Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

Transkript

Čj: ZS 304/2010
JID 338/2010
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
TVOŘIVÁ ŠKOLA
Základní škola Havlíčkův Brod,
Konečná 1884
1. Identifikační údaje
1.1 Název vzdělávacího programu:
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ,
TVOŘIVÁ ŠKOLA
1.2 Údaje o škole:
Základní škola:
Základní škola Havlíčkův Brod, Konečná 1884
Ulice, č.p., č.o.:
Konečná 1884
PSČ, město:
580 01 Havlíčkův Brod
Jméno ředitele:
Mgr. Jana Beránková
Kontakty:
č.tel.: 569 427 850
e-mail: [email protected]
www: www.zs-konecna.cz
1.3 Zřizovatel školy:
Název:
Město Havlíčkův Brod
Adresa:
Havlíčkovo náměstí 57, 580 01 Havlíčkův Brod
Kontakty:
č.tel.: 569 497 111
e-mail: [email protected]
1.4 Platnost dokumentu: od 31.8. 2007
Aktualizovaná verze od 1.9.2015
2
2. Charakteristika školy
2.1 Úplnost a velikost školy
Objekt školy je umístěn v lokalitě sídliště Ţiţkov. Škola má od 1.7. 2001 právní subjektivitu a
sdruţuje: základní školu, školní druţinu, školní klub a školní jídelnu. Je součástí výchovně vzdělávací
soustavy a od 1.září 1996 je zařazena do sítě škol.
Základní škola poskytuje základní vzdělání, zabezpečuje rozumovou výchovu ve smyslu
vědeckého poznání a poskytuje mravní, estetickou, pracovní, zdravotní, tělesnou a ekologickou výchovu
ţáků. Škola připravuje ţáky pro další studium a praxi.
ZŠ má devět ročníků rozčleněných na první a druhý stupeň. První stupeň
má 1. – 5. ročník a druhý stupeň 6. – 9. ročník.
Vyučování na škole probíhá podle Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání
Tvořivá škola.
V souladu s učebními plány se třídy dělí na skupiny: počet skupin a ţáků ve
skupině se určuje podle podmínek školy a charakteru vyučovacího předmětu v souladu s poţadavky na
bezpečnost a ochranu ţáků.
Ve spolupráci se školskými poradenskými zařízeními jsou na škole zřízeny speciální třídy pro
ţáky se zdravotním postiţením - mentálním, tělesným, zrakovým, sluchovým, vadami řeči, souběţným
postiţením více vadami, autismem a vývojovými poruchami učení nebo chování (od 1. do 9. ročníku),
do nichţ jsou ţáci zařazováni na základě skupinové integrace. Pokud je zdravotní postiţení ţáků méně
závaţné, jsou zařazeni do běţných tříd na základě individuální integrace.
Základní školu navštěvuje kolem 230 ţáků.
V současnosti má škola 15 kmenových tříd, 2 učebny výpočetní techniky, 1 učebnu fyziky a
chemie a učebnu cizích jazyků.
2.2 Vybavení školy
Škola je pavilonového typu, sloţená ze dvou budov a tělocvičny – vše je propojeno chodbami.
Ke škole přiléhající pozemky jsou vyuţívány v rámci vyučování, pro odpočinek dětí o
přestávkách a pro zájmovou mimoškolní činnost.
Tělocvična má rozměry hřiště pro košíkovou a její součástí je nářaďovna, šatny, kabinet tělesné
výchovy a sociální zařízení se sprchami.
V sousedství školy je hřiště, které je v dopoledních hodinách vyuţíváno ţáky a v odpoledních
veřejností.
Ve škole pracují 2 oddělení školní druţiny a 1 oddělení školního klubu.
Součástí školy je školní jídelna - výdejna jídla, jídlo je dováţeno ze školní jídelny ZŠ
Wolkerova.
Do většiny tříd byly zakoupeny keramické školní tabule, odborná učebna fyziky byla vybavena
novým nábytkem a zařízením pro výuku. Postupně se vybavují jednotlivé třídy a učebny novým
nábytkem, televizemi, interaktivními tabulemi, DVD přehrávači apod.
3
2.3 Charakteristika pedagogického sboru

