Úvod do PC - Univerzita třetího věku VŠE v Praze

Transkript

Vysoká
Vysokáškola
školaekonomická
ekonomickáv vPraze
Praze
Univerzita
Univerzitatřetího
třetíhověku
věku
Úvod
Úvoddo
doPC
PC
Ing.
Ing.Michaela
MichaelaSeghmanová
Seghmanová
Praha
Praha2011
2011
Určeno pro studenty Univerzity třetího věku VŠE v Praze
© Michaela Seghmanová, 2011
Typography © Michaela Seghmanová, 2011
Úvod
3
Obsah
1
Úvod ........................................................................................................... 4
2
Základní pojmy při práci s počítačem ........................................................ 5
3
4
5
2.1
Obecné pojmy z informatiky ............................................................... 5
2.2
Pojmy dŧleţité pro práci s počítačem .................................................. 8
Ovládání počítače ..................................................................................... 13
3.1
Klávesnice .......................................................................................... 14
3.2
Myš .................................................................................................... 18
3.3
Označování ........................................................................................ 21
3.4
Místní nabídka ................................................................................... 22
3.5
Kopírování a přesouvání .................................................................... 22
3.5.1
Změna umístění pomocí myši ..................................................... 22
3.5.2
Práce se schránkou ...................................................................... 24
Editace ...................................................................................................... 25
4.1
Písmena .............................................................................................. 25
4.2
Číslice ................................................................................................ 26
4.3
Mazání znakŧ ..................................................................................... 26
Práce s programem ................................................................................... 27
5.1
Prostředí programŧ s klasickým menu ............................................... 27
5.2
Rozhraní Fluent systému Microsoft Office ........................................ 27
5.2.1
Ovládací prvky na pásu karet ..................................................... 30
5.2.2
Zadávání příkazŧ klávesovými zkratkami .................................. 32
5.3
6
7
Nápověda ........................................................................................... 33
Správa souborŧ ......................................................................................... 35
6.1
Základy práce s Prŧzkumníkem Windows......................................... 35
6.2
Operace se soubory v aplikacích Microsoft Office 2010................... 38
Práce s počítačem v síti VŠE .................................................................... 42
Úvod
4
1 Úvod
Ţijeme ve třetím tisíciletí a počítače se staly nedílnou součástí ţivota většiny
z nás. V podstatě se dá říci, ţe komunikace s počítačem je pro nás novým cizím
jazykem.
Dítě, které se narodí v cizině a ţije tam v době, kdy se učí mluvit, přijme cizí
jazyk jako přirozenou součást svého já. Rovněţ dítě, které dostane spolu
s pastelkami do ruky počítačovou myš (některé děti moţná dostanou do ruky
myš dříve neţ pastelky), pracuje s počítačem od malička naprosto přirozeně.
Pro člověka, který se přestěhuje do cizí země aţ ve svém třetím věku, bude
osvojení nového cizího jazyka mnohem sloţitější, nicméně nezbytné.
S počítači je to podobné, s trochou nadsázky mŧţeme říci, ţe bez znalosti práce
s počítačem se mŧţeme v určitých situacích cítit nikoli jako cizinci, ale jako
mimozemšťané. Je tedy dobré být počítačově gramotný.
Je-li gramotnost obecně definována jako individuální schopnost číst a psát,
počítačovou gramotnost mŧţeme definovat jako individuální schopnost zvládat
práci s počítačem. A tak jako obecná gramotnost neznamená pouze schopnost
identifikovat nebo napsat jednotlivá písmena, nýbrţ schopnost plynule číst i
delší text a především schopnost porozumět jeho obsahu, rovněţ počítačová
gramotnost nespočívá pouze ve schopnosti stisknout Enter nebo tlačítko myši
v nějaké konkrétní situaci, ale ve schopnosti rozpoznat, v jakých obecných
případech a situacích Enter máme stisknout. Zkrátka, musíme porozumět
procesŧm, které v počítači probíhají, ale nikoli po stránce technické nebo
programátorské, ale po stránce praktické.
Tato skripta, jsou vytvořena pro podporu všech „počítačových“ kurzŧ
Univerzity třetího věku Vysoké školy ekonomické v Praze, výklad je zaměřen
na obecné postupy. Pojmy a procesy z počítačového světa budou vysvětleny na
základě analogie s pojmy a činnostmi z kaţdodenního ţivota, tak aby si čtenáři,
uţivatelé-začátečníci uměli lépe představit, co se odehrává uvnitř počítače.
Kapitola 2: Základní pojmy při práci s počítačem
5
2 Základní pojmy při práci s počítačem
Slovník informatických pojmŧ obsahuje tisíce pojmŧ, většina z nich je
specifická pro určité oblasti, zde budou vysvětleny pouze ty nejzákladnější
obecné pojmy, které by měli ovládat uţivatelé-začátečníci, kterým je tento
materiál určený.
2.1 Obecné pojmy z informatiky
Uživatel
Počítač
Hardware
PC sestava
Skříň
počítače
Periferie
Vstupní
zařízení
Výstupní
zařízení
Člověku, který pomocí počítače zpracovává informace, říkáme počítačový
uživatel nebo také jen uţivatel.
Počítač je stroj na zpracování informací komunikující s okolím, schopný
vykonávat aritmetické a logické operace předepsané programy. Jako nejstarší
předchŧdce dnešních počítačŧ se uvádí abakus, coţ bylo v podstatě počítadlo.
Po něm následovaly mechanické počítací stroje (od třicetileté války), dále
mechanické diferenční stroje, které jiţ pracovaly s informacemi vyděrovanými
na papírových kartách (první polovina 19. století). Pak uţ následovaly
jednotlivé generace počítačŧ. Základním stavebním prvkem počítačŧ nulté
generace bylo relé (polovina 20. století), mozkem počítače dnešní generace je
mikroprocesor (od 70. let 20. století).
Tak jako u kaţdého stroje je základem určité technické vybavení (hardware).
Hardwarem je tedy vše hmotné, co souvisí se zpracováním dat v počítači1.
Základní PC sestavu tvoří skříň počítače, klávesnice, myš (někteří odborníci
zastávají názor, ţe myš nepatří do základní sestavy, protoţe mŧţeme pracovat i
bez ní, ale PC sestavu bez myši by si asi sami nepořídili) a zobrazovací
jednotka (monitor nebo displej). Notebook je specifický tím, ţe jsou
integrované všechny tyto komponenty v jednom.
Vlastní počítač, tedy komponenty, které provádějí početní operace, jsou ukryty
ve skříni počítače, vše ostatní slouţí k výměně informací mezi uţivatelem a
počítačem. Na předním panelu jsou tlačítka pro zapnutí počítače a zařízení,
která umoţňují práci se záznamovými médii (viz dále), na zadním panelu
skříně jsou konektory, které slouţí k připojování vnějších zařízení.
Všechna zařízení, která se připojují k počítači a slouţí ke komunikaci člověka s
počítačem, nazýváme souhrnným názvem periferie. Dělí se na vstupní a
výstupní podle toho, zda slouţí ke vstupu informací do počítače (od uţivatele)
nebo k výstupu informací směrem k uţivateli. V základní sestavě máme tedy
dvě vstupní zařízení, klávesnici a myš, a jedno výstupní zařízení – monitor
nebo displej.
Uţivatel mŧţe zadávat informace pomocí klávesnice, pomocí polohovacích
zařízení, coţ je myš a její alternativy (trackball, trackpoint, touchpad, tablet),
dále rŧzná herní zařízení (joystick, volant, helma), zařízení pro digitalizaci
písemností – skenery, zařízení pro vstup zvuku a obrazu (mikrofony, kamery).
Zpracované informace uţivatel přebírá ve formě obrazu, k čemuţ slouţí
monitory, displeje (rozdíl je především technický a technologický),
dataprojektory, velkoplošné obrazovky. Pro výstup v písemné podobě
pouţíváme tiskárny (dnes inkoustové nebo laserové, dříve ještě jehličkové),
1
Papír není hardware, ale spotřební materiál, neboť neslouţí ke zpracování informací
v elektronické podobě.
Software
Počítačová
síť
Server
Osobní síť
Lokální síť
6
případně plottery (dokáţí přenést informace do dřeva, kovu nebo jiných
materiálŧ, a to nikoli pouze textové informace, nýbrţ grafické výstupy).
Některá zařízení slouţí současně ke vstupu i výstupu informací, například
čtečky karet nebo interaktivní plochy a tabule. Taková kombinovaná zařízení
mŧţeme nazvat vstupně-výstupní.
Vlastní zpracování informací („oţivení“ hardwaru) umoţňuje programové
vybavení (software). Tímto pojmem označujeme vše nehmotné ve světě
počítačŧ. Velmi zjednodušeně, ale jasně řečeno, hardware je to, co mŧţeme
vzít do ruky, na co si mŧţeme sáhnout, software je to, co do ruky uchopit
nemŧţeme, ale mŧţeme to zpracovávat počítačem. Pokud Vám připadá, ţe
dokument uloţený na flešce nebo na CD-ROM je hardwarem, pak vězte, ţe
flash disk je hardware a dokument na něm uloţený je software, neboť se Vám
určitě nepodaří vysypat si ho na dlaň, tak jako si nemŧţeme vzít do dlaně
písmenka z obrazovky.
Českým ekvivalentem slova software je programové vybavení. V uţším slova
smyslu pod tímto pojmem chápeme programy neboli aplikace, které nám
umoţňují s počítačem pracovat. To, co vytvoříme pomocí těchto aplikací,
nazýváme data. Pojmem software v širším slova smyslu označujeme veškeré
nehmotné vybavení, tedy programy a data. Konkrétní význam vyplyne
z kontextu, pokud se budete v obchodě ptát na software pro úpravu fotografií,
logicky tím máte na mysli pouze program, v případě členění počítačového
vybavení na hardware a software chápeme tento pojem v širším slova smyslu.
Propojení dvou a více počítačŧ za účelem sdílení prostředkŧ (hardwarových
nebo softwarových) se nazývá počítačová síť. První pokusy o propojení
počítačŧ proběhly v 60. letech 20. století a do dnešní doby bylo vyvinuto
mnoho síťových technologií, rozlišujeme mnoho typŧ sítí z hlediska jejich
velikosti a fungování. Prvky propojené do sítě se nazývají uzly, kromě počítačŧ
to jsou tiskárny nebo servery.
