudkÈm v¯enÌ
poskytne mÌsto Ëin˘m vöem:
topÌ v propasti zapomnÏnÌ
n·rody i tr˘n za tr˘nem.
A jestli nÏco p¯etrv·v·
dÌk ly¯e nebo pozounu,
zhltne to vÏËnost, tlama ûrav·,
po osudovÈm z·konuÖ
Gavrila RomanoviË DÏrûavin (1743ñ1816), rusk˝ klasicistnÌ b·snÌk.
166
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
BORIS POPLAV SKIJ/
ČERNÝ A BÍLÝ
MeË smrti syËÌ v mlze zamlklÈ,
naöe hlavy i duöe stÌn·, svistÌ.
StÌn· p·ru na zrcadlovÈm skle,
proûitou minulost i naöe p¯ÌötÌ.
VrabË·ci snov˝ch vizÌ hladem sv˝m
horlivÏ vyjÌdajÌ rosol mozku,
jenû v p¯ÌzraËnÈm ˙palu sluneËnÌm
skap·v· na zem jak kr˘pÏje vosku.
KrvÌ Ëernou i krvÌ, jeû se bÏl·,
pr˝ötÌ defektnÌ stÏna n·doby.
Na dvou dvoukol·cÌch vezou r·doby
ve vöem si rovnÈ poloviny tÏla.
Na r˘zn˝ch h¯bitovech jsem pochovan˝,
v nebi i pod zemÌ m·m zast·nÌ.
A sudiËky dvÏ p¯ou se p¯i möi rannÌ,
do koho ûe jsem zamilovan˝.
Boris JulianoviË Poplavskij (1903ñ1935), rusk˝ b·snÌk, emigrant.
167
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
MYKOLA ZEROV/
O I TRIAKONTA
O. F. Burgardtovi
A kolem pustina jak plevely, jak chr·stÖ
VzpomeÚte: za vl·dy t¯iceti tyran˘
byly ty samÈ pomatenÈ doby:
agora i Pnyx umlkly jak hroby,
mlËely soudy i sbor prytan˘.
Jen obËas jako z·sah do choroby
se oz˝val smÌch Aristofan˘v,
Sokrates jak vûdy vyjad¯oval prof·nnÌ
a dÏti rojily se ñ ty neklid jen zdobÌ.
To samÈ dneska. D·vno odvanula
nadÏje ve sp·snÈho Thrasybula.
A my? Kde m·me na svÈ chr·sty r˝Ë,
motyky na plevel a lÈk na svoje r·ny?
DÏtskou slepotu? Sokratovsk˝ biË?
⁄zkostnÈ Aristofanovo zlehËov·nÌ?
ELEGIE
»ern· led v tramvajov˝ch kolejÌch
a v tmav˝ch ulicÌch uû modr· jaro;
pohoda mÈho ml·dÌ s jasnou aurou
jde vst¯Ìc zl˝m Ëas˘m, co teÔ ûijem v nich.
168
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
ÑJsi to ty vskutku? V jak˝ch bezcitn˝ch
uËebn·ch rozvÌjela schopnost starou
tv· radost, ¯ÌtÌcÌ se plnou parou?
V jakÈ jen tr˝zni sis teÔ dlouze vzdych?
A pamatujeö, jakÈ tehdy bylo
povÏt¯Ì? Nebe? HusÌ k¯Ìdlo smylo
z nich prach a öpÌnu, zaölou maliËko.
Jak zvonil led, jak prudk˝ byl dÏj t·nÌ,
jak to, co zd·lo se b˝t pouhÈ pe¯ÌËko,
dneska bys moûn· neunesl ani!ì
Mykola KosùantynovyË Zerov (1890ñ1941),
ukrajinsk˝ b·snÌk a p¯ekladatel, klasick˝ filolog.
MAKSYM RYLSKYJ/
* * *
Uû zaËala v¯Ìt voda v konvici,
p¯ÌjemnÏ bolÌ unavenÈ nohy.
VyËk·v· za obzorem jasn˝ cÌl
dalekÈ cesty, nevroubenÈ hlohy.
Jak ost¯e oddÏluje bÌlÈ mraky
a modrÈ nebe prostor nad hlavou!
A jak h¯ejivÏ dotek boûÌ ruky
konejöÌ duöi, doned·vna bolavou!
RachotÌ vlak a tesknÏ drnËÌ dr·ty,
˙zkostnÈ telegramy kdosi posÌl· ñ
poutnÌk pojednou vlastnÌ stopu ztratÌ,
jak spÏch· poli, jeû se p¯ed nÌm rozlila.
169
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
ZavonÏl Ëaj. A ch¯ustl sladk˝ osmihran.
Pohasl˝ oheÚ d˝ch· sin˝m d˝mem.
Vöichni jsme poutnÌci: p·n jako km·n.
A vöechny cesty konËÌ ñ ÿÌmem.
* * *
Jak Odysseus, ztrm·cen˝ bludnou poutÌ
po modrÈm mo¯i, i j·, unaven˝ ûivotem,
ulehl v stÌnu starÈ sykomory,
zaryl se do listÌ a na vöe zapomnÏl.
JakÈsi myölenky ñ Ëi jejich stÌny ñ tÏkajÌ
polod¯Ìmotou. ListÌ t¯epot· se,
na kmeni vÌzne bÌl˝ odlesk slunce
a mal˝ brouËek po nÏm leze semo tam.
TakÈ j· usnu v bezstarostnÈm öumu
s nadÏjÌ, ûe mÏ p¯i mÌËovÈ h¯e
ze sp·nku vzbudÌ nÏûn· Nausika·,
ztepil· dcera faj·ckÈho kr·le.
Maksym TadejoviË Rylskyj (1895ñ1964), ukrajinsk˝ b·snÌk.
170
OSOBNOST ČÍSLA
JAN ŠULC
JA N Š U LC / V Z P O M Í N K A N A J AR O S L AVA K A B Í Č K A
Jardu KabÌËka jsem poznal v roce 1990, kdy jsem nastoupil na mÌsto redaktora v nakladatelstvÌ Odeon. ZpoË·tku jsme se jen zdravili a nevÌdali se Ëasto, a bohuûel uû si
nevzpomÌn·m, jak se p¯esnÏ stalo, ûe jsme si zaËali b˝t bliûöÌ. Snad to bylo dÌky
ËeskÈ poezii, konkrÈtnÏ svazku b·snÌ, esej˘ a p¯eklad˘ Josefa Palivce, Diviöov˝m
éalm˘m a sbÌrce Petra Kr·le ChimÈry a exil ñ vöechny t¯i Jarda pro Odeon redigoval
a patrnÏ nad nimi jsme spolu zaËali hovo¯it o poezii, ale nejen o nÌ. Zaujalo mÏ,
s jakou v·önivostÌ k redigov·nÌ tÏchto knih p¯istupoval, jak poezii proûÌval. To nebyl
bÏûn˝ redaktorsk˝ p¯Ìstup, ale aû jak·si klukovsk· tvrdohlav· zaujatost ñ cÌtil jsem,
ûe pro Jardu Ëesk· poezie znamen· mnohem vÌc, neû co d·v· tuöit jeho renomÈ p¯ekladatele poezie ruskÈ a b˝valÈho redaktora SvÏtovÈ literatury. Je zajÌmavÈ, ûe aË
byl Jarda rusista, o ruskÈ poezii a jejÌm p¯ekl·d·nÌ jsme spolu nikdy moc nemluvili.
NÏkolikr·t mi sice vypr·vÏl o sv˝ch prvnÌch p¯ekladech BÏlÈho, kterÈ ocenil Jan
Z·brana a kterÈ po letech vyöly v mladofrontovnÌch KvÏtech poezie, a ¯Ìkal mi
i o rozpracovanÈm a st·le neuzav¯enÈm p¯ekladu Pasternakova SpektorskÈho, ale
jinak jsme mluvili jen o vÏcech Ëesk˝ch, o ËeskÈ literatu¯e, ale zejmÈna o JardovÏ
ûivotÏ, jeho anab·zi po r˘zn˝ch pracovnÌch mÌstech, o venkovÏ, z nÏjû p¯iöel do
Prahy, a p¯edevöÌm o druhÈ polovinÏ pades·t˝ch let, o obdobÌ, kterÈ se snad nejintenzivnÏji vtisklo do jeho pamÏti, aby znovu a znovu vyplouvalo na povrch a opÏtovnÏ jej: dr·ûdilo ñ to je p¯esnÈ slovo pro vystiûenÌ ËastÈho stavu Jardovy mysli.