velikost sboru - pedagogický sbor tvoří přibliţně 25 pedagogických pracovníků (učitelé,
vychovatelky školní druţiny a školního klubu, dle potřeby asistenti pedagoga)
 ve škole pracuje výchovný poradce, metodik prevence, správce ICT, koordinátor školního
vzdělávacího programu, koordinátor environmentální výchovy, koordinátor ochrany člověka za
mimořádných událostí
 odborná kvalifikovanost - téměř všichni pedagogičtí pracovníci jsou odborně kvalifikovaní
2.4 Dlouhodobé projekty
Ţáci i pedagogové jsou zapojeni do těchto projektů:
 Dětská práva
 Zdravé zuby
 Školní mléko
 Výchova k volbě povolání
 sběr plastových víček
 sběr hliníku
 sběr starého papíru
 sběr léčivých bylin
2.5 Spolupráce s rodiči a jinými subjekty
Spolupráce s rodiči je zajišťována prostřednictvím SRPDŠ.
Při škole je zřízena školská rada.
Škola spolupracuje s poradenskými zařízeními v Havlíčkově Brodě a Jihlavě.
Úspěšně se rozvíjí vztahy s Mateřskou školou Ţiţkov, pro kterou naši ţáci a učitelé organizují řadu akcí
( Den otevřených dveří, Školní akademii). Předškoláci vyuţívají naši tělocvičnu a navštěvují krouţek
informatiky.
.
4
3. Charakteristika školního vzdělávacího programu
3.1 Zaměření školy
Základní filozofie programu
Školní vzdělávací program Tvořivá škola naplňuje výchovné a vzdělávací cíle RVP ZV.
Program je zaloţen na principech činnostního učení.
Školní vzdělávací program Tvořivá škola vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, ţe:
• v základním vzdělávání jde o to, aby si ţáci osvojili základní poznatky o ţivotě kolem sebe, (nelze
naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo)
• k učení je třeba ţáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku
• nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze
dospět tehdy, kdyţ ţák zapojí do učení co nejvíc smyslů, kdyţ bude provádět činnosti, pozorovat,
hovořit o nich, vyslovovat závěry – objevovat
• chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech ţáků, musíme jim dát prostor pro učení, protoţe
stejných výsledků nelze dosáhnout u všech ţáků za stejnou dobu
• kvalitu vzdělávání neurčuje mnoţství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a pouţitelnost
pro ţivot
• efektivitu vzdělávání nelze zaloţit jen na posuzování chyb ţáků a na přípravě (připravenosti) pro
přijímací zkoušky, ale je nutné vyuţít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání
postavené na průběţném hodnocení činností ţáků, na ověřování schopnosti řešit problémy
komplexně a na celkovém posunu ţáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale
zejména v komplexním rozvoji osobnosti ţáka
• pozitivně laděné hodnotící soudy, uţívané průběţně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou
k celkově dobrému zvládání učiva
Činnostní učení vede ţáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, ţe trvalých vědomostí lze
nabývat hlavně na základě vlastní činnosti.
Tvořivá škola nepředkládá ţákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu,
aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů – na základě objevování.
Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť ţáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen
mnoţství vědomostí místo jejich kvality, ale snaţí se rozvíjet schopnosti ţáků a seznamovat je
s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si ţáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit
v ţivotě a mohli se sami dál vzdělávat.
Činnostní učení je zaloţené na metodě objevování. Ţáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů
sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si ţáci poměrně
rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost
slouţí. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší kaţdodenní ţivot kolem
nás, a tak má pro ţáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti
s konkrétními věcmi a pokusy učí ţáky vnímat učení jako činnost důleţitou pro vlastní ţivot i existenci
okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je ţák veden k sebekontrole, sebehodnocení
a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu.
5
Základní metoda činnostního učení – metoda objevování – staví do popředí význam otázek ţáků ve
vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu poloţit otázku, je to znamení, ţe o pozorovaném jevu
přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání
otázek pomáhá ţákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti.
Úloha učitele spočívá v tom, aby ţákům několik „ţákovských otázek“ formuloval sám, aby je
povzbuzoval, aby jim dával dostatek příleţitostí k vzájemnému kladení otázek, aby pozitivně podpořil i
otázky neobratně formulované. Učitel brzy pozná, ţe se ţáci ve formulaci otázek lepší, ţe jsou stále
obratnější a pohotovější. Schopnost ptát se je jedním z klíčů k úspěšnému učení a získává se hlavně
cvikem. Otázky kladené ţáky ke kterýmkoli partiím učiva provokují myšlení ţáků, vedou je k hledání
vysvětlení, výrazně napomáhají k učení.
Pro ţáky je vţdy při probírání nové látky nejdůleţitější vytvořit si prostřednictvím činností představu
o jevech, kterým chceme učit, a naučit se tyto jevy vnímat. Průběţně musíme ţáky nechat o
pozorovaných jevech hovořit, a tím se u nich postupně vytváří jejich věku přiměřený odborný slovník.
Aţ po dokonalém zvládnutí prvních dvou kroků všemi ţáky přichází na řadu automatizace –
procvičování učiva činnostními i klasickými formami.
Další důleţitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát kaţdému ţákovi moţnost, aby
daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato
metoda napomůţe učiteli dobře poznat, do jaké míry ţáci zvládli učivo, zvláště kdyţ učitel dovede
vyuţívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, ţe si ţáci uvědomí, co se
vlastně učí a co z toho uţ umí.
Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem
řešení provedl právě tak. Ţáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací
spoluţáků, k uvědomění si dalších moţností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému
vývoji ţáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti
pracují.
K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační,
problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody
samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými
pomůckami a hrami.
Vyučovací metody při činnostním učení jsou volné v mezích, které jsou dány přirozeným vývojem ţáků.
Učitel volí v těchto mezích a při dokonalé znalosti učební látky takové metody, aby v kaţdém předmětu
soustavně rozvíjel zájem ţáků, a dosahoval tak co nejlepších výsledků bez přetěţování ţáků a přepínání
vlastních sil.
Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překáţkou rozvoje ţáka v jiných
oblastech. Aby toho mohlo být dosaţeno, zaměřuje se Tvořivá škola na vyuţívání mezipředmětových
vztahů. To znamená, ţe učí ţáky uţívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při kaţdé
vhodné příleţitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém ţivotě.
Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, ţe nejpevnější spoje se
vytvářejí ţivotními situacemi. Psychologové totiţ poznali, ţe v paměti vydrţí dlouho, často i trvale to,
co ţák sám pozoroval, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodrţovat, ţe ţákova paměť nemá být
přetěţována zbytečnými podrobnostmi.
Při osvojování nového učiva dbáme v Tvořivé škole vţdy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva
předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších.
Rozvoj inteligence ţáka je v Tvořivé škole podporován tím, ţe je mu umoţněno samostatně se
rozhodovat, uvaţovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Ţák své činnosti provádí
samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu,
k vlastnímu uvaţování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby ţáci byli často
v situacích, které vyţadují, aby o práci přemýšleli.
6
Tvořivá škola se uplatněním činnostního učení stává školou zaloţenou na radostné práci ţáků. Učitel
sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce ţáků.
Zájem ţáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných
problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele.
Proţívání kaţdodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů ţáků, které běţná výuka
řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského
povolání.
Při realizaci ŠVP – Tvořivá škola je třeba co nejvíce dbát na zachování přirozené skladby ţákovských
kolektivů. Je proto vhodné minimalizovat vyčleňování ţáků talentovaných i ţáků se sociálními,
učebními nebo zdravotními problémy. Tyto problémy jsou zde řešeny vnitřní diferenciací,
individualizací a samoučením.
Pracovní postup k dosaţení určitého učebního cíle se řídí nejen povahou probíraného učiva, ale téţ
charakterem vývojového období ţáků.
Nedoporučuje se hodnotit ţáky podle unifikovaného modelu. Kaţdý má mít nárok na individuální
tempo, moţnost chybování a znovuobjevování, hodnocení podle individuálního pokroku v učení. Kaţdý
má mít prostor na individuální projev a názor, prostor pro vzájemnou komunikaci a spolupráci.
Je třeba připravit na školách pro ţáky podmínky, ve kterých by cítili jistotu, bezpečí, sebedůvěru,
sounáleţitost, ve kterých by se mohli seberealizovat. V průběhu vyučování dbáme na pozitivní ladění
hodnotících soudů. Uvědomujeme si, ţe všechny neúspěchy ţáků, obzvláště počáteční, nepříznivě
dopadají na vztah ţáků ke škole i k dalšímu učení.
Školní vzdělávací program Tvořivá škola pro základní vzdělávání navazuje svým pojetím na tradice
české činné školy, kterou lze charakterizovat:
• má činnostní ráz
• je pozitivní vůči ţákům
• podněcuje ţáky k tvořivé práci
• navrací do školy „zdravý selský rozum“
• při výuce vyuţívá zkušeností ţáků
• klade důraz na motivaci ţáků k učení
• při výuce se dbá na vysvětlení, proč se čemu učí
• zpětná vazba je důleţitou formou zařazovanou do kaţdé vyučovací hodiny
• je snahou všech vyučujících, aby bylo probírané učivo ţáky dobře zvládnuto
• umoţňuje účelně spojovat učiva několika předmětů do projektů
• zdůrazňuje mezipředmětové vztahy
V popředí záměrů a cílů Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola je rozvoj tvořivosti ţáků.
Důleţitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat ţáky tak, aby měli radost z pochopení
probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy.
Aby ţáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich
samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro ţáky stanou partnery
a poradci, pomocníky na cestě za samoobjevováním, stanou se jejich oporou.
Veškerá činnost učitelů a především ţáků musí být doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých
výsledků.
Dalším principem tvořivé školy je ta skutečnost, ţe ţák je stále podněcován k produkování myšlenek,
nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať uţ s pomůckami, nebo na
základě úloh ze ţivota.
7
Důraz je kladen na vyuţívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění
a nepřetěţování ţáků. Kaţdá činnost, která ţáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho
síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je
činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních proţitků, bez
pasivního osvojování si hotových poznatků. Ţákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech
proto vytváříme situace, které budou schopni řešit.
Vícesmyslovým zapojením ţáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich
sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci.
Tvořivá škola zdůrazňuje individualizované a kolektivní učení.
Individualizovaným učením rozumíme kteroukoliv formu vyučování, při níţ rychlost, kterou ţák
postupuje při osvojování vědomostí, závisí jen na jeho schopnostech a na jeho práci (činnostech).
Uváděný vzdělávací program uplatňuje téţ výuku kolektivní, činnostní učení do tohoto způsobu práce
však často vnáší individualizaci.
Učitel má moţnost individuálně sledovat ţáky, neboť při manipulaci s věcmi se zobrazuje mysl ţáků
přímo před kaţdým z nich. Můţe tak přizpůsobit postup výuky pozorované individuální práci ţáků.
Vede ţáky k hovoru o pozorovaném jevu (problému), tím se mnohé objasní i ostatním spoluţákům.
Velký význam má také to, ţe nikdo není izolován. Vzájemná nápodoba činností a vyjadřování mezi
ţáky zefektivňuje vyučování. Vlastní činnosti zařazujeme do výuky krátce a často v různých formách,
aby upoutaly pozornost všech ţáků, vedly dříve či později k znovuobjevení poznatku, k pochopení učiva
a jeho dobrému zvládnutí. Předchází se tak bezduchému memorování látky naučené zpaměti bez
porozumění. Kolektivní individualizovaná výuka s vyuţitím činností ţáků a zpětné vazby přináší do
vyučovacích hodin přirozenou potřebu diferenciace a skupinové práce. Při hovoru o pozorovaném jevu
jsou kladeny otázky nejen učitelem, ale i ţáky navzájem.
V rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola se realizuje harmonický rozvoj tělesných i duševních
schopností kaţdého dítěte.
Činnostní učení v tvořivé škole umoţní postupně kaţdému ţákovi, aby pocítil uspokojení nad svými
dosaţenými výsledky. Vědomí úspěchu je pak kaţdému vzpruhou k překonávání překáţek. Škola musí
umoţnit kaţdému ţákovi takový tělesný a duševní vývoj, jakého je schopen. Způsob a míra ţákova
rozvoje se neposuzuje jen podle míry vědomostí, ale zejména, podle toho, s jakou jasností a jistotou
dovede ţák myslet, své myšlenky vyjadřovat a řešit úkoly z praktického ţivota, jak se vyvíjí jeho
osobnost ve své mnohostrannosti.
8
3.2 Výchovné a vzdělávací strategie
Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola
Vzdělávací program Tvořivá škola se v plném rozsahu ztotoţňuje s výchovně vzdělávacími cíli a
kompetencemi uváděnými v RVP ZV:
1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoţivotní učení.
2. Tvořivě myslet, logicky uvaţovat a řešit problémy.
3. Všestranně a účinně komunikovat.
4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých.
5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost.
6. Projevovat pozitivní city v chování a v proţívání ţivotních situací; vnímavost a citové vztahy
k lidem, svému prostředí i k přírodě.
7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví.
8. Ţít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním
hodnotám.
9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými moţnosti a uplatňovat je při
rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci.
K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět v rámci
vzdělávacího programu Tvořivá škola prostřednictvím činnostního učení.
Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodrţovat
pedagogické přístupy a postupy specifické pro činnostní učení.
Cíle činnostního učení směřované k ţákům a k učitelům
1) Cílem školního programu je, aby ţáci:
• poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoţivotní vzdělávání
• zvládli základy všestranné komunikace
• naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých
• byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti
• projevovali pozitivní city v chování, jednání a v proţívání ţivotních situací
• vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde ţijí, k přírodě
• získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili
• byli schopni ţít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní k druhým lidem, jejich
kulturám a duchovním hodnotám
• poznali své reálné moţnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní
orientaci
• dokázali v ţivotě pouţívat všech ve škole nabytých zkušeností
9
2) Cílem školního programu je, aby učitelé:
a) porozuměli smyslu a principům činnostního vyučování a vzdělávání, tj.:
• vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti ţáků, vyuţívat smyslové poznání a zkušenosti ţáků
• vytvářet prostředí, ve kterém se ţáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro ţákovu
seberealizaci a sebedůvěru
• poznávat (diagnostikovat) ţáky, jejich potřeby a schopnosti
• dát ţákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí
• rozvíjet klima dobrých vztahů mezi ţáky, mezi ţákem a učitelem
• volit učivo ve shodě s individuálními moţnostmi a zájmy ţáků, klást důraz na smysluplné učení
(dialog, kooperaci), respektovat schopnosti ţáků
• vytvářet u ţáků logické a kritické myšlení
• učit ţáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu,
rozumět grafům, diagramům a tabulkám
• rozvíjet schopnost ţáků spolupracovat a pracovat v týmu
• utvářet u ţáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí
• vést ţáky k vlastní organizaci učení
b) osvojili si dovednosti činnostního učení, např.:
• vyuţívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náleţejícím
• vyuţívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti ţáků
• organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě
• hodnotit znalosti ţáků, nikoli jejich slabiny
• organizovat práci ţáků ve skupinách
• vytvářet projekty s vyuţitím mezipředmětových vztahů
c) osvojili si vyučovací metody a formy činnostního učení, které:
• podporují u ţáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi
• vyuţívají objevování na základě tvořivosti ţáků (výběr vhodných problémů)
• vyuţívají sebekontrolu a sebehodnocení ţáků
d) chápali souvislosti činnostního učení a jiných modelů současného vyučování a učení
10
Přednosti školního programu zaloţeného na principech činnostního
učení:
Tempo výuky se přizpůsobuje schopnostem ţáků ve třídě.
Činnostní charakter výuky podporuje soustředění ţáků na výuku.
Kaţdý den přináší dítěti pokrok.
Činnostní učení neustále podněcuje zájem ţáků o učení.
Důsledkem radosti z práce a zájmu ţáků o učení je dobrá kázeň ve třídě.
Ţáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším
pracovním návykům.
7. Zpětná vazba mezi učitelem a ţákem umoţňuje okamţitě odhalovat chyby ţáků, pracovat s nimi,
průběţně a snadno je odstraňovat.
8. Ţáci nejsou přetěţováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně. Činnostní učení napomáhá
rozvoji schopností všech ţáků.
9. Učiteli činnostní učení umoţňuje důkladnější poznání kaţdého ţáka, vede ho k úvahám o tom, co
dál který ţák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji.
10. Prostor pro naučení je dán i ţákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo
i podprůměrné.
11. Činnostní charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných
ţáků.
12. Výsledky jsou trvalejší – pokračuje se aţ po zvládnutí předchozí látky většinou ţáků. Stálé
podněcování ţáků k samokontrole a sebehodnocení, které činnostní výuku vţdy provází, přivádí
mnohé ţáky k dovednosti pracovat bezchybně.
13. Činnostní učení vyhovuje dětem typů zrakového, sluchového i motorického, protoţe se do výuky
zapojuje více smyslů.
14. Hodnocení ţáků je snadnější, neboť učitel můţe průběţně sledovat pokroky v pochopení
a aplikaci učiva.
15. Při činnostním učení se vytváří velmi dobrý lidský kontakt mezi učitelem a ţákem i mezi ţáky
navzájem. Tento kontakt se postupně přetváří ve společně uznávaná pravidla naplněná aktivitou,
spoluprací, prostorem pro kaţdého.
16. Díky aktivnímu zapojení všech ţáků do výuky vede činnostní učení k přirozené integraci dětí ze
sociokulturně znevýhodněného prostředí.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot
důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází
z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence
jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému ţivotu a k posilování funkcí občanské
společnosti. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a
činnosti, které ve škole probíhají.
Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně
zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému
a komplexnímu vyuţívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. Získané
klíčové kompetence tvoří důleţitý základ pro celoţivotní učení ţáka, jeho vstup do ţivota a do
pracovního procesu.
V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové povaţovány: kompetence k učení; kompetence k řešení
problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské;
kompetence pracovní.
11
Rozvíjení klíčových kompetencí
Kompetence k učení
Pro rozvíjení této kompetence u ţáků:
- dáváme ţákům k učivu, pokud je to moţné, vţdy konkrétní názor, aby ţáci vyuţívali co
nejvíce smyslů, zejména zrak, hmat a sluch
- necháváme ţáky individuálně pracovat s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat,
třídit a rozlišovat
- dbáme, aby kaţdý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, vedeme ţáky k úvahám
o problému, k vyjádření svých závěrů, k znovuobjevování poznatků
- klademe důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky
- snaţíme se podporovat čtení s porozuměním
- necháváme ţáky vyjadřovat se k přečtenému textu a stručně vyprávět jeho obsah
- dáváme příleţitost k vyuţívání ţákovských zkušeností ve výuce
- podporujeme tvořivou činnost ţáků
- klademe na ţáky v učivu přiměřené nároky, vedeme je k dobrému zvládnutí základního
učiva a dáme jim k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti
jednotlivých ţáků
- pomáháme podpořit sebedůvěru ţáků ve vlastní schopnosti
- upozorňujeme na konkrétní vyuţití vědomostí a dovedností v ţivotě
- vedeme je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí
- vytváříme návyky k pozdějšímu samostatnému učení
- domácí úkoly směřujeme k procvičování učiva, které ţáci ve škole zvládli
- individuálně vedeme ţáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů, neţ jsou školní materiály
Kompetence k řešení problémů
Činnostní učení je zaloţeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení kaţdým ţákem,
dbáme na to, aby se ţáci v úkolu orientovali, přitom:
- vedeme ţáky k třídění, rozlišování, seskupování, přidávání i vyřazování určitých pojmů,
pomůcek nebo kartiček s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat
- snaţíme, aby ţáci podle svého uváţení na základě uvedených činností nacházeli shodné,
podobné nebo naopak odlišné znaky
- postupujeme od jednoduchých problémů ke sloţitějším
- necháváme ţáky na základě pochopení navrhovat a provádět obměny činností
- pomáháme objevené poznatky aplikovat v obdobných situacích, které ţáci sami vymýšlejí,
mají moţnost vyuţívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti
- předkládáme téţ neobvykle zadané úlohy, např. pomocí schémat nebo obrázků, později i
grafů
- podporujeme účast ţáků, podle jejich schopností, v různých soutěţích, zvláště tvořivých, tj.
takových, kde je třeba uvaţovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo zpracovávání údajů
- ţáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, docházeli ve své činnosti k závěrům,
pokoušeli se najít vhodné řešení
- různé závěry, řešení a rozhodnutí necháváme ţáky obhajovat
- umoţňujeme ţákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem
- vedeme ţáky k jednoduchému zaznamenávání svých pozorování a objevů
12
Kompetence komunikativní
K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech mnoho
vhodných příleţitostí, jelikoţ s kaţdou činností je spojena komunikace mezi ţáky navzájem i mezi ţáky
a učitelem. K utváření této kompetence:
- necháváme ţáky při kaţdé jejich činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o vlastním
způsobu řešení daného úkolu
- přijímáme často neodborně vyjádřené ţákovské názory, upřesňujeme je, vyjadřujeme
uspokojení nad správnými závěry ţáků a povyšujeme je na objev
- umoţňujeme ţákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich ţivota
- dáváme ţákům prostor k vyjádření vlastního názoru
- učíme ţáky naslouchat názorům spoluţáků, vyuţívat moţností o názorech diskutovat,
respektovat se navzájem
- vedeme ţáky k vyprávění o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo
ze sledování naučných pořadů
- do výuky zařazujeme mluvní cvičení na zvolené téma
- necháváme ţáky vymýšlet úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem, hovořit o
postupu ve sloţitější úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se navzájem na problémy v
učivu
- snaţíme se, aby se ţáci pokoušeli vyjadřovat dojmy z uměleckého díla
Kompetence sociální a personální
Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány s činnostmi ţáků ve dvojicích a ve skupinách,
coţ vyţaduje spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem. Proto:
- dbáme, aby se ţáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a tato pravidla
respektovali
- vedeme ţáky k vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu
- učíme ţáky, aby v případě potřeby dokázali poţádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc
podle svých moţností poskytnout
- vzájemnou komunikaci vedeme v příjemné atmosféře, které mimo jiné napomáhá i vhodné
oslovování ţáků mezi sebou
Kompetence občanské
Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, ţáci cítí sounáleţitost s třídním kolektivem, neboť
vzájemně komunikují, dotazují se navzájem, diskutují o řešení problémů, vyprávějí si různé zkušenosti
aj. Vedeme ţáky:
- k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí
- ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých
- ke snaze o co nejlepší plnění svých povinností i uvědomování si svých práv
Ţáci pak také snáze respektují témata vztahující se k péči o zdraví a k jeho ochraně.
13
Kompetence pracovní
Tato kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjí ve všech vyučovacích předmětech spolu
s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Při rozvíjení této kompetence:
- snaţíme se dosáhnout zručnosti ţáků při práci s různými materiály, provádění činností a
pokusů, udrţování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí
- vedeme ţáky k samostatné přípravě jednoduchých pomůcek pro výuku
- klademe důraz na dodrţování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech
- pomáháme ţákům poznávat různé obory lidské činnosti, jejich výsledky a význam pro
ostatní lid
V naší Tvořivé škole chceme dosáhnout toho, aby ţáci:
-
samostatně prováděli pokusy a pozorování podle ústního pokynu, nákresu nebo návodu
postupně získali základy tvořivého myšlení
se snaţili k pokusům a pozorováním vyjadřovat, co pozorují a vyslovovat vlastní závěry
se učili logicky uvaţovat a řešit problémy
zvládali základy vzájemné komunikace
vyuţívali svých získaných vědomostí a zkušeností z různých oborů lidské činnosti
uplatňovali poznatky mezipředmětově
se učili spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých
projevovali pozitivní city v chování, jednání a proţívání ţivotních situací
byli k sobě navzájem tolerantní a ohleduplní
získávali pozitivní vztah ke svému fyzickému i duševnímu zdraví a pečovali o něj
neohroţovali spoluţáky a další spoluobčany neuváţenými činy
si začali uvědomovat své reálné moţnosti a snaţili se rozvíjet své nadání
se rozvíjeli jako svobodné osobnosti a učili se přijímat odpovědnost za své jednání
Pro přirozený rozvoj klíčových kompetencí stále respektujeme individuální vlohy ţáků a motivujeme
ţáky tak, aby proţívali pozitivní pocity z pochopení probíraného učiva. Aby byli ţáci ochotni tvořivě
riskovat při řešení úkolů a problémů, podporujeme jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost a
pozitivní sebehodnocení.
Učitel se pro ţáky stává partnerem a poradcem, pomocníkem i oporou a to jak při řešení úloh, tak při
pochopení nebo nepochopení probíraného učiva. Výuka ve škole můţe být rušnější, můţe se v ní
uplatňovat i humor a smích. Vše je provázeno pocity uspokojení a radosti, dobrými výsledky. Ţák je
podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek. Často se tak děje při činnostních
postupech s pomůckami, na základě hovoru o pozorovaných jevech nebo na základě řešení úloh ze
ţivota. Ve výuce klademe důraz na předávání vědomostí v rámci smysluplných celků.
„Ţáci by měli být motivováni touhou uspět, ne strachem z neúspěchu.“
14
(J. A. K.)
3. 3. Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Za ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami povaţujeme ţáky se zdravotním postiţením (tělesným,
zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběţným postiţením více vadami a vývojovými
poruchami učení nebo chování), ţáky se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým
onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování) a ţáky se sociálním
znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohroţení sociálně patologickými
jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloţenou ochrannou výchovou a ţáci v postavení azylantů a účastníků
řízení o udělení azylu).
Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním
Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním uskutečňujeme v samostatných
třídách a
formou individuální integrace do běţných tříd.
Ve všech organizačních formách vzdělávání vytváříme ţákům podmínky pro jejich úspěšné vzdělávání a
uspokojování jejich speciálních vzdělávacích potřeb.
Z důvodu zdravotního postiţení nebo zdravotního znevýhodnění ţáků uplatňujeme při jejich vzdělávání
těchto kombinaci speciálně pedagogických postupů a alternativních metod s modifikovanými metodami
pouţívanými ve vzdělávání běţné populace. Tyto metody nacházejí uplatnění zejména při rozvíjení rozumových
schopností, orientačních dovedností, zlepšování sociální komunikace a dalších specifických dovedností ţáků.
Odborná připravenost pedagogických pracovníků, podnětné a vstřícné školní prostředí a různá podpůrná
opatření umoţňují ţákům se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním rozvíjení jejich vnitřního
potenciálu, směrují je k celoţivotnímu učení, k odpovídajícímu pracovnímu uplatnění, a tím podporují jejich
sociální integraci.
Ve vzdělávání vyuţíváme potřebné a dostupné kompenzační pomůcky, soubory, vhodné učebnice
a učební pomůcky přizpůsobené individuálním potřebám ţáka. Učíme ţáky pracovat s pracovními listy,
didaktickým tabulkami, přehledy učiva, bzučáky, čtecími okénky, měkkými a tvrdými kostkami. Při
výuce vyuţíváme počítačové programy určené ţákům s SVP.
Při diagnostikování speciálních vzdělávacích potřeb a posuzování moţností ţáků se zdravotním
postiţením a zdravotním znevýhodněním a při jejich vzdělávání poskytujeme se souhlasem rodičů nebo
zákonných zástupců ţáka pomoc střediska výchovné péče, školská poradenská zařízení zařazená do
rejstříku škol a školských zařízení, (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra
aj.) a odborní pracovníci školního poradenského pracoviště (zejména speciální pedagog nebo
psycholog).
Při plánování a realizaci vzdělávacího procesu vycházíme z konkrétního zjištění a popisu speciálních
vzdělávacích potřeb a moţností ţáků. Proto i výuka předmětů speciálně pedagogické péče probíhá v souladu
s principy individualizace a diferenciace vzdělávání.
Pro úspěšné vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním zabezpečujeme tyto
podmínky:
- uplatňujeme zdravotní hlediska a respektujeme individualitu a potřeby ţáka
-
umoţňujeme vyuţívat všech podpůrných opatření při vzdělávání ţáků
uplatňujeme princip diferenciace a individualizace vzdělávacího procesu při organizaci činností, při
stanovování obsahu, forem i metod výuky
zohledňujeme druh, stupeň a míru postiţení nebo znevýhodnění při hodnocení výsledků vzdělávání
spolupracujeme s rodiči nebo zákonnými zástupci ţáka, školskými poradenskými zařízeními a odbornými
pracovníky školního poradenského pracoviště, v případě potřeby spolupracujeme s odborníky z jiných
resortů (zejména při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů)
podporujeme nadání a talent ţáků vytvářením vhodné vzdělávací nabídky
-
umoţňujeme v případě potřeby, v souladu s právními předpisy, působení asistenta pedagoga ve třídě
-
15
Vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním
Pro úspěšné vzdělávání ţáků z kulturně odlišného, a s tím i mnohdy spojeného sociálně znevýhodňujícího
prostředí, je nejdůleţitějším činitelem především učitel, který své ţáky i jejich rodinné prostředí dobře zná,
dovede volit vhodné přístupy a vytvářet ve třídě i ve škole příznivé společenské klima.
Vyuţíváme výukové postupy vhodné pro rozmanité učební styly ţáků a různé způsoby organizace výuky,
plánujeme výuku tak, aby vycházela ze zájmů, zkušeností a potřeb ţáků různých kultur, etnik a sociálního
prostředí.
-
Pro úspěšné vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním zabezpečujeme tyto podmínky:
individuální péči
odpovídající metody a formy práce
specifické učebnice a materiály
pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu
spolupráci s psychologem, speciálním pedagogem, sociálním pracovníkem, případně s dalšími odborníky
3. 3. Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Za ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami povaţujeme ţáky se zdravotním postiţením (tělesným,
zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběţným postiţením více vadami a vývojovými
poruchami učení nebo chování), ţáky se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým
onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování) a ţáky se sociálním
znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohroţení sociálně patologickými
jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloţenou ochrannou výchovou a ţáci v postavení azylantů a účastníků
řízení o udělení azylu).
Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním
Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním uskutečňujeme v samostatných
třídách a
formou individuální integrace do běţných tříd.
Ve všech organizačních formách vzdělávání vytváříme ţákům podmínky pro jejich úspěšné vzdělávání a
uspokojování jejich speciálních vzdělávacích potřeb.
Z důvodu zdravotního postiţení nebo zdravotního znevýhodnění ţáků uplatňujeme při jejich vzdělávání
těchto kombinaci speciálně pedagogických postupů a alternativních metod s modifikovanými metodami
pouţívanými ve vzdělávání běţné populace. Tyto metody nacházejí uplatnění zejména při rozvíjení rozumových
schopností, orientačních dovedností, zlepšování sociální komunikace a dalších specifických dovedností ţáků.
Odborná připravenost pedagogických pracovníků, podnětné a vstřícné školní prostředí a různá podpůrná
opatření umoţňují ţákům se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním rozvíjení jejich vnitřního
potenciálu, směrují je k celoţivotnímu učení, k odpovídajícímu pracovnímu uplatnění, a tím podporují jejich
sociální integraci.
Ve vzdělávání vyuţíváme potřebné a dostupné kompenzační pomůcky, soubory, vhodné učebnice
a učební pomůcky přizpůsobené individuálním potřebám ţáka. Učíme ţáky pracovat s pracovními listy,
didaktickým tabulkami, přehledy učiva, bzučáky, čtecími okénky, měkkými a tvrdými kostkami. Při
výuce vyuţíváme počítačové programy určené ţákům s SVP.
Při diagnostikování speciálních vzdělávacích potřeb a posuzování moţností ţáků se zdravotním
postiţením a zdravotním znevýhodněním a při jejich vzdělávání poskytujeme se souhlasem rodičů nebo
zákonných zástupců ţáka pomoc střediska výchovné péče, školská poradenská zařízení zařazená do
rejstříku škol a školských zařízení, (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra
aj.) a odborní pracovníci školního poradenského pracoviště (zejména speciální pedagog nebo
psycholog).
16
Při plánování a realizaci vzdělávacího procesu vycházíme z konkrétního zjištění a popisu speciálních
vzdělávacích potřeb a moţností ţáků. Proto i výuka předmětů speciálně pedagogické péče probíhá v souladu
s principy individualizace a diferenciace vzdělávání.
Pro úspěšné vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním zabezpečujeme tyto
podmínky:
- uplatňujeme zdravotní hlediska a respektujeme individualitu a potřeby ţáka
-
umoţňujeme vyuţívat všech podpůrných opatření při vzdělávání ţáků
uplatňujeme princip diferenciace a individualizace vzdělávacího procesu při organizaci činností, při
stanovování obsahu, forem i metod výuky
zohledňujeme druh, stupeň a míru postiţení nebo znevýhodnění při hodnocení výsledků vzdělávání
spolupracujeme s rodiči nebo zákonnými zástupci ţáka, školskými poradenskými zařízeními a odbornými
pracovníky školního poradenského pracoviště, v případě potřeby spolupracujeme s odborníky z jiných
resortů (zejména při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů)
podporujeme nadání a talent ţáků vytvářením vhodné vzdělávací nabídky
-
umoţňujeme v případě potřeby, v souladu s právními předpisy, působení asistenta pedagoga ve třídě
-
Vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním
Pro úspěšné vzdělávání ţáků z kulturně odlišného, a s tím i mnohdy spojeného sociálně znevýhodňujícího
prostředí, je nejdůleţitějším činitelem především učitel, který své ţáky i jejich rodinné prostředí dobře zná,
dovede volit vhodné přístupy a vytvářet ve třídě i ve škole příznivé společenské klima.
Vyuţíváme výukové postupy vhodné pro rozmanité učební styly ţáků a různé způsoby organizace výuky,
plánujeme výuku tak, aby vycházela ze zájmů, zkušeností a potřeb ţáků různých kultur, etnik a sociálního
prostředí.
-
Pro úspěšné vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním zabezpečujeme tyto podmínky:
individuální péči
odpovídající metody a formy práce
specifické učebnice a materiály
pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu
spolupráci s psychologem, speciálním pedagogem, sociálním pracovníkem, případně s dalšími odborníky
3.4 Vzdělávání ţáků mimořádně nadaných
- ţáky mimořádně nadané v případě potřeby posíláme se souhlasem zákonných zástupců do
pedagogicko-psychologické poradny a popř. sestavujeme individuální vzdělávací plán
- ţáky zvýšeně motivujeme k rozšiřování základního učiva do hloubky především v těch
vyučovacích předmětech, které reprezentují nadání dítěte
- volíme jiné formy obtíţnosti
- zadáváme náročnější samostatné úlohy
- v případě potřeby umoţňujeme navštívit vyučovací hodinu s vyšším ročníkem
- ţáky podporujeme v mimoškolních aktivitách
- usměrňujeme ţáky v osobnostní výchově, vedeme je k rovnému přístupu k méně nadaným
spoluţákům, k toleranci, ochotě pomáhat slabším
17
3.5 Začlenění průřezových témat
Průřezová témata reprezentují ve vzdělávacím programu okruhy aktuálních problémů současného světa
a jsou významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Tematické okruhy průřezových témat
procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umoţňují propojení vzdělávacích obsahů oborů.
Průřezová témata integrujeme do různých vyučovacích předmětů a realizujeme je také formou projektů,
ve kterých ţáci pouţívají znalosti a dovednosti z různých vzdělávacích oborů.
18
Osobnostní a sociální výchova (OSV)
1. stupeň
2. stupeň
Název tematického
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
okruhu OSV
ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník
Rozvoj schopností
poznávání
Int / ČJ
Int/Př/F
Vv/Z/D
Pro2
Int/Vo
Int/Prv
Sebepoznání a
sebepojetí
Int/Prv
Seberegulace a
sebeorganizace
Int/Ch
Int/Vo
Int/D
Int/Př
Pro3
Int/Vo
Int/Př
Int/Tv
Psychohygiena
Int/Vv
Int/Vv
Int/Vv
Kreativita
Int/Prv
Pro1
Poznávání lidí
Int/Prv
Pro 6
Int/Vo
Čj
Int/D
Int/Vo
Int/Čj
Mezilidské vztahy
Int/Prv
Int/ČJ
Pro4
Komunikace
Kooperace a
kompetice
Řešení problémů a
rozhodovací
dovednosti
Hodnoty, postoje,
praktická etika
Pro5
Int/ČJ
Int/On
Int/M
Pro/M
Int/Vo
Int/Vl
Int- integrace do vzdělávacího oboru, Pro - projekt
Pro 1
Pro 2
Pro 3
Pro 4
Pro 5
Pro 6
Int/Aj/D
Národnosti
Fyzikální veličiny
Fyzikální veličiny
Pohádka
Hledání pokladu
Já a lidé
19
Int/Ov
Int/Ov
Výchova demokratického člověka (VDO)
1. stupeň
Název tematického
1.
okruhu VDO
ročník
2.
ročník
2. stupeň
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník
Int/Vl
Int/Vo
Int/Pč
Čj
Int/Vo
Pro1
Naše
město
Int/D / Int/D/
Vo
Vo
Občanská
společnost a škola
Int/Prv
Občan, občanská
společnost a stát
Int/Vl
Int/Vo
Formy participace
občanů v politickém
životě
Principy demokracie Int/Prv Int/Prv
jako formy vlády
způsobu
rozhodování
Int/ D
Int - integrace do vzdělávacího oboru, Pro - projekt
Pro 1
Naše město
20
Int/D/ Int/D/
Vo
Vo/Čj
Výchova k myšlení v Evropských a globálních souvislostech (VMEGS)
1. stupeň
Název
tematického
okruhu VMEGS
1.
ročník
2.
ročník
2. stupeň
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník
Int/Prv
Int/Aj
Evropa a svět nás
zajímá
Int/Prv
Int/Vl/ Int/Aj/ Int/Z
Aj
Nj
Int/Vl
Int/Aj/
Nj
Int/Z
Pro1
Int/Z
Int/D/
Vo
Objevujeme
Evropu a svět
Int/Prv
Int/Vl
Jsme Evropané
Pro 1
Dovolená
21
Multikulturní výchova (MuV)
1. stupeň
Název
tematického
okruhu MuV
1.
ročník
2.
ročník
2. stupeň
3.
4.
5.
6.
ročník ročník ročník ročník
Int/Prv
7.
ročník
8.
9.
ročník ročník
Int/Aj/
Vo
Kulturní
diference
Int/Prv
Int/Aj/
Nj /D
Int/Vo
Lidské vztahy
Int/Čj/
Z
Int/Vl
Etnický původ
Multikulturalita
Princip
sociálního smíru
a solidarity
Int/
Prv
Int/Vo
Int/Čj
22
Int/ Vo
Int/Př
Int/Aj/
Nj/Čj
Int/Vo
Environmentální výchova (EV)
1. stupeň
Název
tematického
okruhu EV
1.
ročník
2.
ročník
Ekosystémy
Základní
podmínky života
2. stupeň
3.
4.
5.
6.
7.
ročník ročník ročník ročník ročník
Int/Př/ Int/Př Int/Př
Vl
Int/Prv Int/Př Int/Př Int/Př/ Int/F
Z
Int/Z/
F
9. ročník
Int/Př/
Z/F
Int/Ch/F Int/Ch/
Pro2
Př/F
Pro3
Int/Z/ Int/D/ Int/Z/Čj / Int/Ch/Vo
Př
F
F
F/Z/Čj/D
Pro1/Den Země
Lidské aktivity a Int/Prv
problémy
Pro1Den Země
životního
prostředí
Int/Prv
Vztah člověka k
prostředí
Int/Př/ Int/Z / Int/Ch/Z/
Vo/Čj F
Př/Vv /F
Pro 1
Pro 2
Pro 3
Int/F
8.
ročník
Den Země
Voda
Ropa
23
Int/Př/
Z/Ch/F
/Čj
Mediální výchova (MeV)
1. stupeň
2. stupeň
Název tematického
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
okruhu MeV
ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník
In/Čj
Kritické čtení a
vnímání mediálních
sdělení
Int/Čj
Fungování a vliv
médií ve společnosti
Int/Čj/
Hv/Vv
Práce v realizačním
týmu
Int/Čj
Int/Čj
Int/Čj Int/Čj
Int/Čj
Int/Čj
Int/Prv
Int/Čj
Tvorba mediálního
sdělení
Int/Inf Int/Inf /
ČJ
Int/Čj
Pro1
Int- integrace do vzdělávacího oboru, Pro- projekt
Pro 1
Pro 2
Pro 3
Int/Čj
Int/Čj
Stavba mediálních
sdělení
Vnímání autora
mediálních sdělení
Int/D / Int/D/ Int/Čj / Int/Čj/
Vo
Vo
D/Vo Aj /D/Vo
Int/Čj
Interpretace vztahu
mediálních sdělení a
reality
9.
ročník
Třídní časopis
Školní časopis
Březen – měsíc knihy
24
Int/ČJ
Int/ČJ Int/Čj
Pro2
Pro3
4. Učební plán
4.1 Tabulace učebního plánu
Učební plán pro 1. – 5. r. základního vzdělávání
Vzdělávací oblast
Vyučovací předmět
Mini
mální
časová
dotace
ročník
disponi
bilní
hodiny
1.
2.
3.
4.
5.
český jazyk
8+1
8+2
7+1
6+2
6+1
35
anglický jazyk
-
-
3
3
3
9
matematika a její aplikace
matematika
4
4+1
4+1
4+1
4+1
20
Informační a komunikační
technologie
informatika
-
-
-
-
1
1
člověk a jeho svět
prvouka
2
2
2+1
-
-
6
+1
přírodověda
-
-
-
1+1
1+1
2
+2
vlastivěda
-
-
-
2
2
4
hudební výchova
1
1
1
1
1
5
výtvarná výchova
1
1
1
2
2
7
člověk a zdraví
tělesná výchova
2
2
2
2
2
10
člověk a svět práce
praktické činnosti
1
1
1
1
1
5
týdenní hodinová dotace a disponibilní hodiny
19+1
19+3
21+3
22+4
23+3
104
celkový týdenní počet hod. - maximum týdně
20
22
24
26
26
118
jazyk a jazyková
komunikace
umění a kultura
25
+7
+4
+ 14
Učební plán pro 6. – 9. ročník
6.
7.
8.
9.
Vyučovací předmět
Součet vyuč.
hodin
český jazyk
Čj
3+1
4
4
4+1
anglický jazyk
další cizí jazyk
německý/ ruský jazyk
nebo konverzace
v anglickém jazyce pro
ţáky s SVP
Aj
3
3
3
3
-
0+2
0+2
0+2
0+6
Matematika a její aplikace
matematika
M
4
4
3+1
4+1
15 + 2
technologie
informatika
Inf.
1
0+1
-
-
1+1
1+1
2
2
2
7+1
Jazyk a jazyková komunikace
Člověk a společnost
Člověk a příroda
Umění a kultura
Člověk a zdraví
Člověk a svět práce
Matematika její aplikace
technologie
Člověk a příroda
Doplňující vzdělávací obor
12
Nj/
Rj/
K AJ
dějepis
D
výchova k občanství
Vo
1
1
1
1
4
1+1
1+1
1+1
2
5+3
Ch
-
-
2
2
4
přírodopis
Př
2
1+1
2
1
6+1
zeměpis
Z
2
2
1
1+1
6+1
hudební výchova
Hv
1
1
1
1
4
výtvarná výchova
Vv
2
1
1
2
6
tělesná výchova
Tv
2
3
2+1
2
9+1
výchova ke zdraví
Vz
1
0+1
-
-
1+1
Pč
1+ 1
1
1
0+1
3+2
fyzika
F
chemie
Součet základních hodin
15 + 2
Volitelný předmět
cvičení z českého jazyka
cvičení z matematiky
25 + 4 24 +6
24 +5 25 +6
98 + 21
6.
7.
8.
9.
1
1
-
výpočetní technika
-
-
-
1
přírodovědný seminář
etická výchova
-
-
1
1
-
0
0
2
1
0+3
29
30
31
32
122
Povinný počet hodin volitelných předmětů
Celkový součet hodin
Celková povinná časová dotace
26
122
hodin
Volitelné předměty
Volitelné předměty se otevírají na základě zájmu, moţností školy a optimální naplněnosti skupin
pro ţáky 8. – 9. ročníků.
Nepovinné předměty
Finanční hospodaření
Předmět je určen pro ţáky od 5. do 9. ročníku.
Logopedie
Předmět je určen pro ţáky 1. ročníku.
4.2 Poznámky k učebnímu plánu
V rámci učebního plánu můţe v 1. – 3. ročníku probíhat výuka jednotlivých předmětů bez pevné
časové dotace v menších časových celcích neţ jedna vyučovací hodina; jednotlivé řízené činnosti
mohou být kombinovány a propojovány při zachování celkové stanovené denní a týdenní dotace
pro vyučovací předměty a dodrţení poţadavků na odpočinek.
Cizí jazyk
- anglický jazyk je zařazen povinně od 3. do 9. ročníku s časovou dotací 3 hodiny týdně.
Další cizí jazyk
- předmět je zařazen povinně od 7. do 9. ročníku
- ţáci v běţných třídách mají moţnost vybrat si německý nebo ruský jazyk
- ţáci ve speciálních třídách si učivo upevní v konverzaci v anglickém jazyce
Informační a komunikační technologie
- učivo v 1. – 4. ročníku je realizováno jako součást jiných vyučovacích předmětů
- v 5. ročníku je zařazován jako samostatný vyučovací předmět, je téţ spojován s obsahem
jiných vyučovacích předmětů.
Člověk a zdraví
- výchova ke zdraví je realizována 1. stupni zejména v tělesné výchově, prvouce a
přírodovědě.
Výchova ke zdraví se vyučuje v 6. ročníku a 7. ročníku jako samostatný předmět.
27
5. Učební osnovy
VZDĚLÁVACÍ OBLAST:
JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE
Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěţejní postavení ve výchovně
vzdělávacím procesu. Jazyková výuka, jejímţ cílem je zejména podpora rozvoje komunikačních
kompetencí, vybavuje ţáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umoţňují správně vnímat
různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat
výsledky svého poznání.
Kultivace jazykových dovedností a jejich vyuţívání je nedílnou součástí všech vzdělávacích oblastí.
Vzdělávací oblast je realizována prostřednictvím předmětu
- Český jazyk a literatura
- Anglický jazyk
- Další cizí jazyk - Německý jazyk
- Ruský cizí jazyk
- Konverzace v anglickém jazyce pro ţáky s SVP
Český jazyk a literatura
Vzdělávací předmět Český jazyk a literatura je realizován ve všech ročnících. Na 1.stupni je
35 hodin minimální časové dotace posíleno o 7 disponibilních hodin.
1.ročník – 9 hodin týdně
2. ročník – 10 hodin týdně
4. ročník - 8 hodin týdně
Na 2. stupni je 15 hodin posíleno v 6.a 9. ročníku o 2 disponibilní hodiny.
6. ročník – 4 hodiny týdně
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačových učebnách, školní knihovně.
28
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí
- vedeme ţáky k vyhledávání a třídění informací
- učíme ţáky uţívat správnou terminologii, jazykové pojmy
- zohledňujeme rozdíly ze znalostech i v pracovním tempu
- sledujeme v hodině pokrok všech ţáků, oceňujeme zájem, snahu a aktivitu
- učíme ţáky kontrolovat jejich práci a hodnotit výsledky učení
- učíme ţáky vyhledávat informace k řešení problémů.
- oceňujeme samostatnost
- poskytujeme ţákům moţnost volby při své práci
- hodnotíme práci ţáků způsobem, který jim umoţňuje vnímat vlastní pokrok
- seznamujeme ţáky s kultivovaným mluveným i psaným projevem
- vedeme ţáky k výstiţné argumentaci
- zapojujeme ţáky do diskusí,obhajování svých názorů
- vytváříme prostor pro vyuţívání informačních a komunikačních prostředků
- dbáme na dodrţování vzájemné tolerance a respektu
- organizujeme práci ve skupinách aby ţáci spolupracovali při řešení problémů
- zdůrazňujeme pravidla spolupráce a nutnost vzájemné pomoci
- vedeme ţáky k dodrţování pravidel slušného chování
Kompetence občanská
- motivujeme ţáky k zájmu o kulturní dědictví a naše národní tradice
- zapojujeme ţáky do kulturního dění
- vyuţíváme literatury k vytváření postoje k ţivotnímu prostředí a přírodě
- vedeme ţáky k organizování a plánování učení
- vyţadujeme dodrţování vymezených pravidel a plnění povinností
1.období
A) Výchovně vzdělávací cíle
– rozumět spisovné řeči mluvené, čtené i psané
– vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky, psanou formou se vyjadřovat jen
v jednoduchých větách
– číst správně a s porozuměním texty přiměřené délkou i obsahem
– znát příklady literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací
– číst s porozuměním jednoduché naučné texty, pokusit se vyjádřit jejich myšlenky
– vnímat krásu a bohatost mateřského jazyka
– při výuce českému jazyku je třeba stále pamatovat na to, ţe se v tomto období vytváří vztah
ţáků k literatuře a jejich zájem o četbu, tedy ţe začíná výchova budoucích čtenářů
– svou schopnost vyjadřovat se umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích
předmětech
29
B) Charakteristika výuky
Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány:
– komunikační a slohovou výchovou;
– čtením a literární výchovou;
– psaním;
– jazykovou výchovou.
Komunikace v českém jazyce se můţe vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy.
V komunikační výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná),
mluvit a rozhodovat se na základě vnímaných pokynů a přečteného textu. Ţáci se učí výstiţně
formulovat a sdělovat své myšlenky, proţitky a pocity, učí se rozumět různým typům textů, jeţ se
vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni.
Komunikační dovednosti ţáků jsou vytvářeny nejen ve všech sloţkách českého jazyka, ale ve všech
vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek prostoru
k vyjadřování myšlenek a postřehů ţáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je
rozšiřována zejména vyuţitím učiva prvouky, četby a vlastních záţitků. V tomto období je kladen
důraz zejména na ústní vyjadřování ţáků. Samostatná písemná forma vyjadřování je uplatňována
od 3. ročníku. Při prvním písemném vyjadřování se poţaduje pouţívat krátké jednoduché věty
o tom, co ţáci proţili, nebo co dobře znají.
Pro rozvoj vyjadřovacích schopností v prvním vzdělávacím období vyuţíváme:
– vyprávění (o obrázku, vlastních záţitcích, přečteném textu, podle obrázkové osnovy)
– rozhovory ţáků k určitému tématu
– formulace otázek a odpovědí k danému tématu
– moţnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek (v čítankách 2. a 3. r. jsou
připraveny náměty, které ţáky vţdy zaujmou), vyuţívá se mezipředmětových vztahů
– jednoduchých popisů z písanek, hlavně z prvoučného učiva, k psaní podobných textů
– moţnost zpracovávat „první knihy“ např.: o květinách, o ptácích aj. v co nejjednodušší
podobě, volně doplněné ilustracemi, výstřiţky apod., vyuţíváme i dětských knih
a encyklopedií
Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti:
a) receptivní, tj. čtení a naslouchání;
b) produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev ţáka.
Při výuce čtení v tomto období se snaţíme naučit všechny ţáky, i průměrně nadané, číst přiměřeně
náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. Při čtení textů se obohacuje
slovní zásoba ţáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení
s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou ţáků. Čtení se vyuţívá
v prvouce při poznávání přírody i ţivota lidí a světa. Při proţívání literárních ukázek a čtení prvních
kníţek poznávají ţáci ţivot dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit jejich ţivotní příběhy, činy,
charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji ţivotní zkušenost, obohacují svůj citový ţivot. Dobrá
četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní ţivot dětí a povzbuzuje jejich vůli.
Ţáci se při vyučování čtení učí esteticky proţívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně číst,
předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text
dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání ţáků, např. sluch pro
zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost a fantazie, cvičí se paměť
ţáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování.
V literární výchově seznamujeme ţáky s literární tvorbou vhodnou pro mladší školní věk včetně
ilustrací.
Při výuce psaní v tomto období získají ţáci správné psací dovednosti, základy čitelného, přiměřeně
hbitého a úhledného rukopisu. Píší slova a texty vhodného a ţákům přiměřeného obsahu, který
30
vyjadřuje zkušenosti ţáků nebo poznatky získané v jiných vyučovacích předmětech. Písanky
připravené pro toto období se zaměřují na psaní s porozuměním.
V jazykové výchově v 1. období základního vzdělávání se ţáci učí prostě a jasně vyjadřovat
spisovným jazykem, s vyuţitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávají
elementární základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na
rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné výslovnosti.
Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení ţáků, neboť se při něm učí jazykové a
pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat. Nejprve se seznamují s konkrétními
jazykovými jevy, pozorují je, hovoří o nich. Tak dochází k mnoha elementárním zobecněním a
procvičování poznaných jazykových a pravopisných jevů. Pozornost je věnována výcviku
v pravopise lexikálním.
Ústní i písemné vyjadřování se při činnostní výuce rozvíjí pokud moţno v souvislosti s poznáváním
skutečností, které děti obklopují. Ţáci zpočátku při samostatném vyjadřování reagují na otázky a
pokyny učitele, později vytvářejí krátké souvislé projevy na témata blízká jejich zájmům a
zkušenostem.
V hodinách českého jazyka tohoto období nejsou ostré hranice mezi učivem mluvnice, slohového
výcviku, literární výchovy a psaní. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost
těchto sloţek českého jazyka.
Průřezová témata
Mediální výchova
Vnímání autora mediálních sdělení – 1. ročník
Práce v realizačním týmu – 2. ročník
Tvorba mediálního sdělení – 3. ročník
Osobnostní a sociální výchova
Rozvoj schopnosti poznání – 1. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících
1. ročník
9 hodin týdně
Předslabikářové období:
–
–
–
–
–
–
–
–
rozvíjení řeči s vyuţitím ţákovských zkušeností
přípravná zraková a sluchová cvičení
poslech čtených a vyprávěných pohádek
dramatizace jednoduchých pohádek, zvláště takových, ve kterých se některý motiv opakuje
memorování říkanek a básniček zpaměti, vyuţití znalostí ţáků z předškolního věku
krátká vypravování ţáků podle jejich záţitků a pozorování
odpovědi na otázky
náprava vadné výslovnosti nápodobou
31
–
sluchová analýza a syntéza slabik ve slova, např. hádanky typu: „Je to hodně stromů a je to
l-e-s. Co je to?“
– poznávání prvních souhlásek a samohlásek na začátku nebo na konci slova
– poznávání a čtení malých a velkých písmen: M, L, S, P, A, O, U, E, I
– začátky psaní v tomto období úzce souvisí s výukou čtení:
• uvolňovací cviky
• základní návyky při psaní
• příprava k psaní písmen – psaní jednotlivých prvků písmen a číslic (čáry, oblouky, zátrhy,
ovály, kličky, vlnovky)
Slabikářové období:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
pokračujeme v rozvíjení vyjadřování ţáků
seznamujeme ţáky s lidovými pohádkami, rozpočitadly, říkankami, hádankami, vybrané se
učí zpaměti, vyprávějí i dramatizují
předčítáme příběhy ze ţivota dětí, z přírody, o zvířatech, propojujeme je s výukou prvouky
a výtvarné i hudební výchovy
cvičíme schopnost naslouchat a něco si z příběhu zapamatovat, zapamatované vyjádřit
mluveným, výtvarným nebo i pohybovým projevem
necháme téţ ţáky vyjadřovat své individuální pocity z četby
pozornost věnujeme srozumitelnosti řeči ţáků, nenásilně podporujeme správnou výslovnost
učíme ţáky základní pravidla, která by měli respektovat při rozhovoru
výuka čtení – poţadavek jasného zřetelného čtení s porozuměním uplatňujeme od čtení
prvních slov:
• čtení otevřených slabik a slov sloţených z písmen poznaných v předslabikářovém
období;
• činnosti s písmeny skládací abecedy
• čtení dvojslovných, nejvýše trojslovných vět z poznaných slov
• postupné poznávání dalších hlásek a písmen
• čtení slabik, slov a krátkých vět
• čtení psacího písma
• čtení krátkých celků, obsahem dětem přiměřených
• čtení s porozuměním v průběhu roku podporujeme tvořením vět s danými slovy, kresbou
k některým slovům a větám, odpověďmi na otázky k obsahu jednoduché věty, plněním
krátkých a jasných napsaných pokynů
• řazení ilustrací podle dějové posloupnosti
nácvik psaní malých a velkých písmen ve spojení se čtením
• psaní slabik a krátkých slov s jednoduchými spoji
• opis a přepis písmen, slabik, slov a krátkých vět, náročnost vět je nutné volit podle
individuálních moţností ţáků
• psaní snadných a foneticky jasných slov podle diktátu po předcházející sluchové analýze
a syntéze
z hlediska potřeb čtení a psaní rozlišujeme věty, slova, slabiky, hlásky (písmena)
32
2. ročník
10 hodin týdně
Dokončení prvopočátečního čtení:
–
–
–
–
–
postupný přechod od vázaného slabikování k správnému plynulému čtení slov,
jednoduchých vět a krátkých textů
důraz na porozumění čtenému, odpovědi na otázky
dodrţování pomlky po tečce, přirozená intonace
správné čtení předloţek se slovem
vyhledávání slov, určitých myšlenek apod. v přečteném textu
Rozvoj čtenářských schopností:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
správné a plynulé čtení krátkých i delších vět, nácvik správného dýchání při čtení
čtení textů délkou i obsahem přístupným věku ţáků
při opakovaném čtení dbát na intonaci
objasňování významu slov, čtení s porozuměním
vyhledávání slov vyjadřujících určitý vztah nebo myšlenku
vyprávění obsahu krátkého přečteného textu přiměřené obtíţnosti
vyjadřování obsahu textu obrázky a jejich řazení za sebou (obrázková osnova)
přednes krátkých básní s jasným obsahem, které se ţáci učí nazpaměť
plnění úkolů z čítanky, motivace ţáků, práce podle rozhodnutí ţáka – individualizace,
rozvíjení ústního, písemného i výtvarného vyjadřování ţáků
vyprávění podle obrázků
vyprávění o osobním pozorování a příhodách ze ţivota
spojení čtení se psaním a prvoukou, rozvoj komunikačních dovedností
vytváření svých vlastních zápisů z pozorování přírody, např. listy o květinách doplněné
kresbou nebo vystřiţeným obrázkem - moje první kniha, zápisy o stromech aj.
čtení přístupných dětských knih, vyprávění jejich obsahu, ilustrace ke kníţce
Psaní:
–
–
–
–
–
–
procvičování tvarů písmen
psaní slabik, slov a jednoduchých vět
důraz na psaní s porozuměním
první krátké písemné vyjadřování ţákovských pozorování a zkušeností
spojování výrazů podle významu, zápis a samokontrola
vyuţívání dovednosti psát při různých jednoduchých zápisech
Jazyková výchova a základní pravopisné jevy:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
vyjádření myšlenky
seznámení s abecedou (práce s ní s oporou o napsanou abecedu)
odpověď celou větou na otázky, druhy vět
tvoření vět s danými slovy a k dané situaci
pravopis věty (velké začáteční písmeno, interpunkční znaménka na konci věty)
slovo, slabika, hláska, písmeno, slovní význam
samohlásky, souhlásky, dvojhlásky
výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek
psaní a výslovnost slabik tvrdých
psaní a výslovnost měkkých slabik
33
–
–
–
–
–
psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)
psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě
příprava na poznávání podstatných jmen a dějových sloves, zjišťování, která slova
v souvislém textu označují osoby, zvířata nebo věci a která slova vyjadřují, co osoby, zvířata
a věci dělají;
čtení a psaní předloţek
vlastní jména osob
Témata pro rozvoj ústního a písemného vyjadřování ţáků vybíráme hlavně z jejich ţivota,
z přírody, můţeme volit i témata o práci a hrách. Ţáci mohou vypravovat své příběhy podle
obrázků, podle společně sestavené osnovy i podle své fantazie.
Rozvoj vyjadřovacích schopností prolíná celou výukou českého jazyka. V 2. ročníku klademe důraz
hlavně na ústní vyjadřování ţáků. Dáváme jim dostatek prostoru, aby mohli své názory prezentovat
před spoluţáky, aby mohli navzájem o určitých jevech diskutovat a zdůvodňovat je. Důleţitá jsou
mluvní cvičení, která se dají do výuky českého jazyka zařazovat často. Ţáci při nich projevují, jak
rozumí mluvnickým jevům i jak rozumí čtenému textu
3. ročník
8 hodin týdně
Rozvoj čtenářských dovedností:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
správné, plynulé a uvědomělé čtení krátkých vypravování, ukázek z knih vhodně
rozdělených na části; básní, bajek, pohádek přístupných chápání ţáků
výrazné čtení (po přípravě s učitelem) krátkých vypravování a básní s vyuţitím intonace
podle smyslu čteného textu, čtení s porozuměním
tiché čtení (bez pohybu rtů) krátkých textů s jednoduchým dějem se samostatným způsobem
zpracování otázek a úkolů, jimiţ učitel kontroluje, jak ţáci pochopili obsah přečteného
článku (podle individuálních schopností ţáků)
rozlišování prózy a veršů
objasňování významu slov a slovních spojení
vyhledávání slov, výrazů, vlastních jmen v přečteném textu
sestavování obrázkových osnov krátkého vypravování nebo přečteného článku a vyprávění
jednoduchého příběhu podle nich
vymýšlení názvů pro části povídek
reprodukce vypravování a naučných textů nebo jejich částí
vyprávění pohádek i vymýšlení pohádek ţáky, odlišení pohádky od ostatních vyprávění
vyjadřování obsahu ilustrací k přečtenému textu
krátké vyprávění vlastního záţitku
pokus o vyprávění přečtené události ze stanoviska některé z jednajících osob
výrazný přednes krátkých básní nebo krátkých příběhů, které se ţáci učí zpaměti
čtení dětských knih přiměřených věku – zapsaní a pamatování si jména autora, názvu knihy,
vyjádření obrázkem nebo několika větami toho, co ţáka z knihy zaujalo
osvojování si dovednosti odpovídat na otázky k obsahu přečtené knihy
pokračování v zápisech listů o přírodě - moje první kniha (mezipředmětové vztahy), tvořivá
práce s obsahově přiměřeným textem
Psaní:
Procvičování psaní tvarů písmen a jejich spojení na předepsaných slovech navzájem spojených
nějakým významem. Např.: nářadí, které má tatínek; stromy, o kterých se učíme, apod. (psaní
s porozuměním).
34
Dbáme na dodrţování správných tvarů písmen, rovnoměrných vzdáleností mezi písmeny ve slovech
i mezer mezi slovy na řádku i zachovávání stejného sklonu písma.
Pozvolna se snaţíme při dodrţení úhlednosti písma psaní zrychlovat.
Dbáme na dodrţování základních hygienických návyků při psaní.
Jazyková výchova:
Opakujeme to, co se ţáci v předešlém ročníku naučili:
– věta, slovo, slabika, písmeno
– činnosti s abecedou
– pravopis věty (velké písmeno na začátku, interpunkční znaménko na konci)
– výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek a slabik
– psaní slov s tvrdými a měkkými slabikami
– psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě samostatně, ve slovech i slovních spojeních
– psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)
Učební látka, se kterou se ţáci 3. ročníku nově seznamují nebo ji rozšiřují:
– význam slov
– obojetné slabiky
– pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách uvnitř slova – vyjmenovaná slova
– procvičování pravopisu základních vyjmenovaných slov a jasně z toho vyplývajících slov
příbuzných, uţívaných v ţivotě – porozumění významu slov a slovních spojení
– pravopis vlastních jmen – jednoduché typy
– seznámení se slovními druhy a jejich rozlišování v základním tvaru
– uţívání správných gramatických tvarů podstatných jmen a sloves v mluveném projevu
– výslovnost a psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uprostřed slov
– poznávání podstatných jmen, jako pojmenování osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
(rod a číslo podstatných jmen), pádové otázky
– poznávání sloves (osoba, číslo, čas)
– psaní i, í ve slovesech (kreslí, kreslil, prosí, prosil, zlobí, zlobil …)
Pravopis vyjmenovaných slov prolíná výukou 3. ročníku aţ do konce roku. Toto učivo je třeba
procvičovat krátce, často, s porozuměním a vysvětlováním. Důraz je třeba dát na tvořivou práci
ţáků s vyjmenovanými slovy a jejich aplikaci téţ v jiných vyučovacích předmětech.
Vhodným způsobem je třeba s výukou vyjmenovaných slov propojovat poznávání slovních druhů a
pravopis vlastních jmen. Jednotlivé okruhy učiva se neprobírají jako izolované celky, ale navzájem
se prolínají. Velký význam má předučování některého učiva uţ v 1. a 2. ročníku.
D) Očekávané výstupy na konci 1. období
Komunikační a slohová výchova
Ţák:
– plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti
– porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené sloţitosti
– respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru
– pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost
– v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči
– volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běţných školních i mimoškolních
situacích
35
–
–
–
–
–
na základě vlastních záţitků tvoří krátký mluvený projev
zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním
píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní
písemný projev
píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení
seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh
Jazyková výchova
Ţák:
– rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké
samohlásky
– porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná,
nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná
– porovnává a třídí slova podle zobecněného významu - děj, věc, okolnost, vlastnost
– rozlišuje slovní druhy v základním tvaru
– uţívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen
a sloves
– spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy
– rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové
i zvukové prostředky
– odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných
souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický
šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a
místních pojmenování
Literární výchova
Ţák:
– čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku
– vyjadřuje své pocity z přečteného textu
– rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění
– pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
2.období
naučit se správně, plynule, hbitě a výrazně číst
rozumět přiměřeně dlouhému a srozumitelnému textu čtenému nahlas i potichu
postupně rozšiřovat slovní zásobu
správně se vyjadřovat spisovným jazykem v řeči i v psaném projevu
osvojit si základy pravopisu určeného pro toto období
ve výuce podporovat samostatnost ţáků, vést je k uvaţování, nechávat probírané jevy pozorovat,
třídit, srovnávat, zdůvodňovat a uţívat v různých obměnách
- dát ţákům časový prostor pro uplatnění jejich zájmů, dosavadních vědomostí a zkušeností,
podporovat tvořivou práci ţáků
- vést ţáky k pouţívání různých přehledů, grafických znázornění, náčrtových schémat, které jim
-
36
pomůţe abstraktní učivo zkonkretizovat, zjednodušit, usnadnit jeho pochopení
- postupně vytvářet návyk vlastní kontroly ukončené práce, uvaţovat nad chybami
- průběţně klást důraz na komunikaci mezi ţáky, vyuţívání probíraných jevů v jednoduchých
mluvních cvičeních
- soustavnými i příleţitostnými cviky vypěstovat jazykový cit ţáka, tak aby se dovedl vyjádřit
prostě,
stručně a jasně slovem i písmem
- dbát, aby se ve školních projevech ţáků nevyskytovala hrubá a hanlivá slova, ani slova z
dětské hantýrky, nahrazovat je tvary správnými
- vést je k zájmu o četbu naučnou i o četbu, která by byla blízká jejich citovým proţitkům, dále
jim
ukázat, jak zaznamenávat, co přečetli i dojmy z četby
- dbát na mezipředmětové vztahy
- u naučných textů, které by měly být vţdy přiměřené věku ţáků, učit ţáky vyjádřit hlavní
myšlenku nebo poznatek
Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány:
- komunikační a slohovou výchovou
- jazykovou výchovou
- literární výchovou
Komunikačním a slohovým dovednostem je v tomto vzdělávacím období vyučováno tak, aby
byl podporován a podněcován duševní rozvoj ţáků a zároveň byla rozvíjena jejich individualita.
V předmětu český jazyk se komunikační a slohové dovednosti realizují při čtení, naslouchání,
mluveném a písemném projevu ţáků. Na plnění tohoto úkolu se ve 4. a 5. ročníku podílí i výuka
v rámci ostatních předmětů. Díky činnostnímu způsobu vzdělávání mají totiţ ţáci dostatek
příleţitostí k tomu, aby hovořili, diskutovali, vyjadřovali se o tom, co pozorují, dělají, co právě
zjišťují, co proţívají ve všech předmětech. Tím, ţe v průběhu 2. vzdělávacího období soustavně
dbáme na to, aby ţáci četli správně a s porozuměním, jim otevíráme cestu k jejich budoucímu
vzdělávání. Realizovat tento způsob výuky nám velmi pomáhají materiály vytvořené zvlášť pro
činnostní učení, se kterými ve Tvořivé škole pracujeme.
V 2. období základního vzdělávání je naším úkolem zautomatizovat základní pravopisné jevy
určené pro 1. vzdělávací období, proto zde věnujeme Jazykové výchově značnou pozornost.
Chceme-li při výuce českého jazyka dosáhnout dobrých výsledků, je třeba stále dbát o to,
aby všichni ţáci porozuměli významu slov. K tomu vyuţíváme vjemy sluchové, zrakové i
motorické. Činnostní výuka českého jazyka, při které dostávají ţáci stále příleţitost k aktivní
činnosti, má neocenitelný význam jak pro jazykové vyučování tak pro výuku naukových předmětů.
K uspokojivým výsledkům vede jedině vyučování, které je pro ţáky srozumitelné a pochopitelné.
Máme-li rozvíjet slovní zásobu ţáků, chceme-li je dobře naučit pravopis a ostatní učivo
jazykové výchovy, zařazujeme do výuky pravidelná pravopisná a mluvní cvičení. Soustavně
prováděné a promyšlené sestavy těchto cvičení vedou k zautomatizování mluvnických a
pravopisných jevů. Dbáme na to, aby cvičení měla praktický ráz a ţáci byli při cvičeních aktivní.
Ţákům stále umoţňujeme, aby o učivu přemýšleli a předloţené jevy pouţívali v řeči i písmu. Při
vyučování pravopisu pravopisné jevy vţdy odůvodňujeme. Ţáky vedeme k praktickému pouţívání
mluvnických jevů. Podněcujeme je, aby svá pozorování, zkušenosti a poznatky při výuce sami
vyjadřovali a věty s mluvnickými jevy obměňovali. Tato mluvní cvičení zařazujeme do výuky
krátce ale často. Při uţívání jednotlivých pravopisných a mluvnických jevů ve spojeních si ţáci tyto
jevy osvojí lépe neţ z teoretických výkladů a pouček. Gramatika i pravopisná pravidla vyplývají
z praktického vyuţití přirozeně a nenásilně a ţáci si je osvojují snadněji a trvaleji.
37
Jazykové dovednosti ţáků se ve vyučování českého jazyka realizují v těchto sloţkách: zvuková
stránka jazyka, slovní zásoba a tvoření slov, tvarosloví, skladba a pravopis.
Literární výchově se věnuje pozornost při čtení uměleckých textů, při čtení článků
přírodovědného, zeměpisného i dějepisného obsahu, a to jak z čítanek tak i z jiných učebnic nebo
vhodných vybraných knih. Při literární výchově se soustavně rozvíjí ústní a písemné vyjadřování
ţáků, vytváří se a upevňují návyky ţáků vyjadřovat myšlenky logicky, souvisle a mluvnicky
správně.
Ve 4. a 5. ročníku se ve výuce českého jazyka začíná více vyuţívat tichého čtení a ţáci jsou
vedeni k samostatné práci s textem. Učitel dbá na to, aby i tiché čtení ţáků bylo uvědomělé, a proto
při něm dává ţákům takové úkoly, které mu umoţní zjistit, zda ţáci potichu přečtený text pochopili.
Text určený k tichému čtení nemá být zpočátku dlouhý. Otázky k obsahu si mohou zadávat sami
ţáci, můţe se ptát i učitel. Je moţné vyuţít otázek připravených v čítankách. Ţáci mohou také
vyprávět o tom, co četli, nebo si nakreslit k textu obrázek.
Součástí literární výchovy v tomto období je téţ pokračování nácviku hlasitého čtení. Ţáci
se přitom učí správně členit čtené věty nejen podle interpunkce, ale i logickými pauzami a také klást
správný větný přízvuk.
Práce v hodinách čtení přispívá k rozvoji poznávacích schopností ţáků, rozvíjí jejich
smyslové vnímání, myšlení, řeč, fantazii a paměť.
Novým úkolem, který literární výchova, společně s naukovými předměty, v tomto období plní, je
určení hlavních myšlenek textu, jejich sestavení do krátké osnovy a souvislé vyprávění základního
obsahu článku podle této osnovy– ţáci se učí učit z učebnic. Dobře nám k tomu slouţí krátké
naučné texty s přírodovědným a vlastivědným obsahem.
Mediální výchova
Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality – 4. ročník
Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – 5. ročník
Stavba mediálních sdělení – 5. ročník
Multikulturní výchova
Princip sociálního smíru a solidarity
Komunikace – 4. ročník
Kooperace a kompetice – 5. ročník
4. ročník
8 hodin týdně
a) Čtení a práce s textem, komunikační dovednosti:
- výcvik ve čtení - správné a plynulé čtení uměleckých a krátkých naučných textů
38
- správný přízvuk slovní a větný, výslovnost, přirozená intonace
- tvorba otázek k přečtenému textu
- tiché čtení - postupné zařazování krátkých textů k samostatnému tichému čtení
- tvorba otázek ţáků k přečtenému textu, kontrola porozumění obsahu čteného
- vystiţení hlavní myšlenky textu a sestavení krátké osnovy
- vyprávění obsahu krátkého textu podle připravené osnovy
- příprava krátkých sdělení, reprodukce obsahu sdělení, procvičování se zřetelem k zapamatování
si podstatných informací
- pozorné a soustředěné naslouchání přiměřeně dlouhému čtenému textu nebo mluvenému projevu,
ţáci se učí ptát na to, čemu nerozuměli nebo co nepostřehli, odpovídají si navzájem, vytváří se
prostor pro vzájemnou komunikaci
- dodrţování pravidel slušnosti při vzájemné komunikaci (učit se naslouchat, neskákat druhému do
řeči, zdvořile se oslovovat)
b) Slohová výchova - ústní a písemný projev:
- dbát na naučenou techniku psaní a dodrţování hygienických zásad při psaní
- sledování úhlednosti a čitelnosti písemných projevů ţáků
- opis a přepis textů s uvědoměním obsahu psaného (vytvářená portfolia do přírodopisu,
vlastivědy, čtení, čtenářský deník, zápisy do kronik aj.)
Připravené náměty pro praktická slohová cvičení:
- krátký vzkaz, telegram, jednoduché sdělení, dopis - adresa
- popis postupu práce, popis domu (pokoje), popis osoby
- členění textu na odstavce - osnova
- vyprávění - naše Vánoce
- vyprávění - dokončení příběhu, individuální zápisy a jejich porovnání navzájem
- telefonické a písemné vzkazy
- psaní dopisu podle připravené osnovy
- vyplňování dotazníku - přihláška čtenáře do knihovny
Jazyková výchova
- nauka o slově - navazuje na poznatky z 1. období, které se prohlubují a rozšiřují
- rozlišování slov spisovných od nespisovných
- slova pozitivně citově zabarvená a slova vulgární
- stavba slova, kořen, předpona a přípona
- rozlišování předpon od předloţek
- vyjmenovaná slova - procvičování základních vyjmenovaných slov
- příbuzná slova se slovy vyjmenovanými - je to pro 4. r. nová látka, neboť toto učivo nepatří
mezi výstupy z 1. období, zautomatizování tohoto učiva je třeba se věnovat ve 4. r. průběţně.
- slovní druhy - ţáci rozlišují slovní druhy v základním tvaru, v určování slovních druhů je třeba
pokračovat i nadále
- podstatná jména - rod, číslo, pád (seznámení ve 3. r. - důraz na uţití správných tvarů podstatných
jmen v řeči)
- podstatná jména - skloňování podstatných jmen všech rodů - vzory pro skloňování - nové učivo,
učivo je zaměřeno na psaní i/ y v koncovkách podstatných jmen, naučit a zautomatizovat je
třeba pravopis koncovek podstatných jmen rodu středního a ţenského, v automatizaci podstatných
jmen rodu muţského se pokračuje na začátku 5. ročníku
- slovesa - ţáci spolehlivě poznají sloveso jako slovní druh, další učivo se ve 4. r. probírá jen na
úrovni seznámení ţáků s novými pojmy a hledání jejich reprezentace v připravených textech: tvar
určitý a neurčitý, jednoduché a sloţené tvary sloves, zvratná slovesa, časování sloves
39
- stavba věty - věta jednoduchá a souvětí - s učivem se ţáci setkali jiţ v 1. období, prakticky
skládali z vět jednoduchých, pomocí spojek, souvětí, ve 4.ročníku se učí rozlišovat souvětí od
jednoduchých vět a určovat jejich počet v souvětí
- základní skladební dvojice - holý podmět a holý přísudek, je to nové učivo, které je třeba ve 4. r.
dobře zvládnout, protoţe je základem k dalšímu důleţitému učivu - shoda přísudku s podmětem první seznámení, pravopis i/y v koncovkách příčestí minulého se bude učit a procvičovat v 5.
ročníku
- seznámení se s přímou a nepřímou řečí v textech, vyhledávání a rozlišování
- odlišení veršů a prózy, rozlišování uměleckého a naučného textu ţáky
- recitace básní, přednes krátkého textu
- povídání o knihách a spisovatelích
- ilustrace, které nás zaujaly a proč
- oblíbení hrdinové dětských seriálů
- knihy, které mohu doporučit k přečtení a proč
- vyprávění o divadelním představení nebo filmu
- vyhledávání informací v dětských časopisech a encyklopediích
- seznamování se s literárními pojmy: pověst, povídka, autor, hlavní postavy, film, televizní
inscenace,
próza, poezie, báseň, bajka
Ve 4. ročníku začínáme do výuky čtení pravidelně zařazovat krátké úseky k tichému čtení. Ty je
třeba následně kontrolovat např. otázkami, úkoly, reprodukcí. Uvědomujeme si, ţe někteří ţáci ve
4. ročníku teprve dokončují svůj čtenářský vývoj. Proto musí být ve vyučovacích hodinách čtení
stále dostatek příleţitostí k vlastnímu čtení a to i ke čtení hlasitému. .
V jazykové výchově je třeba ve 4. ročníku dbát na procvičování slov odvozených od slov
vyjmenovaných.
K uvědomění si pravopisu vyjmenovaných slov napomáhá vyhledávání a vypisování z Pravidel
nebo vyhledávání vhodných článků a slov (např. z čítanky), ve kterých se v základu slova vyskytuje
y/ý a také i/í po obojetných souhláskách, a jejich třídění do dvou skupin. Slovy příbuznými
nezatěţujeme paměť ţáků, ale učíme je tato slova logickým způsobem odvozovat od slov
základních. Dbáme na smysluplné, krátké, časté, písemné procvičování vyjmenovaných slov.
Čtvrtý ročník je důleţitým rozhraním mezi obdobím, kdy se vyučování pravopisu a mluvnici
věnovalo jevům spíše rázu pamětného a obdobím, kdy se dostává do popředí mluvnický systém.
Vyučování v tomto období klade větší nároky na myšlení ţáků. Učivo mluvnické a pravopisné se
jednak rozšiřuje a doplňuje, jednak se začíná s probíráním nových mluvnických jevů.
Novou látkou mluvnice ve 4. r. je skloňování podstatných jmen všech rodů podle vzorů a
pádů. Cvičení v určování pádů je třeba věnovat dostatečnou pozornost, provádět je soustavně
v různých obměnách a vyuţívat při tom činnostních forem výuky. Skloňování podstatných jmen je
uţitečné procvičovat ve větách. Ţáky vedeme k tomu, aby tvořili věty o přírodě, třídě, o své
činnosti, o vycházce aj. Cvičíme nejen tvoření správných tvarů podstatných jmen, ale rozvíjíme i
vyjadřování a myšlení. Pozornost věnujeme procvičování pravopisu i/y v koncovkách podstatných
jmen.
Učební látka o podstatných jménech je důleţitým učivem 4. ročníku, kterému je třeba
věnovat dostatečnou pozornost při probírání i procvičování. Ţáci při něm musí být neustále
podněcováni k přemýšlení. Správné pochopení tohoto učiva ţáky je předpokladem pro úspěšné
zvládnutí českého jazyka v následujících ročnících.
40
5. ročník
7 hodin týdně
a) Čtení a práce s textem, komunikační dovednosti:
- pokračování výcviku ve čtení
- hbité, uvědomělé a výrazné čtení uměleckých a naučných textů
- tiché čtení se stručným sdělením nebo výtvarným vyjádřením obsahu
- tvorba otázek k přečtenému textu, odpovědi - ţáci mezi sebou
- hlavní myšlenka literární ukázky nebo postavy, klíčová slova
- rozlišování podstatného od méně podstatného v textu
- postavy a jejich postoje - hodnocení
- sledování ilustrací přečtených ukázek z čítanky i knih
- příprava různých sdělení pro spoluţáky z jiných tříd - zpráva, oznámení
- pozorné, soustředěné a aktivní naslouchání
- vyhledávání informací ve slovnících a různých publikacích
- příběhy ze ţivota dětí - vypravování, přirovnání
- dodrţování pravidel slušnosti při vzájemné komunikaci
- čtení naučných textů - mezipředmětové vztahy
b) Slohová výchova - ústní a písemný projev
- sledování dodrţování hygienických návyků při psaní
- věnování pozornosti písmu - čitelnost a přehlednost písemného projevu
- opis a přepis textů - portfolia, čtenářský deník
- mimojazykové projevy při vyprávění - mimika, gesta
- skupinové i samostatné sestavování osnovy pro vyprávění a vytváření krátkého mluveného nebo
písemného projevu podle této osnovy
Připravené náměty pro praktická slohová cvičení:
- vypravování, reprodukce textu (osnova, reprodukce), vypravování podle obrázků
- popis různých předmětů z ţákova okolí
- popis známé osoby nebo pohádkové postavy a prostředí, ve kterém ţije
- popis určitého, ţákům známého pracovního postupu nebo děje
- dopis (osobní, úřední), adresa
- tiskopisy (poštovní poukázka, podací lístek, dotazník)
- inzerát (stručné vyjadřování)
- telefonický rozhovor, vzkaz na záznamníku na zvolené i dané téma
Jazyková výchova
- opakování a prohlubování učiva ze 4. ročníku
- slovo a jeho stavba (kořen, část předponová a příponová, koncovka), slova příbuzná
- souhláskové skupiny na styku předpony nebo přípony a kořene, zdvojené souhlásky
- předpony s-, z-, vz-, předloţky s, z
- skupiny bě / bje, vě / vje
- dělení slov
- pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách - automatizace učiva
- slovní druhy - rozlišování
- podstatná jména - opakování a automatizace skloňování podstatných jmen s důrazem na
procvičování pravopisu koncovek podstatných jmen rodu muţského
- přídavná jména - koncovky přídavných jmen tvrdých a měkkých, poznávání přídavných jmen
přivlastňovacích
- slovesa - čas přítomný, minulý a budoucí
- shoda přísudku s podmětem (opakování základních větných členů)
41
- uţití rozkazovacího a podmiňovacího způsobu ve větách
- zájmena - určování, seznámení ţáků se skloňováním osobních zájmen, procvičování jejich
správného
uţívání v mluveném projevu, rozlišování zájmen podle druhů
- číslovky určité a neurčité, vyhledávání číslovek v textu, rozlišování čtení číslovek základních a
řadových (3 děti, 3. dítě), rozlišování číslovek podle druhů
- skladba - podmět vyjádřený a nevyjádřený, rozvitý a několikanásobný
- spojování jednoduchých vět spojkami do souvětí
- ţáci rozlišují prózu a poezii, text umělecký a naučný, pojmy - spisovatel, básník
- postupné seznamování ţáků s dalšími literárními pojmy - pohádka, bajka, povídka
- při čtení článků z čítanky - ţáci poznávají jméno spisovatele, název knihy, ze které je ukázka,
ilustrátora, rozhovor o dalších knihách určitého spisovatele, pokud jeho knihy ţáci znají nebo je
mají doma
- příleţitostné výstavy knih zvolených spisovatelů, tematické výstavy knih např. příroda, historie
aj.
- výrazný přednes vybraných básní i úryvků prózy zpaměti, pojmy - verš, rým
- stručná reprodukce přečteného textu, vyprávění na dané nebo zvolené téma
- příběhy z divadelních her a vhodných televizních inscenací, pojmy - herec, reţisér
- pokusy ţáků o vytvoření vlastního literárního textu (báseň, povídka)
- stručně o některých spisovatelích (podle čítanky)
Rozšiřující učivo:
- pravopis mě / mně - skloňování osobních zájmen
- shoda přísudku s několikanásobným podmětem
- podrobnější učivo o zájmenech a číslovkách jen ve formě seznámení
V 5. ročníku dáváme prostor k individuálnímu procvičování čtení podle úrovně jednotlivých ţáků.
U dobrých čtenářů výuku čtení směřujeme k tomu, aby této dovednosti začali postupně vyuţívat ke
čtení naučných textů s porozuměním a připravovali se tím na samostatné učení.
Mimočítankovou četbu si určuje učitel podle úrovně třídy a zájmu ţáků, se zřetelem k textům
v čítance pro 5. ročník i v čítankách pro ročníky předcházející.
V připravených čítankách se ţáci opakovaně setkávali s ukázkami prací některých autorů,
blíţe tak poznávali jejich dílo a byli tak motivováni k přečtení některé z dalších knih těchto autorů.
Vzhledem k tomu, ţe 5. ročníkem končí 2. období základního vzdělávání ţáků, je třeba mít na
zřeteli, ţe ţáci v tomto věku potřebují umět jak dobře číst tak mít zautomatizované některé
pravopisné jevy. Bezesporu sem patří nejen mluvnické učivo prvního období, ale také pravopis
vyjmenovaných slov, pravopis i, í / y, ý v koncovkách podstatných jmen a shody přísudku s holým
podmětem.
Ţák: - čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas
- rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné
informace
zaznamenává
- posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení
- reprodukuje obsah přiměřeně sloţitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta
- vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku
42
- rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě
- volí náleţitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru
- rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně jí uţívá podle komunikační situace
- píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační ţánry
- sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev
s dodrţením časové posloupnosti
Jazyková výchova
Ţák: - porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova
vícevýznamová
- rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku
- určuje slovní druhy plnovýznamových slov a vyuţívá je v gramaticky správných tvarech ve
svém mluveném projevu
- rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary
- vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné skladební dvojici označuje základ věty
- odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí
- uţívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje
- píše správně i / y ve slovech po obojetných souhláskách
- zvládá základní příklady syntaktického pravopisu
Ţák: - vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je
- volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma
- rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů
- při jednoduchém rozboru literárních textů pouţívá elementární literární pojmy
3. období
-
-
-
rozvíjet pozitivní vztah k mateřskému jazyku, jazyk chápat jako potencionální zdroj pro
rozvoj osobního a kulturního bohatství jako zdroj důleţitého nástroje celoţivotního
vzděláván
náš národní jazyk je svébytný historický jev odráţející historický a kulturní vývoj národa
jazyk chápat systémově, zdůrazňovat bohatost jeho slovní zásoby, naučit se dokládat na
příkladech zejména v literárních textech
rozvíjet kultivovaný písemný a ústní projev, zvládnout běţná pravidla mezilidské
komunikace daného kulturního prostředí
vyuţívání různých zdrojů informací ( slovníky, encyklopedie, katalogy, kniţní fond,
internet, literární texty) tak, aby ţáci uměli pracovat s jazykovými i literárními prameny i
s texty různého zaměření
literatura má být zdrojem poznání a proţitků, vede k rozvoji pozitivního vztahu k literatuře,
k rozvoji estetického vnímání
ţáky vedeme k vlastnímu kultivovanému projevu, k sebevědomému vystupování při
prezentace jejich názorů
43
Cíle výuky českého jazyka a literatury jsou naplňovány
jazykovou výchovou
komunikační a slohovou
literární výchovou
Všechny sloţky daného oboru se ve výuce navzájem prolínají. Jejich úspěšné
zvládnutí je předpokladem pro poznávání ,získávání vědomostí a osvojování dovedností v dalších
oborech vzdělávacího procesu.
V jazykové výchově si ţáci osvojí spisovnou podobu českého jazyka, zvládnou v daném rozsahu
český pravopis. Učí se vyuţívat jazykové příručky a slovníky. Uvědomují si propojenost jazyka,
stylistických prvků a literárních pojmů. Rozvíjejí si slovní zásobu a vyuţívají všech dostupných
zdrojů k získaní potřebných informací. Získávají pravidla pro jazykově správnou komunikaci ,ústní
i písemné projevy. Ţáci by měli získat kladný vztah k literatuře, zájem o četbu a další kulturní
proţitky( divadlo, hodnotnou filmovou a televizní produkci).Naučí se hodnotit, srovnávat,
vyjadřovat a obhajovat své názory. Uvědomují si souvislosti mezi historickými událostmi a
literaturou. Seznámí se s regionální literaturou.
Sebepoznání a sebepojetí – 8. a 9. ročník
Mezilidské vztahy 7.a 8. ročník
Komunikace – 6.,7. ročník
Výchova demokratického občana
Občanská společnost a škola – 9. ročník
Principy demokracie jako formy vlády způsobu rozhodování – 9. ročník
Environmentální výchova
Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí - 8.,9. ročník
Vztah člověka k prostředí – 6., 9. ročník
Mediální výchova
Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení - 8., 9. ročník
Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality – 9. ročník
Stavba mediálních sdělení - 8., 9. ročník
Fungování a vliv médií ve společnosti - 9. ročník
Vnímání autora mediálních sdělení - 7.,8.,9. ročník
Tvorba mediálních sdělení - 9. ročník
Práce v realizačním týmu - 6.,8.,9. ročník
Projekt: Březen – Měsíc knihy-9.ročník
Svět pohádek
Školní časopis- 9. ročník
Etnický původ – 8. ročník
Multikulturalita - 9. ročník
44
6. ročník
4 hodiny týdně
Jazyková výchova
1. Tvarosloví
- slovní druhy
- ohebné slovní druhy
- práce se Slovníkem spisovné češtiny, s pravidly českého pravopisu
2. Skladba
- souvětí ,počet vět v souvětí
- základní a rozvíjející větné členy
- věty hlavní a vedlejší
- grafické znázornění
- interpunkce
3 .Zvuková stránka jazyka
- hlásky znělé, neznělé
- spisovná a nespisovná výslovnost
- zvuková stránka slova a věty
- rozvrstvení národního jazyka
4. Jazykověda a její sloţky
- jazykověda
- jazykové příručky
Jednotlivé tematické okruhy se doplňují pravidelnými pravopisnými cvičeními, jazykovými
rozbor, kontrolními diktáty a prověrkami. Pracuje se s Pravidly českého pravopisu i s ostatními
jazykovými příručkami, k procvičení se vyuţívají výukové programy na počítači.
1. Úvod k výuce slohu
- zásady dorozumívání, kultivovaného mluveného projevu
- komunikační ţánry
2. Vyplňování jednoduchých tiskopisů
- poštovní poukázka, telegram, podací lístek
3. Jednoduché komunikační ţánry
- zpráva, oznámení, SMS
4. Korespondence – dopis osobní a úřední, mail
5. Popis a jeho funkce
- popis budovy, místnosti
- postavy
- krajiny
- popis pracovního postupu
6. Výtah a výpisky
7. Vypravování
- dějová posloupnost, osnova
- jazykové prostředky
1 Funkce literatury, základní literární druhy
2 .Lidová slovesnost
3 .Báje, pověsti, biblické příběhy
4. Dělení poezie
45
5. Pohádky, povídky
6 .Základní literární pojmy
7. ročník
4 hodiny týdně
Jazyková výchova
1 .Nauka o významu slov
- opakování ze 6.ročníku
- slova jednoznačná, mnohoznačná
- slovo a sousloví
- synonyma, homonyma, antonyma
- slova citově zabarvená
- odborné názvy
2. Slovní zásoba, tvoření slov
- termín slovní zásoba,
- obohacování slovní zásoby-odvozování, skládání, zkracování
3. Tvarosloví
- opakování slovních druhů
- mluvnické a slovesné kategorie
- slovesný rod
5. Skladba
- stavba věty
- věta jednočlenná a dvojčlenná
- věty podle postoje mluvčího
- větný ekvivalent
- základní a rozvíjející větné členy
- grafický rozbor a druhy vedlejších vět
6. Pravopis
- shoda ,i/y v koncovkách
- psaní vlastních jmen
Větné celky jsou doplňovány pravidelnými pravopisnými cvičeními, jazykovými rozbory,
kontrolními diktáty a prověrkami.
Učebnice je doplňována dalšími mluvnickými příručkami a slovníky.
1. Popis
- výrobků, uměleckých děl, pracovních postupů
- subjektivní popis ( líčení)
2. Charakteristika přímá a nepřímá
3. Výtah a výpisky- základní rozdíly
- výtah z odborného textu
4. Ţádost
- administrativní styl
- typy ţádostí
5. Ţivotopis
- vlastní rodinných příslušníků
- profesní ţivotopis
6. Vypravování
- osnova
46
- scéna z filmu ,z divadelní hry
- tvořivá práce s textem
- vlastní tvořivé psaní
1. Nejstarší starověká literatura
2. Lidová slovesnost, nejstarší psaná literatura u nás
3. Literatura středověku
4. Předhusitské období, doba husitská
5. Humanismus český a světový
- znaky, představitelé, divadlo
2. Próza –povídky, romány, balady, romance, cestopisy
3. 17. -18.st. v literatuře
- znaky, vliv lidové slovesnosti
- J.A. Komenský
- úloha osvícenství
8. ročník
4 hodiny týdně
Jazyková výchova
1. Poučení o jazyce
- slovanské jazyky
- útvary českého jazyka, jazyková kultura
2. Slovní zásoba
-tvoření slov
-slova přejatá, jejich pravopis
3. Tvarosloví
- skloňování cizích a přejatých slov
- nepravidelnosti ve skloňování
- slovesné kategorie ( třída, vzor ,vid)
4.Skladba
- větná stavba
- zápor
- stavba věty jednoduché
- tvoření vět
- souvětí podřadné, souvětí souřadné
1. Charakteristika literární postavy
2. Subjektivní popis/ líčení/
3. Výtah
4. Jednoduchý výklad
5. Úvaha
47
1. Shrnutí literárních poznatků
2 Rozbor literárního díla
3. České národní obrození
- historický význam
- vývoj jazyka
- představitelé
3. Významní čeští autoři –Tyl Erben, Havlíček, Němcová
4. Od romantismu do 2.pol.19.st.
- literární směry
- druhy románů, povídky, bajky, novely
- úloha divadla
- historická literatura
- významní světoví a čeští autoři
5. Česká a světová moderna
- prokletí básníci
- surrealismus ,impresionismus, symbolismus, dekadence
- český poetismus
9. ročník
5 hodin týdně
Jazyková výchova
1. Zvuková stránka jazyka
- hláskosloví
- spisovná výslovnost
- jazyková kultura
2. Tvoření slov
- stavba slova
- pravopis
- práce se slovníkem
3. Význam slova ,slovní zásoba
- slova jednoznačná, mnohoznačná
- synonyma, antonyma, homonyma
- odborné názvy
4. Tvarosloví
- slovní druhy
- mluvnické významy
- sloţitější slovesné tvary-vid, třída, vzor, přechodníky
- pravopis slovesných koncovek
- pravopis vlastních jmen
5. Skladba
- věty podle postoje mluvčího
- věta jednoduchá, souvětí
- vztahy mezi větnými členy
- grafické znázornění
- interpunkce
- zvláštnosti větné stavby
- sloţité souvětí
- přímá řeč slov v české větě
48
1. Jazyková kultura, slohové postupy a útvary
2. Vypravování
- stavba vypravování, úprava textu, uţití přímé řeči
- ukázky vypravování z románů a povídek
- autorská řeč a řeč postav
3. Charakteristika
- rozdíl mezi popisem a charakteristikou
- charakteristika přímá a nepřímá
4. Strukturovaný ţivotopis
5. Výklad
- zpracování osnovy
6. Úvaha
- uplatnění zkušenosti, postojů, názorů
7. Publicistické útvary
- fejeton ,sloupek, reportáţe
- článek do školních novin
8. Proslov a diskuse
- výběr jazykových prostředků
- diskuse na aktuální téma
- vyuţití ve školních novinách
1. Práce s literárním textem
- kompozice, téma ,charakteristika postav, jazyk
2. Hlavní vývojová období literatury
- počátek 20.st.- literární směry, téma 1.sv.války
- poezie meziválečná
- vývoj divadla – důraz na Osvobozené divadlo a hry
K. Čapka
- obraz 2.sv.války v české a světové literatuře
3. 2.pol.20.st. v literatuře
- poválečná česká a světová literatura