Server je specializovaný uzel, který poskytuje ostatním uzlŧm v síti síťové
sluţby, například sdílení softwaru (na výkonném počítači, jsou nainstalovány
programy a uţivatelé přihlášení do sítě na běţných uzlových stanicích mohou
tyto programy spouštět). Na serverech se často nachází také místo pro ukládání
dat (opět se jedná o sloţky na výkonných počítačích, do nichţ mohou
přihlášení uţivatelé ukládat data). Serverem není označován jen počítač, ale
také software, který zajišťuje výkon daných síťových sluţeb. Server-počítač
poskytuje prostor pro programy a data, server-program u síťové tiskárny
obsluhuje tiskovou frontu (řídí tiskové úlohy od jednotlivých uţivatelŧ tak, aby
se nemíchaly stránky z rŧzných dokumentŧ apod.).
Moţná, ţe doma přenášíte občas data z mobilního telefonu do počítače, v tu
chvíli vlastně vytváříte osobní počítačovou síť. Přenos dat mezi zařízeními se
realizuje buď kabelem nebo bezdrátově, např. technologií Bluetooth.
Typickým rozlišujícím znakem lokálních sítí (LAN, od Local Area Network) je
jejich lokálnost, coţ znamená, ţe se rozkládají na přesně vymezeném teritoriu a
mají správce sítě (nebo celé oddělení), jenţ se stará o její bezproblémový chod.
Správci připojují do sítě další zařízení, instalují software a přidělují uţivatelŧm
jejich práva pro práci v síti. Vlastní propojení mŧţe být realizováno rŧzně,
obrázky topologií neboli uspořádání (viz obr. 2-1) schematicky znázorňují
moţnosti propojení počítačŧ. Není výjimkou, ţe je v jedné síti LAN
zkombinováno více topologií, místo jednoho počítače si mŧţete představit celé
7
další schéma. Při vlastní práci však vŧbec nepoznáme, jakým zpŧsobem data
„tečou“ sítí, zda přímo kabelem k druhému počítači nebo třeba vzduchem a pak
přes nějaké další technické zařízení.
OBR. 2-1: TOPOLOGIE SÍTÍ LAN
sběrnicová
Internet
WWW
Služby
internetu
kruhová
hvězdicová
Typickým případem lokální sítě je školní síť VŠE, jejíţ součástí je také
počítačová učebna Univerzity třetího věku. Práce v síti se liší od práce na
našem domácím počítači tím, ţe kromě prostředkŧ počítače, u kterého
pracujeme, máme k dispozici síťové prostředky. To nám přináší řadu výhod,
protoţe nám to podstatně rozšiřuje moţnosti, na druhou stranu mŧţe být
sloţitější zorientovat se v tak sloţitém prostředí.
Pokud máte doma WIFI síť, kterou vyuţíváte například pro připojení
notebooku na Internet, pak i tato síť je příkladem lokální počítačové sítě.
Nejrozsáhlejší počítačovou sítí je Internet, který v dnešní době pokrývá
opravdu celý svět. Kdyţ organizace amerického ministerstva obrany ARPA
(Advanced Research Projects Agency - Agentura pro výzkum pokročilých
obranných projektŧ) zahájila v roce 1969 výzkum zaměřený na komunikaci
mezi počítači, nikdo asi netušil, jakých rozměrŧ takové propojení jednou
nabude. Vlastní označení Internet se pouţívá od roku 1987, kdy bylo v této síti
27 000 počítačŧ. V červnu 2010 bylo k Internetu připojeno 1,97 miliardy
uţivatelŧ. Páteř Internetu tvoří internetové servery.
Někdy je pojem Internet zaměňován s pojmem WWW (World Wide Web –
celosvětová pavučina), který je označením pro jednu ze sluţeb, a to soustavu
navzájem propojených hypertextových dokumentŧ, které známe pod názvem
internetové stránky. Internet se liší od LAN nejen rozsahem, ale také tím, ţe
nemá jako celek svého správce, provoz zajišťují poskytovatelé Internetu neboli
provideři [provaidři], kteří spravují jednotlivé internetové servery.
Internet nám poskytuje mnoho sluţeb. Kaţdý z nás se určitě setkal s webovými
stránkami, které nám umoţňují na jedné straně získávat informace z celého
světa, na druhé straně sdělovat vlastní informace celému světu. Další sluţbou
je přímá komunikace, kdy předáváme určité sdělení konkrétnímu subjektu
v rámci Internetu. Mŧţe probíhat online, kdy oba uţivatelé jsou v danou chvíli
připojeni k Internetu (chatování nebo internetová telefonie) nebo offline
(elektronická pošta). V poslední době se stále větší oblibě těší moţnost
vyuţívat Internet jako úložiště dat, kdy mŧţeme k takto uloţeným datŧm
přistupovat pouze my sami (mít jakousi „internetovou flešku“) nebo mŧţeme
data sdílet s určitým okruhem uţivatelŧ, který sami vymezíme nebo je
poskytovat veřejně (internetová fotoalba nabízejí všechny moţnosti). Veškerý
obsah těchto sluţeb je uloţen na internetových serverech, do jednotlivých
8
počítačŧ se dostávají na příkaz uţivatelŧ, takţe například při prohlíţení webu si
stahujeme informace uloţené na serveru do svého počítače, aniţ bychom
věděli, kde se tento server fyzicky nachází (mŧţe být i na jiném kontinentu).
2.2 Pojmy důležité pro práci s počítačem
Program
Data
Paměť
Vnější
paměť
Paměťová
média
Program je popis provedení určité úlohy nebo operace, který je zapsaný
nějakým programovacím jazykem a nachází se na nějakém paměťovém médiu.
Existují programy pro stahování fotografií do počítače, programy pro psaní
textu, prohlíţení internetových stránek, posílání elektronické pošty, prostě pro
všechno, co děláme v počítači, pouţíváme programy. Některé spouštíme my,
některé se spouští automaticky a ani o jejich existenci nemusíme vědět.
Pokud budeme hledat analogii v běţném ţivotě, pak je to stejné, jako kdyţ si
na lísteček napíšete, ţe máte jít zítra k lékaři, pak na poštu, cestou domŧ koupit
mléko a noviny (v tuto chvíli jste programátorem, vytváříte program a ukládáte
jej na datový nosič - papír). Kdyţ se vypravíte z domu, vezmete lístek do ruky
a začnete vykonávat činnosti, které jste si naplánovali (v počítači se totéţ stane,
kdyţ spustíte program, počítač začne vykonávat posloupnosti operací, které
jsou zapsané v daném programu). Po návratu domŧ lístek buď vyhodíte, nebo
jej někam uloţíte pro pozdější pouţití (po ukončení práce s programem
program zŧstává uloţen v počítači, pokud s ním nejsme spokojeni, mŧţeme ho
také „vyhodit“ neboli odinstalovat, ale to budeme činit pouze výjimečně,
například kdyţ si budeme zkoušet nějaký nový prográmek staţený z Internetu).
Data jsou výsledkem naší práce s počítačem v elektronické podobě, tedy
uloţená na nějakém paměťovém médiu. Vytištěné výstupy daty nenazýváme.
Pokud si představíme, ţe chceme napsat někomu dopis, máme nejdříve v hlavě
určitou myšlenku, tu pak přeneseme pomocí tuţky na papír. Pokud své
myšlenky nezaznamenáme v písemné podobě, pak je časem zapomeneme.
Podobně je to s elektronickými daty. Při psaní dopisu vidíme text na displeji,
ale pokud ukončíme práci s programem a dokument neuloţíme, druhý den uţ
dopis v počítači nenajdeme. To platí i v případě, ţe dopis vytiskneme, bude mít
jeho písemnou podobu na papíře, ale data v počítači nikoli.
Místo, kde se nacházejí data v elektronické podobě, nazýváme pamětí.
Rozlišujeme dva druhy paměti, vnější a vnitřní.
Vnější paměť je trvalá, data zde zŧstanou uloţena i po vypnutí počítače.
Ukládání do vnější paměti provádí prostřednictvím nějakého programu
člověk-uţivatel. Data zŧstanou ve vnější paměti aţ do chvíle, neţ je uţivatel za
pomoci programu odstraní.
Pro vnější paměti pouţíváme označení paměťová média, záznamová média
nebo datové nosiče. V době sálových počítačŧ byly datovými nosiči děrné
štítky, magnetické pásky, mikropočítače data zaznamenávaly na klasické
magnetofonové pásky, později je nahradily diskety. Dnes pouţíváme
CD-ROMy (hovorově „cédéčka“), DVD, flash disky, externí pevné disky,
paměťové karty (v mobilu, ve fotoaparátu), blu-ray disky, ale také pevné disky
(harddisky) uvnitř počítače, neboť označení „vnější“ neznamená vně počítače,
ale nezávislá na elektrickém proudu.
V běţném ţivotě plní funkci vnější paměti papíry, notýsky, knihy, …
Informace na papíře jsou také k dispozici ostatním lidem i ve chvíli, kdy je
autor „vypnutý“, tedy např. kdyţ spí. Vytvoření i zničení písemnosti je také
výsledkem vědomé činnosti člověka.
9
OBR. 2-2: ZÁZNAMOVÁ MÉDIA
3,5 palcová disketa
interní harddisk
paměťové karty
Vnitřní
neboli
operační
paměť
Soubor
Název
souboru
CD-ROM
vnitřek harddisk
interní čtečka paměťových karet
flash disky
externí harddisk
externí čtečka karet
Vnitřní paměť počítače zprostředkovává komunikaci mezi vnější pamětí a
procesorem, kde probíhá vlastní zpracování dat. Je závislá na elektrickém
proudu, coţ znamená, ţe její obsah se po vypnutí počítače vymaţe. Nachází se
výhradně uvnitř počítače a běţný uţivatel ji fyzicky nikdy neuvidí, mŧţe vidět
pouze obsah paměti na monitoru nebo displeji. Ve vnitřní paměti se totiţ
nachází, mimo jiné, kaţdý dokument v tu chvíli, kdy s ním pracujeme, tedy
kaţdý otevřený dokument.
Dokument uloţený na vnějším paměťovém médiu se nazývá soubor. Pokud
začneme vytvářet nový dokument, nachází se pouze ve vnitřní paměti aţ do
chvíle, neţ jej uloţíme. Uloţením souboru vznikne kopie dokumentu na
záznamovém médiu. Při otevření dříve uloţeného souboru zŧstane tento
uloţený na vnější paměti a ve vnitřní paměti se vytvoří jeho kopie. Při skončení
práce s programem se automaticky vymaţe dokument z vnitřní paměti
Kromě dokumentŧ, které vytváříme, jsou ve formě souborŧ uloţeny také
programy. Zatímco dokument je zpravidla samostatný soubor2, programy jsou
naopak většinou sadou souborŧ.