Jarda byl ËlovÏk nervnÌ, neust·le nastraûen˝ k zachycenÌ nov˝ch podnÏt˘ a neust·le
nÏËÌm dr·ûdÏn˝. Dr·ûdila ho politika, lhanÌ ve ve¯ejnÈm ûivotÏ, lhostejnost ke kultu¯e i v·lka v Jugosl·vii, k nÌû se Ëasto vracel ñ dokonce si doma do knihovny za sklo
zasunul fotografii SarajevskÈho stadionu s tisÌci hrob˘. »asto na tu fotografii ukazoval a rozËiloval se nad zpustnutÌm lidstvÌ, kterÈ on v Jugosl·vii vidÏl a cÌtil jiû p¯ed
lety a kterÈ nynÌ dostalo takto tragick˝ pr˘chod. Jugosl·vie v˘bec pro nÏj mÏla
zvl·ötnÌ v˝znam. Byla to prvnÌ cizÌ zemÏ, kterou v ûivotÏ navötÌvil ñ kdyû se v pades·t˝ch letech po XX. sjezdu KSSS u n·s poprvÈ alespoÚ nepatrnÏ pootev¯ely hranice. Tato prvnÌ cesta do zahraniËÌ pro nÏj znamenala nadechnutÌ, kterÈ ho ovlivÚovalo
aû do konce ûivota, a dala mimo jinÈ vzniknout i jeho nejzajÌmavÏjöÌm vlastnÌm
b·snÌm, psan˝m bÏhem nÌ a tÏsnÏ po nÌ. O sv˝ch vlastnÌch b·snÌch Jarda mluvÌval
jen v n·znacÌch a jakoby na okraj, p¯esto jsem cÌtil, jak nesmÌrnÏ mu na nich, Ëi na
mÈm soudu o nich, z·leûÌ. St·le ¯Ìkal, ûe je p¯ipravuje, aby mi je dal p¯eËÌst, ale tento
okamûik neust·le oddaloval. V˝znam svÈho psanÌ opÏtovnÏ bagatelizoval, s·m sebe
171
OSOBNOST ČÍSLA
JAN ŠULC
umenöoval a ¯Ìkal, ûe na vlastnÌ poezii je uû pozdÏ, ûe nechce lÈzt nÏkam, kam nepat¯Ì, a ûe je prostÏ jen p¯ekladatel z ruötiny a dost. Kdyû se jeho nemoc zaËala rychle
zhoröovat, p¯ipravil konvolut sv˝ch b·snÌ do Ëty¯ objemn˝ch fascikl˘, kterÈ mi p¯edal s tÌm, ûe je po p¯eËtenÌ m·m zniËit. Dokonce v˝slovnÏ do prvnÌho z nich napsal,
ûe jeho veröe pat¯Ì ohni. Byl jsem si zcela jist, ûe je to jen jakÈsi gesto mezi kamar·dy, jak·si slupka, o nÌû oba vÌme, ûe je jen jako. Jarda Ëekal na m˘j soud o sv˝ch
b·snÌch napjatÏ, a jeötÏ v naöem p¯edposlednÌm telefonickÈm rozhovoru jsme si z jeho popudu slibovali, ûe se sejdeme a b·snÏ spolu d˘kladnÏ probereme. Chystal jsem
se k Jardovi na n·vötÏvu s fotografem Pavlem ätollem, jeho kamar·dem, a tÏöil se,
ûe si rozvrhneme podobu sbÌrky, kterou rychle p¯ipravÌm pro edici poezie nakladatelstvÌ Torst.
Den p¯ed naöÌ n·vstÏvou mi Jarda veËer telefonoval a n·vötÏvu zruöil, protoûe
mÌsto n·s p¯ijde nÏkdo z jeho rodiny. OdjÌûdÏl jsem pr·vÏ na t˝den na äumavu, domluvili jsme se tedy, ûe se mu ozvu po n·vratu do Prahy. JeötÏ jsem mu z JavornÌku
poslal pohledÖ a uû jsem se s nÌm nikdy neseöel. VzpomÌn·m, jak jsme mu hned po
mÈm n·vratu ze äumavy volali po r·nu s Ji¯Ìm Rambouskem z bytu Viktora Stoilova
v OpatovickÈ ulici a jak telefon nikdo nebral. Mysleli jsme si, ûe Jarda je patrnÏ opÏt
na internÏ v BohnicÌch a ûe za nÌm zase zajedemeÖ v ten den uû ovöem, a to jsme
v danou chvÌli nevÏdÏli, nebylo kam.
Jednou za mnou Jarda v odeonskÈ redakci p¯iöel a j· se mu svϯil se sv˝m pl·nem na
vyd·nÌ v˝boru z esej˘ V·clava »ernÈho v ÑbÌlÈ ¯adÏì v˝bor˘ z dÏl Ëesk˝ch liter·rnÌch vÏdc˘, kterou v Odeonu zaloûili Ji¯Ì Pel·n s Josefem »erm·kem. VÏdÏli jsme,
ûe Odeon uû nebude mÌt dlouhÈho trv·nÌ a ûe öance vydat knihu v jinÈm nakladatelstvÌ je minim·lnÌ ñ pro Odeon se mi totiû dÌky Janu Lopatkovi poda¯ilo sehnat sluönou dotaci od »eskÈho liter·rnÌho fondu a navÌc jsme mÏli penÌze i od Central and
East European Publishing Project z Oxfordu. Zpracov·nÌ bibliografie se ujala m·
kamar·dka Hanka Salajkov·, pro knÌûku n·m ovöem chybÏl editor. J· jsem dal dohromady seznam esej˘, kterÈ budou v knize zastoupeny, a jejich rozËlenÏnÌ do jednotliv˝ch oddÌl˘, mÏl jsem p¯ipravenÈ i jejich xerokopie, chybÏl ovöem ten, kdo by
texty jazykovÏ p¯ipravil pro publikaci, ovϯil cit·ty a sjednotil uûÌv·nÌ grafick˝ch
prvk˘ v textu. Jarda byl v tÈ dobÏ jiû nÏkolik t˝dn˘ v penzi a nabÌdl mi, ûe se pr·ce
ujme s·m ñ tÌm cel˝ projekt zachr·nil a je moûno bez nads·zky ¯Ìci, ûe jen dÌky
tomuto jeho rozhodnutÌ nakonec dvousvazkov˝ v˝bor Tvorba a osobnost vyöel. Druh˝ svazek vyöel totiû doslova v hodinÏ dvan·ctÈ ñ asi t˝den p¯edtÌm, neû pro jiû
zcela zadluûen˝ Odeon tisk·rny p¯est·valy tisknout. Pr·ce na esejÌch V·clava »ernÈho n·s s Jardou sblÌûila tak, ûe jsme si zaËali tykat a stali se z n·s ñ p¯es vÏkov˝
rozdÌl vÌce neû t¯iceti let ñ opravdovÌ kamar·di. Jarda byl v mnohÈm jako kluk, nebyl problÈm s nÌm mluvit zcela otev¯enÏ o vöem, bez ostychu a pocitu nÏjakÈho
generaËnÌho p¯edÏlu. NevÌm kolikr·t jsem ho navötÌvil v jeho bytÏ na rozhranÌ Male172
OSOBNOST ČÍSLA
JAN ŠULC
öic a Straönic, ale poËet tÏch n·vötÏv öel do desÌtek. MÏl jsem r·d jeho pokoj s osobitou atmosfÈrou, s rohoûÌ na zdi, se stovkami b·snick˝ch sbÌrek, s kresbou ûeny dojÌcÌ kr·vu, s fotografiemi jeho rodnÈho kraje a s v˝hledem na tramvaje jedoucÌ smÏrem k Uh¯ÌnÏvsi Ëi ke straönickÈmu krematoriuÖ Pak ale p¯iölo stÏhov·nÌ do ÿep,
do SkuteckÈho ulice, na ñ pro mÏ ñ jakousi v˝spu Jardova ûivota: pokojÌËek propojen˝ s kuchynÌ a vedlejöÌ loûniËka, kterÈ zde mÏl, mÏly p¯·telskou atmosfÈru, byly
˙tulnÈ a teplÈ, ale j· v nich cÌtil i nÏco samoty ñ tento pocit jsem v jeho prvnÌm bytÏ
nezaznamenal. Kolikr·t jsem byl v ÿepÌch? TakÈ mnohokr·t, tam jsem poznal i Jardova syna Jakuba. S Jardou jsme udÏlali jeötÏ v˝bor z publicistiky V·clava »ernÈho
SkuteËnost svoboda pro »esk˝ spisovatel (to byla z devades·ti procent Jardova pr·ce!) a vedle toho jsem ho p¯ivedl ke spolupr·ci s nakladatelstvÌm Torst. Jarda zde
mimo jinÈ dokonËil svou redakci Rambouskovy edice prvnÌho svazku dÌla Josefa
Palivce, p¯ipravil k vyd·nÌ OhlÈdnutÌ Ji¯iny Z·branovÈ a podÌlel se na redakci pamÏtÌ Ivana JelÌnka.
Vrcholem jeho pr·ce pro Torst je d˘kladn· redakce druhÈho svazku dÌla Josefa
Palivce, kterou opÏt p¯ipravil Ji¯Ì Rambousek. OstatnÏ za Ji¯Ìm Rambouskem do
Beranova u Jihlavy mÏ Jarda v lÈtÏ 1994 vyt·hl, proûili jsme tam nezapomenutelnÈ
chvÌle na starosvÏtskÈ verandÏ. Dodnes m·m p¯ed oËima Jardu s placatou pl·tÏnou
ËepicÌ, jak mÏ vÌt· na perÛnu jihlavskÈho n·draûÌ. VidÌm ho ale i na OhradÏ na éiûkovÏ, jak v·önivÏ gestikuluje a vypr·vÌ mi o MojmÌru Kl·nskÈm, jak jdeme spolu na
devÌtku v ÿepÌch, jak jdeme z JeËnÈ do Seidlova knihkupectvÌ ve ätÏp·nskÈ ulici,
jak jÌme polÈvku v restauraci na VinohradskÈ ulici nedaleko FlÛry, jak p¯ich·zÌ
k Viktorovi do bytu v BrunclÌkovÏ ulici na Pet¯in·ch, jak mi blahop¯eje ke svatbÏ na
n·dvo¯Ì na StrahovÏÖ Jarda mi nÏkolikr·t ¯Ìkal, ûe je ötastn˝, ûe m· kolem sebe n·s,
kte¯Ì jsme o dvÏ generace mladöÌ, protoûe s n·mi si koneËnÏ rozumÌ. K Ñn·mì poËÌtal vedle Viktora a mÏ jeötÏ Petra Borkovce a Martina Putnu, sp¯ÌznÏnÈ duöe rusistickÈ, o nichû mi mnohokr·t nadöenÏ vypr·vÏl jeötÏ d¯Ìve, neû jsem se s nimi blÌûe
sezn·mil j·. Jard˘v vztah k vlastnÌm vrstevnÌk˘m byl ho¯k˝, teprve dnes si uvÏdomuji, ûe mi nikdy nevypr·vÏl nic konkrÈtnÌho o nÏjakÈm svÈm stejnÏ starÈm kamar·dovi. Zato o ûen·ch mluvil s jakousi aû posv·tnou ˙ctou k jejich tÏlesnÈ kr·se.