- literatura oficiální, exilová, samizdatová
- filmové adaptace
6. Současná tvorba
- nejznámější autoři
- film, divadlo, televize, video
- nakladatelství, literární časopisy
- literatura konzumní a hodnotná
7. Regionální literatura
D) Očekávané výstupy na konci 3.období
Jazyková výchova
Ţák :
-
ovládá pravopis lexikální, morfologický, slovotvorný a syntaktický
49
ve větě jednoduché i v souvětí
- umí aplikovat zásady pravopisu a spisovné výslovnosti
- spisovně vyslovuje česká a běţně uţívaná cizí slova
- rozliší a v textu doloţí způsoby obohacování slovní zásoby
- pracuje samostatně s pravidly českého pravopisu, s různými typy slovníků a s ostatními
jazykovými příručkami
- správně třídí slovní druhy, vhodně je uţívá při komunikaci
- rozlišuje významové vztahy ve větě a v souvětí
- rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu, odůvodňuje jejich uţití
Ţák :
- uţívá vhodné jazykové prostředky vzhledem ke svému komunikačnímu záměru
- dorozumívá se kultivovaně, výstiţně, rozlišuje spisovný a nespisovný jazyk
- umí pracovat s odborným textem, ovládá základy studijního čtení, umí vytvořit výpisky,
výtahy i referáty, referát umí s pomocí poznámek přednést
- v připraveném i improvizovaném mluveném projevu vyuţívá různé formy vyjadřování (
verbální, neverbální…), rozlišuje objektivní a subjektivní sdělení i záměr partnera
v komunikaci
- vyuţívá informačních zdrojů, odlišuje fakta, názory, hodnotí, ověřuje dostupné informační
zdroje
- zapojuje se do diskuse, ovládá zásady komunikace i pravidla dialogu, vnímá názory a
argumentace jiných, rozvíjí kritický dialog
- získané poznatky vyuţívá k tvořivé práci s textem i k vlastnímu tvořivému psaní
- rozpoznává komunikativní manipulaci v masmédiích, zaujímá k ní kritický postoj
- rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení
Ţák :
- umí tvořivě pracovat s literárním textem, reprodukuje ho, orientuje se ve struktuře díla, je
schopen interpretace vlastními slovy, rozpoznává základní rysy autorského stylu
- ovládá literární terminologii, rozlišuje a charakterizuje literární druhy a ţánry, porovnává
jejich znaky
- má přehled o literárních směrech, o významných autorech české i světové tvorby
- samostatně formuluje své dojmy z četby, z návštěvy filmového nebo divadelního
představení, názory na umělecké dílo
- rozlišuje literaturu hodnotovou a konzumní, své názory doloţí příklady a argumenty
- porovnává různá ztvárnění stejného námětu, pomáhá si informacemi z různých zdrojů –
katalogy, knihovna aj.
- prohlubuje zájem o četbu, výrazně čte s porozuměním
- na základě osvojených zkušeností se pokouší o vlastní tvorbu
50
Anglický jazyk
Vzdělávací předmět Anglický jazyk je realizován od 3. do 9. ročníku s časovou dotací 3 hodiny
týdně v kaţdém ročníku.
Předmět je realizován v kmenových třídách, jazykové učebně, v počítačových učebnách.
-
ţáci poznávají nejenom cizí jazyk, ale i cizí kultury
-
zapojujeme ţáky do konverzace, při niţ vycházíme z kaţdodenních situací
-
vedeme ţáky, aby samostatně vyhledávali informace ve slovníku, v textu, v časopise atd.
-
motivujeme ţáky, aby si uvědomili potřebu znát svět. jazyk
-
procvičujeme poslech, četbu a dovednosti správně reagovat na otázky
-
ve výuce podněcujeme ţáky, aby řešili různé situace ve dvojicích či ve skupinách
-
učíme ţáky reagovat v různých ţivotních situacích, ve kterých uplatňují získané znalosti
-
snaţíme se co nejvíce rozšířit jejich slovní zásobu v daných konverzačních tématech
-
učíme ţáky, aby adekvátně reagovali na pokyny učitele
-
vedeme ţáky k příleţitosti vyjádřit své myšlenky, zkušenosti, záţitky
-
dáváme ţákům velký prostor pro rozhovory o kaţdodenních situacích
-
učíme ţáky jednoduchou korespondenci (pohled, dopis)
-
poţadujeme od ţáků stručné shrnutí přečteného či slyšeného textu
-
ve výuce jsou také vyuţíváme hry a zábavnější formy výuky
Kompetence sociálně personální
-
motivujeme ţáky k lepším výsledkům
-
kladně hodnotíme jednotlivé úspěšné kroky
-
vedeme ţáky k toleranci názorů svých spoluţáků a slušnému chování
-
snaţíme se vytvářet příjemné klima pro výuku + zařazujeme relaxační chvilky
51
-
seznamujeme ţáky s ţivotem svých vrstevníků v jiné zemi
-
srovnávání a přemýšlení od otázkách týkajících se kulturních diferencí, práv, ţivotního
prostředí …
-
vedeme ţáky k diskusi a prezentaci jejich myšlenek
-
ţáky vedeme k uvědomění si důleţitosti znalosti cizího jazyka pro budoucí pracovní
uplatnění
-
motivujeme ţáky k objektivnímu sebehodnocení
-
učíme ţáky správné organizaci jejich práce
-
snaţíme se je motivovat k zájmu vyhledávat nové znalosti
1. období
– motivovat ţáky k zájmu o anglický jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus
anglického jazyka
– poznávat a prakticky pouţívat základní pravidla výslovnosti
– činnostní formou naučit ţáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblastí (činnosti
s obrázky nebo předměty)
– činnostní formou výuky naučit ţáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní
zdvořilostní fráze
– základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností zahrnutých
v pracovním sešitě
– s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory
– rozumět jednoduchým pokynům v anglickém jazyce a reagovat na ně
– vést ţáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v anglickém
jazyce
– získávat první poznatky o zemích, kde se mluví anglicky
– postupně začít chápat význam znalosti angličtiny pro ţivot
– aktivní účastí ţáka na výuce anglického jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat
s vyuţitím prvních poznaných slov a frází
Při činnostním vyučování anglickému jazyku ve 3. ročníku vyučujeme:
a) komunikační dovednosti (schopnost domluvit se v angličtině)
b) slovní zásobu, čtení a porozumění řeči psané; porozumění řeči mluvené,
c) mluvnici a pravopis;
d) dramatickou výchovu
e) základní poznatky o anglicky mluvících zemích
52
Výuka anglického jazyka v 1. období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání ţáků. Proto je
v tomto období nejdůleţitější probuzení zájmu o výuku angličtiny a vytváření pozitivního vztahu k
učení cizímu jazyku. Abychom toho dosáhli, musí být vyučovací hodiny angličtiny v průběhu
celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro ţáky poutavými činnostmi, hrami a písničkami. Při
výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku
dítěte.
V tomto období se snaţíme, aby ţák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby
uměl pouţít naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty
přečíst a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek.
Výuka jazyka vychází z jeho praktického pouţití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na
nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena především z
okruhu zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování,
procvičování a vyuţití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vţdy s činnostmi
s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v kaţdé hodině. To je základem k tomu,
aby se anglickému jazyku učil kaţdý ţák s chutí a věřil, ţe bude mít úspěch.
Vyuţíváme zvukových nahrávek, anglických říkanek a písniček, z nichţ některé se ţáci učí zpaměti
.
3.ročník
3 hodiny týdně
– odlišné hlásky – jejich fonetický přepis pro čtení výslovnosti v učebnici (ve slovníku),
například ve slovech: black, white, a dog, the dog, three
– odlišná výslovnost hlásek, které známe z češtiny, například ve slovech: red, a pig, a kitten,
a teddy, I have, is
– odlišný pravopis – náhled do problematiky, která bude uceleně vyučována v dalších
ročnících, ve 3. ročníku pouze:
• němé e: have
• odlišné psaní hlásek: grey, fish, a chicken
• dvojí čtení: zavřená (otevřená) slabika: a cat / a cake atd.
• ustálený pravopis: green, leaf, yellow, a kitten, a teddy
• slova souzvučná (homonyma): two / too ...
– člen jako součást podstatného jména:
• počitatelná a nepočitatelná podstatná jména
• nácvik pouţití členu na skutečnosti proţívané ţákem spolu s učitelem ve třídě
– podstatná jména – mnoţné číslo pravidelných podst. jmen: the toys, the cats
– osobní zájmena:
• kvůli obtíţnosti vyučujeme pořadí: 1. osoba: I, we
2. osoba: you
3. osoba: it, they, he(Mr.Black),she (Ms Black);
– některá zájmena přivlastňovací: my, your, his, her its, our, their
– spojení přídavného + podstatného jména: a little dog, a big house
– spojení zájmena přivlastňovacího + podstatného jména: my teddy, my doll
– spojení číslovky základní + podstatného jména: one cat, two cats
– základní slovesa – přítomný čas prostý
53
• časování nepravidelného slovesa „to be“ (kladné i záporné věty, tvoření otázky:
Iam, You are not. Is he?)
• časování nepravidelného slovesa „to have“ ( kladné věty a záporné věty, tvorba otázky:
I´ve got, I haven´t got, Have you got…?)
– základní předloţky: in, on, under, next to
– věty oznamovací – větné vzory: I have got a cat. This is a cat. It is on the table. There is
a book.
– věty rozkazovací – pokyny: Write! Draw! Open your book! Sit down! Stand up! Listen!
Look! Count! Spell! Sing! Get a pencil! Close your book! Come here! Colour! Match!
Touch! Read! Say! Put down your bag! Pick your pen!
– věty tázací – obrácený slovosled: She is. – Is she?
V 1. pololetí poskytneme dětem nezbytný úvod do jazyka:
– seznamujeme je s anglickými hláskami na základě názvů barev a čísel
– nacvičujeme správnou výslovnost, čtení slov a celých vět
– učíme děti mluvit ve vzorových větách, jejichţ smysl je dán dramatizací, činností s předměty
nebo s obrázky
– naučíme děti rozumět jednoduchým větám, otázkám a pokynům učitele, které jsou sdělovány
pomalu s pečlivou výslovností
– radost z uměleckého proţitku s pouţitím anglického jazyka poskytneme nácvikem velmi
jednoduchých básniček a říkadel (ţáci je mohou obměňovat s vyuţitím osvojené slovní
zásoby)
V 2. pololetí se výuka zaměří na „technické“ vědomosti nutné pro správné pouţití základů jazyka:
– postupně nacvičujeme čtení fonetického přepisu angličtiny
– postupně probíráme a opakujeme tvary jednotného a mnoţného čísla podstatných jmen,
zájmena osobní – podměty, shodu podmětu s přísudkem, závazný slovosled anglické věty
Výuka gramatiky probíhá současně s vytvářením jednoduchých vět, kde se potřebné výrazy a spoje
procvičují. Ţáci se naučí větám rozumět, číst je a opakovat. Protoţe jim rozumějí a znají některá
slovíčka, mohou je obměňovat. Ptají se jeden druhého, odpovídají na spoluţákovy otázky. Tímto
způsobem probíhá výuka gramatiky s pomocí činností v průběhu celého roku, jak je uvedeno uţ v
bodě B.
Praktické dovednosti:
– ţák pozdraví při setkání a loučení
– poţádá o něco a poděkuje, umí specifikovat určitý počet
– naváţe konverzaci s novým kamarádem – cizincem, představí se a zeptá se na jméno, zeptá se
na věk a řekne svůj, zeptá se na bydliště, umí popsat sebe, svou rodinu a své kamarády
– čte s porozuměním jednoduchý text
– rozumí jednoduchému pokynu a dovede ho splnit
– získá jazykovou zběhlost pro schopnost obměny jednoduché informace
– slovní zásoba se pohybuje v rozsahu 70 slov, z nichţ 20% tvoří základní kameny anglické
gramatiky
– přiřadí mluvenou a psanou podobu téhoţ slova či slovního spojení
– zpaměti reprodukuje několik básniček, říkanek a písniček v angličtině
Děti získají skutečný základ pro další studium anglického jazyka v těchto oblastech:
a) Oblast fonetiky: rozlišují anglické hlásky od českých a umí je vyslovit.
54
b) Oblast slovní zásoby: barvy, čísla, hračky a zvířata, osoby, příbuzenské vztahy, přátelé,
škola, dům, tělo, Vánoce, abeceda, přídavná jména, pojmy: ten, nějaký, ano, ne, Mr., Ms.
c) Oblast mluvnice: člen určitý a neurčitý, jednotné a mnoţné číslo podstatných jmen, uţívání
sloves být, mít v přítomném čase prostém, zájmena osobní - podměty a jejich pouţití ve větě,
zájmena přivlastňovací, předloţkové vazby s „on, in, under, next to“, seznámení s vazbou
There is/There are.
RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI
Ţák:
– rozumí jednoduchým větám, pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s
pečlivou výslovností, adekvátně na ně reaguje, pouţije slova a slovní spojení, se kterými se
v průběhu výuky setkal
– rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova
– píše slova a krátké věty na základě textové a vizuální předlohy
– rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu,
zřetelně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální podporu
–
rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální oporu
2. období
–
upevnit vědomosti získané ve 3. ročníku, coţ jsou základy anglického jazyka.
–
rozvinout tyto vědomosti a vyuţít je pro poţadavky Společného evropského referenčního
rámce, jazyková úroveň A1.
–
činnostní výukou naučit ţáky potřebnou slovní zásobu i mluvnické dovednosti pro dosaţení
jazykové úrovně A1 dle evropského standardu.
–
motivovat ţáky k zájmu o anglický jazyk poslechem audio CD, na kterém mluví děti stejného
věku, stejně jako poslechem písní připraveným speciálně na tomto audio CD pro 4. ročník.
–
základní idiomy a konverzační dovednosti procvičovat s pomocí audio CD, které je součástí
pracovního sešitu, a manuálních činností, pro které má učitel k dispozici didaktické hry.
–
nacvičovat porozumění jednoduchým otázkám v anglickém jazyce a reakci na ně.
–
vést ţáka ke schopnosti představit se ústně i písemně v anglickém jazyce a jednoduše vysvětlit
kdo je, kde ţije, co má rád, v jaké ţije rodině.
–
aktivní účastí v nácviku mluvení, porozumění, čtení a psaní vytvořit u ţáků sebevědomí, ţe se
dokáţí uplatnit i v cizině.
Ţák získá základní schopnost domluvit se v anglickém jazyce dle poţadavků společných pro
všechny země Evropské Unie na jazykové úrovni A1. Dále:
55
-
čte s pomocí slovníku jednoduchý text,
umí vyhledat informace v jednoduchém textu,
napíše jednoduchý dopis nebo pozdrav, vyplní formulář v angličtině.
Ţák je připraven pro pokračování ve výuce anglického jazyka pro úroveň A2 a případně pro
studium dalšího cizího jazyka.
Při činnostním vyučování anglickému jazyku ve 2. období:
Vyučujeme komunikační dovednosti na základním stupni evropského standardu pro úroveň A1.
Pro tuto úroveň se zaměřujeme především na nácvik rozhovorů.
Dbáme na čtení jednoduchých textů s porozuměním. Ţáky vedeme k tomu, aby postupně dokázali
o textu hovořit, tvořit jednoduché otázky podle textu, odpovídat si navzájem, jednoduše text
reprodukovat. Pokud je to moţné, věty z textu obměňovat, vyuţívat osvojenou slovní zásobu.
Do kaţdé vyučovací hodiny zařazujeme činnosti s připravenými pomůckami.
Pomocí didaktických her procvičujeme se ţáky nejen slovní zásobu, ale i mluvnici, která začíná být
od 4. třídy pro většinu ţáků náročná (tvorba otázky a záporu v angličtině, sloţené časy sloves,
zájmena).
V oblasti psaní se soustředíme na dovednosti poţadované evropským standardem.
Výuka anglického jazyka ve 2. období má činnostní charakter. Dovede ţáky ke schopnosti
komunikovat v angličtině na úrovni A1, která je základní, dle Společného evropského referenčního
rámce. Tento Společný evropský referenční rámec byl vytvořen pro všechny členy Evropské unie s
cílem zaručit, aby nastupující generace měla společný jazyk a mohla se tak lépe uplatnit na trhu
práce, kde budou stále více a více převládat nadnárodní zaměstnavatelé.
Chceme-li dosáhnout toho, aby ţáci v průběhu 2. vzdělávacího období získali dobrý základ pro
další výuku anglického jazyka, je třeba pro výuku pouţívat vhodné učební materiály, které z těchto
poţadavků vycházejí a řídí se schopnostmi ţáků této věkové kategorie. Učebnice, pracovní sešity a
pomůcky připravené v nakladatelství FRAUS umoţňují ţákům tyto poţadavky snadno zvládnout
pomocí přiměřeného mnoţství učiva, prostřednictvím písniček, zajímavých didaktických her,
příběhů vhodných k dramatizaci. Zařazeny jsou také odkazy na webové stránky, které vtáhnou dítě
do cizojazyčné reality a motivují ho k práci s cizím jazykem. Zpracování učebních materiálů a
jejich názornost vede učitele i ţáka k činnostnímu učení. Pracovní sešit je připraven pro opakované
procvičování učiva a jeho porozumění. Vede také k přípravě projektů, které mohou ţáci
příleţitostně vystavit ve třídě i uchovat pro budoucí odkazy na své znalosti, pro Evropské jazykové
portfolio. Např. téma: jídlo (ochutnávky jídel, restaurace, tvorba menu, obchod), oblečení
(obchodování, módní přehlídka), zdraví (u lékaře), Londýn (orientace v prostoru, nakupování,
památky).
V hodinách anglického jazyka vyuţíváme interaktivní tabuli především s vlastními materiály.
V učivu postupujeme od znalostí získaných v 1. období k dospělejším tématům. Opakované
procvičování látky mohou vést ţáci, kteří probíranou látku rychle zvládnou např. ţáci jazykově
nadaní. Jazykovým nadáním rozumíme schopnost zapamatovat si nové cizí slovo ve všech jeho
podobách: zvukové, písemné, ve spojení s jinými slovy ve větách, a schopnost okamţitě rozlišit
jeho mluvenou podobu. Toto „nadání“ je přímo úměrné procvičování pomocí audio CD a činností.
56
4. ročník
3 hodiny týdně
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
opakování základních dovedností ze 3. ročníku: princip kombinace – barvy, člen, podstatná
jména a jejich mnoţné číslo, číslovky 0 – 100, tvar slovesa ve vazbě There is … There are …,
předloţky in, on, under, next to, slovní zásoba, příkazy – Sit down!,…
seznámení s principem sebehodnocení pro poţadavky Společného evropského referenčního
rámce, seznámení s obsahem jeho programu výuky pro 4. třídu.
nácvik mluvení a psaní se zkrácenými a spisovnými tvary slovesa být v idiomech typu:
What’s your name?
soustavný nácvik nahrazování podmětu zájmeny: he, she, it, they.
spojení těchto zájmen podmětů se zájmeny his, her, its, their v idiomech typu: I have a brother,
his name is Bill.
procvičení zájmen 1. a 2. osoby: I – my, we – our, you – your.
podměty a tvary slovesa v čase prostém: koncovka –s.
I live with my mum. Dad lives in a village. We have got a flat. He has got a house.
otázka a zápor v prostém čase sloves: Do you …? Does Michael …? Does he … ?
I don’t …. Michael doesn’t … He doesn’t …
vyuţití číslovek pro vyjádření stáří, adresy, telefonního čísla
otázka u slovesa být a mít: Are you at school? Have you got …?
zápor slovesa být a mít: I am not at home. I haven´t got …?
přivlastňování: This is Ann’s desk.
ustálená spojení s modálním slovesem can (kladné a záporné věty, tvorba otázky)
ustálená spojení se slovesem like (kladné a záporné věty, tvorba otázky)
podstatná jména látková, nepočitatelná, pro jídlo a nápoje: cheese, ice cream, tea
přítomný čas průběhový: I am reading
Z hlediska slovní zásoby je potřeba zopakovat znalosti ze 3.ročníku a zajímavými činnostmi uvést
děti do anglických názvů v oblastech:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
škola (my school subjects, my timetable, my day – go to school, have lunch, do homework, go
to bed, watch TV,…)
hodiny, určování času
základní časové pojmy (seasons, Christmas, Easter, days of the week, today,…)
oblékání (clothes, I´m wearing + otázka a zápor)
lidé a jejich činnosti (jobs, friends, hobbies, sport, the musical instrument, leisure time
activities)
počasí (cold, warm, sunny, hot, rainy,..)
prostředí okolo nás( the Czech Republic, Prague, a city, a town, a village, the
country, a house, a flat, a block of flats, a garden, a park, a school, a classroom )
nejběţnějších přídavných jmen ( colours, big – large, small – little, hungry, thirsty, cold,… )
nejběţnější jídlo a pití (food, vegetables, fruit, drink + dle zájmu ţáků)
slovesa označujících činnosti probírané v tomto ročníku: be, have, like, live, eat, drink,
play, swim, go to school, dance, drive, feed, teach,…
základní orientace v prostoru: in the middle, at the top, at the bottom, between
jednoduché obraty na dopisy a přání, pozdravy a poděkování: Merry Christmas and a Happy
New Year. Happy birthday. Dear … ! Greetings!,…
otázky rozvíjející základy ze 3. ročníku: What …? What colour …? Where ….?
57
5. ročník
3 hodiny týdně
–
–
opakování základních dovedností ze 3. a 4.ročníku.
seznámení s poţadavky Společného evropského referenčního rámce pro kompletní dosaţení
jazykové úrovně A1 a jeho program výuky pro 5. třídu.
Z hlediska mluvnického opakujeme a upevňujeme zejména tyto dovednosti ze 3. a 4. třídy:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
podstatná jména, jednotné a mnoţné číslo ( i nepravidelná )
pouţití členu určitého a neurčitého, číslovek základních 0 - 100 a zájmen osobních, tázacích,
přivlastňovacích a ukazovacích (this, there, that) a přídavných jmen ve spojení s podstatnými
jmény
vazba There is/There are
základní předloţky času a místa
procvičování abecedy formou her
slovesa to be, to have, can, like a pomocné sloveso do
slovesa v přítomném čase prostém: kladné věty, otázky, odpovědi včetně záporu.
slovesa v rozkazovacím způsobu: Come here!,…
přítomný čas průběhový - slovesa pro činnosti spojené s kaţdodenním ţivotem,
procvičení kladných vět, otázek a odpovědí, včetně záporu.
Tématické okruhy: a family, a school, toys, animals and pets, friends, a body, colours,
my country, a house, furniture, my day, days of the week, weather,
seasons, clothes, food and drink, vegetables and fruit, jobs, hobbies,
What´s the time?, sport, the musical instrument, leisure time activities,
Christmas, Easter
Nová látka v 5. ročníku:
Sloveso have v idiomech: have got, have lunch
Základní modální slovesa: Can you …? I must …(needn´t)
Pouţití slovesa want to, want to be
Další předloţky pro určení místa a času
Číslovky řadové
Upevnění znalostí otázek s pouţitím: What, Who, Where, Why, When, How + How often?
Pořádek slov ve větě
Práce se slovníkem
Z hlediska slovní zásoby učíme děti podnětnými činnostmi:
–
–
měsíce v roce
činnosti doma a venku
58
–
–
–
–
–
–
–
–
jídlo a pití – rozšíření slovní zásoby, vyjádření mnoţství
základní nemoci, návštěva u lékaře
město, venkov, příroda
obchody, nakupování, britská měna
obraty spojené s nákupy ( How many? How much? What is the price? – dle zájmu ţáků )
orientace v prostoru a pojmy spojené s cestováním, dopravní prostředky – dle zájmu ţáků
tradice a zvyky, svátky (Easter, Halloween, St.Nicholas, Christmas)
Londýn a jeho památky (orientačně)
Pro rozhovor v angličtině:
1/1
Pozdravit dospělého i kamaráda v různou denní dobu a rozloučit se.
1/2
Zeptat se, jak se někomu daří, a na tuto otázku odpovědět.
1/3
Poţádat o něco a poděkovat za to.
1/4
Představit sebe, členy své rodiny a svého kamaráda nebo kamarádku.
1/5
Zeptat se, jak se nový kamarád jmenuje a kde bydlí. Na podobné otázky odpovědět.
1/6
Domluvit se v obchodě s tím, ţe si pomáháme ukazováním.
1/7
Jednoduše si povídat o své rodině a o tom, co máme rádi.
1/8
Připravit si s kamarádem krátký rozhovor nebo scénku.
1/9
Pouţívat čísla a říct, kolik je hodin.
1/10 Poţádat o zboţí v obchodě.
1/11 Ptát se na to, kde lidé ţijí, koho znají a co mají.
1/12 Mluvit jednoduchými větami o svém domově, rodině, kamarádech.
Při poslechu angličtiny:
2/1
Rozumět jednoduchým pokynům při vyučování.
2/2
Rozumět číslům.
2/3
Rozumět nahrávkám na CD k učebnici, na kterém mluví děti stejného věku.
2/4
Rozumět názvům nejdůleţitějších věcí kolem nás.
2/5
Rozumět jednoduchým otázkám.
2/6
Rozumět jednoduchým větám o sobě a své rodině.
Čtení:
3/1
V jednoduchém vyprávění poznat známá slova a věty.
3/2
Pochopit, o čem je jednoduchý příběh s obrázky.
3/3
Pochopit, o čem jsou krátké články.
3/4
Najít základní informace, například kde a v kolik hodin.
3/5
Rozumět krátkým zprávám na pohlednicích, SMS.
Psaní:
4/1
Vyplnit ve formuláři jméno, bydliště a věk.
4/2
Napsat jednoduché blahopřání k narozeninám, k Vánocům, pozdrav.
4/3
Napsat jednoduchými větami, kde bydlím a kdo jsem.
Poslech s porozuměním
Ţák: - rozumí slovům a jednoduchým větám, pokud jsou pronášeny pomalu a zřetelně a týkají se
59
osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu
- rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou
výslovností
- rozumí jednoduchému poslechovému textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně a má
k dispozici vizuální oporu
Mluvení
Ţák: - zapojí se do jednoduchých rozhovorů
- sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny, školy,
volného času a dalších osvojovaných témat
- odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších
osvojovaných témat a podobné otázky pokládá
- produktivní řečové dovednosti – rozumí jednoduchým krátkým textům z běţného ţivota, zejména
pokud má k dispozici vizuální oporu
Čtení s porozuměním
Ţák: - vyhledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným
tématům
- rozumí jednoduchým krátkým textům z běţného ţivota, zejména pokud má k dispozici
vizuální oporu
Psaní
Ţák: - napíše krátký text s pouţitím jednoduchých vět a slovních spojení o sobě, rodině,
činnostech a událostech z oblasti svých zájmů a kaţdodenního ţivota
- vyplní osobní údaje do formuláře
3. období
Aktivní vyuţití poznatků z předcházejících období, jejich upevňování a prohlubování.
Ţák se naučí porozumět pokynům učitele v anglickém jazyce.
Motivovat ţáky k zájmu o anglický jazyk, vyuţití jak vnější (propracovaný systém odměn a trestů),
tak vnitřní motivace (podpora jistoty ţáků v tom, ţe se dokáţí uplatnit v cizích zemích, vyuţití
všech typů vyučovacích metod, poskytnutí základních informací o geografii a ţivotním stylu
anglicky mluvících zemí, poslech pro ţáky atraktivních témat, písní...)
Rozvíjet slovní zásobu a gramatiku v tematických blocích.
Rozvíjet schopnost ţáka jednat písemně i ústně v anglickém jazyce.
Nácvik mluvení – podpora a rozvíjení dostatečně srozumitelné výslovnosti, její průběţná korekce;
zvládnutí základní frazeologie a konverzačních dovedností; popis situací a jevů běţného ţivota –
přirozené a jazykově správné vyjadřování; pohotové reagování na otázky různých typů; umět
60
vyjádřit svůj vlastní názor nejen na jevy běţného ţivota, ale i na závaţné celosvětové problémy,
umět popsat svá přání, vyprávět své záţitky.
Nácvik psaní – ţák prohloubí své znalosti pravidel v oblasti spellingu a naučí se orientovat
v základních stylech a bude je umět adekvátně vyuţívat. Výše uvedené dovednosti v oblasti
mluvení uplatní stejnou měrou i v oblasti psaní.
Nácvik poslechu a porozumění – ţák porozumí mluvenému slovu nejen od učitele, ale formou
audio nahrávek si zvykne i na angličtinu rodilých mluvčí, rozvíjí schopnost rozlišovat sluchem
prvky fonologického systému jazyka, slovní a větný přízvuk, intonace, ovládání pravopisu slov
osvojené slovní zásoby.
Nácvik čtení – ţák porozumí textům přiměřeným jeho stupni pokročilosti, rozpozná a vyhledá
v textu základní informace, naučí se pracovat se slovníky a dalšími jazykovými příručkami.
Ţák je připraven na výuku anglického jazyka na střední škole.
Výuka anglického jazyka v 6. – 9. ročníku shrnuje a prohlubuje znalosti ţáka v mnoha oblastech vzdělání na
základní škole a navazuje na znalosti 1. stupně.
Vyuţíváme takové metody práce, abychom ţáky vedli k aktivnímu vyuţívání získaných vědomostí a
znalostí – např. výukové programy na PC, časopisy, knihy, Internet …
Výchova k myšlení v Evropských a globálních souvislostech
Tématický okruh – Evropa a svět nás zajímá – 6. a 8. ročník
Mediální výchova
Tématický okruh – Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – 9. ročník
Tématický okruh – Kulturní diference – 6. a 9. ročník .
Osobností a sociální výchova
Tématický okruh – Komunikace – 8. ročník, projekt 6. - 9. ročník
61
6. ročník
3 hodiny týdně
Opakování osobních zájmen, frází, pozdravů, abecedy, číslovek, členů.
Časová určení týkající se minulého času.
Minulý čas prostý slovesa TO BE, TO HAVE a plnovýznamových sloves, včetně
nepravidelných. Jeho uţití v otázce a záporu.
Minulý čas průběhový. Jeho uţití v otázce a záporu.
Vyjádření času – hodiny, opakování dnů v týdnu, částí týdne, měsíců, ročních období.
Budoucí čas vyjádřený pomocí BE GOING TO. Jeho uţití v otázce a záporu.
Opakování přítomného času prostého.
HOW MANY? HOW MUCH? Kvantifikátory SOME / ANY.
Komparativy a superlativy adjektiv.
Probíraná témata – Británie, Amerika a další země světa, rodina, narozeniny, dinosauři,
Halloween, film a kino, u lékaře, jídlo, škola, zaměstnání, nakupování, sport.
7. ročník
3 hodiny týdně
Opakování vazby There is, There are, určení místa.
Tázací dovětky k větám..
Procvičení přivlastňovacích zájmen.
Opakování přítomného času prostého + vyjádření času (příslovce seldom, often,..).
Tvoření příslovcí z přídavných jmen.
Opakování minulého času – v otázce i v záporu.
Vazba There will be, popis obrázku.
Some/Any + sloţeniny.
Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména .
Časové věty.
Infinitiv s to.
Both/Neither/Either.
Stupňování přídavných jmen.
One/Ones – nahrazení podmětu ve větě.
Řadové číslovky.
62
So/Neither, Too/Either.
Opakování Can, Could.
Articles – členy.
Opposites – protiklady.
Probíraná témata: Můj dům/byt, televizní program, můj letní příběh, party,Veselé Vánoce, č
budoucnost, můj oblíbený herec/herečka, oblečení, The Tower of London, známá osobnost, můj
první e-mail, moje země, komunikace, cestování – výlet do New Yorku, můj nejlepší výlet
8. ročník
3 hodiny týdně
.
výslovnost – schwa, dvojhlásky, souhlásky, přízvuk
Opakování členů.
Opakování přítomného času prostého.
Opakování přítomného času průběhového.
Opakování minulého času prostého.
Pouţití sloves have, do, make ve větách podle smyslu.
Předpřítomný čas prostý.
První a druhá podmínková věta.
Opakování a procvičování budoucího času – will / be going to
Opakování modálních sloves – can, could, shall, should, may, might ….
Zvratná a zdůrazňovací zájmena.
Trpný rod.
Probíraná témata: sport – místa a vybavení, popis osob, kaţdodenní problémy, rady a varování,
Hudba, Vzdělání v USA a UK, sjednání a změna schůzky, geografie Velké Británie, Příroda
9. ročník
3. hodiny týdně
Výslovnost – silná a slabá forma, spojování slov, větný přízvuk.
Minulý čas způsobových sloves.
Frázová slovesa.
Předloţky.
Trpný rod s modálními slovesy
Gerundium a Infinitiv.
63
Opakování členů.
Vyjádření mnoţství some/any/much/many/a few/little.
Nepřímá řeč.
Slovosled v anglické větě se zaměřením na otázky.
Časové věty.
Podmínkové věty.
Pouţití say x tell
Probíraná témata: Povolání, Technologie a média, základní fakta o ţivotním stylu ve Spojených
státech amerických, Cestování a doprava, kulturní vyţití – výstava, divadlo, kino
POSLECH S POROZUMĚNÍM
ţák
- rozumí informacím v jednoduchých poslechových textech, jsou-li pronášeny pomalu a
zřetelně
- rozumí obsahu jednoduché a zřetelně vyslovované promluvy či konverzace, který se týká
osvojovaných témat
MLUVENÍ
ţák:
- se zeptá na základní informace a adekvátně reaguje v běţných formálních i neformálních
situací
- mluví o své rodině, kamarádech, škole, volném čase a dalších osvojovaných tématech
- vypráví jednoduchý příběh či událost; popíše osoby, místa a věci ze svého kaţdodenního
ţivota
ČTENÍ S POROZUMĚNÍM
ţák:
- vyhledá poţadované informace v jednoduchých kaţdodenních autentických materiálech
- rozumí krátkým a jednoduchým textům, vyhledá v nich poţadované informace
PSANÍ
ţák:
- vyplní základní údaje o sobě ve formuláři
- napíše jednoduché texty týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších
- reaguje na jednoduché písemné sdělení
64
Další cizí jazyk - Německý jazyk
Německý jazyk je vyučován v 7. – 9. ročníku s dotací 2 hodiny týdně z disponibilní časové dotace.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků
- ţáci poznávají a chápou cizí jazyk, seznamují se s cizí kulturou a s rozdíly mezi jednotlivými
kulturami
- ţáci si osvojují slovní zásobu a gramatická pravidla jazyka
- vedeme ţáky k ověřování výsledků své práce
- zadáváme úkoly, při kterých ţáci vyhledávají a kombinují informace
- vedeme ţáky k samostatnému vyhledávání informací ve slovníku, v textech, na internetu
- učíme ţáky adekvátně reagovat na pokyny učitele
- vedeme ţáky k výstiţnému a souvislému ústnímu i písemnému projevu
- vytváříme příleţitosti pro komunikaci mezi ţáky o kaţdodenních událostech
- vedeme ţáky ke komunikaci, která můţe být vykonávána individuálně, ve dvojicích
- učíme ţáky jednoduché korespondenci
- učíme ţáky porozumět slyšenému sdělení a reprodukovat jej
- napomáháme při cestě ke správnému řešení úkolů
- zohledňujeme rozdíly ve znalostech a pracovním tempu ţáků
- vedeme ţáky k zodpovědnému přístupu k výuce cizího jazyka a k samostatnosti
- vedeme ţáky ke správné organizaci přípravy na výuku
- hodnotíme ţáky způsobem, který jim umoţňuje vnímat vlastní pokrok
- vedeme ţáky k tomu, aby na základě jasných kritérií hodnotili své činnosti a činnost týmů
- vedeme ţáky k toleranci názorů ostatních
- vedeme ţáky k prezentaci svých myšlenek a názorů
- vedeme ţáky k diskusi
- vedeme ţáky ke vzájemnému naslouchání si, spolupráci
65
-
-
seznámit ţáky s druhým cizím jazykem, uvědomění si jeho důleţitosti
motivovat ţáky k zájmu o německý jazyk
poznávat a prakticky pouţívat základní pravidla výslovnosti
dbát na správnou výslovnost
vést k rozvoji základních řečových dovedností – poslechu, čtení, mluvení a psaní
důraz je kladen na komunikační schopnosti ţáků, předmět směřuje k tomu, aby ţáci byli
schopni dorozumět se v cizím jazyce v běţných situacích a hovořit o jednoduchých
tématech
porozumění čtenému textu, který obsahuje slova na jejich jazykové úrovni
seznámení ţáků s reáliemi německy mluvících zemí
poskytnutí jazykového základu pro komunikaci ţáků v rámci Evropy, sniţování jazykových
bariér, pochopení cizojazyčných kultur a tradic, prohloubení mezinárodního porozumění
osvojení základní slovní zásoby, důleţitých gramatických jevů a základních konverzačních
obratů
rozumět pokynům v německém jazyce a schopnost na ně reagovat
nácvik jednoduchých monologů a dialogů v běţných komunikačních situacích
dbát na ústní i písemný projev ţáků
při výuce motivovat ţáky, nepouţívat pouze základní literaturu, ale i jiné výukové
prostředky jako práce se slovníkem, časopisy, knihy, internet
aktivně zapojit ţáka do výuky a vést ho ke schopnosti jednoduše komunikovat, praktikovat
osvojené znalosti a sám vyhledávat nové informace
vést ţáky k individuální i skupinové práci, plnění samostatných úkolů
Výuka německého jazyka jako dalšího cizího jazyka tvoří úvod do druhého cizojazyčného
vzdělávání ţáků, na které mohou navázat při středoškolském studiu. Velký důraz je kladen na
probuzení zájmu o výuku německého jazyka a vytvoření pozitivního vztahu k učení se tomuto
jazyku. Znalost německého jazyka přispívá k chápání a objevování skutečností, které přesahují
oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Umoţňuje poznávat odlišnosti ve
způsobu ţivota lidí německy mluvících zemí a jejich odlišné kulturní tradice.
Ve výuce je kladen důraz na rozvíjení schopnosti ţáka chápat a správně interpretovat slyšené i čtené
cizojazyčné texty a přiměřeně na ně reagovat. Ţák je schopný vést rozhovor i souvisle hovořit v
rámci běţných situací kaţdodenního ţivota. Je motivován k postupnému osvojení učebních znalostí
a rozšiřování poznatků z německého jazyka. K motivaci ţáků přispějí poutavé vyučovací hodiny,
plné různorodých činností, modelových situací, zajímavostí a her a pouţívání nejenom učebnic,
pracovních sešitů a slovníků, ale také vyuţívání audiovizuální techniky, časopisů, internetu.
Ulehčením v práci by měly být pro ţáky jiţ metody a způsoby učení jejich prvního cizího jazyka –
anglického jazyka.
Prostřednictvím německého jazyka budou realizována tato průřezová témata:
Výchova k myšlení v evropských souvislostech
Evropa a svět nás zajímá – 8. ročník
Kulturní diference – 9. ročník
Multikulturalita – 9. ročník
66
7. ročník
2 hodiny týdně
německy mluvící země
zvuková a grafická podoba jazyka - německá abeceda, fonetické znaky, správná výslovnost
představování - já – informace o sobě
pozdravy, poděkování, adresa
omluva, barvy
tázací W příslovce wo, wann, wie, warum, wieviel, was, wer, woher
osobní zájmena
pomocná slovesa – sein, haben
člen určitý a neurčitý v 1. a 4. pádě podstatných jmen
časování pravidelných sloves v přítomném čase
přivlastňovací zájmena (můj, tvůj)
číslovky 1 – 1000, určování času, datum, dny v týdnu
základní předloţky
pořádek slov ve větě oznamovací, tázací
zápor ve větě (nein, nicht, kein)
způsobová slovesa mögen, können
mnoţné číslo některých podstatných jmen
některá slovesa s odlučitelnou předponou
Tematické okruhy: seznámení se, moje třída, zvířata, můj školní den, můj volný čas, svátky, reálie
německy mluvících zemí
8. ročník
2 hodiny týdně
řízené dialogy, krátká sdělení
vyjádření přání
synonyma, antonyma, význam slov v kontextu
roční období, měsíce, svátky
věta jednoduchá, tvorba otázky a záporu
podmiňovací způsob slovesa mögen
některá nepravidelná slovesa
některá slovesa s odlučitelnou předponou
rozkazovací způsob
mnoţné číslo podstatných jmen
člen určitý a neurčitý ve 3. pádě podstatných jmen
předloţky se 3. a 4. pádem
způsobové sloveso müssen
Tematické okruhy: záliby, sport, moje rodina, povolání, nakupování, prázdniny, bydlení-můj
domov, svátky, reálie německy mluvících zemí
67
9. ročník
2 hodiny týdně
osobní zájmena ve 4. pádě
blahopřání
podstatná jména bez členu
řadové číslovky
neurčitý podmět „man“
vazba „es gibt“
záporná otázka – kladná odpověď (ja – nein – doch)
způsobové sloveso wollen,
další nepravidelná slovesa
préteritum pomocných sloves sein, haben
časové údaje v minulosti
préteritum způsobových sloves
perfektum pravidelných i nepravidelných sloves
souvětí, některé spojky souřadící a podřadící
předloţky se 3. pádem, se 4. pádem, se 3. i 4. pádem
Tematické okruhy: jídlo a pití, můj volný čas, oblečení, lidské tělo, party, moje město,
prázdniny/cestování, svátky, reálie německy mluvících zemí
D) Očekávané výstupy
Poslech s porozuměním
Ţák
- rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou pronášeny pomalu a s pečlivou
výslovností a reaguje na ně
- rozumí slovům a jednoduchým větám, které jsou pronášeny pomalu a zřetelně a týkají se
osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu
- rozumí základním informacím v krátkých poslechových textech týkajících se kaţdodenních
témat
Mluvení
Ţák
- se zapojí do jednoduchých rozhovorů
- sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny, školy,
volného času a dalších osvojovaných témat
- odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času
a podobné otázky pokládá
Čtení s porozuměním
Ţák
- rozumí jednoduchým informačním nápisům a orientačním pokynům
- rozumí slovům a jednoduchým větám, které se vztahují k běţným tématům
- rozumí krátkému jednoduchému textu zejména, pokud má k dispozici vizuální oporu,
a vyhledá v něm poţadovanou informaci
Psaní
Ţák
- vyplní základní údaje o sobě ve formuláři
- napíše jednoduché texty týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších
- stručně reaguje na jednoduché písemné sdělení
68
Další cizí jazyk – Ruský jazyk
V 7. – 9. ročníku vyučován s dotací 2 hodiny týdně.
-
seznámit ţáky s dalším cizím jazykem, uvědomit si důleţitost jazykového vzdělání
motivovat ţáky k zájmu o ruský jazyk
umoţnit poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí v rusky mluvících zemích, seznámit se
s jejich kulturou a zvyky
vést k rozvoji základních řečových dovedností – poslechu, čtení, mluvení a psaní
upevnit si základní slovní zásobu, fráze a gramatická pravidla
naučit ţáky rozumět pokynům v ruském jazyce a umět na ně reagovat
nácvik jednoduchých monologů a dialogů v běţných komunikačních situacích
poslech: naučit ţáky porozumět mluvenému slovu učitele i rodilých mluvčích
čtení: naučit ţáky porozumět textům přiměřené náročnosti, převyprávět je, pouţívat
slovníky a ostatní jazykové příručky
mluvení: podpora správné výslovnosti, přirozené a jazykově správné vyjadřování, zvládnutí
základních konverzačních témat
psaní: zvládnutí azbuky, naučit ţáky získané dovednosti v mluvení uplatnit i ve psaní
při výuce vyuţívat různé výukové prostředky (práce s časopisy, knihami, vyuţití
internetu…)
aktivně zapojit ţáky do výuky a vést je ke schopnosti bez zábran komunikovat, praktikovat
osvojené znalosti v ţivotě, vyhledávat si nové informace
Výuka dalšího cizího jazyka – ruského v 7. - 9. ročníku umoţní ţákům navázat na ni při
středoškolském studiu. Proto je v tomto období kladen důraz na probuzení zájmu o výuku ruštiny a
vytváření pozitivního vztahu k učení se tomuto jazyku. Znalost ruštiny přispívá k chápání a
objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností zprostředkovných mateřským jazykem.
Umoţňuje poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí v rusky mluvících zemích a jejich odlišné
kulturní tradice
a zvyky. Prohlubuje vědomí závaţnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance.
Abychom ţáky motivovali, musí být vyučovací hodiny ruského jazyka poutavé, zajímavé, plné
činností, her, modelových situací atd. Při výuce je třeba pracovat s nejrůznějšími pomůckami –
nejenom učebnicemi, ale i pracovními sešity, audiovizuální technikou, uměleckými texty, časopisy,
internetem apod. Ţáci by jiţ měli umět vyuţívat osvojené metody a způsoby učení jejich prvního
cizího jazyka – anglického.
-
ţáci poznávají a chápou cizí jazyk, seznamují se i s cizí kulturou
-
vedeme ţáky k osvojení slovní zásoby a gramatických pravidel
-
vedeme ţáky ke schopnosti konverzovat v běţných ţivotních situacích
-
vedeme ţáky, aby samostatně vyhledávali informace ve slovníku, v textu, v časopise, na
internetu atd.
69
-
vedeme ţáky k vlastní prezentaci své práce
-
umoţňujeme ţákům i kooperativní formu výuky
-
vedeme ţáky k tvořivému myšlení na základě vyuţití jazykových pravidel
-
podněcujeme ţáky, aby řešili různé situace individuálně, ve dvojicích či ve skupinách
-
vedeme ţáky k hledání souvislostí v dané konkrétní situaci
-
učíme ţáky reagovat v různých ţivotních situacích a uplatňovat získané znalosti
-
učíme ţáky formulovat moţná řešení
-
vedeme ţáky k přesnému a gramaticky správnému vyjadřování potřeb, proţitků i názorů
-
učíme ţáky, aby adekvátně reagovali na pokyny učitele
-
učíme ţáky ústně i písemně formulovat odpovědi
-
umoţňujeme ţákům vést rozhovory o kaţdodenních situacích
-
učíme ţáky k jednoduché korespondenci
-
vedeme ţáky ke schopnosti porozumět vyslechnutému dělení a reprodukovat jej
-
vedeme ţáky k získání sebedůvěry při vystupování před kolektivem
-
vedeme ţáky ke spolupráci, ke schopnosti zapojit se do diskuse
-
vedeme ţáky k toleranci názorů jiných
-
umoţňujeme ţákům pracovat v týmech a učíme je objektivně hodnotit svou i týmovou práci
-
seznamujeme ţáky s historií, kulturou, tradicemi a zeměpisnými reáliemi rusky mluvících
zemí a vedeme je k uvědomění si rozdílů
-
vedeme ţáky k chápání ruského jazyka jako zdroje pro vyuţití osvojených komunikativních
dovedností v běţných ţivotních situacích
-
ţáky vedeme k uvědomění si důleţitosti znalosti cizího jazyka pro budoucí profesní cestu
-
vedeme ţáky k zodpovědnému přístupu k výuce jazyka a k samostatnosti
-
podporujeme ţáky v kreativitě
-
učíme ţáky správné si zorganizovat přípravu
70
Tematický okruh – Rozvoj schopností a poznávání – 7. ročník
Tematický okruh – Sebepoznání a sebepojetí – 8. – 9. ročník
Tematický okruh – Kreativita – 7. – 8. ročník
Tematický okruh – Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – 9. ročník
Tematický okruh – Evropa a svět nás zajímá – 7. ročník
Tematický okruh – Objevujeme Evropu a svět – 8. – 9. ročník
Tematický okruh – Kulturní diference – 7. – 8. ročník
Tematický okruh – Multikulturalita – 9. ročník
Mediální výchova
Tematický okruh – Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – 9. ročník
Tematický okruh – Práce v realizačním týmu – 8. ročník
C) Obsah učiva
7. ročník
2 hodiny týdně
-
předazbukové období
hlásky odlišné od češtiny
slovní zásoba k tématu rodina, domácí zvířata, škola, jídlo
seznámení s azbukou – píseň Азбука
psaní písmen, slov, jednoduchých vět
Кто тут? – přízvuk
Кто это? – slovní zásoba, nepřízvučné a, o
Как тебя зовут? – přízvučné e na začátku slov, rozhovory
Откуда они? – pozdravy, oslovení
Моя семья – e před přízvukem, výslovnost ы a и, měkký znak
Я хочу жить в деревне – pohyblivý přízvuk, číslovky 1 - 20
Перемены я люблю – měkké slabiky, rozhovory
У Филипа денъ рождения – výslovnost po ъ a ь
průběţně: jazykolamy, pohádky
71
8. ročník
2 hodiny týdně
-
opakování azbuky a slovní zásoby
Российская Федерация
Подарки
shrnutí pravidel čtení, minulý čas sloves
pravopis ги, ки, хи
ruská jména, pozdravy a přání
názvy dnů a měsíců, číslovky 1 – 100
Сколько тебе лет?
Кто родился? Какое сегодня число?
Я люблю я не люблю – zápor u sloves, časování sloves
Что ты читаешь? Что ты любишь?
Когда? Который час? – rozvrh hodin, časování sloves, vykání v ruštině
čtení komiksů, hry
Портрет – přídavná jména
Кто это был?
Наш город – časování sloves, slovní zásoba
Где они работают? – 7. pád podstatných jmen, tázací zájmena
pohádky – četba, interpretace
9. ročník
2 hodiny týdně
-
Мы все живѐм в Европе – slovní zásoba, profese, časování sloves
skloňování podstatných jmen muţského a ţenského rodu, budoucí čas, zájmeno čí
Praha, Moskva – památky
doprava
Кто идѐт? - skloňování podstatných jmen středního rodu, skloňování přídavných jmen
tvrdých
С новым годом, с новым счастьем! - názvy ruských obchodů, ruské peníze, dárky, svátky
v Rusku
vyjádření potřeby – výrazy надо, нужно
Жду ответа, как соловей лета! – psaní dopisů, skloňování podstatných jmen v mnoţném
čísle, osobní zájmena
číslovky 1 - 1000
С утра до вечера – vyjádření nutnosti a povinnosti
opakování – co uţ ovládáme z ruského jazyka
72
Ţák by měl umět:
Poslech s porozuměním:
- rozumět jednoduchým pomalu a pečlivě vyslovovaným pokynům a otázkám učitele a
reagovat na ně
- rozumět pomalu a zřetelně pronášeným slovům a jednoduchým větám, které se týkají
osvojovaných témat, zejména s vizuální podporou
- rozumět základním informacím v krátkých poslechových textech týkajících se kaţdodenních
témat
Mluvení:
- zapojit se do jednoduchých rozhovorů
- sdělit jednoduše základní informace o sobě, rodině, škole, volném čase a dalších tématech
- odpovídat na jednoduché otázky týkající se výše uvedených témat a podobné otázky klást
Čtení s porozuměním:
- rozumět jednoduchým informačním nápisům a orientačním pokynům
- rozumět slovům a jednoduchým větám vztahujícím se k běţným tématům
- rozumět krátkému jednoduchému textu – zejména s vizuální podporou a vyhledat v něm
poţadovanou informaci
Psaní:
- vyplnit základní údaje o sobě ve formuláři
- napsat jednoduché texty týkající se osvojovaných témat
stručně reagovat na jednoduché písemné sdělení
Druhý cizí jazyk - Konverzace v anglickém jazyce
Vyučovaná v 7. – 9. ročníku 2 vyučovací hodiny týdně.
- ţák zpracovává různé pracovní materiály a jednoduché texty týkající se běţných situací a
jednoduchých témat
- ţák aktivně pracuje se slovníkem
- ţák si osvojí běţné konverzační obraty a vyuţívá je ve výuce
73
- ţák se vyjadřuje v ústním i písemném projevu na přiměřené úrovni, účastní se diskuse a obhájí
svůj názor v cizím jazyce
- ţák formuluje své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě jazykově správně
- ţák se účastní aktivně diskusí
- ţáky vedeme k uvědomění si důleţitosti znalosti cizího jazyka pro budoucí profesní cestu i pro
uplatnění v osobním ţivotě
- motivujeme ţáky k aktivnímu vyuţívání cizího jazyka v běţných ţivotních situacích
- ţák je schopen vyhledávat informace z otevřených zdrojů, zejména z internetové sítě a
zpracovávat je na základě zadané úlohy
- učíme ţáky reagovat v různých ţivotních situacích a uplatňovat získané znalosti
- učíme ţáky formulovat moţná řešení
- ţáci účinně pracují ve skupinách formou různých aktivit
- ţáci efektivně spolupracují v malé i větší skupině při řešení daného úkolu
- ţáci tolerují názory ostatních
- seznamujeme ţáky s historií, kulturou, tradicemi a zeměpisnými reáliemi anglicky mluvících zemí
- ţáci si uvědomují vlastní kulturní, národní a osobnostní identitu a přistupují s aktivní tolerancí
k identitě druhých lidí, ke kulturním rozdílům anglicky mluvících zemí
-
motivovat ţáky a cíleně je vést k mluvené podobě anglického jazyka – odstranění zábran
v mluvení v cizím jazyce
stimulovat situace z běţného ţivota a procvičovat základní fráze
rozšiřovat slovní zásobu ţáků
více se zaměřit na seznámení s kulturou a zvyklostmi anglicky mluvících zemí
seznámit ţáky i se zeměpisnými údaji o anglicky mluvících zemí
dbát na správnou výslovnost
74
-
ţáci jsou vedeni k tomu, aby byli schopni dorozumět se s cizincem v běţných situacích,
hovořit s ním
porozumění čtenému textu
Výuka předmětu Konverzace v anglickém jazyce úzce souvisí s předmětem Anglický jazyk. Během
těchto hodin je kladen důraz na mluvenou podobu jazyka a simulace situací z běţného ţivota. Při
výuce jsou pouţívány různé anglické časopisy – např. Ufin, Bridge, Hello, R + R, Crown a
učebnice anglické konverzace.
Ţáci jsou vedeni k porozumění známých výrazů a základních frází z kaţdodenního ţivota, jsou
schopni představit sebe a ostatní, klást otázky týkající se běţného ţivota a odpovídat na ně,
dorozumět se v běţném rozhovoru.
Vedle spisovného jazyka jsou pouţívány také hovorové výrazy mluvené angličtiny – formy jazyka, se
kterou se lidé při návštěvě anglicky mluvících zemí často setkávají.
C) Obsah učiva
Jsou probírána tato témata:
Talking about holidays (povídání o prázdninách)
My house (můj dům)
My family (moje rodina)
My best friend – his/her charakteristics, hobbies (můj nejlepší kamarád – jeho/její vlastnosti a
koníčky)
Human body (lidské tělo)
A the doctor (u doktora)
Illnesses and diseases (nemoci)
Christmas (Vánoce)
The Czech Republic (Česká Republika)
Clothes (oblečení)
Travelling (cestování)
Leiser time activities (volný čas)
Music and musical instruments (hudba a hudební nástroje)
Fashion (móda)
The symbols of the United Kingdom (symboly Spojeného království)
Animals, My pets (zvířata, moje domácí zvířátka)
75
Flowers and trees (fauna)
Weather (počasí)
Ţák by měl umět:
-
komunikovat v anglickém jazyce s jistou mírou sebedůvěry
uplatňovat prostředky verbální a neverbální komunikace v cizím jazyce
prakticky pouţívat získané znalosti gramatiky
aktivně pouţívat získanou slovní zásobu, umět vyhledat nové informace v dostupných
materiálech (slovník, anglický časopis, kvízy atd.)
měl by umět pozdravit a oslovit, představit se, rozloučit, poděkovat, omluvit se, vyjádřit
souhlas/nesouhlas a jiné reakce
zvládat efektivně práci s cizojazyčným textem
pokusit se plynule hovořit o vzniklé situaci (popsat ji) či vyprávět příběh
sdělit a zdůvodni své názory
vyjádřit své představy, pocity
poskytnout poţadované informace
chápat a respektovat tradice, zvyky a odlišné sociální a kulturní hodnoty jiných národů a
jazykových oblastí
76
MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE
Matematika
Vzdělávací předmět Matematika je realizován ve všech ročnících. Na 1. stupni je 20 hodin
minimální časové dotace posíleno o 4 disponibilní hodiny.
1.ročník – 4 hodiny týdně
Na 2. stupni je 15 hodin minimální časové dotace posíleno o 2 disponibilní hodiny týdně .
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačových učebnách.
- umoţnit ţákům pracovat individuálně nebo ve skupinách a při všech činnostech rozvíjet logické
myšlení a rozumně postupovat při řešení problémů (dosahujeme toho především řešením
úsudkových úloh, a to průběţně od nejniţších ročníků)
- nechat ţáky hovořit o problému, samostatně i ve spolupráci s ostatními ţáky vyhledávat a třídit
informace, rozlišovat podstatné od nepodstatného, nalézat souvislosti, navrhovat různé způsoby
řešení, vyvozovat hypotézy a konečné závěry
- vést ţáky k osvojování si nezbytných matematických vzorců a algoritmů
- pouţívat pomůcky, modely, reálné materiály (tiskoviny, propagační materiály, plakáty), aby
ţáci dokázali postupným získáváním matematických znalostí tyto analyzovat, třídit, porovnávat
své výsledky a závěry dál pouţívat pro své učení
- postupně vést ţáky k přesnému a stručnému vyjadřování, uţívání matematického jazyka i
symboliky, k provádění rozborů a stručných zápisů při řešení úloh a ke zdokonalování
grafického projevu
- získávat číselné údaje měřením reálnými měřidly, prováděním odhadů, zaokrouhlováním,
studiem a vyhodnocováním tabulek, grafů a diagramů
77
-
-
při řešení úloh hledat podobnosti a odlišnosti a vést ţáky k efektivnímu učení
nechat ţáky vysvětlovat objevené závislosti a pravidla, klást si navzájem otázky, odpovídat,
přemýšlet o praktickém vyuţití učiva
prakticky poznat a ve vztahu s fyzikou porozumět hlavním jednotkám fyzikálních veličin, se
kterými se v matematice setkávají
upozorňovat ţáky na postupy a učivo, které znají z niţších ročníků, z výuky jiných předmětů, z
vlastních pozorování, z praktického ţivota, vytvářet návaznosti v učivu (na základě uţívaných
metod výuky organizovat a řídit proces vlastního učení)
vést ţáky k sebehodnocení, aby si kaţdý uvědomoval, které učivo ovládá, co sám dokáţe
vyřešit, co si dokáţe samostatně ověřit, aby to, co chápe a umí, dovedl předávat druhým a sám
věděl, co si z předávaných poznatků potřebuje doplnit (práce s chybou)
 o kaţdém předloţeném problému s ţáky hovořit, kde je to moţné, nechat ţáky provést nákres,
situaci vymodelovat – umoţnit jim postupně si osvojovat vhodné metody zobrazování řešených
situací
 problémy důkladně rozebrat – hledat podobnosti v reálném světě, formulovat podstatu
problému, popřípadě identifikovat informace chybějící pro řešení problému nebo vyloučit
informace nadbytečné a teprve poté navrhnout způsoby a moţnosti řešení
 vyslovovat domněnky o pozorovaných jevech, ověřovat si správnost svých domněnek a závěrů,
uvědomovat si, ţe znovuobjevujeme a dále rozvíjíme poznatky matematiky
 učit ţáky nevzdávat se při prvním nezdaru, učit je hledat pomoc v učebnicích nebo dalších
materiálech, a to ve vzájemné spolupráci se spoluţáky, s učitelem, ale i doma v rodině
 naučit ţáky identifikovat chybu a hledat variantní cesty k jejímu odstranění
 řádně si osvojit matematické pojmy, algoritmy, matematickou terminologii a uţívat je
 nechat ţáky samostatně vyhledávat, zkoumat a vyhodnocovat různé grafické prezentace
problémů a závislostí
 umoţnit ţákům vyuţívat vhodných pomůcek, nástrojů a technických zařízení k vyhledávání
informací a řešení problémů (internet, výpočetní technika)
 ověřovat správnost řešení prakticky a osvědčené postupy aplikovat při řešení podobných nebo
nových situací
 nastolovat problémové situace tak, aby bylo moţné poznané metody řešení uplatnit i v jiných
(nematematických) oblastech jejich vzdělání
 pro vedení ţáka ke kritickému usuzování a srozumitelné a věcné argumentaci je třeba rozvíjet
kombinatorické a logické myšlení, nechat ţáky obhajovat vlastní závěry a rozhodnutí
 v klidu, pozorně a s porozuměním číst zadání řešených problémů
 vyjadřovat svoje názory (např. formou domněnek), navrhovat různé moţnosti řešení, hledat
argumenty pro jejich zdůvodnění
 modelovat, popisovat a matematizovat reálné situace při práci s pomůckami, dotazovat se na
vzniklé nejasnosti, komunikovat se spoluţáky a sledovat jejich závěry
 porovnávat svoje výsledky řešení se závěry spoluţáků, argumentovat, obhajovat své způsoby
řešení, poučit se od druhých, naslouchat upřesnění učitele
 postupně poznávat odborný matematický jazyk a provádět správné matematické zápisy
 osvojovat si dovednost převádět matematické znaky a symboly do slov běţného jazyka a
postupně se učit logickému a přesnému vyjadřování
 rozvíjet komplexní pohled na daný problém, vidět souvislost mezi reálnou situací a jejím
formalizovaným popisem
 rozumět různým typům záznamů v pracovních materiálech a učebnicích, vybrané způsoby
záznamů pouţívat při zpracování svých závěrů.
78
 měřením veličin, zaokrouhlováním hodnot, porovnáváním, získáváním a tříděním dat, kdy se
ţáci přibliţují k běţně uţívaným postupům
 tím, jak ţáci získávají zručnost při výrobě didaktických pomůcek z různých materiálů a při
práci s modely, kdy se rozvíjí jejich prostorová představivost a tvůrčí fantazie
 čtením a rýsováním výkresů a schémat, které vedou k osvojování a rozvíjení technické
gramotnosti
 tvorbou náčrtů a přesným rýsováním, zdokonalujícím ţáky v preciznosti práce
 na základě řešení aplikačních a praktických úloh vyuţívají získané zkušenosti a znalosti v
zájmu vlastního rozvoje i své přípravy pro budoucnost
 umoţněním ţákům racionálně poznávat své schopnosti a činit podloţená rozhodnutí o dalším
vzdělávání a profesním zaměření
 podílet se společně s učitelem na vytvoření pravidel pro práci ve skupině
 při práci ve dvojicích nebo skupinách převzít určitou roli, za kterou kaţdý sám zodpovídá
 přispívat k diskusi při řešení úkolu v malé skupině i v kolektivu třídy
 podílet se na vytváření příjemné atmosféry v týmu, ţáky přitom vedeme k ohleduplnosti a k
uznávání druhých, k poskytnutí rady nebo pomoci druhému při společné práci
 čerpat poučení z toho, co je pro ně nachystáno, co jim učitel předkládá, co mají připraveno v
učebních materiálech, co si sami ověří při práci s pomůckami
 spolupracovat při řešení problémových a aplikovaných úloh, kdy ţáci vyjadřují situace z
běţného ţivota a následně vyuţívají nabytých dovedností v praxi (ţáci tak docházejí k
poznávání moţností a významu matematiky pro praktický ţivot a skutečnosti, ţe ke správnému
výsledku lze dospět různými způsoby)
 vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, docházet ke správným závěrům a ústně i písemně
vyjadřovat své názory, obhajovat svůj způsob řešení
 postupně poznávat význam studia matematiky pro porozumění globálním souvislostem a
multikulturním pohledům na naši civilizaci
 rozvíjením důvěry ve vlastní schopnosti a poznáváním svých moţností (např. při řešení úloh)
 vedením ţáka k soustavné sebekontrole, a to při kaţdém kroku v celém postupu řešení
 postupným rozvojem systematičnosti, vytrvalosti, přesnosti ţáků
 získáním dovednosti vyslovovat hypotézy na základě vlastní zkušenosti, dříve získaných
znalostí, prováděním pokusů, měřením a ověřováním nebo vyvracením získaných poznatků a
výsledků za pomoci protipříkladů
 kdyţ je ţáku dávána moţnost, aby sám rozhodoval, které dovednosti jiţ dobře ovládá, co ještě
potřebuje udělat a zjistit, aby svoje úkoly zvládl
kdyţ podporujeme tvořivé nápady ţáků a pozitivně je hodnotíme
1. období
–
–
–
–
osvojování základních matematických pojmů na základě aktivních činností kaţdého ţáka;
důraz na porozumění základním pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům;
rozvíjení zkušeností s matematickým modelováním pomocí činností, kterými se ţáci učí
poznávat a nalézat situace, které dokáţou matematicky popsat;
vyuţívání zkušeností ţáků z domova i ze ţivota kolem nich;
79
–
–
–
prostor pro aktivní projev ţáka – vymýšlení úloh ţáky, vyuţití jejich zájmů, komunikace mezi
ţáky, efektivní vyuţívání osvojených poznatků;
grafické projevy ţáka – od kresleného obrázkového názoru k náčrtům;
postupné osvojování prvních matematických pojmů, početních výkonů, postupů, základů jazyka
matematiky a způsobů jejich uţití.
Matematické vzdělávání v tomto období pomáhá ţákům vnímat význam matematiky v ţivotě. Ţáci
se učí vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost rozlišovat,
objevovat, vytvářet různé situace. Ţáci se učí svoji práci kontrolovat, srovnávat, učí se sebedůvěře,
slovně i písemně vyjadřují výsledky svého pozorování. S vyjadřovacími schopnostmi se rozvíjí
jejich schopnost uvaţovat.
Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy:
a) Číslo a proměnná:
V tomto tematickém okruhu si ţáci postupně osvojují aritmetické operace (porovnávání,
zaokrouhlování, sčítání, odčítání, násobení, dělení). Přitom se dbá na tři sloţky:
– dovednost (provádění početních operací);
– algoritmické porozumění (proč je práce prováděna předloţeným postupem, důraz na
činnostní provedení a pozorování ţáků, hovor o pozorovaném);
– významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace – nejlépe za pomoci
individuálních činností, matematizace reálných situací).
b) Závislosti a vztahy:
Ţáci si v tomto tematickém okruhu na základě pozorování uvědomují změny a závislosti známých
jevů. Porovnávají velikosti věcí a čísel. Pomocí svých činností postupně pochopí, ţe změnou můţe
být zvětšení, zmenšení, růst, pokles. Na poznání a pochopení závislostí navazuje v dalších obdobích
práce s tabulkami, diagramy a grafy.
c) Geometrie v rovině a v prostoru:
Ţáci se v tomto tematickém okruhu učí objevovat, rozlišovat a určovat základní geometrické
rovinné a prostorové útvary. Geometricky modelují reálné situace, hledají geometrické útvary ve
svém okolí a pojmenovávají je. Učí se měřit délku, poznávají základní jednotku délky. Učí se
základy grafického projevu v geometrii.
d) Slovní úlohy:
Jejich řešení je do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky. Při
nich je třeba uplatňovat uvaţování ţáků, které později přechází v logické myšlení. Učí se řešit
jednodušší úlohy z reálného světa, analyzovat reálné situace, pochopit problém, utřídit údaje,
pomocí konkrétního názoru situaci modelovat, následně řešit a formulovat odpověď.
Matematika svým charakterem vyţaduje činnostní pojetí.
Do první třídy přicházejí děti s nestálou a rozptýlenou pozorností, mnozí neumějí naslouchat.
Hodiny matematiky dávají prostor k tomu, aby se ţáci učili pozorně naslouchat slovům učitele.
Pojmy čísel první desítky a početní výkony s nimi prováděné se vyvozují zásadně pomocí
ţákovských pomůcek a to hlavně konkrétních věcí a dále pomocí zástupného názoru a obrázků.
Vţdy ve spojení s manipulací kaţdého ţáka s uvedenými pomůckami. Tyto činnosti pomáhají lehce
podchytit pozornost ţáků. To také napomáhá tomu, ţe lze brzy individuálně pracovat s celým
ţákovským kolektivem, docílit pozornosti všech ţáků. Pomůcky v rukou ţáků a činnosti s nimi
umoţňují učiteli okamţitou zpětnou vazbu a moţnost reagovat na úroveň zvládnutí učiva ţáky.
Velmi dobrým prostředkem k rozvoji pozornosti i k projevu míry pochopení probíraného
matematického učiva jsou hovory ţáků k činnostem, při kterých početně vyjadřují své zkušenosti.
Rozvíjí se přitom schopnost ţáka vyjadřovat své myšlenky, posiluje se sebedůvěra ţáka v jeho
schopnosti.
80
Výchova pozornosti a sebedůvěry je úzce spjata s výchovou smyslu pro zodpovědnost, nyní za
vlastní práci ve škole a za její výsledky, později pak za práci prováděnou v zaměstnání. Smysl pro
odpovědnost za vlastní práci je úspěšně vytvářen, je-li ţák brzy veden k samokontrole. Tomu je
v materiálech připravených pro činnostní výuku věnováno hodně prostoru.
Velký význam v matematice má aktivita ţáků. Činnostní formy učení dávají dostatek moţností
k jejímu neustálému podněcování.
V systému vyučovacích hodin činnostního učení matematice vyplývá nové učivo z předcházejícího
a zároveň je základem a oporou pro učivo následující. Za tohoto předpokladu se často stává, ţe ţáci
nové učivo objeví sami a často jim ani nepřipadá nové. K tomu učitel ţákům dopomáhá určitým
upozorněním, otázkou nebo doporučením, co pozorovat. Ţákům je třeba dát dostatečný prostor na
objev poznávaného jevu i na jeho zvládnutí a procvičení.
K osvojení si nového učiva a ke zkonkrétnění vytvářených pojmů vedeme ţáky především
prostřednictvím individuálních činností se zvolenými konkrétními pomůckami. Velkou mírou
přitom napomáháme rozvoji správného uvaţování ţáků.
Podmínky pro dosažení dovednosti žáka správně řešit slovní úlohy jsou:
– provádění různých praktických činností, které znázorňují určitou úlohu
– pokus o samostatné vyhledávání cesty řešení ţákem a o vyjádření odpovědí náleţející k dané
úloze
– samostatné vymýšlení a formulování úloh podobných úlohám právě řešeným
– vymýšlení úloh příbuzných (s blízkým praktickým obsahem) ţáky a předkládání obdobných
úloh k řešení učitelem
– řešení obtíţnějších úloh aţ po dokonalém zvládnutí úloh
Dosažení dobrých výsledků v hodinách matematiky vyžaduje:
–
– naučit ţáky pozorně vnímat, co říká a dělá učitel a co odpovídají spoluţáci
– učit ţáky soustředit se na své činnosti, hovořit o nich, reagovat na upozornění učitele, vnímat
práci a vyjadřování spoluţáků
– pravidelným zařazováním činností do výuky dosáhnout při nich zručnosti ţáků
– pouţívat činnostních metod k dosaţení aktivity ţáků a jejich spoluúčasti při učení
– individuální účast kaţdého na řešení a pozorování předloţeného problému
– poskytnout kaţdému ţákovi dostatečný prostor k tomu, aby měl moţnost vniknout do
podstaty problému, o kterém se hovoří ve vyučování – porozumět učební látce
– pestré změny forem práce v průběhu roku, rozmanitost pouţívaných pomůcek a tím dosaţení
zajímavosti výuky
– kaţdodenní činnosti ţáků a kaţdodenní zpětnou vazbu mezi učitelem a ţáky, to pak pomáhá
učiteli vnímat a rozvíjet osobnost kaţdého z nich
– aby vyučování matematice mělo nejen vzdělávací, ale i výchovný charakter, neboť tam kde
tomu tak není, nebývá ani dobrý prospěch
– do vyučování často zařazovat úlohy, v nichţ se odráţí ţivot obklopující dítě, to co dítě vidí,
v čem má přímou účast, to potom snadno zařazuje do svých početních úvah a myšlenek
– časté sestavování úloh ze ţivota samotnými ţáky, neboť tvorba úloh, otázek a odpovědí
napomáhá dobrému zvládnutí učiva, obměny slovních úloh
propojování výuky matematiky s ostatními předměty, zvláště s prvoukou
Při vyučování matematice v prvním období základního vzdělávání při probírání určitého učiva:
– seznámíme ţáky s prvním pojetím daného problému a motivujeme je
– uţitím názorných pomůcek a konkretizací vedeme ţáky postupně k pochopení problému,
který je dán novou učební látkou
– provádíme třídění a srovnávání naučených vědomostí s vědomostmi jiţ osvojenými
– provádíme cvičení s praktickým uţitím získaných vědomostí
81
–
–
–
–
necháváme ţáky samostatně vymýšlet slovní úlohy, které vycházejí z jejich zkušeností
provádíme cvičení k zautomatizování určité početní operace
necháváme ţáky při praktických činnostech objevovat potřebu nového početního výkonu
látku pro počítání zpaměti volíme tak, aby přispívala k dosaţení dobrého zvládnutí
probíraného učiva
V prvním období základního vzdělávání necháváme ţáky pod vedením učitele matematické
poznatky objevovat a formulovat je svými slovy. Učitel pak matematický pojem upřesní a správně
ho formuluje.
Zdůrazňujeme potřebu častého zařazování počítání zpaměti, a to po celé první období základního
vzdělávání. Při počítání s malými čísly by nikdy nemělo být počítání zpaměti nahrazováno
písemných počítáním.
Po celé první období se v matematice kladou základy počítání zpaměti. Ţáci se učí způsoby
pamětného sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru do 100 i do 1000. Řešení slovních úloh
zpaměti je třeba vţdy spojovat s ţákovým vysvětlením, jak k výsledku dospěl. V průběhu 1. –
3. ročníku je třeba, aby kaţdý ţák vyřešil mnoho jednoduchých slovních úloh. To není moţné
realizovat tehdy, pokud bychom měli zároveň vyţadovat klasické zápisy kaţdé úlohy. Při řešení
slovních úloh zpaměti můţe ţák pouţívat konkrétní názor, nákres, náčrt a jiné svoje zobrazení
a z něho formulovat výsledek a vysvětlit, jak k němu dospěl. U celé řady slovních úloh řešených
činnostně zpaměti mohou ţáci objevit několik způsobů řešení úlohy. Zájem ţáků o počítání zpaměti
se dobře probouzí vhodnou motivací, spojováním řešení slovních úloh s individuálními činnostmi.
Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – 3. ročník
1. ročník
4 hodiny týdně
– vytváření představ o jednotlivých číslech na základě názoru
– přirozená čísla 1 aţ 5 – numerace, vidění počtu věcí do 5
– rozklady čísel
– tvoření slovních úloh ţáky bez uţití početních výkonů (ze začátku i bez znalosti číslic)
– porovnávání počtu věcí
– sčítání a odčítání přirozených čísel spojené s manipulačními činnostmi (do 5)
– slovní úlohy doplněné příkladem (do 5)
– přirozená čísla 1 aţ 10 – numerace, vidění počtu věcí do 10
– rozklady přirozených čísel do 10
– sčítání a odčítání přirozených čísel v oboru do 10, názorné zavedení pomocí činností
– jednoduché slovní úlohy ze ţivota řešené na základě manipulace í s věcmi i s penězi
– orientace v prostoru (před, za, vedle, vpravo, vlevo, dole, nahoře)
– automatizace spojů sčítání a odčítání do 10
– porovnávání počtu věcí, porovnávání čísel bez zápisu znamének nerovnosti
– přirozená čísla do 20 – numerace
– sčítání a odčítání v 2. desítce s vyuţitím analogie s 1. desítkou (bez přechodu přes desítku),
analogie musí vyplynout z individuálních činností ţáků
82
– vztahy o několik více, o několik méně
– slovní úlohy ze ţivota (obor do 20)
– poznávání geometrických tvarů, rovinných obrazců a těles – vyuţití vhodných stavebnic,
stavby podle předlohy i podle fantazie
Výuka matematiky má v 1. ročníku činnostní charakter. Vysvětlování početních výkonů se v 1.
a 2. ročníku provádí na základě činností se skupinami předmětů. Názornému počítání slouţí téţ
jednoduché obrázky a značky kreslené dětmi. Při vytváření pojmu čísel a početních výkonů se
přechází od činností s trojrozměrnými předměty k připraveným pomůckám (kolečka, peníze,
vystřiţené obrázky) aţ ke kreslenému názoru v pracovních sešitech a názoru demonstračnímu. Také
vytváření slovních úloh a jejich obměny vychází z věcného názoru, především je však třeba
vyuţívat individuálních ţákovských zkušeností.
Velmi vhodným tématem slovních úloh je obchodování spojené s manipulací s pomůckou
„papírové mince a bankovky“.
Matematika celého 1. ročníku je vyučována hlavně v souvislosti s učivem prvouky, ale také
v souvislosti s učivem českého jazyka (vymýšlení slovních úloh, vytváření otázek, vyjadřování se
k činnostem).
2. ročník
5 hodin týdně
–
– opakování učiva z 1. ročníku:
• rozklady čísel do 10
• numerace do 20
• porovnávání čísel
• automatizace spojů sčítání a odčítání do 20
• jednoduché slovní úlohy spojené s názorem
– sčítání a odčítání s přechodem přes desítku vyvozené na základě manipulačních činností ţáků
– přirozená čísla do 100 – numerace - vytváření představ čísel na základě názoru:
• posloupnost přirozených čísel
• počítání po desítkách, počítání po jednotkách v různých desítkách
• čtení a zápis čísel, číselná osa
• porovnávání čísel pojmenovaných i nepojmenovaných
• zaokrouhlování čísel na desítky na základě práce s číselnou osou
– sčítání a odčítání v oboru do 100
• sčítání a odčítání násobků 10
• přičítání jednociferných čísel k celým desítkám i jejich odčítání od celých desítek (typy: 30
+ 7; 90 – 8)
• sčítání a odčítání v jednotlivých desítkách s vyuţitím analogie s počítáním v 1. desítce
vyplývající z individuálních činností ţáků s pomůckami
(typy: 32 + 6; 57 – 4)
• sčítání a odčítání s přechodem desítek
(typy: 49 + 5; 25 + 30; 71 – 4; 93 – 20; 80 – 15)
• sčítání a odčítání dvojciferných čísel (typy: 23 + 41; 68 – 34), počítání s „penězi“
• vytváření jednoduchých slovních úloh k jednotlivým typům příkladů na sčítání a odčítání
(vyuţití při obchodování);
– názorné zavedení násobilky 1, 2, 5, 10, 3, 4, které je odvozeno z opakovaného přičítání
stejných čísel
činnosti vedoucí k pochopení násobilky a jejímu procvičování
83
– slovní úlohy, které vedou k pochopení úsudku několikrát více (s vyuţitím peněz)
– geometrické tvary rovinné a prostorové, hry s tvary, modelování, rozlišování modelů těles i
geometrických tvarů ve svém okolí
– rozvíjení prostorové představivosti – stavebnice, soubory krychlí, apod.
– rovné a křivé čáry
– praktické měření délek, jednotky délky: metr, centimetr
– jednotky času (hodina, minuta), poznávat, kolik je hodin na hodinách ručičkových
i digitálních, orientace v čase
Výuka matematiky ve 2. ročníku má i nadále činnostní charakter. Všechny činnostní a počtářské
dovednosti získané v 1. ročníku se vyuţívají a dále rozvíjejí. Pokračuje téţ rozvoj řečových
dovedností ţáků. Postupně se u ţáků vytváří dovednost matematického vyjadřování.
Číselný obor se rozšiřuje do 100 činnostně, hlavně na základě manipulací s „penězi“ a za vyuţití
obrázkového názoru. Zdůrazňuje se řešení slovních úloh, neboť při jejich řešení se rozvíjí logické
myšlení ţáků a současně se upevňují a automatizují početní výkony. Automatizace početních
výkonů vzniká na základě dokonalého pochopení probíraných algoritmů. Matematické dovednosti
se ve 2. ročníku rozšiřují o početní operaci – násobení, která je vyvozována na základě činností s
konkrétním názorem.
Násobení má přitom ţák moţnost objevit z opakovaného sčítání. Činnosti vedoucí k tomuto objevu
a jeho ověřování je třeba provádět s různými pomůckami, vhodnou pomůckou jsou peníze. Spoje
násobilek 2, 5, 10 se v podstatě připravují jiţ od 1. ročníku při opakovaném přičítání určitého čísla.
Ve 2. ročníku tuto zkušenost ţáků vyuţijeme. Na základě činností ţáci pochopí princip násobení a
později i to, jak lze násobilky vyuţít v praktickém ţivotě. Obojí je základním předpokladem ke
tvorbě slovních úloh na násobení ţáky a k pozdější postupné automatizaci násobilkových spojů.
Geometrie ve 2. ročníku má motivační charakter. Je především zaměřena na hry s prostorovými a
rovinnými tvary. Průpravou pro pozdější provádění náčrtů v geometrii je ve 2. r. kreslení různých
rovných a křivých čar apod. Měření délek se provádí na konkrétních předmětech.
3. ročník
5 hodin týdně
– opakování učiva z 2. ročníku:
• počítání do 20 s přechodem přes 10
• numerace do 100
• sčítání a odčítání v oboru do 100
• slovní úlohy vedoucí k sčítání a odčítání i k porovnávání o několik více, o několik méně
• sčítání a odčítání do 100, příklady typu: 36 + 17; 65 – 28
– příprava písemného sčítání a odčítání do 100 na základě činností s pomůckami „desítky
koleček“, „papírové mince a bankovky“
– slovní úlohy vedoucí k porovnávání rozdílem
– násobení a dělení v oboru násobilek do 100, automatizace spojů
– slovní úlohy vedoucí k násobení a dělení a rozlišování úsudků několikrát více, několikrát
méně a jejich obměny
– na základě manipulačních činností rozlišovat úsudky: o několik více, o několik méně,
několikrát více, několikrát méně
– násobení dvojciferných čísel jednociferným číslem (velká násobilka vyvozená činnostními
postupy s oporou o zapsaný příklad)
– uţití závorek v příkladech se dvěma početními výkony
84
– přirozená čísla v oboru do 1 000 – numerace:
• vytvoření představy čísel na základě názoru: činnosti ţáků s pomůckami „papírové mince a
bankovky“, „čtvercová síť“
• posloupnost přirozených čísel, počítání po stovkách, desítkách, jednotkách
• čtení a zápis čísel
• práce s číselnou osou (vyuţití čtverečků s napsanými čísly k manipulaci)
• porovnávání čísel
• zaokrouhlování čísel na stovky, na desítky
– sčítání a odčítání v oboru do 1 000:
• sčítání a odčítání zpaměti příklady typu:
241 + 7; 325 – 3; 530 + 40; 490 + 60; 380 – 20; 240 – 50; 300 – 8; 600 – 40
(při sčítání a odčítání zpaměti má nejvýše jedno číslo všechny tři číslice různé od nuly)
– seznámení s písemným sčítáním dvou trojciferných čísel, odhady výsledků
– seznámení s písemným odčítáním dvou trojciferných čísel, kontrola výpočtu sčítáním
– slovní úlohy s jedním početním výkonem a jejich obměny, nácvik jejich zápisů,
– seznámení s prováděním odhadu předběţného výsledku řešení slovních úloh
– slovní úlohy se dvěma početními výkony, vyuţití námětů z obchodování
– rýsování přímek, vzájemná poloha (rovnoběţky, různoběţky), průsečík přímek
– bod leţící na přímce a mimo přímku, úsečka a její označování, odhadování a měření délky
– jednotky délky (metr, centimetr, milimetr, kilometr), jejich rozlišování, vytvoření správné
představy o velikosti jednotek na základě činností, jednoduché převody (m, cm, km)
– čtverec a obdélník – jejich náčrty kreslené do čtvercové sítě i volně na papír
– rozvoj prostorové představivosti (stavby z krychlí na vrstvy), stavby podle předlohy
– tělesa kolem nás – poznávání geometrických tvarů
– jednotky času (hodina, minuta, vteřina), jednoduché převody, orientace v čase
Vyučování matematice ve 3. ročníku je stejně jako v předcházejících ročnících názorné, často
spojené s aktivní činností všech ţáků. Ţákovských činností vyuţíváme při výkladu i procvičování
učiva. Velmi vhodné jsou činnosti s pomůckami „desítky koleček“ a „papírové mince a bankovky“,
např. při obchodování, činnostní práce na číselných osách (vyuţití čtverečků z tvrdšího papíru,
nejlépe o straně 2 cm), činnosti s „dvoubarevnými kolečky“ (názorné rozlišování úsudků).
S numerací a počítáním v číselném oboru do 1000 je třeba začít aţ po dokonalém zvládnutí
numerace a počítání v oboru do 100 pokud moţno všemi ţáky. Rozšíření číselného oboru do
1000 je zařazováno aţ do 2. pololetí 3. ročníku. Proto se dobré zvládnutí všeho učiva náleţejícího
do číselného oboru do 1 000 nemůţe předpokládat u všech ţáků na konci 3. ročníku.
Pojetí početních výkonů, jak byly vysvětleny v 1. a 2. ročníku, se ve 3. ročníku nemění. Ve 3.
ročníku se algoritmy početních postupů pamětného počítání rozšiřují o seznámení ţáků s algoritmy
písemného sčítání a odčítání. Zvládnutí algoritmů písemného sčítání a odčítání nepatří do závěrečné
klasifikace ve 3.ročníku. Slovní úlohy tvoří nedílnou součást učení početních výkonů. Velký
význam mají slovní úlohy, které vyuţívají číselné údaje z prostředí, které ţáci znají.
Zařazování počítačových programů k procvičování učiva matematiky můţe být ve 3. ročníku pro
ţáky velmi oblíbenou činností.
V geometrii je třeba vést ţáky tak, aby rozuměli krátkým textům úloh s geometrickým obsahem a
aby dokázali popsat jednoduchý geometrický obrázek.
85
ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE
Ţák:
– pouţívá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru,
vytváří soubory s daným počtem prvků
– čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, uţívá a zapisuje vztah rovnosti
a nerovnosti
– uţívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose
– provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly
– řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace
ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY
Ţák:
– orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času
– popisuje jednoduché závislosti z praktického ţivota
– doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel
GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU
Ţák:
– rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa;
nachází v realitě jejich reprezentaci
– porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky
– rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině
Matematika v tomto období rozvíjí paměť ţáků, jejich představivost, tvořivost, klade základy
logického úsudku.
Matematické vzdělání přispívá k formování osobnosti ţáků, rozvíjí důslednost, tvořivost
sebedůvěru, sebekontrolu aj.
2. období
- osvojování nových matematických pojmů na základě aktivních činností kaţdého ţáka
- činnostní rozšíření číselného oboru, utvrzení představy o desítkové soustavě
- předkládání nových poznatků ve spojení s předcházejícím učivem, uplatnění analogie pro
zavedení početních výkonů v rozšířeném číselném oboru ţáky
- vyuţívání schopnosti ţáků objevovat za vedení učitele další nové matematické poznatky na
základě pozorování a rozlišování, vyslovovat závěry, pokoušet se o zobecňování
- postupné zdokonalování přesnosti matematického vyjadřování
- zařazování praktických činností (např.: měření, odhady, porovnávání velikostí a vzdáleností)
s cílem získání správných představ a zručnosti
- spojování nových poznatků v matematice s vědomostmi ţáků získanými v běţném ţivotě
86
- vyuţívání matematických poznatků a dovedností ţáky v praktickém ţivotě
- pouţívání peněz při činnostním řešení úloh s náměty z obchodování
- peníze v praktickém ţivotě
- věnování času nápadům ţáků, jejich dotazům, ukázkám různých způsobů řešení úloh
- vyslovování úsudků k úlohám, vytváření předpokladů pro rozvíjení logického myšlení
- vytváření obměn slovních úloh a matematických problémů pro různé obory činnosti lidí
- podporovat schopnost ţáků rozumět grafickým schématům tabulkám i jiným schematickým
znázorněním, vytvářet jednoduchá schémata, vést ţáky ke grafické gramotnosti
- praktické osvojování základních poznatků z geometrie
Při výuce matematiky nelze stanovit přesnou hranici mezi etapou vytváření konkrétních představ a
mezi etapou vytváření pojmů. Je to hlavně proto, ţe přechod k abstrakci trvá téměř u všech ţáků
dlouho a neprobíhá u všech stejně. Činnostní výuka matematice i v tomto období umoţňuje, aby si
ţáci matematické pojmy osvojovali správně a s co nejmenší námahou. Proces abstrakce usnadňují
ţákům pomůcky, kterými si znázorňují, stejně jako v minulých letech, nové a dosud neosvojené
početní situace. Proces abstrakce urychlují téţ nákresy, náčrty a geometrická zobrazení, ukazující
vztahy mezi údaji v úloze.
Mnoho pojmů se i v tomto období utváří ve vědomí ţáků postupně, na základě soustavně
prováděných činností, neustálým obohacováním dosavadních představ. Ve vzájemné souvislosti se
přitom rozvíjí celá řada pojmů současně: pojem čísla, pojem desítkové soustavy, pojem početních
výkonů. Přitom se více dbá e na praktické pouţití pojmů neţ na vyslovování definicí (v tomto
období není nutné po ţácích definice poţadovat). Jde hlavně o to, aby se představy ţáků o číslech
obohacovaly, aby chápali význam desítkové soustavy, aby dovednost početních výkonů
s přirozenými čísly vyuţívali při řešení slovních úloh a početních situací z běţného ţivota a dovedli
dobře úsudkově rozlišovat, kdy který početní výkon pouţít. Tyto dovednosti pak můţeme rozvíjet
předkládáním různých výhod v počtech a zjednodušováním výpočtů.
V celém 2. období jsou ţáci ve výuce matematiky podněcováni k sebedůvěře, učí se
různými způsoby kontrolovat výpočty, uvaţovat o moţnostech výsledků, odhadovat. Jsou tak
soustavně vedeni k sebekontrole a sebehodnocení, a to jak v aritmetice tak v geometrii.
Vzdělávací oblast matematika a její aplikace je tvořena čtyřmi tematickými okruhy:
a) Číslo a početní operace:
V tomto tematickém okruhu si ţáci 4. a 5. ročníku prohlubují dovednosti základních početních
operací s přirozenými čísly. Na základě činností zvládli ţáci v 1. období dobře numeraci do sta i do
tisíce, mají správně vytvořený základ k chápání desítkové soustavy. Zpaměti sčítají a odčítají do sta
a na základě analogie v první stovce počítají i jednoduché příklady v oboru do tisíce. Mají činnostně
vytvořené konkrétní představy o násobení a dělení. Zvládli všechny spoje malé násobilky a dělení
beze zbytku v oboru násobilek. Malá násobilka i dělení beze zbytku jsou procvičeny, ale jejich
zautomatizování je třeba se nadále věnovat. Ţáci se dále seznámili s tím, jak zpaměti násobit
dvojciferné číslo jednociferným, poznali i dělení v oboru násobilek se zbytkem. Z písemných
algoritmů se setkali s písemným sčítáním a odčítáním a násobením čísla jednociferným činitelem.
Tuto dovednost je třeba přenést do rozšířeného číselného oboru přes tisíc. Při písemném počítání se
opíráme o znalosti písemných algoritmů oboru do tisíce a znalost desítkové soustavy. K tomuto
učivu nepřistupujeme jako k nové látce, ale necháme ţáky do písemných algoritmů: sčítání, odčítání
a násobení jednociferným činitelem vstupovat samostatně a individuálně (ţáci se tak učí jeden od
87
druhého pod dohledem učitele). Zpaměti se v oboru přes tisíc počítá jen výjimečně a to jen
s takovými čísly, která obsahují jen jednu nebo nejvýše dvě číslice různé od nuly.
Novou látkou, kterou mají ţáci v tomto období v okruhu početních operací dobře zvládnout,
je písemné násobení dvojciferným činitelem, dělení se zbytkem zpaměti a písemné dělení
jednociferným dělitelem. Ţáky je třeba seznámit i s písemným násobením trojciferným činitelem a
písemným dělením dvojciferným dělitelem.
Do výuky můţeme v tomto tematickém okruhu vhodně zařazovat i kalkulačku. Můţe slouţit
např. ke kontrole výsledků příkladů na písemné algoritmy, k výpočtům úloh z běţného ţivota. Je
třeba uváţit i to, ţe u písemného počítání jde jen o zvládnutí jednoduchých algoritmů, které se dají
v hodině procvičit na jednom či dvou příkladech, provázených komentářem ţáků. Je mnoho
důleţitějšího učiva, které je třeba do vyučovacích hodin v tomto období zařazovat. Např.:
zaokrouhlování, odhady, rozlišování úsudků, tak jak je uvedeno v dalších okruzích matematiky
tohoto období.
b) Závislosti, vztahy a práce s daty
Úkolem stanoveným v tomto okruhu je vyhledávat, sbírat a třídit různé údaje, se kterými se
v ţivotě ţáci setkávají. Orientovat se v jednoduchých tabulkách, číst z nich údaje, vyuţívat je k
porovnávání i výpočtům a naučit se téţ vyhledané údaje sestavovat do tabulek. Ţák dále poznává i
různé diagramy, seznamuje se s prvními grafy a učí se v nich orientovat. Učivo tohoto okruhu
nebudou v ţádném případě zvládat všichni ţáci stejným tempem. Je proto třeba u těchto úloh
k ţákům přistupovat diferencovaně, nechat je o problematice úloh a závislostech mezi veličinami
často hovořit, dát všem čas k pochopení těchto záznamů. Se záznamy údajů vyjádřenými diagramy
a grafy se budou ţáci v ţivotě velmi často setkávat. Takovým úlohám je třeba ve výuce věnovat
pozornost a neopomíjet je. Dají se přitom dobře vyuţít mezipředmětové vztahy, např.: výsledky
některých pokusů z přírodovědy, přehledy některých měření z pracovních činností, tabulky
sportovních výkonů z tělesné výchovy aj. Tabulkově jsou uspořádány také jízdní řády, v nichţ se
ţáci učí hledat. Mnohé informace v encyklopediích jsou rovněţ uspořádány do diagramů a tabulek
c) Geometrie v rovině a prostoru
Geometrie se ve 4. a 5. ročníku vyučuje jiţ pravidelně, obvykle v samostatné vyučovací hodině,
zařazované do rozvrhu kaţdý týden. Vyţaduje-li to téma učiva, zařazujeme geometrické učivo do
části hodiny aritmetiky. Některé partie učiva spolu velmi úzce souvisí.
Činnostní učení geometrie vytváří jasné představy ţáků o útvarech v rovině a jejich vzájemné
poloze, podporuje rovněţ rozvoj správné prostorové představivosti ţáků. Od ţáků v tomto období
neţádáme, aby se učili definice nebo aby vlastnosti útvarů odříkávali zpaměti. Vedeme je k tomu,
aby obrázek nebo model dovedli popsat svými slovy. Také rýsování základních útvarů v rovině
spojujeme vţdy s hovorem ţáků o narýsovaném, k tomu přidáváme i rýsování poznaných útvarů
podle jednoduchého popisu.
Při výuce obvodu a obsahu obrazců vycházíme z konkrétních situací kolem nás. Ţáci snadno
pochopí, ţe obvod obrazců se určuje jako součet délek jeho stran (součet úseček).
Cílem výuky geometrii v tomto období je tedy:
a) rozeznávat navzájem základní geometrické obrazce a rozpoznávat je na předmětech
b) správně načrtnout, vystřihnout i narýsovat čtverec, obdélník a libovolný trojúhelník
c) stanovit velikost obvodu čtverce, obdélníka a jiných čtyřúhelníků a narýsovaných trojúhelníků
měřením a výpočtem, uvědomovat si, ţe obrazce zaujímají určitou plochu, kterou lze srovnávat se
zvolenou jednotkou obsahu
d) Slovní úlohy
V 1. vzdělávacím období ţáci řešili většinu slovních úloh zpaměti. Důraz byl kladen na porozumění
početním výkonům, jejich uţití v úlohách ze ţivota. Ţáci byli od 1. ročníku vedeni k sestavování
88
slovních úloh. Vymýšleli slovní úlohy s různou tématikou z kaţdodenního ţivota, tvořili k úlohám
otázky, vyvolávali se navzájem, odpovídali. Postupně se učili rozlišovat úsudky o několik více, o
několik méně, několikrát více, několikrát méně. K výsledku pak docházeli nejkratší cestou vlastní
úvahou, často na základě názoru a výpočtem zpaměti. Ke slovní úloze vymyšlené některým ţákem
dokázali ostatní, pomocí jednoduchých pomůcek, úlohu zobrazit, jindy si zase provést náčrt nebo i
záznam základních údajů a ihned odpovídat s výsledkem.
Při častém uţívání úsudků k řešení úloh z praktického ţivota si ţáci uvědomují smysl početních
výkonů, správně je k úlohám přiřazují a dovedou téţ své úvahy zdůvodnit.
4. ročník
5 hodin týdně
Opakování a procvičování učiva v oboru do 1 000:
- numerace - přirozené číslo v desítkové soustavě, činnosti ve skupinách s pomůckami,
posloupnost čísel, jejich čtení a psaní, práce s číselnou osou, porovnávání a zaokrouhlování čísel
- početní výkony
- pamětné sčítání a odčítání s vyuţitím analogie s počítáním do sta, vlastnosti sčítání a odčítání
přirozených čísel,
- upevňování a automatizace násobilkových spojů spojené s činnostmi a jednoduchými slovními
úlohami z různých oborů lidské činnosti, zadávané úlohy ţáci obměňují a sami vymýšlejí další
podobné úlohy,
- vlastnosti násobení (záměna činitelů),
- pamětné násobení dvojciferného čísla číslem jednociferným
- činnostní vyvození dělení se zbytkem v oboru násobilek, jeho procvičování; toto učivo je vhodné
spojovat s řešením praktických úloh
- písemné sčítání, odčítání a násobení jednociferným činitelem v oboru do 1 000
- úsudkové počítání, rozlišování úsudků
- řešení slovních úloh z praktického ţivota, mezipředmětové vztahy
- práce s tabulkami a diagramy
- čtení údajů z tabulek v učebnici a pracovních sešitech ( NŠ Brno)
- sestavování podobných tabulek ţáky
- zlomky, modelování, určování částí celku, pouţívání zápisu ve formě zlomku
- pozorování diagramů zařazených do učebnice, hovor o nich, vyvození vztahů mezi čísly
- rozlišování a třídění výsledků úloh připravených počítačovým programem 4P, výsledky jsou
sestaveny do tabulek, ţák se rozhoduje o správnosti řešení na základě odhadu, zaokrouhlování i
znalosti vlastností početních výkonů, úlohy slouţí téţ pro sebekontrolu
- vyvození písemného dělení jednociferným dělitelem v oboru do 1000, zkouška násobením
- rozšíření číselného oboru nad 1 000, desítková soustava, čtení a psaní čísel, jejich porovnávání,
zaokrouhlování, v numeraci můţeme rozšiřovat číselný obor aţ do milionu
- práce s číselnou osou, ve 4. ročníku je vhodné zůstat u znázorňování v oboru do 10 000
- řešení slovních úloh prolíná celým obdobím, kdy se rozšiřuje číselný obor
89
většinou se počítá s čísly kolem tisíce, jde o dovednost řešení slovních úloh, které je třeba
věnovat
soustavnou pozornost
- přičítání a odčítání desítek, stovek a tisíců zpaměti v oboru rozšířeném nad tisíc
- písemné sčítání a odčítání v rozšířeném oboru (vyvozují ţáci sami), odhady výsledků
- násobení a dělení přirozených čísel 10, 100 a 1 000 zpaměti
- vyvození násobení a dělení čísel zakončených nulami
- algoritmus písemného násobení dvojciferným činitelem, odhady výsledků
- vlastnosti násobení
- dělení jednociferným dělitelem
Geometrie v rovině a prostoru
- základní útvary v rovině a prostoru, jejich rozlišování
- měření délek, délka úsečky, rozměry obrazců, délky hran těles
- jednotky délky, jednoduché převody jednotek
- přímka, polopřímka, úsečka, bod, rýsování a popis
- kruţnice, kruh, rozlišení, rýsování a popis
- kolmice a rovnoběţky, rýsování a náčrty
- jednoduché konstrukce čtverce, obdélníku a pravoúhlého trojúhelníku, náčrty
- grafické sčítání úseček, určení obvodu trojúhelníků a čtyřúhelníků sečtením délek stran, vyuţití
v úlohách z praktického ţivota
Nestandardní aplikační úlohy a problémy
- slovní úlohy, které jsou zadané netradičním způsobem a vyţadují třídění a rozlišování údajů
řešení,
úlohy, které se neobejdou bez nákresů
- úlohy vyţadující činnost rozdělování na stejné části, skládání částí do celku
- magické čtverce a úlohy k procvičování prostorové představivosti
5. ročník
5 hodin týdně
Učivo - dokončení oboru přirozených čísel:
- procvičování všech početních výkonů při počítání zpaměti, automatizace násobilkových spojů a
dělení v oboru násobilek beze zbytku i se zbytkem
- početní výkony s čísly a jejich vlastnosti (komutativnost, asociativnost, distributivnost)
- písemné algoritmy početních operací: sčítání, odčítání, násobení, (algoritmus písemného násobení
procvičujeme hlavně při násobení čísel jednociferným nebo dvojciferným činitelem, u násobení
čísel víceciferným činitelem volíme příklady typu: 25048 . 3060, 5137. 32000, tj. takové příklady,
při jejichţ řešení ţák prokáţe, ţe algoritmu rozumí)
- písemné dělení jednociferným a dvojciferným dělitelem
- rozšíření číselného oboru přes milion - numerace
- zaokrouhlování přirozených čísel
90
- provádění odhadů a kontrola výsledků početních operací
- počítání na kalkulátorech - vyuţívání při kontrole výpočtů i při řešení některých slovních úloh
- slovní úlohy na jeden nebo dva početní výkony
- slovní úlohy z praktického ţivota a jejich obměny
- čtení údajů z tabulek a diagramů
- vyuţívání nákresů a tabulek při řešení slovních úloh
- vyhledávání a třídění číselných informací z praktického ţivota
- čtení vhodně sestavených údajů z tabulky a vytváření grafu
- orientace v jízdním řádu
- procvičování rýsování základních geometrických útvarů v rovině (rýsování podle popisu slovního
i písemného, slovní ústní popis narýsovaného - procvičování zručnosti i vyjadřování v geometrii)
- jednotky délky a jejich převody, měření délky
- obvod různých rovinných obrazců - trojúhelníků, čtyřúhelníků i libovolně zvolených
mnohoúhelníků
- obsah čtverce a obdélníku pomocí čtvercové sítě, základní jednotka obsahu
- osově souměrné útvary - jejich rozlišování, určení osy souměrnosti přeloţením rovinného obrazce
- základní útvary v prostoru, prostorová představivost
- přirozená čísla, celá čísla, desetinná čísla
- zápis čísla v desítkové soustavě a jeho znázornění ( číselná osa, teploměr, model)
Číslo a početní operace
Ţák: - vyuţívá při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení
- provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel
- zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací
v oboru přirozených čísel
- řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru přirozených
čísel
- modeluje a určí část celku, pouţívá zápis ve formě zlomku
- porovná, sčítá a odčítá zlomky se stejným základem v oboru kladných čísel
- přečte zápis desetinného čísla a vyznačí na číselné ose desetinné číslo dané hodnoty
- porozumí významu znaku „ –„ pro zápis záporného čísla a toto číslo vyznačí na číselné ose
Závislosti, vztahy a práce s daty
Ţák: - vyhledává, sbírá a třídí data
- čte a sestavuje jednoduché tabulky a diagramy
Geometrie v rovině a prostoru
Ţák: - narýsuje a znázorní základní rovinné útvary ( čtverec, obdélník, trojúhelník, kruţnice ),
uţívá jednoduché konstrukce
91
- sčítá a odčítá graficky úsečky, určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením
délek jeho stran
- sestrojí rovnoběţky a kolmice
- určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a uţívá základní jednotky obsahu
- rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu
souměrnosti útvaru překládáním papíru
Ţák: - řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichţ řešení je do značné míry
nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky
3.období