Kaţdý soubor má svŧj název, který má dvě části oddělené tečkou. Před tečkou
je vlastní název3, který by měl něco napovídat o obsahu souboru, za tečkou je
2
Někdy mŧţe uloţením dokumentu vzniknout více souborŧ, např. při publikování na Internetu.
Cesta
k souboru
Disková
jednotka
Síťové disky
10
tzv. přípona, která vyjadřuje typ souboru. Například z názvu souboru
hory_Petra.jpg vyčteme, ţe je to pravděpodobně fotografie (přípona jpg) a ţe
zachycuje Petru na horách. První část názvu, před tečkou, je výhradně na
uţivateli, část za tečkou je dána programem a zpŧsobem pořízení souboru.
Rovněţ zde se nabízí analogie z našeho ţivota. Část před tečkou si mŧţeme
přirovnat k názvu filmu nahraného na videokazetě (Saturnin), část za tečkou je
obdobou označení kategorie filmu (komedie).
Samotné označení na kazetě nám však nestačí ve chvíli, kdy potřebujete, aby
Vám kazetu někdo podal. Pak musíte ještě dodat, kde dotyčný kazetu najde
(v obývacím pokoji, případně upřesníte, ţe je na polici nad křeslem v obývacím
pokoji). V počítačovém světě se takovému umístění říká cesta k souboru. Cesta
spolu s názvem souboru tvoří jednoznačnou identifikaci souboru z pohledu
uţivatele, který pracuje s konkrétním počítačem.
Základem cesty je označení diskové jednotky (v našem světě je to obdoba
místnosti). Disk je samostatná jednotka pro ukládání souborŧ, nezáleţí na tom,
zda se fyzicky jedná o pevný disk, jeho část nebo nějaké vyměnitelné médium.
Uţivateli se jeví jednotlivé disky jako velká tiskací písmena.
Při práci v lokální počítačové síti máme k dispozici tzv. síťové disky, coţ je
určitý prostor vymezený správci sítě na některém serveru (na jeho
velkokapacitním pevném disku), jenţ je často fyzicky v jiné místnosti neţ my.
Pro označení diskŧ platí určité vţité konvence4:
A a B bylo od počátku označení pro disketové jednotky (historicky nejstarší
diskové jednotky, ale dnes se v podstatě jiţ nepouţívají),
C a D označují pevné disky v počítači (tzv. místní neboli lokální disky)5,
E, F zpravidla reprezentují jednotky CD-ROM, případně vyměnitelné neboli
přenosné disky (paměťové karty nebo flash disky, tzv. „flešky“),
další písmena mohou označovat síťové disky (disk H zpravidla označuje
domovský adresář, tj. takový, do něhoţ má přístup jen jeden uţivatel, v síti
VŠE mŧţeme mít k dispozici také projektové disky G a I, které slouţí
k předávání dokumentŧ mezi studenty navzájem nebo mezi studenty a
učitelem – viz kapitola 7).
Konvence jsou nezávazné, tudíţ konkrétní označení se mŧţe lišit u rŧzných
počítačŧ. Takţe fotografii uloţenou na CD-ROMu nebo na flash disku,
mŧţeme vidět doma na notebooku například na disku F, ve škole se nám mŧţe
ukázat na disku E nebo naopak.
Název souboru tedy začíná označením disku, za ním následuje dvojtečka,
obrácené lomítko6 a pak teprve vlastní název s příponou. Pokud někdy
potřebujeme zadat ručně celý název souboru včetně diskové jednotky, mŧţeme
namísto obráceného lomítka napsat klasické lomítko, počítač to „pochopí“.
F:/hory_Petra.jpg je naše fotografie uloţená na flash disku.
3
Název souboru nesmí obsahovat znaky / \ : * ? “ < > |
Označení diskových jednotek ve svém počítači zvládne pokročilý uţivatel. V rámci firemních
počítačŧ a počítačových sítí ve škole nebo v jakékoli jiné organizaci však nemají jednotliví
uţivatelé moţnost měnit tato označení, to je věcí správcŧ sítě.
5
Někdy bývá v počítači pouze disk C, pokud vidíme dva místní disky, pak je pravděpodobně
uvnitř fyzicky jen jeden pevný disk a ten je rozdělen do dvou logických částí C a D.
6
Znak \ napíšeme jako pravý Alt + Q nebo levý Alt + 9 , 2 (číslice na numerické klávesnici).
4
Složka
11
Kdybychom ukládali všechny soubory jednoduše na nějaký disk, například na
„flešku“ (řekněme na disk F), určitě bychom se po určité době ve svých
souborech nevyznali. Mŧţeme si proto rozdělit kaţdý disk na libovolné
mnoţství logických částí, kterým říkáme složky. Sloţky mohou být rozděleny
do podsloţek v libovolném počtu úrovní. Některé vzniknou automaticky při
instalaci programŧ, jiné si vytváří uţivatel. Mŧţeme si tento systém představit
jako místnost, v níţ jsou skříně s policemi, v policích mohou být desky, atd.
Naše soubory ty mŧţeme buď uloţit volně na dno skříně (přímo na disk), nebo
je vloţit do folie, tu zaloţit do desek a teprve desky do police v dané skříni
(vytvářet sloţky a podsloţky a jejich prostřednictvím si třídit dokumenty). Toto
přirovnání je pouze pro lepší pochopení systému sloţek a podsloţek, ve
skutečnosti na disku nevznikají fyzicky ţádné segmenty, to jen nám se jeví
jako fyzické místo. Proto říkáme, ţe sloţka je logická část disku.
Zápis F:/fotky/dovolená 2010/hory_Petra.jpg pro nás znamená, ţe na
vyměnitelném disku F ve sloţce fotky je sloţka dovolená 2010 a v ní se
nachází naše fotka. Pro počítač je to prostě soubor s tímto názvem, který byl
fyzicky uloţen na první volné místo, které bylo k dispozici při ukládání
fotografie. Kdyţ si pak prohlíţíme soubory, počítač nám vlastně ukazuje
soubory se stejným začátkem názvu, například soubory s názvem začínajícím
F:/fotky/dovolená 2010, nám se to jeví jako soubory uloţené v konkrétní
sloţce. V dalším výkladu budeme pohlíţet na sloţky výhradně očima uţivatele.
OBR. 2-3: UKÁZKA STRUKTURY SLOŢEK NA VYMĚNITELNÉM DISKU F
Objekt
Ikona a
Zástupce
Práce se sloţkami bude vysvětlena v kapitole 6.
Na jednom záznamovém médiu mŧţeme mít několik souborŧ se stejným
názvem, pokaţdé v jiné sloţce (z pohledu počítače se vlastně jedná jen o
soubory s rŧznými názvy).
F:/fotky/dovolená 2010/hory_Petra.jpg
F:/fotky/výběr /hory_Petra.jpg
F:/pro Petru/hory_Petra.jpg
Objektem se obecně rozumí předmět našeho zájmu. V tomto smyslu budeme
chápat i objekty při práci s počítačem, objektem mŧţe být cokoli, s čím
budeme pracovat, co budeme pouţívat nebo co budeme upravovat pomocí
rŧzných nástrojŧ. Objektem tedy mŧţe být disk, sloţka, fotografie, část textu,
číslo, ikona, zástupce, …
Při práci s počítačem se setkáme se spoustou grafických symbolŧ. Pro lepší
orientaci si vysvětlíme jejich funkci. Programy, sloţky a soubory jsou
reprezentovány ikonou nebo zástupcem. Vţdy se jedná o grafický symbol
zpravidla opatřený textovým popiskem. Rozdíl mezi nimi je v tom, ţe zástupce
12
je jenom jakýsi spouštěč, který má vazbu na konkrétní objekt, jenţ si prohlíţí.
Pokud budeme ikonou nebo zástupcem spouštět určitý program ve svém
počítači, nepoznáme mezi nimi rozdíl. Chybou by bylo například odeslání
zástupce e-mailem. Příjemci by tento spouštěč nefungoval, neboť by nenašel
v jeho počítači naše sloţky ani soubor. Graficky se liší zástupce od ikony
originálu malou černou šipkou v levém dolním rohu.
TAB. 2-1: IKONY A ZÁSTUPCI
Ikony
Zástupci
Tlačítko
Další grafický symbol, se kterým se při práci setkáme, bude tlačítko.
Podobnost s grafickými symboly popsanými nahoře mŧţeme najít v tom, ţe
někdy jsou opatřeny textovými popisky. Nenajdeme je však ve sloţkách, nýbrţ
v aplikacích. Mají také jinou funkci, neboť nereprezentují soubory a sloţky, ale
příkazy a operace, které provádíme v dokumentech. Tlačítka jsou umístěna
zpravidla v horním nebo levém okraji okna aplikace, ale není to podmínkou.
TAB. 2-2: UKÁZKY TLAČÍTEK
WordPad
Okno
Microsoft Word 2010
Internet Explorer
Při spuštění libovolné aplikace pod operačním systémem Windows se otevře
okno aplikace, další, nejčastěji dialogová okna, se otvírají během práce
s programem. Jsou tři základní velikosti: maximalizovaná velikost (okno
zaplňuje celou obrazovku), minimalizovaná (okno je reprezentováno tlačítkem
v hlavním pruhu Windows – vedle tlačítka Start, někdy říkáme, ţe okno je
staţeno do lišty) a obnovená (okno nezaplňuje celou obrazovku, při přechodu
do maximalizované nebo minimalizované velikosti si zapamatuje tuto velikost,
a příště se do této velikosti obnoví). Velikost okna realizujeme tlačítky
v pravém horním rohu. Prostřední tlačítko mění svŧj vzhled – obnovené okno
nabízí moţnost maximalizovat, maximalizované okno moţnost obnovení.
OBR. 2-4: UKÁZKY TLAČÍTEK PRO PRÁCI S OKNEM
Kapitola 3: Ovládání počítače
13
3 Ovládání počítače
Zapnutí
počítače
Počítač zapneme tlačítkem - hlavním spínačem, to se nachází v předním panelu
počítačové skříně na rŧzných místech, mŧţe mít také rŧzný tvar. Bývá na něm
symbol kolečka s čárkou. Toto tlačítko se pouţívá výhradně k zapínání
počítače.
OBR. 1: HLAVNÍ SPÍNAČ PC
Vypnutí
počítače
Vlastní
práce
Po zapnutí vyčkáme, aţ počítač nastartuje všechny procesy a programy
potřebné pro chod počítače nezávisle na tom, s jakými programy budeme
pracovat my.
Na osobním počítači doma mŧţe tento proces skončit přímo ve stavu, kdy se
zobrazí pracovní plocha Windows, a máme moţnost spustit konkrétní aplikace.
Pokud se na počítači střídá více uţivatelŧ, volíme svŧj profil nebo se
přihlašujeme jménem a heslem.