Pokud ölo o jejich duöi, vÏtöinou se vyjad¯oval povzdechem Ëi ironickou zkratkou,
ale i ˙divem nad nÏËÌm, co n·m muû˘m nikdy nebude d·no plnÏ poznat. Jarda byl
polemik, osobnost origin·lnÌ a nenapodobiteln·. Nikdy jsem ho nevidÏl tesknit, snad
jen aû kdyû fyzick· bolest byla tak velk·, ûe uû se nedala vydrûet. Jarda o sv˘j ûivot
bojoval, chtÏl toho jeötÏ tolik dodÏlat! Jednou z jeho poslednÌch pracÌ bylo, ûe na
stroji opsal celou vz·jemnou milostnou korespondenci Josefa Palivce a Heleny »apkovÈ. Vyjde ve t¯etÌm svazku Palivcova dÌla. JeötÏ jsme mu s Viktorem p¯ivezli do
ÿep poËÌtaË, aby na nÏm mohl redigovat knihu p¯eklad˘ b·snÌ rusk˝ch exulant˘
U ¯ek babylÛnsk˝ch a dodÏlat SpektorskÈhoÖ Kdyû na to vöe vzpomÌn·m, uvÏdomuji si, ûe nejvÏtöÌ radost m·m ze skuteËnosti, ûe se dÌky mÈ ûenÏ ä·rce a dotaci
173
OSOBNOST ČÍSLA
JAN ŠULC
»eskÈho liter·rnÌho fondu poda¯ilo vydat Jardovy p¯eklady Nikolaje Gumiljova v
KvÏtech poezie. Jard˘v prvnÌ a poslednÌ kniûnÌ p¯eklad tak vyöel ve stejnÈ edici,
kruh se tak tÈmϯ symbolicky uzav¯el. P¯inesl jsem mu Gumiljovovo CizÌ nebe do
nemocniËnÌho pokoje na internÏ v BohnicÌch zrovna v den jeho narozenin. MÏl
z knihy obrovskou radost, hladil ji dlanÏmi. Takhle öùastnÈho jsem jej snad nikdy
p¯edtÌm nevidÏl.
(N·Ërt vzpomÌnky, jejÌû p¯epracovan· a rozö̯en· verze bude publikov·na jako doslov v p¯ipravovanÈm
vyd·nÌ knihy verö˘ Jaroslava KabÌËka v nakladatelstvÌ Torst.)
174
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
JA RO S L AV K A B Í Č E K / JA D R A N S K É S O N E T Y
I.
ÑMo¯e je velkÈ.ì
VÏta, kter· uvedla v ˙ûas »echova,
kdyû ji Ëetl v dopise svÈho mladÈho p¯Ìtele.
Kategorick˝ soud, na kter˝ naöe generace
musela zapomenout.
1.
Jsme z generace oloupenÈ
o barvy svÏta trsy hvÏzd
jeû jako r˘ûe srdcem z¯enÈ
vonÌ nad kou¯em cizÌch mÏst.
My sl˝ch·vali vr·ny v·lky
namÌsto kytar jiûnÌch ¯ek
a mÌsto mo¯skÈ fialovÈ d·lky
na hruÔ n·m blÌzk˝ obzor klek.
Kdo potom m˘ûe nÈsti vinu
ûe m·me vöichni z margarÌnu
nejenom kosti duöi tÈû
ûe nad slunce n·m byla öedost
ûe za v·önÏ jsme mÏli bledost
a mozek str·vil mÏlkou leû?
175
OSOBNOST ČÍSLA
JAN ŠULC
2.
SvÌraly n·s dvÏ rovnobÏûky
izolovanost proklet·
a nejv˝ö od vrcholk˘ SnÏûky
my dÌvali se do svÏta.
ObruËe öesti polednÌk˘
jeû drûÌ »echy na glÛbu
podobaly se ûal·¯nÌk˘m
Ëi stÌn˘m t˙jÌ u hrobu.
KategorickÈ strohÈ soudy
roztrouöenÈ jak horskÈ boudy
mapovaly n·m osud n·ö
kter˝ smÏl jÌt jen autostr·dou
ne vlastnÌ cestou ñ cestou zradou
kde û·dn˝ cit·t nemÏl str·û.
3.
Jak pumpa v zimÏ obrostli jsme ledem
jak komÌn zevnit¯ sazemi
prameny v hloubce ucpali jsme p¯edem
neû zazurËely nad zemÌ.
TriangulaËnÌ body fr·zÌ
na choulostiv˝ch v˝öin·ch
odv·dÏly n·s od nesn·zÌ
jak strach jak strach.
St·li jsme pyönÏ vprost¯ed cesty
upjati jak do tÏsnÈ vesty
do naûehlen˝ch pouËek
176
OSOBNOST ČÍSLA
JAN ŠULC
ze kter˝ch trËel jako zouv·k
velik˝ p¯Ìsn˝ ukazov·k
nebyl to ani malÌËek.
4.
MÏli jsme klÌËe od vöech z·mk˘
od svÏdomÌ od d·vn˝ch let
od nocÌ neklidnÈho sp·nku
od lidsk˝ch bÏd ach lidsk˝ch bÏd.
Ty dve¯e my jsme otvÌrali
jeû musÌ z˘stat zapadlÈ
majÌ-li lidÈ b˝t jak sk·ly
ne jako dech na zrcadle.
Kolik jen skla se sesypalo
ËistÈho skla a st·le m·lo
bylo tÏch st¯ep˘ v naöich dnech!
Jakou jen hroöÌ k˘ûi nosÌ
kdo jimi projdou? Kdo öel bos˝
mÏl rudou r·nu v chodidlech.
5.
A vbÌhala r·na na p¯edmÏstÌ
d·l jako bujnÌ bÏlouöi
jimû v sedlech viadukt˘ kvÈsti
se palma jisker pokouöÌ.
Poledne hork· jako ûena
s kyvadly mdloby na Úadrech
d·l lehala si obnaûen·
na olejov· pl·tna st¯ech.
177
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
A my jak slepÈ naveËery
vr·ûeli v sloupy kde byl kter˝
a lekali se luceren
jeû lijÌ svÏtlo na koleje
aû rozkvÈtajÌ v orchideje
a v ocelovÏ modr˝ len.
6.
Jsme z generace kter· znala
svÏt jenom z dovolen˝ch knih
a z h¯Ìchu zn·t se zpovÌdala
jak postem kr·tkozrak˝ mnich.
SlÈtaly ortodoxnÌ m˘ry
plaöit kac̯skÈ ohnÏ v tm·ch
a str·ûn˝ andÏl ved n·s sh˘ry
post¯Ìb¯en˝ jak na mar·ch.
” prohibita s pevnou sponou
nez¯en· dÏjstvÌ za oponou
konvi s nÌû neöels pro vodu
my tak jsme se v·m vyh˝bali
jak metle v koutÏ hoöÌk mal˝
jak ñ net¯ÌdnÌmu p˘vodu.
7.
Hr·li jsme st·le jednu scÈnu:
lov na ˙chylky Halali.
A jako torzu antickÈmu
l·sk·m jsme Úadra uùali.
178
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
Ke k·drovÈmu pohovoru
zvali jsme smÌöka jehliËÌ
aù neleht· n·m srdce k vzdoru
a na mÏöù·ctvÌ nelÌËÌ.
A u panskÈho dvora
Vitouöek nesmÏl orat
nikoho zdaleka zn·t.
NechtÏli jsme se vracet zp·tky
z broûur vöak stavÏli jsme cit·t na cit·t
d·l rokokovÈ letohr·dky.
8.
Ne nebyli jsme prosti smutku
drobn˝ch i vÏtöÌch zklam·nÌ
p¯iöili jsme vöak za nÏ d˘tku
jeû dezertÈrstvÌm zav·nÌ.
Cejchov·ni za kaûdou vÏtu
za vzplanutÌ i tich˝ chlad
zaËli jsme unizono hr·t
jak husÌ krky klarinet˘.
A netouûÌce po v˝kladu
(jen pÌsmenka na prstokladu
kter˝m je vzd·len smysl slov)
navykli jsme si d·vat Ëiny
jak hluchÈ noty z nichû pak jin˝
taktovkou zdvihne b¯eskn˝ krov.
179
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
9.
Nem·me na tom na vöem vinu
vöak takÈ nejsme bez viny
st¯iûeni sami na ofinu
st¯Ìh·vali jsme ofiny.
R˘ûovÈ br˝le vÏöÌ na nos
dokonalosti negliûÈ.
A opak se n·m zd·l b˝t chaos
jak k¯iûovatka z ref˝ûe.
Kdo nenaklonil poh·r vÌna
nevÌ jak sl·dne vÌra jin·
ûe hostie je bez chuti.
To starÈ: kdo se v »ech·ch bojÌ
ten nep¯ijÌm· pod obojÌ
aû kdyû ho palc·t donutÌ.
10.
Jsme z generace oloupenÈ
o barvy v˘nÏ chuù i hlad
vranami v·lky. V·lky z¯enÈ
ze ökolnÌch lavic akor·t.
Pak sev¯ely n·s rovnobÏûky
izolovanost proklet·
a nejv˝ö od vrcholk˘ SnÏûky
dÌvali jsme se do svÏta.
Jenom jsme st·le nÏco mÏli ñ
a st·le jsme jen nÏco smÏli
a pt·t se proË? to b˝val h¯Ìch.
180
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
SvÏt ch·pali jsme jednou vÏtouÖ
Ach ñ r˘ûovÈ br˝le nejlÌp kvetou
na oËÌch m·zdrou stiûen˝ch
a ñ mo¯e je velkÈ!
II.
ÑMo¯e je modrÈ.ì
VÏta jednoho mÈho p¯Ìtele,
pronesen· na gruûskÈm molu.
Problematick˝ soud, jehoû pravdy
p¯ech·zejÌ jedna v druhou stejnÏ rychle
jako barvy mo¯e v poezii a naopak.