osvojování nových matematických pojmů a poznatků na základě aktivních činností v
návaznosti na předcházející matematické poznání
prohlubování poznatků, pozorování a rozlišování, rozvíjení úsudku a zobecňování směřující k
logickému myšlení a věcné argumentaci a k přesnému – nejen odbornému – vyjadřování
utváření souboru matematických nástrojů a aparátu (početní operace, algoritmy, metody řešení
úloh, matematické modely řešení, grafická schémata, tabulky, znázornění, grafy aj.) a jeho
efektivního vyuţívání při řešení problémových i aplikovaných úloh vyjadřujících situace
z běţného ţivota
získávání obecnějších dovedností a návyků (rozbor problému a plán řešení, odhad, volba
správného postupu a prostředků řešení, vlastní řešení, kontrola správnosti), a to
prostřednictvím osvojování si matematických poznatků, metod řešení úloh a problémů,
poznáváním logické stavby a systému v matematice
utváření dovedností vedoucích k přesnému, pečlivému, přehlednému grafickému projevu, a to
nejen v oblasti geometrické
vytváření dostatku příleţitostí aktivně se podílet na vlastním vzdělávání, samostatně se
projevovat, řešit úlohy, získávat nové vědomosti vlastní činností, a to prostřednictvím
činnostního pojetí vyučování, tj. uplatňováním postupů a forem práce, které umoţňují
maximálně vyuţívat vlastních zkušeností a dovedností
Matematika je v 6. – 9. ročníku vyučována po 4 hodinách týdně.
Oblast klade důraz na porozumění základním myšlenkám, pojmům matematiky a jejich vzájemným
vztahům. Ţáci si osvojují matematické pojmy, algoritmy, symboliku. Učí se vyuţívat získané
vědomosti a dovednosti v praktickém ţivotě.
Vyuţívají při práci výpočetní techniku, především kalkulátory a výukové programy.
Matematické vzdělání vede ţáky k přesnému vyjadřování, rozvíjí logické uvaţování, důslednost,
pečlivost, schopnost sebekontroly, sebedůvěru.
Matematika vytváří předpoklady pro další studiu a úspěšné uplatnění ve většině profesí.
Pamatujeme na to, ţe dobré zvládnutí učiva jednoho ročníku, je předpokladem pro zvládnutí učiva
v ročníku následujícím.
92
Ve výuce matematiky se kaţdý pojem buduje postupně, vyvíjí se a dotváří. Proto na sebe jednotlivé
tematické celky musí navazovat, a to včetně symboliky a dikce. Pokud dojde k narušení tohoto
procesu a systému, k nepochopení pojmu, k nezvládnutí poznatku nebo činnosti, nelze úspěšně
zvládnout následné učivo a dosáhnout očekávané výstupy. Vzniká tak i obecný pocit náročnosti,
těţkosti a výjimečnosti matematiky.
Vzdělávací oblast je rozdělena do tématických celků:

Číslo a proměnná


Geometrie v rovině a v prostoru

Aplikační úlohy a problémy
Obsah tematických celků je minimem základního vzdělávání v matematice na 2. stupni ZŠ.
Tematické celky lze charakterizovat:
– Číslo a proměnná
-ţáci si osvojují početní operace v číselných oborech, učí se a výpočtem, seznamují se získávat
údaje měřením, odhadováním, porovnáváním, se s pojmem proměnná, učí se matematizovat reálné
situace
– Závislosti, vztahy a práce s daty
ţáci poznávají a uvědomují si změny a závislosti známých jevů z běţného ţivota, učí se vytvářet
tabulky, analyzovat změny z tabulek, grafů, sestavují matematický předpis,graf
Vzdělávací oblast tohoto celku otevírá ideální cestu k uplatňování mezipředmětových
vztahů se vzdělávací oblastí Informační a komunikační technologie, s přírodovědnými předměty a
k tvořivé činnosti a experimentování ţáka.
– Geometrie v rovině a prostoru
Základní představy ţáka o geometrických obrazcích a tělesech jsou rozšiřovány a
prohlubovány. Ţák určuje a znázorňuje geometrické útvary, popisuje je slovně a geometricky
modeluje reálné situace. Řeší geometrické úlohy, počítá obsahy a obvody rovinných obrazců,
povrchy a objemy těles. Poznává a uţívá základní vztahy mezi rovinnými obrazci (shodnost,
podobnost).
Obsahem učiva je i osvojení si vztahů mezi rovinnými útvary, poznání a vyuţívání
metrických vlastností v rovině. Osvojené poznatky a vztahy jsou vyuţívány pro řešení
jednoduchých konstrukčních úloh a úloh z běţné ţivotní praxe.
Významné místo v realizaci tohoto tematického celku má utváření správných dovedností a
návyků při rýsování, uţívání správných a vhodných pomůcek pro rýsování a formování celkového
grafického projevu ţáka. Důraz je kladen i na správné, přesné a odborné vyjadřování, uţívání
matematické symboliky a dodrţování algoritmů řešení (např. konstrukční úlohy). Uvedené
poţadavky nemají samoúčelný význam jen pro geometrii, ale pomáhají vytvářet obecnější pracovní
93
návyky, dovednost, ovlivňují komunikační dovednosti ţáka, spoluformují některé osobní vlastnosti
ţáka apod.
– Aplikační úlohy a problémy
ţáci se učí řešit úlohy z běţného ţivota, problémové úlohy, které je nutí uplatňovat logické myšlení,
třídit údaje, provádět náčrtky
Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
9.ročník – Projekt Dovolená



plánování po finanční stránce
výběr typu dovolené
vynakládání finančních prostředků – kalkulace (doprava, ubytování,strava, výměna peněz apod.
6. ročník
4 hodiny týdně
Aritmetika
Opakování a upevnění učiva z 1. stupně ZŠ
 přirozená čísla a jejich zápis
 zobrazení, porovnávání, zaokrouhlování přirozených čísel
 operace s přirozenými čísly (sčítání, odčítání, násobení, dělení), písemné algoritmy
 slovní úlohy
Dílčí výstupy:
 ţák v oboru přirozených čísel dovede čísla porovnat, zaokrouhlovat, sčítat, odčítat, násobit a
dělit (a to především písemně), uvaţuje a rozlišuje, správně volí početní výkony při řešení
slovních úloh
Desetinná čísla (Vyvozování pojmu desetinného čísla a všech činností i operací s desetinnými čísly
vychází z peněţního modelu. S činnostmi s desetinným číslem v peněţním modelu se ţáci setkávají
jiţ od 5. ročníku.)
 zlomek – desetinné číslo (opakování), rozvinutý zápis čísla
 porovnávání, zaokrouhlování desetinných čísel
 činnosti s penězi
 operace s desetinnými čísly (sčítání, odčítání, násobení, dělení), písemné algoritmy
 uţití kalkulátorů při výpočtech s desetinnými čísly
 úlohy z praxe: převody jednotek, aritmetický průměr
 slovní úlohy
Dílčí výstupy:
94


ţák dovede desetinná čísla porovnávat, sčítat, odčítat, násobit a dělit (písemné algoritmy)
ţák umí pro výpočty vyuţít kalkulátor, v úlohách z praxe dovede uvaţovat, vyuţívat
matematické úsudky, převádět jednotky, vypočítat aritmetický průměr
Dělitelnost přirozených čísel

násobek, dělitel

znaky dělitelnosti

prvočísla, číslo sloţené, čísla soudělná a nesoudělná

rozklad čísla na prvočinitele

největší společný dělitel, nejmenší společný násobek
Dílčí výstupy:
 ţák umí určit největší společný dělitel a nejmenší společný násobek a uţívat znaky dělitelnosti
jako propedeutika počítání se zlomky a algebraickými výrazy
Geometrie
Opakování a upevňování učiva z 1. stupně ZŠ
 bod, přímka, polopřímka, úsečka
 jednoduché konstrukce: rovnoběţky, kolmice
 délka úsečky, měření, jednotky délky
 rovinné obrazce: znázornění, rozlišování, jednoduché konstrukce a náčrty (čtverec, obdélník)
 obvod a obsah čtverce a obdélníku, základní jednotky obsahu, slovní úlohy
Dílčí výstupy:
 ţák pozná, narýsuje a popíše základní geometrické útvary a obrazce, provádí jednoduché
konstrukce (kolmice, rovnoběţky, čtverec, obdélník)
 určuje délku úsečky měřením, rýsuje úsečky dané velikosti, uţívá základní jednotky délky
 určuje obvod čtverce a obdélníku,
2
2
2
 dovede vyznačit 1 cm ,1 dm ve čtvercové síti, umí znázornit 1 m
 pomocí čtvercové sítě určuje obsah čtverce a obdélníku, rozlišuje a uţívá základní jednotky
obsahu
 vyuţívá praktických poznatků z F
Úhel a jeho velikost
 úhel, velikost úhlu, určení velikosti úhlu měřením a výpočtem
 typy a druhy úhlů
 jednoduché konstrukce: osa úhlu, přenášení úhlu, vzdálenost bodu od přímky
Dílčí výstupy:
 ţák pozná, narýsuje a popíše úhel, určí velikost úhlu měřením, rýsuje úhel dané velikosti
 provádí jednoduché konstrukce: přenesení úhlu, osa úhlu, vzdálenost bodu od přímky
Osová souměrnost
 shodnost geometrických útvarů
 osová souměrnost, osa souměrnosti
 osově souměrné obrazce
 jednoduché konstrukce: osa úsečky, osa úhlu
Dílčí výstupy:
 ţák umí určit obrazce osově souměrné
95

provádí jednoduché konstrukce: osa úsečky a úhlu
Trojúhelník
 trojúhelník, zobrazení, popis, modely
 třídění trojúhelníků podle velikosti stran a podle velikosti úhlů
 trojúhelníková nerovnost
 příčky v trojúhelníku: výšky, těţnice, střední příčky a jejich konstrukce
Dílčí výstupy:
 ţák umí trojúhelníky zobrazit, popsat, modelovat, rýsovat a třídit je podle daných kritérií
 v trojúhelníku umí vyznačit výšky, těţnice, střední příčky
 zná trojúhelníkovou nerovnost
Objem a povrch
 krychle, kvádr: rozlišování těles, jejich popis, modelování, tělesa kolem nás




vyuţití učiva z F
objem a povrch kvádru a krychle (modely krychlí a kvádrů)
jednotky objemu
slovní úlohy - objem a povrch krychle a kvádru
Dílčí výstupy:
 ţák pozná daná tělesa, umí je popsat, modelovat
 vypočítá objem a povrch krychle a kvádru a uţívá základní jednotky pro obsah a objem
7. ročník
4 hodiny týdně
Aritmetika
Opakování a upevnění učiva ze 6. ročníku
 desetinná čísla, početní operace s desetinnými čísly
 dělitelnost
 slovní úlohy, úsudky
Zlomky
 činnostní vyvození pojmu zlomek, zápis zlomku
 krácení a rozšiřování zlomků, porovnávání zlomků
 sčítání a odčítání zlomků
 převrácené číslo, násobení a dělení zlomků
 zlomek – sloţený zlomek – smíšené číslo – desetinné číslo
 vyuţití učiva ve slovních úlohách
Dílčí výstupy:
 ţák dovede zlomky porovnávat, rozšiřovat, krátit
 ţák dovede zlomky sčítat, odčítat, násobit a dělit
 ţák řeší jednoduché slovní úlohy se zlomky
Celá čísla
 čísla kladná, záporná, navzájem opačná
96




uspořádání celých čísel, znázornění na číselné ose, porovnávání
početní operace s celými čísly (sčítání, odčítání, násobení, dělení)
číslo racionální
slovní úlohy – celá čísla kolem nás
Dílčí výstupy:
 ţák dovede v oboru celých čísel čísla porovnávat, znázornit na číselné ose, uspořádat
 ţák provádí početní operace: sčítání, odčítání, násobení a dělení, vyuţívá přednosti početních
výkonů, dovede slovně vyjádřit, jak se jednotlivé operace s celými čísly provádějí
Poměr
 poměr
 zvětšování, zmenšování v daném poměru
 měřítko plánu a mapy
 slovní úlohy vedoucí k uţití poměru
Dílčí výstupy:
 ţák dovede zvětšovat a zmenšovat úsečky v daném poměru a uţívat měřítko plánu a mapy
v úlohách z praktického ţivota
Přímá a nepřímá úměrnost
 přímá úměrnost, nepřímá úměrnost
 úměra, tabulky
 trojčlenka
 slovní úlohy řešené trojčlenkou
 přímá, nepřímá úměrnost - tabulky, grafy
Dílčí výstupy:
 ţák umí určit, zda daná závislost je přímá nebo nepřímá úměrnost, sestavit tabulku a narýsovat
graf přímé, nepřímé úměrnosti
 řešit slovní úlohy pomocí trojčlenky
Procenta
 procento, procentová část, základ
 výpočet přes 1 %:
•
výpočet procentové části
•
výpočet počtu procent
•
výpočet základu
 slovní úlohy na procenta
 úrok
Dílčí výstupy:
 ţák umí vypočítat procentovou část, základ a určit počet procent výpočtem přes 1 %
 řeší slovní úlohy, které vyuţívají náměty z praktického ţivota
Geometrie
Shodnost trojúhelníků
 opakování učiva o trojúhelníku ze 6. ročníku ZŠ
97


shodnost trojúhelníků: věta sss, sus, usu
konstrukce trojúhelníků podle vět sss, sus, usu
Dílčí výstupy:
 ţák umí sestrojit trojúhelníky na základě vět sss, sus, usu
 ţák provádí náčrty, zvládá konstrukce trojúhelníků podle vět o shodnosti, dovede popsat a
provést konstrukci, zná podmínky, za kterých se dají konstrukce trojúhelníků provést (podle vět
sss, sus, usu)
Osová a středová souměrnost
 osová souměrnost, útvary osově souměrné
 středová souměrnost, útvary středově souměrné
Dílčí výstupy:
 ţák umí určit obrazce osově a středově souměrné a tyto souměrnosti rozlišit
 ţák umí narýsovat obrazy jednoduchých geometrických útvarů v osové a středové souměrnosti
Čtyřúhelníky, hranoly
 čtyřúhelník, zobrazení, popis, modely
 rovnoběţník, zobrazení, popis, modely
 činnostní třídění rovnoběţníků podle vlastností stran a úhlů
 konstrukce a obsahy rovnoběţníků – činnostně
 obsah trojúhelníku – činnostně
 lichoběţník, konstrukce lichoběţníku, rozlišování lichoběţníků
 obsah lichoběţníku
 čtyřúhelník, mnohoúhelník – hranol – popis modelů hranolů, činnostní rozlišování hranolů
 povrch a objem hranolů, sítě těles, odvozování vzorců, výpočty
 úlohy z praxe a na výpočet povrchů a objemů hranolu
Dílčí výstupy:
 ţák umí čtyřúhelníky zobrazit, popsat, modelovat a rýsovat, třídit podle daných kritérií
 ţák dokáţe sestrojit rovnoběţník v jednoduchých případech
 umí vypočítat obvod a obsah hranolu s trojúhelníkovou a rovnoběţníkovou podstavou
 ţák je schopen popsat modely těles
 umí odvozovat základní vzorce
8. ročník
4 hodiny týdně
Aritmetika a algebra
Mocniny a odmocniny
 druhá mocnina a odmocnina
 určování druhé mocniny a odmocniny pomocí kalkulátorů (tabulek)
 slovní úlohy z praxe
 mocniny s přirozeným mocnitelem, rozvinutý zápis čísla
 číselné výrazy s mocninami
 početní operace s mocninami: sčítání, odčítání, násobení, dělení, (umocňování)
98
Dílčí výstupy:
 ţák umí určit druhou mocninu a odmocninu pomocí kalkulátoru (u čísel do 15 zpaměti)
 ţák umí sčítat, odčítat, násobit a dělit mocniny s přirozeným mocnitelem, umí určit mocninu
součinu, zlomku a mocniny, dovede říci, jak se s mocninami provádí početní výkony
Učivo a jeho osvojení je nezbytné pro ţáky jako propedeutika pro práci s výrazy s proměnnou a pro
algebru jako takovou v obecné rovině.
Výrazy s proměnnou
 číselné výrazy a výrazy s proměnnou
 hodnota výrazu, dosazování do výrazu
 zápis slovního textu pomocí výrazu
 mnohočleny
 sčítání a odčítání mnohočlenů
 násobení mnohočlenu jednočlenem a mnohočlenem
 vytýkání před závorku – rozklady mnohočlenu na součin
2
2
2
 vzorce a - b , (a ± b) a jejich uţití
Dílčí výstupy:
 ţák umí určit hodnotu výrazu a dosazovat do výrazu
 zapsat slovní text pomocí výrazu s proměnnou v jednoduchých případech
 ţák dovede sčítat, odčítat mnohočleny a násobit jednočlenem
 upravit výraz vytýkáním před závorku a uţívat vzorce ke zjednodušení výrazu
Lineární rovnice o jedné neznámé
 rovnost, rovnice
 ekvivalentní úpravy rovnic, zkouška
 řešení přiměřeně náročných lineárních rovnic pomocí ekvivalentních úprav vedoucích hlavně
k vyjádření neznámé v oboru přirozených čísel
 výpočet neznámé ze vzorce
 slovní úlohy řešené pomocí lineárních rovnic
Dílčí výstupy:
 ţák řeší přiměřeně náročné lineární rovnice pomocí ekvivalentních úprav a provádí zkoušku
správnosti (rovnice s výsledky v oboru přirozených čísel nebo celých čísel)
 ţák umí vypočítat hodnotu neznámé z jednoduchých vzorců
Geometrie
Pythagorova věta
 pravoúhlý trojúhelník
 Pythagorova věta
 uţití Pythagorovy věty v praxi a v ţivotě kolem nás
Dílčí výstupy:
2
2
2
 ţák zná Pythagorovu větu v základním tvaru (c = a + b ) a v úlohách z praxe ji při výpočtech
uţívá vţdy aţ po provedení nákresu a vyznačení pravoúhlého trojúhelníku
Kruh, kruţnice
 kruţnice, kruh, zobrazení, popis, modely
 délka kruţnice, obsah kruhu
 vzájemná poloha kruţnice a přímky
99




vzájemná poloha dvou kruţnic
tečna a tětiva kruţnice
kruţnice opsaná a vepsaná trojúhelníku a rovnoběţníkům
slovní úlohy - výpočet délky kruţnice, obsah kruhu
Dílčí výstupy:
 ţák umí kruţnici a kruh zobrazit, popsat, narýsovat
 určit délku kruţnice a obsahu kruhu
 určit vzájemnou polohu: kruţnice a přímky, dvou kruţnic
 sestrojit tečnu kruţnice
Válec
 válec – zobrazení sítě, popis tělesa, modely
 povrch a objem válce, odvození vzorců
 slovní úlohy – válec kolem nás
Dílčí výstupy:
 ţák umí zobrazit, popsat, narýsovat, modelovat válec
 umí vypočítat povrch a objem válce
Konstrukční úlohy
 jednoduché konstrukce
 postup řešení konstrukční úlohy, zápis, symbolika
 mnoţina bodů dané vlastnosti
 Thaletova věta
 konstrukce trojúhelníků, čtyřúhelníků
Dílčí výstupy:
 ţák pouţívá základní pravidla přesného rýsování
 dodrţuje algoritmus konstrukční úlohy: náčrt a rozbor, provedení konstrukce (zápis popisu
konstrukce je rozšiřující učivo)
 provádí jednoduché konstrukce (např. osy, rovnoběţky, kolmice, tečny, konstrukce trojúhelníků
podle vět sss, sus, usu apod.)
 provádí konstrukce trojúhelníků a čtyřúhelníků zadané různými prvky v jednoduchých
případech a v návaznosti na praxi (rozšiřující učivo)
Uţitá matematika
a) Aplikační úlohy a problémy
 jednoduché technické výpočty
Dílčí výstupy:
 ţák řeší ve všech tematických celcích slovní a aplikační úlohy v těsné návaznosti na praktické
vyuţití matematiky kolem nás
b) Základy statistiky
 základní pojmy




aritmetický průměr
statistická šetření
diagramy, grafy
úlohy z praxe, uţití výpočetní techniky
100
Dílčí výstupy:
 ţák se orientuje ve statistických údajích a informacích z denního ţivota, tisku a médií, umí číst
a zhodnocovat informace z diagramů, grafů a dalších statistických ukazatelů
 umí sám provést jednoduché statistické šetření a zaznamenat ho, uţívá výpočetní techniku
9. ročník
5 hodin týdně
Algebra
Algebraické výrazy
2
2
2
 opakování a upevnění učiva z 8. ročníku: výrazy s proměnnou, vzorce a - b , (a ± b) , rozklady
mnohočlenů na součin vytýkáním před závorku
 jednoduché úpravy algebraických výrazů
2
2 2
2
 rozklady na součin výrazů typu vzorců a - b , a ± 2ab + b
Výrazy s proměnnými
 proměnná ve jmenovateli zlomku
 hodnota a smysl lomeného výrazu
 krácení a rozšiřování výrazů
 sčítání, odčítání, násobení a dělení výrazů
 lomené výrazy ve fyzice, technických výpočtech, vzorcích
Dílčí výstupy:
 ţák umí určit hodnotu lomeného výrazu, provést určené úpravy
 provádí krácení a rozšiřování výrazů se zlomkem
 umí jednoduché výrazy se zlomky sčítat, odčítat, násobit a dělit
Lineární rovnice
 řešení rovnice – opakování
 lineární rovnice se zlomkem a závorkami (přiměřeně náročné) – vzorce, výpočet neznámé ze
vzorce
 uţití rovnic pro řešení slovních úloh
 jednoduchá zadání
 zvláštní typy slovních úloh: úlohy o pohybu, společné práci, počítání směsí, rozšiřující učivo
 soustava rovnic o dvou neznámých a jejich řešení, slovní úlohy
Dílčí výstupy:
 ţák umí řešit lineární rovnice se závorkami i se zlomky
 umí provést výpočet neznámé ze vzorce
 na základě rovnic a vzorců řeší slovní úlohy z praxe (úlohy o pohybu, fyzikální úlohy,
technické výpočty ap.)
Funkce
 funkce jako závislost dvou veličin; definiční obor funkce
 způsob vyjádření funkce: tabulka, graf (rovnice)
 přímá a nepřímá úměrnost
 lineární funkce
 goniometrické funkce ostrého úhlu pravoúhlého trojúhelníka: sin, cos, tg
 tabulky a grafy goniometrických funkcí: sin, cos, tg (pro znázornění uţití výpočetní techniky)
 uţití goniometrie v praxi, řešení jednoduchých reálných situací
101
Dílčí výstupy:
 ţák umí poznat funkční vztah
 umí určit definiční obor funkce
 rozlišuje přímou a nepřímou úměrnost, lineární funkci, goniometrické funkce sin, cos, tg
 umí vyjádřit funkci tabulkou, grafem a určit hodnoty goniometrických funkcí pomocí tabulek
nebo kalkulátoru
 při řešení úloh z praxe vyuţívá při výpočtech poznatky o funkcích, zvlášť v geometrii
Geometrie
Podobnost
 podobnost rovinných útvarů, poměr podobnosti
 podobnost trojúhelníků, věty o podobnosti trojúhelníků
 podobnost kolem nás: plány, mapy
Dílčí výstupy:
 ţák umí určit podobné útvary v rovině, umí určit a pouţít poměr podobnosti
 uţívá poměr podobnosti při práci s plány a mapami
Tělesa
 opakování: zobrazení, popis těles, modely, povrchy těles – krychle, kvádr, hranoly, válec
 tělesa: jehlan, kuţel, koule - zobrazení, popis těles, modely
 povrchy a objemy těles - jehlan, kuţel, koule
 aplikační úlohy, úlohy řešící reálné situace
Dílčí výstupy:
 ţák umí základní tělesa zobrazit, popsat, modelovat, rýsovat, sestrojit jejich sítě
 umí vypočítat povrch a objem těles
Uţitá matematika – aplikační úlohy a problémy
a) Základy finanční matematiky
 úrokový počet, základní pojmy
 jednoduché úrokování: výpočet úroku, určení jistiny
 úvěr, půjčka
b) Základy rýsování
 technika rýsování, druhy čar, technické písmo, rýsovací pomůcky
 pravoúhlé promítaní, (sdruţené průměty, půdorys, nárys)
Číslo a proměnná
Ţák:
 provádí početní operace v oboru celých čísel a racionálních čísel; uţívá ve výpočtech druhou
mocninu a odmocninu, tzn.:

na základě znalosti oboru přirozených čísel v dalších číselných oborech umí číslo zapsat,
porovnat, zaokrouhlit, provádí početní operace sčítání, odčítání, násobení, dělení (a to
především písemně), pro výpočty vyuţívá i kalkulátor

ţák umí porovnat, krátit, rozšířit zlomky a provádět s nimi početní výkony jako
propedeutika pro potřeby algebry

ze stejného důvodu umí pracovat s mocninou s přirozeným mocnitelem
102








zaokrouhluje a provádí odhady s danou přesností, účelně vyuţívá kalkulátor
modeluje a řeší situace s vyuţitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel, tzn.:

ţák vedle uvedených situací s vyuţitím dělitelnosti se zabývá dělitelností jako
propedeutikou pro práci se zlomky a algebraickými výrazy: naučí se určit nejmenší společný
násobek a největší společný dělitel a uţívat znaky dělitelnosti
uţívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek–část (přirozeným číslem, poměrem,
zlomkem, desetinným číslem, procentem)
řeší modelováním a výpočtem situace vyjádřené poměrem; pracuje s měřítky map a plánů, tzn.:

ţák umí zvětšovat a zmenšovat v daném poměru a prakticky uţívá měřítko map a plánů
řeší aplikační úlohy na procenta (i pro případ, ţe procentová část je větší neţ celek), tzn.:

umí vypočítat procentovou část a základ a určit počet procent výpočtem přes 1 %

ţák umí vypočíst v jednoduchých případech úrok a určit jistinu

v návaznosti na praxi řeší úlohy o úvěru, půjčce, umí převést jednotlivé měny
matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím proměnných, určí hodnotu výrazu, sčítá,
odčítá a násobí mnohočleny, provádí rozklad mnohočlenu na součin pomocí vzorců a vytýkání,
tzn.:

ţák pro potřeby dalšího studia a praxe zvládá i základní poznatky o lomených výrazech:
určuje smysl výrazu, provádí krácení a rozšiřování výrazů; umí výrazy sčítat, odčítat,
násobit a dělit; poznatky vyuţívá v praxi – práce se vzorci
formuluje a řeší reálné situace pomocí rovnic a jejich soustav, tzn.:

ţák umí řešit lineární rovnice pomocí ekvivalentních úprav a provádí zkoušku správnosti

umí provést výpočet neznámé ze vzorce
analyzuje a řeší jednoduché problémy, modeluje konkrétní situace, v nichţ vyuţívá
matematický aparát v oboru celých a racionálních čísel
Ţák:
 vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data
 porovnává soubory dat, tzn.:

ţák se orientuje ve statistických údajích a informacích z praxe, umí číst a vyhodnocovat i
vytvářet schémata, grafy, tabulky

umí sám provést jednoduché statistické šetření a zaznamenat ho, pro tyto účely vyuţívá
výpočetní techniku
 určuje vztah přímé anebo nepřímé úměrnosti
 vyjádří funkční vztah tabulkou, grafem, rovnicí, tzn.:

ţák umí poznat funkční vztah a určit definiční obor

rozlišuje přímou a nepřímou úměrnost, lineární funkci a orientačně i geometrické funkce
sin, cos, tg

umí vyjádřit funkci tabulkou, grafem a vyjádřit hodnoty goniometrických funkcí pomocí
kalkulátoru
 matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím funkčních vztahů, tzn.:

ţák řeší jednoduché slovní úlohy vedoucí k uţití přímé a nepřímé úměrnosti, slovní úlohy
řeší úměrou a trojčlenkou

ţák řeší jednoduché úlohy z praxe geometrického charakteru s uţitím goniometrických
funkcí
Geometrie v rovině a v prostoru
Ţák:
 charakterizuje a třídí základní rovinné útvary
 načrtne a sestrojí rovinné útvary
 zdůvodňuje a vyuţívá polohové a metrické vlastnosti základních rovinných útvarů při řešení
úloh a jednoduchých praktických problémů; vyuţívá potřebnou matematickou symboliku, tzn.:
103
ţák umí základní rovinné útvary zobrazit, popsat, narýsovat, modelovat; třídí útvary podle
daných kritérií

dovede popsat vzájemný vztah přímek, kruţnic, přímky a kruţnice; určit a vyuţít shodnost a
podobnost geometrických útvarů

dovede vyuţít metrické vlastnosti v rovině: vzdálenost bodu od přímky, trojúhelníková
nerovnost, Pythagorova věta
určuje velikost úhlu měřením a výpočtem
odhaduje a vypočítá obsah a obvod základních rovinných útvarů
vyuţívá pojem mnoţina všech bodů dané vlastnosti k charakteristice útvarů a k řešení
polohových a nepolohových konstrukčních úloh, tzn.:

ţák ovládá základní jednoduché konstrukce, např. osa úsečky, úhlu, kolmice a rovnoběţky,
tečna kruţnice

umí sestrojit trojúhelník podle vět sss, sus, usu

dodrţuje algoritmus konstrukční úlohy: náčrt a rozbor úlohy, provedení konstrukce

provádí konstrukce zadané různými prvky v návaznosti na potřeby praxe











načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti, určí středově a
osově souměrný útvar
uţívá k argumentaci a při výpočtech věty o shodnosti a podobnosti
určuje a charakterizuje základní prostorové útvary (tělesa), analyzuje jejich vlastnosti
načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles v rovině, tzn.:

ţák umí základní tělesa poznat, zobrazit, popsat, narýsovat, modelovat
načrtne a sestrojí sítě základních těles
odhaduje a vypočítá objem a povrch těles
analyzuje a řeší aplikační geometrické úlohy s vyuţitím osvojeného matematického aparátu
Ve vztahu ke geometrii, konstrukčním úlohám a rýsování ţák:
 zná a pouţívá základy přesného rýsování
 zná základy technického kreslení, kótování
 dovede v praktických cvičeních pracovat s jednoduchým technickým výkresem a plánem
Ţák:
 uţívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá různá řešení
předkládaných nebo zkoumaných situací
 řeší úlohy na prostorovou představivost, aplikuje a kombinuje poznatky a dovednosti z různých
tematických a vzdělávacích oblastí
104
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
.
Informatika
Vzdělávací předmět Informatika je realizován od 5. do 7. ročníku.
Na 1. stupni se vyučuje v 5. ročníku v časové dotaci 1 hodina týdně.
Na 2. stupni je minimální časová dotace posílena o 1 disponibilní hodinu.
Na 2. stupni se v 6. a 7. ročníku předmět vyučuje 1 hodinu týdně.
Předmět je realizován v počítačových učebnách.
Pro postupné rozvíjení této kompetence je při výuce informatiky třeba:
 vést ţáka k smysluplnému porozumění toku informací, počínaje jejich vznikem, uloţením na
médium, přenosem, zpracováním, vyhledáváním a praktickým vyuţitím
 vytvořit od raného věku ţáků pozitivní vztah k informačním technologiím, jakoţto prostředků k
získávání, třídění, zpracování a prezentace informací, které ţáka kaţdodenně zasahují
 při zpracovávání získaných informací třídit a rozlišovat podstatné od nepodstatného, navrhovat
různé způsoby řešení, vyvozovat konečné závěry a o vzniklých problémech hovořit
 pouţívat počítače a periferie od samého prvopočátku smysluplně, osvojovat si standardní
postupy při zpracovávání informací, zavrhnout dosud přetrvávající způsob práce pokus – omyl
 při vyhodnocování informace porovnávat poznatky z většího mnoţství alternativních
informačních zdrojů, a tím dosahovat větší věrohodnosti vyhledávaných informací
 postupně vést ţáky k přesnému vyjadřování, ovládnutí a uţívání jazyka informatiky
 vést ţáky k vyuţívání výpočetní techniky, aplikačního i výukového softwaru ke zvýšení
efektivnosti učení a racionálnější organizaci práce
 nechat ţáky vysvětlovat získané informace, klást si navzájem otázky, odpovídat na ně a
přemýšlet o praktickém vyuţití
 upozorňovat ţáky na vyuţití informací v různých oblastech lidské činnosti, vytvářet návaznosti
v probíraném učivu
 vést ţáky k sebehodnocení, aby si kaţdý uvědomoval, které učivo ovládá, co sám dokáţe
vyřešit, co si dokáţe samostatně ověřit, aby to, co chápe a umí, dovedl předávat druhým a sám
věděl, které činnosti a postupy si potřebuje doplnit
 tvořivě vyuţívat softwarové a hardwarové prostředky při prezentaci výsledků své práce
 pochopit funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování přírodních i
sociálních jevů a procesů
Pro postupné rozvíjení této klíčové kompetence u ţáků je potřebné ve výuce informatiky dbát na to,
aby výuka byla srozumitelná a přiměřená věku, praktická, zaloţená na porozumění učivu a
dokonalém zvládnutí standardních postupů a činností. Proto je třeba:
105
 o kaţdém řešeném problému s ţáky hovořit, problémy důkladně rozebrat, navrhnout a
vyzkoušet různé moţnosti řešení
 dát ţákům prostor pro vhodné pojmenování problému
 naučit ţáky nevzdávat se při prvním nezdaru, hledat pomoc v různých učebnicích a
uţivatelských příručkách a manuálech, ve spolupráci se spoluţáky, s učitelem ale i doma v
rodině
 pro vedení ţáka ke kritickému usuzování a srozumitelné a věcné argumentaci, je třeba rozvíjet
algoritmické myšlení, logické myšlení, nechat ţáky obhajovat své řešení a prezentace výsledků
své práce
 nastolovat problémové situace, aby ţáci dokázali poznané metody řešení uplatnit i v jiných
oblastech celoţivotního vzdělávání
Informatika je v samé podstatě na komunikaci zaloţená. Nejedná se pouze o komunikaci mezi
ţákem a strojem ale hlavně o komunikaci mezi lidmi navzájem. Ţákům proto umoţňujeme:
 vyjadřovat svoje názory třeba zpočátku na základě intuice a tyto posléze zpřesňovat
 při práci s hardwarem a softwarovým vybavením popisovat prováděné činnosti, dotazovat se na
vzniklé nejasnosti, komunikovat se spoluţáky, sledovat jejich závěry
 porovnávat výsledky své práce s výsledky práce spoluţáků, argumentovat, obhajovat výsledky
své práce, poučit se od druhých, naslouchat upřesnění učitele
 poznávat správný jazyk informatiky, uţívat správné termíny
 při zpracovávání výsledků své práce dbáme u ţáků na to, aby pouţívali ustálené postupy
Pro správné ovládnutí informačních technologií je třeba, aby ţáci pro získání kompetencí k učení a
řešení problémů pracovali s výpočetní technikou povětšinou individuálně. V tomto případě jsou
zcela neupotřebitelné metody skupinové práce ale i práce ve dvojicích. Tento způsob práce
pouţíváme většinou na začátku řešení problémů. Individuální práci upřednostňujeme proto, ţe jinak
jeden ţák pracuje a ostatní koukají. Proto je třeba:
 pokud uţ musíme přistoupit k práci ve dvojicích nebo i větších skupinách jednoznačně přiřadit
role ve skupině a vytvořit přesná pravidla pro práci, samozřejmě ve spolupráci všech
zúčastněných
 ţákům dát moţnost diskutovat při řešení úkolů
 vést ţáky k ohleduplnosti u uznání práce druhých, k poskytnutí rady a pomoci druhým, zvláště
spoluţákům, kteří nemají počítače doma a nemají dostatečné znalosti a dovednosti
 pěstovat v ţákovi pozitivní představu o sobě samém, vţdy mít moţnost vyslovit své názory a
obhájit svůj způsob řešení
V informatice se rozvíjení této kompetence uplatňuje zvláště:
 respektováním práv k duševnímu vlastnictví při uţívání softwaru
 zaujetím odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujícím se na internetu
či jiných médiích
 rozvíjením důvěry ve vlastní schopnosti a moţnosti při ovládnutí informačních technologií
 vedením ţáka k sebekontrole, soustavnosti, systematičnosti a přesnosti
 podporou tvořivé činnosti ţáků
106
Na konci základního vzdělání dosáhne ţák této kompetence tím, ţe během výuky informatiky:
 pro řešení problémů, které jsou před něho staveny, prezentaci výsledků své práce, získávání
informací pouţívá bezpečně a účinně výpočetní techniku doplněnou přídavnými periferiemi
 při pouţití vhodného softwaru dodrţuje vymezená pravidla a zásady pro jeho pouţívání (
softwarové právo)
 pouţíváním různých verzí programů, prací na různých počítačích se postupně bez problémů
adaptuje na změněné nebo nové pracovní podmínky
 dodrţuje stanovená přesná pravidla pro práci s výpočetní technikou, návody pro práci s
přídavnými zařízeními a instalační postupy pro instalaci softwaru dodanou výrobci
 dodrţuje hygienické a zdravotní normy při práci s výpočetní a prezentační technikou
 odpovědně přistupuje z hlediska ochrany ţivotního prostředí k likvidaci obalů, papíru,
tonerových kazet ...
 je mu jasný pojem a postup nakládání s nebezpečnými odpady a jejich bezpečná likvidace –
poškozené monitory
Na základě získané ICT gramotnosti v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, učiní
podloţené rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesní orientaci.
2. období