Po skončení práce ukončíme všechny spuštěné programy a poté vypneme
počítač volbou StartVypnout. Následuje dialogové okno, ve kterém máme
na výběr několik moţností, jak ukončit práci.
Dnešní počítače ovládáme zpravidla pomocí počítačové myši a neumíme si
vlastně počítač bez myši ani představit. Do osmdesátých let minulého století se
počítač ovládal pouze pomocí klávesnice (rozhraní ještě nebylo grafické,
všechny příkazy se zadávaly formou textu). Ještě dnes mŧţeme plnohodnotně
ovládat počítač klávesnicí (mŧţe se například stát, ţe nám dojdou baterie
v bezdrátové myši a nemáme moţnost je vyměnit).
Při práci s počítačem, v jakémkoli programu, máme vţdy jedno jediné aktivní
neboli aktuální místo, kde pracujeme, kde od nás počítač v danou chvíli
očekává akci. Podle kontextu hovoříme o aktuálním odstavci, dokumentu,
snímku, listu, umístění… Toto místo je indikováno kurzorem, který mŧţe mít
v rŧzných aplikacích rŧzný tvar. K přemístění kurzoru na jiné místo pouţíváme
polohovací zařízení, zpravidla myš, případně polohovací klávesy na klávesnici
nebo jiné specializované zařízení (např. tablet pro kreslení obrázkŧ).
Hendikepovaní uţivatelé, kteří nemohou pracovat s myší ani s klávesnicí, mají
k dispozici rŧzná speciální zařízení.
14
OBR. 3-1: SPECIÁLNÍ ZAŘÍZENÍ PRO OVLÁDÁNÍ POČÍTAČE
Ovládání počítace nohou
ovládání počítače okem
ovládání PC myšlenkou
3.1 Klávesnice
Nejdŧleţitějším vstupním zařízením je klávesnice. Historicky je dokonce starší
neţ PC, protoţe se pouţívala jiţ u sálových počítačŧ. Dnešní klávesnice mají
víceméně stejné rozmístění kláves uspořádané do standardních skupin. Kromě
klasické klávesnice existuje mnoho speciálních typŧ.
Speciální
klávesnice
OBR. 3-2: SPECIÁLNÍ KLÁVESNICE
silikonová
herní
multimediální
svítící
Například multimediální klávesnice mají tlačítka pro ovládání médií, tedy pro
práci s Internetem, pro ovládání hudebního přehrávače apod. Svítící klávesnice
je vhodná pro práci ve tmě. Lidé, kteří vyráţejí s počítačem do terénu
(horolezci, biologové) ocení pruţné silikonové klávesnice, které je moţné
srolovat a snadno uloţit do batohu. Na pracovištích, kde je kladen velký dŧraz
na sterilitu, mají své místo rovněţ elastické klávesnice neboť je moţné ponořit
je do dezinfekce či vyprat v automatické pračce (to koneckoncŧ ocení nejen
15
lékaři a vědci v laboratořích, ale také matky dospívajících uţivatelŧ ). Pro
hry jsou určeny herní klávesnice, které mají uspořádání kláves šité na míru
určitému typu her. Existuje také mnoho kombinací, například silikonové svítící
klávesnice apod. Zatímco nejlevnější obyčejná klávesnice stojí 100 Kč, za
kvalitní herní zaplatíte i několik tisíc.
Speciální klávesnice mají určité specifické vlastnosti, základní uspořádání je
ale shodné s klasickou klávesnicí.
OBR. 3-3: SKUPINY KLÁVES
funkční klávesy jsou označeny jako F1 aţ F12 a mají své specifické funkce
(často se funkce kláves v rŧzných programech liší, klávesa F1 zpravidla vyvolá
nápovědu k programu),
speciální klávesy jsou pro začínající uţivatele nevýznamné7,
alfanumerická část obsahuje písmena a číslice pro editaci textŧ,
navigační klávesy (někdy také kurzorové neboli polohovací) slouţí
k přesouvání kurzoru8 na obrazovce nebo k přesouvání označených objektŧ,
suplují vlastně myš,
numerická část obsahuje číslice, pouţívá se pro editaci číselných údajŧ, mŧţe
se přepnout tak, ţe klávesy pak fungují stejně jako navigační klávesy (funkce
se přepíná klávesou NumLock v levém horním rohu této skupiny kláves, stav
přepínače indikuje kontrolní dioda (mŧţete si pamatovat, ţe pokud dioda svítí,
fungují číslice, tedy Num – „numera“).
7
Například klávesa PrintScreen umoţňuje snímat obsah obrazovky pro ilustraci v rŧzných
návodech a uţivatelských příručkách.
8
Kurzor je svislá blikající čárka, označuje aktuální místo v dokumentu, kde se očekává akce.
16
OBR. 3-4: DŮLEŢITÉ KLÁVESY
TAB. 3-1: PŘEHLED DŮLEŢITÝCH KLÁVES
Klávesa
Pouţití
ukončí provádění určité činnosti, jako bychom činnost nikdy
nezačali provádět (stiskneme-li klávesu Esc v dialogovém
okně, je tostejné, jako bychom myší klepli na tlačítko Storno)
F1
vyvolá nápovědu (tato funkční klávesa má ve všech
aplikacích stejnou funkci)
Backspace
má význam při editaci (tj. zadávání textu z klávesnice),
(Bkspc)
vymaţe znak nalevo od kurzoru
Delete (Del) při editaci vymaţe znak napravo od kurzoru
NumLock
přepíná funkci kláves v numerické části klávesnice,
stav indikuje kontrolní dioda se stejným popiskem (svítí-li
dioda, klávesy píší číslice, nesvítí-li, plní navigační funkci)
CapsLock
přepíná trvale funkci kláves s písmeny, stav indikuje kontorlní
dioda se stejným názvem (svítí-li dioda, klávesy píší velká
písmena, nesvítí-li, píší se malá písmena)
Shift
dočasně přepíná funkci kláves s písmeny, dokud drţíme tuto
klávesu, dočasně přepneme stav indikovaný CapsLock
(svítí-li dioda, máme přepnuto na velká písmena, ale klávesou
Shift tento stav negujeme, tudíţ píšeme malá písmena!)
Ctrl
pouţívá se pouze v kombinaci s jinou klávesou, mění funkci
některých běţných kláves v závislosti na programu
Enter
„odesílací“ klávesa, ukončujeme s ní určitý příkaz,
v dialogovém okně má stejný význam jako klepnutí na
tlačítko OK, v textovém editoru se pouţívá na konci odstavce
WindowsKey má stejnou funkci jako klepnutí na tlačítko Start – spustí
hlavní nabídku Windows
(WinKey)
Escape (Esc)
Klávesa
17
Pouţití
Alt (levý Alt) pouţívá se pouze v kombinaci s jinými klávesami, např.
kombinace Alt + Esc přepíná mezi spuštěnými programy,
kombinací Alt +6, 4 (číslice v numerické části klávesnice)
napíšeme znak @
AltGr
pouţívá se pouze v kombinaci s jinými klávesami, např.
(pravý Alt)
kombinace Alt + V napíšeme znak @
má stejnou funkci jako klepnutí pravým tlačítkem na
Aplikace
libovolný objekt na obrazovce – spustí místní nabídku
k danému objektu (viz kapitola 3.3)
Rozložení
klávesnice
Dnes je běţné, ţe v kaţdé zemi se prodávají klávesnice s národním a
anglickým (mezinárodním) uspořádáním. Národní uspořádání (rozloţení) se
liší umístěním kláves Z a Y (jsou pouze prohozené, u nás pouţíváme rozloţení
„qwertz“, anglicky mluvící země pak rozloţení „qwerty“9), další odlišnosti
jsou ve specifických národních znacích (např. š, ý, ŧ, ö, å). Národní rozloţení
odpovídá klávesnici psacího stroje té které země. U nás tedy běţně koupíme
klávesnici s českým a anglickým rozloţením, ale lze sehnat i jiné národní
klávesnice (to je praktické pro psaní souvislých cizojazyčných textŧ, nikoli
však nezbytné).
Dále budeme předpokládat práci s česko-anglickou klávesnicí.
Rozloţení klávesnice určuje znaky, které se napíší do textu stisknutím
jednotlivých kláves. Proces psaní znakŧ je takový: uţivatel stiskne klávesu,
klávesnice pošle počítači informaci o tom, jakou klávesu jsme stiskli, a počítač
napíše znak, který je této klávese přiřazen v aktuálním rozloţení klávesnice.
Některé klávesy píší stejný znak v rŧzných rozloţeních (většina písmen bez
diakritiky).
OBR. 3-5: ČESKO-ANGLICKÉ ROZLOŢENÍ KLÁVESNICE
Rozloţení volíme prostřednictvím panelu jazykŧ, který je umístěn v hlavním
panelu Windows. Vidíme zde symbol
aktuálního jazyka, nyní pravděpodobně CS, a
klepnutím na toto tlačítko rozbalíme nabídku
dalších
jazykŧ.
Kromě
aktuálního
9
Označení vychází z umístění znakŧ v horní řadě písmen počínaje písmenem q.
18
(zaškrtnutého) se nabídnou další jazyky, nejčastěji angličtina10, indikátorem
tohoto rozloţení je EN.
Většina kláves v alfanumerické části bude fungovat v českém a anglickém
Klávesy se
čtyřmi znaky rozloţení stejně (s výjimkou Z a Y), největší rozdíly se projeví na klávesách se
čtyřmi znaky.
Najdeme je v horní řadě a v pravé části alfanumerické
části klávesnice. Platí, ţe na jedné straně jsou vţdy znaky
české, na druhé straně anglické, nelze však jednoznačně
říci, které z nich jsou vlevo a které vpravo, je to pokaţdé
jiné. Zde vidíte ukázku klávesy s písmenem „ŧ“ v obou
variantách.
To, zda stisknutím dané klávesy napíšeme „český“ nebo
„anglický“ znak, závisí na aktuálně zvoleném rozloţení klávesnice. Jednotlivé
klávesy fungují bez ohledu na to, které znaky jsou nakreslené vlevo a které
vpravo. Na obr. 3-5 je ukázka česko-anglického rozloţení klávesnice, kdy jsou
české znaky vpravo a anglické vlevo.
Pro klávesy se čtyřmi znaky platí toto obecné pravidlo:
„české“ znaky píšeme v českém rozloţení klávesnice (ať jsou to levé nebo
pravé),
„anglické“ v anglickém rozloţení klávesnice (mohou to být opět pravé nebo
levé),
„dolní znaky“ píšeme vţdy stisknutím příslušné klávesy (zda se napíše levý
dolní nebo pravý dolní znak, záleţí na zvoleném rozloţení),
obdobně „horní znaky“ napíšeme stisknutím příslušné klávesy v kombinaci s
klávesou Shift 11 (opět buď levý horní znak anebo pravý horní znak dle
rozloţení).