CESTA
Na mo¯skÈm parnÌku tma bere do sv˝ch dlanÌ
palubnÌ û·rovky na lanech cviËÌcÌ
a h·zÌ do vln jejich kruhy ho¯ÌcÌ
jeû bortÌ se jak smyËky lana za p¯ist·nÌ.
Na dosah kreslÌ na tuöenÈm b¯ehu
hokejku mola maj·k z GrebenÌ
u jehoû pat se vlny rozpÏnÌ
jak ötÌty horsk˝ch chat s p¯evisl˝m krajem snÏhu.
Vprost¯ed tÏch svÏtel tmy a bou¯ÌcÌho mo¯e
cÌtÌö ûe b˝v·ö vÏznÏm v tÏsnÈ ko¯e
sv˝ch ohled˘. Radost tÏ n·hle jako r·na bolÌ
û·rovku srdce h·zÌö do lanovÌ
ze ssutÈ vlny zved·ö novÈ krovy
v nichû sviötÌ. Z oËÌ si vytÌr·ö zrneËka mo¯skÈ soli.
181
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
RÁNO
Öa r·no ˙tlouËkÈ jak bekot dobytËete
jeû kdesi daleko se z ohrad oz˝v·
v hladovÈ touze po tv˝ch trav·ch svÏte
po trav·ch tv˝ch listÌ a mlazin·ch.
Pak str·nÌ jeû pl·ûÌ pÌsËitou je cel·
lehounce vybÏhne a zcela naho¯e
vyvÏsÌ Ëerv·nky jak skvrny svÈho tÏla
v jakÈsi podivnÈ a poetickÈ h¯e.
Kdyû nebe z mrak˘ minci slunce krade
tu podivÌ se dobytËe to mladÈ
ûe je to groöÌk kter˝ nosÌ na Ëele
a z radosti pak dlouze shlÈdne do krajiny
kde ˙dolÌ si v·ûe do uzlÌku stÌny
jak by to byla n·ruË svÏûÌ jetele.
PROMĚNY
Mo¯e jsou hedv·bnÈ ö·teËky brÌzy
mo¯e je tepl˝ vlnÏn˝ ö·l
kter˝ tÏ obejme aby tÏ h¯·l
mo¯e ti n·leûÌ a mo¯e je cizÌ.
Na b·rce ztracenÈ pevninu tvoji
vyno¯Ì z vln jak ûraloËÌ h¯bet
a zas ji pohltÌ zad·vÌ hned;
o l·sky svÈ aù ËlovÏk se bojÌ!
Mo¯e jsou z·vratÏ po crnÈm vÌnÏ
mo¯e jsou vodnÌ mramorovÈ sÌnÏ
v dÌtÏti hravÈm kde sto let jsi zaklet˝
182
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
abys aû vyjdeö na dennÌ svÏtlo
jak vz·cn˝ z·zrak vnÌmal co kvetlo
uû jednou a znovu bÏûÌ ti v ˙strety.
AGÁVE
Na str·ni kter· prudce do vln pad·
jak sebevrah s oËima je¯abin
ag·ve stojÌ vzp¯Ìmen· a mlad·
a pod·v· mu na pomoc sv˘j stÌn.
VzneöenÈ gesto od nÌ ñ coû se znajÌ
vÌc neû se znajÌ den a vlasy hvÏzd
coû po m·ji se nest˝sk· jÌ
kdyû m˘ûe v ûitÌ jenom jednou kvÈst?
V teplouËkÈ brÌze naûÌ vl·Ënou öÌji
a listy u nohou jÌ ztuhly v drapÈrii
jak z·voj spadl˝ ûen·m tanËÌcÌm
ach ûen·m! S nimi stejn˝ osud sdÌlÌ
ag·ve mlad·: jednou kvÈst a v chvÌli
kdy sebevrah uû pad· ñ zachr·nit ho vöÌm.
CYPŘIŠE
H¯bit˘vky jak z b·znÏ ohraûenÈ dvory
h¯bit˘vky s cyp¯iöi jak plÌöek jak dlaÚ
bolestnÏ zdobÌ dalmatskÈ hory
snad kaûdou jejich str·Ú.
183
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
Ach na mÌstÏ kde jste pr·vÏ st·li
pÏt stigmat Krista skr˝v· cyp¯iöov˝ kmen
a bledÈ ruce v·pencovÈ sk·ly
na desce drûÌ kr·tkÈ veröe jmen.
Kdyû veËer p¯iplouv· zdr·havÏ po mo¯i
a do sv˝ch vln ty sk·ly pono¯Ì
i h¯bit˘vky ty vpovzd·lÌ
tu zd· se ti ûe po vöech str·nÌch
urostlÌ ötÌhlÌ partyz·ni
v cyp¯iöÌch z hrob˘ povstali.
BLOUZNĚNÍ
Slunce mÏ m·lo hlÌdalo a mo¯e
mÏ nakazilo svojÌ nemocÌ
ûe leûÌm v horeËk·ch a moje tÏlo cho¯e
se p¯evaluje jako mo¯e do noci.
Ztratil jsem sluch a st·le slyöÌm vlny
pokoj se propad· v rytmickÈm vlnÏnÌ
a pln˝ rybek je a bublinek je pln˝
jak soli kter· se na pÛrech zapÏnÌ.
VzbouzÌm se blouznivÏ a vöechno se mnou plyne
obloha stropu okno mo¯e sinÈ
i vÏci o nichû nem·m ponÏtÌ.
SvÏt zd· se rovinou kter· mÏ vûdycky zradÌÖ
ñ Kdy b·rky myölenek tou promÏnlivou hl·dÌ
vyplujÌ opÏt k dalek˝m ostr˘vk˘m pamÏti?
184
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
DUBROVNÍK
Na skal·ch p¯ed pevnostÌ Ravellino
dÌvajÌ se lidÈ do p¯Ìboje:
p¯in·öÌ muöliËky kaûdou jinou
a rozhoup·v· lodiËky a bÛje.
J· se k naveËeru dÌval na ryb·¯e
jenû ñ vyhrnutÈ nohavice paûe holÈ
od slanÈ bÛry vyleptanÈ tv·¯e ñ
rozkroËen st·val na chudiËkÈ jole.
Sedl na z·Ô tÏûkou sÌtÌ naklonÏnou
a levou paûi jako kotvu olovÏnou
spustil podÈl Ëlunu.
Pravou rukou v loÔce s b·znÌ zaö·tral
a pak v nÌ ñ s vÏtve lehouËkÈ ñ rty obÌral
poslednÌ zbyl˝ hrozen.
ZÁPAD SLUNCE NAD MOŘEM
Nejd¯Ìve medajlonek zlat˝
na bÌlÈm krku obl·Ëku
pak rudÈ jabko dÏtskÈ paty
jeû zkouöÌ ptaËÌ ot·Ëku.
Na chvilku rozlomÌ se v p˘lky
a z hyperbolick˝ch drah
vytvo¯Ì prsy a Ëty¯i h˘lky
jak v p¯es˝pacÌch hodin·ch.
185
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
TeÔ lampa ho¯Ì na obzoru
p¯evr·cenÏ knotem dol˘
teÔ uû je z nÌ jen kor·lek
jenû kut·lÌ se po p¯Ìlivu
aû kdesi zmizÌ. NenÌ divu
ñ takov˝ mal˝ kor·lek.
BÓRA
Dnes ¯·dÌ bÛraÖ ZpitÈ tamaryöky
ve sp·r·ch vÏËnÏ modlÌcÌch se skal
h·zejÌ svoje parfÈmovÈ öiöky
do mo¯e jako v roztanËen˝ s·l.
Ach mo¯e s·l kde tmavÏ modr· s bÌlou
drûÌ se v kole n·hlÌ milenci
aû rozt¯ÌötÌ se o b¯eh s nesmyslnou silou
v kapiËky jeû m· vav¯Ìn na vÏnci.
Ty smrti tragickÈ kaûdiËk˝ okamûik
opl·Ëe albatros a n·mo¯nick˝ k¯ik
a tamtam vln jak p¯iduöenÈ hranyÖ
A p¯ece mo¯e modr· s bÌlou tanËÌ d·l
milence odv·ûnÏjöÌ l·k· div˝ s·l
zvlnÏn˝ bÛrou jako srdce na vöe strany.
186
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
SBOHEM
Mo¯e m˘j tvrd˝ boûsk˝ zpovÏdnÌku
h·Ô·tko na gruûskÈm molu
vezmi si din·r z mÈho kapesnÌku
aù se zas shled·me spolu.
Z n·ruËe vyhoÔ snÏhobÌlÈ r˘ûe
z mehany zpÌvajÌ tesknÏ
valovi tvÈ ûe prekr˝vaj˙ muûe
zrak tv˘j se dalece leskne.
Sentimentem tÏ mo¯e m˘ûe klamat
jenom ten kdo ti nerozumÌ za m·k
ale i to se musÌ nauËit.
Vûdyù proto jen ti ËlovÏk tolik vϯÌ
ûe hloubek v sobÏ tÈû se nedomϯÌ
a vÌ jak dlouho vraky umÌ tlÌt ñ
ty mo¯e modrÈ!
DubrovnÌk, z·¯Ìñ¯Ìjen 1956
187
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
JA RO S L AV K A B Í Č E K / Z NE O T I Š T Ě N Ý C H P Ř E K L A D Ů I I
CHARLES CROS/
HIEROGLYF
T¯i okna pat¯Ì k mÈmu pokojÌku:
milenka, mo¯e, smrt,
rud· krev, zeleÚ, fialov˝ öl·¯.
Sladkosti, ûeno, kdo by jhem tv˝m zhrd!
Chlad oken, zvony, v˘nÏ ËilimnÌku,
mo¯e, smrt, milenka,
nic necÌtit, neû to co lask· tv·¯Ö
” ûeno, ËistöÌ neûli kropenka!
Je veËer v z·¯Ì, zlato obratnÌku,
smrt, l·ska, mo¯sk· hladina,
zaplavuje mÏ tma, jÌû vl·dne sn·¯.