seznamovat ţáky se základními funkcemi počítače
uvědomovat si úlohu rychlých informací v dnešním moderním světě
umět správně komunikovat telefonem (pevná linka, mobil)
ukázat, jak se dají v současnosti vyuţívat informační a komunikační technologie
naučit se svoje soubory informací vytvářet, ukládat a opět vyhledávat
seznámit se s tím, jak přijímat a odesílat zprávy e-mailem
učit ţáky pracovat s textem a obrázkem v textovém editoru
poznat moţnost získávání a předávání informací pomocí internetu
Vyučovací předmět Informatika je vyučován v 5. ročníku po jedné vyučovací hodině týdně. Časová
dotace byla posílena z disponibilní časové dotace, neboť jsme si vědomi důleţitosti získání ICT
gramotnosti našimi ţáky. Charakter výuky informatiky je činnostní. Výuku orientujeme tak, aby
ţáci dovednosti a znalosti získávali výhradně na základě individuální nebo maximálně dvoučlenné
skupinové práce s počítači, periferiemi a pouţívaným softwarem. Ţáci provádějí takové činnosti,
které vedou k získání základních znalostí a dovedností z oblasti práce s ICT technologiemi
výhradně uţivatelského charakteru, ale tak, aby je mohli dále rozvíjet na druhém stupni základního
vzdělávání. Cílem naší práce je vybavit ţáka takovými kompetencemi, které mu umoţní ICT
technologie v budoucnosti cílevědomě vyuţívat při učení a později téţ při organizaci svého ţivota.
Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Informační a komunikační technologie umoţňují ţákům
aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího softwaru a informačních zdrojů ve
všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Získané dovednosti jsou v informační
společnosti nezbytným předpokladem pro uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu
rozvíjení profesní a zájmové činnosti.
107
5. ročník
1 hodina týdně
Základy práce s počítačem
–
–
–
–
–
–
základní pojmy informační činnosti – informace, informační zdroje, informační
instituce a technologie
historie počítačů
struktura, funkce a popis osobního počítače a přídavných zařízení
základní počítačová sestava (sloţení a ovládání)
jednoduchá údrţba počítače, postupy při běţných problémech s hardwarem a
softwarem
zásady bezpečnosti práce a prevence zdravotních rizik spojených s dlouhodobým
vyuţíváním výpočetní techniky
OS Windows
– popis, ovládání a nastavení pracovního prostředí
– programy OS Windows a jejich ovládání
– seznámení s formáty souborů (doc, gif)
– sloţky a třídění souborů
Vyhledávání informací a komunikace
–
–
–
–
internet, jeho charakteristika a historie
metody a nástroje vyhledávání (stahování - kopírování) informací
základní způsoby elektronické komunikace (e-mail, chat, telefonování)
e-mail (zaloţení schránky, zásady jeho psaní a přílohy)
Zpracování a vyuţití informací
–
základní funkce textového a grafického editoru
Microsoft Office Word:
– okno programu (panely nabídek a nástrojů)
– zásady zpracování dokumentu
– nastavení vzhledu stránky
– základy psaní textu
– práce s textem (označování, kopírování, vyjmutí, vkládání a mazání)
– automatická kontrola pravopisu
– odráţky a číslování
– vkládání speciálních znaků a symbolů
– vkládání a úprava grafických objektů a tvarů
– tabulky
– ukládání dokumentu
108
Základy práce s počítačem
Ţák
– vyuţívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběţnější periferie
– respektuje pravidla bezpečné práce s hardware i software a postupuje poučeně
v případě jejich závady
– chrání data před poškozením, ztrátou a zneuţitím
Ţák
– při vyhledávání informací na internetu pouţívá jednoduché a vhodné cesty
– vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích
– komunikuje pomocí internetu či jiných běţných komunikačních zařízení
Ţák
– pracuje s textem a obrázkem v textovém a jednoduchém grafickém editoru
3. období
Ţák:
 chápe společenský tok informací – vznik – přenos – transformace – zpracování – distribuce
informací
 vyuţívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběţnější periferie
 respektuje pravidla bezpečné práce s HW i SW a postupuje poučeně i v případě jejich závad
 chrání data před poškozením, ztrátou a zneuţitím
 při vyhledávání informací na internetu pouţívá jednoduché a vhodné cesty
 vyhledává informace na portálech v knihovnách a databázích
 komunikuje pomocí internetu či jiných běţných komunikačních zařízení
 ovládá práci s textovými, grafickými i tabulkovými editory a vyuţívá vhodných aplikací
 uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem
 ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a vzájemnou
návaznost
 pracuje s informacemi v souladu se zákony o duševním vlastnictví
 pouţívá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy mezi údaji
 zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální
formě
Vyučovací předmět Informatika bude vyučován od 6. do 9. ročníku po jedné vyučovací hodině
týdně. Časová dotace byla posílena z disponibilní časové dotace, neboť jsme si vědomi důleţitosti
109
získání ICT gramotnosti našimi ţáky. Charakter výuky informatiky je činnostní. Výuku orientujeme
tak, aby ţák dovednosti a znalosti získával výhradně na základě individuální nebo maximálně
dvoučlenné skupinové práce s počítači, periferiemi a pouţívaným softwarem. Ţák provádí takové
činnosti, které vedou k získání základních znalostí a dovedností práce s ICT technologiemi
výhradně uţivatelského charakteru, ale tak, aby je mohl dále rozvíjet na středním stupni vzdělání.
Cílem naší práce je vybavit ţáka takovými kompetencemi, aby byl schopen ICT technologie v
budoucnosti cílevědomě vyuţívat k organizaci a řízení svého ţivota. Dovednosti získané ve
vzdělávacím oboru Informatika umoţňují ţákovi aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou
vzdělávacího softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního
vzdělávání. Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem uplatnění
na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové činnosti
Mediální výchova
Tvorba mediálního sdělení – 6. a 7. ročník
6. – 7. ročník
1 hodina týdně v kaţdém ročníku
Operační systém Windows – pokračování
 ovládací panely
 kontrola disku, defragmentace, ...
 instalování (odinstalování) nových programů
Vyhledávání informací a komunikace – pokračování
–
–
–
–
internetové prohlíţeče (Internet Explorer, Firefox, Opera,…)
ochrana na internetu (anonymita, spamy,…)
programy pro elektronickou komunikaci – ICQ, Skype …
antivirová ochrana
Microsoft Office Word – pokračování
–
–
–
–
–
–
–
vkládání objektů
vytváření šablon dokumentu
pouţívání stylů
hypertextové odkazy
číslování stránek
záhlaví, zápatí
úprava tabulek
Multimediální prezentace – Microsoft Office PowerPoint
– základní okno programu (panel nabídek a nástrojů)
110
–
–
–
–
–
–
–
–
vytvoření snímku ze šablony
vytvoření vlastního snímku
psaní a úprava textu – velikost písma, barva písma, zarovnání textu
vkládání grafických objektů – obrázek, klipart, WordArt, automatické tvary
efekty objektů – zvuk, časování, přechod mezi snímky
pozadí snímků
nastavení a spouštění prezentace
zpracování vlastní prezentace
Tabulkový editor Microsoft Office Excel
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
základní okno programu (panel nabídek a nástrojů)
buňka – typ buňky, velikost buňky, označení více buněk
psaní a úpravy textu – font, zarovnání, barva písma, výplň buněk
práce s tabulkou – přesun, označování, vkládání a odstraňování řádků a sloupců
základní matematické funkce a jejich pouţití
graf – tvorba grafu, prostorové natáčení grafů, velikost a formát textů, barvy a textury
kopírování buněk
číselné řady, řazení dat
formát buňky – číslo, zarovnání, ohraničení
jednoduché vzorce
tisk – náhled, nastavení záhlaví a zápatí
Vektorová grafika – program ZonerCallisto
–
–
–
–
–
–
–
–
–
základní okno programu (panel nabídek a nástrojů)
tvary – obdélník, čtverec, kruţnice, elipsa, mnohoúhelníky, hvězdy, úsečky, křivky
nástroj výběr a editace objektů
změna velikosti, přesun, rotace a zkosení objektu, nástroje tvarování objektů
text – umělecký text, barva textu a jeho editace
tabulka v ZonerCallistu
moţnosti galerie – výplň, pero, stín, průhlednost a barvy
vkládání klipartů a obrázků
tvorba vlastního obrázku v ZonerCallistu
Multimédia – Windows Media Player
– programy pro přehrávání hudebních souborů a filmů
– formáty mediálních souborů
– internetová rádia a televize
Počítačová kriminalita
 druhy programů, jejich licence a ochrana autorských práv
111
Ţák:
 ovládá práci s textovými, multimediálními, tabulkovými a grafickými editory
 uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem
 pracuje s informacemi v souladu se zákonem o duševním vlastnictví
 vyuţívá běţný výukový a kancelářský software
 pouţívá informace z různých informačních zdrojů
 zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální
formě
Ţák:
 ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a vzájemnou
návaznost
ČLOVĚK A JEHO SVĚT
Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, vlasti,
společnosti, přírody, kultury, techniky, zdraví, bezpečí a dalších témat.
Vzdělávací oblast je realizována prostřednictvím předmětu
- Prvouka v 1. – 3. ročníku
- Přírodověda ve 4. – 5. ročníku
- Vlastivěda ve 4. – 5. ročníku
1. období
Prvouka
Vzdělávací předmět Prvouka je realizován od 1. do 3. ročníku. Minimální časová dotace 6 hodin je
posílena o 1 disponibilní hodinu.
112
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně i mimo budovu školy( vycházky,
exkurze).
- vytváříme podmínky pro získávání dalších informací potřebných k práci
- motivujeme ţáky k objevování, poznávání a zkoumání
- stanovujeme kritéria pro orientaci a třídění informací
- vedeme ţáky k uvědomění důleţitosti propojení minulosti pro budoucnost jedince lidstva
- vedeme ţáky k tomu,aby navrhovali různá řešení problémů, k účelnému rozhodování
v krizových situacích a zdůvodňovali své závěry
- vyuţíváme všech moţných materiálů (encyklopedie, internet …)
- vedeme ţáky k výstiţnému a kultivovanému projevu
- rozšiřujeme slovní zásobu ţáků v probíraných tématech
- učíme ţáky samostatně vystupovat a vyjadřovat se v konfliktních situacích
- organizujeme práci ve skupinách, aby ţáci spolupracovali při řešení problémů
- vedeme ţáky k prezentaci svých myšlenek a názorů a k vzájemnému respektu
- vytváříme příleţitosti pro relevantní komunikaci mezi ţáky
- dbáme na slušné obhajování svých názorů
- vyuţíváme literaturu k vytváření postoje k přírodě, k ţivotnímu prostředí
- učíme ţáky utvářet si pracovní i bezpečnostní návyky v samostatné i skupinové činnosti
- poţadujeme dodrţování dohodnuté kvality, postupů, termínů
–
–
–
–
–
učit ţáky pozorovat přírodní jevy a orientovat se v prostoru a čase
na základě činností a pozorování vytvářet nové představy o jednoduchých, chápání ţáků
dostupných ale podstatných věcech a jevech, které je obklopují doma, ve škole, v obci
vést ţáky k tomu, aby předměty a jevy pojmenovávali a vyjadřovali o nich své myšlenky,
soudy, názory
učit ţáky, aby na základě svých vlastních zkušeností docházeli k jednoduchým pojmům
a objevování souvislostí
vytvářet u ţáků pozitivní vztah k rodině, spoluţákům, škole, domovu i k přírodě a rozvíjet
pozitivní vlastnosti ţáků
113
–
–
dát ţákům základní poučení o lidském těle a ochraně zdraví
naučit ţáky cílevědomému osvojování základních hygienických návyků a návyků kulturních
Cíle jsou naplňovány prostřednictvím vyuţívání vlastních zkušeností ţáků. Učitel řídí vyučování
tak, aby ţáci docházeli k novým poznatkům zejména na základě vlastních činností a přímého
pozorování. Ţáci mohou různé věci a jevy pozorovat např. při řízených činnostech, na vycházkách,
při pokusování, při zacházení s různými nástroji a předměty. Činnostní vyučování prvouce
podněcuje aktivitu všech ţáků. Průběţně a v souvislosti s různými vyučovacími předměty vedeme
ţáky k tomu, aby výsledky svých pozorování, zjištění a objevování zaznamenávali různými
způsoby, tj. výtvarně i písemně.
V tomto období vyuţíváme co nejvíce regionálních přírodních i společenských jevů.
Charakteristické pro výuku prvouky v 1. období základního vzdělávání je její prolínání s učivem
ostatních předmětů. Právě toto prolínání témat dává moţnost vytváření mnoha malých projektů,
které výuku obohatí a učivo spojí se ţivotem kolem dětí. Výuku prvouky vhodně doplňují obrazy,
videozáznamy, filmy, besedy, vycházky, exkurze atp.
V prvouce se věnujeme:
– poznávání věcí – jejich vlastností a zařazujeme je do přírodního a společenského dění
– výchově smyslového vnímání a způsobům pozorování určitých předmětů a jevů
– základům jazykového vyjadřování – vyuţíváme českého jazyka (výslovnost, vyprávění,
říkadla, básně, písně, pohádky,…)
– procvičování pozornosti, paměti, představivosti, obrazotvornosti,…
– ochraně přírody, kulturních památek a výsledků lidské práce
– technické výchově (spojení s výtvarnou výchovou a praktickými činnostmi)
– pohybové výchově (ve spojení s tělesnou výchovou a hudební výchovou)
– zdravotní výchově a znalosti lidského těla, reţimu dne
– mravní výchově (vytváření správných návyků a vztahů k lidem)
Poznávání lidí – 1. ročník
Sebepoznání a sebepojetí – 2 ročník
Mezilidské vztahy – 2. ročník
Seberegulace a sebeorganizace – 3. ročník
Komunikace – 3. ročník
Principy demokracie jako vlády způsobu rozhodování – 1., 2. ročník
Občan, občanská společnost a stát – 3. ročník
Jsme Evropané – 1. ročník
Objevujeme Evropu a svět – 3. ročník
114
Lidské vztahy – 1. ročník
Kulturní diference – 2. ročník
Multikulturalita – 3. ročník
Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí – 1. ročník
Projekt: Den Země – 1. – 5. ročník
Vztah člověka k prostředí – 2. ročník
Základní podmínky ţivota – 3. ročník
Mediální výchova
Fungování a vliv médií ve společnosti – 2. ročník
1. ročník
2 hodiny týdně
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
škola a její blízké okolí, cesta do školy, bezpečnost
pracovní návyky a vhodné chování ve škole i mimo školu
příroda na podzim v lese, v sadu, na zahradě a na poli
rodina a ţivot v rodině
projevy tolerance k odlišnostem spoluţáků i jiných lidí, jejich přednostem i nedostatkům
zima a zimní svátky, bezpečnost, ţivočichové a rostliny v zimě
člověk a péče o zdraví, základní hygienické návyky
čísla tísňového volání
zdravá výţiva, reţim dne
příroda, rostliny a ţivočichové na jaře
nejznámější ptáci a domácí zvířata
dny v týdnu, roční období, orientace v čase
nejznámější povolání a výrobky řemeslníků
dopravní výchova – bezpečnost
vhodná a nevhodná místa pro hru
příroda v létě
mimořádné události ( varovný signál, zkouška sirén)
V 1. ročníku se ţáci učí pozorovat rostliny, zvířata a věci, které je obklopují ve škole, doma, venku.
Učí se všímat si změn v přírodě, které mohou během roku pozorovat a všímají si, jak tyto změny
zasahují do ţivota lidí i zvířat.
Učivo je vyuţíváno v průběhu celého roku v matematice, často je propojováno i s ostatními
vyučovacími předměty.
2. ročník
2 hodiny týdně
–
–
škola a organizace školního ţivota
cesta do školy – bezpečnost, dopravní výchova, riziková místa a situace
115
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
správné volání na tísňovou linku
změny v přírodě na podzim, ţivočichové ve volné přírodě (vyuţití učiva 1. r. a jeho
rozšíření), mezipředmětové vztahy (zejména s českým jazykem)
zelenina a její druhy
ovocné stromy a jejich plody
rodina, náš domov, obec, vlast
rozlišování blízkých příbuzenských vztahů v rodině
proměny přírody v zimě, zimní sporty
člověk, poučení o lidském těle, nemoc a úraz, první pomoc
potraviny a správná výţiva
čas, orientace podle hodin, kalendářní rok
práce a volný čas
proměny přírody na jaře (rostliny, ţivočichové, květiny)
lesy jehličnaté, listnaté a smíšené – stromy ochrana přírody
proměny přírody v létě, u vody a ve vodě, vodní ţivočichové
rizika spojená s mimořádnými událostmi ( evakuace )
Ve všech okruzích učiva prvouky 2. ročníku vyuţíváme zkušenosti ţáků a učivo probrané v 1. r.,
které dále rozšiřujeme. Ve výuce se ţáci seznamují s věcmi a jevy blízkého okolí, získávají přehled
o změnách v přírodě v průběhu ročních období a jejich vlivu na ţivot rostlin, zvířat i lidí.
I v tomto ročníku je vhodné spojovat učivo prvouky s učivem ostatních předmětů. Realizaci
krátkodobých projektů můţeme koncem 2. ročníku spojovat s jednoduchými záznamy. Formu
záznamu (kreslená, psaná, kombinovaná, výrobek) necháváme na rozhodnutí ţákům, které vhodně
usměrňujeme.
3. ročník
3 hodiny týdně
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
místo, kde ţijeme (domov, rodina, škola, obec)
rodina – role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi
cesta do školy, dopravní výchova
bezpečné chování v rizikovém prostředí
orientace v místě bydliště, světové strany, práce s jednoduchým plánem (začlenění obce do
příslušného kraje), seznámení s mapou
země, v níţ ţijeme, krajina v místě bydliště, naše vlast
lidé a čas – orientace v čase a časový řád, určování času, dějiny jako časový sled
událostí,kalendáře
pověsti, minulost kraje a předků, domov , vlast, rodný kraj
věci a činnosti kolem nás, lidská činnost, práce a volný čas, lidé a výrobky, technika
neţivá příroda – látky a jejich vlastnosti, vzduch, voda, slunce a země
ţivá příroda, rostliny ( druhy rostlin, části rostlin, plody), ţivočichové, zkoumání přírody
rozmanitost přírody a její ochrana, základní ekologická výchova
poţáry ( příčiny a prevence vzniku poţárů )
člověk, lidské tělo ( růst a vývoj, stavba těla – kostra, svaly)
péče o zdraví (zdraví a výţiva, sport a hry, první pomoc)
116
Ve vyučování prvouce ve 3. ročníku navazujeme na poznatky o přírodě a ţivotě lidí, které ţáci
získali v 1. a 2. r. a prohlubujeme je. Zaměřujeme se především na poznávání místní krajiny, ţivota
lidí v obci, povolání lidí, zajímáme se o vyráběné věci, kulturu v obci, pověsti, které se váţí ke
kraji, upozorňujeme na významné stavby, události a osobnosti.
Charakter učiva 3. ročníku umoţňuje snadné vyuţívání mezipředmětových vztahů. Propojováním
učiva jednotlivých předmětů vznikají tematické krátkodobé projekty. Ţáci si své přírodovědné
záznamy zakládají a vytváří si tak svá první portfolia. Tím se při výuce učí ţáci spolupracovat,
vzájemně si pomáhat a obvykle vznikne přirozená potřeba skupinové práce.
MÍSTO, KDE ŢIJEME
Ţák:
– vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší
moţná nebezpečí v nejbliţším okolí
– začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obsluţného centra ČR, pozoruje a popíše
změny v nejbliţším okolí, obci (městě)
– rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické
hodnoty a rozmanitost
LIDÉ KOLEM NÁS
Ţák:
– rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi,
projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spoluţáků i jiných lidí, jejich přednostem i
nedostatkům
– odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností
– projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spoluţáků, jejich přednostem i nedostatkům
LIDÉ A ČAS
Ţák:
– vyuţívá časové údaje při řešení různých situací v denním ţivotě, rozlišuje děj v minulosti,
přítomnosti a budoucnosti
– pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu,
interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němţ ţije
– uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti,
souţití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost
ROZMANITOST PŘÍRODY
Ţák:
– pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích
– roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu
organismů ve známé lokalitě
– provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné
vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů
117
ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ
Ţák:
– uplatňuje základní hygienické, reţimové a jiné zdravotně preventivní návyky s vyuţitím
elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke
zdraví
– rozezná nebezpečí různého charakteru, vyuţívá bezpečná místa pro hru a trávení volného
času, uplatňuje základní pravidla bezpečného chování účastníka silničního provozu tak, aby
neohroţoval zdraví své a zdraví jiných
- chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu
nepříjemná; v případě potřeby poţádá o pomoc pro sebe i pro jiné , ovládá způsoby
komunikace a operátory tísňových linek
–
reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech
Výuka prvouky v 1. období ve spojení s ostatními předměty uplatňuje v rozsahu přiměřeném
chápání ţáků tohoto věku prvky enviromentální výchovy. Ţáky učíme citlivému přístupu k přírodě,
lásce k okolní krajině, k obci, její minulosti a přítomnosti.
Ţákům dáváme příleţitost k tomu, aby si uvědomili propojenost vztahů mezi člověkem a přírodou a
moţnost člověka přírodu ovlivňovat. Učíme je rozlišovat pozitivní způsoby působení člověka v
přírodě od způsobů negativních. Ţáci poznávají význam a úkol jednotlivých profesí ve vztahu
k ţivotnímu prostředí. Necháme je objevovat moţnosti ke zlepšování okolního prostředí a péči o
něj. Dáváme jim prostor pro nápady co dělat teď, aby i v budoucnosti bylo na Zemi zdravé ţivotní
prostředí. Vytváříme první předpoklady k tomu, aby ţáci získávali dobrou hodnotovou orientaci
v zájmu udrţitelnosti rozvoje lidské společnosti.
2. období
Přírodověda
Vzdělávací předmět Přírodověda je realizován ve 4. 5. ročníku. 2 hodiny minimální časové dotace
byly posíleny o 2 disponibilní hodiny.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové knihovně, mimo budovu školy ( vycházky,
exkurze)
- vedeme ţáky k vyhledávání, třídění a propojování informací
- učíme ţáky samostatně pozorovat a porovnávat získané informace
- podněcujeme ţáky k nalézání souvislostí
Kompetence k řešení problému
- zadáváme úkoly způsobem, který umoţňuje více postupů
118
- zařazujeme metody, při kterých ţáci sami navrhují řešení, docházejí k závěrům a
vyhodnocují získaná fakta
- vedeme ţáky k formulování svých myšlenek v písemné i mluvené formě
- umoţňujeme prezentaci práce ţáků, ţáci mají moţnost sami zhodnotit výsledky své práce a
reagovat na hodnocení ostatních, argumentovat, přijmout kritiku
- zadáváme úkoly pro společnou práci
- vyuţíváme skupinové vyučování vede ţáky ke spolupráci při řešení problémů
- navozujeme situace vedoucí k posílení sebedůvěry ţáků, pocitu zodpovědnosti
- vyţadujeme dodrţování pravidel slušného chování
- vedeme ţáky k pochopení práv a povinností v souvislosti s ochranou ţivotního prostředí,
ochranou vlastního zdraví i zdraví svých blízkých
- vedeme ţáky ke správnému uţití pomůcek, vybavení, techniky
- dbáme na dodrţování pravidel bezpečnosti v samostatné i týmové činnosti
- zadáváme úkoly tak, aby měli ţáci moţnost si práci sami organizovat, navrhnout postup a
časový rozvrh
- poznávat přírodní zákonitosti při aktivních a tvůrčích činnostech, jednak samostatně, jednak při
práci ve skupinách
- získávat jasné a konkrétní představy o přírodninách ţivých i neţivých a přírodních jevech na
základě pozorování, je to dobrý předpoklad pro vytváření přesných pojmů
- konkrétní představy o přírodninách a přírodních jevech doplňovat nejen četbou textů naučných,
ale i uměleckých
- učit ţáky zjišťovat základní vlastnosti zkoumaných přírodnin, nacházet souvislosti mezi jevy a
ději v přírodě
- nechat ţáky provádět pokusy, čímţ jim umoţníme poznat a pochopit přírodní děje, které nelze
snadno pozorovat v přírodních podmínkách
- na vycházkách zaměřovat pozornost ţáků na sledování určitých jevů
- zaznamenávat výsledky pozorování a pokusů, diskutovat o nich se spoluţáky, vyvozovat závěry a
za učitelova vedení je upřesňovat, popřípadě zobecňovat
- uvědomovat si sebe jako člověka - ţivou bytost, která má své fyziologické a biologické funkce a
potřeby, poznávat, co je pro člověka uţitečné a naopak škodlivé z hlediska hygieny, výţivy aj.
- ţákům předávat základní poučení o bezpečném chování v různých ţivotních situacích i při
mimořádných událostech, které ohroţují nejen zdraví jednotlivců, ale i celých skupin obyvatel
- vést ţáky k tomu, aby si na základě svých zkušeností a sledování konkrétních situací postupně
uvědomovali odpovědnost kaţdého (i nedospělého) člověka, za své zdraví a bezpečnost
- upozorňovat ţáky na situace, při kterých by nevhodným chováním mohli ohrozit zdraví spoluţáků
nebo zavinit úraz jiných lidí
119
- postupně si osvojovat a upevňovat zásady slušného chování mezi lidmi, učit se vzájemné
toleranci, snášenlivosti a úctě k lidem, se kterými se setkávají
- sledovat střídání ročních období, vést si záznamy ze svých pozorování, umět pozorované změny v
přírodě zdůvodnit
- dovést ţáky k uvědomění, ţe Země je jednou z planet, oběţnic Slunce, které jsou součástí vesmíru
Výuka přírodovědy ve 2. vzdělávacím období navazuje na učivo prvouky, v mnohém ho prohlubuje
a rozšiřuje. Charakter výuky je činnostní, to předpokládá provádění ţákovských pokusů, hovor o
pozorovaných pokusech i jiných sledovaných přírodních úkazech. Ţáci mají moţnost
v přírodovědném vyučování vyuţívat vědomosti z prvouky i své zkušenosti z vlastních pozorování
přírody. Tím, ţe ţákům umoţňujeme, aby své vlastní zkušenosti a poznatky spojovali s novým
učivem, snadno dosahujeme toho, ţe se učí se zájmem a mají dobré znalosti z přírodovědy.
Při činnostech se ţáci učí spolupracovat, organizovat práci ve skupině i přijímat individuální
odpovědnost za splnění určitého úkolu.
Při přírodovědném vyučování se ve velké míře uplatňují mezipředmětové vztahy s výukou
českého jazyka, matematiky, výtvarné i hudební výchovy, praktických činností. Těchto moţností
velmi snadno vyuţíváme při realizaci krátkodobých projektů. Navrhujeme-li v tomto období ţákům
vhodná témata pro projekty, jsou ţáci schopni samostatně úkoly do projektů vymýšlet a
zpracovávat. Je to jedna z příleţitostí, při které mají ţáci moţnost dobře uplatnit své individuální
schopnosti a nápady.
Při poznávání přírody a jejich zákonitostí dochází ţáci k poznání, ţe Země a ţivot na ní tvoří
celek, ve kterém jsou všechny hlavní děje v rovnováze. Je třeba, aby si ţáci uvědomili, ţe tuto
rovnováhu můţe člověk svou činností snadno narušit, ale obvykle jen velmi obtíţně obnovit. Učí se
vyuţívat svých poznatků, hodnotit svá pozorování a záznamy, hledat moţnosti, jak i oni mohou
přispět k zlepšení ţivotního prostředí a k ochraně přírody.
Významnou roli při činnostní výuce přírodovědy mají ţákovské pokusy. S přírodninami,
jejich vlastnostmi, se zákonitostmi přírody se ţáci neseznamují jen při vyprávění nebo čtení, ale
mají moţnost je zkoumat více smysly a mnohé poznatky sami objevovat.
Provádění ţákovských pokusů z přírodovědy a příprava pomůcek na tyto pokusy se
uskutečňuje ve 4. ročníku a hlavně v 5. ročníku ve spojení s praktickými činnostmi.
Přírodovědu ve 4. a 5. ročníku vyučujeme ve dvou tematických okruzích:
Rozmanitost přírody, Člověk a jeho zdraví
Ve 4. ročníku se obě témata prolínají, hlavně ve spojení se zdravou výţivou a ochranou ţivotního
prostředí. Pozornost je věnována rovněţ vybraným základním fyzikálním veličinám.
V 5. ročníku je stěţejní téma „člověk“ zařazeno do kapitol: Člověk a neţivá příroda, Člověk a
vesmír, Člověk a ţivá příroda a samostatné kapitoly Člověk. Prací a lidskými výtvory se zabývá
kapitola s názvem Člověk a lidské výtvory
Psychohygiena – 5. ročník
Mezilidské vztahy – Projekt: Já a lidé – 5. ročník
120
Ekosystémy – 4., 5. ročník
Základní podmínky ţivota – 4., 5. ročník
Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí – Projekt: Den Země – 1. – 5. ročník
4. ročník
2 hodiny týdně
Základní společenstva živých organismů:
- ţivotní podmínky ţivých organismů, rozmanitost podmínek ţivota na Zemi
- společenstva okolí lidských obydlí, společenstva polí, vod a lesů
- poznávání nejznámějších druhů rostlin, hub a ţivočichů, jejich význam v přírodě a pro člověka
- přizpůsobení organismů prostředí
- rostlinstvo a ţivočišstvo na Zemi v různých ročních obdobích
- rovnováha v přírodě, vzájemné vztahy mezi organismy
Nerosty a horniny:
- nejznámější nerosty a horniny, jejich vyuţití
Měření:
- měření délky, teploty, hmotnosti a času
- poznávání a praktické uţívání různých měřidel poznaných fyzikálních veličin
- uţívání základních jednotek délky, teploty, hmotnosti a času a běţně uţívaných odvozených
jednotek
Člověk a příroda:
- ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody – odpovědnost lidí,
- ochrana a tvorba ţivotního prostředí, ochrana rostlin a ţivočichů
- likvidace odpadů, ţivelné pohromy a ekologické katastrofy
- mimořádné situace – ochrana a evakuace při poţáru
Dopravní výchova
- bezpečné chování v silničním provozu
- dopravní značky
- předcházení rizikovým situacím v dopravě a v dopravních prostředcích ( bezpečnostní
prvky)
121
5. ročník
2 hodiny týdně
Člověk a neživá příroda:
- podmínky ţivota na Zemi
- pozorování neţivé přírody
Nerosty, horniny a půda:
- nejběţnější a hospodářsky nejčastěji vyuţívané horniny a nerosty
- vyuţití sestavených souborů nerostů a hornin k pozorování, poznávání, třídění
- energetické suroviny, člověk a energie
- sestavování jednoduchých elektrických obvodů
- obnovitelné a neobnovitelné přírodní zdroje
- vznik, sloţení a význam půdy, praktické pozorování půdy v okolí školy
Člověk a vesmír:
- od neţivé přírody do vesmíru
- vesmír a Země, sluneční soustava
- střídání dne a noci, střídání ročních období
Člověk a živá příroda:
- rozmanité podmínky ţivota na Zemi, podnebné pásy
- ţivot v různých podnebných pásech
- přizpůsobení organismů ţivotnímu prostředí
- ţivot v oceánech a mořích
- ochrana ţivočichů a rostlin, význam botanických a zoologických zahrad
- společenstva ţivých organismů na území naší vlasti
- třídění ţivých organismů do známých skupin
- poznávání běţných druhů rostlin, hub a ţivočichů podle skutečnosti i obrázků
- rovnováha v přírodě – význam, vzájemné vztahy mezi organismy
- rizika v přírodě, rizika spojená s ročními obdobími a sezónními činnostmi, mimořádné události
způsobené přírodními vlivy a ochrana před nimi
Člověk:
- lidské tělo, základní stavba a funkce, ţivotní projevy člověka, pohlavní rozdíly mezi muţem a
ţenou, základy lidské reprodukce, vývoj jedince
- člověk se rozmnoţuje, roste a vyvíjí se
- seznámení s vývojem dítěte před i po narození
- péče o zdraví – zdravý ţivotní styl, denní reţim
- správná výţiva, výběr a způsoby uchovávání potravin, vhodná skladba stravy, pitný reţim
- nemoci přenosné a nepřenosné
122
- ochrana před infekcemi přenosnými krví( hepatitida, HIV/AIDS)
- drobné úrazy a poranění, první pomoc při drobných poraněních, přivolání lékařské pomoci
- nutnost zdrţenlivosti a opatrnosti při setkání s neznámými lidmi
- partnerství, manţelství, rodičovství
- základy sexuální výchovy- rodina, vztahy v rodině, partnerské vztahy, osobní vztahy, etická
stránka vztahů, etická stránka sexuality
- návykové látky a zdraví, hrací automaty a počítače, závislost, odmítání návykových látek
- nebezpečí komunikace prostřednictvím elektronických médií
- osobní bezpečí, označování nebezpečných látek
- šikana, týrání, sexuální a jiné zneuţívání, brutalita a jiné formy násilí v médiích
- přivolání pomoci v případě ohroţení fyzického a duševního zdraví – sluţby odborné pomoci
- integrovaný záchranný systém
Člověk a lidské výtvory:
- zpracovávání výrobků, jejich vyuţívání, likvidace odpadů
- informační technika a její rozumné uţívání
- jednoduché stroje a zařízení, seznámení se s nimi při jednoduchých pokusech
- ochrana přírody
- vztah k ţivotnímu prostředí
Rozmanitost přírody
Ţák:
- objevuje a zjišťuje propojenost prvků ţivé a neţivé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází
souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka
- vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením
času a střídáním ročních období
- zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné
vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů v prostředí
- porovnává na základě pozorování základní projevy ţivota na konkrétních organismech, prakticky
třídí organismy do známých skupin, vyuţívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy
- zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i
zdraví člověka podporovat nebo poškozovat
- stručně charakterizuje specifické přírodní jevy a z nich vyplývající rizika vzniku mimořádných
událostí, v modelové situaci prokáţe schopnost se účinně chránit
- zaloţí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu
Člověk a jeho zdraví
Ţák:
- vyuţívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav
a k podpoře vlastního zdravého způsobu ţivota
- rozlišuje jednotlivé etapy lidského ţivota a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození
- účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb a s ohledem na
oprávněné nároky okolí
123
- uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohroţujících zdraví a v modelových situacích
simulujících mimořádné události, vnímá dopravní situaci, správně ji vyhodnotí a vyvodí
odpovídající závěry pro své chování jako chodec a cyklista
- předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek
- uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou
- rozpozná ţivot ohroţující zranění, ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc
- uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech
sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku
Vlastivěda
Vzdělávací předmět Vlastivěda je realizován ve 4. a 5.. ročníku s časovou dotací 2 hodiny týdně
v kaţdém ročníku.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, mimo budovu školy ( vycházky,
exkurze)
- ţákům předkládáme učivo s vyuţitím co nejvíce smyslů
- klademe důraz na porozumění učivu v návaznosti s propojením poznatků z jiných vzdělávacích
oblastí
- motivujeme ţáky k úvahám o problému, k vyjádření vlastních závěrů, k
- vedeme ţáky k vytřídění podstatných informací, postupně k samostatné tvorbě zápisků, které ţák
zvládne vyuţívat při učení
- zapojujeme ţáky do vyuţívání informačních a komunikačních technologií, ale i literatury,
encyklopedií, časopisů apod. informační zdroje
- vyuţíváme sebehodnocení ţáků
- upozorňujeme na konkrétní vyuţití vědomostí a dovedností v praktickém ţivotě
- motivujeme ţáky k samostatnému a tvořivému řešení daného úkolu
- pomáháme ţákovi objevovat i jiná řešení
- vedeme ţáky k práci s chybou,aby se nenechal se chybou odradit a svou činnost dovedl do konce
- umoţňujeme ţákům své poznatky uplatnit v praktických situacích
- vedeme ţáky k uţívání přesných pojmů ve stručném, jasném a logicky strukturovaném vyjádření
- předkládáme skupinové aktivity s přiřazením rolí a pravidel pro komunikaci
- zapojujeme ţáky do týmové spolupráce
- vytváříme prostor pro obhajobu jejich vlastního řešení úkolů
124
Kompetence sociální
- tvoříme společně s ţáky pravidla pro práci v různě velkých skupinách a trváme na respektování
stanovených pravidel
- vyţadujeme vzájemnou toleranci a pomoc
- dbáme na vstřícnou atmosféru při vzájemné komunikaci
- vedeme ţáky k uvědomění si svých povinností i práv
- motivujeme ţáky k zodpovědnosti za plnění nejen dílčích částí společného úkolu, ale i za jiné
kaţdodenní aktivity ţáků
- učíme ţáky kriticky posuzovat jednotlivá řešení problémů ve společnosti, na modelových
příkladech demonstruje pozitivní a negativní projevy chování
- vyţadujeme, aby ţáci dodrţovali zásady bezpečnosti při všech aktivitách
- vedeme ţáky k organizování a samostatnému plánování práce a pracovních postupů
- učíme ţáky vědomě uţívat a ovládat digitální techniku
- dbáme na naplnění dohodnuté kvality, postupů a termínů zadaných úkolů
-
dát ţákům přehled o jejich regionu - kraji
získávat postupně základní zeměpisný přehled o České republice a Evropě
učit ţáky číst a vyhledávat základní údaje v mapě České republiky a Evropy
osvojovat si nové pojmy v souvislosti s orientací na mapě
seznamovat ţáky s významnými etapami našich národních dějin
vyvolat u ţáků zájem o minulost a o kulturní bohatství regionu i celé země
učit ţáky zařazovat hlavní události časově do staletí
poznávat, jak se ţivot lidí vyvíjí a mění, jakým změnám podléhají věci kolem nás
sledovat změnu staveb a způsobu ţivota v průběhu staletí
osvojovat si základní dějepisné pojmy související s uspořádáním společnosti
probouzet u ţáků pěkný vztah k místu bydliště
postupně rozvíjet vědomí sounáleţitostí se svou zemí, světadílem
upevňovat základy správného chování mezi lidmi bez ohledu na barvu pleti
učit ţáky vzájemné úctě, pomoci a snášenlivosti mezi sebou
utvářet pracovní návyky při individuálních činnostech i práci ve skupinách
vést ţáky k propojování místních historických, zeměpisných a kulturních informací
poznávat historii místa a kraje z dostupných zdrojů (členové rodiny, muzea, památky, knihovny)
k poznávání charakteristiky určitého regionu i událostí vyuţívat informační technik
Vyučovací předmět vlastivěda zahrnuje ve 4. a 5. ročníku učivo zeměpisné a historické. Je účelné
věnovat zeměpisnému i dějepisnému učivu v obou ročnících po 1 hodině týdně (ne však zeměpis
125
jedno pololetí a dějepis druhé pololetí). Kaţdý historický jev probíhá v určitém zeměpisném
prostředí, proto je vhodné dávat obě tyto sloţky vlastivědy do vzájemné souvislosti.
Ţáci v tomto věku se dívají na dějiny očima současnosti. Je třeba proto stále dbát na
rozvíjení jejich jasných představ o minulosti. Aby počáteční dějepisné vyučování tento základní
úkol plnilo a minulost se zobrazovala v myslích ţáků ţivě, je vhodné historická schémata a
popisované děje provázet různým znázorněním minulosti. K tomu velmi pomohou další
mezipředmětové vazby spojené s vlastivědnou výukou. Jsou to např. vazby se čtením, výtvarnou
výchovou, matematikou, praktickými činnostmi i hudební výchovou. Dějinné události se ţákům
velmi dobře přiblíţí a stanou se pro ně zajímavějšími, pokud mají příleţitost své představy
individuálně výtvarně i literárně ztvárňovat. Pouţívané učebnice a pracovní sešity vlastivědy (Nová
škola) dávají k takové výuce dostatek námětů. Charakter výuky se tak v celém rozsahu stává
činnostním.
Významným pomocníkem při výuce vlastivědy jsou čítanky pro 4. a 5. ročník, které svými
uměleckými historickými články učivo obohacují. Umělecké texty ţákům barvitě a obrazně
popisují události dějin i jednání historických postav. Výuku vlastivědy výborně doplňuje čtení
z historických čítanek. K přiblíţení učiva pomáhají jejich ilustrace, plánky, časové osy, stručné
vyprávění určitých důleţitých událostí z historie našeho národa. K pochopení časových souvislostí
napomohou časové přímky rozdělené na stoleté úseky. Délku století je třeba dětem objasnit např.
pomocí věku rodičů a prarodičů.
Zeměpisné učivo navazuje na poznatky z prvouky. Od pozorování nejbliţšího okolí bydliště a školy
ţáci přecházejí k zeměpisnému pozorování svého kraje a republiky aţ po její začlenění do Evropy.
Přímé a názorné vyučování se doplňuje čtením zeměpisných článků, ţáci se učí pozorovat a číst
z plánů a map. Zařazovány jsou praktická cvičení jako např.: rozlišování zeměpisných značek,
práce s kompasem, měřítkem mapy apod. Tyto činnosti připravují ţáka na vyučování zeměpisu na
2. stupni i na vyuţití zeměpisných poznatků v praktickém ţivotě.
Výuku vlastivědy vhodně doplňují návštěvy muzeí, výstav, významných historických míst a
památek. Také vhodné zeměpisné nebo historické filmy a videoukázky výuku vlastivědy doplní a
zpestří.
Rodné město a rodný kraj jsou součástí vlasti. Jejich dějiny tvoří součást dějin celé země. Události,
které jsou zachyceny v dějinách místa, kde ţáci ţijí, jsou jim blízké a srozumitelné. Proto
k hlubšímu rozvíjení jasných představ o minulosti vyuţíváme i všech místních historických
archeologických památek jako jsou např.: nálezy nádob, nástrojů, mohyly, hradiště aj. a také
památek stavitelských jako
např.: hrady, zámky, kostely, radnice, morové sloupy, sochy aj.
K vlastivědnému učivu patří vycházky.
Hlavní pomůckou při vyučování zeměpisného učiva však zůstává mapa.
Učivo týkající se podnebí propojujeme s výukou přírodovědy. Je přitom třeba provádět
měření teploty a zapisovat výsledky. Ţáci zapisují rovněţ dobu slunečního svitu, druh vodních
sráţek, sílu větru (vánek, vítr, vichřice), charakter počasí (polojasno, jasno, oblačno, zataţeno). Tím
se pro ně stane učivo jasným a srozumitelným. Také další vlastivědná témata, např.: Půda a
zemědělství, Nerostné bohatství, Ochrana přírody, je nutné stále propojovat s učivem přírodovědy.
Hodnoty, postoje, praktická etika – 5. ročník
Výchova demokratického člověka
Formy participace občanů v politickém ţivotě – 4. ročník
Občanská společnost a škola – 5. ročník
126
Objevujeme Evropu a svět – 5. ročník
Ekosystémy – 4. ročník
4. ročník
2 hodiny týdně
Dějepisná část
Lidé a čas
- orientace v čase a časový řád – určování času, čas jako fyzikální veličina, dějiny jako časový
sled událostí, kalendáře, letopočet, generace, denní reţim , roční období
- lidé a obory zkoumající minulost
Učivo:
- časová osa, období před naším letopočtem, období našeho letopočtu
- české země v pravěku, doba kamenná, bronzová, ţelezná
- příchod Slovanů, konec pravěku v našich zemích
- Sámův kmenový svaz, 7. století v našich dějinách
- naše nejstarší minulost v pověstech, bájích a mýtech, minulost kraje a předků
- Velkomoravská říše, příchod Cyrila a Metoděje
- vznik českého státu, vláda přemyslovských kníţat
- ţivot prostých lidí za vlády prvních Přemyslovců, Kosmas, románský stavební sloh
- vznik Českého království, vláda přemyslovských králů
- český stát za vlády Lucemburků, Jan Lucemburský
- období vlády krále Karla IV., rozkvět země, rozvoj vzdělanosti
- ţivot ve středověku, šlechta, církev, ţivot ve vesnici, ve městě, gotický stavební sloh
- období vlády krále Václava IV.
- mistr Jan Hus a jeho učení
- husitské války, Jan Ţiţka, Prokop Holý
- české země po husitských válkách, král Jiří z Poděbrad
- první Habsburkové na českém trůně, císař Rudolf II., období renesance
127
Zeměpisná část
Učivo:
- naše vlast Česká republika, poloha, obyvatelé, členění území ČR na kraje
- kraje a krajská města
- regionální památky, péče o památky
- Česká republika - demokratický stát, státní symboly, státní svátky
- mapy a plány, mapy obecně zeměpisné a tematické- obsah, grafika, vysvětlivky
- orientace v krajině, světové strany a jejich určování
- povrch České republiky
- vodstvo České republiky
- počasí a podnebí
- půda a zemědělství
- nerostné bohatství, těţba a zpracování nerostných surovin
- průmysl, výroba, průmyslový závod
- ochrana přírody, chráněná území
- cestujeme po naší vlasti, přírodní zajímavosti a národní kulturní památky
- cestujeme naším krajem
5. ročník
2 hodiny týdně
Dějepisná část
Učivo:
- bitva na Bílé hoře, poráţka české šlechty
- doba pobělohorská, ţivot na zámku, ve městě, ţivot poddaných
- ţivot v době barokní, stavitelství, hudba
- ve školních lavicích, Jan Amos Komenský
- světlo rozumu, doba osvícenská, vláda Marie Terezie a Josefa II.
- ţivot na vesnici, bydlení, oblékání, venkovské zvyky
- manufaktury a první stroje, parní stroj, čeští vynálezci
- obrození měšťanské společnosti, nástup kapitalismu, nadvláda němčiny
- počátky národního obrození, F. Palacký, J. K. Tyl
- z poddaného člověka občan, rok 1848, K. H. Borovský
- stroje ovládly ţivot, růst tovární výrovy, nástup elektřiny
- vznik Rakousko-Uherska, profesor T. G. Masaryk na české univerzitě
- Národ sobě, rozvoj kultury a umění
- Češi a Němci, historie vztahů obou národů
- směřujeme k samostatnosti, 1. světová válka, odpor proti Rakousko-Uhersku
- vznik Československé republiky, T. G. Masaryk, ţivot v ČSR
- 2. světová válka, válečná a poválečná léta
- od totalitní moci k demokracii
128
Zeměpisná část
Místo, kde žijeme
Česká republika:
- kde jsme byli o prázdninách
- kraj, v němţ ţijeme - opakování ze 4. ročníku
- kraje České republiky - základní poznatky o krajích ze 4. ročníku
Kraj, ve kterém žijeme:
Do tohoto tématu je zahrnuto všech 14 krajů (v učebnici jsou stejným způsobem zpracovány údaje
o jednotlivých krajích, jsou stejně obsáhlým souborem fotografií nejvýznamnějších míst). Se ţáky
se však v 5. ročníku probírá podrobně Kraj Vysočina. Toto učivo se doplňuje o další informace,
které ţáci vyhledávají na základě doplňujících otázek v učebnici. Vyuţívá se dostupných
informačních materiálů z krajských informačních center. Vhodné jsou informace z různých míst
kraje, které mohou ţáci získat při hodinách informatiky, na výletech, exkurzích apod. V případě
zájmu ţáků si můţete vybrat další kraj, ke kterému mají ţáci nějakou vazbu, s krajem se pak
seznamujete informativně, podrobnosti z dalších krajů se nehodnotí známkou. K seznamování ţáků
s dalšími kraji můţete vhodně vyuţít skupinovou práci. Skupina si vybere některý kraj, společně o
něm shromáţdí informace a potom ho představí zvolenou formou spoluţákům. Při výuce je třeba
pravidelně pracovat s mapou. Je součástí učebnice pro 5. ročník.
Česká republika - demokratický stát
- poloha České republiky, vznik, obyvatelstvo, národ
- Praha hlavní město ČR, prezident, vláda, parlament
- státní svátky a významné dny, státní symboly
- historie města, Praţský hrad a Hradčany, plán města
- základy státního zřízení a politického systému ČR, státní správa a samospráva
- armáda ČR
Česká republika - součást společenství hospodářsky vyspělých států
- Evropská unie
- mezinárodní organizace, jejich zkratky a význam
Evropa - sjednocující se světadíl
- sousední státy České republiky, Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko
- seznámení ţáků se základními údaji o sousedních státech
Evropa a svět
- kontinenty, evropské státy, cestování
- poloha a povrch Evropy, vodstvo a podnebí Evropy
- rostliny a ţivočichové
- hospodářství a obyvatelstvo Evropy
129
Lidé kolem nás
- rodina – ţivot a funkce rodiny, práce fyzická a duševní, zaměstnání
- souţití lidí– mezilidské vztahy, komunikace, principy demokracie obchod, firmy, zájmové
spolky, politické strany, církve, pomoc nemocným, sociálně slabým, společný „evropský dům“
- chování lidí – pravidla slušného chování, principy – ohleduplnost, etické zásady, zvládání
emocionality, rizikové situace, rizikové chován, předcházení konfliktům
- právo a spravedlnost – základní lidská práva a práva dítěte, práva a povinnosti ţáků školy,
protiprávní jednán a korupce, právní ochrana občanů a majetku včetně nároku na reklamaci,
soukromého vlastnictví, duševních hodnot
- vlastnictví – soukromé, veřejné, osobní, společné; hmotný a nehmotný majetek; rozpočet,
příjmy a výdaje domácnosti, hotovostní a bezhotovostní forma peněz, způsoby placení, banka
jako správce peněz, úspory , půjčky
- kultura – podoby a projevy kultury, kulturní instituce, masová kultura a subkultura
- základní globální problémy – významné sociální problémy, problémy konzumní společnosti,
nesnášenlivost mezi lidmi, globální problémy přírodního prostředí
Místo, kde žijeme
Ţák:
- určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu
- určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich, respektuje zásady bezpečného
pohybu a pobytu v přírodě
- rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map, vyhledává jednoduché údaje o přírodních
podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí
- vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým
způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a
vlastnického
- zprostředkuje ostatním zkušenosti, záţitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob ţivota
a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích
- rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich
význam
Lidé kolem nás
Ţák:
- vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodrţuje pravidla
pro souţití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě)
- rozlišuje základní rozdíly mezi lidmi, obhájí a odůvodní své názory, připustí svůj omyl, dohodne
se na společném postupu
- rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se uţ tolerovat nemohou a která porušují
základní lidská práva nebo demokratické principy
- orientuje se v základních formách vlastnictví, pouţívá peníze v běţných situacích, odhadne a
zkontroluje cenu nákupu a vrácené peníze, na příkladu ukáţe nemoţnost realizace všech ctěných
výdajů, vysvětlí, proč spořit, kdy si půjčovat a jak vracet dluhy
- poukáţe v nejbliţším společenském a přírodním prostředí na dobré změny a některé problémy
a navrhne moţnosti zlepšení ţivotního prostředí obce (města)
130
Lidé a čas
Ţák:
- pracuje s časovými údaji a vyuţívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy
- vyuţívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení
minulosti zdůvodní základní význam chráněných částí přírody,nemovitých i movitých kulturních
památek
- rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti i současnosti naší vlasti
s vyuţitím regionálních specifik
- srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob ţivota a práce předků na našem území
v minulosti a současnosti s vyuţitím regionálních specifik
- objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů
ČLOVĚK A SPOLEČNOST
Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacích předmětů:
- Dějepis
- Výchova k občanství
Tato vzdělávací oblast vybavuje ţáka znalostmi a dovednostmi potřebnými pro jeho aktivní
zapojení do ţivota demokratické společnosti. Seznamuje ţáky s vývojem společnosti a zaměřuje se
na formování pozitivních občanských postojů. Posiluje vědomí sounáleţitosti s ostatními
evropskými zeměmi, včetně kolektivní obrany, a její nedílnou součástí je i prevence rasistických a
xenofobních postojů, výchova k toleranci a respektování lidských práv a výchova k úctě přírodního
a kulturního bohatství.
Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost se u ţáků formují postoje a dovednosti důleţité
pro aktivní vyuţití v občanském ţivotě. Ţáci se učí rozpoznávat společenské problémy, vyvozovat z
nich závěry a uplatňovat je v reálném ţivotě. Oblast přispívá také k rozvoji finanční gramotnosti a
k osvojení pravidel chování při běţných rizikových situacích i při mimořádných událostech.
Vzdělávací oblast Člověk a společnost navazuje přímo na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět.
Mezipředmětové vazby jsou realizovány zvláště se vzdělávací oblastí Člověk a příroda.
131
Rozvíjení klíčových kompetencí
Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků:
 necháváme ţáky individuálně nebo ve skupinách pracovat s učebnicí, odborným textem a
historickými mapami
 vedeme ţáky k samostatnému vyhledávání a třídění informací, k jejich zhodnocení a vyuţití v
hodinách i praktickém ţivotě
 klademe důraz na porozumění učivu
 zaměřujeme se na to, aby ţáci dokázali uvádět jednotlivé události do souvislostí, pochopili
jejich příčiny a vytvářeli si komplexní pohled na společenské a kulturní jevy
 snaţíme se zajímavými metodami práce motivovat ţáky, aby získali pozitivní vztah k učení
 vedeme ţáky k tomu, aby dokázali získané poznatky vyuţít při samostatné práci, například
při přípravě referátů
 umoţňujeme ţákům vyhledávání některých informací, jejich třídění, vedeme je a
usměrňujeme, s citem opravujeme chyby
 vedeme ţáky k tomu, aby nacházeli paralely mezi minulostí a současností
 necháváme ţáky obhajovat svá stanoviska k problémům, vyvozovat své vlastní závěry
 vedeme ţáky k tomu, aby se dokázali orientovat v základních otázkách společenského ţivota
Pro postupné rozvíjení této kompetence ţákům umoţňujeme:
 vyjadřovat svoje myšlenky a názory na jednotlivé události a společenské jevy
 diskutovat se spoluţáky i s učitelem, obhajovat svoje názory a argumentovat
 porovnávat svoje názory s názory spoluţáků, naslouchat druhým
 vyprávět o poznatcích získaných z četby, historických filmů, naučných pořadů či masmédií
 rozumět různým typům textů a obrazových materiálů, vyuţívat jich při komunikaci s
ostatními
 umoţňujeme ţákům i práci ve skupinách
 tvoříme heterogenní skupiny, aby i ţáci slabší zaţili úspěch
 vedeme ţáky k vzájemné toleranci a vytvoření pohodového klimatu ve třídě
 správnými metodickými postupy podporujeme ţákovu sebedůvěru
 uplatňování aktivního přístupu k ochraně zdraví, ţivota, majetku i poznávání otázek obrany
státu
 orientace v problematice peněz a cen, spravování osobního rozpočtu s ohledem na měnící se
ţivotní situaci
 vedeme ţáky k pochopení jejich základních povinností i práv
 dbáme na to, aby se ţáci k sobě chovali slušně, aby odmítali hrubost a násilí
 vedeme ţáky k pochopení základních principů společenských norem
 usilujeme o to, aby ţáci chránili naše kulturní dědictví, správnými metodickými postupy u
nich pěstujeme zájem o umění, historii
 dbáme na to, aby ţáci nebyli lhostejní k ekologickým problémům současnosti
132
 vedeme ţáky k získávání orientace v nejrůznějších oborech lidské činnosti, zhodnocení jejich
významu pro společnost
 usilujeme o to, aby ţáci vyuţívali své dosavadní poznatky a zkušenosti a reálně dokázali
zhodnotit své moţnosti a schopnosti při výběru profesního zaměření
 podporujeme kreativitu a podnikatelské myšlení ţáků
Dějepis
Vzdělávací předmět Dějepis je v 6. – 9. ročníku vyučován po 2 vyučovacích hodinách týdně. 7
vyučovacích hodin je z minimálně závazné časové dotace pro vzdělávací oblast Člověk a společnost
je posíleno o 1 disponibilní hodinu.

















poznání hlavních dějinných epoch ve vývoji lidstva i vlastního národa
pochopení proměn ve způsobu ţivota lidí
poznání společenských jevů a procesů promítajících se do kaţdodenního ţivota
objektivní posuzování společenských jevů minulosti i současnosti
utváření pozitivního hodnotového systému
pochopení souvislostí celospolečenského dění s dějinami regionu
umění vysvětlit příčiny a důsledky historických událostí
osvojování poznatků o minulosti, pokud je to moţné, za aktivní účasti ţáků
schopnost zaujímat vlastní stanovisko k dějinným událostem a vyuţívat při tom vhodné
prostředky komunikace
úcta ke kulturnímu dědictví lidstva i vlastního národa
respektování náboţenských, rasových a jiných odlišností lidí
osvojování práce s odbornými texty, multimediální technikou
přijímání poznatků z nového vyučovacího předmětu dějepis s porozuměním
podněcování ţáků k samostatnosti a tvořivosti při zadání konkrétních úkolů
vyuţívání vlastních ţivotních zkušeností a osvojených poznatků z jiných předmětů při
řešení konkrétních úkolů
vedení ţáků k tomu, aby vyuţívali osvojené poznatky k tvorbě rozsáhlejších prací
(samostatně nebo ve skupinové spolupráci)
podněcování zájmu ţáků o minulost i současnost vlastního národa i jiných kulturních
společenství, uvědomění si sounáleţitosti s evropskou kulturou
Dějepis přináší základní poznatky o minulosti, o významných historických událostech a
osobnostech, které nám umoţňují orientovat se v současnosti. Hlavním posláním je kultivace
historického vědomí jedince. Důleţité je zejména poznání dějů, skutků a jevů, které zásadním
způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do současnosti. Důraz je kladen hlavně na
dějiny 19. a 20. století a na hlubší poznání dějin vlastního národa v kontextu s evropským a
světovým vývojem. Nedílnou součástí výuky je i poznání dějin vědy, techniky, umění a
náboţenství. Podstatné je rozvíjení časových a prostorových představ ţáků vedoucích k pochopení
historických jevů. Zřetel je kladen na zařazování regionálních dějin, poznání významných památek
133
a osobností regionu. Ţáci jsou vedeni k tomu, ţe historie není jen uzavřenou minulostí, ale je
kladením otázek, jimiţ se současnost ptá po svém charakteru.
Ţáci jsou vedeni k trvalému osvojení základního učiva, nejsou zatěţováni kvantem
encyklopedických údajů, snaţí se získávat informace o historických jevech z dostupných zdrojů.
Jsou schopni vést dialog s učitelem a spoluţáky a hájit své názory. Výuka je doplňována
vycházkami a exkurzemi, při nichţ ţáci poznají práci v archivech, knihovnách, expozice muzeí či
významné kulturní památky města a celé ČR.
Osobnostní a sociální výchova je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematického okruhu
Rozvoj schopností poznávání (ţákům se do rukou dostávají napodobeniny nástrojů a šperků doby
pravěku, při práci s obrazovým materiálem či internetem mají moţnost poznat úroveň vyspělých
starověkých civilizací), v 7. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Seberegulace a
sebeorganizace (při přípravě referátů či jiných samostatných prací se ţáci učí organizovat si svůj
čas, dosáhnout co nejlepších výsledků a nezabývat se nadměrným mnoţstvím faktů, oddělovat
podstatné od nepodstatného), v 8. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Poznávání lidí
(zejména při skupinové práci se spoluţáci poznávají navzájem, učí se respektovat jeden druhého,
přizpůsobovat se) a v 9. ročníku prostřednictvím tematického kruhu Komunikace (dialogy s
učitelem i spoluţáky a obhajoba vlastního názoru dosahují u ţáků tohoto ročníku kvalitativně
nejvyššího stupně).
Výchova demokratického občana je realizována v 8. a 9. ročníku prostřednictvím tematického
okruhu Občan, občanská společnost a stát (ţáci se seznamují s textem Listiny občanských práv a
svobod, porovnávají úlohu občana v různých politických zřízeních, snaţí se pochopit principy
parlamentarismu, pracují s textem Ústavy a pokouší se všechny ukázky interpretovat a pochopit) a v
6., 8. a 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Principy demokracie jako formy vlády a
způsobu rozhodování (s pojmem demokracie se setkávají v učivu o starověkých Aténách a vývoji
jednotlivých států v 19. a 20. století, pracují zejména s texty odborné i krásné literatury, uplatňují i
mezipředmětové vztahy, dokáţou uvádět konkrétní příklady demokratických států).
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech je realizována v 9. ročníku
prostřednictvím tematického okruhu Jsme Evropané. Ţáci na základě všech svých poznatků
dokáţou charakterizovat postavení naší země v Evropě, porovnat hospodářský, politický a kulturní
vývoj ČR s ostatními evropskými zeměmi.
Multikulturní výchova je realizována v 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Kulturní
diference. V učivu o odlišnosti nejrůznějších kultur u ţáků formujeme postoje, které uznávají
jedinečnost a svébytnost kaţdého člověka, jeho právo na existenci bez rozdílu barvy pleti,
náboţenství či tradic a zvyků.
Environmentální výchova je realizována v 7. a 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu
Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí. V regionálních dějinách o našem městě a při
vycházce mohou hodnotit úroveň ţivotního prostředí ve městě, vyprávět o tom, jak oni sami
přispívají k ochraně prostředí, poznávají krásu uměleckých památek našeho města, dokáţou
zhodnotit význam všech světových kulturních památek a nutnost pečovat o ně.
Mediální výchova je realizována v 6. - 9. ročníku zejména prostřednictvím tematických okruhů
Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení a Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality. Ţáci
při výuce vyuţívají všechna média jako zdroj informací, učí se interpretovat sdělení, odhadnout
pravdivost sdělení a formovat své stanovisko k problémům.
134
6. ročník
2 hodiny týdně
Úvod do dějepisu
 poznání minulosti, úkol historické vědy, práce historika
 historické prameny a jejich uchovávání – muzea, archivy, galerie, knihovny
 orientace v čase – časová přímka, historická mapa
 hlavní historické epochy
Život v pravěku
členění pravěku
archeologie
starší a střední doba kamenná (paleolit a mezolit) – způsob ţivota, nástroje
významná archeologická naleziště u nás a v Evropě
vznik a vývoj lidského rodu – člověk zručný, vzpřímený, rozumný a dnešního typu
mladší a pozdní doba kamenná (neolit a eneolit) – zemědělství a chov dobytka, rozvoj výroby
rodová společnost
umění a náboţenství
doba bronzová a ţelezná – nástroje, způsob obţivy, společenská organizace
keltská civilizace
Starověk
 podmínky pro vznik prvních starověkých států
 starověký Egypt – počátky a vývoj
 kultura Egypta – písmo, vědy, náboţenství, umění
 Mezopotámie – sumerské městské státy
 Asýrie a Babylonie
 kultura starověké Mezopotámie – písmo, vědy, náboţenství, umění
 Fénicie, Chetitská říše, Persie
 Palestina – Ţidé a judaismus
 starověká Indie a její kultura
 starověká Čína a její kultura
 přínos starověkých států pro světovou kulturu
Starověké Řecko
 přírodní podmínky
 minojská kultura na Krétě
 Mykény a doba homérská – Ilias a Odysea
 archaické období – kolonizace a obchod
 řecké městské státy – Sparta a Atény (Solon)
 řecko-perské války
 Atény za Perikla
 boj o nadvládu v Řecku – peloponéská válka
 řecká kultura – písmo, vědy, umění (malířství, sochařství, literatura, architektura, divadlo), sport
a hry
 vzestup Makedonie a Alexandr Makedonský
 helénistická kultura
 přínos řecké kultury pro evropskou civilizaci
Starověký Řím
 přírodní podmínky
 Etruskové
135








doba královská
raná římská republika – státní zřízení, společnost
boj o ovládnutí Apeninského poloostrova a Středomoří – punské války
krize a zánik římské republiky – občanské války, Spartakovo povstání, Caesar
období principátu a císařství – vrchol a úpadek říše
vznik křesťanství
krize římské říše – rozdělení říše a zánik říše západořímské
římská kultura – věda, umění, náboţenství a její přínos evropské cicilizaci
7. ročník
2 hodiny týdně
Středověk od 5. do 12. století
 formování středověké Evropy
 křesťanství
 franská a byzantská říše
 arabská říše a islám
 církev a vzdělanost
 románský sloh
 Slované – Sámova říše, Velká Morava – rozsah, význam cyrilometodějské mise, kultura
 počátky českého státu – první Přemyslovci
 vznik Kyjevské Rusi, státy jiţních Slovanů, počátky polského a uherského státu
 svatá říše římská
 Čechy v době kníţecí
 významné památky románské kultury na našem území
 počátky středověké Anglie a Francie, Vikingové
 kříţové výpravy
Středověk od 13. do 15. století
 rozvoj řemesel a obchodu
 vznik a úloha měst
 gotika
 Čechy za vlády posledních Přemyslovců
 Lucemburkové na českém trůně
 hospodářský a kulturní rozvoj za Karla IV.
 významné památky gotické kultury na našem území
 stoletá válka mezi Anglií a Francií
 husitství – průběh, výsledky, osobnosti
 vláda Jiřího z Poděbrad
 český stát za vlády Jagellonců
 pozdní gotika, počátky humanismu a renesance v našich zemích
Novověk
 počátek novověku, objevné plavby – průběh, výsledky, význam pro Evropu
 vzestup Španělska, nizozemský odboj
 renesance a humanismus
 náboţenská reformace
 nástup Habsburků na český trůn
 doba předbělohorská – česká stavovská společnost a počátky protihabsburského odboje
 třicetiletá válka – průběh a důsledky pro naše země a Evropu
136
8. ročník
2 hodiny týdně
Novověk
 české země v pobělohorském období
 baroko
 anglická revoluce
 absolutistické monarchie – Francie za Ludvíka XIV., carské Rusko za Petra I., vznik Pruska
 osvícenství – rozvoj vzdělanosti, vědy, techniky a umění
 osvícenský absolutismus, reformy Marie Terezie a Josefa II.
 Rusko za Kateřiny Veliké, dělení Polska
 počátek průmyslové revoluce
 změny ve společnosti, kultuře a umění
 vznik USA
 Velká francouzská revoluce – příčiny, průběh a výsledky
 napoleonské války a uspořádání Evropy po vídeňském kongresu
 vznik rakouského císařství, Metternichův absolutismus
 šíření průmyslové revoluce
 národní obrození – etapy a hlavní představitelé
 liberalismus, nacionalismus, utopický socialismus
 revoluční rok 1848 v Evropě a v našich zemích
 Bachův absolutismus
 vznik Rakousko – Uherska
 Evropa v 2. polovině 19. století – Anglie, Francie, Rusko
 sjednocení Itálie a Německa
 válka Severu proti Jihu
 technický pokrok a jeho šíření
 česká politika na konci 19. století – politické strany a jejich představitelé
 vztah Čechů a Němců
 industrializace českých zemí
 česká kultura
 mezinárodní vztahy před I. světovou válkou – vznik Trojspolku a Dohody
Dějiny 20. století
 I. světová válka – sarajevský atentát, fronty, průběh, ruské revoluce, domácí a zahraniční odboj,
výsledky
 vznik Československa
9. ročník
2 hodiny týdně
 poválečné uspořádání světa
 hospodářské, politické a kulturní poměry v meziválečném Československu
 Evropa a svět ve 20. a 30. letech – vývoj v Anglii, Francii, USA, Německu a Itálii
 vznik SSSR, projevy a důsledky stalinismu
 světová hospodářská krize a její důsledky
 nástup nacismu v Německu, fašistická hnutí
 boj demokratických sil v Československu a v Evropě proti totalitním reţimům
 krize versailleského systému
 Mnichovská konference, její důsledky
137
II. světová válka
 příčiny
 průběh: přepadení Polska, západní Evropy, pád Francie, bitva o Anglii, napadení SSSR, vstup
USA do války, obrat na východní frontě, válka v Tichomoří, severní Africe, otevření druhé
fronty, osvobozování okupovaných území, SNP, květnové povstání, pád Berlína, kapitulace
Japonska
 od Mnichova k okupaci – tzv. druhá republika
 Protektorát Čechy a Morava
 holocaust
 domácí a zahraniční odboj, exilová vláda
 heydrichiáda
 účast československých vojáků na frontách II. světové války
 výsledky II. světové války
Československo a svět v 2. polovině 20. století
 poválečná proměna světa – Postupimská konference
 poválečné Československo – hospodářské, národnostní a kulturní problémy (odsun Němců a
Maďarů, odmítnutí Marshallova plánu)
 boj o podobu Československa
 nastolení totality v Československu – únor 1948
 poválečný vývoj v SSSR a zemích jeho sféry vlivu
 poválečný vývoj v západní Evropě, USA, Japonsku
 země „třetího světa“
 vznik studené války, rozdělení světa do vojenských bloků – NATO, Varšavská smlouva
 vývoj v 50. a 60. letech ve světě
 Československo v době totality (politické procesy, změny v zemědělství a průmyslu)
 uvolnění politického nátlaku v 60. letech
 pokus o reformu v roce 1968 - „praţské jaro“
 okupace a následná normalizace
 vývoj v 70. a 80. letech ve světě
 rozpad SSSR a pád komunistických reţimů
 pád komunistického reţimu v Československu – obnova demokracie a trţní ekonomiky
 globální problémy lidstva a jejich řešení
 pluralita kultur
Úvod do dějepisu
Ţák:
- vysvětlí význam zkoumání dějin
- uvede příklady zdrojů informací o minulosti, vysvětlí význam muzeí, archivů, galerií a
knihoven
- orientuje se na časové ose a v historických mapách, řadí hlavní historické epochy
chronologicky
Pravěk
Ţák:
- charakterizuje ţivot pravěkých sběračů a lovců, jejich materiální a duchovní kulturu
- objasní ţivot v paleolitu, neolitu a období kovů a význam zemědělství, dobytkářství a
zpracování kovů pro společnost
- uvede příklady archeologických vykopávek na našem území
138
Starověk
Ţák:

objasní vliv přírodních poměrů na vznik prvních velkých zemědělských civilizací

uvede příklady památek, které se staly součástí světového kulturního dědictví

objasní význam antiky pro rozvoj světové civilizace

uvede příklady osobností antiky důleţité pro evropskou civilizaci

uvede rozdíly ve formách vlády v jednotlivých státech a vysvětlí podstatu antické demokracie

charakterizuje dobu královskou, období republiky a císařství v Římě

objasní zrod křesťanství a jeho souvislost s judaismem
Středověk
Ţák:

popíše změny v Evropě, které nastaly v souvislosti s příchodem nových etnik, christianizace a
vzniku států

dokáţe porovnat základní rysy západoevropské, byzantsko-slovanské a islámské kulturní
oblasti

popíše situaci ve Velkomoravské říši a českém státě a jejich postavení v Evropě

vymezí významná období českého státu – Přemyslovci, Lucemburkové, doba husitská, Jiří z
Poděbrad, Jagellonci

objasní úlohu křesťanství a víry v ţivotě středověkého člověka, konflikty mezi mocí světskou a
církevní

popíše postavení jednotlivých vrstev středověké společnosti

uvede příklady románské a gotické kultury
Novověk
Ţák:

vysvětlí znovuobjevení antického ideálu člověka, nové myšlenky ţádající reformu církve

vymezí význam husitské tradice pro český politický a kulturní ţivot

popíše příčiny, průběh a důsledky objevných plaveb

charakterizuje postavení českých zemí v habsburské monarchii

vysvětlí náboţenské rozdělení Evropy a popíše příčiny, průběh a důsledky třicetileté války

objasní pojmy absolutismus, konstituční monarchie a parlamentarismus a uvede příklady
evropských zemí

rozpozná hlavní znaky jednotlivých kulturních stylů a uvede jejich představitele a příklady
významných kulturních památek

vysvětlí vliv osvícenství na rozvoj našich zemí

dokáţe popsat podstatné změny vedoucí k modernizaci společnosti

objasní souvislost mezi Velkou francouzskou revolucí a napoleonskými válkami na jedné
straně a rozbitím starých společenských struktur v Evropě na straně druhé

vysvětlí podstatu národního obrození a vyjmenuje hlavní představitele

uvede hlavní cíle revolucí v letech 1848/49

vysvětlí rozdílné tempo modernizace a prohloubení nerovnoměrnosti vývoje v Evropě a ve
světě

charakterizuje soupeření velmocí a vymezí význam kolonií

objasní mezinárodní vztahy před I. světovou válkou
Ţák:

popíše příčiny, průběh a výsledky obou světových válek a úlohu českého národa v nich

demonstruje zneuţití techniky v obou světových válkách

charakterizuje jednotlivé totalitní systémy, příčiny jejich nastolení a důsledky jejich existence

na příkladech vyloţí antisemitismus, rasismus a jejich nepřijatelnost z hlediska lidských práv
139





zhodnotí postavení Československa v Evropě
vysvětlí příčiny a výsledky bipolárního světa, uvede příklady střetávání bloků
na příkladech doloţí mocenské a politické důvody euroatlantické hospodářské a vojenské
spolupráce
posoudí postavení rozvojových zemí
dokáţe se orientovat v současných globálních problémech lidstva
Výchova k občanství
Vzdělávací předmět Výchova k občanství je od 6. do 9. ročníku vyučován po 1 vyučovací hodině
týdně z minimální časové dotace.












rozvíjení orientace ve všech okolnostech společenského ţivota
rozvíjení orientace v právních otázkách, schopnost projevovat se jako aktivní občan
demokratické společnosti
posuzování kaţdodenních situací ve vzájemných souvislostech včetně mezinárodních a
globálních
seznámení s postavením jedince ve společenských vztazích
vedení ţáků k úctě k vlastnímu národu i jiným národům a etnikům, k rozvíjení respektu k
odlišnostem lidí, skupin či společenství
rozvoj zájmu o veřejné dění
vedení ţáků ke schopnostem propojovat poznatky z výuky, jiných zdrojů a vlastního ţivota
rozvíjení sebepoznání a sebehodnocení, kritického zhodnocení vlastních schopností a
moţností, akceptování osobnosti druhých lidí
formování postojů k důleţitým společenským otázkám
rozvíjení způsobilosti k mravně odpovědnému chování, rozvoj vědomí odpovědnosti za
svůj ţivot
rozpoznávání názorů a postojů odporujícím základním principům demokratického souţití
nebo ohroţujících lidskou důstojnost, schopnost aktivně proti nim vystupovat
rozvíjení schopnosti vyuţívat vhodné prostředky komunikace k vyjadřování vlastních
myšlenek a názorů
Výchova k občanství se zaměřuje na vytváření a prohlubování kvalit, které souvisejí s orientací
ţáků v sociální realitě a s jejich začleňováním do různých společenských vztahů a vazeb. Pomáhá
ţákům v sebepoznání a poznávání druhých lidí a vede ţáky k pochopení jednání sebe i ostatních lidí
v nejrůznějších ţivotních situacích. Seznamuje ţáky se vztahy v rodině a širších společenstvích, s
hospodářským ţivotem, činností politických institucí a orgánů a s moţnými způsoby zapojení
jednotlivců do občanského ţivota. Vede ţáky k respektování a uplatňování mravních principů a
pravidel společenského souţití a přebírání zodpovědnosti za vlastní názory, chování a jejich
důsledky. Rozvíjí občanské a právní vědomí ţáků a motivuje ţáky k aktivní účasti na ţivotě
demokratické společnosti.
Výuka jednotlivých tematických celků probíhá za aktivní účasti ţáků. K vytváření a rozvoji všech
klíčových kompetencí slouţí nejrůznější aktivizující metody a formy práce – dialog, skupinové
úkoly, simulační hry, modelové situace atd. Ţáci jsou vedeni ke schopnosti vyhledávat potřebné
informace, mají moţnost vyuţívat počítačovou učebnu a půjčovat si odbornou literaturu ze
140
ţákovské knihovny. Aktuálně je výuka doplňována besedami např. s právníky, policisty,
pracovnicemi odboru sociální péče, kaţdoročně ţáci 8. a 9. ročníků navštěvují úřad práce.
Osobnostní a sociální výchova je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematických okruhů
Sebepoznání a sebepojetí, Kooperace a kompetice a Hodnoty, postoje a praktická etika, v 7. ročníku
prostřednictvím tematických okruhů Poznávání lidí, Mezilidské vztahy a Hodnoty, postoje a
praktická etika, v 8. ročníku prostřednictvím tematických okruhů Sebepoznání a sebepojetí,
Seberegulace a sebeorganizace a Psychohygiena a v 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu
Řešení problému a rozhodovací schopnosti. Při výběru jednotlivých tematických okruhů vycházíme
z aktuálních potřeb ţáků a vyuţíváme různých praktických metod práce – dialogy, simulační hry,
diskuse, modelové situace aj.
Výchova demokratického občana je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematických
okruhů Občanská společnost a škola a Občan, občanská společnost a stát (do tohoto okruhu je také
začleněn projekt Naše město), v 8. ročníku prostřednictvím okruhu Občan, občanská společnost a
stát a v 9. ročníku prostřednictvím okruhů Občan, občanská společnost a stát, Formy participace
občanů v politickém ţivotě a Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování. Při
výběru jednotlivých okruhů vycházíme vţdy ze ţivotní zkušenosti ţáků a reálných ţivotních
situací, ţákům dáváme velký prostor pro prezentaci svých názorů a postojů, vyuţíváme všech
aktivizujících forem výuky.
Projekt Naše město: motivuje ţáky k hlubšímu poznání minulosti a současnosti našeho města, ţáci
budou vyhledávat z různých zdrojů (odborná literatura, obrazové publikace, pověsti, internet)
zajímavosti o rodném městě, při vycházce si prohlédnou významné památky, budou tvořit výtvarné
a slohové práce na toto téma a nejlepší práce budou zveřejněny v areálu školy, případně ve školním
časopise. Projekt umoţňuje různé obměny, zaměření např. pouze na historii města, počátky a
rozvoj průmyslu, kulturní památky, demografický vývoj apod.
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech je realizována zejména v 9. ročníku
prostřednictvím tematického okruhu Jsme Evropané. U ţáků posilujeme vědomí evropské identity
při respektování identity národní, podporujeme globální myšlení, motivujeme je k zájmu o dění v
Evropě, vychováváme z nich budoucí evropské občany jako zodpovědné osobnosti, vţdy
respektujeme jejich názory, častou metodou výuky tohoto tématu je diskuse.
Multikulturní výchova je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Kulturní
diference, v 7. ročníku prostřednictvím tematických celků Lidské vztahy, Multikulturalita a Princip
sociálního smíru a solidarity a v 8. ročníku prostřednictvím tematického celku Princip sociálního
smíru a solidarity. Při skupinové práci záměrně tvoříme skupiny dětí z různých sociokulturních
prostředí, aby se ţáci učili respektovat jeden druhého, nevnímali své odlišnosti, pomáhali si a
spolupracovali, s ţáky diskutujeme o předsudcích a diskriminaci druhých, připravujeme je na
nekonfliktní ţivot v multikulturní společnosti.
Environmentální výchova je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Vztah
člověka k prostředí a v 7. a 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Lidské aktivity a
problémy ţivotního prostředí. Vhodnou metodou výuky je vycházka, při níţ ţáci poznávají přírodu
v okolí města, způsoby řešení odpadů a krásu památek. V hodinách vedeme diskuse o tom, jak oni
sami přispívají k ochraně ţivotního prostředí, jak doma třídí odpad a jaký ţivotní styl vyznávají.
Učíme ţáky samostatně přemýšlet, vyhledávat informace, zastávat jasná stanoviska, vyuţíváme i
mezipředmětových vztahů – ţáci píší úvahy k problematice ţivotního prostředí aj.
Mediální výchova je realizována v 6. - 9. ročníku zejména prostřednictvím tematických okruhů
Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení, Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality a
Fungování a vliv médií ve společnosti. V předmětu Výchova k občanství ţáci často vyuţívají
141
všechna média jako zdroj informací. Pomáháme jim třídit informace, učíme je rozlišovat kvalitu
jednotlivých sdělení, vedeme ţáky ke schopnosti interpretovat je. Ţáci hodnotí vliv médiií na
společnost, politický ţivot i kulturu a dokáţou zhodnotit, jaký vliv mají média na ně. Vhodnými
metodami výuky jsou diskuse, dramatizace, situační hry.
6. ročník
1 hodina týdně
Život v čase
 čas
 měření času
 kalendář
 čas svátků
Život v rodině
- rodina má mnoho členů
- rodina má mnoho podob
- rodina má své zvyklosti
- konflikty v rodině
Život mezi lidmi
 pravidla pomáhají ţít spolu
 pravidla pomáhají chránit
 kdyţ se pravidla nerespektují
Místo, kde žiji
 domov
 ţiji v obci
 ţiji v kraji
 ţiji ve státě
 ţili a ţijí tu se mnou
 ţiji v Evropě a ve světě
 ţiji na zemi
7. ročník
2 hodiny týdně (1 hodina viz vzdělávací oblast Člověk a zdraví)
Kam patřím
 já a dospívání
 ţijeme ve společnosti lidí
 ve školních lavicích
 komunikace
 pravidla chování
Já a společenský systém
 Česká republika – stát, ve kterém ţiji
 ţijí s námi
 vlastenectví
 o lidských právech
142
Já a okolní svět
 historická tradice
 kultura a umění
 kultura v našem ţivotě
- kulturní bohatství
- problémy „modré“ planety
Já a hospodaření
 vlastnictví a majetek
 peníze
 rozpočet
Volba povolání
- práce s pracovními listy
Výchova ke zdraví
Klíče ke zdraví
Člověk ve zdraví a nemoci
infekční choroby
postiţení mezi námi
-
Zdravá výživa
Látky tvořící naše tělo
Alternativní výţiva a poruchy výţivy
Abeceda zdravé výţivy
-
Zneužívání návykových látek
Nejčastěji uţívané drogy
Drogy a jejich účinky
Doping
Vznik závislosti
Drogy a legislativa
Co drogy berou
8. ročník
1 hodina týdně
Člověk jako osobnost
 já jsem já
 já, moje pocity a emoce
 já, moje smysly a paměť
 já a ţivotní styl
 osobnosti naší země
Člověk mezi lidmi
 lidská setkání
 vztahy mezi lidmi
 chování v konfliktních situacích
Člověk, láska a manželství
 láska
 metody antikoncepce
143



nebezpečí sexuálního ţivota
manţelství – základ rodiny
vznik lidského ţivota
Člověk ve státě
stát – jeho funkce a typy
 o demokracii
 já – občan
 Ústava České republiky
 právní řád České republiky

Volba povolání
- práce s pracovními listy
9. ročník
1 hodina týdně
Člověk a náboženství
 náboţenská tolerance
 judaismus
 křesťanství
 islám
 hinduismus
 buddhismus
 extremismus a fanatismus
Moje budoucnost
 neţ se rozhodnu
 volba střední školy a povolání
 nástup do zaměstnání
Finanční gramotnosti
 peníze
 hospodaření domácnosti
 trh výrobků a sluţeb
 úspory, úvěry a úroky
Národní hospodářství
 struktura a ukazatelé národního hospodářství
 hospodářská politika stát
 státní rozpočet
 daně
Mezinárodní spolupráce
 světové organizace
 evropská integrace
 Evropská unie
 globalizace
144
C) Očekávané výstupy na konci 3. období
Naše škola, naše obec
Ţák:
- vysvětlí význam ţákovské samosprávy, zná svá práva a respektuje pravidla ţivota ve škole
- posoudí význam vzdělání pro budoucí ţivot
- vysvětlí, jak funguje obecní samospráva
- vysvětlí smysl voleb do zastupitelstev a uvede příklady, jak mohou výsledky voleb ovlivnit
kaţdodenní ţivot občanů
- zná historii našeho města, významné osobnosti a památky
- posoudí a na příkladech doloţí přínos spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů a
dosahování některých cílů v rodině, škole i obci
- uplatňuje vhodné způsoby chování a komunikace v různých ţivotních situacích, neshody řeší
nenásilným způsobem
Náš region, naše vlast
Ţák:
- charakterizuje, co je region a jaké místo v něm zaujímá naše město
- rozlišuje projevy vlastenectví od projevů nacionalismu
- objasní účel důleţitých symbolů našeho státu a způsoby jejich pouţívání
- zná významné dny a státní svátky v naší zemi
- na základě vlastních poznatků jmenuje nejdůleţitější kulturní památky naší země
Kulturní dědictví
Ţák:

objasní význam kultury pro společnost

zdůvodní nepřijatelnost vandalského chování a aktivně proti němu vystupuje

dokáţe vyjmenovat některé kulturní instituce a popsat jejich činnost

zhodnotí nabídku kulturních institucí a vybírá z ní akce, které ho zajímají

kriticky přistupuje k mediálním informacím, dokáţe zhodnotit dopad reklamy a propagandy na
mínění lidí
Majetek, vlastnictví a hospodaření
Ţák:
 rozlišuje různé formy vlastnictví, včetně duševního, a způsoby jejich ochrany
 sestaví jednoduchý rozpočet domácnosti, určí typy rozpočtů, rozliší příjmy a výdaje dle
nezbytnosti a pravidelnosti
 vysvětlí moţnosti hotovostního a bezhotovostního placení, pouţití platební karty

objasní funkci peněz, dodrţuje zásady hospodárnosti, dokáţe popsat vlastní způsoby zacházení
s penězi i se svěřeným majetkem
Život ve společnosti
Ţák:

zhodnotí své postavení ve společnosti

zná společenské hodnoty a normy a zásady kulturního chování

objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje kulturní zvláštnosti i odlišné názory,
zájmy, způsoby chování a myšlení lidí, zaujímá tolerantní postoje k menšinám

rozpozná rasistické, xenofobní a extremistické projevy v chování lidí a zaujímá aktivní postoj
proti všem projevům lidské nesnášenlivosti

uvede příklady spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů

zhodnotí význam solidarity ve společnosti, vyjádří své moţnosti, jak pomoci v situacích
ohroţení a obrany státu
145
Člověk a morálka
Ţák:

objasní význam mravních hodnot ve společnosti a způsoby jejich uplatňování

dokáţe vysvětlit podstatu sebezdokonalování a sebevýchovy, uvede konkrétní příklady, jak
pracuje na sobě

vysvětlí rozdíl mezi mravními a právními normami
Člověk a lidská práva
Ţák:

uvádí konkrétní příklady spravedlnosti a bezpráví ve společnosti, rozpozná přirozené a sociální
rozdíly mezi lidmi

dokáţe zhodnotit a na příkladech doloţit význam solidarity mezi lidmi, vyjádří své moţnosti,
jak můţe v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi

přiměřeně uplatňuje svá práva a respektuje práva a oprávněné zájmy druhých lidí, posoudí
význam ochrany lidských práv a svobod

zná důleţité dokumenty upravující lidská práva a práva dětí
Globální problémy lidstva
Ţák:
 uvede příklady globálních problémů současnosti, popíše jejich příčiny i moţné následky
 dokáţe vyjádřit svůj vlastní názor na globální problémy
 uvede příklady projevů a způsobů řešení globálních problémů na lokální úrovni – v obci,
regionu
 dokáţe charakterizovat odpovědné chování člověka ve vztahu k naší planetě
Člověk a dospívání
Ţák:
 objasní hlavní proměny člověka v dospívání
 zhodnotí, jak můţe poznání a hodnocení vlastní osobnosti pozitivně ovlivnit jeho rozhodování,
vztahy s druhými lidmi i kvalitu ţivota
 posoudí vliv osobních vlastností na dosahování individuálních i společných cílů
 objasní význam vůle při dosahování cílů a překonávání překáţek
 dokáţe rozpoznat kladné i záporné vlastnosti u sebe i druhých lidí, vhodně koriguje své chování
a jednání
 popíše, jak lze rozvíjet osobní přednosti, překonávat nedostatky a pěstovat zdravou sebedůvěru
 dokáţe rozpoznat vhodné a nevhodné vyuţívání volného času, volí zdravý ţivotní styl
Člověk a citový život
Ţák:
 dokáţe vnímat odlišnosti v chování, jednání a proţívání lidí
 rozpozná základní znaky a druhy citů, dokáţe soucítit s ostatními lidmi
 dokáţe si volit vhodná přátelství
 zvládá se vypořádat s náročnými ţivotními situacemi
Člověk a rodinný život
Ţák:
 objasní základní předpoklady pro uzavření manţelství, význam jeho právní úpravy
 popíše základní práva dětí v rodině, na konkrétních příkladech uvádí, jak doma plní své
povinnosti
 vysvětlí příčiny problémů v nezralém rodičovství, pokouší se objasnit příčiny rozvodů
 popíše činnost manţelských a předmanţelských poraden
 zná moţnosti náhradní rodičovské péče
146
Člověk a pracovní život
Ţák:
 dokáţe kriticky zhodnotit své osobní předpoklady, schopnosti, dovednosti a zájmy při výběru
povolání
 objasní význam právní úpravy pracovního poměru, vysvětlí podstatu pracovní smlouvy
 vyjmenuje základní práva a povinnosti zaměstnanců i zaměstnavatelů
Člověk a občanský život
Ţák:
 zná práva a povinnosti občanů, akceptuje pravidla občanského souţití
 objasní podmínky udělování státního občanství
 chápe potřebu pečovat o ochranu občanských práv
 orientuje se v některých druzích sociálních příspěvků

Člověk, víra a přesvědčení
Ţák:
 orientuje se ve světových náboţenstvích
 respektuje náboţenské odlišnosti, zaujímá aktivní postoj proti náboţenské nesnášenlivosti
 dokáţe posoudit nebezpečí vlivu některých sekt na mínění lidí
Člověk, společnost a právo
Ţák:
 objasní význam práva pro společnost
 provádí jednoduché právní úkony a chápe jejich důsledky, uvede příklady některých smluv
upravujících občanskoprávní vztahy – osobní přeprava, koupě, oprava či pronájem věci,
uplatňuje právo spotřebitele, diskutuje o příčinách a důsledcích korupčního jednání
 dodrţuje právní ustanovení, která se na něj vztahují, a uvědomuje si rizika jejich porušování,
diskutuje o příčinách a důsledcích korupčního jednání
Stát a právo
Ţák:
 rozlišuje nejčastější typy a formy států a na příkladech porovná jejich znaky
 rozlišuje a porovnává úkoly jednotlivých sloţek státní moci ČR i jejich orgánů a institucí, uvede
příklady institucí a orgánů, které se podílejí na správě obcí, krajů a státu
 objasní podstatu demokracie a její výhody pro kaţdodenní ţivot občanů
 objasní podstatu volební soustavy ČR, vyjmenuje některé politické strany
 rozlišuje a porovnává úkoly orgánů právní ochrany občanů, uvede příklady jejich činnosti a
spolupráce při postihování trestných činů
 rozpozná protiprávní jednání, rozliší přestupek a trestný čin, uvede jejich příklady
Stát a hospodářství
Ţák:
 objasní podstatu dělby práce v národním hospodářství, rozlišuje a porovnává úlohu výroby,
obchodu a sluţeb, uvede příklad jejich návaznosti
 vysvětlí, jakou funkci mají banky, význam úroku, druhy pojištění
 vysvětlí principy trţního hospodářství, principy nabídky a poptávky a jejich vliv na tvorbu cen,
dále vysvětlí pojmy DPH a inflace
 rozlišuje, ze kterých zdrojů pocházejí příjmy státu a do kterých oblastí stát směřuje své výdaje
Nadnárodní společenství
Ţák:
 popíše vliv začlenění ČR do EU na kaţdodenní ţivot občanů, uvede příklady práv občanů ČR v
147
rámci EU i moţných způsobů jejich uplatňování
uvede některé významné mezinárodní organizace a společenství, k nimţ má vztah ČR, popíše
výhody spolupráce mezi státy, včetně zajišťování obrany státu a účasti v zahraničních misích
uvede příklady některých projevů globalizace, porovná jejich klady a zápory
zaujímá vlastní stanovisko ke globálním problémům současnosti
vysvětlí nebezpečí mezinárodního terorismu, uvede jeho příklady a vyjádří se k moţnostem jeho
potírání, objasní roli ozbrojených sil ČR při zajišťování obrany státu a při řešení krizí
nevojenského charakteru




Životní perspektivy
Ţák:
 dokáţe na základě všech svých poznatků a zkušeností, kritického sebehodnocení a vypěstované
zdravé sebedůvěry najít smysl lidského ţivota a zvolit správný směr do budoucna
 odhalí moţná úskalí a nebezpečí a dokáţe zvládnout obtíţné ţivotní situace
ČLOVĚK A PŘÍRODA
Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacích předmětů:
- Fyzika
- Chemie
- Přírodopis
- Zeměpis
3. období
Tato vzdělávací oblast zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody. Ţák zde dostává
příleţitost poznávat přírodu jako systém, jehoţ součásti jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a
ovlivňují se.
Činnostní a badatelský charakter výuky umoţňuje ţákům hlouběji porozumět zákonitostem
přírodních procesů a tím si uvědomovat i uţitečnost přírodovědných poznatků a moţnosti jejich
aplikací v praktickém ţivotě. Na takovém poznání je zaloţeno i pochopení důleţitosti udrţování
přírodní rovnováhy pro existenci ţivých soustav i člověka, včetně moţných ohroţení plynoucích
z přírodních procesů, z lidské činnosti a zásahů člověka do přírody.
Při studiu přírody, s vyuţitím činnostních metod, je zvláště důleţité, ţe si ţák osvojuje a
ověřuje přírodovědné poznatky a zároveň utváří další dovednosti. Jedná se především o rozvíjení
schopnosti soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a
ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů. Dále se rozvíjí dovednost ţáka
analyzovat výsledky experimentování a dovednost vyvozovat z nich závěry, hovořit o nich, ptát se,
odpovídat.