Obecné pravidlo aplikované na klávesnici z obr. 3-5 na příkladu klávesy
s písmenem ŧ:
ů napíšeme v českém rozloţení klávesnice stisknutím dané klávesy,
“ napíšeme v českém rozloţení stisknutím Shift + dané klávesy,
; napíše samotná klávesa v anglickém rozloţení,
: napíšeme stisknutím dané klávesy + Shift v anglickém rozloţení.
Tip: všimněte si, kde se nachází některé české písmeno s diakritikou, například
písmeno ů, na Vaší klávesnici (vlevo nebo vpravo). Na stejné straně
klávesy se budou nacházet všechny Vaše „české“ znaky (i kdyţ to
nebudou vţdy jen písmena, ale také třeba znaky =, +, §, atd.).
“ :
ŧ ;
:“
;ŧ
3.2 Myš
Přestoţe nejdŧleţitějším vstupním zařízením je klávesnice, nedovedeme si
dnes představit práci pouze s klávesnicí, bez myši. Myši se začaly pouţívat u
10
Do nabídky mŧţeme přidat další jazyky, a to po klepnutí na tlačítko jazyka pravým
tlačítkem, následným výběrem volby Nastavení… a v dialogovém okně prostřednictvím
tlačítka Přidat mŧţeme libovolně rozšířit nabídku.
11
Na „horní“ znaky nefunguje klávesa CapsLock, ta je pouze pro velká písmena.
19
osobních počítačŧ zhruba v osmdesátých letech minulého století. Běţná myš
má tři ovládací prvky12:
levé tlačítko zpravidla plní funkci tzv. primárního tlačítka, tím provádíme
většinou operací,
pravé tlačítko zpravidla plní funkci sekundárního tlačítka, to má určité
specifické funkce.
rolovací kolečko slouţí k rychlému posunu textu na obrazovce.
OBR. 3-6: OVLÁDACÍ PRVKY NA POČÍTAČOVÉ MYŠI
rolovací kolečko
pravé tlačítko myši
levé tlačítko myši
Správné
držení myši
Operace
s myší
Správné drţení myši je takové, kdy máme ruku volně poloţenou na myši,
uchopíme ji ze stran palcem a malíčkem, ukazováček poloţíme na jedno
tlačítko, prostředník na rolovací kolečko a prsteník na druhé tlačítko. Palec a
malíček by měly zvládnout posun myši po podloţce, ostatní prsty mají na
starosti ovládací prvky. Ve chvílích, kdy s myší neprovádíme ţádnou operaci,
mŧţeme opřít zápěstí o podloţku, prsty ponecháme na místě.
Základní operace jsou ukázání, klepnutí, poklepání a taţení myší, přičemţ po
ukázání nevyuţijeme ţádné tlačítko, klepnutí a taţení myší lze provádět
primárním i sekundárním tlačítkem, poklepávání je specifické pro primární
tlačítko.
Obecně platí:
ukazujeme na objekty, abychom získali bublinovou nápovědu,
kliknutím primárním tlačítkem volíme z nabídek a označujeme objekty,
kliknutím sekundárním tlačítkem zobrazujeme místní nabídku (neboli
kontextové menu) daného prvku se základními operacemi, které
mŧţeme s prvkem provést,
taţením primárním tlačítkem přesouváme objekty, kreslíme, měníme
velikost prvkŧ,
taţením sekundárním tlačítkem vyvoláme speciální kontextové menu
(viz obr. 3-10)pro kopírování a přesun, které pro začínající
uţivatele není dŧleţité.
poklepáním (vţdy primárním tlačítkem) spouštíme programy, otvíráme
soubory.
12
Funkci jednotlivých prvkŧ mŧţeme upravit podle vlastních potřeb pomocí ovládacích panelŧ
(zvolíme postupně z nabídky Start  Nastavení  Ovládací panely  (Tiskárny a jiný
hardware ) Myš. Zde mŧţeme například zaměnit funkci levého a pravého tlačítka myši
(vhodné pro leváky), změnit citlivost rolovacího kolečka apod. Systém Windows nabízí další
moţnosti pro hendikepované, například lze nastavit na klávesnici určité speciální funkce
suplující myš. Moţnosti usnadnění opět najdeme v Ovládacích panelech.
20
V následující tabulce je přehled základních operací s příklady.
TAB. 3-2: ZÁKLADNÍ OPERACE S MYŠÍ
Operace
Ukázání
Popis činnosti
Příklad
ukázáním na tlačítko
Start v levém dolním
rohu obrazovky se zobrazí bublinová
nápověda „Začněte klepnutím sem“
Klepnutí
najedeme myší na
kliknutím primárním tlačítkem na
neboli kliknutí objekt na obrazovce,
tlačítko Start se rozvine hlavní menu
stiskneme a ihned
po kliknutí sekundárním tlačítkem
uvolníme tlačítko
na jakýkoli prvek na obrazovce se
otevře místní nabídka daného prvku
Poklepání
najedeme myší na
poklepáním na ikonu
neboli dvojklik objekt, opakovaně
Tento počítač na ploše
(primárním
stiskneme a
se spustí program pro
tlačítkem)
uvolníme tlačítko13
správu souborŧ
Tažení myší
ukáţeme myší na
taţením primárním tlačítkem
objekt na obrazovce,
přesuneme ikonu Tento počítač na
stiskneme tlačítko,
jiné místo na ploše,
s přidrţeným
taţením ikony Tento počítač
tlačítkem posuneme
sekundárním tlačítkem zobrazíme
myš, poté uvolníme
kontextové menu taţení
Při pohybu myší se po obrazovce pohybuje ukazatel myši, který mŧţe mít
v rŧzných situacích rŧzný vzhled, ten by nám měl napovědět, k jaké akci je
v daném místě moţné pouţít myš, jaká akce se od nás očekává.
pouze najedeme
myší na objekt na
obrazovce
TAB. 3-3: ZÁKLADNÍ TVARY UKAZATELE MYŠI
Tvar
Situace, v níţ se ukazatel objeví
ukázání na objekt (ikonu,
tlačítko,…)
při otvírání aplikace, načítání
stránky, ukládání souboru…
ukázání na okraj objektu
(okna, obrázku, hranice sloupce
tabulky, …)
pohyb nad textem
nad hypertextovým odkazem
(nejen na Internetu)
ukázání na příčku mezi sloupci,
řádky či podokny
13
Očekávaná akce
zobrazí se bublinová nápověda,
očekává se výběr (kliknutím)
počítač je zaneprázdněn, vyčkejte
změna rozměrŧ vybraného objektu
ve směru naznačeném šipkami
(taţením)
nová pozice kurzoru (kliknutím)
výběr bloku textu (taţením)
výběr odkazu (klepnutím) a tím
přechod na cíl odkazu
změna výšky řádku nebo šířky
sloupce (taţením)
Rychlost poklepání lze nastavit v ovládacím panelu Myš.
21
V konkrétních aplikacích mŧţe mít ukazatel myši řadu jiných tvarŧ (například
při úpravách tabulek v textovém editoru má ukazatel myši zvláštní tvar před
výběrem sloupce, řádku nebo buňky).
3.3 Označování
Označení
objektu
Nesouvislý
výběr
Souvislý
výběr
Často potřebujeme označit objekt(-y) za účelem jejich úprav, kopírování,
přesouvání nebo odstranění. Kaţdá aplikace má z tohoto pohledu svá specifika,
přesto existují obecné postupy.
Pokud budeme pracovat s jedním objektem, označíme jej klepnutím (jeden
soubor, jedno slovo, …) nebo taţením myší (část textu, výřez fotografie)
primárním tlačítkem.
Více objektŧ označujeme postupným klepáním myší na
jednotlivé objekty s přidrţením klávesy Ctrl (klávesu
stiskneme aţ po označení prvního objektu ze série). Tento
zpŧsob je vhodný pro nesouvislý výběr, tedy tam, kde
zvolené objekty neleţí vedle sebe.
Tvoří-li vybrané objekty souvislou oblast (je to skupina po
sobě jdoucích odstavcŧ nebo skupina souborŧ zobrazená
souvisle za sebou), mŧţeme si označení urychlit tak, ţe
klepneme myší na první objekt (nebo na začátek textu, který
chceme označit), pak stiskneme klávesu Shift a označíme
poslední objekt (nebo v textu klepneme na konec vybraného bloku textu).
Souvislý výběr mŧţeme označit také taţením myší kolem všech vybraných
objektŧ14 (viz obr. 3-7). Při označování souborŧ ve sloţce mŧţeme označit
taţením sekundárním tlačítkem, tehdy se po označení zobrazí místní nabídka.
OBR.
Označit
„vše“
3-7: SOUVISLÝ VÝBĚR SOUBORŮ VE SLOŢCE
Budeme-li pracovat se všemi fotografiemi ve sloţce, s celým textem
dokumentu, atd., mŧţeme k označení pouţít kombinaci kláves Ctrl + A
(počáteční písmeno z anglického slova All)
Úprava výběru
Pokud potřebujeme v příkladu z obr. 3-7 ještě označit fotografii
CIMG109.JPG, tak poté, co uvolníme tlačítko myši po taţení, stiskneme Ctrl a
klepneme do této zbývající fotografie. Stejně budeme postupovat, pokud
z tohoto výběru chceme vyřadit např. fotografii DSC0330.JPG: klepneme na
14
Označení části textu taţením je ve své podstatě označení všech objektŧ – znakŧ či slov.
Zrušení
výběru
22
tuto fotografii s přidrţením Ctrl. Tato operace funguje jako přepínač, objekt se
přidá-odebere z výběru.
Pokud neoznačíme správný výběr nebo pokud upustíme od dříve zamýšlených
úprav, potřebujeme zrušit výběr, tedy zrušit označení (nikoli odstranit objekty).
V tom případě klepneme myší mimo výběr.
3.4 Místní nabídka
Místní (kontextová) nabídka se zobrazí po klepnutí myší do určitého
místa na obrazovce (odtud označení „místní“). Zobrazí se přehled akcí, které
mŧţeme v tuto chvíli v daném místě provádět. Například, v místní nabídce
stavového řádku, mŧţeme prostřednictvím zaškrtávacích políček měnit
nastavení pro tento řádek. V obr. 3-8 je část místní nabídky stavového řádku,
a vpravo místní nabídka ikony Místa v síti na ploše.