éeno, ach ûeno, rakvi smysln·!
189
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
BILANCE
O l·sk·ch boûsky n·dhern˝ch jsem snil,
o paûÌch, jejichû vÌnem bych se zpil,
a o kr·lovstvÌch, kde bych v zlatÏ ûil.
JÌ bylo öestn·ct a mnÏ o dva vÌc.
Na ryz·cÌch jsme vyjÌûdÏli vst¯Ìc
rozkoöÌm, o nichû stÏûÌ lze co ¯Ìct.
Vyzn·nÌ l·sky v dÏtskÈ d˘vϯe
ve vÏËnost; sliby ñ û·dnÈ otÏûe.
Jedin˝m jmÏnÌm byly kade¯e.
Duöe se vyhly naöim pot¯eb·m
a hvÏzdy byly nedostupnÈ hr·m.
Do kouta tiöe öel jsem um¯Ìt, s·m.
Charles Cros (1842ñ1888), francouzsk˝ b·snÌk.
190
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
JA RO S L AV K A B Í Č E K / S M R T V L É T Ě
P¯ibit˝ klid nedÏlnÌho odpoledne. Va¯iË slunce, na kter˝ nikdo nepostavil ani nejmenöÌ mr·Ëek.
Jedin˝m pocitem, kter˝ ho ovl·d·, kdyû vch·zÌ do nemocniËnÌ chodby, lesknoucÌ
se zelenav˝m emailem stÏn a zap·chajÌcÌ ne karbolkou, na kterou byl p¯ipraven, ale
v˝pary moËe, je tupost a strach. SvÌrajÌ mu k¯eËovitÏ prsty, buöÌ srdcem do vpadlÈho
hrudnÌku, aby si udÏlaly co nejvÌce mÌsta v jeho nitru.
V prvnÌm pat¯e v ohybu chodby Ëek· ofaËovan· tv·¯ a ukazuje na dve¯e.
Tady leûÌ, pojÔte, Ëek· v·s.
Strach si nemilosrdnÏ vym·h· sv˘j ûivotnÌ prostor.
Vejde do pokoje a opÏt se zastavÌ.
SlyöÌ jasnÏ nÏkolik hlas˘, jak si navz·jem p¯ed·vajÌ sdÏlenÌ: Syn. Zd· se mu neomalenÈ, ûe to ¯ÌkajÌ tak nahlas.
Pane Hora, je tu v·ö syn, zaslechne znovu. Je to ¯eËeno opÏt stejnÏ hlasitÏ, s d˘razem, skoro jako v˝tka nÏkterÈmu z tÏch leûÌcÌch nehnut˝ch tÏl, ûe se nezved·, ûe na
sebe neupozornÌ, ûe nedÏl· nic pro to, aby tohoto mladÌka p¯it·hlo ke svÈ posteli.
Chce se vrhnout s·m k nÏkterÈmu z tÏch öpinavÏ ûlut˝ch l˘ûek, oddÏlen˝ch uliËkami, ale nevÌ ke kterÈmu, nevidÌ mezi nimi rozdÌl. P¯ed oËima se mu mÌhajÌ ËernÈ
skvrny. A tu na jednÈ spat¯Ì svÈ jmÈno. Tati? vydechne, kdyû p¯ebÏhne tu zamlûenou
vzd·lenost ode dve¯Ì k oknu a sklonÌ se nad obliËejem, kter˝ nezn·. Z namodral˝ch
tv·¯Ì, ploch˝ch a rozryt˝ch jako dlaÚ, na nÏho hledÌ oËi, ale nejsou to oËi, rozezn·v·
zrnka hnÏdi na destiËce bezbarvÈ bl·ny a trne, aby se ta zrnka p¯i nÏjakÈm pohybu
nesesypala. Aby tomu zabr·nil, nahne sv˘j obliËej kolmo nad otcovu hlavu.
Jak je v·m, tati?
⁄sta pod nÌm se neznatelnÏ pohnou, ale vych·zÌ z nich jen pramÌnek dechu, kter˝
nestaËÌ rozechvÏt hlasivky. A zrneËka hnÏdi, zadrûovan· p¯ed sesutÌm neviditeln˝m
vnit¯nÌm magnetem, na nÏho obr·tÌ nÏkolik blyskotajÌcÌch ploöek pozn·nÌ a radosti,
nepodporovan˝ch vöak û·dn˝m hnutÌm v tv·¯i, kter· se marnÏ nam·h· vytvo¯it
˙smÏv.
UsmÏje se proto s·m.
Dneska uû nikoho nepozn·v·, uslyöÌ za z·dy, aû se skoro lekne. Ani uû nemluvÌ.
MÏl jste p¯ijet vËera, mlad˝ pane, ¯Ìk· jin˝ hlas. CÌtÌ, jak se v nÏm n·hle zaËÌn·
zvedat nen·vist k tÏm lhostejn˝m hlas˘m, cÌtÌ v sobÏ tu vÏû ze zk¯Ìûen˝ch b¯even,
kter· vypÌnajÌ jeho z·da a öÌji a nutÌ ho vzp¯Ìmit se proti nim.
191
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
SlyöÌ v·s!
Ale p¯i setk·nÌ s jejich udiven˝mi sm̯en˝mi pohledy, kterÈ jeden po druhÈm
upad·vajÌ ze stopek a zakles·vajÌ se do ok jeho frajerskÈho svetru, se nen·vistn· vÏû
zaËÌn· bortit a jeho hlava se opÏt sklonÌ nad ûlutou ËpÌcÌ postel.
A mysl mu zaËÌn· zaplavovat bezradn· nemohoucnost. MusÌ se pohnout, musÌ
chvÌli myslet na nÏco jinÈho, nebo se mu udÏl· slabo, obr·tÌ se mu ûaludek.
Poposedne si proto a op¯e se rukou o noËnÌ stolek. StojÌ na nÏm nedopit· skleniËka Ëaje a balÌËek suchar˘, rozlepen˝, ale ubyly z nÏho sotva dva t¯i suchary. Za balÌËkem suchar˘ zmuchlan˝ kapesnÌk a b˘hvÌproË takÈ obËansk· legitimace a n˘ûky,
polozakrytÈ tal̯kem od m·sla.
Tu se za nÌm znovu hlasitÏ ozve:
M· tam nÏjakÈ jÌdlo. MÏl byste si ho vzÌt,
Zd· se mu tak absurdnÌ jejich neust·l· starost o nÏho, ûe dlouho nech·pe, co mu
tÌm chtÏjÌ ¯Ìct. Jak si mohou myslet, ûe by mohl mÌt chuù k jÌdlu? Teprve tato ot·zka
vöak uvolnÌ jeho zaplaven˝ mozek a dovolÌ mu pochopit, vst·t a ¯Ìci zcela klidnÏ
a jen ponÏkud tiöeji neû mluvili oni:
P¯ijde sem matka. Ale jÌdlo si vezmÏte, zkazilo by se.
Kdosi otevÌr· noËnÌ stolek, bere z nÏho kus b·bovky, nÏjakÈ piökoty, balÌËek suchar˘, zaËÌn· se dÏlit s ostatnÌmi, obch·zÌ i postele tÏch, kdo nemohli nebo nechtÏli
vst·t.
PoprvÈ si vöimne jejich n·mÏsÌËnÈho kruhu. Zastavuje se oËima na kaûdÈm
z nich, zatÌmco oni mu vykl·dajÌ o sv˝ch chorob·ch, ale on neposlouch·, snaûÌ se
uhodnout st·¯Ì kaûdÈho a urËit dobu jeho zb˝vajÌcÌho ûivota. Je to tak bezdÏËnÈ, tak
absolutnÏ nez·vislÈ na jakÈkoli sluönosti, na jakÈmkoli z·konu, jejichû p¯ik·z·nÌ
nosÌme v sobÏ a jeû n·m zbraÚujÌ o nÏËem mluvit, ale ne o tom p¯em˝ölet, ûe teprve
lh˘ta Ëty¯iceti let, kterou odhadl pro vyt·hlÈho mladÌka stejnÈho st·¯Ì jako on, a nemoûnost vyplnit ji jakoukoli konkrÈtnÌ bodoucnostÌ jeho ani svou, vyjma faktu smrti, vr·tÌ nejprve jeho pohled a pak i kroky k otcovÏ l˘ûku.
Kdyû si znovu sed· na jeho okraj, skupina bÌl˝ch nemocniËnÌch koöil se rozesadÌ
na vedlejöÌ pr·zdnou postel a ˙trûkovitÏ, ale podrobnÏ, mu lÌËÌ pr˘bÏh a jednotlivÈ
stavy otcovy chorobyÖ
VËera jeötÏ jedl. SnÏdl asi t¯i suchary s m·slem a pil Ëaj. Po veËernÌ vizitÏ mu
stoupla horeËka. Sest¯iËka mu pomohla udÏlat pot¯ebu. Ptala se ho, jestli jeötÏ nÏco
chce. Snaûil se mluvit, ale marnÏ. Sest¯iËka Ëekala a pak odeöla. Nakonec p¯ece
zaËal mluvit. SlabouËce. Volal maminku a v·s. Jmenujete se Ji¯Ì, ne? ChtÏl, abyste
mu nÏkdo ost¯Ìhal nehty na nohou. Nerad chtÏl nÏjakou sluûbu na cizÌch. Snad se
stydÏl.