Ţák se při činnostní výuce v této vzdělávací oblasti učí zkoumat příčiny přírodních procesů,
souvislosti a vztahy mezi nimi, učí se klást otázky typu: Jak? Proč? Co se stane, jestliţe...? Učí se
hledat odpovědi na otázky, vysvětlovat pozorované jevy a řešit praktické problémy. Klade si otázky
o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, které mají vliv i na ochranu zdraví, ţivotů,
148
ţivotního prostředí a majetku, správně tyto otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi
způsobu myšlení, které vyţaduje ověřování
Rozvíjení klíčových kompetencí vzdělávací oblasti Člověk a příroda na 2. stupni ZŠ
Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků je při výuce třeba:
 individuálně nebo ve skupinách opakovaně pozorovat tělesa a přírodní jevy
 hovořit o pozorovaném, třídit a rozlišovat, vyvozovat závěry nebo domněnky o podstatě
pozorovaných jevů nebo o jejich průběhu
 měřit fyzikální vlastnosti těles, zapisovat naměřené hodnoty do tabulek, uvaţovat o
správnosti a moţnostech měření, porovnávat své výsledky se spoluţáky, hodnotit své
výsledky a závěry a dál je pouţívat pro učení
 nechat ţáky vysvětlovat pozorované jevy vlastním způsobem, klást si navzájem otázky,
hledat na ně odpovědi, hledat a řešit praktické problémy
 umoţnit ţákům prakticky poznávat a porozumět hlavním fyzikálním veličinám, naučit je
určovat jejich základní jednotky
 vyuţívat dřívějších vědomostí ţáků a nechávat je, aby si uvědomovali, ţe mnohé poznatky,
kterým se v oblasti Člověk a příroda učí, znají jiţ z niţších ročníků, ze ţivota kolem sebe,
z četby, z vlastních pozorování atp.
 aby si kaţdý ţák uvědomoval, kterému učivu rozumí, co si dovedl ověřit samostatně, a aby
to, co chápe a umí, dovedl také předávat druhým
Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků je při výuce potřebné:
 dbát na to, aby výuka byla u kaţdé látky, která to umoţňuje, praktická a aby ţáci měli
moţnost individuálně experimentovat
 nechat ţáky samostatně měřit hodnoty fyzikálních veličin, připravovat si různé materiály a
jednoduché pomůcky k přírodovědným pokusům
 umoţnit ţákům promýšlet a plánovat způsob provedení pokusu nebo zkusit navrhovat
způsob řešení daného problému, jindy zase dovést experimentovat podle zadaného návodu
 vyuţívat matematických prostředků k záznamům výsledků a průběhu pozorování
 vyslovovat domněnky o pozorovaných jevech, ověřovat si správnost svých domněnek a
závěrů s poznávanými zákonitostmi, uvědomovat si, ţe vlastně znovuobjevujeme poznatky
 osvědčené postupy aplikovat při obdobných situacích
 dát ţákům prostor pro vhodné pojmenování problému, na který při učení narazí
 umoţnit ţákům vyhledávat informace vhodné k řešení problému
 ověřovat správnost řešení problémů prakticky, osvědčené postupy aplikovat při řešení
obdobných nebo nových situací
 nechat ţáky obhajovat své závěry a svá rozhodnutí
 ukazovat nebo připravovat situace tak, aby bylo moţné uplatňovat poznané metody řešení
přírodovědných problémů i v jiných oblastech jejich vzdělávání
Pro rozvíjení této klíčové kompetence jsou ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda ideální moţnosti,
neboť činnostní učení umoţňuje neustálou komunikaci, a to jak mezi ţáky navzájem, tak mezi ţáky a
učitelem. Ţákům proto umoţňujeme:
 vyjadřovat svoje názory, třeba ve formě domněnek k probíraným přírodním jevům
 popisovat situace při experimentování, dotazovat se na vzniklé nejasnosti, diskutovat se
spoluţáky, sledovat jejich závěry
 porovnávat svoje výsledky pozorování se závěry spoluţáků, argumentovat, obhajovat, poučit
se od druhých, naslouchat upřesněním učitele
 poznávat nové odborné názvy veličin, jejich jednotek a začít se o přírodovědných jevech
149
postupně vyjadřovat odborně správně
záznamů pouţívat při zpracovávání svých závěrů z experimentování
 začít vyuţívat informační a komunikační prostředky a technologie pro komunikaci se
spoluţáky, rodinou a okolním světem
Tato kompetence se rozvíjí při pokusování zvláště v součinnosti s praktickými činnostmi, kdy ţáci:
 získávají zručnost při sestavování pokusů a získávají schopnost uváţit výběr vhodných
pomůcek
 plní povinnosti a dodrţují vymezená pravidla, učí se reagovat bez obav ze změny nebo
neúspěchu
 některé pomůcky připravují v praktických činnostech nebo sami doma
 přemýšlejí nad svou prací, rozhodují se, vyuţívají svých dosavadních znalostí a zkušeností
 navrhují provedení dalších pokusů nebo měření.
Individuální experimentování je v této vzdělávací oblasti často střídáno s experimentováním ve
dvojicích nebo i ve větších skupinách, často podle materiálních podmínek školy. Některé pokusy
vyţadují spolupráci několika ţáků nebo skupin. Pro dobrý rozvoj této kompetence dáváme ţákům
moţnost:
 při práci ve skupině převzít určitou roli, za kterou kaţdý ţák sám zodpovídá (jeden
připraví materiál, druhý sestavuje pokus, třetí vede záznam o měření nebo pozorování
apod.)
 přispívat k diskusi o prováděném úkolu nebo o pozorovaném jevu ve své skupině i v
kolektivu třídy
 podílet se na utváření příjemné atmosféry v týmu, ţáky přitom vedeme k ohleduplnosti a
k uznávání druhých a k poskytování rady nebo pomoci druhému při společné práci
 čerpat poučení z toho, co je pro ně připraveno, co se jim vypráví, co mají připraveno
v učebních materiálech, a všímat si ve svém okolí toho, co s probíraným učivem souvisí
nebo na co jsou ve škole upozorněni
 vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, docházet ke správným závěrům,
k úspěšnému provádění pokusů a vyslovování názorů
Rozvíjení této kompetence se uplatňuje zvláště:
 kdyţ je ţákům dávána moţnost, aby se sami rozhodovali, aby si uvědomovali, které
dovednosti jiţ dobře ovládají, co ještě potřebují učinit a zjistit
 kdyţ ţákům dodáváme důvěru, ţe pokud budou k pokusování přistupovat zodpovědně,
své úkoly dobře zvládnou
 kdyţ ţáky necháváme uváţit a říct, na co je třeba pamatovat, aby byla při pokusování
zachována bezpečnost
150
Fyzika
Vzdělávací předmět Fyzika je v 6. – 9. ročníku vyučován po 2 vyučovacích hodinách týdně ve
všech ročnících. 5 hodin minimální časové dotace je posíleno o 3 disponibilní hodiny.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, odborné učebně, mimo budovu
školy (exkurze).
– ţák umí.
 Pozorovat a popisovat jevy kolem sebe nebo pokusy
 Pouţívat správně fyzikální pojmy, značky a jednotky
 Provádět jednoduché pokusy a vyvozovat z nich závěry
 Měřit a získaná data zaznamenávat tabulkou, grafem,nalézat vztahy mezi nimi
 Hledat příčiny přírodních jevů, nalézat jejich souvislosti
 Předvídat průběh jevu, hledat moţnosti jeho ovlivňování a vyuţití
 Vyhodnocování svých představ a výsledek pozorování, pokusu
– ţák umí:
 Rozpoznávat problémové situace při pozorování nebo při praktických činnistech,vyjádřit
fyzikální problém
 Vyhledat potřebné informace k řešení problému v učebnici nebo další literatuře nebo na
internetu
 Řešit problémy logickou úvahou s vyuţitím poznatků, matematických výpočtů, grafických
metod,navrhováním a prováděním pokusů
 Překonávat nezdary, vytrvat při hledání různých variant řešení
 Ověřit správnost navrhovaného řešení a umět ho obhájit vhodnými argumenty
– ţák umí:
 Stručně, přehledně, ústně i písemně sdělovat výsledky svých pozorování, postup a výsledky
měření nebo jiných experimentů
 S porozuměním přečíst přiměřený fyzikální text
 S pouţitím poznatků kriticky posoudit informace v tisku a masmédiích
 Vyhledat potřebný údaj v učebnici, pracovním sešitě, v Tabulkách pro ZŠ, v encyklopediích
 Při řešení fyzikálních problémů ve skupině vyslechnout názor spoluţáka, kriticky ho umět
posoudit, výstiţně vyjádřit svůj názor a věcně ho obhájit
– ţák umí:
 Spolupracovat se spoluţáky při provádění pokusů nebo jiné společné práci
 Uvědomovat si svůj podíl a zodpovědnost za výsledky skupinové práce
 Realisticky ohodnotit svůj výkon a podíl na řešení úkolu skupiny
– ţák umí:
 S vyuţitím fyzikálních poznatků dodrţovat pravidla bezpečnosti práce, chování v dopravě
151


Posoudit důsledky určitého jevu nebo lidské činnosti z ekologického, ekonomického nebo
zdravotního hlediska
Ukázat na konkrétních příkladech historicky významné přírodovědné objevy a jejich přínos pro
rozvoj lidstva
– ţák umí:
 Dodrţovat základní pravidla bezpečné práce při provádění experimentů
 Šetrně zacházet s pomůckami a zachovávat pořádek při provádění pokusů či jiné činnosti
 osvojování nových fyzikálních pojmů a poznatků v návaznosti na přírodovědná poznávání
ţáků, vyuţívání matematiky
 osvojování fyzikálních poznatků, pokud je to moţné, vţdy aktivní činností ţáků
 vyhodnocování a smysluplná interpretace výsledků experimentů
 přijímání poznatků z nového vyučovacího předmětu fyzika s porozuměním
 podněcování ţáků k samostatnosti a tvořivosti při řešení konkrétních problémů
 vedení ţáků k poznávání významu fyziky v ţivotě kolem nich a k objevování a chápání
zákonitostí přírody i k postupnému pochopení přínosu fyziky pro rozvoj techniky
a moderních technologií současnosti
 upozorňování na historii technických vynálezů a ţivot vynálezců
 průběţné zařazování základních metod práce, kterých fyzika pouţívá při poznávání
fyzikálních jevů, tj. pozorování, měření, sestavování pokusů, zpracovávání získaných
údajů, vyvozování závěrů a hodnocení na základě komunikace mezi ţáky i mezi ţáky a
učitelem
 vedení ţáků k tomu, aby vyuţívali osvojené poznatky a dovednosti k řešení fyzikálních
problémů a úloh samostatně i ve skupinové spolupráci
 dávání ţákům co nejvíce příleţitostí k rozvoji jejich logického uvaţování, vést je
k vyjadřování s jasně vymezenými pojmy
 kritické hodnocení a ověřování získaných a předkládaných informací z hlediska správnosti
a přesnosti, upozorňování na pozitivní i negativní důsledky civilizačního vývoje, na
moţnosti vyuţití i zneuţití techniky
 vedení k osvojování a dodrţování základních pravidel bezpečnosti při provádění
fyzikálních pozorování, měření a experimentů.
Činnostní charakter výuky tohoto předmětu vyplývá ze samé podstaty výuky fyziky jako vědeckého
oboru zabývajícího se obecnými fyzikálními vlastnostmi a zákonitostmi reálného světa. Výuku
fyziky orientujeme tak, aby si ţák poznatky a dovednosti osvojoval na základě individuálních nebo
skupinových pokusů. Neobejdeme se přitom bez vyuţívání matematiky, přesných měření a
experimentování. Ţáka vedeme k pozorování předkládaných jevů, k hovoru o pozorovaném, k
vyslovování vlastních závěrů a ke znovuobjevování poznatků. Vyjadřování ţáka průběţně citlivě
upřesňujeme a napomáháme mu vytvářet si odborný slovník, který je potřebný k plnému pochopení
dané látky. Vyjadřujeme fyzikální zákonitosti a vztahy mezi fyzikálními veličinami.
Fyzikální poznávání je především poznáváním teoreticko-experimentálním. Ţák pozoruje určité
jevy, které vyplývají z činností, které sám provádí. Volíme takové experimenty, které co nejjasněji
152
potvrzují pravdivost fyzikálních poznatků a teorií. Dbáme přitom na rovnováhu mezi
experimentálním a teoretickým poznáváním.
Pozorování pokusů na videu, sledování počítačových animací a pouţití tzv. „myšlenkového
experimentu“ volíme jako doplňkový a rozšiřující způsob předávání vědomostí. Jsme si vědomi, ţe
uvedené metody nemohou kvalitativně zastoupit ţákovský experiment, při kterém ţák získává
osobní zkušenost s prováděním fyzikálních experimentů, učí se dovednostem poţadovaným
vzdělávacím obsahem oboru a zároveň je veden k zájmu o fyziku a techniku.
Ţáka průběţně seznamujeme s vyuţitelností poznatků v ţivotě a umoţňujeme mu vyuţívat
jeho vlastních zkušeností, čímţ mu přibliţujeme smysl učení se fyzice. Tak vytváříme vazby mezi
probíranou učební látkou a světem ţáka. Ţáka vedeme k poznání, ţe rozvoj poznatků fyziky je
jedním ze základních předpokladů rozvoje techniky, a souvisí proto i s rozvojem vědy a
společnosti. Upozorňujeme na nutnost harmonického souţití člověka s okolní přírodou.
Výuka fyziky probíhá v těsné souvislosti s praktickými činnostmi. Ţákovi proto v praktických
činnostech co nejvíce umoţňujeme:
 měřit fyzikální veličiny (je-li to moţné, i s větší přesností neţ ve F)
 připravovat si vhodný materiál a pomůcky k experimentování
 znovu provádět vybrané pokusy a podporovat tak rozvoj jeho technické zručnosti
a nápaditosti
 objevovat různá technická řešení daných problémů
Výuka fyziky je rozdělena na 2 období:
a) 6. a 7. ročník (v kaţdém ročníku 2 vyučovací hodiny týdně)
V tomto období klademe důraz na motivaci ţáků pro výuku fyziky, na dobré porozumění a
zvládnutí základního učiva určeného RVP a na chápání vyuţití základních fyzikálních poznatků
v ţivotě.
Charakter výuky fyziky v 6. a 7. ročníku je činnostní, což se projevuje větším důrazem na:
 ţákovské pokusování, pozorování a hovory o pozorovaném
 vyuţívání ţákovských zkušeností
 na pomoc a podporu při řešení problémů
 na konkrétní dílčí úkoly odpovídající moţnostem ţáků, na komunikaci a vzájemnou
spolupráci mezi ţáky
 na vytváření systémů práce se ţákovskými pomůckami, zdokonalování zručnosti ţáků a
seznamování ţáků s matematicko-fyzikálními tabulkami
 vytváření mezipředmětové vázanosti fyziky s praktickými činnostmi, matematikou,
informatikou i výtvarnou výchovou
 na blízký kontakt mezi učitelem a ţákem, naplněný vzájemným pochopením a důvěrou
 na utváření schopnosti ţáka se hodnotit a kontrolovat
Ve výuce fyziky v 6. a 7. ročníku dbáme na variabilitu vyučovacích metod, a to jak při zvládání
nového učiva, tak při jeho procvičování a prověřování znalostí ţáků. Volíme často pokusování,
ústní vyjadřování, praktické zkoušení. Zařazování testů a písemného zkoušení vyuţíváme v daleko
menší míře, neţ tomu bylo při práci v rámci předcházejícího vzdělávacího programu.
b) 8. a 9. ročník (v kaţdém ročníku 2 vyučovací hodiny týdně)
Výuka fyziky v 8. a 9. ročníku navazuje na učivo 6. a 7. ročníku. Zachovává si činnostní ráz a
klade důraz na:
 motivaci ţáka ke studiu fyziky a osvojování základních strategií učení
 zařazování experimentování do výuky
 rozvíjení praktických dovedností, podporu tvořivosti ţáka a poskytování prostoru pro tvořivé
řešení problémů
153
 vyuţití matematických poznatků k řešení fyzikálních úloh s pouţíváním matematickofyzikálních tabulek
 pokračování v důsledném rozvoji komunikace ţáků, a to jak při pokusování, tak při
procvičování učiva, řešení fyzikálních úloh a zkoušení
 rozvoj schopnosti sebehodnocení ţáka a reálný odhad vlastních moţností
 spolupráci a vzájemné respektování druhých
 předávání praktických a základních teoretických znalostí ze vzdělávacího oboru fyzika
 pochopení a zvládnutí základního učiva kaţdým ţákem a uspokojení potřeb nadaných
a talentovaných ţáků s vyuţitím vnitřní diferenciace
 moţnost samostatného studia a vyuţívání ţákovských poznatků a zkušeností
 zařazování zájmových individuálních nebo i skupinových projektů k učivu a vyuţití
osvojovaných poznatků v praxi
Hodnocení ţáka v tomto období vychází z jasně zadaných úkolů a z předem stanovených pravidel.
Hodnocení zaměřujeme na odhalování toho, co ţák zná, ne na chybu a neznalost. Opět by mělo
převaţovat ústní zkoušení nad písemným. Ţák by měl mít vţdy moţnost uplatnit při zkoušení své
širší znalosti z různých oborů fyziky.
Rozvoj schopností a poznávání: - projekt –Fyzikální veličiny a jednotky
6. a 9. ročník
- integrace – laboratorní práce, práce ve skupinách, rozvíjení
spolupráce, dovednost pro řešení konfliktů, řešení problému různým způsobem
Environmentální výchova- integrace
Ekosystémy
Základní podmínky ţivota
Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí
Vztah člověka k prostředí
7. 8. 9. ročník
Problematika je hlavně v tématech:
- gravitační a magnetické pole, fyzikální zákony
- energie a její přeměny, zdroje, šetření, principy hospodaření, obnovitelné zdroje
- vlastnosti ovzduší a význam vody –základy meteorologie, ţivotní prostředí –skleníkový
efekt
- hodnocení ekologických problémů, komunikace o problémech ţivotního prostředí
6. ročník
2 hodiny týdně
Látky a tělesa
 tělesa kolem nás a látky, ze kterých se skládají
 tvar a objem pevných, kapalných a plynných těles
 vlastnosti pevných, kapalných a plynných látek
 částicová stavba látek
154
Fyzikální veličiny – jednotky a měření
 délka, obsah, objem
 hmotnost
 čas
Silová působení mezi tělesy
 druhy silových působení
 účinky silových působení
Gravitační působení Země
 směr svislý a vodorovný
 síla a její účinky na těleso
 zemská přitaţlivost – gravitační síla
 tíha tělesa – vztah mezi hmotností a tíhou těles
 velikost síly a její měření, jednotka 1N
Částicová stavba látek pevných, kapalných a plynných
 stavba látek, pohyb molekul, atomy
 rozeznávání skupenství látek při normální teplotě
Měření teploty těles
 roztahování pevných látek při zahřívání
 změna objemu kapalných a plynných látek při zahřívání
 měření teploty látek, jednotka
Hustota
 hustota látek
 výpočet hustoty látky
 výpočet hmotnosti tělesa
Elektrický obvod
 sestavování jednoduchého elektrického obvodu
 elektrický proud a elektrické napětí, jednotky, měření
 vodiče elektrického proudu a izolanty
 zahřívání elektrického vodiče při průchodu elektrického proudu
 tepelné elektrické spotřebiče kolem nás
 tepelné pojistky, význam
Magnetické vlastnosti látek
 přírodní a umělé magnety, silové působení magnetů
 magnetizace látek, magnetické pole
Elektromagnet
 magnetické pole cívky při průchodu elektrického proudu
 elektromagnet a jeho uţití
7. ročník
2 hodiny týdně
Opakování
 základní fyzikální veličiny
 síla a její měření
155
Mechanický pohyb těles
 určování, jaký druh pohybu těleso koná vzhledem k jinému tělesu
 rychlost rovnoměrného přímočarého pohybu, jednotky rychlosti
 vztah mezi rychlostí, dráhou a časem
Tlaková síla
 tlaková síla, jednotka
 účinek síly na plochu, tlak, jednotka tlaku
 výpočet tlaku, tlak v denním ţivotě
Mechanické vlastnosti kapalin a plynů
 tlak přenášený kapalinou, Pascalův zákon
 hydraulický lis a hydraulická zařízení
 tlak způsobený tíhou kapaliny
 souvislost mezi hydrostatickým tlakem a hloubkou a hustotou kapaliny
 vyuţívání poznatků o zákonitostech tlaku v klidných tekutinách
 vztlaková síla, Archimédův zákon
 znázorňování sil působících na těleso, rozhodování o chování tělesa ponořeného do kapaliny
 tlak vzduchu, měření atmosférického tlaku
 souvislost atmosférického tlaku s některými procesy v atmosféře
 tlak plynů v uzavřeném prostoru a jeho měření
 přístroje zaloţené na atmosférickém tlaku
 Archimédův zákon pro plyny
Účinky síly na těleso
 účinky síly na těleso, znázornění síly
 klid a pohyb těles, relativnost klidu a pohybu
 Newtonovy zákony
 vyuţití Newtonových zákonů pro objasnění a předvídání pohybu těles při působení stálé síly
 tření, měření třecí síly, význam tření v praxi
 skládání sil, které působí na těleso v jedné přímce
 těţiště těles, rovnováţná poloha těles
Světlo a jeho šíření
 zdroje světla, přímočaré šíření světla
 rychlost šíření světla ve vakuu a v různých prostředích
 denní a umělé osvětlení, světlo a stín
 měsíční fáze, zatmění Slunce a Měsíce
 odraz světla v zrcadlech, zobrazení v rovinném, dutém a vypouklém zrcadle
 zobrazení lomem, tenkou spojkou a rozptylkou, lupa
 rozklad bílého světla hranolem
Optické přístroje - rozšiřující učivo
 oko
 lupa
 mikroskop a dalekohled
8. ročník
2 hodiny týdně
Opakování
 účinky síly na těleso
 klid a pohyb těles – relativnost
156
Mechanická práce a mechanická energie
 mechanická práce – praktické určení velikosti mechanické práce, jednotka, výpočet
 určování energie tělesa z práce vykonané silou (jednoduché případy)
 výkon, porozumění vztahu mezi výkonem, vykonanou prací a časem
 jednoduché stroje – páka, kladka
 vyuţití jednoduchých strojů
Druhy energie
 opakování a úvod k dalšímu učivu - mechanická energie, druhy a její přeměny
 vyuţívání různých energetických zdrojů z hlediska vlivů na ţivotní prostředí
 různé druhy energie a jejich přeměny, motory
 vyuţívání různých energetických zdrojů
 motory – stroje, ve kterých se přeměňuje nějaká energie, např. polohová energie vody, na
energii pohybovou
 zhodnocení výhod a nevýhod vyuţívání energetických zdrojů, vliv na ţivotní prostředí
Zdroje tepla
 tepelná výměna, zdroje tepla
 sdílení tepla vedením a prouděním
proudění vzduchu v přírodě
sdílení tepla zářením
Tepelná energie
 neuspořádaný pohyb molekul, předávání tepelné energie
 výpočet mnoţství tepla přijatého či odevzdaného tělesem
 zákon zachování energie


Tepelné motory – přeměna tepelné energie na mechanickou
 spalovací motory, záţehový a vznětový
 tryskové motory
Změny skupenství látek
 tání a tuhnutí, skupenské teplo tání
 změny objemu při tání a tuhnutí
 vypařování a var kapalin
 závislost teploty tlaku nad kapalinou
 vlhkost vzduchu, vlhkoměry
 sráţení par v ovzduší, vodní sráţky a jejich měření
Proudění vody a vzduchu – učivo rozšiřující
 rychlost a tlak proudící vody a vzduchu
 odpor prostředí, obtékání těles
 vztlaková síla na nosnou plochu letadla
 rychlost letadel
Elektrostatika
 model atomu - opakování
 elektrování těles třením a dotykem
 elektrické pole
 chování zelektrovaných a nezelektrovaných těles
 vyuţití elektrických nábojů těles
157
Elektrický proud
 měření velikosti elektrického proudu a napětí
 zdroje elektrického napětí
 bezpečné chování při práci s elektrickými přístroji
 Ohmův zákon, elektrický odpor
 závislost velikosti elektrického odporu na vlastnostech vodiče, reostaty
 spojování rezistorů v elektrických obvodech sériově a paralelně
Elektrická energie
 elektrický příkon a elektrická práce
 přeměna energie na tepelnou
 uţití přeměny elektrické energie na tepelnou
9. ročník
2 hodiny týdně
Opakování
 elektrický proud, napětí, odpor, Ohmův zákon
 spojování rezistorů v elektrickém obvodu
 elektrický příkon, elektrická práce
 přeměna elektrické energie na tepelnou
 bezpečné chování při práci s elektrickými přístroji
 magnety a elektromagnety
Magnetické pole a elektromagnetická indukce
 působení magnetického pole na vodič s proudem
 elektrické měřící přístroje – elektromagnetické a s otáčivou cívkou
 vznik indukovaného napětí změnou magnetického pole v okolí cívky
 vznik indukovaného napětí změnou primárního elektrického proudu
 rozlišení střídavého proudu od stejnosměrného – alternátor, dynamo
 elektromotory
Elektromagnetická indukce
 praktické ověření vzniku indukovaného napětí změnou magnetického pole v okolí cívky
 vodní elektrárny
Výroba a přenos elektrické energie
- výroba a přenos elektrické energie, transformátory, rozvodná síť
 vyuţití elektřiny v domácnosti – bezpečné chování při práci s elektrickými spotřebiči
Jaderná energie
 štěpná reakce, jaderný reaktor
 jaderná elektrárna, vyuţití jaderné energie
 ochrana lidí před radioaktivním zářením
Elektrický proud v kapalinách a plynech – rozšiřující učivo
 vedení elektrického proudu v kapalinách – elektrolýza a její uţití
 vedení elektrického proudu v plynech – elektrický oblouk
 výboj ve zředěných plynech – zářivka, výbojka
Vedení elektrického proudu v polovodičích
 změna odporu polovodičů při zahřátí a osvětlení
158


polovodičová dioda – její zapojení do obvodu, funkce
rozlišování vodičů, polovodičů a izolantů na základě jejich vlastností
Zvukové děje
 zdroje zvuku – rozlišování ve svém okolí, ultrazvuk, infrazvuk
 látkové prostředí – podmínka pro šíření zvuku
 rychlost šíření zvuku v různých prostředích
 pohlcování zvuku, ţivotní prostředí a hluk
 odraz zvuku na překáţce, slyšitelnost zvuku
Země, Slunce, vesmír
 sluneční soustava
 odlišování hvězd od planet na základě jejich vlastností
 pohyb planet kolem Slunce – vyuţití poznatků o gravitačních silách
Látky a tělesa
Ţák:
- změří vhodně zvolenými měřidly některé důleţité fyzikální veličiny charakterizující látky
a tělesa
- uvede konkrétní příklady jevů dokazujících částicové sloţení látek
- předpoví, jak se změní délka či objem tělesa při dané změně jeho teploty
- vyuţívá s porozuměním vztah mezi hustotou, hmotností a objemem při řešení praktických
problémů
Pohyb těles
Síly
Ţák:
- rozhodne, zda dané těleso je v klidu či pohybu vůči jinému tělesu, a vyuţívá s porozuměním
při řešení problémů a úloh vztah mezi rychlostí, dráhou a časem u rovnoměrného pohybu těles
- změří velikost působící síly a určí její směr
- určí v konkrétní situaci síly působící na těleso a jejich výslednici
- vyuţívá Newtonovy zákony pro objasňování či předvídání změn pohybu těles při působení
stálé výsledné síly v jednoduchých situacích
- aplikuje poznatky o rovnováze na páce a pevné kladce při řešení praktických problémů
Mechanické vlastnosti tekutin
Ţák:
 vyuţívá poznatky o zákonitostech tlaku v klidných tekutinách pro řešení konkrétních
praktických problémů
 předpoví z analýzy sil působících na těleso v klidné tekutině chování tělesa v ní
Energie
Ţák:
 určí v jednoduchých případech práci vykonanou silou a z ní určí změnu energie tělesa
 vyuţívá s porozuměním vztah mezi výkonem, vykonanou prací a časem
 vyuţívá poznatky o vzájemných přeměnách různých forem energie a jejich přenosu při řešení
konkrétních problémů a úloh
 určí v jednoduchých případech teplo přijaté či odevzdané tělesem
 zhodnotí výhody a nevýhody vyuţívání různých energetických zdrojů z hlediska vlivu na
ţivotní prostředí
159
Zvukové děje
Ţák:
 rozpozná ve svém okolí zdroje zvuku a kvalitativně analyzuje příhodnost daného prostředí pro
šíření zvuku
 posoudí moţnosti zmenšování vlivu nadměrného hluku na ţivotní prostředí
Elektromagnetické a světelné děje
Ţák:
 sestaví správně podle schématu elektrický obvod a analyzuje správně schéma reálného obvodu
 rozliší stejnosměrný proud od střídavého a změří elektrický proud a napětí
 rozliší vodič, izolant a polovodič na základě analýzy jejich vlastností
 vyuţívá Ohmův zákon pro část obvodu při řešení praktických problémů
 vyuţívá prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet a cívku s proudem
a o vlivu změny magnetického pole v okolí cívky na vznik indukovaného napětí v ní
 zapojí správně polovodičovou diodu
 vyuţívá zákona o přímočarém šíření světla a zákona o jeho odrazu při řešení problémů a úloh
 rozhodne ze znalosti rychlostí světla ve dvou prostředích, zda se světlo bude lámat ke kolmici
či od kolmice, a vyuţívá této skutečnosti při analýze průchodu světla čočkami
Vesmír
Ţák:
 objasní (kvalitativně) pomocí poznatků o gravitačních silách pohyb planet kolem Slunce
a měsíců kolem planet
 odliší hvězdu od planety na základě jejich vlastností
160
Chemie
Vzdělávací předmět Chemie je realizován v 8 a 9. ročníku ve 4 hodinách povinné časové dotace.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, odborné učebně.
Na konci období ţák
- vybírá a vyuţívá pro efektní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje a
organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a
celoţivotnímu učení
- vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je
efektivně vyuţívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém ţivotě
- operuje s obecně uţívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí,
propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si
vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy
- samostatně pozoruje, experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a
vyvozuje z nich závěry pro vyuţití v budoucnosti
- poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí
překáţky či problémy bránící učení, naplánuje si jak zdokonalit, kriticky zhodnotí
výsledky svého učení a diskutuje o nich
- promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a vyuţívá k tomu vlastního úsudku a
zkušeností
- vyhledává informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné
znaky, vyuţívá získané vědomosti k objevování různých variant řešení, nenechává se
odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému
- samostatně řeší problémy, volí vhodné způsoby řešení, uţívá při řešení problémů logické,
matematické a empirické postupy
- ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení
obdobných nebo nových problémových situací, sledije vlastní pokrok při zdolávání
problémů
- kriticky myslí, činí uváţlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost
za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí
- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstiţně,
souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu
- naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se
zapojuje do diskuze, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje
161
-
-
rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běţně uţívaných gest,
zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich a reaguje na
ně, tvořivě je vyuţívá ke svému rozvoji a aktivnímu zapojení se do společenského dění
vyuţívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou
komunikaci s okolním světem
vyuţívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných
k plnohodnotnému souţití a kvalitní spolupráce s ostatními lidmi
- účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce
v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnsati pozitivně ovlivňuje
kvalitu společné práce
- podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, v případě potřeby poskytne pomoc nebo
o ni poţádá
- připívá k diskusi v malé skupině i debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně
spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí,
respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají, dělají
- rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne podle svých moţností účinnou
pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohroţujících ţivot a
zdraví člověka
- chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje poţadavky
na kvalitní ţivotní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale
udrţitelného rozvoje společnosti
- pouţívá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodrţuje vymezená pravidla,
plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky
- přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti,
hospodárnosti, a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví
druhých, ochrany ţivotního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot
- vyuţívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu
vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podloţená rozhodnutí o dalším
vzděláváním a profesním zaměření
vést ţáky k poznání vybraných chemických látek a reakcí, které jsou součástí běţného
ţivota a přírody
- vyuţitelnost získaných poznatků v praxi
- poukázat na význam chemie pro ţivot moderního člověka
- seznámit ţáky s nebezpečnými látkami, jejich označováním a bezpečným zacházením
- získat informace o účelném a ekonomickém zacházení s chemickými látkami
- postupné zmírňování a odstraňování chemofobie
- posílit přímé pozorování a různé způsoby vizualizace a modelování
162
-
samostatná tvůrčí práce ţáků (např. při řešení projektů, vypracování referátů,
samostatné vyhledávání informací)
vyuţívat moderních informačních technologií (internet)
pojetí chemie jako faktoru utvářejícího ţivotní prostředí
uvědomění si mezipředmětových vztahů zejména s fyzikou, přírodopisem a
zeměpisem
Chemie je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Je zařazena do 8. a 9. ročníku
jakou dvouhodinový předmět.
Výuka vychází z tradice chemie jako izolovaného předmětu, ale zároveň se snaţí
v maximální moţné míře o zakomponování mezipředmětových vztahů nejen k přírodovědným
předmětům.
Výuka probíhá v odborné učebně fyziky a chemie podle moţnosti školy. Součástí výuky
jsou i exkurze, práce na projektech a vypracování referátu na dané téma.
Rozvoj schopností poznávání – 8. ročník
Projekt:Voda – 8. ročník
Ropa – 8. ročník
Vztah člověka k prostředí – 9. ročník
8. ročník
2 hodiny týdně
- pozorování, pokus a bezpečnost práce
- směsi
- částicové sloţení látek
- vzduch, kyslík, vodík
- voda – formou projektu
- halogeny
- kyseliny a zásady
- chemické reakce
- uhlík a uhlovodíky
- ropa – formou projektu
163
-
polokovy, kovy
anorganické sloučeniny – halogenidy, oxidy, sulfidy
deriváty uhlovodíků
soli
9. ročník
2 hodiny týdně
- Tuky a sycharidy
- Fotosyntéza,respirace, kvašení;
- Bílkoviny; DNA, RNA;
- Vitaminy,hormony, alkaloidy;
- Drogy a návykové látky, doping;
- Plasty – formou projektu;
- Exotermické a endotermické děje;
- Katalyzátory, enzymy;
- Faktory ovlivňující rychlost chemických reakcí;
- Redoxní děje, hoření, koroze;
- Elektrolýza;
- Řada napětí kovů;
- Chemické reakce;
- Základní chemické výpočty;
- Výroba energií a paliv;
- Alternativní zdroje energie – formou projektu;
- Hnojiva, stavební hmoty, léčiva;
- Chemický průmysl v ČR;
- Mimořádné události
- Chemie a trvale udrţitelný rozvoj
Pozorování a bezpečnost práce
Ţák :
 určí společné a rozdílné vlastnosti látek
 pracuje bezpečně s vybranými dostupnými a běţně uţívanými látkami a hodnotí jejich
rizikovost; posoudí nebezpečnost vybraných dostupných látek, se kterými zatím
pracovat nesmí
Směsi
Ţák:
 rozlišuje směsi a chemické látky
 navrhne postupy a prakticky provede oddělování směsí o známém sloţení; uvede
příklady oddělování sloţek v praxi
 rozliší různé druhy vody a uvede příklady jejich výskytu a pouţití
 zná sloţení vzduchu
 uvede příklady znečisťování vody a vzduchu v pracovním prostředí a domácnosti,
navrhne nejvhodnější preventivní opatření a způsoby likvidace znečištění
164
Částicové sloţení látek a chemické prvky
Ţák:
 pouţívá pojmy atom, molekula, iont ve správných souvislostech
 rozlišuje chemické prvky a chemické sloučeniny a pojmy pouţívá ve správných
souvislostech
 orientuje se v periodické soustavě prvků, rozpozná vybrané kovy, polokovy a nekovy a
usuzuje na jejich moţné vlastnosti, uvede způsoby jejich pouţití
 zhodnotí výhody slitin
Chemické reakce:
Ţák:
 rozliší výchozí látky a produkty chemických reakcí
 uvede příklady prakticky důleţitých chemických reakcí
 rozezná základní typy chemických reakcí a zhodnotí jejich vyuţívání
 přečte chemickou reakci, zná zákon o zachování hmotnosti
 upraví jednoduché chemické rovnice
 umí uvést příklady praktického vyuţití elektrolýzy
 aplikuje poznatky o faktorech ovlivňující průběh chemické reakce v praxi a při
předcházení jejich nebezpečnému průběhu
 vypočítá hmotnost výchozích látek nebo produktů v jednoduchých chemických reakcích
Anorganické sloučeniny:
Ţák:
 porovná vlastnosti a pouţití prakticky významných oxidů, kyselin, hydroxidů a solí a
posoudí vliv některých zástupců na ţivotní prostředí
 vysvětlí vznik kyselých dešťů, uvede jejich vliv na ŢP a uvede opatření, kterými jim lze
předcházet
 popíše čím je způsoben a co způsobuje skleníkový efekt
 orientuje se na stupnici pH, změří reakci roztoku univerzálním indikátorovým papírkem a
uvede příklady uplatnění neutralizace v praxi
 zapíše z názvů vzorce a naopak ze vzorců názvy vybraných sloučenin,
 dbá pravidel práce s roztoky kyselin a hydroxidů, ovládá zásady první pomocipři polití
těmito látkami nebo při zasaţení očí

Organické sloučeniny:
Ţák:
 rozliší nejjednodušší uhlovodíky, uvede jejich zdroje, vlastnosti, pouţití a vzorce
 zhodnotí vyuţívání fosilních paliv jako zdrojů ebergie a uvede příklady produktů
průmyslového zpracování ropy, zhodnotí z ekologického jejich vyuţívání
 rozliší vybrané deriváty uhlovodíků, uvede jejich vzorce, vlastnosti a pouţití
 popíše zdroje a vlastnosti tuků a jejich vhodný obsah ve stravě člověka
 uvede výchozí látky a produkty fotosyntézy a podmínky průběhu
 popíše zdroje , vlastnosti a pouţití vybraných sacharidů
 uvede příklady zdrojů bílkovin a tuků a koncové produkty jejich biochemického
zpracování
165
Chemie a společnost
Ţák:
 zhodnotí vyuţívání prvotních a druhotných surovin z hlediska trvale udrţitelného
rozvoje na Zemi
 uvede suroviny, které vyuţívá chemický průmysl
 aplikuje znalosti p principech hašení poţáru na řešení modelových situací z praxe
 zná zásady chování při havárii s únikem nebezpečných látek
Přírodopis
Vzdělávací předmět Přírodopis je realizován od 6.do 9. ročníku. 6 hodin minimální časové
dotace je posíleno o 1 disponibilní hodinu.
9. ročník – 1 hodina týdně
Učitel vede ţáky:
- k vyhledávání, třídění a propojování informací
- ke správnému pouţívání odborné terminologie
- k samostatnému pozorování a porovnávání získaných informací
- k nalézání souvislostí
Učitel
- zadává úkoly způsobem, který umoţňuje více postupů
- zařazuje metody, při kterých ţáci sami navrhují řešení, docházejí k závěrům a
vyhodnocují získaná fakta
Učitel zadává
- práci ve skupinách, která je zaloţena na komunikaci mezi ţáky, respektování
názorů druhých, na diskusi
- vede ţáky k formulování svých myšlenek v písemné i mluvené formě
- umoţňuje prezentaci práce ţáků, ţáci mají moţnost sami zhodnotit výsledky své
práce a reagovat na hodnocení ostatních, argumentovat, přijmout kritiku
166
Učitel
- vyuţívá skupinového vyučování, které vede ţáky ke spolupráci při řešení
problémů
- navozuje situace vedoucí k posílení sebedůvěry ţáků, pocitu zodpovědnosti
Učitel
- vyţaduje dodrţování pravidel slušného chování
- učitel vede ţáky k pochopení práv a povinností v souvislosti s ochranou ţivotního
prostředí, ochranou vlastního zdraví i zdraví svých blízkých
Učitel
- vede ţáky k dodrţování bezpečnostních a hygienických pravidel při práci
s mikroskopickými preparáty a s ţivými přírodninami
- učitel zadává úkoly tak, aby měli ţáci moţnost si práci sami organizovat,
navrhnout postup a časový rozvrh
-
-
navázat a dále rozvíjet zájem ţáků o zkoumání přírodních jevů a zákonitostí
ţáci by měli získat přehled o vzniku a vývoji Země a ţivota
naučit ţáky vyuţívat pro zkoumání různé metody: pozorování, pokus
získat základní poznatky o stavbě těl a ţivotě vybraných organismů včetně
člověka, nerostech, horninách, vesmíru a Zemi
uvědomit si důleţitost citlivého vztahu k okolnímu prostředí, odpovědnost člověka
za zachování ţivota na Zemi i svého zdraví a v souvislosti s tím i význam
biologických věd
pracovat aktivně s přírodninami, všímat si podmínek jejich existence a respektovat
je
osvojit si takové poznatky, dovednosti a metody pozorování ţivé a neţivé přírody,
jichţ by mohli vyuţívat ve svém dalším vzdělávání, tak ve svém praktickém
denním ţivotě
Předmět přírodopis se vyučuje v 6. -9. ročníku. V 6. , 7. ročníku 2 vyučovací hodiny týdně. V 8.
ročníku se vyučuje 3 hodiny týdně, v 9. ročníku 1 hodina týdně.
Z toho 5 vyučovacích hodin je z minimálně závazné časové dotace pro vzdělávací oblast člověk a
příroda, 3 vyučovací hodiny jsou z disponibilní časové dotace a navazují na příslušnou oblast.
Vzdělávání v předmětu přírodopis zahrnuje okruhy problémů spojených se zkoumáním přírody,
přírodních zákonitostí a získaných faktů.
Zásady názornosti a činnostní charakter výuky tohoto předmětu vyplývá ze samé podstaty výuky
přírodopisu. Tam kde je to moţné, vychází obsah učiva jednoznačně z vlastního pozorování a
167
zkušeností ţáků, případně z vyhledávání z literatury. Uplatňují se však také ekologické hry,
dramatické scénky, samostatně zaloţené pokusy, sledování vývinu rostlin a práce s nimi,
exkurze, vycházky nebo výstavy, osvojování učiva je tedy zaloţeno především na různých
činnostech podporující tvořivé poznávání.
Rozvoj schopností poznávání - 6. ročník
Ţák se seznamuje se základními biologickými metodami – pozorování, pokus. Uplatňuje je při
zkoumání přírody, při laboratorních pracích.
Téma osobnostní a sociální výchovy se uplatňuje při skupinové práci a při laboratorních pracích,
kdy se musí ţák přizpůsobit pracovnímu tempu ostatních, respektovat jejich názory, případně je
produktivně doplňovat, nebo vyvracet špatné názory a závěry ostatních ve skupině. Učí se
spolupracovat se spoluţáky.
Projekt: Den Země – 6.- 9. ročník
Vztah člověka k prostředí – 6., 8., 9. ročník
Vede ţáky k pochopení vztahů člověka a přírody. Přírodopis má k tomuto tématu nejblíţe, neboť
ţáci se přímo seznamují se základními pojmy z ekologie. Enviromentální výchova se prolíná
celým obdobím přírodopisu, kde je náplní projektových dnů (Den Země), ve kterých se ţáci
seznamují postupně po ročnících s problematikou třídění a recyklace odpadů, městem a okolím
ve kterém ţijí, zdravým ţivotním stylem a čistěním odpadních vod.
Třídění odpadů je navíc tématem celoročním a probíhá prakticky separací plastů, papíru do
kontejnerů.
Teoretický základ k pochopení rasových a etnických problémů by měli ţáci v hodinách
přírodopisu získat seznámením se s vývojem člověka, jeho příbuznost s ostatními savci, kdy
člověk je ze systematického hlediska jenom jedním z druhů primátů.
168
6. ročník
2 hodiny týdně
Obecná biologie
- různé názory lidí na vznik ţivota
- vývoj, rozmanitost, projevy ţivota a jeho význam (výţiva, dýchání, růst,
rozmnoţování)
- základní struktura ţivota (organické a anorganické látky, buňka rostlinná a
ţivočišná, pletiva, tkáně, orgány, orgánové soustavy)
- fotosyntéza
- vztahy mezi organismy (potravní řetězce, symbióza, parazitismus)
Biologie hub
- houby bez plodnic (pozitivní a negativní vliv na člověka a ţivé organismy)
- houby s plodnicemi (stavba, výskyt, význam, zásady sběru)
Lišejníky
Jednobuněčné organismy
- bakterie, jejich vývoj a význam
Řasy- jednobuněčné, mnohobuněčné
Mnohobuněční ţivočichové
- ţahavce
- ploštěnci
- hlísti
- měkkýši
- krouţkovci
- členovci
7. ročník
2 hodiny týdně
Biologie ţivočichů
- stavba těla, stavba a funkce jednotlivých částí (ţivočišná buňka, tkáně, orgány,
orgánové soustavy, organismy mnohobuněčné, rozmnoţování)
- vývoj, vývin a systém ţivočichů (významní zástupci jednotlivých skupin
ţivočichů – strunatci- paryby, ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci)
- rozšíření, význam a ochrana ţivočichů
Biologie rostlin
- anatomie a morfologie rostlin (stavba a funkce kořene, stonku, listu, květu,
semene a plodu)
- fyziologie rostlin( zákl. principy fotosyntézy, dýchání, růstu a rozmnoţování)
- systém rostlin (poznávání a zařazování daných zástupců běţných druhů řas,
mechorostů, kapraďorostů, nahosemenných a krytosemenných rostlin,
jednoděloţných a dvouděloţných, jejich vývoj a vyuţití hospodářsky významných
zástupců)
169
8. ročník
2 hodiny týdně
Savci
- důleţité znaky savců
- přehled hlavních řádů savců
- rozšíření a péče o vybrané domácí ţivočichy
- chov domestikovaných ţivočichů
Biologie člověka
- anatomie a fyziologie lidského těla
- stavba a funkce jednotlivých částí lidského těla, orgány, orgánové soustavy
(opěrná, pohybová, oběhová, dýchací, trávící, vylučovací a rozmnoţovací,
nervová soustava, hygiena duševní činnosti)
- fylogeneze a ontogeneze člověka (rozmnoţování, vývin jedince- nitroděloţní a po
narození)
- nemoci, úrazy, prevence (příčiny, příznaky, praktické zásady a postupy při léčení
běţných nemocí, závaţná poranění a ţivot ohroţující stavy, zásady první pomoci),
epidemie
- ţivotní styl (pozitivní a negativní dopad prostředí a ţivotního stylu na člověka)
9. ročník
1 hodina týdně
Neţivá příroda
- Země (vznik a stavba Země)
- vnitřní a vnější geologické procesy (příčiny a důsledky – změny, vznik pevnin,
vznik minerálů a hornin)
- nerosty a horniny (vznik, vlastnosti, třídění, praktický význam a vyuţití zástupců,
určování základních vzorků)
- vývoj zemské kůry a organismů na Zemi – paleontologie (geologické změny,
vznik ţivota, geologické éry a typické organismy)
- geologický vývoj a stavba území ČR (Český Masiv, Západní Karpaty)
- půdy (sloţení, vlastnosti a význam půdy pro výţivu rostlin, moţnosti rekultivace)
- podnebí a počasí ve vztahu k ţivotu – význam vody a teploty prostředí pro ţivot,
ochrana a vyuţití přírodních zdrojů, význam jednotlivých vrstev ovzduší pro ţivot,
vlivy znečištěného ovzduší a klimatických změn na ţivé organismy a na člověka
- mimořádné události způsobené přírodními vlivy – příčiny vzniku mimořádných
událostí, přírodní světové katastrofy, nejčastější mimořádné přírodní události v ČR
(povodně, větrné bouře, sněhové kalamity, laviny, náledí) a ochrana před nimi
Základy ekologie
- organismy a prostředí (vzájemné vztahy mezi organismy prostředím, populace,
společenstva, přirozené a umělé ekosystémy, rovnováha v ekosystému)
- ochrana přírody a ţivotního prostředí (globální problémy a jejich řešení, chráněná
území)
170
Obecná biologie, biologie hub, biologie rostlin
Ţák
- pracuje samostatně podle popisu práce, připraví si materiál pro mikroskopování
- umí mikroskopovat
- popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlinnou, ţivočišnou a bakteriální, objasní
funkci základních buněčných organel
- rozpozná a objasní funkci základních orgánů a orgánových soustav rostlin, uvede
na příkladech z běţného ţivota význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka
- rozpozná naše nejznámější jedlé a jedovaté houby
- dokáţe objasnit pojem symbióza na souţití řasy s houbou ve stélce lišejníků
- dokáţe porovnat rostlinné orgány podle jejich vnější stavby, orientuje se ve vnitřní
struktuře kořene, stonku, plodu a semene
- rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a ovládá základní vyhledávaní
v atlase rostlin, seznámí se s prací s klíčem k určování rostlin
- vysvětlí význam lesa pro přírodu i pro lidi
- dokáţe připravit herbář
Biologie ţivočichů
Ţák
- porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných ţivočichů a vysvětlí funkci
jednotlivých orgánů, rozliší základní rozdíly mezi bezobratlými a strunatci
- rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny ţivočichů, určuje vybrané ţivočichy,
zařazuje je do hlavních taxonomických skupin (kmen, třída)
- na příkladech objasní způsob ţivota ţivočichů a přizpůsobení danému prostředí
- nakreslí jednoduchý náčrt těla vybraných ţivočichů a popíše stavbu a funkci
vnitřních orgánů
- objasní pojmy predátor, reducent, zoologie, paleontologie
- rozlišuje základní řády savců, určuje vybrané druhy
- zná význam ţivočichů v přírodě a pro člověka
- umí pozorovat lupou i mikroskopem části těl savců (včetně t trvalých preparátů),
připraví sbírky, vyhledá samostatně literaturu, vypracuje z ní výpisky a krátké
zprávy
- umí uvést některé z kriticky ohroţených druhů ţivočichů u nás i ve světě
Biologie člověka
Ţák
- popíše stručně stavbu a funkci těla člověka (včetně vnitřních orgánů)
- dokáţe vysvětlit vztahy orgánových soustav v těle člověka
- orientuje se v základních stupních fylogeneze člověka
- objasní vznik a vývin jedince od početí aţ po stáří
- rozlišuje příčiny, případně příznaky běţných nemocí, uplatňuje zásady jejich
prevence a léčby, objasní význam zdravého způsobu ţivota
- orientuje se v první pomoci
171
Neţivá příroda
Ţák
- orientuje se v názorech na vznik Země i ţivota
- dokáţe popsat jednotlivé sféry Země
- rozpozná podle charakteristických vlastností vybrané horniny a nerosty, vyuţívá
základní určovací pomůcky
- rozlišuje důsledky vnitřních a vnějších geologických dějů, včetně geologického
oběhu hornin a vody
- rozlišuje některé typy půd a objasní jejich vznik
- vysvětlí původ sopečné činnosti a zemětřesení
- orientuje se v geologickém sloţení České republiky
- rozlišuje jednotlivá geologická období
- rozlišuje a uvede příklady systému organismů, populace, společenstva,
ekosystémy
- popíše změny v přírodě vyvolané člověkem, objasní jejich důsledky pro kvalitu
ţivotního prostředí
- vysvětlí, jakým způsobem se můţe kaţdý člověk aktivně podílet na zhoršování či
zlepšování ţivotního prostředí
- aplikuje praktické metody poznávání přírody
- uvede význam vlivu podnebí a počasí na rozvoj různých ekosystémů a
charakterizuje mimořádné události způsobené výkyvy počasí a dalšími přírodními
jevy, jejich doprovodné jevy a moţné dopady i ochranu před nimi
Zeměpis
Vzdělávací předmět Zeměpis je realizován v 6. aţ 9. ročníku, kdy je minimální časová dotace 6
hodin posíleno o 1 hodinu týdně.
6. ročník – 2 hodiny
8. ročník – 1 hodina
Ţák:
- na základě práce s mapou zpracovává informace v ní obsaţené, třídí je a vyvozuje obecně
platné závěry
- propojuje získané poznatky do širších celků, nalézá souvislosti
- aktivně a samostatně vyhledává aktuální informace a zapojuje je do výuky v hodinách
zeměpisu
172
-
pouţívá odborné terminologie
vyuţívá více moţností řešení pro zpracování zeměpisných projektů a dochází různými
cestami ke správným výsledkům
aktivně ohodnocuje svou práci a poučuje se z vlastních chyb
Ţák:
- je schopen pochopit problém a vyhledat k němu vhodné informace
- na základě získaných informací (internet, encyklopedie) hledá nová řešení zadaných
úkolů a vyuţívá jich v praxi
- ověřuje si správnost svých výsledků
- učí se kriticky myslet, je schopen hájit svá rozhodnutí
Ţák:
- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se souvisle a
kultivovaně v písemném i ústním projevu
- je schopen oponovat a přijmout kritiku své práce
- uţívá správně odborné názvosloví
Ţák:
- je odpovědný za práci celé skupiny a je shopen ve skupině prosazovat svůj názor
- pomáhá slabším členům skupiny při pochopení a zpracování zadaného úkolu
- chová se podle pravidel slušného chování
- respektuje názory druhých, dokáţe se od nich poučit, aktivně argumentovat
Ţák:
- chápe základní environmentální problémy, respektuje poţadavky na kvalitní ţivotní
prostředí, jedná v zájmu trvale udrţitelného rozvoje
- rozhoduje se zodpovědně podle dané situace,
- chrání své zdraví a zdraví svých spoluţáků, v případě úrazu pomůţe nebo zavolá na
pomoc dospělého
Ţák:
- seznamuje se s pravidly bezpečného chování v terénu
- je veden k efektivní práci
- svědomitě vykonává zadanou práci a hodnotí výsledky své práce
173
A)Výchovně vzdělávací cíle
-osvojování nových zeměpisných pojmů a poznatků v návaznosti na přírodovědná poznávání
ţáků
-přijímaní poznatků ze zeměpisu s porozuměním
-vyvozovat příčinné souvislosti
-vedení ţáků k chápání globálních problémů lidstva a jejich řešení
-upozorňovat na historii poznávání vesmíru,objevy
-budoucnost lidstva
-vedení ţáků k tomu,aby vyuţívali osvojené poznatky k vysvětlování jevů současnosti
-vytváří správný pohled na multikulturní společnost
-vytváří správný pohled na enviromentální problémy lidstva
-vytváří správný pohled na spolupráci mezi národy
-vytváří správný pohled na ochranu ţivotního prostředí
Charakter výuky tohoto předmětu vyplývá z podstaty poznávání Země,vesmíru,oceánů a
světadílů,jednotlivých nejdůleţitějších zemí světa.V 6.ročníku se jedná o matematický a fyzický
zeměpis,dále o regionální.Důraz klademe na pochopení příčinných souvislostí,aktualizaci učiva o
současné problémy a praktickou orientaci na různých mapách
Nutná je zásada názornosti opřená o různé videonahrávky,CD,programy na počítačích apod.
Důleţitou roli hraje samostatné získávání informací z internetu a jejich zařazení do výuky
různou formou.Vzbuzujeme u ţáků zájem o zeměpis, o dění kolem nás.o problémy ţivotního
prostředí a lidstva.
Rozvoj schopností a vzdělávání – 6. ročník
Základní podmínky ţivota - 6. ročník
Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí – 6., 8., 9. ročník
Vztah člověka a prostředí – 7. – 9. ročník.
Výchova k myšlení v Evropských globálních souvislostech
Objevujeme Evropu a svět – 7.ročník
Etnický původ - 8.ročník
174
6.ročník
2 hodiny týdně
Vesmír
-vesmír a jeho vývoj
-hvězdy a souhvězdí
-Sluneční soustava
-Měsíc – kosmický soused, působení na Zemi
Planeta Země
-glóbus - orientace
-Země v pohybu/
-oběh Země kolem Slunce
-určování času na Zemi
Mapy
-mapování zemského povrchu
-druhy map
-orientace na mapách
Krajinné sféry Země
-litosféra
-atmosféra
- hydrosféra
-pedosféra
-biosféra
7.ročník
2 hodiny týdně
Zeměpis Ameriky,Afriky,Asie, Austrálie a Oceánie, Antarktidy
-člověk na Zemi
-obyvatelstvo a sídla
- hospodářská činnost člověka
Amerika
- Severní Amerika
-Střední Amerika
-Jiţní Amerika
Afrika
-přírodní podmínky, obyvatelstvo, hospodářství, regiony
175
Asie
-přírodní podmínky, obyvatelstvo, hospodářství, oblasti
Austrálie a Oceánie
- přírodní podmínky, obyvatelstvo, hospodářství
Polární oblasti
Světový oceán
8.ročník
1 hodina týdně
Evropa
-přírodní podmínky
-obyvatelstvo
-hospodářství
-Evropské organizace
Oblasti a státy Evropy
-východní Evropa
-severní Evropa
-jiţní Evropa
-jihovýchodní Evropa
-západní Evropa
-střední Evropa
9.ročník
2 hodiny týdně
Česká republika
-poloha a přírodní podmínky
-obyvatelstvo a sídla
-hospodářství
-kraje České republiky
Hospodářský zeměpis
Lidé a hospodářství
- obyvatelstvo a sídla
- politický zeměpis
- světové hospodářství
- propojenost světového hospodářství
- krajina a ţivotní prostředí
- zeměpis v praxi
176
D) Očekávané výstupy na konci 3 .období
GEOGRAFICKÉ INFORMACE, ZDROJE DAT, KARTOGRAFIE A TOPOGRAFIE
ţák
-
-
-
organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných
kartografických produktů a elaborátů, z grafů, diagramů, statistických a dalších
informačních zdrojů
pouţívá s porozuměním základní geografickou, topografickou a kartografickou
terminologii
přiměřeně hodnotí geografické objekty, jevy a procesy v krajinné sféře, jejich určité
pravidelnosti, zákonitosti a odlišnosti, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost,
rozeznává hranice (bariéry) mezi podstatnými prostorovými sloţkami v krajině
vytváří a vyuţívá osobní myšlenková (mentální) schémata a myšlenkové (mentální) mapy
pro orientaci v konkrétních regionech, pro prostorové vnímání a hodnocení míst, objektů,
jevů a procesů v nich, pro vytváření postojů k okolnímu světu
PŘÍRODNÍ OBRAZ ZEMĚ
ţák
-
zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními
tělesy sluneční soustavy
prokáţe na konkrétních příkladech tvar planety Země, zhodnotí důsledky pohybů Země na
ţivot lidí a organismů
rozlišuje a porovnává sloţky a prvky přírodní sféry, jejich vzájemnou souvislost
a podmíněnost, rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu
porovná působení vnitřních a vnějších procesů v přírodní sféře a jejich vliv na přírodu a na
lidskou společnost
REGIONY SVĚTA
ţák
-
-
rozlišuje zásadní přírodní a společenské atributy jako kritéria pro vymezení, ohraničení
a lokalizaci regionů světa
lokalizuje na mapách světadíly, oceány a makroregiony světa podle zvolených kritérií,
srovnává jejich postavení, rozvojová jádra a periferní zóny
porovnává a přiměřeně hodnotí polohu, rozlohu, přírodní, kulturní, společenské, politické
a hospodářské poměry, zvláštnosti a podobnosti, potenciál a bariéry jednotlivých
světadílů, oceánů, vybraných makroregionů světa a vybraných (modelových) států
zvaţuje, jaké změny ve vybraných regionech světa nastaly, nastávají, mohou nastat a co je
příčinou zásadních změn v nich
177
SPOLEČENSKÉ A HOSPODÁŘSKÉ PROSTŘEDÍ
ţák
-
posoudí na přiměřené úrovni prostorovou organizaci světové populace, její rozloţení, strukturu,
růst, pohyby a dynamiku růstu a pohybů, zhodnotí na vybraných příkladech mozaiku
multikulturního světa
posoudí, jak přírodní podmínky souvisí s funkcí lidského sídla, pojmenuje obecné základní
geografické znaky sídel
zhodnotí přiměřeně strukturu, sloţky a funkce světového hospodářství, lokalizuje na mapách
hlavní světové surovinové a energetické zdroje
porovnává předpoklady a hlavní faktory pro územní rozmístění hospodářských aktivit
-
porovnává státy světa a zájmové integrace států světa na základě podobných a odlišných znaků
lokalizuje na mapách jednotlivých světadílů hlavní aktuální geopolitické změny a politické
problémy v konkrétních světových regionech
-
ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
ţák
-
-
porovnává různé krajiny jako součást pevninské části krajinné sféry, rozlišuje na konkrétních
příkladech specifické znaky a funkce krajin
uvádí konkrétní příklady přírodních a kulturních krajinných sloţek a prvků, prostorové
rozmístění hlavních ekosystémů (biomů)
uvádí na vybraných příkladech závaţné důsledky a rizika přírodních a společenských
vlivů na ţivotní prostředí
ČESKÁ REPUBLIKA
ţák
-
-
vymezí a lokalizuje místní oblast (region) podle bydliště nebo školy
hodnotí na přiměřené úrovni přírodní, hospodářské a kulturní poměry místního regionu,
moţnosti dalšího rozvoje, přiměřeně analyzuje vazby místního regionu k vyšším
územním celkům
hodnotí a porovnává na přiměřené úrovni polohu, přírodní poměry, přírodní zdroje,
lidský a hospodářský potenciál České republiky v evropském a světovém kontextu
lokalizuje na mapách jednotlivé kraje České republiky a hlavní jádrové a periferní
oblasti z hlediska osídlení a hospodářských aktivit
uvádí příklady účasti a působnosti České republiky ve světových mezinárodních
a nadnárodních institucích, organizacích a integracích států
TERÉNNÍ GEOGRAFICKÁ VÝUKA, PRAXE A APLIKACE
ţák
-
ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu
aplikuje v terénu praktické postupy při pozorování, zobrazování a hodnocení krajiny
uplatňuje v praxi zásady bezpečného pohybu a pobytu v krajině, uplatňuje v modelových
situacích zásady bezpečného chování a jednání při mimořádných situacích
178
UMĚNÍ A KULTURA
Vzdělávací oblast je realizována prostřednictvím vyučovacích předmětů Hudební výchova a
Výtvarná výchova.
Hudební výchova
Vzdělávací předmět Hudební výchova je vyučován ve všech ročnících minimální časové dotaci
na 1. stupni 5 hodin, na 2. stupni 4 hodiny. V kaţdém ročníku se vyučuje 1 hodina týdně.
Předmět je realizován v kmenových třídách, hudební učebně, mimo budovu školy.
- učitel vede ţáky rozhovorem k tomu, aby si osvojili důleţité poznatky a na jejich základě
poznávali význam a přinos hudební výchovy pro ţivot a činnosti člověka
- formou samostatných referátů se v ţácích rozvíjí schopnost vyhledávat a získávat informace z
různých informačních zdrojů a samostatně rozebírat hudební ukázky na základě předchozích
znalosti získaných při výuce
- učitel pouţívá hudební ukázky a následně vede diskusi, při které ţák poznává hudbu ve všech
jejich ţánrových i funkčních podobách
- ţáci analyzují dané hudební ukázky
- ţáci formou diskuse na dané téma srozumitelně a jasně formuluji svůj názor, pouţívají odborné
výrazy vycházející z hudební teorie a vedou dialog
- ţáci se aktivně zapojují při interpretaci písni a skladeb
Kompetenci sociální a personální
- učitel formou dialogu utváří u ţáků toleranci vůči názorům ostatních a k respektování jejich
hudebního zaměřeni
- s vyuţitím exkurzí, přednášek, návštěv koncertů či divadel ukazuje učitel ţákům pravidla
společenské etikety
179
- formou referátů učitel vybízí ţáky ke sledováni aktuálního dění ve světě hudby a v oblastech,
které s hudbou úzce souvisí
- názornou ukázkou a stálou kontrolou vede učitel ţáky ke správnému pouţíváni hudebních
nástrojů
1. období
– naučit ţáky čistě a výrazně zpívat lidové i umělé dětské písně v hlasovém rozsahu
přiměřeném ţákům mladšího školního věku
– nacvičit správné dýchání a tvoření tónů
– rozvíjet hudební sluch a paměť na melodii i slova
– učit rozlišovat a udrţovat určitý rytmus
– rozvíjet hudebnost zařazováním poslechu lidových písní i poslechu hodnotné váţné hudby
vhodné pro tento věk a vést ţáky k zájmu o hudbu
– poznat a dbát o rozvoj talentovaných ţáků
– probouzet u ţáků zájem o vlastní pěvecké a hudební aktivity
Hlavními sloţkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby. Těţištěm hudebně-výchovné
práce je zpěv. Láska k hudbě se nejsnáze probouzí zpěvem, neboť při něm je ţák aktivní
a tvořivý. Zpívaná píseň nejlépe rozvíjí pěvecké i hudební dovednosti a návyky ţáků. Nejčastější
formou tohoto období je zpěv jednohlasný. Učitel dbá individuálních zvláštností dětského
hlasu, vede ţáky k tomu, aby zpívali čistě, lehce a bez křiku. Dále je třeba pamatovat na to, aby
rozsah a poloha písní odpovídaly rozsahu a poloze dětského hlasu. V hudební výchově je třeba
střídat činnosti tak, aby děti nezpívaly po celou vyučovací hodinu.
Výběr písní má být rozmanitý, má napomáhat hlasovému výcviku. V tomto období jsou pro zpěv
nejvhodnější lidové písně, dětmi oblíbené písně umělé, vhodné je vyuţívat i písní místních nebo
krajových. Současně s výcvikem pěveckých dovedností rozvíjí zpěv hudební sluch ţáků, jejich
smysl pro čistou intonaci a rytmus. Smysl pro rytmus snadno a dobře rozvíjíme častým
zařazováním jednoduchých doprovodných nástrojů (tyčinky, bubínek, tamburína, činely apod.)
ke zpěvu ţáků. Vnímání hudby se rozvíjí v celé hudebně-výchovné práci, nejvýrazněji při
poslechu hudby. Poslechem se učí ţáci hudbu citově proţívat a soustředit se. Přitom jsou ţáci
vedeni k tomu, aby vyjadřovali a srovnávali své dojmy z poslechu hudebních skladeb.
Zpěv by se měl stát pro děti přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti, a to i v jiných
předmětech neţ Hudební výchova. Proto výuku hudební výchovy vedeme tak, aby se stala pro
ţáky příjemnou a oblíbenou. K dobrému rozvíjení pěveckých dovedností ţáků v tomto období
180
velmi dobře napomáhá kaţdodenní zpěv zařazovaný v průběhu vyučování jako doplněk učiva
nebo jako příjemná relaxační chvilka.
Ve zpěvu i poslechu je nezbytné se vracet k probraným písním a skladbám. Jen tak ţák můţe
dobře zvládnout melodii a slova písně, zapamatovat si hudební skladbu. Stále zdokonalovanou
reprodukcí písní a opakovaným poslechem se prohlubuje vztah ţáků k hudebním dílům i
intenzita jejich estetického proţitku. Při výuce hudební výchovy je třeba věnovat pozornost
hudebně nadaným ţákům, dbát o jejich další rozvoj, doporučovat zájmovou činnost. Zpěvem,
poslechem, jednoduchým doprovodem písní na dětské hudební nástroje a pohybovým projevem
se stávají děti aktivními provozovateli hudby
C) Obsah učiva předmětu hudební výchova v jednotlivých ročnících
S hudbou se dítě setkává odmalička. Proto v počátcích výuky budeme vycházet ze znalosti
jednoduchých lidových písní, které obvykle ţáci znají ze zpěvu v rodinách, ze zpěvu podle
dětských kníţek a ze zpívání v mateřských školkách a dětmi oblíbených hudebních nahrávek.
Děti předškolního věku obvykle umí zpívat písně:
Halí, belí
Pásla Ovečky
Ovčáci, čtveráci
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět
Kočka leze dírou
Travička zelená
Skákal pes
Holka Modrooká
Pec nám spadla
Já mám koně
Maličká su
Kdyţ jsem já slouţil
To je zlaté posvícení
Pod naším okýnkem
Prší, prší
Číţečku, číţečku
1. ročník
1 hodina týdně
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
rozlišování zvuků a tónů
melodizované říkanky
hudebně pohybové hry
dechová a hlasová cvičení
lidové písně vhodné pro děti, které v dětech budí radost ze zpěvu, lásku k lidem,
k přírodě, k domovu
písně umělé, které zachycují ţivot dětí, svět her, pohádek, fantazie
vytváření pěveckých dovedností a návyků: správné drţení těla a hlavy, správné dýchání,
tvoření tónů, výslovnost
sluchem rozlišovat základní vlastnosti tónu: vysoký – nízký, dlouhý – krátký, silný –
slabý (pomocí zrakového i pohybového názoru)
vést ţáky k tomu, aby se projevovali i pohybově podle hudby
pro poslech je vhodné volit: lidové písně v provedení dětských sborů, poslech písní, které
zpívají skupiny dětí ze třídy, přístupné a dětem obsahově blízké umělé písně, dětské
taneční hry, jednoduché instrumentální skladby
vytváření citového vztahu k hudbě
181
Písně vhodné k nácviku pro 1. ročník:
Travička zelená
Šel zahradník do zahrady
Proč
Kdyţ jsem jel do Prahy
Pod naším okýnkem
Já jsem z Kutné hory
Bude zima, bude mráz
Šla Nanynka do zelí
Pásli ovce valaši
Kdyţ jsem já ty koně pásal
Štědrej večer nastal
Ţeţuličko, kde jsi byla
My tři králové
Máminy oči
Kotě a sluníčko
V průběhu celého roku dbáme při výuce na to, aby vyučování bylo radostné a dalo ţákům co
nejvíce citových záţitků. V prvním ročníku mají někteří ţáci nevyvinutý hudební sluch,
nedovedou, či nechtějí zpívat. Pěvecké dovednosti získávají ţáci přípravnými cvičeními, která si
učitel vytváří z prvků nacvičované písně. Přitom je dobře vyuţívat individuálního zpěvu ţáků,
kteří intonačně čistě zpívají a ostatní nechat zpěv spoluţáka poslouchat a potom napodobovat.
Učitel věnuje péči o hlas ţáků pozornost. Dbá, aby ţáci :
– zpívali lehce, bez křiku, ve vyvětrané místnosti
– nezpívali dlouho ve vysoké nebo nízké hlasové poloze
– nezpívali celou hodinu
– poslouchali se navzájem
K cvičením hlasovým se řadí cvičení dechová. Při nich se ţáci učí hospodařit s dechem. Je moţné
k nim připojit i pohyby paţí. Hlasová cvičení je vhodné volit jednoduchá, aby se mohla soustředit
pozornost k vytvoření krásného tónu a správné výslovnosti samohlásek, souhlásek, slabik i slov.
Cvičení sluchová vychovávají hudební sluch ţáků. Písně se v tomto období nacvičují podle
sluchu.
2. ročník
1 hodina týdně
– hlediska pro výběr písní jsou obdobná jako v 1. ročníku
– dechová a hlasová cvičení z 1. ročníku automatizovat, nevyhledávat stále nová cvičení,
měnit pouze motivaci, jde tu hlavně o docílení co nejlepšího provedení
– rytmická cvičení propojujeme s písněmi, vyuţíváme téţ rytmických slabik, tempo
udáváme tleskáním nebo vyťukáním dob
– se zřetelem k hlasovým dispozicím jednotlivých ţáků pozvolna rozšiřovat hlasový rozsah
a upevňovat ho
– písně volíme do rozsahu oktávy
– zpěv podle pokynů učitele (jednotný začátek všech, podřídit se určitému tempu)
– učit opakovat udaný tón
– sluchem rozlišovat stoupající a klesající melodii tónové řady
– rozlišit vyšší tón od niţšího
– pohybového a grafického znázornění vyuţít ke zpěvu vzestupných a sestupných řad tónů,
zpívat je na úryvcích písní
182
– hudební teorii zařazovat pouze v nezbytně nutném mnoţství a spojovat ji se zpívanými
písněmi (notová osnova, houslový klíč, taktová čára, noty podle délky)
– v poslechových skladbách seznamovat děti s hudebními nástroji a přednesem lidových
a dětských písní
Černé oči
Kalamajka
Kdybys měla má panenko
Marjánko
Dělání
Ach synku, synku
Nesem vám noviny
Běţela ovečka
Jak jsi krásné neviňátko
Na tý louce zelený
Štěstí, zdraví, pokoj svatý
Krávy, krávy
Zimní
Kdyţ jde malý bobr spát
Mach a Šebestová
Písně tvoří i ve 2. ročníku hlavní součást práce v hodinách . Nácvik písní provádíme nápodobou,
ţáky ke zpěvu vhodně motivujeme, dbáme na pochopení obsahu textu písně, na osvojení si textu,
rytmu i melodie jednotlivými ţáky. Při zpěvu věnujeme pozornost výslovnosti. Při opakování
písně doprovázíme jednoduchým rytmickým nebo pohybovým doprovodem. Vhodnou pomůckou
jsou nástroje Orfovy školy. Jednoduché rytmické nástroje si téţ snadno můţeme připravit s dětmi
z běţně dostupných materiálů a předmětů.
3. ročník
1 hodina týdně
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
hlediska pro výběr písní jsou obdobná jako v přecházejících ročnících
rozšiřujeme pěvecký rozsah c1 – d2
upevňujeme pěvecké návyky (drţení těla a hlavy, dýchání, tvoření tónů, výslovnost)
zpíváme s dynamickými odstíny slabě – silně v rozmezí p – mf
zpíváme podle pokynů učitele ( jednotný začátek, konec písně, tempo, síla)
upevňujeme dovednost zpívat tóny ve vzestupné a sestupné řadě na úryvcích písní
a cvičeních
nacvičujeme durový tónický trojzvuk a zpíváme ho pomocí písně „Ovčáci, čtveráci“
nacvičujeme dvoudobou chůzi a tanec v průpletu, přísunový krok (spojení s Tv)
dáváme ţákům prostor pro pohybové vyjádření melodie
učíme je rozlišovat hudební nástroje podle vzhledu i podle tónu, rozlišujeme nástroje
strunné, dechové a bicí
vyuţíváme dětské rytmické nástroje pro doprovody písní
opakujeme poslech z niţších ročníků, přidáváme poslech české hudby pro slavnostní
příleţitosti (B. Smetana, A. Dvořák), poslech hudby taneční, poslech státní hymny
hudební nauka – notová osnova, houslový klíč, nota celá, půlová, čtvrťová, pomlky
183
Beskyde, Beskyde
Tancuj, tancuj
Pekla vdolky
Narozeninová
Vyletěla holubička
Není nutno
Uţ ty pilky dořezaly
Jarní slunce
Čí je, čí je, čí je děvče
Ztratila Lucinka bačkorku
Kačenka divoká
A já su synek z Polanky
Rychle bratři, rychle vstávejme Aţ já pojedu přes ten les
Zpěv doprovázíme rytmickými nástroji. Kdyţ nemáme rytmických nástrojů dostatek, sami si je
vyrábíme např. ze skořápek ořechů, kelímků naplněných rýţí, čočkou apod., místo hůlek
pouţijeme vařečky, lţičkou ťukáme do skleničky apod. Ţákům dáváme moţnost objevit další
zvukové efekty a zkusit je při zpěvu vyuţít.
S hudbou se ţáci mohou setkat téţ při návštěvě koncertů, besedách o hudbě a při vlastních
hudebních aktivitách. Ţáci mohou rovněţ sledovat část videozáznamu koncertu. Poslechové
skladby v 1. období vzdělávání volíme podle nahrávek, které jsou k dispozici. Dbáme, aby
v poslechových skladbách byly zastoupeny písně lidové, známé umělé písně pro děti a věku
přiměřené skladby významných českých hudebních skladatelů.
Ţák:
– zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase
– rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních
forem
– vyuţívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře
– reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr
melodie
– rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu
znějící hudby
– rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální,
instrumentální a vokálně instrumentální
2. období
- zhodnotit dosavadní pěvecké dovednosti ţáků (správnost intonace, udrţení melodie známých
písní,
dodrţení rytmu, správné dýchání při zpěvu)
- pěstovat dále hudebnost v oblasti hudebního sluchu, zpěvního hlasu, smyslu pro rytmus,
hudební paměť i představivost
- rozvíjet melodické i harmonické cítění ţáků
184
- nadále vyuţívat k instrumentálnímu doprovodu zpěvu rytmické i melodické hudební nástroje,
tuto činnost umoţnit co největšímu počtu ţáků ve výuce
- ţáky seznamovat s lidovým dvojhlasem a jednoduché lidové písně zpívat dvojhlasně, vyuţívat
moţnosti osvojení dvojhlasého zpěvu (např. kánon)
- poznávat základní hudební teorii
- rozvíjet hudebně pohybové dovednosti ţáků (lidové tance, pohybové fantazie)
- do výuky pravidelně zařazovat krátké, ţákům blízké a srozumitelné poslechové ukázky skladeb
- učit se rozpoznávat základní pěvecké hlasy (bas, tenor, alt, soprán)
- rozlišování nejčastěji uţívaných hudebních nástrojů podle vzhledu, zvuku i způsobu hry
- získat první poznatky z české i evropské hudební kultury
- rozlišovat operu od operety, balet od pantomimy
- chování na koncertech, v divadle, při vlastním vystoupení
Ve vyučovacím předmětu hudební výchova se utváří estetické vztahy ţáků k hudbě a umění,
formují se mezilidské vztahy. Posiluje se aktivita a tvořivost ţáků, navozuje se optimistický vztah
ke skutečnosti.
Jestliţe výuku hudební výchovy v 1. období charakterizujeme jako období hudebních her, tak
výuka ve 4. a 5. ročníku je obdobím manipulace s hudebním materiálem.
Hudba a zpěv jsou neodlučitelně spjaty s historií našeho národa. Mají velký význam i
v současném ţivotě. Je málo rodin, kde by někdo nehrál na nějaký hudební nástroj, téměř kaţdý
má oblíbený nějaký hudební ţánr. Hudba doprovází významné ţivotní události v rodinách, děti se
s ní setkávají od kolébky. Tento přirozený vztah ţáků k hudbě je ve škole rozvíjen a hudební
aktivity ţáků jsou ve výuce podporovány.
Těţištěm výuky i v tomto období je zpěv ţáků, zaměřený na lidové písně i známé a
oblíbené písně z mediálních prostředků. Celá výuka by měla být vedena v úsměvné atmosféře
zbavené stresů. Základním poţadavkem při výuce hudební výchovy je hudební doprovod
vyučujícího na jakýkoliv hudební nástroj. Tím se pomáhá udrţet melodie i rytmus zpívaných
písní.
Na rozpoznané individuální nedostatky ţáků v intonaci či rytmu nereaguje učitel
zdůrazněním těchto nedostatků, ale snaţí se dát i těmto ţákům prostor ke zpěvu ve skupinách, ke
zpěvu s doprovodem. Tím umoţní také těmto ţákům příjemný proţitek ze zpěvu.
Všechny druhy hudebních činností (zpěv, poslech, instrumentální a pohybové aktivity) se ve
výuce hudební výchovy navzájem prolínají a posilují ve svých účincích. Nezařazujeme je proto
do hodin postupně, ani se nemusí v kaţdé hodině uplatňovat všechny. Učitel vybírá takové
činnosti, které odpovídají povaze hudby, se kterou právě pracují. Do činností ve výuce je třeba
zapojovat co nejvíce ţáků podle jejich individuálních schopností. Učitel vychází vţdy z toho, co
jiţ ţáci umí, dále rozvíjí jejich hudební dovednosti, podněcuje ţáky ke vzájemné spolupráci.
Umoţňuje, aby se při výuce Hv uplatnili v dostatečné míře ti ţáci, kteří se individuálně hudebně
vzdělávají. Je to přirozený motivační a inspirační prvek, jak pro ţáka samotného, tak pro ţáky
hudebně nadané, kteří své nadání individuálně nerozvíjejí. Pozitivní je i přímá spolupráce se
základní uměleckou školou, kterou ţák navštěvuje. Vhodné je zvýrazňovat dovednosti a
185
schopnosti ţáků, vést je k sebepoznání a seberealizaci. Kaţdého je třeba podněcovat a vést ho
k tomu, aby své nadání a schopnosti v různých oblastech uplatňoval.
Vztah ţáků k hudbě je podporován návštěvami koncertů, operních představení, přehlídek
absolventů hudebních škol, účastí v hudebních a pěveckých soutěţích. Při všech těchto
příleţitostech se zdokonalují poslechové dovednosti ţáků, učí se kulturnímu chování i
vystupování. Ţáci se o hudbě a svých hudebních záţitcích učí hovořit, navzájem se dělí o své
pocity a dojmy a porovnávají své proţitky. Vhodnou formou, která rozšiřuje znalosti ţáků o
hudbě a hudebních nástrojích jsou obsahem přiměřené výchovné koncerty spojené s besedami o
hudbě. Hudební výchova se podílí značnou měrou na celkovém formování ţákovy osobnosti.
Hudbu je moţno spojovat s poezií, výtvarným dílem nebo vlastním pohybovým projevem
ţáků i při tělesné výchově. Zpěv můţe být zařazován do výuky kteréhokoliv předmětu, můţe
výuku motivovat, můţe ji uvolňovat, zpestřovat, přinášet pocity uspokojení a dobrou náladu,
můţe ale také ţáky povzbuzovat, posilovat je ve snaze dosáhnout dobrých výsledků. Hudební
výchova se dá dobře propojovat i s výukou vlastivědy (poznávání lidových písní z určité oblasti,
poslechy ukázek hudby, které se vztahují k místu narození významného hudebního skladatele, k
historickým událostem aj.), můţeme ji propojit i s výukou přírodovědy (je např. mnoho písní o
květinách, zvířatech, o vodě, o lese aj.)
Při hodnocení výsledků práce ţáků v hudební výchově tohoto období se přihlíţí k aktivitě,
s jakou se zapojují do různých činností ve výuce, ke snaze ţáků spolupracovat s ostatními a
nenarušovat práci v Hv. Ţák je klasifikován za projevené dovednosti a snahu uspět
v prováděných hudebních činnostech. Není vhodné klasifikaci v tomto období provádět na
základě testů, prověrek z hudební výchovy nebo zkoušení teorie. Tyto způsoby jsou jen
doplňkové a orientační, jsou zpětnou vazbou pro učitele, co v těchto oblastech ţáci zvládli.
Teoretické učivo má při výuce Hv v tomto období jen podpůrný charakter. Velmi nevhodné je téţ
zkoušení ze znalosti hudebních ukázek. Poslech je totiţ záleţitost proţitková; pouze opakováním
vhodných hudebních ukázek, kterým ţáci rozumí, se u nich rozvíjí vztah k hudbě a hudební
paměť.
Mediální výchova
1. Přehled tématických okruhů pro 4. a 5. ročník
a) Vokální činnosti - práce s hlasem - vytváření a upevňování správných pěveckých návyků,
zdokonalování pěveckého i mluvního projevu
b) Instrumentální činnosti - hra na hudební nástroje - vyuţití melodických a rytmických nástrojů
při doprovodu sólového hudebního vystoupení nebo sborového zpěvu
c) Hudebně pohybové činnosti - vyjádření hudby pohybem, gesty , tancem
d) Poslechové činnosti - aktivní vnímání hudby a poznávání hudby v některých ţánrových
podobách
186
2. Učivo
K dosaţení cílů hudební výchovy je třeba, aby si ţáci při vhodně volených hudebních činnostech
osvojili některé z doporučených lidových a umělých písní, vhodné jednoduché instrumentální
dovednosti, aby jim byla dána moţnost vyjadřovat hudbu pohybem, aby byli seznamováni
s doporučenými skladbami nejznámějších našich a evropských hudebních skladatelů.
4. ročník
1 hodina týdně
- upevňujeme pěvecké návyky vytvářené v 1. období
- písně zpíváme v rozsahu C1 - D2 a s dynamickým rozlišením p - mf - f
- dále vedeme ţáky také k rozlišování tempa písně a nálady např.: mírně, rychle, vesele aj.
- ţáky seznamujeme s některými hudebními výrazovými prostředky, jako je rytmus, melodie
vzestupná a sestupná, gradace
- poznávání a rozlišování sborů (dětský, ţenský, muţský, smíšený)
- rozlišování úkolu dirigenta a sbormistra, taktování v taktech 2/4 a 3/4
- rozlišování hudebních nástrojů (klavír, klarinet, pozoun, flétna, lesní roh, trubka, housle,
violoncello, kontrabas, velký buben, malý buben, činely)
- nota s tečkou, pokračování ve psaní not, noty C2, D2 - posuvky (kříţek, bé)
- procvičování pojmů: nota, pomlka, houslový klíč, takt, pouze při nácviku písně na jejím
notovém záznamu, pozorování, poznávání a rozlišování hudebních značek v notovém zápisu
- kánon a lidový dvojhlas
- seznámení ţáků se stupnicí C dur ve zvukové i napsané podobě
- pravidelné zařazování hlasových a dechových cvičení
- vyuţití jednoduchých hudebních nástrojů (Orffův instrumentář, zobcové flétny aj.)
- příprava vlastních rytmických doprovodných nástrojů
- hudební hry např.: ozvěna, otázka - odpověď apod.
- opakování naučených tanečních her se zpěvem
- poslech: taneční hudba, pochodová hudba, ukolébavka
- poslech váţné hudby a základní seznámení s hudebními skladateli: B. Smetanou, L. Janáčkem,
B. Martinů a W. A. Mozartem
Dostal jsem koníčka sivovraného
Červená růţičko
Ten chlumecký zámek
Bratře Kubo
Široký, hluboký, ty vltavský tůně
Na našem dvoře
Chválím tě, Země má
Veselé Vánoce
Pochválen buď Jeţíš Kristus
Marjánko, Marjánko
187
Ţeţulka
Kdyby byl Bavorov
Náchodský zámeček
Pocestný
Tři čuníci
Buráky
5. ročník
1 hodina týdně
- upevňování osvojených pěveckých dovedností (dýchání, výslovnost, nasazení a tvorba tónů,
rozšíření hlasového rozsahu H - D2)
- dvojhlas v lidové písni
- čtení rytmického schématu písně, orientace v notovém záznamu
- hudební doprovod různými nástroji
- seznámení s jednoduchou písňovou formou
- taktování, čtyřdobý takt
- pohybové vyjádření hudby - improvizace, pantomima
- taneční kroky - polka, valčík, mazurka
- vztahy mezi tóny - souzvuk, akord
- seznámení s hudbou vokální a instrumentální
- slovní vyjádření dojmů z koncertu, poslechu hudby aj.
- symfonický orchestr - seznámení s jeho sloţením, pojem dirigent, rozlišování hudebních
nástrojů podle zvuku z poslechu
- poslech taneční hudby - polka, valčík, mazurka
- rozlišení změn polkového rytmu v rytmus valčíkový
- poslech a naučení naší hymny
- poslech váţné hudby - opakování některých poslechových skladeb a poznatků o hudebních
skladatelích, které ţáci poznali ve 4. ročníku
- poslech skladeb hudebních skladatelů: F. Škroupa, J. J. Ryby, V. Nováka, J. S. Bacha
- poslech hudby dţezové, písniček Karla Hašlera a rock-and-rollu
Muzikanti, co děláte
Kde domov můj
Nechoď tam
Byla cesta, byla ušlapaná
Petrovický zámek
Ej, lásko, lásko
Teče voda, teče
Voda, voděnka
Půjdem spolu do Betléma
Narodil se Kristus Pán
Kdyţ se zamiluje kůň
Babičko, nauč
188
Ţák:
- zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase či dvojhlase
v durových i mollových tóninách a při zpěvu vyuţívá získané pěvecké dovednosti
- realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností( zpěvem, hrou, tancem,
doprovodnou hrou) jednoduchou melodii či píseň zapsanou pomocí not
- vyuţívá na základě svých hudebních schopností a dovedností jednoduché, popřípadě sloţitější
hudební nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motivů skladeb a písní
- rozpozná hudební formu jednoduché písně či skladby
- vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry a provádí
elementární hudební improvizace
- rozpozná v proudu znějící hudby některé z uţitých hudebních výrazových prostředků, upozorní
na metrorytmické, tempové, dynamické í zřetelně harmonické změny
-ztvárňuje hudbu pohybem s vyuţitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a
dovedností vytváří pohybové improvizace
3. období
získání základních poznatků o vývoji hudby
rozšiřování znalostí o hudební kultuře našeho národa i národů ostatních
schopnost orientovat se v základním slohovém a stylovém rozvrstvení hudby
kultivace hudebnosti v oblasti hlasu, sluchu, smyslu pro rytmus, melodického
a harmonického cítění, paměti a fantazie
soustavné rozšiřování zásoby naučených písní
prohloubení základních znalostí hudební nauky
zařazování vokálních, instrumentálních, poslechových a hudebně pohybových aktivit
vytváření vhodného prostředí pro vlastní hudební projevy ţáků
Hudební výchova vede ţáka k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a
zpěvu a jejich vyuţívání jako svébytného prostředku komunikace. Hlavními sloţkami hudební
výchovy jsou pěvecké, instrumentální, poslechové a hudebně pohybové činnosti, které se
navzájem propojují, doplňují a rozvíjejí celkovou osobnost ţáka, zejména jeho hudební
schopnosti a dovednosti. Ţák se učí pracovat se svým hlasem, osvojuje si hru na hudební
nástroje, pokouší se ztvárňovat hudbu pomocí tance a poznává hudbu ve všech jejích ţánrových,
stylových i funkčních podobách.
Ţáci jsou vedeni k utváření vlastního názoru na hudbu minulosti i současnosti, je jim dán
dostatek prostoru pro interpretaci hudby podle jejich individuálního zájmu. Hudbu si osvojují
nejen v hodinách, ale i na nejrůznějších besedách a výchovných koncertech. Nedílnou součástí
výuky je i rozvíjení ţákových schopností o hudbě a záţitcích z ní hovořit
189
Osobnostní a sociální výchova je realizována na II. stupni prostřednictvím tematického okruhu
Kreativita (ţákům je poskytnuta moţnost samostatně skládat jednoduchá hudební dílka,
improvizovat na hudební nástroje, realizovat své nápady), prostřednictvím tematického okruhu
Mezilidské vztahy (ţáci se učí tolerovat názor jiných na hudební umění, dokáţou diskutovat nad
jednotlivými uměleckými díly, pěstují si správnou estetiku chování),
prostřednictvím
tematického okruhu Komunikace (ţáci se snaţí formulovat své pocity z hudebních ukázek, vedou
dialogy mezi sebou i s učitelem, jsou schopni zprostředkovat ostatním záţitky z koncertů, divadel
apod.).
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech je realizována na II. stupni
prostřednictvím tematického okruhu Evropa a svět nás zajímá. U ţáků je upevňován pozitivní
vztah k evropské i světové hudbě, postupně jsou seznámeni se všemi významnými evropskými i
světovými skladateli a jejich díly, seznamují se také se svébytnou českou i regionální lidovou
hudbou, vedeme je k postoji chránit české kulturní dědictví.
Multikulturní výchova je realizována na II. stupni prostřednictvím tematického okruhu Kulturní
diference. Ţáci se seznamují s rozmanitostí různých hudebních kultur, učí se je tolerovat a
naslouchat jim, pozornost také věnujeme kultuře a umění našeho regionu.
Environmentální výchova je realizována na II. stupni prostřednictvím tematického okruhu
Vztah člověka k prostředí. Vedeme ţáky k péči o estetickou kvalitu prostředí, v hodinách se
seznamují se zásadami slušného chování na hudebních akcích, upozorňujeme na nebezpečí
vandalismu ve spojení s některými hudebními projevy.
Mediální výchova je realizována v 8. - 9. ročníku zejména prostřednictvím tematického okruhu
Fungování a vliv médií ve společnosti. Ţáci se učí vnímat obraz a zvuk, vedeme je k vlastnímu
hodnocení umělecké produkce v médiích i přínosu médií v oblasti kultury a umění.
6. ročník
1 hodina týdně

lidový dvojhlas
 hudební výrazové prostředky – melodie, rytmus, tempo, harmonie, dynamika, hudební barva,
kontrast a gradace
 hudební lidové nástroje
 předznamenání – kříţek, bé a odráţka
 duo, trio, kvartet
 partitura
 variace
 akord
 píseň a její hudební forma
 proměny písně ve staletích
 hudba na jevišti – opera, opereta, muzikál, hudební revue
190







česká opera – Mysliveček, Dvořák, Smetana, Národní divadlo
hudba a tanec
balet, výrazový tanec
hudba a slovo
melodram, scénická hudba
zpěv – výběr písní dle zájmu ţáků
poslech – ukázky k probíraným tématům
7. ročník
1 hodina týdně



