OBR. 3-8: UKÁZKY MÍSTNÍCH NABÍDEK
Zobrazení místní nabídky mŧţe dělat některým uţivatelŧm problémy.
Někdy se totiţ stane, ţe klepnutí pravým tlačítkem neproběhne v klidové pozici
myši, ale současně s klepnutím se myš třeba jen nepatrně pohne. Pak se zobrazí
nabídka, která dává moţnost přesunout nebo zkopírovat označený objekt
(o taţení sekundárním tlačítkem více na str. 23).
3.5 Kopírování a přesouvání
Kopírování a přesouvání objektŧ mŧţeme realizovat taţením myší nebo
pomocí schránky. Kopírováním vznikne nový objekt (rozmnoţujeme),
přesouváním mění stávající objekt své umístění.
3.5.1
Změna umístění pomocí myši
Chceme-li přemisťovat objekty pomocí myši, je podmínkou, ţe máme otevřené
výchozí i cílové umístění.
Označený objekt (nebo skupinu objektŧ) přesouváme jednoduše taţením myší
Přesun
objektů myší na nové umístění. Ukazatel myši je ve tvaru bílé šipky s přerušovaným
obdélníkem naznačujícím přesouvaný objekt. Přejíţdíme-li přes místo, kam
nelze přesunout, ukazuje se v blízkosti ukazatele symbol zákazu vjezdu (šikmo
proškrtnuté kolečko). V určité situaci (například při přesunu souboru z disku na
disk) změní ukazatel myši tvar – přibude symbol plus v rámečku – operace
přesun se změní na kopírování. Vychází to z filozofie, ţe v rámci jednoho
disku či souboru je logičtější operace přesun, abychom nevytvářeli duplicity,
z disku na disk ale zpravidla kopírujeme za účelem zálohování apod.
23
Kopírování Zatímco prostým taţením myší označený objekt(-y) standardně přesouváme,
objektů myší taţením myší při současném přidrţení klávesy Ctrl objekt(-y) standardně
kopírujeme. Ukazatel myši naznačuje kopírování symbolem plus v rámečku.
Při kopírování souboru z disku na disk se ukazatel změní – ubude plus – soubor
na nové místo přesuneme.
Je-li okno cíle zakryto jiným oknem, musíme objekt „protáhnout“ tlačítkem na
hlavním panelu Windows. Uchopíme tedy myší objekt v pŧvodním umístění,
táhneme myší na tlačítko cíle v hlavním panelu (na tzv. spodní liště), vyčkáme,
aţ se cílové okno zobrazí navrchu a pak dotáhneme objekt do cíle.
Pokud potřebujeme aktuálně provést opačnou operaci, neţ jaká se nabízí
(sledujte ukazatel myši, ten vţdy napoví, zda kopírujeme nebo přesouváme),
přepneme funkci během taţení myší přidrţením jedné klávesy Ctrl,
případně Shift. Dá se přesně definovat, kdy fungují jednotlivé klávesy, ale
jednodušší je vědět, ţe tuto funkci mají obě (častěji Ctrl), a v případě potřeby
je vyzkoušet. Dŧleţité je, aby byla správná klávesa přidrţena ve chvíli, kdy
pouštíme myš.
OBR. 3-9: UKÁZKY TAŢENÍ OBJEKTŮ MYŠÍ
Dvojice obrázků níže ukazuje tažení skupiny obrázků do složky:
Dokud není složka zabarvena modře,
ukazuje se symbol kroužku,
nelze přesouvat
Když se složka zbarví modře,
můžeme přepínat funkci
kopírování a vkládání
Obrázek zde ukazuje vkládání obrázku
tažením myší do dokumentu Word.
Šipka naznačuje směr tažení myší.
Tip: taţením mŧţeme zkopírovat například internetovou adresu z jednoho
okna Exploreru do e-mailové zprávy rozepsané ve druhém okně, a to
taţením za ikonu stránky v řádku Adresa před textem „http://…“.
Pokud
váháme, kdy drţet pomocné klávesy a kdy ne, existuje ještě jedna
Tažení
sekundárním moţnost, a to taţení sekundárním tlačítkem. V závislosti na aplikaci, v níţ
pracujeme a na konkrétní situaci se zobrazí kontextové menu (viz obr. 3-10).
tlačítkem
24
OBR. 3-10: UKÁZKY NABÍDEK PO TAŢENÍ SEKUNDÁRNÍM TLAČÍTKEM
3.5.2
Obsluha
schránky
Práce se schránkou
Schránka je místo ve vnitřní paměti počítače, které slouţí k dočasnému uloţení
informací (objektŧ) za účelem přesunu nebo kopírování do nového umístění.
Postup při pouţití schránky je tento:
1. označíme objekt(-y) (viz kapitola 3.3),
2. zvolíme, zda se mají do schránky ze svého pŧvodního umístění zkopírovat
(zŧstanou i na pŧvodním místě) nebo přesunout (po vloţení na nové místo
jsou z toho pŧvodního odstraněny),
3. umístíme kurzor (= klepneme myší) do nového umístění,
4. vloţíme objekt(-y) ze schránky.
K provádění operací se schránkou, tedy pro kopírování, přesun a vloţení
mŧţeme pouţít rŧzné postupy. Případná specifika schránky v rŧzných
aplikacích (volby typu Vloţit jinak…) mohou být vysvětlena ve studijních
materiálech týkajících se těchto konkrétních aplikací.
Místní nabídka. Místní nabídka je dostupná ve všech programech spuštěných
pod Windows, mŧţeme ji pouţít pro práci na Ploše, při práci se soubory i při
úpravě textŧ, obrázkŧ a jiných typŧ dokumentŧ v rŧzných programech.
V kontextové nabídce je vţdy dostupná taková volba, která je v aktuální situaci
moţná.
Máme-li označený objekt, nabízí se moţnosti KOPÍROVAT a VYJMOUT.
Pokud schránka obsahuje nějaký objekt, je dostupné VLOŢIT.
Je-li ve schránce objekt a navíc máme označený další objekt v aktuálním
umístění, nabízejí se všechny moţnosti. Volbou VLOŢIT v tomto případě
nahradíme označený objekt v textu objektem ze schránky, volbami
KOPÍROVAT nebo VYJMOUT změníme obsah schránky.
Klávesové zkratky. Velmi pohodlnou moţností pro obsluhování schránky je
pouţívání klávesových zkratek, které jsou univerzální napříč aplikacemi:
Kopírovat Ctrl+C
Vyjmout Ctrl+X
Vloţit Ctrl+V
Volba z menu v aplikacích. V aplikacích s klasickým menu najdeme operace
pro schránku zpravidla v nabídce Úpravy, vedle jednotlivých příkazŧ obvykle
bývá připomenuta klávesová zkratka.
Tlačítka v pásu karet v aplikacích Microsoft Office 2007 a 2010. V těchto
aplikacích najdeme na kartě Domů skupinu Schránka a v ní tlačítka pro
standartní operace. Ukázáním na tlačítka zobrazíme bublinu s nápovědou
klávesových zkratek.
Kapitola 4: Editace
25
4 Editace
Vytváření dokumentu prostřednictvím klávesnice se nazývá editace. Na úrovni
editace textu prostřednictvím klávesnice je práce stejná ve všech programech,
tudíţ se pro začátek nemusíme zabývat prostředím programu. Pro seznámení s
klávesnicí si mŧţeme spustit kterýkoli textový editor. Soustředíme se prozatím
na bílou pracovní plochu, v níţ se zobrazují napsané znaky.
4.1 Písmena
Písmena bez Klávesy s písmeny bez diakritiky píší standardně malá písmena, písmeno se
objeví v textu na místě, kde problikává kurzor. Velká písmena mŧţeme napsat
diakritiky
s pomocí některého z přepínačŧ Shift a CapsLock, přičemţ platí:
klávesa Shift funguje obdobně jako přeřaďovač u psacího stroje, tedy
přechodně, jen dokud ji drţíme; s její pomocí píšeme první písmeno ve větě,
počáteční velká písmena ve vlastních jménech apod.,
přepínač CapsLock pŧsobí trvale, obdobně jako přemykač u psacího stroje,
dokud nepřepneme zpět (stav přepínače indikuje další kontrolní dioda);
píšeme tak obvykle zkratky nebo delší výrazy, které chceme zdŧraznit,
tyto klávesy navzájem ruší své funkce (je-li zapnutá funkce CapsLock a
stiskneme Shift, píšeme malé písmeno, protoţe klávesou Shift přepneme
reţim psaní velkých písmen do opačného stavu).
Diakritická V českém rozloţení klávesnice píšeme malá písmena s diakritikou pomocí
kláves, na nichţ jsou písmena vyobrazena. Některá česká písmena však nemají
znaménka
svou klávesu (ó, ď, ť, ň), při jejich editaci musíme postupovat stejně, jako na
psacím stroji, tedy nejdříve píšeme znaménko, pak písmeno. Tento postup
mŧţeme aplikovat i na písmena, která klávesu mají, diakritické značky mohou
mít i jiné uplatnění.
znaménko ´ [čárka] píšeme stisknutím klávesy nalevo od BackSpace
v českém rozloţení klávesnice (je to dolní český znak),
značku ˇ [háček] píšeme stisknutím klávesy nalevo od BackSpace
s přidrţením Shift v českém rozloţení klávesnice (je to horní český znak),
znaménko ° [krouţek] se nachází na klávese pod Esc (je to horní český znak).
V pracovní oblasti editoru se objeví aţ kompletní písmeno. Pokud po značce
napíšeme mezeru, bude v textu samotná značka, coţ mŧţeme vyuţít
v podobných případech jako zde ve výkladu. Značku ° vyuţíváme také pro
napsání značky stupně.
Pro velká písmena s diakritikou nelze pouţít Shift (viz strana 18), musíme
Velká
pouţít jeden z těchto zpŧsobŧ:
písmena
pro písmena, která mají své klávesy, pouţijeme CapsLock (který obvykle
s diakritikou
nepouţíváme pro jednotlivá písmena),
písmena, která nemají svou klávesu (Ó, Ď, Ť, Ň) napíšeme nejdříve
samostatnou diakritickou značku (viz Diakritická znaménka) a po ní
napíšeme příslušné velké písmeno bez diakritiky, a to buď s pouţitím Shift
nebo CapsLock.
Kapitola 4: Editace
26
4.2 Číslice
Číslice do textu vloţíme prostřednictvím numerické klávesnice nebo klávesami
v horní (číselné) řadě alfanumerické části. Kaţdá z moţností má své výhody a
nevýhody. V číselné řadě píšeme v českém rozloţení za pomoci Shift, ale pro
uţivatele píšící deseti prsty (hmatovou metodou) to je snadné. V numerické
části píšeme pouhým stisknutím klávesy, coţ je jednodušší pro začátečníka.