Vypr·vÏjÌ d·l, soust¯edÏnÏ je poslouch·, ale pomalu p¯est·v· vnÌmat smysl vÏt
a z˘st·v· jenom na jejich zvukovÈm povrchu. Vztahuje ruku k noËnÌmu stolku, na
nÏmû m· v mysli zaznamen·n onen leskl˝ p¯edmÏt, bere jej, prostrkuje palec a uka192
OSOBNOST ČÍSLA
J A ROSLAV KABÍČEK
zov·Ëek pravÈ ruky do jeho ok, nah˝b· hlavu nad otcovy oËi, kterÈ jedinÈ jsou ûivÈ
z celÈho obliËeje a vrhajÌ sl·bnoucÌ reflexy hnÏd˝ch krystal˘ st·le na ono mÌsto, kde
se tak dlouho neobjevoval, a kterÈ, kdyû jim nynÌ nastavuje svou tv·¯, nepatrnÏ zesÌlÌ
svÈ z·¯enÌ, a kterÈ podivuhodnÏ probouzejÌ a zbyst¯ujÌ a uklidÚujÌ jeho nervy, takûe
se dok·ûe sklonit aû k otcov˝m rt˘m, polÌbit je, ¯Ìci: Ost¯Ìh·m v·m nehty, tatiÖ,
takûe m˘ûe udrûet slzy, odhrnout deku, spat¯it bÌlÈ kosti nohou, trËÌcÌ prsty s deseti
p¯erostl˝mi nehty, takûe dovede peËlivÏ ost¯Ìhat bez pocitu hnusu jeden prst po druhÈm, vöechny modrÈ a plochÈ a chladnÈ jako pl·tky plechu, takûe dok·ûe poslouchat
jejich obËasnÈ cvrnknutÌ o podlahu, o kostru postele, o sklo p¯iv¯enÈho okna, ñ okna,
za nÌmû s·l· va¯iË slunce, na kter˝ nikdo nepostavil ani jedin˝ mr·Ëek.
193
OSOBNOST ČÍSLA
VÁCLAV DANĚK
BEZ J. K.
VZPOMÍNKA NA MLADŠÍHO SPOLUŽÁKA
S Jaroslavem KabÌËkem jsem se i potk·val i mÌjel na t·borskÈm n·draûÌ asi tak od
roku 1942, kdy jsem byl terci·nem re·lnÈho gymn·zia a on, prim·nek, se vmÌsil
mezi n·s na perÛn, kde jsme po vyuËov·nÌ vyhlÌûeli vlaky k domov˘m. Ten m˘j mÏ
vozil jen pÏt kilometr˘ smÏrem na pÌsek, ten jeho mu zastavoval asi po dvaceti kilometrech smÏrem ku Praze. SpoleËnÏ jsme se b·li Ñangl·nsk˝ch kotl·¯˘ì, letc˘, kte¯Ì
rozbÌjeli parnÌ kotle lokomotiv, spoleËnÏ n·s po heydrichi·dÏ uËili ve ökole Ñhajlovatì, spoleËnou ¯eË jsme vöak naöli mnohem pozdÏji.
Poch·zel z malÈ, nÏkde za Sudomϯicemi zastrËenÈ vesniËky, kde jsem poprvÈ
v ûivotÏ vidÏl jinovatku na selskÈ duchnÏ, kdyû jsme se tam spolu po lednovÈ noci do
r·na probudili. Bylo to v druhÈ polovinÏ pades·t˝ch let, ve snÏhu za humny jsme
rozpoznali liöËÌ stopy, a sedl·ci tam po¯·d jeötÏ nechv·tali do JZD.
Nedlouho p¯ed tÌmhle z·ûitkem z ÑËeskÈ Sibi¯eì mÏ KabÌËek navötÌvil v liter·rnÌ
redakci rozhlasu na tehdejöÌ StalinovÏ t¯ÌdÏ po odvysÌl·nÌ m˝ch p¯eklad˘ z tatarskÈho b·snÌka Musy Dû‰lila. P¯iöel mi uk·zat svÈ rukopisnÈ verze. P¯eklady se mi lÌbily, vych·zely ze stejn˝ch metodick˝ch, syntaktick˝ch i r˝motvorn˝ch princip˘, takûe jsme DûelÌl˘v Moabitsk˝ seöit, na nÏjû jsem mÏl i nakladatelskou smlouvu, vydali
nakonec spolu. Byla to jeho p¯ekladatelsk· prvotina. Poöetile jsme si tenkr·t mysleli, b˘hvÌjakou revoltu tÏmi sv˝mi Ëesk˝mi verzemi nep·ch·me. Moabitsk˝ seöit tatarskÈho n·rodnÌho hrdiny, popravenÈho nacisty za organizaci odboje v zajateckÈm
t·bo¯e, nesmÏl b˝t totiû za ûivota Josifa VisarionoviËe vyd·n ve jmÈnu sloganu Ñco
zajatec, to zr·dceì.
My jsme sice vych·zeli z prvnÌho ruskÈho seöitku edice OgoÚok, ale pro kniûnÌ
vyd·nÌ jsme trvali na p¯ekladech p¯Ìmo z tatarötiny. NakladatelstvÌ se tedy zav·zalo
zaplatit cestu i honor·¯ za ¯·dkov˝ p¯eklad tatarskÈmu lingvistovi, my jsme mÏli
zajistit ubytov·nÌ v soukromÌ. N·ö host äamÌl Machmudov ze sebe chrlil doslovnÈ
p¯eklady z tatarötiny do ruötiny, a my jsme se divili, jak byly ty naöe p˘vodnÌ p¯edlohy z pera rusk˝ch b·snÌk˘ volnÈ, k nev̯e zjednoduöujÌcÌ, aû libovolnÈ.
Jsou to prasata, zasyËel sröat˝ a vesniËansky expresÌvnÌ Jaroslav a vz·pÏtÌ se
poötÏkal s tatarsk˝m komsomolcem o zr˘dnosti sovÏtskÈho komunismu. Nepadli si
prostÏ do oka, a j· se b·l, ûe vystraöen˝ a p¯ed prvnÌ zahraniËnÌ cestou nepochybnÏ
na KGB pouËen˝ tat·rek ho ud· na velvyslanectvÌ, kam se jednou t˝dnÏ chodil zpo195
OSOBNOST ČÍSLA
KAREL TRINKIEWITZ
vÌdat. To uû by pak Jarda nemohl b˝t ani p¯idavaËem u zednÌk˘ restaur·torskÈ party
MalÈ Strany. To uû by pakÖ
TeÔ snad o tom, jak se ta zednick· malta absolventu VäPHV a potom redaktoru
nejmasovÏjöÌho t˝denÌku KvÏty p¯ihodila.
Poslali ho po objetÌ Tita s ChruöËovem na sluûebnÌ cestu na Balk·n. Jarda fandil
nonkonformnÌ, vlastnÌ jugosl·vskÈ cestÏ ke komunismu a napsal o vöem, co v tÈ
zemi vidÏl, velmi erudovanou, poctivou report·û. Jenomûe marö·l Tito opÏt zazlobil
a bohuûel ta report·û uû byla venku. Kreml Tita opÏt odvrhl ñ a odnesl to KabÌËek.
P¯es den mÌchal maltu a p¯id·val na fas·d·ch, po veËerech doma p¯ekl·dal svÈ
Ukrajince, DraËe, KorotyËe, i klasickÈ ruskÈ symbolisty s p¯Ìklonem k Andreji BÏlÈmu. ZajÌmavÈ jsou i jeho ËeskÈ verze poezie Ilji Erenburga, Eduarda Mieûelaitise.
A dalöÌch, mnoh˝ch dalöÌch b·snÌk˘. A takÈ jeho pozn·mky k nim, jeho ˙vodnÌ a nÏkde i pr˘vodnÌ slova, zachovan· v archivu »eskÈho rozhlasu.
VjaËeslava Ivanova i popravenÈho akmÈistu Nikolaje Gumiljova v KabÌËkov˝ch
Ëesk˝ch verzÌch vysÌlal rozhlas mnohem d¯Ìv neû byli za¯azeni do antologie Kolo
inspirace. To uû jejich p¯ekladatel v dobÏ Ñt·nÌì p¯eöel od zednÌk˘ do redakce Ëasopisu »eskoslovensko, kde se mu öÈfredaktorka Marta »epiËkov·, dÌvËÌm jmÈnem
Gottwaldov·, v slabÈ chvÌli svϯila, ûe otec jÌ dal pytlÌk zlata pro p¯Ìpad Ñkdyby se
nÏco semlelo, aby se zdejchla, aby nemusela ûebratì. Dal jsem tenkr·t Jardovi svÈ
ËestnÈ slovo, ûe to nikde navyslepiËÌm.
V tÏsnÏ p¯edpezijnÌm vÏku p¯eöel do redakce liter·rnÌ revue SvÏtov· literatura.
Po sametovÈ revoluci pracoval i v Odeonu, ûel, uû ve stadiu jeho likvidace. I v rodinnÈm soukromÌ mÏl sm˘lu. Ani zdravÌ ho moc neposlouchalo. ⁄ctyhodn˝m kniûnÌm
v˝borem z poezie Nikolaje Gumiljova, vydan˝m v MF 1995, se velmi d˘stojnÏ rozlouËil se sv˝m aû asketicky skromn˝m, pracovit˝m, mnohem spÌöe bolestn˝m
a smutn˝m neû radostipln˝m ûivotem.
Ale se mnou v pamÏti se jen tak nerozlouËÌ
protestansk˝ tenorek a blesky jeho oËÌ.
V¡CLAV DANÃK
(Ö) Jarda byl m˝m kolegou v redakci cizojazyËn˝ch Ëasopis˘ Orbisu do roku 1968
(mne v dubnu 1969 vyhodili co agenta kapitalistickÈho Z·padu). Hovo¯Ìvali jsme
o poezii (j· jsem Jardu p¯edtÌm znal jen jako p¯ekladatele äevËenka). Jarda se zdÏsil,
kdyû jsem podepsal Chartu. V roce 1979 jsme se potkali naposled na KarlovÏ mostÏ.
Znova jsem ho udÏsil sv˝m avanturismem: ÑTy chceö teÔ p¯ed penzÌ odejÌt do exilu?