řeč hudby
píseň lidová a umělá
o lidském hlase
harmonická moll
polyfonie – kánon a fuga – da Palestrina a Bach
koncert – Bach, Vivaldi, Mozart
lidské nešvary v hudbě
sonáta a sonátová forma
tance lidové a společenské
balet, pantomima
symfonie a symfonická báseň
duchovní a světská hudba – kantáta a oratorium
taktování, tempo
hudební přehrávače a nosiče
muzikál
tvorba skladatele a skladatelské techniky
interpret a jeho místo v hudebním umění
8. ročník
1 hodina týdně












hudba váţná a populární
původ hudby – pravěk a starověk
USA – kolébka jazzu
stupnice, tónina
středověk – gotika
30. a 40. léta v USA
renesance
akord, kytarové značky
rock and roll
baroko
rock 60. let
klasicismus
191







moderní hudební nástroje
romantismus
váţná hudba 20. století
70. a 90. léta v populární hudbě
současná populární hudba
9. ročník
1 hodina týdně


















počátky hudebních dějin v Čechách
úvod české populární hudby
rytmus, metrum, tempo
hudební renesance v Čechách
jazz a swing v české hudbě
české baroko
trampská píseň
harmonie
český klasicismus
50. - 60. léta: divadla malých forem
technika v hudbě
český romantismus
60. léta – big beat
česká váţná hudba 20. století
70. - 90. léta v české populární hudbě
současná česká populární hudba
Ţák:
- vyuţívá své hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách
- uplatňuje při zpěvu správné pěvecké návyky a dodrţuje pravidla hlasové hygieny
- zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase
- má určitou zásobu písní různých hudebních ţánrů
- rozumí základním hudebním pojmům a značkám
- orientuje se v dějinách hudby, rozpozná hudební styly minulosti i současnosti, dokáţe
zařadit ukázky hudby do jednotlivých stylů
- vytváří jednoduchý doprovod na hudební nástroje
- rozpozná některé z tanců různých stylových období
- dokáţe ocenit kvalitní vokální, instrumentální i hudebně pohybový projev druhých
- vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění
192
Výtvarná výchova
Vzdělávací předmět Výtvarná výchova je realizován ve všech ročnících. Na 1. stupni je 7 hodin
týdně
1 – 3. ročník 1 hodiny týdně
4. – 5. ročník 2 hodiny týdně
Na 2. stupni se vyučuje 6 hodin týdně.
Předmět je realizován ve kmenových třídách, mimo budovu školy.
Ţák: - učí se prostřednictvím vlastní tvorby
- rozvíjí tvorbu aktivním vyuţíváním poznaných výtvarných technik
- tvůrčím způsobem vyuţívá osvojené dovednosti
- poznává v umění obraz kultury společnosti
- vnímá umělecké slohy a výtvory v jejich historickém kontextu
- aktivně a samostatně vyhledává informace a zapojuje je do výuky
Ţák: - hledá vhodné způsoby realizace zadaných úkolů
- kriticky myslí při posuzování uměleckého díla i vlastní tvorby
- rozvine variace na zadané téma
- přehodnotí a upraví nesprávný postup
Ţák: - poznává umění tvorbu jako jeden ze způsobů komunikace a vlastního vyjádření
- snaţí se o dialog nebo diskuzi o dojmu z uměleckého díla
- je schopen oponovat a přijmout kritiku své práce
- pouţívá správně odborné termíny
Kompetence sociální a interpersonální
Ţák: - aktivně se zúčastní společných prací a projektů
- spolupracuje s ohledem na osobité estetické projevy svých spolupracovníků
- chová se podle pravidel slušného chování, přispěje radou
Ţák: - ocení a chrání umělecká díla jako součást kulturního dědictví národa
- seznámí se s díly našich i světových umělců a ilustrátorů
- navštěvuje kulturní akce, kde se seznamuje s naší současnou tvorbou
- šetří při práci ţivotní prostředí
193
Ţák: - porovnává obtíţnost práce při pouţití různých technik a pomůcek
- správně a účelně vyuţívá výtvarné pomůcky a potřeby
- osvojuje si různé výtvarné techniky
- svědomitě a účelně vyuţívá, šetří a neplýtvá materiálem a potřebami
1. období
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
probouzet a rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování ţáků
rozvíjet tvořivé schopnosti ţáků, pěstovat jejich estetické cítění a vkus
vytvářet základní pracovní návyky pro výtvarnou činnost ţáků
vytvářet kladný citový vztah k výtvarnému umění
seznamovat ţáky s výtvarnými nástroji, materiály a technikami
učit ţáky pozorovat a vnímat krásu přírody, hovořit o svých pocitech a dojmech, pokusit se
je výtvarně vyjadřovat
dát dítěti moţnost osobitého výtvarného vyjádření určitého proţitku nebo představy
neovlivněného vnuceným výtvarným vzorem
četbou, vyprávěným příběhem, hudbou, dramatickým dílem podněcovat a rozvíjet výtvarné
představy ţáků, dát moţnost výtvarným projevům v různých technikách
výtvarně experimentovat, objevovat tvary věcí kolem nás, hra s linií s vyuţitím různých
plastických materiálů
výtvarně zobrazovat tvary předmětů na základě her s nimi
kreslením, malováním a modelováním rozvíjet tvarovou, barevnou i prostorovou představivost a jemnou motoriku
pozorovat a porovnávat jednoduché předměty, hledat jejich jednotlivé kvality – barevnost,
pojmenovávat vlastnosti, tvary, hledat a odlišovat struktury
dbát na rovnoměrnost a vyváţenost smyslových, citových a rozumových přístupů a jejich
propojování s důrazem na rozvoj fantazie a svobodného subjektivního vyjadřování
učit se prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat sdělení druhých
vyuţívat zkušeností ţáků, učit je respektovat vzájemné odlišnosti ve výtvarném
vyjadřování
dovedností získaných při výtvarných činnostech vyuţívat při výuce prvouky, matematiky,
českého jazyka i psaní a naopak
seznamovat ţáky s ilustracemi v dětských knihách, poznávat nejznámější malíře –
ilustrátory, mezipředmětové vztahy se čtením a literární výchovou
• podílet se na výzdobě třídy, školy; učit se prezentovat své práce
• příleţitostně navštěvovat výstavy dětských výtvarných prací a výstavy výtvarných
umělců v regionu
194
Výtvarná výchova jako předmět je součást procesu rozvoje estetických vztahů ţáků ke
skutečnosti a k umění. Výuka výtvarné výchovy vychází především z citového vztahu ţáků
k zobrazované skutečnosti. Výtvarné činnosti rozvíjejí tvořivost, fantazii, estetické cítění,
podněcují a uspokojují potřeby ţáků vyjadřovat se k různým tématům, situacím, proţitkům. Pro
výtvarnou činnost v tomto období je nepostradatelné příznivé a klidné prostředí zbavené strachu
ze známky nebo výsměchu druhých.
Děti se snaţí výtvarně vyjadřovat své představy výtvarnými prostředky jiţ od útlého věku.
Výtvarný projev předškolního věku je především rázu schematického. Děti svým kresbám
rozumí, dospělí většinou nedovedou do jejich světa vstupovat. Není však vhodné myšlenkový
svět dětí narušovat předkreslováním a vedením k napodobování. Je naopak potřebné dát dítěti
svobodu a do jeho kreseb nezasahovat.
V 1. – 3. ročníku převládá spontánnost, bezprostřednost výtvarného projevu dítěte. Dítě kreslí
rádo zpaměti, předlohám se vyhýbá. Jeho představy ho těší a snaţí se je ztvárnit. Vhodná
motivace, která předchází výtvarné tvorbě, podněcuje uvolnění dětské fantazie. Děti potom často
tvoří s velkým zaujetím a proţívají velkou radost z toho, co vytvořily. Jejich práce jsou plné
volnosti, naivnosti a psychologických záhad.
Úlohou učitele je posilovat sebevědomí ţáků, vyuţívat jejich fantazii, rozvíjet ji, podporovat
jejich vlastní výtvarné vyjadřování, podněcovat zájem o výtvarnou práci vhodnou motivací.
V tomto období je vhodné, kdyţ mezi metody a formy práce zařazuje učitel co nejvíce různé
hravé činnosti a experimentování. Výtvarná výchova dává ţákům moţnost se individuálně svou
výtvarnou činností projevit, sami mohou různými výtvarnými prostředky ztvárnit své vidění
světa. Je dobře, kdyţ svůj výtvarný projev mají ţáci moţnost obhájit, vysvětlit spoluţákům a
vyslechnout jejich názory. Často právě vzájemné hovory ţáků o svých výtvorech mohou měnit
jejich pohled na svět nebo určitou věc. Zde má učitel příleţitost jemně usměrňovat a postupně
působit na vytváření výtvarného vkusu ţáků.
Tato výchova prolíná celým obdobím. Jeví se jako vedení žáka:
– k svobodnému výtvarnému vyjádření
– k uvědomování si krásy tvarů, barev a barevných kombinací, struktur
– k postupné schopnosti samostatné volby výtvarné techniky (technologie), ke správnému
zacházení s výtvarnými nástroji, barvami apod.
– k účasti na utváření prostředí, ve kterém ţijeme, učíme se
Ve všech formách výtvarného projevu (v kresbě, malbě, grafice, modelování, prostorovém
vytváření, v kombinovaných technikách …) se projevuje dětská osobnost dítěte, jeho cítění
a chápání světa kolem sebe.Téměř všechny námětové okruhy výtvarné výchovy obsahují
základní vztahy k ţivotu, prostředí a lidem, a proto souvisí blízce s výukou prvouky a vztahem
ţáků k ţivotnímu prostředí. Učitelům se přímo nabízí moţnost k mezipředmětovým vztahům
a vyuţití výtvarných činností ţáků v různých malých projektech. Velmi vhodné je uplatňovat ve
výuce náměty z ţákova okolí, z dětského ţivota z prostředí obce i školy.
Při výtvarné tvorbě plné her, fantazie, spontánnosti, experimentů s technikami i materiály by
nemělo v tomto období chybět ani výtvarné zpracování určitého konkrétního tématu (kresbou,
malbou), které v některých pojetích pohledu na výtvarnou výchovu v tomto školním věku bývá
poněkud zatlačováno do pozadí pro svou údajnou nevhodnost, obtíţnost či přílišnou konkrétnost.
Ale i tato oblast má v tomto období své místo a opodstatnění.
195
Takové výtvarné práce mohou být dvojího druhu:
– na základě vlastní představy dítěte
– podle skutečnosti
Kresba z představy má zpočátku ilustrativní charakter, vypráví o bezprostředních záţitcích
a zkušenostech ţáků a o jeho citovém ţivotě. Motivací k těmto kresbám můţe být proţitek z her,
ze čteného textu, z osobního proţitku, z vycházky apod.
Kresba podle skutečnosti vyjadřuje obvykle první dojem ţáka z pozorování. Kaţdý sleduje
zpočátku něco jiného, někoho zaujme barva, jiného zaujmou detaily, někdo dovede zachytit linie
pozorovaných věcí, někdo zase zachytí jejich funkci. Ţák se postupně učí výtvarně uvaţovat,
pozorně vnímat skutečnost a výtvarně vystihnout její podobu. Proto jiţ v tomto období můţeme
začít i s kreslením věcí podle skutečnosti. Ţáci samozřejmě nedokáţí hned dokonale zachytit
pozorovanou skutečnost. Spokojujeme se proto zejména s vystiţením toho charakteru předmětu,
který pozorujeme. Tyto kresby velmi vhodně vyuţíváme nejen při výuce prvouky, ale i
v hodinách matematiky, čtení a psaní. Mnohý ţák se v mladším školním věku snáze vyjadřuje
kresbou neţ slovy. Kresbou můţe např. snadno vyjadřovat porozumění čtené větě nebo čtenému
příběhu, porozumění funkci pozorované věci (např. mlýnek, struhadlo). Tím výtvarná výchova
přesahuje rámec předmětu jako takového.
K vytváření hlubšího vztahu k výtvarnému umění vyuţíváme návštěvy výstav obrazů, loutek
a maňásků, hraček, pohlednic aj., besedujeme nad knihami a jejich ilustracemi.
K vycházkám v průběhu roku je vhodné přidávat prvky výtvarné výchovy, neboť při nich s ţáky
můţeme pozorovat např. výstavbu obce, významné stavby obce, stavební sloh, ve kterém jsou
domy postaveny, úpravu domů a jejich okolí, získáváme spoustu námětů, zajímavostí, postřehů,
nasbíráme materiály pro další práci.
Na vytváření ţákovského výtvarného vkusu a jeho vztahu k výtvarnému umění a výtvarným
hodnotám má také vliv prostředí (rodina, škola, obec, její okolí), kde děti ţijí. Nemalý vliv má i
rozvoj techniky – fotografie, televize, video, počítače, které zprostředkovávají dětem spoustu
podnětů, záţitků (pozitivních, ale v mnoha případech i negativních). Pak je třeba také takováto
témata do hodin výtvarné výchovy zařazovat a pomoci tak dětem přemíru podnětů zpracovávat,
uvědomovat si jejich hodnotu, zaujímat k nim nějaké postoje, vnímat pozitivní i negativní.
Některé činnosti mohou dětem ukázat, jak lze tuto moderní techniku vhodně vyuţít (počítačová
grafika, internet, televizní motivační či vzdělávací pořady, reklama, plakáty, kreslená animace,
loutky …).
Učitel, který dovede dětskou duši naladit k výtvarnému projevu, bývá často odměněn bohatstvím
dětských nápadů.
Pro výuku výtvarné výchovy je třeba mít dostatečné mnoţství pomůcek a poučit ţáky, jak se
s nimi zachází. Kromě základních pomůcek pro výtvarné činnosti, které má kaţdý ţák svoje
vlastní, je třeba mít soubor pomůcek ve třídě pro specifické a sloţitější výtvarné techniky.
Výtvarná výchova nevede samoúčelně jen k osvojování výtvarných technik. Prostřednictvím
výtvarných činností pomáhá k výchově citlivého člověka, který si všímá okolního světa a jeho
projevů.
196
1. – 3. ročník
Přehled tematických okruhů v daném období:
a) objevování světa přírody v jednotlivých i v širších souvislostech
– pozorování přírody (přírodniny, rostliny, zvířata)
– chápání přírody ve smyslu prostředí ţivota (krajina jako prostředí pro rostliny, zvířata,
lidi);
– tvář krajiny v různých souvislostech (barevnost krajiny a její proměny v průběhu roku,
vyuţití ţákovských zkušeností)
– vztah k přírodě (estetické oceňování krásy přírody)
– příroda a běh času (roční období, počasí)
b) poznávání a prožívání světa dítěte
– pociťování domova jako ţivotní jistoty (dítě v domácím prostředí, domácí práce, hry)
– poznávání školy – nové ţivotní prostředí (třída, škola, spoluţáci)
– styk se světem mimo školu (ulice, cesta do školy, sport, hry, výlety, hřiště, přátelé)
c) svět, který děti pozorují, který pociťují a kterému naslouchají
– setkávání s prostými ţivotními zkušenostmi (u lékaře, na poště, na nádraţí, v obchodě
aj.
– poslouchání a vyprávění (pohádky, písničky, říkadla, záţitky)
– významná sváteční setkávání (rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce)
– vnímání smyslových vjemů a jejich výtvarný záznam (přepis pocitů z dotýkání, přepis
zvuků aj.)
d) svět dětské fantazie – výtvarná hra a experiment
e) svět, který dítě obklopuje, ovlivňuje ho (věda a technika, výstavy, architektura, besedy, …)
Náměty pro práci v 1. ročníku
– námětové kreslení na základě vlastních proţitků dětí
– poznávání základních barev a jejich různé uţívání
– kresby podnícené vyprávěním, četbou, vhodnou motivací ilustrující fantazii dítěte –
kreslení podle představ
– kresby a modely přírodnin vztahující se k učivu prvouky, zobrazují vše, co dětem
poskytuje příroda – kreslení podle skutečnosti, jehoţ hlavním účelem je vystiţení tvaru a
barvy
– výtvarné dotváření přírodnin na základě představ dítěte
– vytváření prostorových fantazií seskupováním a kombinováním přírodních i umělých
materiálů, včetně materiálů netradičních
– hry s barvou, poznávání vlastností barev, výtvarné vyuţití vzniklých náhodností, které
vzbuzují v dětech rozličné představy
– hra s linií, vedení linie v různých materiálech
197
– jednoduché dekorativní kreslení, otisky přírodních prvků na papír a do plastických
materiálů
– plastická a prostorová tvorba – spontánní hry s různými tvárnými materiály
– prostorové hry se stavebnicovými prvky
– jednoduché prvky moderní techniky ve výtvarné tvorbě
– seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada
Náměty pro práci ve 2. – 3. ročníku
– námětové kreslení na základě vlastního proţitku, rozvoj dětské představivosti a fantazie
– dětský příběh vyjádřený kresbou
– pozorování přírodnin, rozlišování tvarů, barvy, struktury, jejich kombinace a výtvarné
dotváření
– vyuţití barev základních i barev vzniklých mícháním, tvoření souladu dvou barev
– pozorování tvarů uţitkových předmětů a pokusy o výtvarné ztvárnění jejich obrysové linie
– pozorování tvarů a poznávání funkcí různých předmětů, které člověk pouţívá k práci,
grafický záznam pohybu a zobrazení předmětu
– rytmické řešení plochy s vyuţitím různých prvků a střídání barev – jak se dá návrhů vyuţít
– členění plochy s pouţitím libovolných geometrických prvků, barevná kompozice – náměty
pro vyuţití návrhu
– jednoduché náčrty, plány, modely podle fantazie a skutečnosti
– hračky v ţivotě dětí, výtvarný návrh hračky, pokus o jeho výrobu
– prostorová tvorba – formování, deformování materiálů, pokus o plastické komponování;
– prostorové činnosti s dostupnými stavebními prvky (papírové krabičky)
– kombinace prvků moderní techniky, návrhy, plány, …
– seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada,
Ondřej Sekora, Helena Zmatlíková, Adolf Born,…
Typy, druhy a formy činnosti ve výtvarné výchově, výtvarné techniky:
– experimentování s barvami (míchání, zapouštění, překrývání)
– vyuţívání různých materiálů (přírodních, umělých, vč. odpadových), poznávání jejich
vlastností, zpracování různými technikami
– vyhledávání výrazných a zajímavých linií, tvarů, barev, struktur, jejich zaznamenávání
(kresba, malba, otisk, frotáţ, …)
– výtvarné vyjádření záţitků, emocí, smyslových vjemů, myšlenek, událostí, pohybu (malba,
kresba, linie, tvar, …)
– experimentování s běţnými i netradičními nástroji a materiály (štětec, dřívko, rudka, uhel,
tuţka, fixa, ruka, prsty, provázek, papír, kůra, textilie, kůţe, kovy, plasty, …)
– výtvarné vnímání věcí, uţitkových předmětů z hlediska funkce, tvaru, dekoru, …(kresba,
vytrhávání z papíru, koláţ, …)
– vytváření jednoduchých náčrtů, plánů, modelů
– vyuţívání různých materiálů k výtvarnému prostorovému zpracování (modelína, modurit,
sádra, papír, přírodniny, plasty, textil, kůţe – mísení, hnětení, lití, lepení, stříhání
navlékání)
198
– seznamování s jednoduchými grafickými technikami (otisk, frotáţ, papírořez, tisk z koláţe,
kombinace technik)
– individuální i skupinová práce různými technikami s velkými formáty (balicí papír, velké
formáty čtvrtek, chodník, …)
– práce na třídních projektech, návrhy, formy zpracování, volba techniky
– výtvarně dramatické a komunikační hry (sochy, maňásci, …)
– dotváření prostředí, ve kterém ţijeme výtvarnými pracemi
– vycházky s výtvarnými náměty, pozorováním (sběr materiálů, pozorování věcí, prvky
staveb, práce v terénu, …), návštěvy výstav, muzeí
Ţáci v průběhu 1. období:
– pracují s barvou různé konzistence, rozeznávají studené a teplé barvy, osvojují si
dovednost míchat základní barvy
– poznávají různé materiály (přírodní i umělé) seznamují se s různými způsoby jejich
zpracování (různými technikami), osvojují si dovednosti práce s různými nástroji
– rozvíjejí schopnost výtvarně vnímat věci, uţitkové předměty z hlediska funkce, tvaru,
dekoru, pohybu apod.
– komponují jednoduché tvary, vnímají neuspořádání či záměrné rozmisťování či řazení
– poznávají moţnosti námětového plošného i lineárního vyjádření, pokoušejí se volně
pracovat s linkou, tvarem, obrysem
– pokouší se dotvářet výtvarné práce písemným projevem
– experimentují s různými materiály k vytváření prostorových prací
– poznávají prostředí školy, okolí obce, sledují detaily staveb, předmětů
– postupně si osvojují schopnost vyjádřit se o své práci, zdůvodnit, hodnotit, vyjádřit se také
o práci jiných, vést dialog o výtvarné práci, být tolerantní
– podílejí se na dotváření prostředí, ve kterém ţijí, které je obklopuje, vystavují své práce,
připravují výtvarnou výzdobu prostředí třídy, školy
– spolupracují na třídních projektech
– poznávají výtvarná vyjádření významných malířů (zejména ilustrátorů dětských knih,
regionálních umělců), aj. výtvarných umělců
– docházejí k poznání, ţe výtvarné umění patří ke kulturnímu bohatství národa
Ţák:
– rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy,
barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho
zkušeností, vjemů, záţitků a představ
– v tvorbě projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i
prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich
kombinace
199
– vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné
vyjádření volí vhodné prostředky
– interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné
interpretace porovnává se svojí dosavadní zkušeností
– na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně
obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil
2. období
- rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování ţáků, učit je vyjadřovat myšlenky,
představy a pocity výtvarnými prostředky
- umoţnit ţákům vnímat krásu okolního světa jako součást kaţdodenního ţivota
- rozšiřovat soubor uţívaných technik a seznamovat ţáky s dalšími výtvarnými nástroji
a různými materiály
- rozšiřovat soubor uţívaných technik
- rozvíjet schopnost vnímat krásu přírody, vyjadřovat své pocity a dojmy a výtvarně je
zpracovávat
- rozvíjet přirozenou potřebu ţáků vlastního výtvarného vyjádření
- rozvíjet individuálně tvořivé schopnosti ţáků,
- pěstovat estetické cítění a vkus ţáků
- sebepoznání, sebeuvědomění
- vést ţáky ke schopnosti vnímat krásu lidového umění a dostupných uměleckých děl
- váţit si kulturních hodnot a dovedností lidí
- rozvíjet schopnost ţáků esteticky ovlivňovat své prostředí
- umoţňovat konfrontaci osobních postojů s postoji jiných
- rozvoj tolerance k lidem a duchovním hodnotám
Výtvarná výchova je podstatnou částí základního vzdělávání ţáků. Jejím cílem je rozvíjet vkus
ţáků, jejich cit pro umění, jejich dovednost výtvarně se vyjadřovat, cíl je zaměřen i na objevování
talentovaných ţáků. Nezaměňujeme ji se speciálním uměleckým vzděláním.
V tomto období se zaměřuje na:
1. vycvičení oka a ţákovy ruky
2. rozvíjení schopnosti čistého a jistého zobrazování
200
3. pěstování správného vnímání krásy formy, linie, barvy i symetrie
Výuka výtvarné výchovy je postavena na tvůrčích činnostech, které umoţňují rozvíjet ţákovo
vnímání, výtvarné cítění, představivost, fantazii, myšlení, proţitky. Vyuţívá k tomu nejen
výtvarné prostředky tradiční a ověřené, ale i nově vznikající.
Ve 2. vzdělávacím období je výuka výtvarné výchovy spojována často i s výukou jiných
předmětů. Výtvarně lze vyjadřovat zvolený jednoduchý rytmus melodie. Při kresbě přírodnin je
vhodné vyuţít znalostí z přírodovědy, při kresbě nářadí je třeba znát, jak a k čemu se určité nářadí
pouţívá, zde tedy vytváříme mezipředmětovou vazbu s pracovními činnostmi, při tematickém
kreslení se dá vhodně vyuţít některé četby z čítanky. Kresby se posuzují podle toho, kolik
originálního pozorování a myšlenek v nich ţák projevil, jak vyuţil plochu výkresu, jak pracoval
s barvou.
V předcházejícím vzdělávacím období i v období předškolním byla výtvarná výchova dítěti
především prostředkem k vyjadřování myšlenek. Ve 2. období se postupně tříbí smyslová
vnímavost, uvědomělé pozorování a výtvarné vidění.
Ţáci se naučí citlivěji vnímat tvary, barvy, struktury, vzájemné vztahy částí a celku, a tak
se zabezpečuje nenásilný přechod od prvotních grafických forem k formám členitějším. Ţáky je
třeba postupně vést k větší samostatnosti při rozmístění kresby se zřetelem na námět, velikost a
tvar plochy,pěstovat u nich smysl pro prostorovou dispozici.
Ţáci zobrazují předměty tak, jak se jeví jejich oku. Pravidla perspektivy ţáci vyvozují
z pozorování, pod vedením učitele. Primární výuku pravidel perspektivy povaţujeme spíše za
překáţku.
Geometrických modelů se uţívá jen k objasnění konstrukce skutečných předmětů. Při
kreslení listů, ovoce a jiných předmětů ţáky upozorňujeme na osovou souměrnost některých
přírodnin. K dosaţení dovednosti vyjádřit symetrii mohou přispět kresby předmětů prováděné
např. pastelkami nebo vodovými barvami bez předběţných obrysů.
Barvu spojujeme s tvarem. Je dobře, aby si v 1. období ţáci dostatečně pohráli s barvami
a přirozenou cestou se seznámili se změnami, způsobenými jejich kombinacemi. Znovu ţákům
ukazujeme, od začátku do konce, techniku pokládání barev. Při vystihování určitého tónu např. u
zelené barvy necháme ţáky určitou dobu objevovat rozmanité zelené tóny vznikající mícháním
ţluté, modré a zelené barvy z palety, následovat musí hovor o tom, co objevili, co se komu
podařilo. Předcházíme tak potíţím vznikajícím při současném pozorování tvaru předmětu a jeho
barvy. Ţáci později snadno kombinují barvy a jejich mícháním tvoří sloţitější barevné tóny.
Při kreslení nástrojů vycházíme ze způsobu jejich uţívání. To má nejen význam praktický
(poznání funkce nástroje), ale i přímý a kladný vliv na výsledek kresby. Znají-li ţáci funkci
celého nástroje i jeho částí, snáze a přesněji porovnávají jejich velikost, tvar i poměrnost.
Pro vytváření vzorů je prospěšná mezipředmětová vazba s geometrií, vyuţíváme
dovednosti provádět náčrty základních geometrických obrazců. Geometrické obrazce mohou být
základem mnoha opakujících se vzorků. Geometrické tvary jsou pro děti přístupné a snadno
proveditelné. Později můţe následovat téţ stylizace a kombinace jednoduchých přírodních tvarů.
Kombinací zvolených prvků se vyplňuje určitá plocha nebo se jich pouţívá k dekoraci některého
předmětu. Takové kreslení vyuţívá mezipředmětových vztahů s hudební výchovou (rytmy,
kontrasty, opakování, střídání).
Předkládání stylizovaných forem, kterých s úspěchem pouţili různí návrháři, vede ţáky
k tomu, ţe začnou stylizovat prvky přírodní. Při pozměňování toho, co poznali, mají dost
moţností, aby mohli uplatnit svou vynalézavost a fantazii.
201
Kreslení zpaměti je cenné jak pro děti nejmladší, tak i pro starší ţáky. Je dobře, kdyţ ţáci 4. a 5.
r. nejprve předloţený předmět prostudují a nakreslí a potom jej zkusí nakreslit zpaměti. Pokud
ţák ví, ţe bude kreslit zpaměti, snaţí se, aby si zapamatoval podobu předmětů. Zvyká si
předměty pozorně pozorovat, a tak si postupně vytváří vnitřní zásobu obrazů, které mu poslouţí
jako předlohy ke kreslení. Ţák se tak rovněţ učí soustředit svoji pozornost.
Modelování je velmi vhodné pro mladší ţáky, ale dobře ho v kombinaci s různými
materiály příleţitostně vyuţíváme i v tomto vzdělávacím období.
Ţáci jsou v rámci výtvarné výchovy také seznamováni s díly předních domácích i
evropských umělců. Vhodné jsou návštěvy výstav takových děl, která jsou ţáci schopni pochopit,
a která je mohou mravně a citově obohatit. Ţáky seznamujeme s díly různých oborů umění. Ţáci
se je učí chápat a rozumět jim. Výstavy prací ţáků se dají uspořádat i ve vhodné školní místnosti.
Dbáme, aby výtvarná díla ţáků nebyla vystavována trvale a výstavy často obměňujeme.
Ve výtvarné výchově v tomto období často vyuţíváme mezipředmětové vztahy ve spojení
s literární výchovou, s výukou geometrie, s přírodovědou, vlastivědou i s přípravou některých
ţákovských pomůcek. Jedním z úkolů výtvarné výchovy je připravovat ţáka na praktický ţivot,
ve kterém budou v mnoha oborech potřebovat něco skutečného zakreslit nebo načrtnout. K tomu
ho vedou reálné kresby.
V tomto období vyuţíváme kaţdé vhodné příleţitosti ke zušlechťování citů ţáků, pěstujeme
jejich smysl pro přírodní krásy, a to jak ve výtvarné výchově tak i v ostatních předmětech. Ţáci
jsou seznamováni s vhodnými díly různých oborů umění prostřednictvím obrazů a ilustrací, učí
se je chápat a rozumět jim.
Ţák bude po ukončení 1. stupně schopen výtvarného vyjádření takovým způsobem, který
ho uspokojí. Dokáţe při práci uplatňovat představivost i fantazii. Při kresbě bude chápat
vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů, bude postupovat od celku k detailům. Dokáţe se
orientovat v malířských a kreslířských potřebách a bude je umět udrţovat v pořádku. Po ukončení
práce si dokáţe uvést své pracovní místo do původního stavu. Výtvarná výchova na 1. stupni je
základem k dalšímu rozvíjení estetického cítění ţáků na 2. stupni.
Mediální výchova
4. – 5. ročník
2 hodiny týdně v kaţdém ročníku
I. Přehled tematických okruhů v daném období:
a) Rozvíjení smyslové citlivosti - výtvarné osvojování a vyjadřování skutečnosti
Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí:
- z pozorování lidí a jejich projevů
202
- z přímých záţitků a zkušeností ţáků
- z umělecky zpracovaných popisů skutečností (texty v čítance, dětské literatuře, vyprávění)
- z pozorování věcí (linie, tvar, materiál, povrch, barva, mat a lesk, vnímání světelných odstínů)
- z pozorování přírody (linie, barva, barevná proměnlivost, struktura, růst, překrývání, prolínání)
Rozvíjení smyslové citlivosti se tedy zaměřuje na prvky obrazného vyjádření, na uspořádání
objektů do celků, odraz skutečnosti v lidském vědomí, působení uměleckých děl na ţáky.
b) Uplatňování subjektivity - výtvarné vyjadřování osobních pocitů
Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí z:
- nálad, emocí, představ, fantazie
- pozorování pohybů těla
- sledování projevu citových reakcí
- pocitů vyvolaných zrakovým vjemem (hračka, film, ilustrace, obraz, reklama, elektronický
obraz aj.)
- pocitů vyvolaných uměleckým záţitkem (balet, hudba, obraz, četba)
V tomto tematickém okruhu se zaměřujeme na prostředky pro vyjádření osobních nálad,
zkušeností a představ, různé typy vizuálně obrazných vyjádření a přístupy ţáků k nim.
c) Ověřování komunikačních účinků - vysvětlování záměru vlastního výtvarného projevu
V tomto okruhu se zabýváme vysvětlováním výtvarných vyjádření samostatně vytvořených nebo
jen pozorovaných. Individuální vysvětlování je třeba nechat probíhat ve skupinách nebo i
v kolektivu třídy, aby mohli ţáci svou interpretaci výtvarného díla porovnávat s interpretací
ostatních členů skupiny.
II. Inspirační aktivity a záznamy:
a) Lidé v kulturách a historických epochách
Ţáci:
- hledají souvislosti, odlišnosti, zajímavosti, uvědomují si jejich výtvarná hlediska a kvality
proměn
- slovně charakterizují a hodnotí pohyby, doteky, gesta, oděv, hlasové projevy i projevy
citových
reakcí, inspiraci hledají v nejbliţším okolí, ve výtvarném umění a v mediích
b) Ţivá a neţivá příroda
Ţáci:
- hledají podněty pro svou výtvarnou tvorbu v reálném prostředí (domov, třída, zahrada, les
atd.)
- pozornost soustřeďují na estetickou dimenzi projevů ţivota organismů - bujení, růst, vrstvení,
překrývání, prolínání, rozpad, členění, pohyb, vzájemné vztahy, povrch (lesk, mat), strukturu a
barvu
- soustředí se přitom na časovou posloupnost proměn a na jejich jemné, světelné, tvarové,
barevné a lineární nuance
- vytváří si představy o pokračování neuzavřených přírodních dějů, porovnávají jejich moţné
variace a varianty
203
c) Umění
Ţáci:
- vyhledávají a srovnávají různé způsoby uměleckého vyjádření na příkladech konkrétních
výtvarných děl současnosti i minulosti
- hledají styčné body výtvarného umění s dalšími druhy a projevy umění - kniha, písmo,
literatura, film, hudba, divadlo, architektura
- v okolí školy, v obci nebo v regionu vyhledávají uţité umění a architekturu
- učí se hodnotit v prostředí školy např. design (nábytek, osvětlovací tělesa, výzdobu, nářadí)
nebo architekturu (stavební prvky budovy, detaily technických konstrukcí, materiál aj.)
d) Od inspirace k záznamu
Ţáci:
- tvoří záznamy pozorování, vytvářejí sbírky, přehledy, sborníky výtvarného umění
- při vyuţívání technických prostředků (kopírka, fotoaparát, internet aj) se soustředí na
výtvarnou kvalitu záznamu
- zaznamenávají a dokumentují své činnosti, třídí si obrazové materiály většinou tak, jak se
sami rozhodnou
- učí se pracovat s učebnicemi výtvarné výchovy, encyklopediemi, slovníky, časopisy,
katalogy, filmovými dokumenty aj.
- navštěvují sbírky, výstavy, galerie a muzea ve svém okolí
- realizují výtvarné projekty
- připravují výtvarnou výzdobu třídy, školní slavnosti
- podílejí se na zlepšení prostředí školy
- dokumentují ţivot školy
III. Učivo - návrh námětů:
Výtvarné náměty volí učitel tak, aby vycházely z přímých záţitků a zkušeností ţáků. Vyuţívá
náměty
související s učivem přírodovědy a vlastivědy, pozorování na vycházkách, proţitků z výstav,
koncertů, četby, ze sportovních akcí aj. Příklady námětů k výtvarnému zpracování:
- výtvarné vyjádření věcí, pozorování barev, hmatové vnímání tvarů a materiálů, objevování
přirozených vlastností a funkcí předmětů, vyjádření základních tvarových znaků, řešení
barevných vztahů zobrazeného předmětu a prostředí - to vytváří schopnost ţáků výstiţněji se
výtvarně vyjádřit
- malby vycházející z pozorované skutečnosti i z představ
- objevování a výtvarné sledování barevné proměnlivosti přírody, vystiţení barev přírody podzimu,
zimy, jara, léta, rozkvetlých stromů a keřů, zrajícího ovoce, květinových záhonů, kytic aj.
- vyhledávání a objevování tvarově a barevně zajímavých přírodnin ţáky, pozorování případných
souměrností přírodnin (motýli, brouci, některé listy i plody)
- odlišování výtvorů přírody od lidských výtvorů, ţáci jsou přitom vedeni k zaujímání svých
vlastních estetických postojů
- sochařství a příroda - rozlišování tvarů přírodních a tvarů opracovaných člověkem, vyhledávání
a pozorování soch v okolí (socha, sousoší, bysta, reliéf)
204
- vyjádření linie růstu při kresbě a malbě rostlin
- dotváření přírodnin na základě fantazie
- vyuţívání výtvarného výrazu linie vytvořené různými nástroji v různých materiálech,
uplatňování kontrastů tvarů a barev
- proměny a projevy energie v přírodě - zobrazování bouře, mlhy, mraků, blesků, sopek aj.
- rozmanitosti přírody - půda a ţivot v ní, drahokamy, krápníkové jeskyně, zimní útvary aj.
- zpřesňování výtvarného vyjádření proporcí lidské postavy a hlavy
- zobrazování lidské postavy v pohybu
- různé textilní materiály (plátno, vlna, hedvábí), oděvní tvorba, móda současnosti, módní
přehlídka pro určité příleţitosti a pro všední den
- výtvarné ztvárňování pohádkových bytostí, vyuţívání barevné i tvarové nadsázky
- řešení úkolů dekorativního charakteru v ploše, řazení prvků v tvarové i barevné kompozici,
symetrická i asymetrická řešení
- vyuţívání psaných, kreslených, stříhaných a vytrhávaných písmen jako dekorativního prvku,
návrhy plakátů na školní akce
- pozorování estetické úrovně předmětů denní potřeby, vlastní návrhy a modely takových věcí
- vyhledávání zajímavých prvků architektury ve svém prostředí a v okolí školy
- zobrazování tvarů různými technikami prostorově, poznávání a vytváření reliéfů
- pozorování a výroba (i ve spojení s pracovními činnostmi) dekorativních věcí ke zkrášlení
domácího i školního prostředí
- pozorování výtvarné úpravy dětských knih a učebnic, rozlišování kreseb významných
ilustrátorů dětských knih, výstava oblíbených dětských ilustrátorů
- ilustrace svých prvních knih (listů portfolia), vytvářených při výuce českého jazyka,
přírodovědy aj.
- poznávání různých způsobů malířského vyjadřování - figura, portrét, krajina, zátiší na
příkladech konkrétních výtvarných děl
- zaměření se na krásy přírody a na vztah k ţivotnímu prostředí (ve spojení s přírodovědou)
- tematické kresby k významným událostem ve školním roce
Učitel volí náměty výtvarných prací podle svého uváţení a v návaznosti na činnostní styl výuky a
učební poţadavky daného ročníku a to nejen ve výtvarné výchově. Úkolem učitele je vyvolávat
podněty, určovat témata a náměty, ţáky motivovat, volit vhodné inspirace. Do vlastní výtvarné
činnosti ţáků zasahuje učitel radami, které se týkají pouţitého materiálu a způsobu práce s ním,
kreslířských nástrojů a praktického zacházení s nimi. Při výuce se vyuţívá četby, přírodovědného
a vlastivědného učiva i dění ve škole a v obci. Příklady námětů nejsou pro učitele závazné.
Výtvarné techniky volí učitelé podle svého uváţení tak, aby se rozšiřoval jejich okruh, aby byly
pro děti zajímavé a přiměřeně rozvíjely dětskou tvořivost a představivost.
Úspěch práce ţáků závisí do značné míry na tom, jak pozorovanou skutečnost v průběhu
výuky dokáţeme ţákům přiblíţit, jak dovedeme ukázat tvar jako výsledek přírodních zákonitostí
i jak dovedeme výuku výtvarné výchovy organicky spojovat s ostatními vyučovacími předměty,
např. se čtením nebo vyprávěním o květinách v přírodovědě.
Čítanky, připravené k činnostnímu učení, jsou doplněny ilustracemi tak, abychom mohli ţáky
postupně seznamovat s významnými ilustrátory dětských knih. Kaţdý učitel výtvarné výchovy
má moţnost těchto materiálů průběţně vyuţívat. V čítankách je ilustracím věnována značná
pozornost, nejvýznamnější ilustrátoři se vyskytují opakovaně, učitel proto můţe nechat ţáky
205
ilustrace pozorovat a poznávat charakteristické rysy malířské techniky jednotlivých výtvarníků.
Na základě těchto činností se mohou ţáci naučit dobře poznávat ilustrátory: J. Ladu, J. Trnku, M.
Alše, O. Sekoru, J. Čapka, A. Borna, H. Zmatlíkovou, Z. Buriana, J. Kalouska, J. Nepraktu.
Ţák:
- při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření, porovnává
je na základě vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy aj.)
- uţívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření
linie a barevné plochy, v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup, v prostorovém
vyjádření uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model
- při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních ţivotních
zkušeností i na tvorbu vyjádření, která mají komunikační účinky pro jeho nejbliţší sociální
vztahy
- nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu zrakového
vnímání k vnímání dalšími smysly, uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové tvorbě
- osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného
vyjádření, pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a proţitků svobodně volí a kombinuje
prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění)
- porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji
inspirace
- nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření,
která samostatně vytvořil, vybral či upravil
3. období
-
rozvíjet tvořivé schopnosti a tvůrčí potenciál ţáků, jejich výtvarné vyjadřování, pěstovat
jejich estetické cítění
uplatňovat ve vlastní výtvarné činnosti teoretické a praktické poznatky s výtvarnými
výrazovými prostředky
rozvíjet představivost, fantazii a výtvarné myšlení ve vlastním výtvarném projevu
učit prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat názorům druhých
výtvarně experimentovat
pracovat s různými výtvarnými materiály
seznamovat se s netradičními výtvarnými technikami
umět základními výtvarnými výrazovými prostředky ztvárnit konkrétní i abstraktní téma
orientovat se v oblasti výtvarné kultury ( malířství, sochařství, grafika, architektura, uţité
umění ) a v dějinách výtvarné kultury
vést k pochopení umění jako způsobu poznání a komunikace
navštěvovat vhodné umělecké besedy a výstavy
206
-
seznámit se s regionálním výtvarným uměním
vytvářet vstřícné a podnětné prostředí pro vlastní tvorbu ţáků a jejich práce prezentovat
ostatním ( nástěnky, výzdoba třídy, školy, prezentace na veřejnosti )
Výtvarná výchova je realizována prostřednictvím tvůrčích činností ţáka, ve kterých uplatňuje
vlastní vnímání, myšlení, cítění, proţitky, představivost a fantazii. Umoţňuje mu vyjadřovat se
k různým tématům a situacím. Svůj výtvarný projev mají ţáci moţnost prezentovat, obhájit,
vysvětlit spoluţákům, vyslechnout jejich názory a zároveň říci svůj názor na práci ostatních. Ve
všech formách výtvarného projevu se prezentuje osobnost ţáka a dává mu moţnost individuálně
se vyjádřit.
Ţák se postupně učí vytvářet se vztah k výtvarnému umění, výtvarným hodnotám, učí se zaujímat
k nim svůj postoj, vnímat pozitivní i negativní, je veden k všímání si okolního světa.
-
návštěvy uměleckých besed a výstav
rozhovory, slovní vyjádření, hodnocení své práce
diskuse nad uměleckým dílem
vytváření společné práce
výzdoba třídy, školy, pracemi ţáků
-
nezesměšňovat a neničit práce ostatních ţáků, ale snaţit se je pochopit a správně vnímat
ochota pomáhat, být ohleduplný, respektovat názory druhých
respektovat kulturní odlišnosti
výtvarně vyjádřit mezilidské vztahy
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
-
orientace ve vývoji umění, hledat podobnosti a odlišnosti
porozumět rozdílnosti kultur
seznámení s folklórem, lidovými zvyky, tradicemi, regionální umění
záţitky ze světa, významné stavby světa. Symboly
-
poznávání naší kultury a tradic
kultura a umění v našem regionu ( umělci, stálé kulturní akce, významné stavby, kulturní
a výstavní prostory apod.)
poznávat a respektovat odlišnosti kultur
207
-
estetické kvality prostředí
vandalismus
významné dny Země
prostředí v našem městě
Mediální výchova
-
vliv médií na kulturu
vývoj médií a jejich přínos v oblasti kultury a umění
6. ročník
2 hodiny týdně
Výtvarné vyjádření skutečnosti
-
postava ( správné proporce lidského těla )
příroda – botanika ( kresba, malba dle předlohy )
vesmír – práce s barvou
Dekorativní a prostorové práce
-
práce s různými druhy papíru ( stříhání, lepení, spojování, vyklápění )
práce s přírodním materiálem
výtvarné hry s linií a barvou
netradiční výtvarné techniky ( kašírování )
Teorie
-
dějiny ( pravěk, starověk, doba románská )
teorie barev, výtvarné pomůcky a materiály
7. ročník
1 hodina týdně
-
postava ( v pohybu )
příroda – zoologie ( kresba, malba dle předlohy )
krásy naší země, regionu, města ( volná technika )
208
-
výtvarný rytmus, středová souměrnost, smysl pro pravidelnost
práce s papírem, sádrou, plasty
netradiční výtvarné techniky ( slupovací reliéf, zdobení svíček )
Teorie
-
dějiny ( gotika, renesance, baroko, rokoko )
základní výtvarné techniky
8. ročník
1 hodina týdně
-
postava ( v určité situaci )
příroda – savci, člověk ( kresba, malba, volná technika )
barevnost přírodních objektů
předměty kolem nás, perspektiva těles, budov
-
práce s papírem, přírodninami, technickým materiálem
netradiční výtvarné techniky ( malba na sklo, prostorový slupovací reliéf )
Teorie
-
dějiny ( klasicismus, romantismus, realismus )
písmo
9. ročník
2 hodiny týdně
-
postava ( portrét)
perspektiva těles, budov
příroda – krajina ( malba, kresba )
svět kolem nás – vztahy, komunikace
vyjádření abstrakce – pocit, myšlenka
-
práce s papírem, dřevem, přírodninami
netradiční výtvarné techniky – kartonáţ, enkaustika, decoupague, malba na textil, zeď
209
Teorie
-
dějiny ( 2. pol. 19. století, 20. století )
novodobé výtvarné styly a techniky
výtvarné umění v našem městě
-
ţák rozeznává a správně pouţívá pomůcky a materiály v různých výtvarných technikách
různými výtvarnými výrazovými prostředky umí vyjádřit konkrétní i abstraktní téma
při své tvůrčí činnosti vyuţívá osobní zkušenosti, znalosti, aktivně zapojuje fantazii a
představivost
zvládá správné vyjádření základních proporcí postavy, správného tvaru předmětu, správné
zobrazení vnímané skutečnosti
spojuje výtvarné práce s písmem
umí pracovat s linií, barvou a jejich odstíny
umí své práce prezentovat , hodnotit, obhajovat
porovnává a hodnotí práce ostatních, vytváří si vlastní názory a postoje k výtvarnému
umění okolního světa
vyhledává souvislosti mezi výtvarným uměním a jinými druhy umění
orientuje se v oblasti výtvarné kultury a dějin výtvarného umění, v oblasti regionálního
umění
je seznámen s některými netradičními výtvarnými technikami a styly
svými pracemi se podílí na dotváření svého okolního prostředí
ČLOVĚK A ZDRAVÍ
Tělesná výchova
Vzdělávací předmět Tělesná výchova je realizován ve všech ročnících. Na 1. stupni je minimální
časová dotace 10 hodin týdně, v kaţdém ročníku od 1. do 5. vyučuje 2 hodiny týdně.
Na 2. stupni je minimální časová dotace 9 hodin posílena o 1 disponibilní hodin.
210
Předmět je realizován v tělocvičně, hřišti, mimo budovu školy, v kmenové třídě.
- osvojování si základního názvosloví,
- ţáci poznávají smysl a cíl pohybových aktivit,
- ţáci jsou podněcováni k uţívání osvojeného názvosloví,
- ţáci se učí hodnotit své výsledky na základě daných kritérií,
- ţáci jsou vedeni k uplatňování pravidel hygieny,
- klademe důraz na individuální hodnocení ţáků, aby vnímali vlastní pokrok a získávali
sebedůvěru,
- ţáci jsou motivováni k zařazení pohybových aktivit do denního reţimu.
V rámci předmětu tělesná výchova dochází k rozvíjení této klíčové kompetence takto:
- ţáci se seznamují s problémovými situacemi v hodinách tělesně výchovy,
- ţáci se učí řešit tyto situace odpovídajícím způsobem,
- ţáci řeší problémy související s nesportovním chováním,
- ţáci jsou vedeni k adekvátní reakci na úraz spoluţáka,
- u ţáků rozvíjíme schopnost obhájit svůj názor,
- ţáci se učí zhodnotit a respektovat pohybové schopnosti spoluţáků.
- ţáci se učí reagovat na základní povely a pokyny,
- ţáci jsou podněcováni k organizování nenáročné pohybové činnosti a soutěţí na úrovni
třídy,
- ţáci jsou vedeni ke spolupráci při pohybových činnostech a soutěţích,
- ţákům jsou vytvářeny příleţitosti pro komunikaci,
- ţáci jsou vedeni ke kultivovanému ústnímu projevu,
- ţáci jsou vedeni k vzájemnému naslouchání a oceňování přínosu druhých.
- ţáci jsou vedeni k dodrţování dohodnutých pravidel,
- ţáci jsou podněcováni k vyuţívání znalostí v denním ţivotě,
- ţáci se učí pouţívat tělocvičné nářadí a náčiní,
- ţáci jsou vedeni k uplatňování zásad hygieny.
- ţáci se učí spolupracovat ve skupině,
- ţáci jsou vedeni k bezpečnému chování a jednání v duchu fair play,
- při jednotlivých aktivitách je kladen důraz na dodrţování pravidel,
- kaţdý z ţáků dostává moţnost zaţít úspěch.
211
- ţáci jsou vedeni k respektování názoru spoluţáků,
- ţáci jsou podněcováni k samostatnosti,
- ţáci jsou vedeni k ohleduplnému chování,
- ţáci jsou podněcováni k touze po vlastním zlepšování,
- ţáci jsou zapojováni při utváření kritérií pro hodnocení činnosti nebo výsledků
1. období
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
rozvoj pohybových schopností a dovedností ţáků
rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb
získat návyky správného drţení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků
vést ţáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na koordinaci pohybů
zvyšovat pohybový rozsah a obratnost ţáků
upevňovat charakterové vlastnosti ţáků, rozvíjet sociální vztahy
získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného ţivotního stylu
vštípit dětem radostný pocit z pohybu
pochopit důleţitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodrţování pravidel, umět
se podřídit kolektivu, spolupracovat…)
neustále seznamovat ţáky s důleţitostí dodrţování bezpečnostních zásad (při hrách v tělocvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…)
umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty –
slovní , gestikulační …)
naučit ţáky připravit na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení
(sepnout vlasy, odloţit hodinky a jiné cennosti …)
posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými
a přiměřenými tomuto věku
z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy
pořadových cvičení (nástupy, povely pozor, pohov…)
vyuţívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností ţáků – to je
zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, vyuţití
různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překáţek, různé druhy běhů…)
vnímat důleţitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení
a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatíţení páteře či ze špatného
způsobu ţivota, nedostatku sportovních aktivit
seznamovat ţáky s důleţitostí správného rozcvičení, vyuţívat veškeré kompenzační
prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …)
učit ţáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snaţit se rozvíjet rytmické
cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky)
212
– rozvíjet dovednosti ţáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...)
– zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání,
přihrávání
– seznamovat ţáky s nácvikem jednoduchých základů miniher
– vkládat dle moţností cvičení v různém prostředí, seznamovat ţáky s pohybem na hřišti, ve
volné přírodě, v lese
– dle moţnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyţování, bruslení)
– vštípit základy plaveckých dovedností
– nesoustředit se jen na hodiny Tv, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity –
vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné drţení těla)
Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji ţáka, nejen ke zvýšení jeho
pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností
(zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se podřídit
kolektivu …).
Tělesná výchova pěstuje u ţáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal
součástí jejich zdravého ţivotního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních
aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému drţení těla ţáků.
Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme na
zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování jejich
charakterových vlastností. Základní a důleţitou metodou, která slouţí ke splnění všech těchto
cílů a úkolů je HRA a dodrţování herních pravidel.
Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u ţáků nejen pohybové
schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného a rychlého
rozhodování i schopnost pohotově reagovat.
Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce, průběţně opakujeme bezpečnostní
pravidla, upozorňujeme na moţnosti úrazů, snaţíme se vštípit pocit zodpovědnosti za své chování
a svoji bezpečnost, pocit sounáleţitosti a ohleduplnosti ke svým spoluţákům.
Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k ţákům podle jejich
momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit kaţdého ţáka, vzhledem k jeho
individuálním moţnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit.
V hodinách se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování pohybových schopností, ale také
vštěpujeme důleţité hygienické zásady s tím spojené.
Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat
i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky.
Správně řízená výuka tělesné výchovy vyžaduje, aby učitel:
– kladl na ţáky tělovýchovné poţadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové
vyspělosti
– dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty
– volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy
– dbal bezpečnosti ţáků a vedl ţáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany
při cvičení
213
– účelně zaměstnával co nejvíce ţáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve druţstvech
Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy.
Vyučovací hodiny tělesné výchovy se nespojují do dvouhodin, rovnoměrně se rozkládají do
týdenního rozvrhu.
Zařazování kurzu plavání
Tělovýchovné chvilky
Do vyučovacích hodin ostatních předmětů je vhodné vkládat tělovýchovné chvilky. Zařazují se,
kdyţ se u ţáků začne projevovat únava. Jejich programem jsou koordinační, vyrovnávací
i kondiční cviky, které ţák zná z výuky Tv v daném ročníku.
Hygienické poţadavky pro Výuku Tv
Cvičební prostory – tělocvičny je třeba udrţovat v čistotě a jejich vybavení vţdy před uţitím
kontrolovat. Teplota vzduchu v tělocvičně by měla být přiměřená, neměla by být niţší neţ 16 OC.
Na vyučovací hodiny Tv se ţáci převlékají do cvičebních úborů. Z pedagogických důvodů
pouţívá cvičební úbor i učitel.
Pro zvýšení odolnosti organismu se doporučuje, aby výuka Tv probíhala často na hřišti nebo
v terénu. Chceme prospět zdraví ţáků, a proto realizujeme mimoškolní tělovýchovné aktivity
ţáků ve spolupráci s rodiči, sportovními oddíly aj.:
– krouţky
– nepovinné předměty
Cílem této spolupráce je dosáhnout, aby většina ţáků měla alespoň 4 x za týden hodinu Tv.
Realizace tohoto záměru je moţná proto, ţe spolupracujeme s tělovýchovnými oddíly (2 hod.
školní Tv, 2 hod. mimoškolní Tv) – dle podmínek školy.
Charakteristika některých cvičení zařazovaných pravidelně do hodin Tv
Vyrovnávací cviky
Jsou to průpravná gymnastická cvičení, která jsou zaměřena na uvolnění a protaţení jednotlivých
svalových skupin. V tomto období posilovací cviky zařazujeme jen jednoduché a krátce.
Pozornost věnujeme cvičením koordinačním, cvičení na zvětšování pohybového rozsahu kloubů,
také na podporu návyku správného drţení těla.
Cvičení mohou být prováděna v rytmických obměnách s moţností hudebního doprovodu. Patří
sem cvičení prostná, s náčiním i na nářadí, na místě i za pohybu. Dbáme při tom na přiměřený čas
pro zařazování těchto cvičení do vyučovacích hodin.
Kondiční cvičení
Cvičení se zaměřením na rychlost, pohyblivost, obratnost, vytrvalost, to jsou: běh, skoky, házení,
cvičení rovnováhy, lezení, šplhání, překonávání překáţek, gymnastická cvičení s náčiním i bez
náčiní (např. s míči, se švihadly, na lavičkách, ţebřinách apod.).
Rytmická cvičení a tanec
Rytmická cvičení jsou velmi vhodnou součástí vyučování v 1. – 3. r., zařazujeme je nejen do
vyučovacích hodin Tv, ale téţ do hodin hudební výchovy i českého a anglického jazyka.
Podporují značnou měrou dobrý psychický vývoj ţáků. Cvičení zařazujeme jako rytmizaci
214
jednoduchých a dětem známých pohybů podle hudebního doprovodu, v 1. a 2. ročníku cvičíme
i podle říkanek a písní.
Tanec pomáhá zvládnout základní pohyby paţí, nohou a trupu. Učíme ţáky základní taneční
kroky. Zaměřujeme se na estetický pohybový projev v přiměřeném tempu a dětem srozumitelném
rytmu.
1. ročník
2 hodiny týdně
Pořadová cvičení:
– základní postoje – pozor, pohov, povely – v řad nastoupit, rozchod
– nástup na značky, do řady, do druţstev, společný pozdrav
Rytmická gymnastika a tanec:
– rytmizace jednoduchých pohybů podle říkadel a písní
– rytmizace jednoduchých a známých pohybů podle hudebního doprovodu – téţ volné
pohybové vyjádření hudby.
– motivovaná a rytmizovaná chůze a běh v základním tempu
– pokus o přísunný krok, poskočný krok, cval stranou
– nácvik správného drţení těla (v lehu na zádech), při rytmických cvičeních a tanci
Drobné hry:
– hry spojené s během – honičky (např. všichni domů, na rybáře, zajímaná, podběhy pod
dlouhým krouţícím švihadlem aj.)
– hry spojené s házením míče (např. míčová válka, přihrávaná v kruhu, vybíjená v kruhu aj.)
– hry spojené s vítězstvím někoho (např. boj o místo, boj o míč, přetahy, přetlaky, kohoutí
zápas aj.)
– hry pro uklidnění (např. Kuba řekl, na sochy, přibliţovaná aj.)
– hry na hřišti, na sněhu, na ledu
Lehká atletika:
–
–
–
–
–
běh střídaný s chůzí, překonávání přírodních i umělých překáţek
rychlý běh na 25m
vytrvalostní běh nejdéle 30s
skok daleký z místa odrazem snoţmo a skok daleký z rozběhu
hod míčkem horním obloukem na dálku
Sportovní gymnastika:
Akrobatická cvičení:
– převaly stranou v lehu – vzpaţit (válení sudů)
215
–
– kolébka na zádech – ze sedu skrčmo, uchopením za bérce z dřepu spojného leh vznesmo –
skrčmo kolébkou vzad
– stoj na lopatkách – z lehu vznesmo
kotoul vpřed – z podřepu spojného – předpaţit, i opakovaně
Cvičení na nářadí:
a) cvičení na lavičce
– chůze vpřed, vzad i s obraty (také na kladince lavičky)
– přeběhy lavičky
b) šplh na tyči
– šplh s přírazem na tyči
Sportovní hry:
příprava:
– přihrávka obouruč ve dvojicích (na místě)
– vrchní přihrávka jednoruč na místě
– vrchní chytání obouruč na místě
Plavání
Turistika:
–
–
–
–
–
chůze k cíli vzdálenému asi 1.5 km
smyslové hry zaměřené na pozorování okolí a hledání předmětů
chování v přírodě
překonávání přírodních překáţek
orientace v terénu (vím, kam jdeme)
2. ročník – 3. ročník
Pořadová cvičení a chůze:
–
–
–
–
základní postoje - pozor, pohov
základní povely - nástup, pozor, pohov, vpravo vbok, vlevo vbok, vyrovnat, rozchod
nástup na značky, do řady, do druţstev, společný pozdrav
chůze do rytmu (na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích
Rytmická gymnastika a tanec:
–
–
–
–
rytmizace jednoduchých pohybů podle písní
pohyb v dvoudobém taktu, dvoudobý takt v písni
střídání chůze a běhu - nepravidelné, pravidelné
přísunný krok, cval stranou, poskočný krok
216
– vyuţití naučených kroků v lidovém tanci, chůze s průpletem
Průpravná cvičení:
–
–
–
–
–
rozcvičky k procvičení koordinace pohybů ve trojdobém a čtyřdobém taktu
cvičení ve stoji spojném i stoji rozkročném
cvičení v kleku, v sedu snoţmo, zkřiţmo i skrčmo
cvičení v lehu na zádech
chytání míčů a míčků do obou rukou po vlastním nadhozu i odrazu od země i od zdi
Drobné hry:
–
–
–
–
hry spojené s během
hry spojené s házením
hry pro uklidnění
hry na hřišti (pravidla her s míčem)
Cvičení rovnováhy:
– stoj na jedné noze (druhá v pohybu)
– poskoky na jedné noze
– chůze po lavičce s plněním drobných úkolů (nesu míč, přeskakuji překáţku, přidávám
potlesky nad hlavou, před a za tělem apod.)
– chůze po kladince lavičky
Lehká atletika:
Běhy:
– běh střídavý s chůzí
– běh přes drobné překáţky, např. v přírodě ( přes kameny, větvičky apod.)
– štafetové běhy
– rychlý běh do 25 metrů, ve třetím ročníku do 40 metrů
Skoky:
–
–
–
–
–
–
skok z místa s doskokem na měkkou podloţku
výskoky na překáţku ( rozběh, seskok)
skok přes motouz ve výši kolem 50 cm
přeskok pruhu širokého 50 - 100 cm
přeskok lavičky s dopadem na měkkou podloţku
skok daleký s rozběhem
Hody míčkem a drobnými předměty v přírodě:
–
–
–
–
–
–
házení kaštanů, šišek (vrchní oblouk – pravá i levá paţe)
házení různými předměty na cíl
házení míčkem a kutálení míčů
přehazování míčů a drobných předmětů
házení do naznačených terčů o straně 1 metr na vzdálenost 4 metry
hod míčkem na dálku
217
Sportovní gymnastika ve 2. – 3. ročníku:
Akrobatická cvičení:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
přidat změny postojů a poloh, upevnit dovednost správného kotoulu napřed
převaly a kolébky na zádech
leh na zádech, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně
sed zkřiţmo, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně
válení stranou i do mírného svahu
kotoul napřed ze stoje spojného, ze stoje rozkročného
kotoul, obrat, druhý kotoul; dva kotouly za sebou
kotoul napřed z chůze
stoj s oporou o lopatky a záloktí (svíčka)
cvičení rovnováhy ( ve stoji na jedné noze)
Cvičení na nářadí:
a) cvičení na lavičkách
– chůze vpřed i vzad s obraty, přeběhy lavičky
– cvičení v sedu rozkročmo na lavičce
– sed rozkročmo – přitahování těla k lavičce (nohy napjaté)
– vzpor dřepmo u lavičky (drţíme se rukama),vzpor stojmo, střídání
– lezení po lavičce ve vzporu dřepmo s uchopením lavičky ze stran
– chůze po kladince lavičky s plněním drobných úkolů
b) šplh na tyči
– šplh s přírazem do přiměřené výšky podle individuálních předpokladu ţáků
c) další nářadí lze pouţívat přiměřeně věku podle podmínek školy (švédská bedna, ţebřina,
trampolína) Dbáme na zásady bezpečnosti.
Sportovní hry:
přípravné cviky:
– přihrávky obouruč na místě (ve dvojicích, ve skupinách)
– vrchní přihrávka jednoruč na místě i při chůzi
– chytání obouruč na místě
– běh nebo chůze s házením míčem o zem
– míčové hry
Turistika a pobyt v přírodě:
–
–
–
–
–
chůze v terénu, překonávání překáţek
táboření, ochrana přírody, organizace činností ve skupině ţáků, vzájemná spolupráce
chování se v dopravních prostředcích
chůze k cíli vzdálenému cca 2km
pozorování přírody, odhady vzdáleností (mezipředmětové vztahy)
218
Plavání
Lyţování
Zdravotní výchova v 1. – 3. ročníku
Do celého prvního období výuky tělesné výchovy je zařazována zdravotní výchova, důležité je:
– dbát na osobní čistotu těla, prádla, oděvu, cvičebního úboru
– dodrţovat čistotu a pořádek v prostředí tělocvičny
– otuţovat vzduchem a vodou (ranní mytí studenou vodou)
– seznamovat ţáky s vhodnou ţivotosprávou
– do programu dne zařazovat pohybové aktivity ( tělovýchovné chvilky)
– upozorňovat ţáky na vliv dostatečného mnoţství pohybu pro jejich zdravý vývoj
(mimoškolní Tv)
– předcházet úrazům tím, ţe dbáme, aby ţáci dodrţovali pokyny týkající se jejich
bezpečnosti a ochrany zdraví
– vést ţáky, aby si uvědomovali, ţe při mimoškolních pohybových aktivitách musí dbát na
svou bezpečnost, uvaţovat o svém chování a dodrţovat pokyny dospělých, aby vyrostli
v zdravé lidi
– vést ţáky k tomu, aby uměli zavolat pomoc v případě, ţe se vyskytnou u úrazu
Úkoly zdravotní výchovy se neplní jenom v rámci tělesné výchovy, ale uplatňujeme je
i v ostatních vyučovacích předmětech.
TĚLESNÁ VÝCHOVA
Ţák:
– spojuje pravidelnou kaţdodenní pohybovou činnost se zdravím a vyuţívá nabízené
příleţitosti
– zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce
nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení
– spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěţích
– uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých
prostorech školy
– reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci
ZDRAVOTNÍ TĚLESNÁ VÝCHOVA
Ţák:
– uplatňuje správné způsoby drţení těla v různých polohách a pracovních činnostech; zaujímá
správné základní cvičební polohy
– zvládá jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením
219
2. období
- rozvíjet nové pohybové dovednosti a schopnosti
- poznávat vlastní fyzické a zdravotní předpoklady a pohybové moţnosti
- získat hygienické návyky (důleţitost vhodného oblečení a obuvi)
- rozvíjet pohybové dovednosti , které vedou ke kultivaci pohybového projevu
- zvyšovat obratnost a pohybový rozsah
- seznamovat ţáky s důleţitostí správného rozcvičení pro další činnost
- opakovaně seznamovat ţáky s důleţitostí dodrţování bezpečnostních pravidel
- při prováděných činnostech – prevence zranění
- rozvíjet sociální vztahy a role v pohybových činnostech
- vyuţívat jednání fair play při pohybových činnostech a jeho aplikace do běţného ţivota
- osvojovat si dovednosti při organizaci jednoduchých činnostech, hrách
- vlastní seberealizace v oblíbené pohybové aktivitě nebo oblíbeném sportu
- dbát na správné drţení těla
- při pohybových hrách získávat návyky při dodrţování pravidel her, spolupráci, taktice,
kreativitě
- přechod od spontánní pohybové činnosti k činnosti řízené a výběrové
- podle moţností a přírodních podmínkách zařadit do výuky zimní sporty
- rozvíjet základní plavecké dovednosti
Ve výuce se zaměřujeme na rozvoj nových pohybových schopností a dovedností. Protoţe dochází
k různému tělesnému rozvoji dětí, měl by se respektovat a dodrţovat individuální přístup. Takové
dítě
je vhodné pozitivně motivovat, aby dosáhl poţadované činnosti ve vlastním tempu. Do výuky
zařazujeme hry, které vedou k rozvoji spolupráce, taktiky, přizpůsobení se kolektivu. V hodinách
tělesné výchovy se snaţíme pěstovat v dětech kladný vztah k pohybové a sportovní aktivitě
vůbec.
Motivací je i účast na školních i mimoškolních sportovních soutěţích.
4. a 5. ročník
Činnosti ovlivňující zdraví:
- vhodné a nevhodné prostředí pro TV
- význam přípravy organismu před pohybovou činností
- význam pohybu pro zdraví
220
- bezpečný pohyb a chování ve známém i neznámém prostředí pro TV, dodrţování pokynů
týkajících se jejich bezpečnosti a ochrany zdraví
- hygiena při TV, vhodný sportovní oděv a obuv
- dodrţovat pořádek a čistotu při pobytu v tělocvičně, na hřišti, v přírodě
- otuţování studenou vodou, vzduchem
- důleţitost správné a vyváţené ţivotosprávy
- vést ţáky ke správné reakci při zranění, přivolat pomoc, lékaře
Pořadová cvičení:
- nástupy
- hlášení
- základní povely a postoje
- společný pozdrav
Rytmická cvičení a tanec:
- rytmizovaný pohyb, nápodoba
- tvořivé vyjádření rytmu a melodie pohybem
- jednoduché tance
- vytvoření kreativní choreografie s prvky originality na rytmický doprovod
Průpravná cvičení:
- rozcvičky
- příprava organismu pro různé pohybové činnosti
- správné drţení těla
- rozvoj koordinace pohybů a zvyšování jejich úrovně
- v návaznosti na správně provedené průpravné cvičení, dokáţe dítě zvládnout daný cvik
Atletika:
- běţecká abeceda
- základní pojmy
- běh střídavý s chůzí
- nízký start, polovysoký start
- běh 50 metrů, rychlý běh
- skok daleký s rozběhem
- rozměření skoku
- skok do výška – skrčný z krátkého rozběhu
- hod kriketovým míčkem z rozběhu
- vytrvalostí běh, přespolní běh
- štafetový běh
Gymnastika:
- akrobacie
- kotoul vpřed, vzad
- průprava pro zvládnutí stoje na rukou
- akrobatická kombinace
- přeskoky
- průpravná cvičení pro nácvik odrazu z můstku
- přeskok dílů bedny (postupné zvyšování dílů)
- přeskok přes kozu
221
- cvičení s náčiním
- cvičení na nářadí (hrazda, kladinka, kruhy, lavičky, tyč)
Pohybové hry:
- netradiční pohybové hry s netradičními pomůckami
- upevnění pravidel hry
- průprava her
- míčové hry
- soutěţivé hry
- variace, obměny her
- hry pro uklidnění
Sportovní hry:
- základní spolupráce při hře
- organizace utkání, pravidla, výsledky, losování
- průpravné sportovní hry
- přihrávky, chytání, střelba, práce s a bez míče
Plavání:
- základní hygiena při plaveckém výcviku
- zásady bezpečnosti ve známém i neznámém prostředí
- správné dýchání
- splývání
- skoky do vody
- plavecké styly – prsa, znak, kraul
- plavání na výdrţ
Bruslení:
- zásady hygieny a bezpečnosti při pohybu na ledě
- nebezpečí při bruslení na zamrzlé přírodní vodní ploše
- vhodné oblečení a ochrana při pohybu na ledě
Lyţování
Turistika
- pohyb a cvičení v přírodě
- orientace v přírodě
- ochrana přírody
- lékárnička a ošetření
- orientace na mapě
Ţák
- aktivně se podílí na činnosti ovlivňující jeho zdraví
- podílí se na realizaci vlastního pohybového reţimu
- uplatňuje kondičně zaměřené činnosti
- zařazuje do pohybového reţimu korektivní cvičení
222
- samostatně si zlepšuje úroveň své zdatnosti
- zvládá si osvojovat pohybové dovednosti vzhledem ke svým individuálním předpokladům
- dodrţuje pravidla hygieny a bezpečnostní pravidla chování při pohybových aktivitách
ve známém i neznámém prostředí
- snaţí se o adekvátní a duchapřítomnou reakci při úrazu spoluţáka
- při pohybových činnostech jedná v duchu fair play
- dokáţe zhodnotit pohybový výkon svůj i svých spoluţáků
- reaguje na pokyny k provedení pohybové činnosti
- uţívá základní osvojené tělocvičné názvosloví a dokáţe cvičit podle jednoduchého
nákresu nebo jednoduchého popisu cvičení
- dokáţe změřit, zaznamenat, porovnat výkon s předcházejícími výsledky
- zorganizuje nenáročné pohybové činnosti a soutěţe na úrovni třídy
- orientuje se v informačních zdrojích o pohybových aktivitách a sportovních akcích
ve škole i mimo školu
3. období
- rozvoj a osvojení nových pohybových dovedností,
- kultivace pohybového projevu a správné drţení těla,
- orientace v základních otázkách vlivu pohybové aktivity na zdraví, v problematice
-
zjišťování potřebných ukazatelů zdatnosti,
zvládnutí základních organizačních, hygienických a bezpečnostních zásad pro provádění
zdravotně vhodných a bezpečných sportů či jiných pohybových aktivit ve známém i méně
známém prostředí,
vyuţití osvojených pohybových činností k překonávání aktuálních negativních tělesných i
duševních stavů, samostatně nebo s pomocí dospělých,
vytváření trvalého vztahu k pohybovým aktivitám – předpoklad dlouhodobější zdravotní
prevence,
uvědomění si významu sociálních vztahů a rolí ve sportu a jiných pohybových aktivitách,
vyuţívání sportu pro hodnotné pohybové vyţití či přátelské meziosobní vztahy.
Tělesná výchova se vyučuje v 6. ročníku 3 hodiny týdně (je zde začleněna hodina výchovy ke zdraví).
V ostatních ročnících II. stupně je týdenní časová dotace, 2 hodiny. Při hodinách tělesné výchovy je
moţné dělit ţáky do skupin, na chlapce a dívky, a také podle vybraných ročníků. Samotná výuka probíhá
v tělocvičně ZŠ a na přilehlém sportovním hřišti, popř. v terénu.
Tělesná výchova směřuje ţáky na jedné straně k poznání vlastních pohybových moţností a
zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou
zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové
činnosti ţáků k činnosti řízené a výběrové, jejímţ smyslem je schopnost samostatně ohodnotit
úroveň své zdatnosti a řadit do denního reţimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních
223
pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a
kompenzaci různého zatíţení, pro podporu zdraví a ochranu ţivota. Předpokladem pro osvojování
pohybových dovedností je v základním vzdělávání ţákův proţitek z pohybu a z komunikace při
pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu jeho proţitku umocňuje.
Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání, které
předpokládá diferenciaci činností i hodnocení výkonů ţáků. Neméně důleţité je odhalování
zdravotních oslabení ţáků a jejich korekce v běţných i specifických formách pohybového učení v povinné tělesné výchově, případně ve zdravotní tělesné výchově. Proto se nedílnou součástí
tělesné výchovy stávají korektivní a speciální vyrovnávací cvičení, která jsou podle potřeby
preventivně vyuţívána v hodinách tělesné výchovy pro všechny ţáky nebo jsou zadávána ţákům
se zdravotním oslabením místo činností, které jsou kontraindikací jejich oslabení.
Osobnostní a sociální výchova.
6. – 9. ročník
Poznatky z Tv a sportu, komunikace, organizace, hygiena a bezpečnost v Tv a sportu
- význam biorytmů pro zdraví a pohybovou aktivitu
- rozdíly mezi Tv a sportem dívek a chlapců, mladých a starých, zdravých a oslabených
- rozdíly mezi Tv a sportem dívek a chlapců, mladých a starých, zdravých a oslabených
- terminologie osvojovaných činností
- zásady bezpečnosti i v málo známém prostředí
- význam různých rolí ve sportu
- význam hodnoty srdeční frekvence ve sportu
Průpravná, kondiční, koordinační, kompenzační, relaxační, vyrovnávací, tvořivá a jiná
cvičení
- základní pojmy spojené s osvojovanými činnostmi, základními polohami a pohyby
- základní význam jednotlivých druhů cvičení a jejich pouţití v denním reţimu
- správné drţení těla při práci vsedě, vstoje, při zvedání břemen atd.
- význam soustředění při cvičení
- příprava organismu pro různé pohybové činnosti
- konkrétní účinky jednotlivých cviků
- způsoby rozvoje kondičních a koordinačních předpokladů
- podstata únavy, jednostranné zátěţe a svalové nerovnováhy
- vhodné podmínky pro jednotlivé druhy cvičení
- další způsoby kontroly a korekce jednotlivých cvičení
- vyuţití audiovizuální techniky
224
Gymnastika
- seznámení s novými pojmy
- záchrana a dopomoc i při náročnějších cvicích
- gymnastika v domácích podmínkách
- gymnastické soutěţe, estetika gymnastického cvičení
- průpravná cvičení
- zapojení ţáků do řízení a samostatného hodnocení kvality
-
Akrobacie
kotoul letmo
kotoul vzad do zášvihu, stoje na rukou
stoj na lopatkách, stoj na rukou i s výdrţí
přemet stranou
rovnováţné polohy v postojích
skoky na místě a z místa
Přeskoky
roznoţka přes kozu našíř, nadél i s oddáleným odrazem
skrčka přes kozu našíř i s oddáleným odrazem
Hrazda po čelo
náskok do vzporu – zákmihem seskok, sešin
výmyk
přešvihy únoţmo ve vzporu
podmet
Kladina 1 m (D)
různé druhy chůze s doprovodnými pohyby paţí a obraty
rovnováţné polohy
náskoky, seskoky
klus, poskoky
jednoduché vazby a sestavy
Rytmické kondiční gymnastické činnosti s hudbou, tanec
- různé druhy pohybu s hudebním a rytmickým doprovodem
- význam jednotlivých forem pro správné drţení těla, estetiku, společenský kontakt,
zdatnost, odpočinek
- specifika hygieny a bezpečnosti při osvojovaných formách cvičení s hudbou
- základy tvorby jednoduchých pohybových skladeb, výběr vhodného hudebního a
rytmického doprovodu
- techniky jednotlivých pohybů
- techniky pohybů s náčiním
- vyjádření dynamiky pohybem – jednoduché pohybové etudy
- vlastní pohybová improvizace na hudební a rytmický doprovod
- technika tanců
- aerobní gymnastika bez náčiní a nářadí
Učivo je určeno především pro D.
225
Úpoly
-
význam úpolových sportů pro sebeobranu a brannost
základní pojmy osvojovaných činností
základní filozofie bojových a sebeobranných činností, právní aspekty
základní principy uvolňování a zpevňování těla a jeho částí, uvědomování si těţiště,
správného dýchání a přenosu energie
-
Průpravné úpoly
přetahy, přetlaky, úpolové odpory
pády
střehové postoje, drţení a pohyb v postojích, odpory v nich
drţení soupeře na zemi
Judó
obrana proti objetí zpředu
obrana proti škrcení
obrana proti úchopům zápěstí
-
Aikidó
obrna proti přidrţení paţe
-
Atletika
- pojmy z olympijských disciplín
- základní pravidla atletických soutěţí
- základy organizace soutěţí
- základy techniky osvojovaných disciplín
- průpravná cvičení pro jednotlivé atletické činnosti
Běh
- speciální běţecké cvičení
- rychlý běh do 100 m
- vytrvalý běh na dráze do 2000 (D) a 3000 (CH)
- běh v terénu aţ do 20 minut
- štafetová předávka, běh v zatáčce
Skok
- skok do dálky z optimálního rozběhu
- skok do výšky (flop)
Hod
- koulařská gymnastika, vrh z místa, sun, spojení sunu a vrhu
- vrh koulí – D do 3 kg, CH do 5kg
Pohybové hry a netradiční pohybové činnosti
- základní principy pro řízení a rozhodování pohybových her
- význam pohybových her pro ovlivňování pohybových předpokladů
- úkoly vyplývající z herních funkcí a rolí ve hře
- radost ze hry, proţitek, spolupráce
226
-
samostatně navrţené a vyrobené náčiní
osvojování různých způsobů lokomoce
ovlivňování kondičních a koordinačních předpokladů
zdokonalování nových pohybových dovedností
rozvíjení pohybové představivosti a tvořivosti
relaxace
Sportovní hry
- význam sportovních her pro rozvoj herních dovedností, myšlení, improvizace
- herní role a funkce
- základní pravidla sportovních her
- bezpečnost a hygiena při sportovních hrách
Házená
- utkání
- základy herních systémů – postupné útoky, osobní obranný systém, územní obranný
systém
- herní kombinace – útočná a obranná kombinace
- herní činnosti jednotlivce – uvolňování hráče, přihrávka a střelba vrchní jednoruč,
obsazování, postoj brankáře
Fotbal
-
utkání
základy herních systémů – postupný útok, rychlý protiútok, územní obrana
herní kombinace – útočná a obranná kombinace
herní činnosti jednotlivce – výběr místa, obsazování prostoru, zpracování míče, přihrávky,
vhazování míče, obcházení soupeře s míčem, odebrání míče, činnost brankáře
Basketbal
- utkání
- základy herních systémů – osobní obranný systém, útočný systém
- herní kombinace – útočná a obranná kombinace
- herní činnosti jednotlivce – uvolňování, přihrávka, střelba, rozskok, vhazování, krytí
útočníka a prostoru
Volejbal
- utkání na zmenšeném hřišti
- základy herních systémů
- herní kombinace – s nahrávačem u sítě v zóně III, postavení při příjmu podání
- herní činnosti jednotlivce – odbití míče, podání, přihrávka
Plavání
- význam plavání pro zdraví, regeneraci sil a zvyšování zdatnosti
- základní plavecké disciplíny
- záchrana tonoucího, dopomoc unavenému plavci
227
-
specifika hygieny
startovní skok z bloku
plavání úseků od 10 m do 200 m
souvislé plavání na vytrvalost
Bruslení
- pojmy z osvojovaných disciplín
- ošetřování bruslí a bot
- způsoby záchrany a přivolání pomoci při prolomení ledu
- jízda vpřed, zastavení snoţmo s půlobratem
- odšlapování vpřed
- zatáčení překládáním vpřed
- jízda vzad
- změna směru jízdy
Lyţování
- pojmy z osvojovaných disciplín
- základní pravidla lyţařských disciplín
- zásady orientace v zimní krajině podle mapy, bezpečnostní zásady při pobytu
v neznámém terénu
- ošetření poranění
- stravovací a pitný reţim při horské túře
- obraty
Běţecký výcvik
- bruslení do mírného protisvahu
- skluzy na jedné lyţi
- zastavování smykem
- běh soupaţný jednodobý a dvoudobý
- běh ve stopě
Sjezdový výcvik
- přejíţdění terénních nerovností
- brzdění smykem
- základní snoţný oblouk
- carvingový styl
- sjíţdění ve středně náročných terénních podmínkách
- jízda na sjezdovce, v brankách
Turistika a pobyt v přírodě
- význam turistiky jako celoţivotní aktivity pro zdraví
- pojmy z osvojovaných dovedností
- zásady přípravy turistické akce
228
-
poznatky spojené s tábořením
stavba improvizovaného přístřešku, jednoduché opravy výzbroje a výstroje
orientace podle buzoly
ochrana přírody
základní pravidla silničního provozu
jízda na kole
první pomoc
chůze v terénu
základy orientačního běhu
orientace podle mapy, plánku, buzoly, značek a přírodních úkazů
příprava a likvidace tábořiště
přeţití v přírodě, orientace, ukrytí, nouzový přístřešek, zajištění vody, potravy, tepla
Ţák:
- uţívá osvojované názvosloví na úrovni cvičence, rozhodčího, diváka, čtenáře novin
-
a časopisů, uţivatele internetu
naplňuje ve školních podmínkách základní olympijské myšlenky - čestné soupeření,
pomoc handicapovaným, respekt k opačnému pohlavní, ochranu přírody při sportu
dohodne se na spolupráci i jednoduché taktice vedoucí k úspěchu druţstva a dodrţuje ji
rozlišuje a uplatňuje práva a povinnosti vyplývající z role hráče, rozhodčího, diváka,
organizátora
sleduje určené prvky pohybové činnosti a výkony, eviduje je a vyhodnotí
zorganizuje samostatně i v týmu jednoduché turnaje, závody, turistické akce na úrovni
školy; spolurozhoduje osvojované hry a soutěţe
aktivně vstupuje do organizace svého pohybového reţimu, některé pohybové činnosti
zařazuje pravidelně a s konkrétním účelem
usiluje o zlepšení své tělesné zdatnosti; z nabídky zvolí vhodný rozvojový program
samostatně se připraví před pohybovou činností a ukončí ji ve shodě s hlavní činností zatěţovanými svaly
odmítá drogy a jiné škodliviny jako neslučitelné se sportovní etikou a zdravím; upraví
pohybovou aktivitu vzhledem k údajům o znečištění ovzduší
zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti
a tvořivě je aplikuje ve hře, soutěţi, při rekreačních činnostech
uplatňuje odpovídající vytrvalost a cílevědomost při korekci zdravotních oslabení
- zpracuje naměřená data a informace o pohybových aktivitách podílí se na jejich
prezentaci
- uplatňuje vhodné a bezpečné chování i v méně známém prostředí sportovišť, přírody,
silničního provozu, předvídá moţná nebezpečí a přizpůsobuje jim svou činnost
- posoudí provedení osvojované činnosti, označí nedostatky a moţné příči
229
Výchova ke zdraví
Vzdělávací obor je realizován v 6. a 7. ročníku ve vyučovacím předmětu Výchova ke zdraví
s dotací 1 hodina týdně. Minimální časová dotace 1 hodina týdně je posílena o 1 disponibilní
hodinu.
Předmět je realizován v tělocvičně, na hřišti, mimo budovu školy, v kmenové třídě.
- pomáháme ţákům orientovat se v nejrůznějších situacích kaţdodenního ţivota
- vedeme ţáky k samostatnému vyhledávání a třídění informací, k nalézání souvislostí a
jejich zhodnocení
- usilujeme o správné pouţívání odborné terminologie
- podporujeme u ţáků kritické myšlení, vlastní argumentaci, vedeme je ke konstruktivní
diskusi
- zadáváme úkoly způsobem, který umoţňuje více postupů
- vedeme ţáky k vyhledávání informací a k jejich třídění
- podporujeme u ţáků kreativní přístup k řešení problémů
- usilujeme o adekvátní reakci ţáků na problémové situace
- ţákům vytváříme příleţitosti pro komunikaci
- ţáky vedeme ke kultivovanému ústnímu projevu
- učíme ţáky vzájemně si naslouchat a oceňovat přínos druhých
- vedeme ţáky k dodrţování dohodnutých pravidel
- ţáky podněcujeme k vyuţívání znalostí v kaţdodenním ţivotě
- usilujeme o to, aby ţáci vyuţívali své dosavadní poznatky a zkušenosti a reálně dokázali
zhodnotit své moţnosti a schopnosti
- ţáky vedeme k uplatňování zásad hygieny
- učíme ţáky spolupracovat ve skupině
- vedeme ţáky k sebehodnocení a k hodnocení práce ostatních
- navozujeme situace vedoucí k posílení sebedůvěry ţáků, pocitu zodpovědnosti
- usilujeme o upevnění mezilidských vztahů ve třídě, o vytvoření pohodového klimatu
230
- pomáháme formovat volní a charakterové rysy ţáků
- vedeme ţáky k pochopení jejich základních povinností i práv
- dbáme na to, aby se ţáci k sobě chovali slušně, aby odmítali hrubost a násilí
- zapojujeme ţáky při utváření kritérií pro hodnocení činnosti nebo výsledků
Vzdělávání v tomto oboru směrujeme k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe
vedeme ţáky k:
- poznávání zdraví jako důleţité hodnoty v kontextu dalších ţivotních hodnot
- pochopení zdraví jako vyváţeného stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání
radostných proţitků z pohybu, příjemného prostředí a kamarádských vztahů
- poznávání člověka jako jedince, jehoţ ţivot je ovlivňován způsobem vlastního
rozhodování a jednání, mezilidskými vztahy i kvalitou prostředí
- získávání základní orientace v názorech na to, co zdraví prospívá i co jej ohroţuje
- vyuţívání osvojených preventivních postupů pro ovlivnění zdraví v denním reţimu, v
rozhodování i ve vlastním jednání
- propojování ochrany zdraví se základními morálními a etickými postoji
- chápání zdatnosti, dobrého zdravotního stavu i duševní pohody jako významného
předpokladu výběru profesní dráhy a celkové kvality ţivota
- ochraně zdraví a ţivotů při kaţdodenních rizikových situacích i mimořádných
událostech a k vyuţívání osvojených postupů spojených s řešením jednotlivých
mimořádných událostí
- aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví i jejich propagace ve škole i
v obci
Vzdělávací obor Výchova ke zdraví vede ţáky k aktivnímu a pozitivnímu rozvoji a
ochraně zdraví fyzického, psychického i sociálního a učí je být za ně zodpovědný.
Navazuje na oblast Člověk a jeho svět a prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí. Ţáci si
osvojují zásady zdravého ţivotního stylu a jsou vedeni k jejich uplatňování v ţivotě i
k osvojování účelného chování při ohroţení v kaţdodenních rizikových situacích i při
mimořádných událostech. Výchova ke zdraví obsahuje výchovu k mezilidským vztahům a
je úzce propojena s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Ţáci si rozšiřují
a prohlubují poznatky o sobě i vztazích mezi lidmi, partnerských vztazích, manţelství a
rodině, škole i společenství vrstevníků. Ţáci poznávají sami sebe jako zranitelné bytosti,
aby pochopili hodnotu zdraví, způsob jeho ochrany i problémy spojené s poškozeným
zdravím a nemocemi. Seznamují se s různými riziky, která ohroţují zdraví. Je kladen
důraz na praktické dovednosti i jejich aplikaci v modelových situacích i běţném ţivotě.
231
6. ročník
1 hodina týdně
Vztahy mezi lidmi a formy souţití
- vztahy ve dvojici – kamarádství, přátelství
Změny v ţivotě člověka a jejich reflexe
- dětství, puberta, dospívání – tělesné, duševní a společenské změny
Zdravý způsob ţivota a péče o zdraví
- výţiva a zdraví, zásady zdravého stravování, pitný reţim, vliv ţivotních podmínek a
způsobu stravování na zdraví, poruchy příjmu potravy
- vlivy vnějšího a vnitřního prostředí na zdraví – kvalita ovzduší a vody, hluk, osvětlení,
teplota
- tělesná a duševní hygiena, denní reţim - zásady osobní, intimní a duševní hygieny,
otuţování, vyváţenost pracovních a odpočinkových aktivit, význam pohybu pro zdraví,
pohybový reţim
Rizika ohroţující zdraví a jejich prevence
- stres a jeho vztah ke zdraví – kompenzační, relaxační a regenerační techniky
k překonávání únavy, stresových reakcí a k posilování duševní odolnosti
- dodrţování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví – bezpečné prostředí ve škole, ochrana
zdraví při různých činnostech, bezpečnost v dopravě, rizika silniční a ţelezniční dopravy,
vztahy mezi účastníky silničního provozu vč. zvládání agresivity, postup v případě
dopravní nehody (tísňové volání, zajištění bezpečnosti)
- ochrana člověka za mimořádných událostí – klasifikace mimořádných událostí, varovný
signál a jiné způsoby varování, základní úkoly ochrany obyvatelstva, evakuace, činnost po
mimořádné události, prevence vzniku mimořádných událostí
Hodnota a podpora zdraví
- celostní pojetí člověka ve zdraví a nemoci – sloţky zdraví a jejich interakce, základní
lidské potřeby a jejich hierarchie
Osobnost a sociální rozvoj
- sebepoznání a sebepojetí – vztah k sobě samému, vztah k druhým lidem; zdravé
a vyrovnané sebepojetí, utváření vědomí vlastní identity
Psychohygiena
- tematický okruh z průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova
232
7. ročník
1 hodina týdně
Vztahy mezi lidmi a formy souţití
- vztahy ve dvojici – láska, partnerské vztahy, manţelství a rodičovství
- vztahy a pravidla souţití v prostředí komunity – rodina, škola, vrstevnická skupina, obec,
spolek
Změny v ţivotě člověka a jejich reflexe
- sexuální dospívání a reprodukční zdraví – zdraví reprodukční soustavy, sexualita jako
součást formování osobnosti, zdrţenlivost, předčasná sexuální zkušenost, promiskuita,
problémy těhotenství a rodičovství mladistvých, poruchy pohlavní identity
Zdravý způsob ţivota a péče o zdraví
- ochrana před přenosnými chorobami, základní cesty přenosu nákaz a jejich prevence,
nákazy respirační, přenosné potravou, získané v přírodě, přenosné krví a sexuálním
kontaktem, přenosné bodnutím hmyzu a stykem se zvířaty
- ochrana před chronickými nepřenosnými chorobami a před úrazy – prevence
kardiovaskulárních a metabolických onemocnění, preventivní a léčebná péče, odpovědné
chování v situacích úrazu a ţivot ohroţujících stavů (úrazy v domácnosti, při sportu, na
pracovišti, v dopravě), základy první pomoci
Rizika ohroţující zdraví a jejich prevence
- auto-destruktivní závislosti – psychická onemocnění, násilí mířené proti sobě samému,
rizikové chování (alkohol, aktivní a pasivní kouření, zbraně, nebezpečné látky a
předměty, nebezpečný internet), násilné chování, těţké ţivotní situace a jejich zvládání,
trestná činnost, dopink ve sportu
- skryté formy a stupně individuálního násilí a zneuţívání, sexuální kriminalita – šikana
a jiné projevy násilí; formy sexuálního zneuţívání dětí; kriminalita mládeţe; komunikace
se sluţbami odborné pomoci
- bezpečné chování a komunikace – komunikace s vrstevníky a neznámými lidmi, bezpečný
pohyb v rizikovém prostředí, nebezpečí komunikace prostřednictvím elektronických
médií, sebeochrana a vzájemná pomoc v rizikových situacích a v situacích ohroţení
- manipulativní reklama a informace – reklamní vlivy, působení sekt
Hodnota a podpora zdraví
- podpora zdraví a její formy – prevence a intervence, působení na změnu kvality prostředí
a chování jedince, odpovědnost jedince za zdraví, podpora zdravého ţivotního stylu,
programy podpory zdraví
Osobnostní a sociální rozvoj
- seberegulace a sebeorganizace činností a chování – cvičení sebereflexe, sebekontroly,
sebeovládání a zvládání problémových situací; stanovení osobních cílů a postupných
kroků k jejich dosaţení; zaujímání hodnotových postojů a rozhodovacích dovedností pro
řešení problémů v mezilidských vztazích; pomáhající a prosociální chování
233
- psychohygiena v sociální dovednosti pro předcházení a zvládání stresu, hledání pomoci
-
při problémech
mezilidské vztahy, komunikace a kooperace – respektování sebe sama i druhých,
přijímání názoru druhého, empatie; chování podporující dobré vztahy, aktivní
naslouchání, dialog, efektivní a asertivní komunikace a kooperace v různých situacích,
dopad vlastního jednání a chování
Ţák:
 respektuje přijatá pravidla souţití mezi spoluţáky i jinými vrstevníky a přispívá
k utváření dobrých mezilidských vztahů v komunitě
 vysvětlí role členů komunity (rodiny, třídy, spolku) a uvede příklady pozitivního
a negativního vlivu na kvalitu sociálního klimatu (vrstevnická komunita, rodinné
prostředí) z hlediska prospěšnosti zdraví
 vysvětlí na příkladech přímé souvislosti mezi tělesným, duševním, sociálním zdravím a
vztah mezi uspokojováním základních lidských potřeb a hodnotou zdraví
 posoudí různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví
druhých a vyvozuje z nich osobní odpovědnost ve prospěch aktivní podpory zdraví
 usiluje v rámci svých moţností a zkušeností o aktivní podporu zdraví
 vyjádří vlastní názor k problematice zdraví a diskutuje o něm v kruhu vrstevníků, rodiny
i v nejbliţším okolí
 dává do souvislostí sloţení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí
a v rámci svých moţností uplatňuje zdravé stravovací návyky
 uplatňuje osvojené preventivní způsoby rozhodování, chování a jednání v souvislosti
s běţnými, přenosnými, civilizačními a jinými chorobami, svěří se se zdravotním
problémem a v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc
 projevuje odpovědný vztah k sobě samému, k vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého
ţivotního stylu; dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a
obce
 samostatně vyuţívá osvojené kompenzační a relaxační techniky a sociální dovednosti
k regeneraci organismu, překonávání únavy a předcházení stresovým situacím
 respektuje změny v období dospívání, vhodně na ně reaguje, kultivovaně se chová
k opačnému pohlaví
 respektuje význam sexuality v souvislosti se zdravím, etikou, morálkou a pozitivními
ţivotními cíli, chápe význam zdrţenlivosti v dospívání a odpovědného sexuálního
chování
 uvádí do souvislostí zdravotní a psychosociální rizika spojená se zneuţíváním
návykových látek a ţivotní perspektivu mladého člověka; uplatňuje osvojené sociální
dovednosti a modely chování při kontaktu se sociálně patologickými jevy ve škole i
mimo ni; v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc sobě nebo druhým
 vyhodnotí na základě svých znalostí a zkušeností moţný manipulativní vliv vrstevníků,
médií, sekt; uplatňuje osvojené dovednosti komunikační obrany proti manipulaci a
agresi
234
 projevuje odpovědné chování v rizikových situacích silniční a ţelezniční dopravy,
aktivně předchází situacím ohroţení zdraví a osobního bezpečí, v případě potřeby
poskytne adekvátní první pomoc
 uplatňuje adekvátní způsoby chování a ochrany v modelových situacích ohroţení,
nebezpečí i mimořádných událostí
ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE
Praktické činnosti
Vzdělávací předmět Praktické činnosti je realizován ve všech ročnících. Na 1. stupni je
minimální dotace 5 hodin týdně, v kaţdém ročníku od 1. do 5.se vyučuje 1 hodina týdně.
Na 2. stupni je minimální časová dotace 3 hodiny posílena o 2 disponibilní hodiny.
Předmět je realizován v kmenových třídách, dílnách, počítačové učebně, na školním pozemku,
školní kuchyňce
Na konci základního vzdělávání dosáhne ţák této klíčové kompetence tím, ţe:
- v průběhu celého základního vzdělávání učíme ţáky pracovat s různými materiály a osvojují
si základní pracovní dovednosti a návyky
- ve všech tematických okruzích je soustavně vedeme k dodrţování zásad bezpečnosti a
hygieny při práci
- v závislosti na věku ţáků postupně budujeme systém, který jim poskytuje důleţité informace
ze sféry výkonu práce a pomáhá jim při odpovědném rozhodování o dalším profesním
zaměření
235
-
vedeme je k poznání, ţe technika jako významná součást lidské kultury je vţdy úzce spojena
s pracovní činností člověka
chápání práce a pracovní činnosti je příleţitost k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení
podnikatelského myšlení
orientujeme ţáky v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a
osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro moţnost uplatnění, pro volbu
vlastního profesního zaměření a pro další ţivotní a profesní orientaci
- v technicky zaměřených okruzích učiva získávají ţáci Tvořivých škol základní představu a
poznatky o technice a o technické činnosti a základní předpoklady k jejímu racionálnímu a
efektivnímu vyuţívání
- učíme-li ţáky technické přípravě, vybavujeme je pro další ţivot tak, aby dovedli řešit běţné
technické problémy, s nimiţ se v ţivotě setkávají; zprostředkováváme jim obecné, průřezové
poznání techniky a zákonitosti jejího vyuţití
- ţák získá základní technické dovednosti a vědomosti pro orientaci v technice jako součásti
lidské kultury, tj. takové znalosti a dovednosti, které mu umoţní správně se orientovat
v situacích, kdy dochází k jeho kontaktu s technikou, s technickým objektem – zařízením,
výrobkem – stává-li se jeho uţivatelem
- při výuce se ţák učí přesnosti v myšlení i v provádění technických činností, odpovědnosti za
dílčí i finální výsledky kaţdé technické operace, je veden k šetrnosti při uţívání technických
prostředků a zařízení, ve spotřebě technických materiálů a energií
- při celé výuce je typické a zásadní pro ni činnostní pojetí, ţáci realizují technické činnosti,
zaloţené na plnění technických úkolů, výhradně postavených na experimentování a to jiţ ve
fázi expozice nového učiva, experimenty jsou v maximální míře realizovány samotnými ţáky
pod vedením učitelů a to ve všech vyučovaných oblastech
- ţáci se uţ sami aktivně účastní samotné přípravné fáze experimentu a volí strategii
experimentu
- zásadně dbáme na propojení i s ostatními předměty – zejména fyzikou, přírodopisem,
matematikou, chemii, ale i o předměty humanitního zaměření, směřující k výchově etické,
občanské,ekologické,ekonomické a estetické
- výuku vhodně doplňujeme exkurzemi
- v oblasti zabývající se přípravou pokrmů prohlubujeme a rozšiřujeme znalosti ţáků
z technologie přípravy pokrmů a způsobu jejich podávání o další dovednosti spojené
s vedením domácnosti a účelnějším hospodařením s finančními prostředky
- pěstitelská výchova je zdrojem nových poznatků pro ţáky a to zvláště cenných, ţe podle
našeho pojetí výuky jsou výhradně získávány metodami pokusnictví, pozorováním a vlastní
prací ţáků
- ţáci mají moţnost prostřednictvím praktických činností a pokusů získat poznatky o ţivotních
faktorech a jejich vlivu na růst a vývoj rostlin; seznámit se se skupinami různých okrasných
rostlin pouţívaných pro úpravu interiérů a exteriérů a to s důrazem na ţivotní prostředí
- vlastním pěstováním rostlin, pokusy a exkurzemi se seznamují s pěstováním zeleniny, květin
a léčivek, učí se pracovat s osivem, zakládají jednoduché pěstitelské pokusy, učí se posoudit
kvalitu půdy, její vlastnosti a její vhodnost pro pěstování rostlin – toto vše má velký význam i
pro vyplnění volného času v pozdějším věku a přiblíţení člověka k přírodě
- tím, ţe ţák získá poznatky praktické dovednosti v oblasti sadovnictví a ovocnářství,
v chovatelství, v základech zemědělského hospodářství dáváme základ k ozdravění naší
krajiny a zlepšení vztahu člověka k přírodě vzbuzujeme u ţáků zájem o ekologii
236
- ţákům umoţňujeme vyjadřovat svoje názory, třeba zpočátku na základě intuice a ty posléze
na základě prováděných experimentů zpřesňujeme
- vţdy dáváme ţákům dostatečný prostor pro vyjádření svých názorů, hypotéz a pro vytvoření
závěrů ze své práce
- všechny prováděné činnosti řádně s ţáky popisujeme, ţákům umoţňujeme dotazovat se na
nejasnosti, důleţitá a zcela ţádoucí je komunikace mezi ţáky samotnými, mezi ţákem a
učitelem, ale i mezi ţáky a rodiči, právě v praktických činnostech je ideální moţnost
vzájemných vazeb školy a rodiny
- ţáci při experimentování sledují nejen výsledky své práce, ale výsledky práce ostatních,
důleţitá je týmová práce – bez komunikace zcela nemoţná, proto je třeba rozvíjet komunikaci
v kaţdé probírané oblasti – toto dává výborné základy pro týmovou činnost v budoucím
povolání ţáků
- ţáci porovnávají výsledky své práce s výsledky práce spoluţáků, argumentují, obhajují
výsledky své práce, poučují se z práce a výsledků práce druhých, naslouchají upřesnění
učitele
- poučení hledají v encyklopediích, pomocných a doplňkových příručkách, učebnicích
- je třeba a naše úsilí vede ţáky k pouţívání správných termínů, správného zvláště technického
jazyka a botanických názvů a termínů, v oblasti přípravy pokrmů vedeme ţáky i ke
správnému a slušnému chování nejen u stolu, ale i ve společnosti
- při zpracování výsledků své práce dbáme u ţáků na to, aby pouţívali ustálené postupy
- ţáky učíme plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně a v týmu
- na praktických příkladech pěstování rostlin, při práci ve školní dílně na výrobku, při
konstrukčních řešeních technických problémů, při přípravě pokrmů vedeme ţáky k přímé
zodpovědnosti za své jednání
- poznáním krásy rostlin, získáním teoretických poznatků o pěstovaných rostlinách
umoţňujeme ţákům seznámení se a sblíţení s přírodou, práce vynaloţená v průběhu
pěstování rostlin podmiňuje úctu jedince k přírodě a aktivní podíl na její ochraně
- při týmové práci, ke které ţáky v praktických činnostech výhradně vedeme, jednoznačně
přiřazujeme role, dále vţdy vytvoříme přesná pravidla pro práci, samozřejmostí je
spolupráce všech zúčastněných, zároveň stanovujeme pravidla bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci, toto je specifikum praktických činností při kaţdé práci
- ţákům dáme moţnost diskutovat při řešení úkolů
- vedeme ţáky k ohleduplnosti a uznání práce druhých, poskytnutí pomoci druhým, zvláště
- spoluţákům méně manuálně zdatným
- v ţákovi pěstujeme pozitivní představu o sobě samém, vţdy musí mít moţnost vyslovit
své
- názory a obhájit svůj způsob řešení kaţdý z ţáků, bez sebemenšího rozdílu
- v kaţdém ţákovi pěstujeme představu konkrétního a svébytného individua, ale zároveň
důleţitého článku týmu
- vedeme ţáka k vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování
tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosaţení
kvalitního výsledku
- v oblasti technologie přípravy pokrmů je snahou ovlivnit stravovací zvyklosti ţáků ve
smyslu zdravé výţivy a uplatňování nových technologií šetrného zpracování poţivatin.
237
-
v oblasti pěstitelské výchovy je snahou, aby ţák získal především aktivní a poučený vztah
k ochraně a tvorbě ţivotního prostředí
- ţáka soustavně a cílevědomě vedeme v průběhu celého základního vzdělávání k pozitivnímu
vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce
- ţák si osvojí základní pracovní dovednosti a návyky z různých pracovních oblastí, vedeme ho
k organizaci a plánování práce, k pouţívání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i
v běţném ţivotě
- výukou technických činností podporujeme rozvoj technického myšlení a tvůrčího potenciálu
ţáků, vedeme je k vytváření elementárních návyků v oblasti bezpečnosti při vyuţívání
techniky v běţných ţivotních situacích
- posilujeme motorické dovednosti a vytváříme základy technické gramotnosti ţáka
- důleţitá je informovanost ţáků o moţnostech jejich budoucího uplatnění v technických
oborech společenské praxe, to ovlivňuje zejména před profesní přípravu ţáků a motivaci
výběru budoucího zaměření studia
-
1. období
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
rozvíjet jemnou motoriku ţáků a jejich manuální zručnost
vytvářet při praktických činnostech s různými materiály základní pracovní dovednosti
a návyky
prostřednictvím pracovní praktické činnosti ţáků napomáhat rozvoji jejich rozumové
činnosti, rozšíření jejich obzoru
vést ţáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvaţovat o různých moţnostech opracovávání
materiálů a všímat si jejich vlastností
umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat k čemu slouţí, naučit se s nimi
bezpečně zacházet a volit pro určitou pracovní činnost pracovní nástroj podle jeho
vhodnosti
postupně vytvářet pozitivní vztah ţáků k práci
prostřednictvím praktické činnosti s různým materiálem a nástroji pomáhat zpřesňovat
představy dětí o věcech a jevech okolního světa
učit ţáky, aby při práci uvaţovali, aby věděli, co chtějí dělat a připravili si všechno, co
budou k práci potřebovat, učit ţáky individuálně zodpovídat za kvalitu své práce
získávat aktivní vztah k ochraně ţivotního prostředí a utvářet počáteční vědomí
o individuálních moţnostech kaţdého člověka při řešení ekologických problémů
dát prostor ţákovským nápadům pro praktické práce a tvůrčí činnosti
Při praktických činnostech není v tomto období vhodné dělit děti na děvčata a chlapce. Vhodné je
práci individualizovat nebo pracovat ve skupinách a přitom dbát důsledně na bezpečnost ţáků.
Praktické činnosti v 1. období základního vzdělávání jsou vyučovacím předmětem s úzkými
vazbami na ostatní předměty. Výuka komplexním způsobem přispívá k rozvoji ţáků. Rozvíjí
jejich motorické schopnosti, manuální dovednosti a pracovní návyky. Ţáci se učí spolupracovat,
238
organizovat svou práci i práci spoluţáků, pracovat v týmu. Ţák se učí základům technologické
kázně, bezpečnosti práce, organizaci práce a prostředí.
Při výuce jsou upřesňovány představy ţáků o věcech a jevech, o kterých hovoří při vyučování
českému jazyku, matematice a prvouce. Učí se poznatky o nich prakticky vyuţívat. Obohacuje se
řeč dětí a začínají se vytvářet základy technického myšlení.
V průběhu praktických činností v 1. – 3. ročníku jsou uváděny jen základní informace
o materiálech, pomůckách a nářadí.
Při práci s drobným materiálem učíme ţáky stříhat, ohýbat, spojovat, výtvarně ztvárňovat - dávat
výrobkům pěkný vzhled. To podporuje dětskou představivost obrazotvornost a vytváří smysl pro
estetické cítění.
Při práci s papírem učíme ţáky poznávat vlastnosti a druhy papíru, naučíme je správně drţet
nůţky, stříhat celou délkou ostří nůţek i části ostří. Učíme je poznávat z čeho nůţky jsou a jaké
mají vlastnosti a jak se s nimi bezpečně zachází.
Při modelování ţáci poznávají vlastnosti modelovací hmoty, vytvářejí z ní jednoduché předměty,
zvířata i postavy a to většinou podle jejich vlastních představ. Modelování lze vhodně vyuţívat
při skupinové práci na určité téma, často ve spojení s ostatními vyučovacími předměty. Ţáci se
pak musí mezi sebou dohodnout na společném řešení a práci si mezi sebou rozdělit. Uplatňuje se
zde spolupráce a komunikace.
Nezanedbatelný je přínos vyučovacího předmětu pro uplatňování výchovy ţáků ke zdraví a jejich
bezpečnosti. Charakter předmětu umoţňuje nenásilné zařazování výchovy k ochraně přírody
a vytváření základů pro ekologické cítění ţáků.
Při praktických činnostech se ţáci učí:
– organizovat své pracovní prostředí a vlastní činnosti – rozdávat, uspořádat své pracovní
místo, sbírat, ukládat, udrţovat své náčiní i místo v pořádku
– pracovní kázni – být pozorný a opatrný, vědět co dělat, aby byla určitá pracovní činnost
dostatečně bezpečná pro ţáka samotného i pro spoluţáky, dodrţovat téţ hygienická
pravidla, dbát na správné drţení těla při činnostech a správné uchopení pracovního náčiní,
při jeho správném výběru
– uvědomovat si význam vlastní činnosti a práce
– umět o své činnosti povědět druhým
Dbáme na to, aby byly praktické činnosti spojovány s rozvojem poznání a řeči.
Vyučovací předmět praktické činnosti by měl být v průběhu celého 1. vzdělávacího období volně
mezipředmětově vyuţíván. Ţáci si při něm mohou připravit všechny drobné pomůcky které
potřebují k výuce v rámci dalších vyučovacích předmětů.
V tematických celcích převládá široké spektrum praktických činností kterými se mohou ţáci
v průběhu vyučování zabývat. Je zcela na vyučujícím učiteli a jeho pedagogických záměrech, jak
tematické celky do výuky zařadí, zda se bude k některým okruhům v průběhu roku vracet, jak na
ně bude v následujícím ročníku navazovat.
Při realizaci praktických činností v jednotlivých ročnících je třeba uvaţovat o míře integrace
praktických činností s obsahem dalších vyučovacích předmětů, např. prvoukou, výtvarnou
výchovou, matematikou, českým jazykem.
Praktické činnosti jsou v 1. období základního vzdělávání základem všech tematických celků.
V jejich průběhu jsou uváděny jen základní informace o materiálech, pomůckách a nářadí a to
239
jako nezbytné poznatky s ohledem na jejich pouţití. Ţák také u kaţdé práce dostává poučení
o bezpečnosti při zacházení s nářadím a ochraně zdraví při určité pracovní činnosti.
1. ročník
1 hodina týdně
Náplň výuky pracovním činnostem je dána činnostmi s papírem, modelovací hmotou, se
stavebnicemi, s různým drobným materiálem, výrobou drobných předmětů a pomůcek pro výuku,
péčí o květiny ve třídě a činnosti, které vyplývají z mezipředmětových vztahů.
Práce s papírem:
– základní vlastnosti papíru a lepidla
– drţení nůţek, z čeho nůţky jsou a které nůţky jsou pro děti bezpečné
– různé techniky: překládání, rýhování, utrţení pruhu papíru, vytrhávání, skládání,
vystřihování, nalepování
– příklady výrobků vzniklých skládáním - varhánky, obálka na pomůcky, šipka, čepice,
kelímek, loďka aj.
– vystřihovánky z časopisu, předtištěné např. oblékání panenek, připravené vystřihovánky
staršími ţáky, vystřihování tvarů pro činnosti v M (přípravná početní cvičení)
– pomůcky pro výuku M, Čj, prvouky - kartičky, kapsáře, geometrické tvary
– stříhání a slepování - ozdoby, květy, kombinované techniky ve spojení s Vv
– nalepování vystřiţených tvarů - vytváření obrázků k vyprávěnému nebo čtenému příběhu
– společné práce k některému projektu, např. pohádce
Modelování:
– seznámení se s vlastnostmi plastelíny, moduritu; pomůcky: podloţka, nůţ
– zacházení s uvedenými modelovacími materiály, jak s nimi pracujeme, co k tomu
potřebujeme; technika práce: válení v dlaních, v prstech, na podloţce, roztlačování
v dlaních a na podloţce, přidávání a ubírání hmoty, vytahování, modelování
– příklady výrobků: předměty jednoduchých tvarů, o kterých se učíme v M, Čj a prvouce,
figurky zvířat a lidí podle čtených nebo vyprávěných příběhů, téţ podle fantazie ţáků,
motivace k modelování, dárky pro své blízké
Práce s drobným materiálem:
Praktické činnosti by měly být v 1. ročníku průběţně spojovány s ostatními vyučovacími
předměty. Měly by učivo ostatních předmětů ztvárňovat, pomáhat k pochopení probíraných
pojmů.
V pracovních činnostech si mohou děti připravit celou řadu dobrých pomůcek pro činnostní
výuku ostatních předmětů. Práce s pomůckou, kterou si ţák vyrobí sám, ho motivuje a
uspokojuje. Při výrobě dalších věcí je třeba vţdy pamatovat na jejich pouţitelnost. Výroba
předmětů a ozdob určených k darování má význam při vytváření vzájemných mezilidských
vztahů i při vytváření dobrého vztahu k práci – upotřebitelnost výrobku, udělání radosti druhým.
Výrobu drobných předmětů pro výuku v jiných předmětech a jejich údrţbu nebo obnovu lze
běţně zařazovat do praktických cvičení. Pouţijí-li ţáci na uskladnění pomůcek různé krabice,
zásuvky nebo košíčky, mohou si je při praktických cvičeních uspořádat, doplnit to, co jim chybí.
240
Ţáky vedeme k pečlivé údrţbě jejich pomůcek. To, ţe je má v pořádku, mu při jejich pouţití
velmi pomůţe. Pochopí význam uspořádání věcí a udrţuje v pořádku i nářadí potřebné pro
praktické činnosti.
Dle uváţení učitele je moţné do pracovních činností zařadit výrobu různých drobných předmětů
a dárků např. z přírodního materiálu jako jsou ţaludy, kaštany, šišky aj.:
– zpracovávat můţeme přírodniny: šípky, jeřabiny, kousky slámy, ţaludy, kaštany, listy,
koření, semena
– dalším materiálem mohou být: špejle, dřívka od nanuků, krabičky, korkové zátky
– při zpracování pouţijeme: nůţky, nůţ, jehlu, bavlnku
– techniky práce: propichování, navlékání, spojování, svazování
– příklady výrobků: korále, figurky, zvířata, ozdoby,…
Ţáci se učí být při pracovních činnostech ukáznění, dbát na bezpečnost, soustředit se na práci,
zbytečně mezi sebou nehovořit. Při činnostech se však učí navzájem si povědět, co dělají, s čím
pracují, jak určitou činnost provádějí. Tak se praktické činnosti spojují s rozvojem poznání i řeči.
Pracovní činnosti se stavebnicemi:
Stavby podle předlohy z kostek, stavby podle fantazie ţáků (práce individuální i skupinová),
sestavování obrázků podle předlohy - obracení kostek, sestavování modelů věcí - montáţe podle
předloh, vystavování prací, později demontáţe.
Péče o květiny:
Do vyučovacího předmětu praktické činnosti 1. ročníku je vhodné zařadit péči o květiny. Tyto
činnosti bezprostředně souvisí s prvoukou. V péči o květiny se mohou ţáci střídat. Také mohou
pěstovat a sledovat zasazená semena (např. hrách, fazole).
2. a 3. ročník
Práce s papírem a kartonem:
–
–
–
–
vlastnosti papíru, kartonu, lepidla (tloušťka, barva, tvrdost, savost)
pojmenovávání druhů papíru: balicí, novinový, kancelářský, kreslicí
zpracováváme pomocí: nůţek, noţe, lepidla, kolíčků
technika práce: překládání, ořezávání, přestřiţení, vytrhávání, skládání, slepování,
nalepování papíru na karton, odměřování
– příklady výrobků:
• vytrhávané ubrousky a ozdoba různých věcí, např. květináče
• jednoduché předměty a pomůcky do vyučování, např. metr z papírových prouţků,
geometrické tvary aj.
• podloţky z propletených prouţků, záloţky do knih aj.
• výrobky vzniklé skládáním papíru, loďky, parník, čepice aj.
• ozdoby na vánoční stromeček, např. řetězy, košíčky, srdíčka
• věci k obchodování nakreslené, vystřiţené, nalepené na karton, obkreslené podle šablony
• výroba notýsků, sešití papíru, ozdoba štítkem
241
Práce s modelovací hmotou:
–
–
–
–
–
materiál: modelovací hlína, plastelína, modurit, těsto
pomůcky: podloţka, špachtle, nůţ
techniky práce: hnětení, válení, ubírání, spojování, vaření, sušení
poznané vlastnosti: tvárnost, tvrdost
příklady výrobků: věci, o kterých se učíme v prvouce (ovoce, zelenina, ptáci, zvířata),
v matematice (geometrická tělesa, geometrické tvary), ve čtení (zobrazování dějů z četby
nebo z vyprávění)
– bezpečné zacházení s ostrými předměty
Práce s drobným materiálem:.
– materiál: provázky, sláma, přírodniny (semínka, listy, šišky, plody, větvičky aj.), špejle,
drátky, korek, krabičky, papír, karton
– nástroje a další materiál: nůţky, nůţ, tupá jehla, bavlnka, lepidlo, zavírací špendlíky, aj.
– techniky práce: propichování, spojování, ohýbání, stříhání, nalepování, slepování, lisování,
skládání do tvarů
– seznamování se s nástroji a pomůckami, s účelem jejich pouţití
– příklady výrobků: ozdoby, zobrazování nějakého pracovního prostředí (skupinová práce),
zdobení různých předmětů, lakování, práce s drátkem a lepidlem
– zásady pro bezpečnost při činnostech s ostrými předměty
Práce montáţní a demontáţní:
– různé druhy stavebnic – seznámení se s návodem pro práci s nimi a předlohami pro stavby
a konstrukce, moţnosti uţití stavebnice mohou předvést ţáci, kteří si určitou stavebnici do
školy donesli
– vytváření plošných a prostorových kompozic ze stavebnicových prvků a volného materiálu
podle předloh i podle fantazie ţáků
– stavebnice se spojovacími prvky a díly - konstrukční činnosti
– sestavování jednoduchých pohyblivých modelů podle předlohy i podle představy ţáků –
montáţ a demontáţ, urovnávání dílů stavebnice k dalšímu pouţití
– osvojování si správných pracovních dovedností a návyků při organizaci, rozmýšlení si své
vlastní činnosti, zachovávání bezpečnosti a hygieny při činnostech
Práce s textilem:
– materiál: textilie bavlněné, lněné, vlněné, hedvábné, z umělých vláken - jejich rozlišování,
nitě, bavlnky, šňůrky, stuţky, poutka, knoflíky
– nástroje: nůţky, jehly, špendlíky
– činnosti: navlečení přiměřeně dlouhé nitě, uzlík, šití stehem předním a zadním, prošívání,
stříhání, sešívání předním a zadním stehem
– výrobky: sešití kousku látek k sobě - jednoduchý výrobek, oprava oděvu – přišití knoflíku
nebo poutka aj.
– dodrţování pravidel bezpečnosti a hygieny práce
242
Lidové zvyky, tradice a řemesla:
– lidové zvyky a tradice, lidová řemesla: poznávání na základě přímých ukázek nebo videa,
návštěvy regionálních muzeí apod.
– techniky zpracování: ukázky drhání, batikování, modrotisk, výroba vizovického pečiva,
ozdoba kraslic, práce se slámou, vyřezávání apod.
– materiál, nástroje a pomůcky volíme podle charakteru vytvářeného výrobku a zvolené
techniky zpracování
– příklady výrobků: jednoduchá ozdoba, šperk, svícen, vánoční ozdoba, kraslice, vizovické
pečivo, ubrousek zdobený batikou apod.
Stolování:
– příprava talířů a příborů ke svátečnímu obědu
– chování se u stolu
– příprava jednoduchého studeného pokrmu
Práce na školní zahradě, pěstitelské práce v učebně
– na podzim a v zimě: ošetřování pokojových rostlin
– na jaře v učebně: pěstování cibulovin v květináči – květina pro maminku (předpěstování
v papírových květináčích nebo v kelímcích), přesazování do květináče, který si ţáci
ozdobili
– pozorování klíčení semen fazole nebo hrachu, nakličování, přesazování, jakmile začne
rostlina růst. Semena řeřichy (klíčení na vlhké vatě), klíčení obilí a jeho růst (zeleň na
velikonoční svátky)
– na jaře na zahradě: dělání řádků podle šňůry, setí zeleniny, dělání důlků pro sazenice,
sázení květin na záhon, péče o rostliny – kypření půdy, pletí, zalévání
– první jednoduché společné záznamy o postupu práce a o časovém pozorování růstu a
vývoje rostliny
Na konci 1. období ţák:
– rozlišuje běţně uţívané druhy papíru, dovede papír přeloţit, vyrobit skládáním jednoduchý
výrobek, odtrhnout naznačenou část, přestřihnout, vystřihnout nakreslený tvar, čistě slepit
(pouţít vhodné lepidlo), nalepit vystřiţené tvary
– dovede z drobného materiálu vyrobit jednoduchý praktický výrobek, k práci volí vhodné
nástroje a bezpečně s nimi zachází
– rozlišuje běţné pracovní nástroje (nůţky, nůţ, jehla, kleště, šroubovák, kladívko) a
bezpečně s nimi zachází
– dovede pracovat s některou ze stavebnic a vytvořit několik výrobků podle předlohy i podle
své představy
– při práci s modelovací hmotou dokáţe vytvořit několik výrobků a dovede o nich hovořit;
získal základní hygienické návyky při práci s těmito materiály
– dokáţe navléknou nit, zkusí přišít knoflík, dovede sešít dva kusy látky k sobě
243
– při praktických činnostech si dovede věci urovnat, udrţuje pořádek na svém místě, stará se
o své pomůcky, má je připravené na vyučování
PRÁCE S DROBNÝM MATERIÁLEM
Ţák:
– vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů
– pracuje podle slovního návodu a předlohy
KONSTRUKČNÍ ČINNOSTI
Ţák:
– zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi
PĚSTITELSKÉ PRÁCE
Ţák:
– provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování
– pečuje o nenáročné rostliny
PŘÍPRAVA POKRMŮ
Ţák:
– připraví tabuli pro jednoduché stolování
– chová se vhodně při stolování
2. období
- rozvíjet manuální dovednosti ţáků
- vytvářet správné pracovní návyky při práci s nástroji
- umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat, k čemu slouţí a uvědomovat si, jak je
třeba
s nimi správně a bezpečně zacházet
- vést ţáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvaţovat o různých moţnostech opracování
materiálu,
uvaţovat o vlastnostech materiálu, zkusit vybrat vhodný materiál pro daný výrobek
- učit ţáky při práci uvaţovat o tom, co je třeba si k práci připravit, co dělat a jak postupovat
- mít vytrvalost při dokončení práce a snaţit se, aby byl výsledek práce co nejlepší
- vytvářet pozitivní vztah ţáků k práci
- vést ţáky k tomu, aby si všímali práce jiných lidí a snaţili se poučit z toho, co vidí
244
- seznámit ţáky se základním vybavením kuchyně, pamatovat na bezpečnost a hygienu práce při
přípravě jednoduchého jídla
- naučit ţáky zásadám správného stolování
Praktické činnosti patří svou podstatou k činnostnímu učení, ţáci při nich uplatňují zručnost, své
individuální dovednosti získané v rodině, mohou realizovat své nápady. Při výuce pracovních
činností se zaměřujeme na získávání praktických pracovních dovedností a návyků.
Úkolem vyučovacího předmětu je vytvářet u ţáků kladný vztah k práci. V rámci
vyučování praktickým činnostem budou mít ţáci moţnost poznávat různé materiály, opracovávat
je, vyrábět určené předměty a připravovat pomůcky pro individuální činnosti potřebné při výuce
jiných předmětů. Při praktických činnostech bude průběţně zohledňována účelnost i prospěšnost
prováděných činností a to s ohledem na aktuální potřeby ţáků, podmínky školy i na jejich další
vzdělávání.
Pracovní činnosti systematicky ovlivňují rozvoj motoriky a vytváření pracovních
dovedností ţáků. Dobrá výuka pracovním činnostem vede ţáky k dobrému osvojování
pracovních dovedností a návyků. Ţáci při praktických činnostech postupně získávají dobré
předpoklady ke správné volbě povolání a také k pozdějšímu společenskému uplatnění. Učí se
také vytrvalosti, tvořivosti, je jim dána moţnost realizovat vlastní nápady.
Při pracovních činnostech získávají ţáci základní vědomosti o materiálech, se kterými pracují, o
nástrojích, které k práci pouţívají, i o dalších nástrojích vhodných k opracovávání daného
materiálu. Seznamují se také s mnohými pracovními postupy, předlohami, návody, jednoduchými
náčrty a učí se podle nich pracovat. Osvojují si rovněţ základní zásady hygieny a bezpečnosti při
práci se zvoleným materiálem a nástroji, jsou vedeni k jejich respektování. Dále se ţáci učí
dodrţovat pracovní postup, organizovat svou práci a udrţovat pořádek na pracovním místě, po
skončení práce si své místo uklidit.
Vzdělávání v této oblasti také směřuje k postupnému poznání ţáků, ţe technika je součástí lidské
kultury a je spojena s pracovní činností lidí. Učí je chápat pracovní činnost jako příleţitost
k sebeuplatnění. Ţáci si mají moţnost uvědomit, ţe výroba musí mít určitý podnikatelský záměr.
To znamená, ţe je třeba vţdy uvaţovat o výrobě věcí lidem prospěšných a dobře fungujících,
které jsou potom také lépe prodejné. Ţáky upozorňujeme, ţe firma můţe prosperovat, nejen
pokud má dobře vymyšlenou a připravenou výrobu, ale i dobré ekonomy. Vedeme je k
uvědomění si potřeby matematiky i geometrie při všech podnikatelských výrobních záměrech.
Vyuţíváme poznatky ţáků z podnikatelských činností jejich rodičů.
245
4. – 5. ročník
I. Práce s drobným materiálem
Materiály: různé druhy papíru, kartóny, lepenky, krabičky od zboţí
Praktické činnosti:
- rozměřování a stříhání papíru nebo kartónu, pomůcky do matematiky a českého jazyka
- polepování kartónů, pomůcky do přírodovědy a vlastivědy
- zhotovování polepových papírů (škrobové aj.)
- zhotovování sloţitějších skládanek a modelů
- sešívání listů, příprava přehledů učiva a obalů na pomůcky a sbírky
- desky na uloţení materiálů z projektů a pro portfolia
- rozřezávání papírů a lepenek, ořezávání okrajů papíru
- zhotovování výrobků kašírováním
Ţáci se seznámí s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: nůţky, nůţ, ořezávačka, lepidla,
navlhčovače, dírkovač, sešívačka, šablony.
Bezpečnost práce – práce s nůţkami a noţem, lepidla, hygienické návyky.
Doplňující informace: z čeho se vyrábí papír, kde se u nás vyrábí, různé druhy papíru, sběr
starého papíru, jak dlouho znají lidé papír a jiné zajímavosti.
Práce s různými zvolenými materiály
Zhotovování potřebných výrobků z některých jiných materiálů např. textil, drát, fólie, přírodniny,
aj. podle potřeby a rozhodnutí učitele.
II. Práce s modelovací hmotou
Materiály: modelovací hlína, modelit, sádra, pilinová kaše, dentakryl, kašírovací hmota
- modelování doplňující výuku přírodovědy a vlastivědy
- modelování ve spojení s výtvarnou výchovou - figury, reliéfy
- modely těles ve spojení s výukou geometrie
- zhotovování různých předmětů, jejich barvení a lakování - příprava odlitků ze sádry, odlévání
do formy, vyškrabávání předkresleného vzoru
- práce v keramické dílně - podle podmínek školy výroba drobných předmětů z keramiky
- vyuţívání prvků lidového umění při zdobení keramických nádob
Ţáci se seznámí s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: různé modelovací hmoty, špachtle,
modelovací očko, profilové šablony, rydla, barvy ředěné vodou.
Bezpečnost práce - dodrţování hygienických návyků při práci s modelovací hmotou a barvami,
bezpečnost při práci s ostrými předměty.
246
Doplňující informace: ve spojení s výtvarnou výchovou ţáci poznávají výsledky práce
výtvarníků-sochařů, umělecké plastiky a sochy, vyhledávají díla sochařů v blízkosti školy nebo
svého bydliště. Umělecká a uţitková keramika v našem okolí.
III. Konstrukční činnosti - práce se stavebnicemi
Pomůcky: konstrukční stavebnice kovové nebo plastové, ze kterých se dají stavět modely podle
předloh i podle fantazie ţáků; nejlépe, mohou-li to být modely pohyblivé, vystřihovánky na
sestavování papírových modelů, nářadí potřebné k montáţním pracím - šroubováky, maticové
klíče
- sestavování obtíţnějších modelů (nejlépe pohyblivých) z plastových nebo kovových
konstrukčních stavebnic (podle podmínek třídy nebo školy)
- spojování součástí pomocí maticových šroubů, různých pásků, spojovacích desek apod.
- práce podle předlohy, podle jednoduchého náčrtu i podle slovního návodu
- práce podle vlastní představy spojená s provedením jednoduchého náčrtu
- správné názvy nástrojů i součástí stavebnice
- sestavování prostorových modelů z kartónových vystřihovánek
Bezpečnost: dodrţování zásad správného zacházení s náčiním u montáţí
IV. Pěstitelské práce - podle podmínek školy
Ţáci se seznamují se základními podmínkami pro pěstování rostlin. Při praktických činnostech se
naučí připravovat půdu pro setí a sadbu, sledují růst rostlin, učí se rostliny okopávat a zalévat. Při
péči o rostliny se seznamují s různým zahradním náčiním a učí se ho vhodně pouţívat pro určité
práce. Seznamují se s uţitkem pěstovaných rostlin. Další činnost, kterou mohou provádět, je
pěstování pokojových rostlin a pravidelná péče o ně, spojená s pozorováním růstu i se
záznamem pozorování.
Bezpečnost při práci s rostlinami: nebezpečí alergie u některých lidí, pozor na jedovaté pokojové
rostliny, dodrţování hygieny, nebezpečí úrazů, ošetřování drobných zranění při práci na pozemku
V. Příprava pokrmů
Učivo:
- základní vybavení kuchyně
- výběr a nákup potravin pro přípravu jednoduchého jídla
- zásady skladování potravin
- jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování
- zacházení s elektrickými spotřebiči v kuchyni
- samostatná příprava jednoduchého jídla
- udrţování pořádku v kuchyni a úklid pracovního místa po vaření
Bezpečnost a hygiena při práci v kuchyni.
VI. Mezipředmětové vztahy
Vazba na učivo:
- matematiky - příprava pomůcek pro individuální činnosti při vyučování aritmetiky a geometrie
- přírodovědy - provádění přírodovědných pokusů vyţadujících přípravu pomůcek ţáky,
opakované
247
provádění pokusů v hodinách přírodovědy se závěry ţáků
- vlastivědy - výroba modelů staveb, zbraní, nářadí, výroba leporel, zhotovování obalů na
soubory
vytvářené z učiva vlastivědy i jiných vyučovacích předmětů
- výtvarné výchovy - dokončení a vzhled zhotoveného výrobku
- cizího jazyka - příprava kartiček a her vhodných pro činnostní procvičování slovní zásoby
Práce s drobným materiálem
Ţák:
- vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy, na základě své představivosti, různé
výrobky z daného materiálu
- vyuţívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic
- volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k pouţitému materiálu
- udrţuje pořádek na pracovním místě a dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne
první pomoc při úrazu
Konstrukční činnosti
Ţák:
- provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáţ a demontáţ
- pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu
- dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu
Pěstitelské práce
Ţák:
- provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování
- ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny
- volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní
- dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu
Příprava pokrmů
Ţák:
- orientuje se v základním vybavení kuchyně
- připraví samostatně jednoduchý pokrm
- dodrţuje pravidla správného stolování a společenského chování
- udrţuje pořádek a čistotu pracovních ploch, dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce,
poskytne první pomoc i při úrazu v kuchyni
248
K rozvíjení pracovních dovedností ţáků přispívají značnou měrou technické a pracovní krouţky,
jichţ se ţáci účastní dobrovolně, podle svých zájmů a schopností.
Práce se dřevem - vhodné pro práci v kroužcích
Materiály: dřeva měkká k jednoduchému opracování, dřeva tvrdá k rozlišování
Praktické poznatky, rozlišování: dřeva měkká a tvrdá, základní druhy řeziva - prkno, fošna, lať,
hranol, dýha, deskové materiály: laťovka, překliţka, dřevotřísková deska
Praktické činnosti: měření, orýsování, upínání, řezání pilou, rašplování, zahlazení brusným
papírem, vrtání nebozezem, spojování hřebíky, základní čepy, povrchová úprava mořením
Seznámení se s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: skládací metr, úhelník, pila ocaska,
pila čepovka, rašple, brusný papír, nebozez, kolovrátek, vrták, kleště, hřebík, kladívko, dřevěná
palička
Bezpečnost práce - dodrţování bezpečnosti při práci s nářadím
Pracovní návyky- uspořádání pracovního místa, práce montáţní i demontáţní
Doplňující informace - funkce strojů, které ţáci sestaví, kde je můţeme vidět
3. období
A) Výchovně vzdělávací cíle vyučovacího předmětu
-
vést ţáky k osvojení základních pracovních návyků a dovedností
k pouţívání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běţném ţivotě
k organizaci i k plánování práce
vytvářet pozitivní vztah k práci
nést odpovědnost za kvalitu své práce i kvalitu společných výsledků práce
učit ţáky tvůrčímu způsobu přemýšlení a uplatňování vlastních nápadů a tvořivosti
při pracovní činnosti
podporovat úsilí a vůli na dosaţení kvalitního výsledku
rozvíjet poznávání okolního světa a aplikovat tyto poznatky při vlastní pracovní činnosti
rozvíjet sebedůvěru, chápaní práce a pracovní činnosti jako příleţitosti k seberealizaci
rozvíjet podnikatelského myšlení
poznání, ţe technika jako součást lidské kultury je vţdy spojena s pracovní činností
člověka
orientovat se v různých oborech lidské činnosti
osvojit uplatňování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce, základů
organizace a plánování práce a technologické kázně
připravit ţáky pro volbu vlastního profesního zaměření a na celoţivotní vzdělávání
249
Vzdělávací obsah je realizován v průběhu celého základního vzdělávání a je určen všem ţákům,
tedy chlapcům i dívkám.
Vzdělávací oblast se zaměřuje na praktické dovednosti a návyky a doplňuje celé základní
vzdělání o důleţitou sloţku, nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším ţivotě a ve společnosti.
Koncepce vzdělávání vychází z konkrétních ţivotních situací, v nichţ ţáci přicházejí do přímého
kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých podobách a v širších souvislostech.
Ţáci pracují ve skupinách – týmech, střídají jednotlivé činnosti, řeší problémové úkoly.
Učí se pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky.
Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnosti samostatně i v týmu.
Ve všech tematických okruzích jsou ţáci soustavně vedeni k dodrţování zásad bezpečnosti a
hygieny při práci.
V závislosti na věku ţáka se postupně buduje systém, který ţákům poskytuje důleţité informace
ze sféry výkonu práce a pomáhá jim při odpovědném rozhodování o dalším profesním zaměření.
6. ročník
2 hodiny týdně
dva tematické okruhy:
Práce s technickými materiály – l. část
Pěstitelské práce – 1. část
Třídy s větším počtem ţáků dělíme na smíšené skupiny o počtu maximálně 15 ţáků. Vedou
nás k tomu letité zkušenosti a výše zmíněný charakter výuky výhradně činnostní a materiální a
technické vybavení škol. Dále nesmíme zapomínat na bezpečnostní, hygienické a ostatní předpisy
a normy vztahující se k výuce předmětů praktického charakteru.
Práce s technickými materiály:
(pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyzika, Inf =
informatika, Ov = občanská výchova, Evv = enviromentální výchova, Mv = mediální výchova)
1)
2)
3)
4)
Praktické činnosti a bezpečnost a hygiena práce
Základy zobrazování při práci s technickými materiály
Kreslení technických náčrtů
Čtení jednoduchého technického výkresu
Práce se dřevem
Zpracování dřeva, vlastnosti
(mezipředmětové vazby s Př a F)
Měření a orýsování
(mezipředmětové vazby s M)
Upínání
Řezání
Rašplování a pilování
Broušení
Práce s kovem
(mezipředmětové vazby s M a F)
Rovnání drátu a plechu
(mezipředmětové vazby s F)
250
5)
Ohýbání
Stříhání
Práce s plasty
Důleţité informace o plastech – vznik plastů, rozdělení plastů a vlastnosti plastů
(zařadit průřezové téma Evv – třídění plastů a bezpečná likvidace, průřezové téma
Mv – likvidace plastů v obci, regionu)
(mezipředmětové vazby s Inf a Ov)
Ruční zpracování
Upínání polotovarů
Stříhání plastů (vyuţití PET lahví – výroba pomůcek pro fyziku)
Pěstitelské práce:
1)
2)
3)
Bezpečnost a hygiena práce
Hygiena
(mezipředmětové vazby s Př)
Bezpečnost při práci
Půda
Vznik půdy
Vlastnosti půdy a jejich zjišťování (mezipředmětové vazby s Př)
Zpracování půdy na zahradě a rytí
Výţiva rostlin a zaloţení kompostu (průřezové téma Evv)
Zelenina
Charakteristika a význam zeleniny
Rozdělení zeleniny
Pěstování zeleniny
Ochrana zeleniny před škodlivými činiteli (průřezové téma Evv)
Praktické činnosti spojené s pěstováním zeleniny
7. ročník
1 hodina týdně
dva tematické okruhy:
Práce s technickými materiály – 2. část
Pěstitelské práce – 2.část
Práce s technickými materiály:
1)
2)
3)
Praktické činnosti a bezpečnost a hygiena práce
Základy zobrazování při práci s technickými materiály
Kreslení technických náčrtů
Čtení jednoduchého technického výkresu
Práce se dřevem
( mezipředmětové vazby s F a Př )
Vrtání dřeva
Dlabání
Hoblování
Spojování hřebíky
251
4)
5)
Spojování vruty
Lepení
Povrchové úpravy
Práce s kovem
Sekání
Řezání
Pilování
Vrtání
Pájení naměkko
Nýtování
Práce s plasty
Řezání
Pilování
Hoblování
Broušení
Vrtání
Lepení
Tvarování teplem
(průřezové téma Evv)
(průřezové téma Evv – nakládání s
odpady)
Pěstitelské práce:
1)
2)
3)
4)
Bezpečnost a hygiena práce
Hygiena
(mezipředmětové vazby s Př)
Bezpečnost při práci
Okrasné rostliny
Rozdělení okrasných rostlin
Charakteristika jednotlivých skupin okrasných dřevin
Bonsaje
Venkovní a balkónové květiny
Pokojové rostliny a jejich pěstování v praxi
Ovocné rostliny
Rozlišování ovocných dřevin
Mnoţení ovocných dřevin
Štěpování ovocných dřevin
Výsadba ovocných dřevin (stromky, keře)
Pěstitelství ve vztahu k ţivotnímu prostředí (průřezové téma Evv)
Význam pěstitelské činnosti v péči o ţivotní prostředí
Ochrana rostlin – plevele, jejich poznávání a hubení
Choroby rostlin (mezipředmětové vazby s Př)
Chovatelství:
-
kočka – plemena kočky, prostředí pro chov kočky, péče o kočku, chování kočky
morče – prostředí pro chov morčete, péče o morče
zlatý křeček – prostředí pro chov křečka, péče o křečka
andulka – prostředí pro chov andulky, péče o andulky
akvarijní rybky – prostředí pro chov akvarijních rybiček, příprava nádrţe, vodní rostliny pro
akvária, úprava vody, vybavení akvária, rozdělení akvarijních rybiček
252
-
speciální zařízení pro chov ţivočichů – terária, insektária, akvaterária, akvária
Poznámka: Toto téma lze zařadit kamkoliv.
8. ročník
1 hodina týdně
Design a konstruování - Elektrotechnika kolem nás
Příprava pokrmů
Pěstitelství
Svět práce
Povinný okruh – viz zařazení dle RVP
Design a konstruování – Elektrotechnika kolem nás:
1) Elektrická instalace v domácnosti
bezpečnost práce v elektrotechnice
(mezipředmětové vazby s )
nebezpečí úrazu elektrickým proudem
(mezipředmětové vazby s Př, F)
bezpečnostní pravidla pro obytné prostory
první pomoc při úrazech elektrickým proudem
jednopólový a dvoupólový dotyk
2) Rozvod elektrické energie – praktické činnosti s elektromontáţní stavebnicí
výroba a rozvod elektrické energie
přístroje na rozvodné desce
( mezipředmětové vazby s Př, F )
fázový a nulovaní vodič
bezpečnost při obsluze elektrických zařízení
zásuvky, pohyblivé přívody a ochrana kovových koster elektrospotřebičů
světelné obvody – obvod s vypínačem a jeho technické vybavení
obvody s vypínači a přepínači
ověřování funkce obvodů zapojovaných na elektromontáţní soupravě pomocí
zkoušečky ZN 2
jištění elektrických obvodů
3) Elektrické spotřebiče v domácnosti
(mezipředmětové vazby s Př, F)
rozvoj elektrizace domácností
domácí spotřebiče světelné – zářivka, ţárovka, základní pravidla pro údrţbu
světelných spotřebičů – praktická cvičení v zapojení pomocí elektromontáţní
stavebnice
domácí spotřebiče tepelné – elektrický infrazářič, elektrický vařič, mikrovlnná
trouba, varná konvice, ţehlička – modelování pomocí krycích karet na
stavebnicích – termostat jako regulátor
základní pokyny pro provoz, hospodárné vyuţívání a údrţbu tepelných spotřebičů
(průřezové téma Evv)
domácí spotřebiče chladící
základní pokyny pro provoz a údrţbu chladících elektrospotřebičů
253
Veškerá zapojení demonstrujeme a ţáci provádějí montáţe a demontáţe na
elektromontáţních stavebnicích dodávaných v minulosti do škol. Vyuţíváme dostupné
nefunkční přístroje od opravářů či od rodičů ţáků. Pozor ţáci mohou pracovat pouze
s malým napětím do 24 voltů.
Příprava pokrmů:
1) Odborné pracoviště pro přípravu pokrmů
seznámení se s vybavením cvičného pracoviště
technika v kuchyni
ergonomické poţadavky
výšky pracovních ploch a úloţných prostorů v kuchyni
osvětlení
větrání
základní kuchyňský inventář, inventář pro stolování
2) Neţ začneme s přípravou pokrmů
osobní hygiena
hygiena pracoviště
bezpečná obsluha sporáků
mytí nádobí
úklid pracoviště v závěru kaţdého praktického cvičení
hlavní zásady pro práci v kuchyni
první pomoc při úrazech v kuchyni - opaření horkou vodou nebo párou
- při popálení
- při polití horkým tukem
- ošetření drobných řezných ran
3) Základy stolničení
- prostírání
- kladení inventáře
- společenské desatero – chování u stolu
4) Výběr, nákup a skladování potravin a pochutin, dávkování potravin
5) Technologie přípravy pokrmů – praktická cvičení
příprava pokrmů studené a teplé kuchyně
příprava pokrmů ze zeleniny (máme podzimní období)
- pěstování zeleninových natí v místnosti
- zeleninový míchaný salát
náměty
- zeleninové pomazánky
- zeleninová polévka
- mrkvový salát s jablky
-
příprava pokrmů z ovoce
- ovocné knedlíky
- ovocné saláty
254
-
náměty
- ovocné čaje
vánoce u nás doma
- vánoční černý kuba
- jablkový závin
- medové perníčky
- vanilkové rohlíčky
- jablko v kuchyni
- jablečný mošt, koláč
příprava pokrmů z brambor
- bramborová polévka
- bramborové preclíky
náměty
- bramborové těsto – bramborový knedlík
- brambory na loupačku – hodnocení hlíz různých
odrůd
-
Svět práce:
(pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyika, Inf =
1)
Trh práce
-
2)
povolání lidí
druhy pracovišť, pracovních prostředků pracovních objektů
charakter a druhy pracovních činností
poţadavky kvalifikační, zdravotní a osobnostní
rovnost příleţitostí na trhu práce
Volba profesní orientace
základní principy
sebepoznání -
-
osobní zájmy a cíle
(mezipředmětové vazby s Ov, Př)
tělesný a zdravotní stav
osobní vlastnosti a schopnosti
sebehodnocení
vlivy na volbu profesní orientace
informační základna pro volbu povolání
práce s profesními informacemi a vyuţívání poradenských
sluţeb Úřad práce – exkurze, OPPP – návštěva, konzultace
Pěstitelství:
1)
2)
3)
Zpracování půdy
– praktická činnost
Léčivé rostliny
- charakteristika a význam léčivých rostlin
- rozdělení léčivých rostlin
- zásady sběru, sušení a uchovávání léčivých rostlin
Aranţování rostlin (tato kapitola navazuje na učivo ze 6. ročníku – záměrně zařazeno
– přispívá ke zlepšování vnitřního klimatu škol)
255
- ikebana
- aranţování do vázy
- aranţování do misky
- aranţování suchých rostlin
9. ročník
1 hodina týdně
Svět práce
Povinný okruh – viz zařazení dle RVP
Vyuţití digitálních technologií
Práce s laboratorní technikou
Provoz a údrţba domácnosti
Pěstitelství
Svět práce:
1)
Moţnosti vzdělávání
náplň učebních a studijních oborů
přijímací řízení
informace a poradenské sluţby
2)
Zaměstnání
3)
-
pracovní příleţitosti v obci a regionu
způsoby hledání zaměstnání
psaní ţivotopisu
pohovor u zaměstnavatele
problémy s nezaměstnaností, úřady práce
práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů
(mezipředmětové vztahy s Ov)
-
druhy a struktura organizací
nejčastější druhy podnikání
drobné a soukromé podnikání
Podnikání
Vyuţití digitálních technologií:
1) digitální technika – počítač a periferní zařízení, digitální fotoaparát, videokamera, PDA, CD a DVD
přehrávače, e-Kniha, mobilní telefony
2) digitální technologie – bezdrátové technologie (USB, Bluetooth, WIFI, GPRS, GMS, norma IEEE
802.11b), navigační technologie, konvergence technologií, multiplexování
3) počítačové programy pro zpracovávání hlasových a grafických informací – úpravy, archivace,
střih, operační systémy, vzájemná komunikace zařízení (synchronizace PDA s PC)
256
4) mobilní sluţby – operátoři, tarify
Práce s laboratorní technikou:
1) základní laboratorní postupy a metody.
2) základní laboratorní přístroje, zařízení a pomůcky.
Provoz a údrţba domácnosti:
1)
údrţba a úklid domácnosti
- úklid bytu
- ekonomika, hygiena, bezpečnost
- odpad a jeho ekologická likvidace
údrţba oděvů a textilií v domácnosti
- prací a čisticí prostředky
- praní a ţehlení prádla
- ošetření podle vyznačených symbolů
2)
drobná domácí údrţba
- elektrikářské práce: ţárovka, zásuvka vidlice, jistič, domácí
spotřebiče
Pěstitelství:
1)
Zpracování půdy - praktická činnost
Práce s technickými materiály
ţák:
- provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodrţuje technologickou kázeň
- řeší jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí
- organizuje a plánuje svoji pracovní činnost
- uţívá technickou dokumentaci, připraví si jednoduchý náčrt výrobku
- dodrţuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při
práci s nástroji a nářadím, poskytne první pomoc při úrazu
- rozlišuje základní vlastnosti pouţívaných materiálů a jejich vyuţití v praxi (dřevo, kov,
plasty, kompozity)
- zná a vyuţívá pracovní pomůcky, nářadí a nástroje pro ruční opracování
- chápe význam a nezastupitelnou úlohu techniky v ţivotě člověka, moţnosti zneuţití techniky
(války, terorismus atd.)
257
-
chápe vztah techniky její vyuţití k ochraně ţivotního prostředí, vztah techniky a její vyuţití
ve volném čase
ctí technické tradice našeho národa a úroveň rozvoje řemesel na našem území
(řemeslo má zlaté dno, zlaté české ruce)
Pěstitelské práce a chovatelství
ţák:
- volí vhodné pracovní postupy při pěstování vybraných rostlin
- pěstuje a vyuţívá květiny pro výzdobu
- pouţívá vhodné pracovní pomůcky a provádí jejich údrţbu
- prokáţe znalost chovu drobných zvířat a zásad bezpečného kontaktu se zvířaty (tato část jako
jediná nemůţe být na naší škole vzhledem k materiálním podmínkám a personálnímu obsazení
realizována, je nutno dodrţovat zvláštní pravidla a hygienické normy stanovené hygienickou
a veterinární správou ČR, odlišnosti v domácím chovu a v chovu ve školách pro studijní účely
– pozn. autorů)
- dodrţuje technologickou kázeň,zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc
při úrazu, včetně úrazu způsobeného zvířaty( poslední část se opět na naší školu nevztahuje –
uvedeno pouze k výstupům v RVP pro základní vzdělání pozn. autorů)
Design a konstruování – Elektrotechnika kolem nás
ţák:
- sestaví podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model
- navrhne a sestaví jednoduché konstrukční prvky a ověří a porovná jejich funkčnost, nosnost,
stabilitu
- provádí montáţ, demontáţ a údrţbu jednoduchých předmětů a zařízení
- dodrţuje zásady bezpečnosti a hygieny práce a bezpečnostní předpisy
- poskytne první pomoc při úrazu
- ovládá jednoduché pracovní postupy při základních činnostech v domácnosti
- pouţívá vhodné pomůcky a nástroje
- dodrţuje základní hygienické a bezpečností předpisy
ţák (pouze chlapci):
- sestaví podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model
- navrhne a sestaví jednoduché konstrukční prvky a ověří a porovná jejich funkčnost, nosnost,
stabilitu
- provádí montáţ, demontáţ a údrţbu jednoduchých předmětů a zařízení
- dodrţuje zásady bezpečnosti a hygieny práce a bezpečnostní předpisy
- poskytne první pomoc při úrazu
258
Provoz a údrţba domácnosti
ţák:
-
provádí jednoduché operace platebního styku a domácího účetnictví
ovládá jednoduché pracovní postupy při základních činnostech v domácnosti a orientuje
se v návodech k obsluze běţných domácích spotřebičů
správně zachází s pomůckami, nástroji, nářadím a zařízením včetně údrţby provádí
drobnou domácí údrţbu
dodrţuje základní hygienická a bezpečnostní pravidla a předpisy a poskytne první pomoc
při úrazu, včetně úrazu elektrickým proudem
Příprava pokrmů
ţák:
- pouţívá základní kuchyňský inventář a bezpečně obsluhuje základní spotřebiče
- připraví jednoduché pokrmy v souladu se zásadami zdravé výţivy
- dodrţuje základní principy stolování, společenského chování a obsluhy u stolu ve společnosti
- dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce
- poskytne první pomoc při úrazech v kuchyni
Práce s laboratorní technikou:
ţák:
- vybere a prakticky vyuţívá vhodné pracovní postupy, přístroje, zařízení a pomůcky pro
konání konkrétních pozorování, měření a experimentů
- zpracuje protokol o cíli, průběhu a výsledcích své experimentální práce a zformuluje
v něm závěry, k nimţ dospěl
- vyhledá v dostupných informačních zdrojích všechny podklady, jeţ mu co nejlépe
pomohou provést danou experimentální práci
- dodrţuje pravidla bezpečné práce a ochrany ţivotního prostředí při experimentální práci
- poskytne první pomoc při úrazu v laboratoři
Vyuţití digitálních technologií:
ţák:
- ovládá základní funkce digitální techniky; diagnostikuje a odstraňuje základní problémy
při provozu digitální techniky
- propojuje vzájemně jednotlivá digitální zařízení
- pracuje uţivatelským způsobem s mobilními technologiemi – cestování, obchod,
vzdělávání, zábava
- ošetřuje digitální techniku a chrání ji před poškozením
- dodrţuje základní hygienická a bezpečnostní pravidla a předpisy při práci s digitální
technikou a poskytne první pomoc při úrazu
259
Svět práce
ţák:
- orientuje se v praktických činnostech vybraných profesí
- posoudí své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní
- vyuţije profesní informace a poradenské sluţby pro výběr vhodného vzdělávání
- prokáţe v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh práce
Volitelné předměty
Vzdělávací oblast : Jazyk a jazyková komunikace
Cvičení z českého jazyka
V 8. ročníku se vyučuje 1 hodinu týdně.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, školní knihovně, mimo budovu
školy.
- informace umí ţáci vyhledat a třídit
- kriticky hodnotí výsledky svého učení a diskutují o nich
- uţívají správné terminologie
- vyhledávání informací k řešení problémů
- problémy řeší ţáci samostatně nebo týmově
- získávají tak vědomosti a dovednosti
260
- formulace a vyjádření názorů ústní i písemnou formou
- zapojení do diskuse, vhodná reakce na názory druhých
- vyuţití informačních a komunikačních prostředků
- účinná práce ve skupině
- dodrţování pravidel práce v týmu
- zájem o kulturní dědictví státu i regionu
-vytváření pozitivního vztahu k uměleckým dílům
- motivace ke správné organizaci práce
- vyuţití získaných znalostí z předmětu v běţné praxi.
-
rozvíjet pozitivní vztah k českému jazyku
naučit se samostatně získávat informace z různých zdrojů
vnímat a osvojovat si jazyk jako prostředek k získávání
a předávání informací
vyuţít získané jazykové poznatky při tvorbě vhodných jazykových projevů
zvládnou práci s literárními a jazykovými prameny i s jinými zdroji informací
individuálně proţívat slovesné umělecké dílo
rozvíjet pozitivní vztah k literatuře
K osvojení souvislého plynulého a srozumitelného vyjadřování ţáci uţívají písemné a
mluvené projevy, vypracovávají samostatné práce. Pracují individuálně i po skupinách. Ţáci
vyuţívají všech dostupných zdrojů informací: pracují s masmédii, vyhledávají informace na
webových stránkách, učí se zpracovávat fakta. Naučí se chápat jazyková sdělení, uţívají
správně jazykové komunikační prostředky k textové výstavbě i při kompozici textu.
Uţívají spisovnou podobu jazyka, učí se poznávat a rozlišovat formy jazyka.
Jsou vedeni k rozvíjení kladného vztahu k literatuře a k zájmu o četbu a kulturní záţitky.
Získávají znalosti regionální literatury. Jsou vedeni k samostatné tvořivé práci s textem , k
uplatňování a k obhajování svých závěrů a zkušeností. Vedeme ţáky k samostatné literární
tvorbě tak, aby své znalosti a zkušenosti mohli uplatnit v dalším studiu.
Předmětem prolínají průřezová témata
Rozvoj individuálních dovedností
Pozitivní myšlení
261
Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí
Vztah člověka a prostředí
Mediální výchova
Kritické čtení, vnímání mediálních sdělení,jejich autora
Vliv masmédií
Práce v realizačním týmu
Tvorba školního časopisu
Respektování zvláštností etnik
Znalost vlastního kulturního zakotvení
C) Obsah učiva
1.Tvarosloví, pravopis
- slovní druhy
- spojky podřadící a souřadící
- nejčastější pravopisné chyby
- psaní čárek
2. Tvoření a význam slov
- slovní zásoba a její obohacování
- vyjadřování současné generace
- uţití odborné terminologie
3. Skladba
- druhy přísudku, podmět genitivní
- sponová slovesa
- věta jednočlenná, jednoduchá a souvětí
4. Komunikace a sloh
- správné uţití jazykových prostředků
- nácvik kultivovaného ústního a písemného projevu
- úprava nevhodně stylizovaných vět
– rozlišení pojmů, faktů, názorů a hodnocení
– orientace v mediální sféře
5.Práce s literárním textem
- tvořivá práce s textem , práce s aktualitou
- literární pojmy a ţánry
- odraz regionální literatury
- vyuţití audiovizuální techniky, školní a krajské knihovny
- zapojení do tvůrčí činnosti- literární soutěţe, školní časopis, vlastní texty
262
Znalost českého jazyka je základním předpokladem úspěšného vzdělávání v dalších oblastech
Přesné a logické myšlení slouţí k přehlednému srozumitelnému vyjadřování.
Ţák se dorozumívá kultivovaně, výstiţně a vhodně pro danou komunikační situaci
Ţák ovládá různá jazyková sdělení – analyzuje text, posuzuje, hodnotí. Dokáţe reprodukovat
daný text.
Ţák umí diskutovat , prezentovat své názory, pracovat ve skupině.
Ţák se naučí vyhledávat informace z různých zdrojů, vyuţívá fond knihovny, internet.
Aktivně se ţák zapojuje do literárních a recitačních soutěţí, olympiád,
do tvorby školního časopisu.
Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace
Cvičení z matematiky
Předmět Cvičení z matematiky se vyučuje 1 hodinu týdně v 8. ročníku.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně.
Kompetence k učení:
Ţáci se učí vybírat a vyuţívat pro efektivní učení vhodné způsoby, operují s obecně uţívanými
termíny, znaky a symboly; tím, ţe učitel seznamuje ţáky s několika různými postupy řešení a při
výuce pouţívá termíny, znaky a symboly, rozvíjí kreativitu a učební dovednosti ţáků potřebné k
samostatnému učení (práce s matematickými tabulkami, kalkulátory,…), pouţívá vhodné učební
pomůcky (rýsovací potřeby, obrazový materiál, modely těles,
;meotar, kalkulátory, pracovní listy, internetové stránky s matematickou tématikou, matematické
programy) a věnuje se dovednosti autokorekce chyb.
Kompetence k řešení problémů:
Ţáci se učí samostatně řešit problémy, volit vhodné způsoby řešení, při řešení problémů uţívají
logické, matematické a empirické postupy; tím, ţe učitel ţákům předkládá dostatečné mnoţství
vyřešených úloh a zadává dostatek úloh k samostatnému řešení, zadává úkoly k posílení
263
schopností ţáků vyuţívat vlastních zkušeností, individuálního přístupu k problémům, znalostí a
kreativity při jejich řešení, předkládá modely matematických postupů, vede ţáky k jejich
porozumění a správnému pouţívání.
Kompetence sociální a personální:
Ţáci se učí účinně spolupracovat ve skupině a vytvářet si pozitivní představu o sobě samém tím,
ţe učitel zadává dostatek úloh pro skupinu ţáků a dává ţákům prostor objektivně hodnotit vlastní
práci v kolektivu, vytváří partnerské vztahy učitel-ţák a vnáší přátelskou atmosféru do procesu
výuky, uplatňuje individuální přístup jak talentovaným ţákům, tak i k ţákům s poruchami učení.
Kompetence občanská:
Ţáci se učí respektovat přesvědčení druhých a rozhodovat se zodpovědně podle dané situace a
podle svých moţností; tím, ţe učitel vede ţáky k uvědomění si odpovědnosti k sobě samému a
rozvíjení důvěry ve vlastní schopnosti a moţnosti při řešení úloh, k soustavné sebekontrole při
kaţdém kroku postupu, k respektování věkových, intelektových, sociálních a etnických
zvláštností ţáků.
Kompetence pracovní:
Ţáci se učí zpracovávat data získaná pozorováním a měřením; tím, ţe učitel ţáky seznámí s
různými metodami zápisu naměřených hodnot, vede ţáky k samostatnosti, k vytrvalosti a
přesnosti, k vytváření dovednosti vyslovovat hypotézy na základě zkušenosti nebo pokusu a k
jejich ověřování, rozvíjí smysl pro povinnost (příprava na výuku).
Kompetence komunikativní:
Ţáci se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, a to ústně i
písemně; tím, ţe učitel dává prostor pro samostatné řešení zadaných problémů a jejich ústní i
písemnou obhajobu, seznamuje ţáky s historií matematiky, učí ţáky aplikovat matematické
postupy v praxi.
Cílové zaměření předmětu v 8. ročníku
- předmět je určen pro zdatné počtáře, slouţí k prohlubování poznatků získaných v hodinách
matematiky, ţáky výhledově připravuje na přijímací zkoušky na střední školy. V širší míře
jsou zde ţáky řešeny nestandardní aplikační úlohy a problémy.Podle úrovně znalostí ţáků
můţe být zaměřen na procvičování učiva, ale jinými formami a metodami práce.
- viz povinný vyučovací předmět Matematika
Charakteristika předmětu
Předmět cvičení z matematiky je nabízen ţákům jako volitelný v 8. ročníku. Je vyučován
v jednohodinové týdenní dotaci.
264
Cvičení z matematiky je hodina pojatá jako pomocná hodina k výuce matematiky. Při
těchto hodinách se upevňuje a opakuje učivo brané souběţně v matematice. Vzhledem
k menšímu počtu ţáků ve třídě a jejich srovnatelné úrovni je v těchto hodinách více času na
opětovné i individuální vysvětlení právě probírané látky.
Materiální zabezpečení
Výuka probíhá v kmenových učebnách. V kaţdé učebně je k dispozici sada pro rýsování
na tabuli. Učitelé mají k dispozici prezentační pomůcky pro výuku, které jsou soustředěny
v kabinetě matematiky. V počítačové učebně jsou pro ţáky připraveny podpůrné programy
zejména pro výuku geometrie.
C) Obsah učiva.
Náplň:
1. Opakování aritmetiky
 Racionální čísla
 Dělitelnost – její pouţití
 Trojúhelník a jeho vlastnosti
 Rozšiřující učivo
2. Slovní úlohy
 Poměr. Přímá a nepřímá úměrnost
 Procenta – aplikace ve finanční matematice
3. Prohlubování učiva geometrie