Klávesy v numerické části mají dvojí funkci, buď fungují jako číslice nebo
Numerická
jako šipky (viz str. 15). Pomocí této „kalkulačkové“ klávesnice budeme psát
klávesnice
zejména větší skupiny čísel vyskytující se v textu pohromadě.
Číselná řada V horní řadě alfanumerické části se nacházejí klávesy se čtyřmi znaky (viz
nahoře). Máme-li přepnutou klávesnici na anglickou, pak číslice píšeme bez
Shift, v českém rozloţení píšeme číslice se Shift. To je vhodné zejména pro
jednotlivé číslice v textu nebo malé skupinky.
4.3 Mazání znaků
Pro mazání textu pouţíváme dvě klávesy:
znak za kurzorem vymaţeme klávesou Delete, která bývá označena Del,
znak před kurzorem vymaţeme klávesou Backspace, která někdy mívá na
sobě pouze symbol dlouhé šipky _ , bez textu.
Mŧţeme mazat jednotlivé znaky stisknutím příslušné klávesy, posloupnosti
znakŧ přidrţením dané klávesy (po smazání nejbliţšího znaku následuje krátká
prodleva, další znaky se pak umazávají rychleji 15), větší část textu mŧţeme
nejprve označit (viz kapitola 3.3), a poté smazat jediným klepnutím.
15
Prodleva před opakováním a rychlost opakování se nastaví v ovládacím panelu Klávesnice.
Kapitola 5: Práce s programem
27
5 Práce s programem
Tato kapitola bude zaměřena na vysvětlení práce s dokumenty a se soubory
v obecné rovině. Specifika konkrétních aplikací jsou obsahem jednotlivých
kurzŧ U3V VŠE.
5.1 Prostředí programů s klasickým menu
Většina programŧ, včetně kancelářských aplikací balíku Microsoft Office
starších verzí neţ je verze 2007, má v horní části okna pruh nabídek. Takové
menu zpravidla začíná volbami SOUBOR, ÚPRAVY a ZOBRAZIT, pak následují
volby specifické pro daný program a na konci řádku je volba NÁPOVĚDA. Pod
řádkem nabídek se nacházejí panely nástrojŧ s tlačítky pro rychlé volby
vybraných příkazŧ.
OBR. 5-1: UKÁZKY KLASICKÝCH PANELŮ NABÍDEK
Práci s těmito programy se podrobně věnuje studijní materiál ke kurzu
U051 Základy práce na počítači s názvem Operační systém Windows XP.
Seznámení s programy MS Word 2003 a Excel 2003 a učebnice ke kurzu
U053 Word pro začátečníky, kde jsou základní operace s textem vysvětleny
na práci s programem WordPad. V tomto materiálu se zaměříme na odlišnosti
prostředí Microsoft Fluent, které vyuţívá systém Microsoft Office počínaje
verzí 2007.
5.2 Rozhraní Fluent systému Microsoft Office
V aplikacích sady Office, počínaje verzí 2007, splývají nabídky a panely
nástrojŧ v pásu karet.
28
OBR. 5-2: PÁS KARET V PROGRAMU WORD 2007 A WORD 2010 – KARTA
DOMŮ
panel nástrojŧ Rychlý přístup
Karty a
záložky
Backstage
Záloţky karet vypadají jako řádek nabídek, jednotlivé karty jsou obdobou
dřívějších panelŧ nástrojŧ (na kaţdé kartě jsou tlačítka uspořádaná dle
příbuznosti funkcí do skupin jako dříve). Na konkrétní kartu přejdeme prostým
klepnutím na její název – záložku. Poklepáním na záloţku se přepíná funkce
minimalizace pásu karet, která má význam při práci na malém displeji,
například u netbooku. Dá se přepnout také kombinací Ctrl + F1 či klepnutím
na tlačítko
v horním pravém rohu okna aplikace. (U minimalizované karty
vidíme jen záloţku, klepnutím na ni zobrazíme celou kartu, zvolíme
poţadované příkazy a poté se karta opět automaticky minimalizuje.)
Aplikace verze 2010 se liší od aplikací verze 2007, kromě zcela nových funkcí,
tím, ţe kulaté tlačítko Office, které v sobě ukrývalo volby pro práci se
souborem, bylo nahrazeno kartou Soubor. Tato karta má modrou záloţku a
klepnutím na ni se zobrazí zvláštní prostředí BackStage (zákulisí) s příkazy pro
práci se soubory, informace o otevřeném souboru. Prostředí opustíme
opětovným klepnutím na záloţku Soubor, na kteroukoli jinou záloţku nebo
stisknutím klávesy Esc.
29
OBR. 5-3: BACKSTAGE APLIKACE MICROSOFT OFFICE 2010
Kontextové
karty
Aplikační
karty
Dynamika
pásu karet
Na pásu karet jsou standardně zobrazeny základní karty (Domů, Vloţení, …).
V určitých situacích se zobrazují za poslední standardní záloţkou barevně
odlišené kontextové karty, coţ jsou nástroje pro úpravu aktuálně označeného
objektu (např. obrázku, nakresleného objektu, tabulky), Jsou zobrazeny pouze
po dobu, kdy pracujeme s objektem, klepnutím mimo objekt zmizí. Na obr. 5-6
je zobrazena část kontextové karty Nástroje kreslení.
V určitém reţimu vytváření nebo zobrazení dokumentu se zobrazí tzv.
aplikační karta (někdy mŧţe zcela nahradit standardní pás karet). Na konci
takové karty je tlačítko Zavřít, kterým se vrátíme ke standardním nástrojŧm.
Příkladem aplikační karty je karta Osnova v programu Microsoft Word nebo
Předloha snímků v programu PowerPoint (obě karty jsou určeny pro
pokročilou práci s dokumentem).
V kaţdém případě je pás karet dynamický. Přestoţe karty obsahují stejné
skupiny a v nich stejná tlačítka, mohou karty vypadat na rŧzných počítačích
rŧzně, a to jednak v závislosti na velikosti a pouţitém rozlišení zobrazovací
jednotky (monitoru nebo displeje), jednak v závislosti na velikosti okna
aplikace. Pokud máme velký monitor s velkým rozlišením a okno aplikace
maximalizované, zobrazují se některá tlačítka i s textovým popiskem. Je-li
méně místa, tlačítka jsou zobrazena jen jako obrázky bez textového popisku.
V extrémním případě mŧţe dojít k tomu, ţe celá skupina tlačítek je
reprezentována jen jedním tlačítkem, po klepnutí na něj se rozbalí skupina.
Mŧţete si postup vyzkoušet tak, ţe přepnete okno do velikosti Obnovit a
postupně budete taţením myši okno zuţovat či rozšiřovat, přitom pozorujte pás
karet. V obr. 5-4 je demonstrována proměna skupiny Styly obrazcŧ z karty
Nástroje kreslení.
30
OBR. 5-4: RŮZNÁ ZOBRAZENÍ SKUPINY STYLY OBRAZCŮ
skupina
v plném
zobrazení
skupina bez
textových
popiskŧ
skupina
reprezentovaná
tlačítkem
skupina rozvinutá
formou nabídky po
klepnutí do tlačítka
Rychlý
přístup
Podokna
Nad pásem karet se nachází panel nástrojŧ Rychlý přístup (viz obr. 5-2).
Zde najdeme nejčastěji pouţívaná tlačítka, mŧţeme libovolně přidávat a
odebírat tlačítka podle svých potřeb. Další běţné příkazy mŧţeme vybrat
z nabídky, jeţ se rozbalí klepnutím na tlačítko na konci panelu (trojúhelníková
šipka směrem dolŧ). Kaţdé tlačítko na jakékoli kartě mŧţeme přidat na tento
panel prostřednictvím místní nabídky16.
Vlastní pracovní prostor mohou tvořit podokna, a to buď stálá (podokna
Snímek, Poznámky v PowerPointu) nebo dočasně zobrazená pro nějaké
konkrétní operace (Styly ve Wordu, Kontingenční tabulka v Excelu apod.
Jejich rozvrţení na obrazovce mŧţeme upravit, například taţením myší za
příčku mezi nimi, ukazatel myši musí přitom mít tvar
, resp.
.
5.2.1
Běžné
tlačítko
Ovládací prvky na pásu karet
Základním ovládacím prvkem jsou tlačítka na pásu karet. Příkazy
volíme zpravidla myší. Některá tlačítka provedou rovnou daný příkaz (tlačítko
B - tučné písmo). Opakovaným stisknutím se buď přepíná vlastnost stylem
„ano - ne“ (například tučné písmo) nebo se nastavuje větší či menší hodnota
parametru (v tomto případě bývají tlačítka ve dvojici, např. zvětšit písmo a
zmenšit písmo
, zvětšit odsazení a zmenšit odsazení
)
16
Příkazy nezobrazené na pásu karet lze přidat např. volbou PŘIZPŦSOBIT PANEL NÁSTROJŦ
RYCHLÝ PŘÍSTUP z místní nabídky tlačítek, panelu Rychlý přístup nebo pásu karet.
31
Některá
tlačítka
mají na okraji šipku.
OBR. 5-5: ROZVINUTÍ NABÍDKY
Klepnutím do šipky se
rozbalí nabídka, z níţ
teprve vybíráme konkrétní
vlastnosti. Některé volby
(řádky) jsou zakončeny
šipkou,
ta
naznačuje
podrobnější
nabídku.
V dolní části menu bývá
volba
vedoucí
do
dialogového okna (je
zakončena třemi tečkami).
V okně mŧţeme nastavit
veškeré parametry pro
danou vlastnost, tedy i
takové,
které
nejsou
dostupné přes tlačítka
v pásu karet.
Některá
tlačítka
Kombinované tlačítko mají dvě části. Jedna funguje pro přímé nastavení konkrétní
vlastnosti (zpravidla naposledy zvolené tímto tlačítkem). Druhá část
(šipka) opět rozbalí nabídku. Šipka mŧţe být na pravé straně tlačítka
(Ohraničení) nebo dole (Nový snímek).
Někdy jsou tlačítka uspořádaná do galerie (např. nabídka stylŧ ve
Galerie
skupině Styly obrazcŧ na kartě Nástroje kreslení - Formát). V pravé části
ovládacího prvku jsou tři tlačítka: horní dvě slouţí jako posuvník, tedy pro
listování galerií. Ukáţeme-li myší na spodní, třetí tlačítko, zobrazí se bublinová
nápověda Více, po kliknutí myší se rozvine celá nabídka – kompletní galerie.