Budeö tam ztracen!ì ñ Ale j· jsem uû tehdy vÏdÏl, ûe o KarlovÏ mostÏ psala veröe
Marina Cvetajeva ñ a psala z praûskÈho exilu Rilkemu. VlastnÏ jsem se na exil tÏöil:
ûe si zmϯÌm sÌly ve svobodnÈm svÏtÏ. Exulantem jsem se zaËal vlastnÏ cÌtit aû po
196
OSOBNOST ČÍSLA
VÁCLAV FALADA
roce 1990 (p¯edtÌm nebyl Ëas na smutnÏnÌ ñ bylo hodnÏ starostÌ o disent a podporu
ËeskÈ vÏci na Z·padÏ). Kdyû teÔ Ëtu Liter·rky, vÌd·m, ûe vöechno je jinak, neû jsme
si v ChartÏ i v exilu p¯edstavovali. A nejsmutnÏjöÌ je, ûe se st·le ËastÏji doËÌt·m, jak
odeöel nÏkdo z ËeskÈ kultury. Kdyû uvaûuji o svÈm n·vratu (ve st·¯Ì se chci vr·tit
dom˘), pt·m se, zda tam jeötÏ najdu nÏkoho ze star˝ch kamar·d˘. Jaroslav KabÌËek
uû tam nebude.
KAREL TRINKIEWITZ
Jak˝ byl vlastnÏ Jaroslav KabÌËek? Znal jsem ho uû od konce pades·t˝ch let, Ëasto
jsme se vÌdali. A p¯ece nemohu na tuto ot·zku uspokojivÏ odpovÏdÏt. A ani v letech
p¯ed listopadem 89, kdy jsme spoleËnÏ pracovali v redakci SvÏtovÈ literatury a kdy
jsme dennÏ byli vedle sebe, se mi nepoda¯ilo ho dokonale poznat. Jen dvakr·t odkryl
vÌce neû asi chtÏl. PoprvÈ to bylo u skleniËky ËervenÈho vÌna v roce 1988, kdy mi
p¯inesl uk·zat v˝tisk svÈho p¯ekladu verö˘ Andreje BÏlÈho Bratr kentaur, kter˝ tehdy pr·vÏ vych·zel dÌky Odeonu. Jaroslav byl öùastn˝, ûe jeho mnohalet· pr·ce nad
sloûit˝m b·snick˝m textem tohoto velkÈho ruskÈho poety, kterÈho zboûÚoval, spat¯uje koneËnÏ svÏtlo svÏta. Mluvili jsme o tom, jak nelehk·, ale i nevdÏËn· je pr·ce
p¯ekladatele, zvl·ötÏ verö˘, jak obtÌûnÈ je zvolit tu nejlepöÌ variantu, kter· vystihuje
duch p¯edlohy, hovo¯il o sv˝ch liter·rnÌch l·sk·ch, k nimû ruötÌ symbolistÈ rozhodnÏ
pat¯iliÖ A podruhÈ, kdy se mi svϯil o nÏco vÌc, neû mÏl ve zvyku, bylo kr·tce po
listopadu 89 p¯i n·hodnÈm setk·nÌ v CeletnÈ ulici. To uû nebyl ve SvÏtovce, ale
v redakci nakladatelstvÌ Odeon. ÿeË p¯iöla i na to, jak proûÌval normalizaËnÌ dobu.
BolestnÏ nesl ponÌûenÌ, kterÈ ho postihlo po srpnu 68, kdy, jak ¯Ìkal, se stal druho¯ad˝m, neplnohodnotn˝m ËlovÏkem, kdy nemohl naplno uplatnit svÈ schopnosti. Ztr·tu ËtvrtstoletÌ uû pr˝ nedohonÌ.
Jaroslav nebyl sdÌln˝m ËlovÏkem, do svÈho soukromÌ nepouötÏl jen tak kdekoho.
NemÏl r·d velk· slova ani halas kolem sebe. Byl to uzav¯en˝, introvertnÌ, noblesnÌ
ËlovÏk, soust¯edÏn˝ p¯edevöÌm na svou pr·ci. MÏl obrovsk˝ cit pro Ëest a spravedlnost. SoudÏ podle jeho vztahu k ûivotu i podle jeho povahy, dovedu si ho p¯edstavit
ñ dovolte mi to ñ jako st¯edovÏkÈho ryt̯e. Dnes na nÏho vzpomÌn·m jako na ryt̯e
ducha.
V¡CLAV FALADA, 15. 5. 1996
197
OSOBNOST ČÍSLA
MARTIN C. PUTNA
BEZ J A ROSLAV A KABÍČKA
B˝t mlad˝ je snadnÈ. I zest·rnout dovede kdekdo. Zest·rnout vöak do kr·sy a zralÈ
moudrosti takovÈ, jakou kolem sebe p¯irozenÏ ö̯il p¯ekladatel a editor Jaroslav KabÌËek, kdyû jsem ho (proË tak pozdÏ!) smÏl poznat ñ to b˝v· velmi vz·cn˝ dar.
Jaroslav KabÌËek nebyl zahrnut v encyklopedii Kdo je kdo, nenÌ ani ve SlovnÌku
Ëesk˝ch spisovatel˘ od roku 1945. VÏtöina lidÌ ho znala jako jmÈno v tir·ûi ñ jmÈno
p¯ekladatele tÏch nejjemnÏjöÌch, nejvybranÏjöÌch rusk˝ch b·snÌk˘ ñ Afanasije Feta,
VjaËeslava Ivanova, Borise SluckÈho, Nikolaje Gumiljova, z konËin rusk˝m blÌzk˝ch Tarase äevËenka Ëi Vitalije KorotyËe, Justinase MarcinkeviËiuse a Eduardase
Mieûelaitise. JeötÏ sn·ze mohla ve¯ejnost p¯elÈtnout oËima tir·ûe knih Odeonu
a Torstu, dÏl V·clava »ernÈho a Josefa Palivce in primis, a na jmÈnu editora Ëi redaktora nespoËinout ñ proË by to mÏla Ëinit.
Jaroslav KabÌËek o sl·vu, ba o p¯irozenou zn·most ani nest·l. Kdyû jsem uvedl
jmÈna pÏtice p¯ekladatel˘ a autor˘ v˝boru na n·vrhu titulnÌho listu antologie U ¯ek
babylÛnsk˝ch, prvnÌho a poslednÌho dÌla, na kterÈm jsem s nÌm mohl spolupracovat,
zlobil se: To pat¯Ì aû dozadu a hodnÏ mal˝m pÌsmem.
OË tedy st·l Jaroslav KabÌËek?
O to, aby ¯·d kosmu öel sv˝m chodem pravideln˝m. A vÏdÏl, ûe ¯·d kosmu zaËÌn·
poctiv˝m a vyËerp·vajÌcÌm v˝Ëtem pramen˘ v ediËnÌ pozn·mce. ée kulh·-li jen jedin· stopa jambu, zaËÌn· kulhat vöe. A ûe jeho mÌsto v tomto kosmickÈm soukolÌ je
aû Ñdoleì, ûe je aristotelsky mimetikem mimesis, kter˝ je povinen p¯esnÏ napodobit
i kulh·nÌ, dopustil-li se ho b·snÌk origin·lu. Proto tak trpÏl p¯eklady zflikovan˝mi,
necitliv˝mi, kterÈ semelo v jednom kolovr·tku b·snÌka jakÈkoliv doby, stylu a naturelu. ÑTohle p¯ece nenÌ Pasternak!ì ñ tloukl dlanÌ do knihy.
ÑTak o tom napiöte, srovnejte ty p¯eklady, nenechte to takì ñ j· mu na to.
Ñ¡le, vÌte, Martine, kdyû mnÏ uû se do toho nechce.ì
Nech·pal jsem dlouho proË.
V˝bor z Nikolaje Gumiljova CizÌ nebe, na jehoû vyd·nÌ musel Jaroslav KabÌËek
Ëekat takov· lÈta ñ nejd¯Ìv z d˘vod˘ politick˝ch a potÈ ekonomick˝ch, podepisoval
v nemocnici rukou rozt¯esenou.
Antologii ruskÈ emigraËnÌ poezie U ¯ek babylÛnsk˝ch uû Jaroslav KabÌËek nikomu nepodepÌöe.
MARTIN C. PUTNA
(p¯etiötÏno z Liter·rnÌch novin,
1996)
198
OSOBNOST ČÍSLA
PETR BORKOVEC
NE, NEZEPTAL…
Zem¯el p¯ekladatel Jaroslav KabÌËek ñ a j· jsem ten poslednÌ, kdo m· pr·vo o nÏm
ps·t. Znali jsme se rok a mÏsÌc. Jednu chvÌli mi ale p¯ed oËima vytanul obraz, v nÏmû
se na samÈm kraji letnÌ chodby, za oslepujÌcÌm obdÈlnÌkem vchodu mÌjejÌ dvÏ skvrny svÏtla. Na zlomek vte¯iny se propletou ñ potom jedna sklouzne do sluneËnÌ z·plavy a druh· tÏk· d·l do hloubi nezn·mÈho domu. Nevzruöila mÏ metafora vych·zenÌ
a vch·zenÌ, mÏ zamrazilo z tÈ letmosti a lehkosti, kterÈ zd·lo se, mÏly sv˘j v·ûn˝ ¯·d
a v·ûnou kr·su. Proto tyhle ¯·dky.
Potkali jsme se nad antologiÌ ruskÈ exilovÈ poezie v lednu loÚskÈho roku. Kdyû
jsem tehdy (Ñtehdyì ñ p¯ed t¯emi t˝dny by to slovo bylo smÏönÈ, teÔ uû ne) vstoupil
do pokoje v bytÏ Zadraûilov˝ch, kde se konala prvnÌ sch˘zka, sedÏl tam v k¯esle
drobn˝ muû s obrovsk˝mi p¯erostl˝mi kotletami ñ mÏl je sËesanÈ na uöi a na skr·nÏ
jako mal· k¯Ìdla ñ a kr·tkou bÌlou bradkou. Vybavila se mi Oleöova vÏta o Buninovi:
ÑJeho bradka, kterou jsem vidÏl z profilu, byla tvrd· a ohnut· jako rukojeù hole.ì
NevÌm, myslÌm si, ûe Oleöa mÌnil vych·zkovou h˘l, ostrou, elegantnÌ; tohle vöak
byla rukojeù jinÈ hole, lesnÌ, poutnickÈ. Jaroslav KabÌËek se zvedl a tiöe p¯edstavil,
tak tiöe, ûe jsem ho cel˝ veËer oslovoval Ñpane KubÌËkuì. Kdyû jsme pak pozdÏ
v noci sch·zeli k tramvaji, zjistil, ûe zapomnÏl ö·lu. ÑVr·tÌm se s v·miì, ¯ekl jsem,
ale p¯ipadalo mi, ûe to nejsem j·, kdo se s p¯ekladatelem Gumiljova a Georgije Ivanova ze zboûÚovanÈ antologie ⁄sta slunce pomalu vracÌ osvÏtlen˝mi ulicemi.