Čtyřúhelníky, kruţnice, kruh
Hranoly, válec – aplikace v praxi
Základy rýsování (kóty ve strojírenství a stavebnictví)
Základy finanční matematiky (úlohy z praxe, převody měn, …)
Pravděpodobnost a statistika – hrou
Matematika v jiných oblastech
1. fyzika
2. biologie
3. zeměpis
4. chemie
4. Základy algebry



Vlastnosti mocnin a odmocnin – alg. vzorce + doplňující učivo
Aplikace algebry v geometrii
Řešení rovnic – rozšiřující učivo

Řešení matematické olympiády, klokan, …
.
265
Ţák
- provádí početní operace v oboru celých a racionálních čísel; uţívá ve výpočtech druhou
mocninu a odmocninu
- zaokrouhluje a provádí odhady s danou přesností, účelně vyuţívá kalkulátor
- modeluje a řeší situace s vyuţitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel
- uţívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek – část (přirozeným číslem,
poměrem, zlomkem, desetinným číslem, procentem)
- řeší modelováním a výpočtem situace vyjádřené poměrem; pracuje s měřítky map a plánů
- řeší aplikační úlohy na procenta (i pro případ, ţe procentová část je větší neţ celek)
- matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím proměnných; určí hodnotu výrazu, sčítá a
násobí mnohočleny, provádí rozklad mnohočlenu na součin pomocí vzorců a vytýkáním
- formuluje a řeší reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav
- analyzuje a řeší jednoduché problémy, modeluje konkrétní situace, v nichţ vyuţívá
matematický aparát v oboru celých a racionálních čísel
- vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data
- porovnává soubory dat
- matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím funkčních vztahů
- zdůvodňuje a vyuţívá polohové a metrické vlastnosti základních rovinných útvarů při řešení
úloh a jednoduchých praktických problémů; vyuţívá potřebnou matematickou symboliku
- charakterizuje a třídí základní rovinné útvary
- určuje velikost úhlu měřením a výpočtem
- odhaduje a vypočítá obsah a obvod základních rovinných útvarů
- vyuţívá pojem mnoţina všech bodů dané vlastnosti k charakteristice útvaru a k řešení
polohových a nepolohových konstrukčních úloh
- načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti, určí osově a středově
souměrný útvar
- určuje a charakterizuje základní prostorové útvary (tělesa), analyzuje jejich vlastnosti
- odhaduje a vypočítá objem a povrch těles
- načrtne a sestrojí sítě základních těles
- načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles v rovině
- analyzuje a řeší aplikační geometrické úlohy s vyuţitím osvojeného matematického aparátu
- uţívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá různá řešení
předkládaných nebo zkoumaných situací
- řeší úlohy na prostorovou představivost, aplikuje a kombinuje poznatky a dovednosti z různých
tematických a vzdělávacích oblastí
266
Vzdělávací oblast: Informační a komunikační
technologie
Výpočetní technika
V 9. ročníku vyučována s hodinovou dotací . Hlavním cílem je rozšířit a upevnit znalosti
získané v povinném předmětu informatika.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně.
Pro postupné rozvíjení této kompetence je při výuce výpočetní techniky třeba:
 vést ţáka k smysluplnému porozumění toku informací, počínaje jejich vznikem, uloţením na
médium, přenosem, zpracováním, vyhledáváním a praktickým vyuţitím
 vytvářet od raného věku ţáků jejich pozitivní vztah k informačním technologiím, jakoţto
prostředků k získávání, třídění, zpracování a prezentace informací, které ţáka kaţdodenně
zasahují
 při zpracovávání získaných informací třídit a rozlišovat podstatné od nepodstatného,
navrhovat vlastní způsoby řešení, vyvozovat konečné závěry a o vzniklých problémech
diskutovat
 pouţívat počítače a periferie od samého prvopočátku smysluplně, osvojovat si a rozvíjet
standardní postupy při zpracovávání informací, zavrhnout dosud přetrvávající způsob práce
pokus – omyl
 při vyhodnocování informace porovnávat a poznatky z většího mnoţství alternativních
informačních zdrojů, a tím k dosahování větší věrohodnosti vyhledávaných informací
 postupně vést ţáky k přesnému vyjadřování, uţívání a osvojení si jazyka informatiky
 vést ţáky k vyuţívání výpočetní techniky, aplikačního i výukového software ke zvýšení
efektivnosti učení a racionálnější organizaci a zjednodušení práce
 upozorňovat ţáky na vyuţití informací v různých oblastech lidské činnosti, vytvářet
návaznosti v probíraném učivu
 vést ţáky k sebehodnocení, aby si kaţdý uvědomoval, které učivo ovládá, co sám dokáţe
vyřešit, co si dokáţe samostatně ověřit, aby to, co chápe a umí dovedl předávat druhým a
sám věděl, které činnosti a postupy si potřebuje doplnit
 tvořivě vyuţívat softwarové a hardwarové prostředky při prezentaci výsledků své práce
 pochopit funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování přírodních i
sociálních jevů a procesů
267
Pro postupné rozvíjení této klíčové kompetence u ţáků je potřebné ve výuce informatiky dbát na
to, aby výuka byla srozumitelná a přiměřená věku, praktická, zaloţená na porozumění učivu a
dokonalém zvládnutí standardních postupů a činností. Proto je třeba:
 o kaţdém řešeném problému s ţáky hovořit, problémy důkladně rozebrat, navrhnout a
vyzkoušet různé moţnosti řešení
 dát ţákům prostor pro vhodné pojmenování problému
 naučit ţáky nevzdávat se při prvním nezdaru, hledat pomoc v různých učebnicích a
uţivatelských příručkách a manuálech, ve spolupráci se spoluţáky, s učitelem ale i doma v
rodině
 pro vedení ţáka ke kritickému usuzování a srozumitelné a věcné argumentaci, je třeba
rozvíjet algoritmické myšlení, logické myšlení, nechat ţáky obhajovat své řešení a
prezentace výsledků své práce
 nastolovat problémové situace, aby ţáci dokázali poznané metody řešení uplatnit i v jiných
oblastech celoţivotního vzdělávání
Nejedná se pouze o komunikaci mezi ţákem a strojem ale hlavně o komunikaci mezi lidmi
navzájem. Ţákům proto umoţňujeme:
 vyjadřovat svoje názory třeba zpočátku na základě intuice a tyto posléze zpřesňovat
 při práci s hardwarem a softwarovým vybavením popisovat prováděné činnosti, dotazovat se
na vzniklé nejasnosti, komunikovat se spoluţáky, sledovat jejich názory a závěry
 porovnávat výsledky své práce s výsledky práce spoluţáků, argumentovat, obhajovat
výsledky své práce, poučit se od druhých, naslouchat upřesnění učitele
 rozšiřovat správný jazyk informatiky
 při zpracovávání výsledků své práce dbáme u ţáků na to, aby pouţívali ustálené postupy
Pro správné ovládnutí ICT je třeba, aby ţáci pro získání kompetencí k učení a řešení problémů
pracovali s výpočetní technikou povětšinou individuálně. Proto je třeba:
 ţákům dát moţnost diskutovat při řešení úkolů
 vést ţáky k ohleduplnosti u uznání práce druhých, k poskytnutí rady a pomoci druhým,
zvláště spoluţákům, kteří nemají počítače doma a nemají dostatečné znalosti a dovednosti
 pěstovat v ţákovi pozitivní představu o sobě samém, vţdy mít moţnost vyslovit své názory a
obhájit svůj způsob řešení
V informatice se rozvíjení této kompetence uplatňuje zvláště:
 respektováním práv k duševnímu vlastnictví při uţívání softwaru
 zaujetím odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujícím se na
internetu či jiných médiích
 rozvíjením důvěry ve vlastní schopnosti a moţnosti při ovládnutí informačních technologií
 vedením ţáka k sebekontrole, soustavnosti, systematičnosti a přesnosti
 podporou tvořivé činnosti ţáků
268
Na konci základního vzdělání dosáhne ţák této kompetence tím, ţe během výuky výpočetní
techniky:
 pro řešení problémů, které jsou před něho staveny, prezentaci výsledků své práce, získávání
informací pouţívá bezpečně a účinně výpočetní techniku doplněnou přídavnými periferiemi
 při pouţití vhodného softwaru dodrţuje vymezená pravidla pro jeho pouţívání ( softwarové
právo )
 pouţíváním různých verzí programů, prací na různých počítačích se postupně bez problémů
adaptuje na změněné nebo nové pracovní podmínky
 dodrţuje stanovená přesná pravidla pro práci s výpočetní technikou, návody pro práci s
přídavnými zařízeními a instalační postupy pro instalaci softwaru dodanou výrobci
 dodrţuje hygienické a zdravotní normy při práci s výpočetní a prezentační technikou
 odpovědně přistupuje z hlediska ochrany ţivotního prostředí k likvidaci obalů, papíru,
tonerových kazet ...
 je mu jasný pojem a postup nakládání s nebezpečnými odpady a jejich bezpečná likvidace,
např. poškozeného hardwaru
Ţák:
 vyuţívá základní i rozšířené funkce počítače a jeho nejběţnější dostupné periferie
 respektuje pravidla bezpečné práce s HW i SW a postupuje poučeně i v případě jejich závad
 chrání svoje data před poškozením, ztrátou a zneuţitím
 při vyhledávání informací na internetu pouţívá jednoduché a vhodné cesty
 vyhledává informace na portálech,v knihovnách a databázích
 komunikuje různými způsoby pomocí internetu a jiných běţných komunikačních zařízení
 ovládá práci s textovými, grafickými i tabulkovými editory a k tvorbě stanovených
dokumentů vyuţívá vhodné aplikace
 uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem, obrazem a zvukem
 ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a
vzájemnou návaznost
 s informacemi pracuje v souladu se zákony
 informace zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni v textové, grafické a multimediální
formě
Volitelný předmět Výpočetní technika bude vyučován od 7. do 9. ročníku zpravidla po jedné
vyučovací hodině týdně. Charakter výuky výpočetní techniky je činnostní. Výuku orientujeme
tak, aby ţák získané dovednosti a znalosti rozvíjel výhradně na základě individuální práce s
počítačem, jeho periferiemi a pouţívaným softwarem. Ţák provádí takové činnosti, které vedou k
269
rozšíření jeho základních znalostí a dovedností práce s ICT získaných v předmětu informatika,
ale tak, aby je mohl dále rozvíjet na dalším stupni vzdělání. Dovednosti získané v tomto
předmětu umoţňují ţákovi vyuţívat dostupnou výpočetní techniku s bohatou škálou současně
pouţívaného softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního
vzdělávání. Získané dovednosti jsou v současné informační společnosti nezbytným
předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové
činnosti.
C) Obsah učiva v 9. ročníku
1) Hardware
– co je uvnitř počítače, obsah skříně – základní deska, procesor, harddisk, paměť RAM,
přídavné karty, zdroj, mechaniky, …
– druhy konektorů
– periferie – tiskárny, monitory, ...
– druhy počítačů
– zásady práce s počítačem
– přídavná zařízení - digitální fotoaparáty, skenery, …
– zapojování počítačové sestavy včetně periferií a přídavných zařízení
2) Operační systém Windows







způsoby instalace operačního systému
moţnosti nastavení vzhledu pracovního prostředí
ovládací panely, jejich funkce a vyuţití
kontrola pevného disku a jeho defragmentace
zálohování dat
instalace aktualizací - záplat
způsoby instalace (odinstalování) nových programů
3) Počítačové sítě
–
–
–
–
druhy počítačových sítí
hardwarové prvky sítě
vybavení a nastavení PC
uţivatelské účty
4) Internet a elektronická komunikace:
a) Internet
– současné moţnosti připojení k internetu
– internetové prohlíţeče
– antivirová ochrana a ochrana osobních dat
– internetové protokoly
270
– obchodování na internetu
– elektronická banka
b) Elektronická komunikace
–
–
–
–
–
e-mail
Skype
ICQ
Chat
Facebook
5) Microsoft Office:
a) Microsoft Word
–
–
–
–
–
–
nastavení moţností
vkládání objektů
dopisy a korespondence
makra
zpracování dokument
b) Microsoft Excel
–
–
–
–
–
–
základní okno
základní funkce
tvorba jednoduchých vzorců
tvorba grafu, prostorové natáčení grafů, velikost a formát textů, barvy a textury
tisk – náhled, nastavení záhlaví a zápatí
zpracování dokumentů
c) Microsoft PowerPoint
–
–
–
–
–
tvorba vlastních snímků
vloţení grafických objektů
efekty objektů – zvuk, časování, přechod mezi snímky
zpracování prezentací
6) Vektorová grafika – program Zoner Callisto
–
–
–
–
–
–
nástroj Výběr a editace objektů
text – umělecký text, barva textu, editace textu
vkládání obrázků, barevná výplň
symetrické tvarování objektů
průhlednost, výplně, bitmapový typ výplně, plastická výplň, fraktál
tvorba dokumentu v Zoner Callisto
271
7) Tvorba webových stránek
–
–
–
–
–
–
–
–
tvorba a úprava www stránky
propojování jednotlivých stránek
obrázek – vkládání, velikost a zarovnání
tabulky a rámce
efekty a animace
vkládání fotografií a videa
umístění stránek na server
8) Zvuk – Windows Media Player
–
–
–
–
záznam zvuku a jeho přehrávání
formáty
grabování
obaly CD – tvorba
9) Digitální fotografie
–
–
–
–
digitální fotoaparáty a fotografování
programy pro úpravu fotografií
vlastní úprava fotografií
tisk fotografií
10) Počítačová kriminalita
- druhy programů a licence
- nejpouţívanější programy
Ţák:





ovládá práci s textovými, tabulkovými a grafickými editory a vyuţívá vhodných aplikací
uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem
pracuje s informacemi v souladu se zákonem o duševním vlastnictví
vyuţívá běţný výukový a kancelářský software
pouţívá informace z různých informačních zdrojů
- zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální
formě
272
Vzdělávací oblast: Člověk a příroda
Přírodovědný seminář
V 9. ročníku vyučován s hodinovou týdenní dotací.
Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, na školním pozemku, mimo
budovu školy.
Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků je při výuce třeba:
 hovořit o pozorovaném, třídit a rozlišovat, vyvozovat závěry nebo domněnky o podstatě
 pozorovaných jevů nebo o jejich průběhu
 zapisovat naměřené hodnoty, uvaţovat o správnosti, porovnávat své výsledky se
spoluţáky, hodnotit své výsledky a závěry a dál je pouţívat pro učení
 nechat ţáky vysvětlovat pozorované jevy vlastním způsobem, klást si navzájem otázky,
hledat na ně odpovědi, hledat a řešit praktické problémy
 vyuţívat dřívějších vědomostí ţáků a nechávat je, aby si uvědomovali, ţe mnohé poznatky,
kterým se v oblasti Člověk a příroda učí, znají jiţ z niţších ročníků, ze ţivota kolem sebe,
z četby, z vlastních pozorování atp.
 aby si kaţdý ţák uvědomoval, kterému učivu rozumí, co si dovedl ověřit samostatně, a aby
to, co chápe a umí, dovedl také předávat druhým
Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků je při výuce potřebné:
 dbát na to, aby výuka byla u kaţdé látky, která to umoţňuje, praktická a aby ţáci měli
moţnost individuálně experimentovat
 nechat ţáky samostatně měřit připravovat si různé materiály a jednoduché pomůcky
k přírodovědným pokusům
 vyuţívat matematických prostředků k záznamům výsledků a průběhu pozorování
 vyslovovat domněnky o pozorovaných jevech, ověřovat si správnost svých domněnek a
závěrů s poznávanými zákonitostmi, uvědomovat si, ţe vlastně znovuobjevujeme poznatky
 osvědčené postupy aplikovat při obdobných situacích
 dát ţákům prostor pro vhodné pojmenování problému, na který při učení narazí
 umoţnit ţákům vyhledávat informace vhodné k řešení problému
 ověřovat správnost řešení problémů prakticky, osvědčené postupy aplikovat při řešení
obdobných nebo nových situací
 nechat ţáky obhajovat své závěry a svá rozhodnutí
 ukazovat nebo připravovat situace tak, aby bylo moţné uplatňovat poznané metody řešení
přírodovědných problémů i v jiných oblastech jejich vzdělávání
273
. Ţákům proto umoţňujeme:
 vyjadřovat svoje názory, třeba ve formě domněnek k probíraným přírodním jevům
 popisovat situace při experimentování, dotazovat se na vzniklé nejasnosti, diskutovat se
spoluţáky, sledovat jejich závěry
 porovnávat svoje výsledky pozorování se závěry spoluţáků, argumentovat, obhajovat,
poučit se od druhých, naslouchat upřesněním učitele
záznamů pouţívat při zpracovávání svých závěrů z experimentování
 začít vyuţívat informační a komunikační prostředky a technologie pro komunikaci se
spoluţáky, rodinou a okolním světem
Tato kompetence se rozvíjí při pokusování zvláště v součinnosti s praktickými činnostmi, kdy
ţáci:
 získávají zručnost při sestavování pokusů a získávají schopnost uváţit výběr vhodných
pomůcek
 plní povinnosti a dodrţují vymezená pravidla, učí se reagovat bez obav ze změny nebo
neúspěchu
 některé pomůcky připravují v praktických činnostech nebo sami doma
 přemýšlejí nad svou prací, rozhodují se, vyuţívají svých dosavadních znalostí a zkušeností
 navrhují provedení dalších pokusů nebo měření
Individuální experimentování je v této vzdělávací oblasti často střídáno s experimentováním ve
dvojicích nebo i ve větších skupinách, často podle materiálních podmínek školy. Některé pokusy
vyţadují spolupráci několika ţáků nebo skupin. Pro dobrý rozvoj této kompetence dáváme ţákům
moţnost:
 při práci ve skupině převzít určitou roli, za kterou kaţdý ţák sám zodpovídá (jeden
připraví materiál, druhý sestavuje pokus, třetí vede záznam o měření nebo pozorování
apod.)
 přispívat k diskusi o prováděném úkolu nebo o pozorovaném jevu ve své skupině i v
kolektivu třídy
 podílet se na utváření příjemné atmosféry v týmu, ţáky přitom vedeme k ohleduplnosti
a k uznávání druhých a k poskytování rady nebo pomoci druhému při společné práci
 čerpat poučení z toho, co je pro ně připraveno, co se jim vypráví, co mají připraveno
v učebních materiálech, a všímat si ve svém okolí toho, co s probíraným učivem
souvisí nebo na co jsou ve škole upozorněni
 vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, docházet ke správným závěrům,
k úspěšnému provádění pokusů a vyslovování názorů
Rozvíjení této kompetence se uplatňuje zvláště:
 kdyţ je ţákům dávána moţnost, aby se sami rozhodovali, aby si uvědomovali, které
dovednosti jiţ dobře ovládají, co ještě potřebují učinit a zjistit
 kdyţ ţákům dodáváme důvěru, ţe pokud budou k pokusování přistupovat zodpovědně,
své úkoly dobře zvládnou
274
 kdyţ ţáky necháváme uváţit a říct, na co je třeba pamatovat, aby byla při pokusování
zachována bezpečnost
 kdyţ podporujeme tvořivé nápady ţáků
- pozorovat s ţáky ţivot rostlin a ţivočichů v přirozeném prostředí a vést je k samostatnému
objevování a vnímání krásy přírody
- dovést ţáky k zodpovědnosti v přístupu k přírodě a ţivotnímu prostředí
- naučit ţáky ohleduplnému chování k přírodě ţivé i neţivé
- vyhledávat se ţáky potřebné informace o ochraně rostlin, ţivočichů i ŢP z různých zdrojů
( atlasy, encyklopedie, slovníky, internet apod.)
- vést ţáky, aby uměli realizovat své poznatky o ochraně přírody a ŢP v praxi
- povzbudit ţáky, aby uměli předat své poznatky i ostatním
- upevnit u ţáků znalosti o stavbě a funkci lidského těla a ochraně zdraví svého i ostatních
Vzdělávání v předmětu rozvíjí aktivní, samostatnou a tvůrčí činnost ţáků. Výuka se
především zaměřuje na pozorování pokusů, jejich provádění, měření a vyhodnocování výsledků.
Metody a formy práce kladou důraz na samostatnou práci ve skupině, vyhledávání informací na
internetu a vypracování referátů. Je kladen důraz na bezpečnost práce, dodrţování laboratorních
postupů a laboratorního řádu. Převáţně je zaměřen na praktické činnosti, kterými jsou dále
rozvíjeny teoretické znalosti ţáků. Praktické činnosti jsou realizovány formou laboratorních
prací, projektových aktivit, soutěţí a her, tematických vycházek a exkurzí.
Přírodovědný seminář můţe obsahovat učivo různých zaměření, které lze vhodně kombinovat
nebo celý obsah tvoří pouze jedno zaměření.
Je velmi vhodný i pro ţáky s SPVU.
.
Osobnostní a sociální výchova (OSV) je zaměřena na osobnostní a sociální rozvoj,
orientuje se na zodpovědnost kaţdého jedince za své zdraví a pomoc zraněným lidem a
podporuje dobré mezi lidské vztahy.
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (EGS) je začleněna do
tématu Evropa a svět nás zajímá, kultivuje postoje k Evropě a ke světu jako globálnímu prostředí
ţivota.
Environmentální výchova (EV) je členěna do okruhů základní podmínky ţivota, lidské
aktivity a problémy ţivotního prostředí, vztah člověka k prostředí.
Mediální výchova (MD) přispívá ke kritickému čtení a vnímání mediálních sdělení.
275
9. ročník
1 hodina týdně
Základní pojmy z ekologie – společenstvo ( druhy), ekosystém (druhy), biotop, …..
Ekosystémy přírodní a umělé – klady a zápory, dopady lidské činnosti na přírodu
Pozorování společenstev v přírodě
Pozorování přírodnin v učebně – práce s lupou, mikroskopem, příprava preparátu, zápis a vedení
protokolu
Zaloţení sbírky přírodnin- plody, listy, herbář, entomologická sbírka aj., popisky, štítky,
uchování a péče o sbírku
Ochrana přírody a krajiny – naše NP, CHKO…., chránění ţivočichové a rostliny, globální
problémy ( skleníkové plyny, odpady, voda, ovzduší..)
Pečujeme o Zemi – ekologické projekty ( třídění odpadů, šetření energií, úspora vody, moje
ekologická stopa )
Přírodovědné hry, kvízy, hádanky a soutěţe, vytvoření dalších tematických her i učebních
materiálů
Ţák:
-
formou her se učí porozumět základním ekologickým problémům a osvojit si
zásady trvale udrţitelného rozvoje
umí roztřídit odpad produkovaný člověkem, zná dobu rozkladu určitých látek,
učí se vnímat přírodu a vše v ní
uvede příklad ohroţených druhů a posoudí důvod ohroţení, navrhne řešení
orientuje se v základních ekologických pojmech (populace, diverzita, biom,
ekosystém)
porovnává různé typy přizpůsobení různým ţivotním podmínkám
rozlišuje přírodní a umělé ekosystémy, na příkladu lesa pochopí potravní
řetězec
porovnává druhové bohatství jednotlivých pater
vysvětlí, proč listy opadávají a proč se zbarvují
rozlišuje jednotlivé typy biomů a uvede příklad typických organismů
na konkrétním příkladů ekosystému vysvětlí základní vztahy a zhodnotí
důsledky narušení ekosystému
rozlišuje druhy vod, chápe význam vody jako základní podmínky pro ţivot
pozná základní organismy ţijící ve vodě
pozná základní druhy rostlin tvořící luční společenstva
vysvětlí význam lučních porostů
na konkrétních příkladech vysvětlí vliv člověka na jednotlivé ekosystémy
pozná základní druhy polních a ovocných plodin a jejich vyuţití
dodrţuje základy bezpečnosti a ochrany při práci, hygienická pravidla a
předpisy, dodrţuje technologickou kázeň
na modelových situacích předvede poskytnutí první pomoci při úrazu
276
-
pouţívá vhodné pracovní pomůcky, nástroje a nářadí a osobní ochranné
prostředky, správně s nimi zachází a udrţuje je
udrţuje pořádek na pracovním místě, dodrţuje základní zásady péče o
pracovní a ţivotní prostředí
umí samostatně nebo ve skupinách provádět experimenty
Doplňující vzdělávací obor
Etická výchova
Etická výchova je vyučována v 8. ročníku jako volitelný předmět s časovou dotací 1 hodina
týdně.
Předmět je realizován v kmenové třídě, počítačové učebně.
Výchovné a vzdělávací strategie vyučovacího předmětu
Vést ţáky k zodpovědnosti za své vzdělávání, umoţnit ţákům osvojit si strategii učení a
motivovat je pro celoţivotní učení včetně
učení prosociálních dovedností.
Učíme ţáky chápat etické principy a aspekty prosociálního jednání v jejich vzájemné
provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence. Vzdělávání v dané vzdělávací
oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka:
-k úctě
k hodnotám rodiny, tradic i duchovním hodnotám;
-k úctě
k člověku, lidské důstojnosti, toleranci k druhým;
-k úctě
a respektování přírody;
-k přijetí zodpovědnosti, uvědomění si práv, povinností a své zodpovědnosti za druhé;
-k zodpovědnému přístupu ke vzdělání;
-k řízení a organizaci učení;
-ke komplexnímu pohledu na jevy a skutečnosti;
-ke kritickému myšlení, vyslovení, přijetí a pozitivnímu zpracování konstruktivní kritiky;
-k zaměření vyuţívat získaných dovedností k plnohodnotnému souţití a spolupráci s ostatními
lidmi.
277
Podněcovat ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a k řešení problémů
v mezilidských vztazích.
Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe
vede ţáka:
-k sebepoznání a sebeakceptaci;
-k pozitivnímu hodnocení druhých, pozitivnímu přístupu k ţivotu v běţných i ztíţených
podmínkách;
-k vytváření hodnotných mezilidských vztahů, empatii, vzájemné pomoci;
-k ovládání a řízení svého jednání a chování;
-k rozpoznávání problému a schopnosti navrhnout jeho řešení a řešit problémové situace ve
školním kolektivu;
-ke tvořivosti zejména v oblasti mezilidských vztahů.
- prohlubování znalostí v problematice mezilidských vztahů a komunikace.
- vedení k pochopení důstojnosti lidské osoby a pozitivní hodnocení sebe.
- prohlubování schopnosti pozitivního hodnocení druhých.
- pochopení kreativity a iniciativy. Řešení problémů a úkolů. Přijetí vlastního a společného
rozhodnutí.
- schopnost vyjádřit a porozumět citům.
- učení se interpersonální a sociální empatii.
- učení se asertivitě. Zvládnutí agresivity a soutěţivosti. Sebeovládání. Řešení konfliktů.
- poznávání reálných a zobrazených vzorů.
- zvládání prosociálního chování v osobních vztazích. Pomoc, darování, dělení se, spolupráce,
přátelství.
- zvládání prosociálního chování ve veřejném ţivotě. Solidarita a sociální problémy.
- poznávání a utváření etických hodnot
- uvědomění si sexuálního zdraví
- porozumění rodinnému ţivotu
- uvědomění si duchovního rozměru člověka
- pochopení ekonomických hodnot
- chápání etického rozměru ochrany přírody a ţivotního prostředí
- pochopení hledání pravdy a dobra jako součást přirozenosti člověka
Vzdělávací obor umoţňuje zároveň rozvíjet čtenářskou gramotnost – porozumění textům,
posouzení spolehlivosti a platnosti informací a jejich vyuţití v ţivotě
Etická výchova vytváří celou řadu mezipředmětových vztahů. Ve vzdělávací oblasti Jazyk
a jazyková komunikace ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura navazuje etická výchova
na učivo naslouchání, mluvený projev, písemný projev a tvořivé činnosti s literárním textem a ve
vzdělávacím oboru Cizí jazyk na učivo pravidla komunikace v běţných kaţdodenních situacích.
Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět navazuje na učivo domov, škola, rodina, souţití lidí,
278
chování lidí, základní globální problémy, ohleduplné chování k přírodě, ochrana přírody,
partnerství, rodičovství a základy sexuální výchovy. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost
ve vzdělávacím oboru Výchova k občanství navazuje na učivo naše škola, obec, region, kraj,
lidská setkání, vztahy mezi lidmi, zásady lidského souţití, podobnost a odlišnost lidí, osobní
rozvoj, vnitřní svět člověka a lidská práva. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda ve
vzdělávacím oboru Přírodopis navazuje na učivo ţivotní styl a ochrana přírody a ţivotního
prostředí. Ve vzdělávací oblasti Člověk a kultura ve vzdělávacím oboru Výtvarná výchova
navazuje na učivo prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních
zkušeností a ověřování komunikačních účinků. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví ve
vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví navazuje na učivo vztahy mezi lidmi a formy souţití,
změny v ţivotě člověka a jejich reflexe, zdravý způsob ţivota a péče o zdraví, rizika ohroţující
zdraví a jejich prevence a osobnostní a sociální rozvoj. V doplňujícím vzdělávacím oboru
Dramatická výchova navazuje na učivo základní předpoklady dramatického jednání a proces
dramatické a inscenační tvorby. Z průřezových témat navazuje především na vzdělávací obsah
osobnostní a sociální výchovy, multikulturní výchovy, environmentální výchovy a mediální
výchovy.
Etická výchova ţáka především vede: k navázání a udrţování uspokojivých vztahů, k
vytvoření si pravdivé představy o sobě samém, k tvořivému řešení kaţdodenních problémů, k
formulaci svých názorů a postojů na základě vlastního úsudku s vyuţitím poznatků z diskuze s
druhými, ke kritickému vnímání vlivu vzorů při vytváření vlastního světonázoru, k pochopení
základních environmentálních a ekologických problémů a souvislostí moderního světa.
Doplňující vzdělávací obor etická výchova u ţáka rozvíjí: sociální dovednosti, které jsou
zaměřeny nejen na vlastní prospěch, ale také na prospěch jiných lidí a celé společnosti, na
samostatné pozorování s následným kritickým posouzením a vyvozením závěrů pro praktický
ţivot, samostatnost při hledání vhodných způsobů řešení problémů, správné způsoby
komunikace, respekt k hodnotám, názorům a přesvědčení jiných lidí, schopnost vcítit se do
situací ostatních lidí, pozitivní představu o sobě samém a schopnost účinné spolupráce.
Vzdělávání je zaloţeno na zásadách svobodného šíření poznatků, které vyplývají z
výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání (§ 2, odst.
1, písm. e) školského zákona).
KOMUNIKACE

otevřená komunikace – úrovně komunikace, zásady verbální komunikace, komunikační
chyby, dialog, komunikace ve ztíţených podmínkách

aktivní naslouchání – cíle, výhody, zásady, způsob a nácvik aktivního naslouchání
DŮSTOJNOST A IDENTITA LIDSKÉ OSOBY

úcta k lidské osobě – lidská práva, zdroje lidských práv, svoboda, rovnost, potenciality
člověka, pozitivní hodnocení druhých v obtíţných situacích, občanská zralost
279

jedinečnost a identita člověka – rozvoj sebevědomí, hodnotová orientace, rozvoj
sebeovládání a morálního úsudku, selfmanagement, úvahy nad mravními zásadami, radost
a optimismus v ţivotě
APLIKOVANÁ ETICKÁ VÝCHOVA

etické hodnoty – zdroje etiky, osobní odpovědnost, smysl ţivota, aplikace mravních zásad
a hodnot, ctnosti, svědomí a jeho rozvoj

sexuální zdraví – zodpovědný vztah k sexualitě, mládí – příprava na lásku, sexuální
identita, nezralé rodičovství

rodina – poznání vlastní rodiny a jejích pravidel, práva a povinnosti v rodině, role v
rodině, formulace nevyslovených pravidel a očekávání, hodnota rodiny, zlepšení atmosféry
v rodině, komunikace v rodině, úcta k členům rodiny, úcta ke stáří

duchovní rozměr člověka – obrana proti sektám, tolerance k lidem s jiným světovým
názorem, informace o různých světonázorech

ekonomické hodnoty – rozumné nakládání s penězi, zájem o otázky národního
hospodářství, vztah mezi ekonomikou a etikou, rozvíjení ekonomických ctností – šetrnost,
podnikavost

ochrana přírody a ţivotního prostředí – úcta k ţivotu ve všech jeho formách, citový vztah
člověka k přírodě, vnímání krásy a mnohotvárnosti přírody, zodpovědnost za ţivotní
prostředí
ţák
komunikuje otevřeně, pravdivě, s porozuměním pro potřeby druhých a přiměřeně situaci










respektuje velikost a důstojnost lidské osoby, objevuje vlastní jedinečnost a identitu a
vytváří si zdravé sebevědomí
analyzuje a aplikuje empatii v kolektivu
nahrazuje agresivní a pasivní chování chováním asertivním, neagresivním způsobem
obhajuje svá práva
rozlišuje manipulační působení médií a identifikuje se s pozitivními prosociálními vzory
spolupracuje i v obtíţných sociálních situacích
je vnímavý k sociálním problémům, v kontextu své situace a svých moţností přispívá k
jejich řešení
analyzuje etické aspekty různých ţivotních situací
se rozhoduje uváţlivě a vhodně v kaţdodenních situacích a nevyhýbá se řešení osobních
problémů
aplikuje postoje a způsobilosti, které rozvíjejí mezilidské vztahy
280
Nepovinné předměty
Finanční hospodaření
V 5. – 9. ročníku vyučován s dotací 1 hodina týdně, vzdělávací obsah je členěn do 8 autonomních
tematických celků tak, aby byla zajištěna moţnost vstoupit do vzdělávání kdykoliv.
Předmět je realizován v kmenových třídách a počítačové učebně.
-
vedeme ţáky k samostatnému vyhledávání informací, jejich třídění a porovnávání
-
umoţňujeme ţákům navrhovat praktické aplikace poznatků a kriticky zvaţovat jejich
pouţití
podporujeme samostudium
-
-
vedeme ţáky k rozpoznání problému, diskusi nad problémem, navrţení postupů k jeho
řešení a zhodnocení efektivity navrţených postupů
vyuţíváme moţnosti praktického ověření navrţených řešení pomocí modelových situací a
her
-
vedeme ţáky k přesným formulacím myšlenek a jasnému vyjadřování
-
učíme ţáky klást srozumitelně otázky a v diskusích logicky argumentovat
-
seznamujeme ţáky s různými způsoby vyjadřování (pouţívání symbolů, grafů, tabulek)
učíme ţáky vystihnout a stručně vyjádřit podstatu jevů, se kterými v hodinách pracují
vedeme ţáky k samostatným a srozumitelným formulacím v písemné podobě (záznamy
výpočtů, přehledů apod.)
-
vedeme ţáky k týmové práci, toleranci a úctě k názorům ostatních
-
rozvíjíme u ţáků spolupráci ve skupině, ochotu navzájem se poslouchat a pomáhat si,
vyuţíváme pomoci nadanějších ţáků slabším
snaţíme se o uplatnění všech dětí podle jejich moţností a schopností (diferencovaný
výběr úkolů)
-
281
-
snaţíme se ţákům vštípit zásady odpovědnosti vůči sobě, společnosti a přírodě
-
na základě poznání a pochopení vztahů lidská společnost (včetně produktů) – příroda,
se snaţíme u ţáků vytvořit povědomí o nutné ochraně přírody, zdrojů pitné vody,
vzduchu a energie jako nezbytného předpokladu dalšího ţivota na zemi
-
učíme ţáky uvaţovat komplexně a kriticky nad způsoby vyuţívání přírodních zdrojů,
vedeme je k respektování pravidel a norem, učíme je hospodárnému vyuţívání
přírodních zdrojů
-
vedeme ţáky ke správné pracovní hygieně a disciplíně při práci
-
vedeme ţáky k poznání zásadního vztahu mezi prací a uspokojováním potřeb
-
seznámit ţáky s předmětem finanční hospodaření, uvědomit si důleţitost finanční
gramotnosti pro praktický ţivot
motivovat ţáky k zájmu o předmět
seznámit ţáky se základními pojmy z oblasti finančního hospodaření
vést ţáky k uvědomělému hospodaření s financemi
vést ţáky k samostatnému myšlení, vyjadřování vlastního názoru v otázkách finanční
gramotnosti
naučit ţáky vyhledávat informace, třídit je a analyzovat
naučit ţáky získané vědomosti a dovednosti uplatnit v nejrůznějších modelových
situacích
při výuce vyuţívat různé výukové prostředky (práce s časopisy, letáky, vyuţití
internetu…)
aktivně zapojit ţáky do výuky a vést je ke schopnosti bez zábran komunikovat,
praktikovat osvojené znalosti v ţivotě, vyhledávat si nové informace
Ve vyučovacím předmětu finanční hospodaření vedeme ţáky k uvědomělému zacházení
s finančními prostředky. Ţáci získávají základní poznatky z různých oblastí finančního
hospodaření, osvojují si dovednosti nutné k bezpečnému nakládání s financemi. Ţáci se učí
vyhledávat, analyzovat a porovnávat fakta týkající se ekonomické gramotnosti. Důraz
klademe na úzké propojení s praktickým ţivotem. Předmět finanční hospodaření pomáhá
pochopit souvislosti finančních toků a tím umoţňuje ţákům kvalifikovaně se rozhodovat
v ekonomických aspektech ţivota. S tím souvisí snaha o komplexní pohled na vztahy člověk
– společnost.
Ve vyučovacím předmětu finanční hospodaření realizujeme některá průřezová témata
282
integrací obsahu jejich tematických okruhů do vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu.
V předmětu finanční hospodaření jsou realizována tato průřezová témata: Osobnostní a
sociální výchova, Výchova demokratického občana, Multikulturní výchova,
Environmentální výchova a Mediální výchova.
Je realizováno ve všech tematických okruzích.
Tematický okruh: Občan, občanská společnost a stát
Tematický okruh: Lidské vztahy
Tematický okruh: Základní podmínky ţivota
Mediální výchova
Tematický okruh: Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – 9. ročník
Tematický okruh: Vliv médií ve společnosti
Tematický okruh: Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality
C) Obsah učiva
Rozdělení vzdělávacího obsahu předmětu finanční hospodaření do tematických okruhů:
Tematický celek
Peníze
Ceny
Rozpočet
Hospodaření domácnosti
Finanční trh
Finanční produkty
Placení
Finanční plánování
Zařazení ve školním roce
1. pololetí
2. pololetí
/
xxx
xxx
/
/
xxx
xxx
/
/
xxx
xxx
/
/
xxx
xxx
/
283
Peníze
Potřeby
- potřeby a zdroje
- vlastnictví a majetek
- zboţí
Peníze
- směna
- platidla
- peníze jako platidlo
- měna
Formy peněz a formy placení
- hotovostní peníze
- mince a bankovky
- ochranné prvky bankovek
- hotovostní placení
- pošta a poštovní poukázka
- bezhotovostní placení, bankovní účet
- bezhotovostní placení, platební karta, bankomat
- banka a její funkce
Funkce peněz
- hodnota peněz, koloběh peněz
- cena
- reklama
Osobní rozpočet
- rozpočet
- osobní příjmy, osobní výdaje
- vyrovnaný, přebytkový a schodkový rozpočet
- finanční plán
Ceny
Trţní hospodářství
- trh
- nabídka a poptávka
Cena
- cena a způsoby stanovení ceny
- nákladový a marketingový způsob stanovení ceny
Reklama
- formy reklamy
- výhody a nevýhody reklamy
- nekalé obchodní praktiky
284
Práva spotřebitele
- záruční doba
- reklamace
Rozpočet
Rozpočet
- rozpočet a jeho struktura
- osobní rozpočet a rozpočet domácnosti
- příjmy a výdaje
- sestavení osobního rozpočtu a rozpočtu domácnosti
- typy rozpočtů
- penězonosič a penězoţrout v rozpočtu
Rozvaha
- rozvaha
- majetek, závazky
- sestavení rozvahy
- čisté jmění, zadluţenost
Domácí finance
- průběţný stav financí
- porovnání příjmů a výdajů
- celkový stav financí
- porovnání majetku a závazků
Hospodaření domácnosti
Aktiva a pasiva
- příjmy a výdaje
- aktiva a jejich význam
- pasiva a rizika jejich nákupu
- způsoby nakládání s domácími financemi – hospodaření bez příjmů z aktiv, hospodaření
s pořizováním aktiv, hospodaření s pořizováním pasiv
Hospodaření s vyrovnaným rozpočtem
- vyrovnaný rozpočet a jeho varianty řešení
- sníţení výdajů, zvýšení příjmů
Hospodaření s přebytkovým rozpočtem
- přebytkový rozpočet a jeho varianty řešení
- výhody pořizování aktiv z přebytku
Hospodaření se schodkovým rozpočtem
- schodkový rozpočet a jeho varianty řešení
- sníţení výdajů, zvýšení příjmů
285
Finanční trh
Finanční trh
- pohyb peněz na finančním trhu
- finanční produkty
- toky peněz ve finančních produktech – vklady, investice, úrok, úroková míra, poplatky,
výnos
- úvěr, RPSN, celkové náklady na úvěr
Instituce na finančním trhu
- banky – jejich druhy a produkty
- stavební spořitelny a jejich produkty
- penzijní fondy a jejich produkty
- instituce k obchodu s cennými papíry – burza, RM – systém, investiční společnosti, cenné
papíry
- leasingové společnosti a jejich produkty
- splátkové společnosti a jejich produkty
- pojišťovny – účel a význam pojištění
- přehled hlavních činností finančních institucí
- porovnání nabídek produktů finančních institucí
Finanční produkty
Finanční produkty
- finanční produkty
- ceny finančních produktů
Správa peněz
- běţný účet
Vklady a investice
- bankovní vklady, spořící účet, termínovaný vklad, vkladní kníţka
- stavební spoření
- penzijní připojištění
Investice
- cenné papíry, akcie, podílové listy, dluhopisy
Porovnání vkladových a investičních produktů
- měřítka pro výběr produktu
Půjčky peněz
- účelové úvěry – stavební spoření, hypoteční úvěr, spotřebitelský úvěr, finanční leasing,
splátkový prodej
- neúčelové úvěry – kontokorentní úvěr, osobní půjčka, kreditní karty
- porovnání úvěrových produktů
286
Pojištění
- význam pojištění
Placení
Hotovostní peníze
- mince, bankovky
Hotovostní placení
- nákup zboţí za hotovost
- hotovostní placení na poště, v bance
Bezhotovostní peníze
- účet, druhy účtů
- výpis z účtů
- bankovní úroky a poplatky za sluţby
Finanční plánování
Finanční plán
- význam finančního plánu
- sestavení finančního plánu
- stanovení cíle
- vyhodnocení cílů
- způsob dosaţení cíle
- zajištění rizik
Ţák :
-
vysvětlí podstatu fungování trhu
vysvětlí pojem cena a vliv nabídky a poptávky ne její velikost
uvede různé formy reklamy, vysvětlí její výhody a nevýhody
ví, jak se bránit v případě porušení práv spotřebitele
vysvětlí pojmy rozpočet, příjmy a výdaje, sestaví měsíční rozpočet osobní a domácnosti
vysvětlí pojem rozvaha
vysvětlí pojmy aktiva pasiva, umí s nimi pracovat
vysvětlí rozdíly mezi druhy rozpočtu
vysvětlí pojem finanční trh a pohyb peněz na něm
charakterizuje jednotlivé instituce na finančním trhu
charakterizuje jednotlivé finanční produkty k půjčování peněz
uvede význam pojištění
vysvětlí pojem mince a bankovka
ví, jaký je rozdíl mezi hotovostním a bezhotovostním placením
charakterizuje pojem finanční plán, určí své cíle, vybere vhodný finanční produkt
získané vědomosti umí uplatnit v různých modelových situacích
287
Logopedie
V 1. ročníku vyučován s dotací 1 hodina týdně, vzdělávací obsah je členěn do 8 autonomních
tematických celků tak, aby byla zajištěna moţnost vstoupit do vzdělávání kdykoliv.
Předmět je realizován v kmenové třídě.
- vedeme ţáky k vyhledávání a třídění informací
- učíme ţáky uţívat správnou terminologii, jazykové pojmy
- zohledňujeme rozdíly ze znalostech, i v pracovním tempu
- sledujeme v hodině pokrok všech ţáků, oceňujeme zájem, snahu a aktivitu
- učíme ţáky kontrolovat jejich práci a hodnotit výsledky učení
- učíme ţáky vyhledávat informace k řešení problémů.
- oceňujeme samostatnost
- poskytujeme ţákům moţnost volby při své práci
- hodnotíme práci ţáků způsobem, který jim umoţňuje vnímat vlastní pokrok
-
vedeme ţáky k přesným formulacím myšlenek a jasnému vyjadřování
seznamujeme ţáky se správným mluveným projevem
- dbáme na dodrţování vzájemné tolerance a respektu
- organizujeme práci ve skupinách, aby ţáci spolupracovali při řešení problémů
- zdůrazňujeme pravidla spolupráce a nutnost vzájemné pomoci
- vedeme ţáky k dodrţování pravidel slušného chování
- motivujeme ţáky k zájmu o kulturní dědictví
- zapojujeme ţáky do kulturního dění
- vyuţíváme literatury k vytváření postoje k ţivotnímu prostředí a přírodě
-
vedeme ţáky ke správné pracovní hygieně a disciplíně při práci
-
- vyţadujeme dodrţování vymezených pravidel a plnění povinností
288
- motivovat ţáky k zájmu o předmět
-
naučit ţáky získané vědomosti a dovednosti uplatnit v běţné řeči
-
-
aktivně zapojit ţáky do výuky a vést je ke schopnosti bez zábran komunikovat
- vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky
- napravenou výslovnost umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích
předmětech
- podporovat přirozený rozvoj komunikačních schopností a dovedností
V logopedii se učí ţáci odstraňovat špatnou výslovnost (patlavost) a nahrazovat ji
výslovností správnou. Učí se správnému dýchání, gymnastice mluvidel a rozvíjí se jejich
sluchové vnímání. Pojmenováváním obrázků, opakováním říkanek a tvorbou vět si rozvíjejí
slovní zásobu. Důraz klademe na úzké propojení s praktickým ţivotem. To je uţívání správné
výslovnosti v běţné řeči.
C) Obsah učiva
Výslovnost samohlásek
Nácvik jednotlivých samohlásek
- a,e,i,o,u
Výslovnost souhlásek
Obouretné souhlásky
- P,B,M
Retozubné souhlásky
- F,V
Měkkopatrové a hrtanové souhlásky
-
CH,H
Tvrdopatrová souhláska úţinová
- J
Alveolární souhlásky závěrové
- T,D,N
289
Měkkopatrové souhlásky závěrové
- K,G
lveolární souhlásky polozávěrové a úţinové, přední
-
C,S,Z
Alveolární souhlásky polozávěrové a úţinové, zadní
- Č,Š,Ţ
Alveolární souhláska úţinová, boková
- L
Alveolární souhlásky úţinové, kmitavé
- R,Ř
Rozvoj slovní zásoby
Slovní zásoba
- vyprávění pohádky podle obrázků
-
tvoření vět podle obrázků
tvorba vět podle karet
Modulační faktory souvislé řeči
- přízvuk
-
melodie řeči
-
tempo řeči a pauzy
Správné dýchání
- nádech nosem
-
zadrţení dechu
-
dlouhý výdech ústy
Artikulace mluvidel
-
jazykové cviky – gymnastika jazyka
-
cviky mluvidel – špulení rtů..
-
cviky s dolní čelistí
Sluchové vnímání
-
rozlišování dlouhých a krátkých hlásek
290
-
vnímání stejných nebo rozdílných slov
-
opakování zvuků a slov
Ţák :
- si zlepší motoriku artikulačního aparátu
-
ovládá správné dýchání
-
má procvičené sluchové vnímání
-
má chuť k mluvení díky vytváření podnětných situací
-
má bohatší slovní zásobu
-
umí správně vyslovovat nacvičené hlásky
-
pouţívá nacvičené hlásky v básničkách
-
pouţívá nacvičené hlásky ve větách
-
umí pouţít nacvičené hlásky v běţné řeči
6. Hodnocení výsledků vzdělávání ţáků
Pravidla pro hodnocení ţáků
I.
Zásady hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování ve škole
a na akcích pořádaných školou, zásady a pravidla pro sebehodnocení
ţáků
1. Pedagogičtí pracovníci zajišťují, aby ţáci, zákonní zástupci nezletilých ţáků byli včas
informováni o průběhu a výsledcích vzdělávání ţáka.
2. Ve druhém pololetí se ţákovi vydává vysvědčení, v prvním pololetí lze místo vysvědčení
vydat ţákovi výpis z vysvědčení.
3. Hodnocení výsledků vzdělávání ţáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm (dále
jen "klasifikace"), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje
ředitelka školy se souhlasem školské rady.
291
4. Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v
případě přestupu ţáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na ţádost této školy nebo
zákonného zástupce ţáka. Škola, která hodnotí slovně, převede pro účely přijímacího řízení ke
střednímu vzdělávání slovní hodnocení do klasifikace.
5. U ţáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitelka školy o pouţití slovního hodnocení na
základě ţádosti zákonného zástupce ţáka.
6. V posledním roce plnění povinné školní docházky vydá škola ţákovi výstupní hodnocení o
tom, jak ţák dosáhl cílů vzdělávání stanovených v § 44. V pátém a sedmém ročníku základního
vzdělávání vydá škola výstupní hodnocení ţákovi, který se hlásí k přijetí ke vzdělávání ve střední
škole.
7. Do vyššího ročníku postoupí ţák, který na konci druhého pololetí prospěl ze všech povinných
předmětů stanovených školním vzdělávacím programem s výjimkou předmětů výchovného
zaměření stanovených rámcovým vzdělávacím programem a předmětů, z nichţ byl uvolněn,
pokud mu nebylo povoleno opakování ročníku podle § 52 odstavce 6 věty třetí školského zákona.
Do vyššího ročníku postoupí i ţák prvního stupně základní školy, který jiţ v rámci prvního
stupně opakoval ročník, a ţák druhého stupně základní školy, který jiţ v rámci druhého stupně
opakoval ročník, a to bez ohledu na prospěch tohoto ţáka.
8. Nelze-li ţáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitelka školy pro jeho hodnocení
náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do dvou
měsíců po skončení prvního pololetí. Není-li moţné hodnotit ani v náhradním termínu, ţák se za
první pololetí nehodnotí.
9. Nelze-li ţáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitelka školy pro jeho hodnocení
náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce
září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje ţák
nejbliţší vyšší ročník, popřípadě znovu devátý ročník.
10. Má-li zákonný zástupce ţáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo
druhého pololetí, můţe do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl,
nejpozději však do 3 pracovních dnů od vydání vysvědčení, poţádat ředitelku školy o
přezkoumání výsledků hodnocení ţáka, je-li vyučujícím ţáka v daném předmětu ředitelka školy,
krajský úřad. Pokud není dále stanoveno jinak, ředitelka školy nebo krajský úřad nařídí
komisionální přezkoušení ţáka, které se koná nejpozději do 14 dnů od doručení ţádosti nebo
v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem ţáka. Česká školní inspekce poskytne součinnost
na ţádost ředitelky nebo krajského úřadu.
V případě, ţe se ţádost o přezkoumání výsledků hodnocení ţáka týká hodnocení chování nebo
předmětů výchovného zaměření, posoudí ředitelka školy, je-li vyučujícím ţáka v daném
předmětu ředitelka školy, krajský úřad, dodrţení pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání
ţáka stanovených podle § 30 odst. 2 školského zákona. V případě zjištění porušení těchto
pravidel ředitelka školy nebo krajský úřad výsledek hodnocení změní, nebyla-li pravidla pro
hodnocení výsledků vzdělávání ţáků porušena, výsledek hodnocení potvrdí, a to nejpozději do 14
dnů ode dne doručení ţádosti. Česká školní inspekce poskytne součinnost na ţádost ředitelky
školy nebo krajského úřadu.
11. Ţák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí
neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o ţákovi, který na daném stupni základní školy
jiţ jednou ročník opakoval; tomuto ţákovi můţe ředitelka školy na ţádost jeho zákonného
zástupce a na základě doporučujícího vyjádření odborného lékaře povolit opakování ročníku
pouze z váţných zdravotních důvodů.
292
12. Ředitelka školy můţe ţákovi, který splnil povinnou školní docházku a na konci druhého
pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen, povolit na ţádost jeho zákonného zástupce
opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v
ţádosti.
13. Výchovnými opatřeními jsou pochvaly nebo jiná ocenění a kázeňská opatření a další
kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro ţáka. Pochvaly, jiná ocenění a další
kázeňská opatření můţe udělit či uloţit ředitelka školy nebo třídní učitel.
14. Zvláště hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky ţáka vůči pracovníkům školy se vţdy povaţují
za závaţné zaviněné porušení povinností stanovených tímto řádem.
15. Ředitelka školy můţe na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu jiné
právnické či fyzické osoby ţákovi po projednání v pedagogické radě udělit pochvalu nebo jiné
ocenění za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní iniciativy, zásluţný nebo statečný
čin nebo za dlouhodobou úspěšnou práci.
16. Třídní učitel můţe na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních
vyučujících ţákovi po projednání s ředitelkou školy udělit pochvalu nebo jiné ocenění za výrazný
projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci.
17. Při porušení povinností stanovených školním řádem lze podle závaţnosti tohoto porušení
ţákovi uloţit:
a) napomenutí třídního učitele - za opakované drobné porušování školního řádu, občasné
zapomínání a občasné neplnění povinností.
b) důtku třídního učitele - za jednorázové závaţnější porušení školního řádu či pravidel
mezilidského chování nebo souhrnně za opakované porušování pravidel školního řádu,
zapomínání či neplnění povinností, nevhodné chování o hodinách, přestávkách i mimoškolních
akcích.
c) důtku ředitele školy - za hrubé jednorázové porušení školního řádu či pravidel mezilidského
chování nebo souhrnně za velmi časté zapomínání a neplnění povinností, za 1 – 6 neomluvených
hodin, za neodůvodněné fyzické napadení spoluţáka, úmyslné ničení výzdoby a majetku školy.
18. Třídní učitel neprodleně oznámí ředitelce školy uloţení důtky třídního učitele. Důtku ředitele
školy lze ţákovi uloţit pouze po projednání v pedagogické radě. V případě nutnosti bude
k projednání výchovného opatření svolána mimořádná pedagogická rada. Návrh na výchovná
opatření můţe předloţit kaţdý vyučující.
19. Ředitelka školy nebo třídní učitel neprodleně oznámí udělení pochvaly a jiného ocenění nebo
uloţení napomenutí nebo důtky a jeho důvody prokazatelným způsobem ţákovi a jeho
zákonnému zástupci.
20. Udělení pochvaly a jiného ocenění a uloţení napomenutí nebo důtky se zaznamená do
dokumentace školy. Udělení pochvaly a jiného ocenění se zaznamená na vysvědčení za pololetí,
v němţ bylo uděleno.
Pravidla pro sebehodnocení ţáků:
1. Sebehodnocení je důleţitou součástí hodnocení ţáků, posiluje sebeúctu a sebevědomí ţáků.
2. Je zařazováno do procesu vzdělávání průběţně všemi vyučujícími, způsobem přiměřeným
věku ţáků.
3. Chyba je přirozená součást procesu učení. Pedagogičtí pracovníci se o chybě se ţáky baví, ţáci
mohou některé práce sami opravovat, hodnocení ţákova výkonu nelze provést jen klasifikací,
musí být doprovázeno rozborem chyb ţáka. Chyba je důleţitý prostředek učení.
4. Při sebehodnocení se ţák snaţí vyjádřit:
293
- co se mu daří
- co mu ještě nejde, jaké má rezervy
- jak bude pokračovat dál.
5. Pedagogové vedou ţáka, aby komentoval svoje výkony a výsledky.
6. Sebehodnocení ţáků nemá nahradit klasické hodnocení (hodnocení ţáka pedagogem), ale má
pouze doplňovat a rozšiřovat evaluační procesy a více aktivizovat ţáka.
7. Na konci pololetí ţák písemnou nebo ústní formou provede sebehodnocení v oblasti:
- zodpovědnost
- motivace k učení
- sebedůvěra
- vztahy v třídním kolektivu.
8. Známky nejsou jediným zdrojem motivace.
II.
Stupně hodnocení prospěchu a chování v případě pouţití klasifikace,
zásady pro pouţívání slovního hodnocení
1. Stupně hodnocení chování v případě pouţití klasifikace a jejich charakteristika, včetně
předem stanovených kritérií
Chování ţáka ve škole a na akcích pořádaných školou se v případě pouţití klasifikace hodnotí na
vysvědčení stupni:
a) 1 - velmi dobré,
b) 2 - uspokojivé,
c) 3 - neuspokojivé.
Klasifikaci chování ţáků navrhuje třídní učitel po projednání s učiteli, kteří ve třídě vyučují, a s
ostatními učiteli a rozhoduje o ní ředitel po projednání v pedagogické radě. Pokud třídní učitel
tento postup nedodrţí, mají moţnost podat návrh na pedagogické radě i další vyučující. Kritériem
pro klasifikaci chování je dodrţování pravidel chování (školní řád) včetně dodrţování vnitřního
řádu školy během klasifikačního období.
Při klasifikaci chování se přihlíţí k věku, morální a rozumové vyspělosti ţáka; k uděleným
opatřením k posílení kázně se přihlíţí pouze tehdy, jestliţe tato opatření byla neúčinná. Kritéria
pro jednotlivé stupně klasifikace chování jsou následující:
Stupeň 1 (velmi dobré): ţák uvědoměle dodrţuje pravidla chování a ustanovení vnitřního řádu
školy. Méně závaţných přestupků se dopouští ojediněle. Ţák je však přístupný výchovnému
působení a snaţí se své chyby napravit.
Stupeň 2 (uspokojivé): chování ţáka je v rozporu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního
řádu školy. Ţák se dopustí závaţného přestupku proti pravidlům slušného chování nebo
vnitřnímu řádu školy; nebo se opakovaně dopustí méně závaţných přestupků. Narušuje výchovně
294
vzdělávací činnost školy, ohroţuje bezpečnost a zdraví svoje nebo jiných osob. Ţák má 7 – 12
neomluvených hodin.
Stupeň 3 (neuspokojivé): chování ţáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly slušného
chování. Dopustí se takových závaţných přestupků proti vnitřnímu řádu školy nebo provinění, ţe
je jimi váţně ohroţena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob. Záměrně narušuje hrubým
způsobem výchovně vzdělávací činnost školy. Ţák má více neţ 13 neomluvených hodin.
2. Výsledky vzdělávání ţáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených
školním vzdělávacím programem a chování ţáka ve škole a na akcích pořádaných školou jsou v
případě pouţití slovního hodnocení popsány tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání ţáka, které
dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách
jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním
předpokladům a k věku ţáka. Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání ţáka v
jejich vývoji, ohodnocení píle ţáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které
ovlivňují jeho výkon, a naznačení dalšího rozvoje ţáka. Obsahuje také zdůvodnění hodnocení a
doporučení, jak předcházet případným neúspěchům ţáka a jak je překonávat.
3. Výsledky vzdělávání ţáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených
školním vzdělávacím programem se v případě pouţití klasifikace hodnotí na vysvědčení stupni
prospěchu:
a) 1 - výborný,
b) 2 - chvalitebný,
c) 3 - dobrý,
d) 4 - dostatečný,
e) 5 - nedostatečný.
4. Při hodnocení touto stupnicí jsou výsledky vzdělávání ţáka a chování ţáka ve škole a na
akcích pořádaných školou hodnoceny tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání ţáka, které dosáhl
zejména vzhledem k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých
předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k
věku ţáka. Klasifikace zahrnuje ohodnocení píle ţáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v
souvislostech, které ovlivňují jeho výkon.
5. Při hodnocení ţáka podle odstavců 1 a 3 se na prvním stupni pouţije pro zápis stupně
hodnocení číslice, na druhém stupni se pouţije slovní označení stupně hodnocení podle odstavců
1 a 3.
6. Celkové hodnocení ţáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni:
a) prospěl(a) s vyznamenáním,
b) prospěl(a),
295
c) neprospěl(a).
7. Ţák je hodnocen stupněm
a) prospěl(a) s vyznamenáním, není-li v ţádném z povinných předmětů stanovených školním
vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším neţ 2 - chvalitebný,
průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím
programem není vyšší neţ 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré,
b) prospěl(a), není-li v ţádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím
programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 - nedostatečný nebo odpovídajícím
slovním hodnocením,
c) neprospěl(a), je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím
programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 - nedostatečný nebo odpovídajícím
slovním hodnocením.
8. Výsledky práce v zájmových útvarech organizovaných školou se v případě pouţití klasifikace
hodnotí na vysvědčení stupni:
a) pracoval(a) úspěšně,
b) pracoval(a).
9. Při hodnocení ţáků, kteří nejsou státními občany České republiky a plní v České republice
povinnou školní docházku, se dosaţená úroveň znalosti českého jazyka povaţuje za závaţnou
souvislost, která ovlivňuje výkon ţáka. Při hodnocení těchto ţáků ze vzdělávacího obsahu
vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura určeného Rámcovým vzdělávacím programem pro
základní vzdělávání se na konci tří po sobě jdoucích pololetí po zahájení docházky do školy v
České republice vţdy povaţuje dosaţená úroveň znalosti českého jazyka za závaţnou souvislost,
která ovlivňuje výkon ţáka.
10. Stupně hodnocení prospěchu v případě pouţití klasifikace a jejich charakteristika,
včetně předem stanovených kritérií

Pro potřeby klasifikace se předměty dělí do tří skupin:
- předměty s převahou teoretického zaměření,
- předměty s převahou praktických činností a
- předměty s převahou výchovného a uměleckého odborného zaměření.
Kritéria pro jednotlivé klasifikační stupně jsou formulována především pro celkovou klasifikaci.
Učitel však nepřeceňuje ţádné z uvedených kritérií, posuzuje ţákovy výkony komplexně, v
souladu se specifikou předmětu.
10.1. Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou teoretického zaměření
296
Převahu teoretického zaměření mají jazykové, společenskovědní, přírodovědné předměty a
matematika.
Při klasifikaci výsledků ve vyučovacích předmětech s převahou teoretického zaměření se v
souladu s poţadavky učebních osnov hodnotí:
- ucelenost, přesnost a trvalost osvojení poţadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic,
zákonitostí a vztahů, kvalita a rozsah získaných dovedností vykonávat poţadované intelektuální a
motorické činnosti,
- schopnost uplatňovat osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických
úkolů, při výkladu a hodnocení společenských a přírodních jevů a zákonitostí,
- kvalita myšlení, především jeho logika, samostatnost a tvořivost,
- aktivita v přístupu k činnostem, zájem o ně a vztah k nim,
- přesnost, výstiţnost a odborná i jazyková správnost ústního a písemného projevu,
- kvalita výsledků činností,
- osvojení účinných metod samostatného studia.
Výchovně vzdělávací výsledky se klasifikují podle těchto kritérií:
Stupeň 1 (výborný)
Ţák ovládá poţadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti uceleně, přesně a úplně a
chápe vztahy mezi nimi. Pohotově vykonává poţadované intelektuální a motorické činnosti.
Samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a
praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí. Myslí logicky správně, zřetelně se
u něho projevuje samostatnost a tvořivost. Jeho ústní a písemný projev je správný, přesný a
výstiţný. Grafický projev je přesný a estetický. Výsledky jeho činnosti jsou kvalitní, pouze s
menšími nedostatky. Je schopen samostatně studovat vhodné texty.
Stupeň 2 (chvalitebný)
Ţák ovládá poţadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti v podstatě uceleně, přesně
a úplně. Pohotově vykonává poţadované intelektuální a motorické činnosti. Samostatně a
produktivně nebo podle menších podnětů učitele uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při
řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí. Myslí
správně, v jeho myšlení se projevuje logika a tvořivost. Ústní a písemný projev mívá menší
nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstiţnosti. Kvalita výsledků činnosti je zpravidla bez
podstatných nedostatků. Grafický projev je estetický, bez větších nepřesností. Je schopen
samostatně nebo s menší pomocí studovat vhodné texty.
Stupeň 3 (dobrý)
297
Ţák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení si poţadovaných poznatků, faktů, pojmů,
definic a zákonitostí nepodstatné mezery. Při vykonávání poţadovaných intelektuálních a
motorických činností projevuje nedostatky. Podstatnější nepřesnosti a chyby dovede za pomoci
učitele korigovat. V uplatňování osvojených poznatků a dovedností při řešení teoretických a
praktických úkolů se dopouští chyb. Uplatňuje poznatky a provádí hodnocení jevů a zákonitostí
podle podnětů učitele. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvořivé, v jeho logice se
vyskytují chyby. V ústním a písemném projevu má nedostatky ve správnosti, přesnosti a
výstiţnosti. V kvalitě výsledků jeho činnosti se projevují častější nedostatky, grafický projev je
méně estetický a má menší nedostatky. Je schopen samostatně studovat podle návodu učitele.
Stupeň 4 (dostatečný)
Ţák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení si poţadovaných poznatků závaţné mezery. Při
provádění poţadovaných intelektuálních a motorických činností je málo pohotový a má větší
nedostatky. V uplatňování osvojených poznatků a dovedností při řešení teoretických a
praktických úkolů se vyskytují závaţné chyby. Při vyuţívání poznatků pro výklad a hodnocení
jevů je nesamostatný. V logice myšlení se vyskytují závaţné chyby, myšlení není tvořivé. Jeho
ústní a písemný projev má váţné nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstiţnosti.V kvalitě
výsledků jeho činnosti a v grafickém projevu se projevují nedostatky, grafický projev je málo
estetický. Závaţné nedostatky a chyby dovede ţák s pomocí učitele opravit. Při samostatném
studiu má velké těţkosti.
Stupeň 5 (nedostatečný)
Ţák si poţadované poznatky neosvojil uceleně, přesně a úplně, má v nich závaţné a značné
mezery. Jeho dovednost vykonávat poţadované intelektuální a motorické činnosti má velmi
podstatné nedostatky. V uplatňování osvojených vědomostí a dovedností při řešení teoretických a
praktických úkolů se vyskytují velmi závaţné chyby. Při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí
nedovede své vědomosti uplatnit ani s podněty učitele. Neprojevuje samostatnost v myšlení,
vyskytují se u něho časté logické nedostatky. V ústním a písemném projevu má závaţné
nedostatky ve správnosti, přesnosti i výstiţnosti. Kvalita výsledků jeho činnosti a grafický projev
mají váţné nedostatky. Závaţné nedostatky a chyby nedovede opravit ani s pomocí učitele.
Nedovede samostatně studovat.
10.2 Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou praktického zaměření.
Převahu praktické činnosti mají v základní škole pracovní vyučování, praktika, základy techniky,
domácí nauky.
Při klasifikaci v předmětech uvedených v s převahou praktického zaměření v souladu s
poţadavky učebních osnov se hodnotí:
- vztah k práci, k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem,
- osvojení praktických dovedností a návyků, zvládnutí účelných způsobů práce,
- vyuţití získaných teoretických vědomostí v praktických činnostech,
- aktivita, samostatnost, tvořivost, iniciativa v praktických činnostech,
298
- kvalita výsledků činností,
- organizace vlastní práce a pracoviště, udrţování pořádku na pracovišti,
- dodrţování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a péče o ţivotní prostředí,
- hospodárné vyuţívání surovin, materiálů, energie, překonávání překáţek v práci,
- obsluha a údrţba laboratorních zařízení a pomůcek, nástrojů, nářadí a měřidel.
Stupeň 1 ( výborný)
Ţák soustavně projevuje kladný vztah k práci, k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem.
Pohotově, samostatně a tvořivě vyuţívá získané teoretické poznatky při praktické činnosti.
Praktické činnosti vykonává pohotově, samostatně uplatňuje získané dovednosti a návyky.
Bezpečně ovládá postupy a způsoby práce; dopouští se jen menších chyb, výsledky jeho práce
jsou bez závaţnějších nedostatků. Účelně si organizuje vlastní práci, udrţuje pracoviště v
pořádku. Uvědoměle dodrţuje předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a aktivně se stará
o ţivotní prostředí. Hospodárně vyuţívá suroviny, materiál, energii. Vzorně obsluhuje a udrţuje
laboratorní zařízení a pomůcky, nástroje, nářadí a měřidla. Aktivně překonává vyskytující se
překáţky.
Ţák projevuje kladný vztah k práci, k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem.
Samostatně, ale méně tvořivě a s menší jistotou vyuţívá získané teoretické poznatky při praktické
činnosti. Praktické činnosti vykonává samostatně, v postupech a způsobech práce se nevyskytují
podstatné chyby. Výsledky jeho práce mají drobné nedostatky. Účelně si organizuje vlastní práci,
pracoviště udrţuje v pořádku. Uvědoměle udrţuje předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci a stará se o ţivotní prostředí. Při hospodárném vyuţívání surovin, materiálů a energie se
dopouští malých chyb. Laboratorní zařízení a pomůcky, nástroje, nářadí a měřidla obsluhuje a
udrţuje s drobnými nedostatky. Překáţky v práci překonává s občasnou pomocí učitele.
Stupeň 3 (dobrý)
Ţák projevuje vztah k práci, k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem s menšími
výkyvy. Za pomocí učitele uplatňuje získané teoretické poznatky při praktické činnosti. V
praktických činnostech se dopouští chyb a při postupech a způsobech práce potřebuje občasnou
pomoc učitele. Výsledky práce mají nedostatky. Vlastní práci organizuje méně účelně, udrţuje
pracoviště v pořádku. Dodrţuje předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a v malé míře
přispívá k tvorbě a ochraně ţivotního prostředí. Na podněty učitele je schopen hospodárně
vyuţívat suroviny, materiály a energii. K údrţbě laboratorních zařízení, přístrojů, nářadí a
měřidel musí být částečně podněcován. Překáţky v práci překonává jen s častou pomocí učitele.
299
Ţák pracuje bez zájmu a vztahu k práci, k pracovnímu kolektivu a praktickým činnostem.
Získané teoretické poznatky dovede vyuţít při praktické činnosti jen za soustavné pomoci učitele.
V praktických činnostech, dovednostech a návycích se dopouští větších chyb. Při volbě postupů a
způsobů práce potřebuje soustavnou pomoc učitele. Ve výsledcích práce má závaţné nedostatky.
Práci dovede organizovat za soustavné pomoci učitele, méně dbá o pořádek na pracovišti. Méně
dbá na dodrţování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o ţivotní prostředí.
Porušuje zásady hospodárnosti vyuţívání surovin, materiálů a energie. V obsluze a údrţbě
laboratorních zařízení a pomůcek, přístrojů, nářadí a měřidel se dopouští závaţných nedostatků.
Překáţky v práci překonává jen s pomocí učitele.
Ţák neprojevuje zájem o práci a vztah k ní, ani k pracovnímu kolektivu a k praktickým
činnostem. Nedokáţe ani s pomocí učitele uplatnit získané teoretické poznatky při praktické
činnosti. V praktických činnostech, dovednostech a návycích má podstatné nedostatky. Nedokáţe
postupovat při práci ani s pomocí učitele. Výsledky jeho práce jsou nedokončené, neúplné,
nepřesné, nedosahují předepsané ukazatele. Práci na pracovišti si nedokáţe zorganizovat, nedbá
na pořádek na pracovišti. Neovládá předpisy o ochraně zdraví při práci a nedbá na ochranu
ţivotního prostředí. Nevyuţívá hospodárně surovin, materiálů a energie. V obsluze a údrţbě
laboratorních zařízení a pomůcek, přístrojů a nářadí, nástrojů a měřidel se dopouští závaţných
nedostatků.
10.3 Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou výchovného zaměření
Převahu výchovného zaměření mají: výtvarná výchova, hudební výchova a zpěv, tělesná a
sportovní výchova.
Ţák zařazený do zvláštní tělesné výchovy se při částečném uvolnění nebo úlevách doporučených
lékařem klasifikuje s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu.
Při klasifikaci v předmětech s převahou výchovného zaměření se v souladu s poţadavky učebních
osnov hodnotí:
- stupeň tvořivosti a samostatnosti projevu,
- osvojení potřebných vědomostí, zkušeností, činností a jejich tvořivá aplikace,
- poznání zákonitostí daných činností a jejich uplatňování ve vlastní činnosti,
- kvalita projevu,
- vztah ţáka k činnostem a zájem o ně,
- estetické vnímání, přístup k uměleckému dílu a k estetice ostatní společnosti,
- v tělesné výchově s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu ţáka všeobecná, tělesná zdatnost,
výkonnost a jeho péče o vlastní zdraví.
300
Stupeň 1 (výborný)
Ţák je v činnostech velmi aktivní. Pracuje tvořivě, samostatně, plně vyuţívá své osobní
předpoklady a velmi úspěšně podle poţadavků osnov je rozvíjí v individuálních a kolektivních
projevech. Jeho projev je esteticky působivý, originální, procítěný, v hudební a tělesné výchově
přesný. Osvojené vědomosti, dovednosti a návyky aplikuje tvořivě. Má výrazně aktivní zájem o
umění, estetiku, brannost a tělesnou kulturu a projevuje k nim aktivní vztah. Úspěšně rozvíjí svůj
estetický vkus a tělesnou zdatnost.
Ţák je v činnostech aktivní, tvořivý, převáţně samostatný na základě vyuţívání svých osobních
předpokladů, které úspěšně rozvíjí v individuálním a kolektivním projevu. Jeho projev je
esteticky působivý a má jen menší nedostatky z hlediska poţadavků osnov.Ţák tvořivě aplikuje
osvojené vědomosti, dovednosti a návyky v nových úkolech. Má aktivní zájem o umění, o
estetiku a tělesnou zdatnost. Rozvíjí si v poţadované míře estetický vkus, brannost a tělesnou
zdatnost.
Stupeň 3 (dobrý)
Ţák je v činnostech méně aktivní, tvořivý, samostatný a pohotový. Nevyuţívá dostatečně své
schopnosti v individuální a kolektivním projevu. Jeho projev je málo působivý, dopouští se v
něm chyb. Jeho vědomosti a dovednosti mají četnější mezery a při jejich aplikaci potřebuje
pomoc učitele. Nemá dostatečný aktivní zájem o umění, estetiku a tělesnou kulturu. Nerozvíjí v
poţadované míře svůj estetický vkus a tělesnou zdatnost.
Ţák je v činnostech málo aktivní a tvořivý. Rozvoj jeho schopností a jeho projev jsou málo
uspokojivé. Úkoly řeší s častými chybami. Vědomosti a dovednosti aplikuje jen se značnou
pomocí učitele. Projevuje velmi malou snahu a zájem o činnosti, nerozvíjí dostatečně svůj
estetický vkus a tělesnou zdatnost.
Ţák je v činnostech převáţně pasivní. Rozvoj jeho schopností je neuspokojivý. Jeho projev je
povětšině chybný a nemá estetickou hodnotu. Minimální osvojené vědomosti a dovednosti
nedovede aplikovat. Neprojevuje zájem o práci a nevyvíjí úsilí rozvíjet svůj estetický vkus a
tělesnou zdatnost.
11. Zásady pro pouţívání slovního hodnocení včetně předem stanovených kritérií
11.1. O slovním hodnocení výsledků vzdělávání ţáka na vysvědčení rozhoduje ředitelka školy se
souhlasem školské rady a po projednání v pedagogické radě.
301
11.2. Třídní učitel po projednání s vyučujícími ostatních předmětů převede slovní hodnocení do
klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu ţáka na školu, která
hodnotí odlišným způsobem, a to na ţádost této školy nebo zákonného zástupce ţáka.
11.3. Je-li ţák hodnocen slovně, převede třídní učitel po projednání s vyučujícími ostatních
předmětů slovní hodnocení do klasifikace pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání.
11.4. U ţáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitelka školy o pouţití slovního hodnocení
na základě ţádosti zákonného zástupce ţáka.
11.5. Výsledky vzdělávání ţáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech
stanovených školním vzdělávacím programem a chování ţáka ve škole a na akcích pořádaných
školou jsou v případě pouţití slovního hodnocení popsány tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání
ţáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům formulovaným v učebních
osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a
osobnostním předpokladům a k věku ţáka. Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků
vzdělávání ţáka v jejich vývoji, ohodnocení píle ţáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v
souvislostech, které ovlivňují jeho výkon, a naznačení dalšího rozvoje ţáka. Obsahuje také
zdůvodnění hodnocení a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům ţáka a jak je
překonávat.
11.6. Zásady pro vzájemné převedení klasifikace a slovního hodnocení
Prospěch
Ovládnutí učiva
1 – výborný
2 – chvalitebný
3 – dobrý
4 – dostatečný
5 - nedostatečný
ovládá bezpečně
ovládá
v podstatě ovládá
ovládá se značnými mezerami
neovládá
Myšlení
1 – výborný
2 – chvalitebný
3 – dobrý
4 – dostatečný
5 - nedostatečný
pohotový, bystrý, dobře chápe souvislosti, samostatný
uvaţuje celkem samostatně
menší samostatnost v myšlení
nesamostatné myšlení, pouze s nápovědou
odpovídá nesprávně i na návodné otázky
Vyjadřování
1 – výborný
2 – chvalitebný
3 – dobrý
4 – dostatečný
5 - nedostatečný
Celková aplikace vědomostí
1 – výborný
výstiţné a poměrně přesné
celkem výstiţné
myšlenky vyjadřuje ne dost přesně
myšlenky vyjadřuje se značnými obtíţemi
nedokáţe se samostatně vyjádřit, i na návodné otázky
odpovídá nesprávně
uţívá vědomostí a spolehlivě a uvědoměle dovedností,
pracuje samostatně, přesně a s jistotou
302
2 – chvalitebný
4 – dostatečný
5 - nedostatečný
dovede pouţívat vědomosti a dovednosti při řešení
úkolů, dopouští se jen menších chyb
řeší úkoly s pomocí učitele a s touto pomocí snadno
překonává potíţe a odstraňuje chyby
dělá podstatné chyby, nesnadno je překonává
praktické úkoly nedokáţe splnit ani s pomocí
Aktivita, zájem o učení
1 – výborný
2 – chvalitebný
3 – dobrý
4 – dostatečný
5 - nedostatečný
aktivní, učí se svědomitě a se zájmem
učí se svědomitě
k učení a práci nepotřebuje větších podnětů
malý zájem o učení, potřebuje stálé podněty
pomoc a pobízení k učení jsou zatím neúčinné
3 – dobrý
Chování
1 – velmi dobré
2 - uspokojivé
3 - neuspokojivé
Uvědoměle dodrţuje pravidla chování a ustanovení
vnitřního řádu školy. Méně závaţných přestupků se
dopouští ojediněle. Ţák je však přístupný výchovnému
Chování ţáka je v rozporu s pravidly chování a s
ustanoveními vnitřního řádu školy. Ţák se dopustí
závaţného přestupku proti pravidlům slušného chování
nebo vnitřnímu řádu školy; nebo se opakovaně dopustí
méně závaţných přestupků. Narušuje výchovně
vzdělávací činnost školy. Ohroţuje bezpečnost a zdraví
svoje nebo jiných osob.
Chování ţáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly
slušného chování. Dopustí se takových závaţných
přestupků proti školnímu řádu nebo provinění, ţe je jimi
váţně ohroţena výchova nebo bezpečnost a zdraví
jiných osob. Záměrně narušuje hrubým způsobem
výchovně vzdělávací činnost školy.
12. Způsob hodnocení ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami
1. Způsob hodnocení a klasifikace ţáka vychází ze znalosti příznaků postiţení a uplatňuje se ve
všech vyučovacích předmětech, ve kterých se projevuje postiţení ţáka, a na obou stupních
základní školy.
2. Při způsobu hodnocení a klasifikaci ţáků pedagogičtí pracovníci zvýrazňují motivační sloţku
hodnocení, hodnotí jevy, které ţák zvládl. Při hodnocení se doporučuje uţívat různých forem
hodnocení, např. bodové ohodnocení, hodnocení s uvedením počtu chyb apod.
3. Při klasifikaci ţáků se doporučuje upřednostnit širší slovní hodnocení. Způsob hodnocení
projedná třídní učitel a výchovný poradce s ostatními vyučujícími.
303
4. Třídní učitel sdělí vhodným způsobem ostatním ţákům ve třídě podstatu individuálního
přístupu a způsobu hodnocení a klasifikace ţáka.
5. Vyučující respektuje doporučené způsoby práce a hodnocení ţáka, popsané ve zprávě o
psychologickém vyšetření. Volí takové způsoby prověřování znalostí ţáka, ve kterých se co
nejméně projevuje zdravotní postiţení (např. doplňování jevů místo diktátů, ústní zkoušení místo
písemných prací či naopak, zkrácený rozsah písemných prací,…).
6. Podle druhu postiţení vyuţívá speciální metody, postupy, formy a prostředky vzdělávání a
hodnocení, kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, speciální učebnice a didaktické
materiály.
III. Podrobnosti o komisionálních a opravných zkouškách
Komisionální zkoušky
1. Komisi pro přezkoušení ţáka jmenuje ředitel školy; v případě, ţe je vyučujícím ředitel,
jmenuje komisi krajský úřad.
2. Komise je tříčlenná a tvoří ji:
·
předseda, kterým je ředitel školy, popřípadě jím pověřený učitel, nebo v případě, ţe
vyučujícím daného předmětu je ředitel školy, krajským úřadem jmenovaný jiný
pedagogický pracovník školy,
·
zkoušející, kterým je učitel vyučující daný předmět ve třídě, do níţ je ţák zařazen,
popřípadě jiný vyučující daného předmětu,
·
přísedící, kterým je jiný vyučující daného předmětu nebo předmětu stejné vzdělávací
oblasti podle RVP ZV.
3. Výsledek přezkoušení jiţ nelze napadnout novou ţádostí o přezkoušení. Výsledek přezkoušení
stanoví komise hlasováním. Výsledek přezkoušení se vyjádří slovním hodnocením nebo stupněm
prospěchu. Ředitel školy sdělí výsledek přezkoušení prokazatelným způsobem ţákovi a
zákonnému zástupci ţáka. V případě změny hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí se
ţákovi vydá nové vysvědčení.
4. O přezkoušení se pořizuje protokol, který se stává součástí dokumentace školy.
5. Ţák můţe v jednom dni vykonat přezkoušení pouze z jednoho předmětu. Není-li moţné ţáka
ze závaţných důvodů ve stanoveném termínu přezkoušet, stanoví orgán jmenující komisi
náhradní termín přezkoušení.
6. Konkrétní obsah a rozsah přezkoušení stanoví ředitel školy v souladu se školním vzdělávacím
programem.
7. Vykonáním přezkoušení není dotčena moţnost vykonat opravnou zkoušku.
Opravné zkoušky
304
1. Ţáci devátých ročníků a ţáci, kteří na daném stupni základní školy dosud neopakovali ročník,
kteří na konci druhého pololetí neprospěli nejvýše ze dvou povinných předmětů s výjimkou
předmětů výchovného zaměření, konají opravné zkoušky.
2. Opravné zkoušky se konají nejpozději do konce příslušného školního roku v termínu
stanoveném ředitelem školy. Ţák můţe v jednom dni skládat pouze jednu opravnou zkoušku.
Opravné zkoušky jsou komisionální.
3. Ţák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání nedostaví, neprospěl.
Ze závaţných důvodů můţe ředitel školy ţákovi stanovit náhradní termín opravné zkoušky
nejpozději do 15. září následujícího školního roku. Do té doby je ţák zařazen do nejbliţšího
vyššího ročníku, popřípadě znovu do devátého ročníku.
4. V odůvodněných případech můţe krajský úřad rozhodnout o konání opravné zkoušky a
komisionálního přezkoušení na jiné základní škole. Zkoušky se na ţádost krajského úřadu účastní
školní inspektor.
Dodatečné přezkoušení
Dodatečné přezkoušení koná ţák, který nemá dostatečný počet známek ve srovnání s ostatními
ţáky třídy z důvodu vysoké absence. Nadměrná jednorázová absence nesmí činit více neţ 25%
z celkového počtu vyučovacích hodin za pololetí. Výjimku tvoří vysoká absence z důvodu
závaţnějšího a dlouhodobějšího onemocnění, pobyt v nemocnici apod. O dodatečném
přezkoušení rozhoduje pedagogická rada a vykonávají jej učitelé příslušných předmětů.
IV. Způsob získávání podkladů pro hodnocení
1. Při celkové klasifikaci přihlíţí učitel k věkovým zvláštnostem ţáka i k tomu, ţe ţák mohl v
průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici.
2. Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování ţáků pedagogickými pracovníky je
jednoznačné, srozumitelné, srovnatelné s předem stanovenými kritérii, věcné, všestranné,
pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doloţitelné.
3. Podklady pro hodnocení a klasifikaci získávají vyučující zejména: soustavným
diagnostickým pozorováním ţáků, sledováním jeho výkonů a připravenosti na vyučování,
různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové,...), kontrolními
písemnými pracemi, analýzou výsledků různých činností ţáků, konzultacemi s ostatními
vyučujícími a podle potřeby i psychologickými a zdravotnickými pracovníky.
4. Ţák 2. aţ 9. ročníku základní školy musí mít z kaţdého předmětu alespoň dvě známky za
kaţdé pololetí, z toho nejméně jednu za ústní zkoušení. Známky získávají vyučující průběţně
během celého klasifikačního období.
Není přípustné ústně přezkušovat ţáky koncem klasifikačního období z látky celého tohoto
období.
Zkoušení je prováděno zásadně před kolektivem třídy, nepřípustné je individuální přezkušování
po vyučování v kabinetech. Výjimka je moţná jen při diagnostikované vývojové poruše, kdy je
tento způsob doporučen ve zprávě psychologa.
305
5. Učitel oznamuje ţákovi výsledek kaţdé klasifikace, klasifikaci zdůvodňuje a poukazuje na
klady a nedostatky hodnocených projevů, výkonů, výtvorů. Po ústním vyzkoušení oznámí učitel
ţákovi výsledek hodnocení okamţitě. Výsledky hodnocení písemných zkoušek a prací a
praktických činností oznámí ţákovi nejpozději do 14 dnů. Učitel sděluje všechny známky, které
bere v úvahu při celkové klasifikaci, zástupcům ţáka a to zejména prostřednictvím zápisů do
ţákovské kníţky - současně se sdělováním známek ţákům.
6. Kontrolní písemné práce a další druhy zkoušek rozvrhne učitel rovnoměrně na celý školní rok,
aby se nadměrně nenahromadily v určitých obdobích.
7. O termínu písemné zkoušky, která má trvat více neţ 25 minut, informuje vyučující ţáky
dostatečně dlouhou dobu předem. Ostatní vyučující o tom informuje formou zápisu do třídní
knihy. V jednom dni mohou ţáci konat jen jednu zkoušku uvedeného charakteru.
8. Učitel je povinen vést soustavnou evidenci o kaţdé klasifikaci ţáka průkazným způsobem
tak, aby mohl vţdy doloţit správnost celkové klasifikace ţáka i způsob získání známek (ústní
zkoušení,
písemné,...). V případě dlouhodobé nepřítomnosti nebo rozvázání
pracovního
poměru v průběhu klasifikačního období předá tento klasifikační přehled zastupujícímu učiteli
nebo vedení školy.
9. Vyučující zajistí zapsání známek také do třídního katalogu a dbá o jejich úplnost. Do katalogu
jsou zapisovány známky z jednotlivých předmětů, udělená výchovná opatření a další údaje o
chování ţáka, jeho pracovní aktivitě a činnosti ve škole.
10. Klasifikační stupeň určí učitel, který vyučuje příslušnému předmětu. Při dlouhodobějším
pobytu ţáka mimo školu (lázeňské léčení, léčebné pobyty, dočasné umístění v ústavech, apod.)
vyučující respektuje známky ţáka, které škole sdělí škola při instituci, kde byl ţák umístěn; ţák
se znovu nepřezkušuje.
11. Při určování stupně prospěchu v jednotlivých předmětech na konci klasifikačního období se
hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichţ ţák dosáhl za celé klasifikační období. Stupeň
prospěchu se neurčuje na základě průměru z klasifikace za příslušné období. Výsledná známka za
klasifikační období musí odpovídat známkám, které ţák získal a které byly sděleny rodičům.
12. Případy zaostávání ţáků v učení a nedostatky v jejich chování se projednají v pedagogické
radě, a to zpravidla k 15. listopadu a 15. dubnu.
13. Na konci klasifikačního období, v termínu, který určí ředitel školy, nejpozději však 48 hodin
před jednáním pedagogické rady o klasifikaci, zapíší učitelé příslušných předmětů číslicí
výsledky celkové klasifikace do třídního výkazu a připraví návrhy na umoţnění opravných
zkoušek, na klasifikaci v náhradním termínu apod.
14. Zákonné zástupce ţáka informuje o prospěchu a chování ţáka: třídní učitel a učitelé
jednotlivých předmětů v polovině prvního a druhého pololetí; třídní učitel nebo učitel, jestliţe o
to zákonní zástupci ţáka poţádají.
15. Informace jsou rodičům předávány převáţně při osobním jednání na třídních schůzkách nebo
hovorových hodinách, na které jsou rodiče písemně zváni. Rodičům, kteří se nemohli dostavit na
306
školou určený termín, poskytnou vyučující moţnost individuální konzultace. Údaje o klasifikaci
a hodnocení chování ţáka jsou sdělovány pouze zástupcům ţáka, nikoli veřejně.
16. V případě mimořádného zhoršení prospěchu ţáka informuje rodiče vyučující předmětu
bezprostředně a prokazatelným způsobem.
17. Pokud je klasifikace ţáka stanovena na základě písemných nebo grafických prací, vyučující
tyto práce uschovávají po dobu, během které se klasifikace ţáka určuje nebo ve které se k ní
mohou zákonní zástupci ţáka odvolat - tzn. celý školní rok včetně hlavních prázdnin, v případě
ţáků s odloţenou klasifikací nebo opravnými zkouškami aţ do 30.10. dalšího školního roku.
Opravené písemné práce musí být předloţeny všem ţákům a na poţádání ve škole také rodičům.
18. Vyučující dodrţují zásady pedagogického taktu, zejména - neklasifikují ţáky ihned po jejich
návratu do školy po nepřítomnosti delší neţ jeden týden, - ţáci nemusí dopisovat do sešitů látku
za dobu nepřítomnosti, pokud to není jediný zdroj informací, - účelem zkoušení není nacházet
mezery ve vědomostech ţáka, ale hodnotit to, co umí, - učitel klasifikuje jen probrané učivo,
zadávání nové látky k samostatnému nastudování celé třídě není přípustné, - před prověřováním
znalostí musí mít ţáci dostatek času k naučení, procvičení a zaţití učiva. - prověřování znalostí
provádět aţ po dostatečném procvičení učiva.
19. Třídní učitelé (výchovný poradce) jsou povinni seznamovat ostatní vyučující s doporučením
psychologických vyšetření, které mají vztah ke způsobu hodnocení a klasifikace ţáka a způsobu
získávání podkladů. Údaje o nových vyšetřeních jsou součástí zpráv učitelů (nebo výchovného
poradce) na pedagogické radě.
20. Klasifikace chování
a) Klasifikaci chování ţáků navrhuje třídní učitel po projednání s učiteli, kteří ve třídě vyučují, a
s ostatními učiteli a rozhoduje o ni ředitel po projednání v pedagogické radě. Pokud třídní učitel
tento postup nedodrţí, mají moţnost podat návrh na pedagogické radě i další vyučující.
Kritériem pro klasifikaci chování je dodrţování pravidel chování (školní řád) včetně dodrţování
vnitřního řádu školy během klasifikačního období).
b) Při klasifikaci chování se přihlíţí k věku, morální a rozumové vyspělosti ţáka; k uděleným
opatřením k posílení kázně se přihlíţí pouze tehdy, jestliţe tato opatření byla neúčinná. Kritéria
pro jednotlivé stupně klasifikace chování jsou následující:
Stupeň 1 (velmi dobré) Ţák uvědoměle dodrţuje pravidla chování a ustanovení vnitřního řádu
školy. Méně závaţných přestupků se dopouští ojediněle. Ţák je však přístupný výchovnému
Stupeň 2 (uspokojivé) Chování ţáka je v rozporu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního
řádu školy. Ţák se dopustí závaţného
přestupku proti pravidlům slušného chování nebo
vnitřnímu řádu školy; nebo se opakovaně dopustí méně závaţných přestupků. Zpravidla se přes
důtku třídního učitele školy dopouští dalších přestupků, narušuje výchovně vzdělávací činnost
školy. Ohroţuje bezpečnost a zdraví svoje nebo jiných osob. Ţák má 7 – 12 neomluvených
hodin.
307
Stupeň 3 (neuspokojivé) Chování ţáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly slušného
chování. Dopustí se takových závaţných přestupků proti školnímu řádu nebo provinění, ţe je
jimi váţně ohroţena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob. Záměrně narušuje hrubým
způsobem výchovně vzdělávací činnost školy. Zpravidla se přes důtku ředitele školy dopouští
dalších přestupků. Ţák má 13 a více neomluvených hodin.
V. Způsob hodnocení ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami
1.Dítětem, ţákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním
postiţením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.Zdravotním postiţením
je pro účely školských přepisů mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postiţení, vady řeči,
souběţné postiţení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. Zdravotním
znevýhodněním zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k
poruchám učení a chování, které vyţadují zohlednění při vzdělávání. Sociálním znevýhodněním
je rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohroţení sociálně patologickými
jevy, nařízená ústavní výchova nebo uloţená ochranná výchova, nebo postavení azylanta a
účastníka řízení o udělení azylu na území České republiky.
2. Děti, ţáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vytvoření
nezbytných podmínek při vzdělávání i klasifikaci a hodnocení.
3. Při hodnocení ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíţí k povaze
postiţení nebo znevýhodnění. Vyučující respektují doporučení psychologických vyšetření ţáků
a uplatňují je při klasifikaci a hodnocení chování ţáků a také volí vhodné a přiměřené způsoby
získávání podkladů.
4.U ţáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitel školy o pouţití slovního hodnocení na
základě ţádosti zákonného zástupce ţáka. Výsledky vzdělávání ţáka v základní škole speciální se
hodnotí slovně.
5. Pro zjišťování úrovně ţákových vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy
zkoušení, které odpovídají schopnostem ţáka a na něţ nemá porucha negativní vliv. Kontrolní
práce a diktáty píší tito ţáci po předchozí přípravě. Pokud je to nutné, nebude dítě s vývojovou
poruchou vystavováno úkolům, v nichţ vzhledem k poruše nemůţe přiměřeně pracovat a podávat
výkony odpovídající jeho předpokladům.
6. Vyučující klade důraz na ten druh projevu, ve kterém má ţák předpoklady podávat lepší
výkony. Při klasifikaci se nevycházím z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které ţák zvládl.
7. Klasifikace byla provázena hodnocením, t.j. vyjádřením pozitivních stránek výkonu,
objasněním podstaty neúspěchu, návodem, jak mezery a nedostatky překonávat,
8. Všechna navrhovaná pedagogická opatření se zásadně projednávají s rodiči a jejich souhlasný
či nesouhlasný názor je respektován.
308
9. V hodnocení se přístup vyučujícího zaměřuje na pozitivní výkony ţáka a tím na podporu jeho
poznávací motivace k učení namísto jednostranného zdůrazňování chyb.
9. Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami a ţáků nadaných se řídí vyhláškou č.
48/2005 Sb., o základním vzdělávání, pokud není zvláštním právním předpisem stanoveno jinak.
Hodnocení nadaných dětí, ţáků a studentů
1.Ředitel školy můţe mimořádně nadaného nezletilého ţáka přeřadit do vyššího ročníku bez
absolvování předchozího ročníku. Podmínkou přeřazení je vykonání zkoušek z učiva nebo části
učiva ročníku, který ţák nebo student nebude absolvovat. Obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel
školy.
4. Individuálně vzdělávaný ţák koná za kaţdé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve
škole, do níţ byl přijat k plnění povinné školní docházky. Nelze-li individuálně
vzdělávaného ţáka hodnotit na konci příslušného pololetí, určí ředitel školy pro jeho
hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení bylo provedeno nejpozději do dvou
měsíců po skončení pololetí. Ředitel školy zruší povolení individuálního vzdělávání,
pokud ţák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl, nebo nelze-li
ţáka hodnotit na konci pololetí ani v náhradním termínu.
309
Obsah:
1. Identifikační údaje
strana
2. Charakteristika školy
3. Charakteristika ŠVP
2
3
5
4. Učební plán
25
5. Učební osnovy
28
6. Hodnocení ţáků
291
310

Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

Transkript

Podobné dokumenty

Školní vzdělávací program - Základní škola a Mateřská škola Žabeň

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA KRÁSNÁ LÍPA,

Školní vzdělávací plán

Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace

Uložit celý časopis