VidÌm se v jeho ¯epskÈm bytÏ. StÏny plnÈ kompletnÌch odeonsk˝ch edic. ChodÌm
sem a tam, s vyvr·cenou hlavou Ëtu h¯bety. Jaroslav KabÌËek stojÌ u okna ñ tÌlko, öle,
hubenÈ ruce, znovu ta sukovit· bradka ñ a Ëte nÏjak˝ m˘j p¯eklad z Vladislava ChodaseviËe. Vz·pÏtÌ se ke mnÏ obracÌ a ¯Ìk·: ÑNer˝mujte v prvnÌ sloce slova, kter·
v dalöÌch slok·ch hrajÌ druhÈ a t¯etÌ housle.ì Pak hled·me ve slovnÌku slovo Ñöapokljakì. Znamen· Ñskl·pÏcÌ cylindrì.
Do antologie rusk˝ch emigrant˘ p¯ekl·dal kromÏ jin˝ch i Borise PoplavskÈho.
Kdyû byl hotov, p¯inesl jej se slovy: ÑKrom tÏchhle deseti b·snÌ m·m jeötÏ sedm
jin˝ch. Ale to jsem si jen zkouöel odliönou polohu, to nenÌ nejpoplavötÏjöÌ Poplavskij.
D·me tam jen tÏch deset.ì
Znovu ¯epsk˝ byt. Tentokr·t s·m. DÏl·m korekturu, ale myslÌm na to, ûe öuple
u pravÈ nohy je plnÈ utajen˝ch KabÌËkov˝ch b·snÌ, kterÈ po lÈta psal. Vyt·hnu öuple
a hned zas p¯irazÌm. Ta vte¯inov· b·seÚ byla r˝movan·, mÏla kr·tkÈ veröe, myslÌm,
ûe to byl sonet.
NemocniËnÌ ¯Ìjnov· zahrada, zezl·tlÈ kaötany, slunce jeötÏ h¯eje. Jaroslav KabÌËek v modrÈm ûupanu, v placatÈ Ëepici z tlustÈ kostkovanÈ vlny, bez kterÈ jsem ho
venku nikdy nevidÏl. PestrobarevnÌ pacienti na verandÏ pavilonu lemovanÈ tlust˝mi
tr·my s vy¯ez·van˝mi hlavicemi. Jak jdeme, pod podr·ûkou co chvÌli zatlaËÌ kaöta-
199
OSOBNOST ČÍSLA
PETR BORKOVEC
nov· hrudka. ÑTo je jako v Rusku, jako z Feta,ì ¯Ìk·m. P¯ik˝vnutÌ.
Zeptal jsem se ho nÏkdy, kter˝m autorem zaËÌnal? Nezeptal. Zeptal jsem se, kter˝ ze sv˝ch p¯eklad˘ m· radÏji neû jinÈ? Nezeptal. ProË se nepokusil vydat vlastnÌ
sbÌrku? Taky ne. Ptal jsem se, co by jeötÏ r·d p¯eloûil? To ano. ÑDÏrûavina,ì ¯ekl.
Jak takovÈhle texty konËÌvajÌ? NapÌöe se, ûe ten, kdo odeöel, je u sv˝ch nejbliûöÌch, kte¯Ì jej p¯edeöli. A moûn·, ûe Jaroslav KabÌËek teÔ opravdu rozmlouv· s Gumiljovem, BÏl˝m nebo Borisem Sluck˝m. Ocituje se nÏjak˝ vhodn˝ verö nebo strofa ñ v KabÌËkov˝ch p¯ekladech je takov˝ch nepoËÌtanÏ. Nechce se skonËit ani
jednÌm. Na stole mi leûÌ rozdÏlan· Nabokovova b·seÚ s podivn˝m veröem, jemuû
nerozumÌm, na kter˝ jsem se chtÏl Jaroslava KabÌËka p¯eptat. Nakousnut· b·seÚ,
protivnÏ zadrhnut˝ rytmus, nedopadajÌcÌ r˝mÖ
PETR BORKOVEC
(p¯etiötÏno z Lidov˝ch novin, 10. 2.
1996)
JAROSLAV KABÕ»EK, 11. 10. 1931 ñ 2. 2. 1996, p¯ekladatel z ruötiny, litevötiny, ukrajinötiny a francouzötiny, editor. Pracoval mj. i jako redaktor KvÏt˘, SvÏtovÈ literatury a Odeonu. V poslednÌch letech
spolupracoval jako editor s nakladatelstvÌmi Torst a »esk˝ spisovatel.
BIBLIOGRAFIE PÿEKLADŸ
Samostatn· kniûnÌ vyd·nÌ
Ivan DraË, TeliûenskÈ lÈto, MF, Praha 1964
Andrej BÏlyj, PrvnÌ setk·nÌ, MF, Praha 1966
Andrej BÏlyj, HvÏzda, LidovÈ nakl., Praha 1968
Ivan DraË, DÌvËÌ prsty, LidovÈ nakl., Praha 1971
A. A. Fet, RoËnÌ doby ûivota, LidovÈ nakl., Praha 1974
Alexandr Tvardovskij, Z lyriky tÏchto let, MF, Praha 1975
Eduardas Mieûelaitis, Kontrapunkt, Odeon, Praha 1975
Tvar vÏtru, Deset souËasn˝ch ukrajinsk˝ch b·snÌk˘, »S, Praha 1975
Vitalij KorotyË, Moûnosti, LidovÈ nakl., Praha 1976
Gleb Gorbovskij, NovÈ lÈto, Odeon, Praha 1976
Taras äevËenko, BÌlÈ mraky Ëern· mraËna, »S, Praha 1977
J. A. Baratynskij, Vyzn·nÌ za soumraku, MF, Praha 1977
Alexej Surkov, P¯edtucha jara, LidovÈ nakl., Praha 1977
Alexandr Meûirov, Monolog, LidovÈ nakl., Praha 1978
MyslÌm na tebe, SovÏtsk· milostn· lyrika, MF, Praha 1978
Salomeja NÈrisov·, Litevsk· son·ta, Odeon, Praha 1978
Maksim Tank, Korespondence se zemÌ, LidovÈ nakl. 1980
Architektura ohnÏ, Rusk· sovÏtsk· poezie 70. let, Pr·ce, Praha 1980
Stepan HostyÚak, Neor·movan˝ prostor, MF, Praha 1982
Boris Sluckij, DlouhÈ poledne, »S, Praha 1985
Eduardas Mieûelaitis, Ikar˘v stÌn, »S, Praha 1986
200
OSOBNOST ČÍSLA
Ivan DraË, Sicilsk· obrana, Odeon, Praha 1987
Andrej BÏlyj, Bratr kentaur, Odeon, Praha 1988
Justinas MarcinkeviËius, Za ûivÈ i mrtvÈ, Hejkal, HavlÌËk˘v Brod 1994
Nikolaj Gumiljov, CizÌ nebe, MF, Praha 1995
KniûnÌ vyd·nÌ se spoluautorsk˝m podÌlem
Musa Dû‰lil, Moabitsk˝ seöit, s V·clavem DaÚkem, SvÏt sovÏt˘, Praha 1958
Slavko Janevski, TaneËnice na dlani, s Emanuelem Fryntou a Pando Kolevsk˝m, Odeon, Praha 1979
R·no pod Karpatami, V˝bor z poezie a prÛzy ukrajinsk˝ch spisovatel˘ v˝chodnÌho Slovenska,
s V·clavem éidlick˝m, »S, Praha 1983
Alexandr Tvardovskij, LyrickÈ sloky, s LuÔkem Kubiötou, Praha 1990
⁄Ëast v kolektivnÌch antologiÌch
Mlad· sovÏtsk· poezie I-III, SvÏt sovÏt˘, Praha 1963; Kolo inspirace, SvÏt sovÏt˘, Praha 1967; Z·soba
svÏtla, »S, Praha 1973; Den poezie s 33 mlad˝mi sovÏtsk˝mi b·snÌky, MF, Praha 1975; Zvony
v jezerech, »S, Praha 1977; ZemÏ sovÏt˘ v poezii a v prÛze I-II, LidovÈ nakl., Praha 1977; ätafeta Ëasu,
»S, Praha 1978; K¯iûovatky vesmÌrn˝ch cest, Naöe vojsko, Praha 1979; Zlato v azuru, Odeon, Praha
1980; LyrickÈ dopisy do »ech, »S, Praha 1980; SovÏtsk· poezie 20. stoletÌ, Odeon, Praha 1982; Slunce
v jantaru, »S, Praha 1982; Poezie p¯elomu stoletÌ, MF, Praha 1982; BlÌzko hvÏzd, »S, Praha 1985; ⁄sta
slunce, Odeon, Praha 1985; OhnivÈ kvÏty, Odeon, Praha 1987; SÛlo na tÏtivu, MF, Praha 1989; Boris
Pasternak, HvÏzdn˝ dÈöù, »S, Praha 1989; U ¯ek babylÛnsk˝ch, TORST, Praha 1996
SbÌrky Ëi b·snickÈ cykly Ëasopisecky
B. I. AntonyË, Rotace, SvÏtov· literatura l/1990
Ivan DraË, »ernobylsk· madona, SovÏtsk· literatura 5/1990
201