Galerie bývají dynamické, to znamená, ţe při přejíţdění myší nad jednotlivými
tlačítky se daná vlastnost promítá do aktuálního místa v dokumentu. K aplikaci
však dojde aţ klepnutím do vybraného tlačítka.
Tlačítko
s nabídkou
OBR. 5-6: GALERIE STYLŮ OBRAZCŮ
Dialogové
okno
skupiny
Kromě klepnutí na volbu se třemi tečkami v nabídce (viz str. 31)
mŧţeme dialogové okno skupiny zobrazit také klepnutím na speciální tlačítka
na pravém dolním rohu skupiny. Dialogové okno mívá zpravidla stejný název
jako příslušná skupina tlačítek.
32
OBR. 5-7: VYVOLÁNÍ DIALOGOVÉHO OKNA SKUPINY PÍSMO
5.2.2
Kombinace
s levým Alt
Zadávání příkazů klávesovými zkratkami
Méně častý zpŧsob ovládání programu je práce s pásem karet
prostřednictvím klávesových zkratek s levým Alt. Spíše pro zajímavost si
mŧţeme vyzkoušet například aplikaci formátu tučné písmo na vybraný text:
přidrţíme levou klávesu Alt (zobrazí se písmena u jednotlivých názvŧ karet)
stiskneme klávesu ŧ (toto písmeno se ukazuje u karty Domŧ)
stiskneme klávesu 1 (tato číslice se nyní zobrazuje u tlačítka B pro tučné
písmo – viz obr. 5-8)
OBR. 5-8: KARTA S NÁPOVĚDOU PRO KLÁVESOVÉ ZKRATKY
Kombinace
s Ctrl
Nejčastější operace mají přiřazeny přímé klávesové zkratky, které se
realizují v kombinaci s klávesou Ctrl (levou nebo pravou). Pokud pro danou
operaci existuje tlačítko v pásu karet, zobrazují se kombinace kláves v
bublinové nápovědě, například ukázáním myší na tlačítko B pro tučné písmo,
získáme nápovědu „Tučné (Ctrl + B)“. Kdykoli stiskneme tuto kombinaci
kláves, změní se řez písma (nastaví se tučné písmo pro psaní textu v aktuálním
místě nebo se změní řez písma na označené části jiţ napsaného textu).
S ostatními kombinacemi se mŧţete seznámit v Nápovědě svého programu,
nejlépe vyhledáte zadáním textu „klávesové zkratky“ do vyhledávacího pole (o
Nápovědě více v kapitole 5.3).
Není potřeba si pamatovat všechny kombinace, uveďme si jen některé,
v jednotlivých programech mohou fungovat příkazy trochu odlišně17:
17
Uvedené klávesové zkratky mŧţete vyzkoušet například i při psaní elektronické zprávy.
33
TAB. 5-1: PŘÍKLADY KLÁVESOVÝCH ZKRATEK
Klávesová
zkratka
Ctrl + U
Ctrl + L
Ctrl + A
Operace
podtrţení aktivního
slova nebo bloku
textu
zarovnání textu
doleva
označí celý obsah
aktivní oblasti
Ctrl + S
uloţení dokumentu
Ctrl + Home
přesune kurzor na
začátek dokumentu
Lze vyuţít například v programu…
Microsoft Word, Microsoft Excel,
Microsoft PowerPoint
Microsoft Word
Microsoft Word – text dokumentu
Microsoft Word – obsah listu
Microsoft PowerPoint – obsah snímku,
všechny snímky, celé textové pole
prakticky všechny programy, nejen
aplikace z balíku Office
Microsoft Word – před první znak textu
Microsoft Word – do buňky A1
Microsoft PowerPoint – na první
snímek v levém podokně nebo před
první písmeno v textovém poli
5.3 Nápověda
Vyhledání
konkrétního
pojmu
Nápověda nabízí jednak obsah uloţený v počítači, jednak výklad a
videoukázky umístěné na webu Microsoft Office.
Nápovědu spustíme tlačítkem s otazníkem v pravém horním rohu
okna aplikace.
V levé části okna nápovědy je obsah, pro jednotlivá hesla mŧţeme
klepnutím na symbol knihy rozbalit podrobnosti. Po klepnutí na konkrétní
heslo, které jiţ nemá dílčí nabídku, se obsah hesla zobrazí v pravém podokně.
V obr. 5-1 je zobrazena nápověda aplikace Word, kde byla nejprve rozbalena
nabídka Vytváření dokumentů v levém podokně, následně byl zobrazen
obsah hesla Vytvoření dokumentu. Ve výkladu hesla pak najdete další odkazy
do příbuzných témat.
Někdy je poměrně sloţité a zdlouhavé listovat obsahem nápovědy a
hledat nějaké konkrétní rady. Velmi častým zpŧsobem vyhledávání je pouţití
klasického vyhledávacího políčka, které je umístěno nad obsahem. Po zadání
hesla stiskněte klávesu Enter nebo myší klikněte na tlačítko Hledat vedle
zadaného výrazu a po chvíli se v pravé části okna zobrazí rŧzná související
hesla. Většinou mezi nimi najdete poţadované informace. Pokud ne, zkuste
formulovat svŧj poţadavek jinak. Čím konkrétnější heslo zadáme, tím
přehlednější bude pak výsledek hledání, bude zobrazeno méně hesel a lépe se
zorientujeme.
34
OBR. 5-1: OKNO NÁPOVĚDY
Animované
ukázky
V nápovědě je kromě textŧ také řada animovaných návodŧ a ukázek18,
zkuste tedy zadat vyhledání výrazu „video“. Pokud bude výsledek hledání
nulový, zkontrolujte zatrţení „Vše Word“ v nabídce tlačítka Hledat (viz
obr. 5-9) a poté znovu klepněte do tlačítka Hledat.
OBR.
18
5-9: HLEDÁNÍ VIDEOUKÁZEK V NÁPOVĚDĚ
Ukázky jsou na webových stránkách společnosti Microsoft, musíte být připojení k Internetu.
Kapitola 6: Správa souborů
35
6 Správa souborů
Elektronické dokumenty uchováváme na paměťových médiích, pro lepší
přehled je potřeba vhodně volit názvy souborŧ a vytvářet si sloţky (o logice
názvosloví viz Sloţka – str. 25 a dále)
Operace související se správou dokumentŧ umoţňují rŧzné programy
(Prŧzkumník Windows, Total Commander aj.), ale najdeme je také v kaţdém
programu, kterým se tyto dokumenty vytvářejí, tedy i v textových editorech.
6.1 Základy práce s Průzkumníkem Windows
Aplikaci budeme pouţívat zejména ke správě souborŧ (vytváření sloţek,
přejmenování, kopírování, přesouvání a odstraňování sloţek a souborŧ). Do
sloţky, v níţ potřebujeme pracovat, mŧţeme přejít rŧzným zpŧsobem, aktuální
umístění uvidíme v řádku Adresa.
Program Prŧzkumník spustíme například poklepáním na ikonu Tento počítač
na ploše. Zobrazí se okno s přehledem dostupných umístění, na obr. 6-1 je
zobrazení Seznam (viz nabídka tlačítka Zobrazit v pravé části obrázku). Ve
Vašem počítači to mŧţe vypadat jinak, a to jednak díky jiné konfiguraci PC,
jednak díky jinému zpŧsobu zobrazení souborŧ.
OBR. 6-1: TENTO POČÍTAČ
pracovní oblast Průzkumníka
Program Prŧzkumník se spustí také přes nabídku Start ( Programy 
Příslušenství  Prŧzkumník Windows), poklepáním na ikonu Dokumenty,
nebo na jakoukoli jinou ikonu reprezentující sloţku. Vţdy se otevře okno
programu zobrazující příslušné umístění. Někdy mŧţe být zobrazeno jiné
uspořádání okna. Kromě zpŧsobu zobrazení obsahu (viz obr. 6-1 vpravo)
mohou být zobrazeny vţdy jiné panely nástrojů (viz obr. 6-2) nebo jiné
panely aplikace Explorer (viz obr. 6-3). Například při spuštění programu přes
nabídku Start je zobrazen panel Sloţky. Kdykoli mŧţeme zobrazit nebo zrušit
zobrazení kteréhokoli panelu.
36
OBR. 6-2: ZOBRAZENÍ PANELŮ NÁSTROJŮ V APLIKACI PRŮZKUMNÍK
OBR. 6-3: ZOBRAZENÍ PANELŮ APLIKACE EXPLORER V
Položky
pro práci
se složkou
PRŮZKUMNÍKU
Pro rychlý přístup k dostupným operacím mŧţeme zobrazit postranní panel
poloţek pro práci se sloţkou (nabídka Nástroje  Moţnosti sloţky…).
V dialogovém okně Moţnosti sloţky (viz obr. 6-4) označíme první volbu
ZOBRAZIT POLOŢKY PRÁCE SE SLOŢKOU.
OBR. 6-4: MOŢNOSTI SLOŢKY
Panel se zobrazí v levé části okna Prŧzkumníka, nabídka operací se mění vţdy
v závislosti na situaci v okně, tedy na tom, zda máme označenu sloţku nebo
soubor nebo nic. Rŧzné varianty vidíte dole.
37
OBR. 6-5: POLOŢKY PRÁCE SE SLOŢKOU
dole nabídka pro sloţku,
v níţ není označeno nic,
uprostřed nabídka pro
označenou sloţku,
vpravo nabídka pro
označenou fotografii
Procházení
složkami
Vytváření
složek
Umístění vyhledáváme:
poklepáváním na zobrazená umístění (tím postupujeme do niţších úrovní);
komu se nedaří poklepávat, mŧţe myší sloţku pouze označit, a pak stisknout
klávesu Enter, tím se označené umístění otevře,
výběrem v řádku Adresa (po klepnutí na šipku na konci řádku – nabízejí se
umístění stejné nebo vyšší úrovně),
pomocí tlačítek Zpět, Vpřed (listování mezi
umístěními, která byla zobrazena) a Nahoru
(o úroveň výš) v panelu standardních tlačítek.
Připravme si v Dokumentech sloţky Dopisy a Fotky, dále ve sloţce Dopisy
dvě podsloţky Soukromé a Úřední, ve sloţce Fotky zatím jednu podsloţku s
názvem Krkonoše_2011.
Spustíme program Prŧzkumník, nyní nejlépe poklepáním na ikonu Dokumenty
na ploše. V aktuálním umístění mŧţeme vytvořit sloţku těmito zpŧsoby:
volbou z nabídky SOUBOR ( Nový  Sloţka),
volbou z místní nabídky ( Nový  Sloţka), přičemţ klepneme pravým
tlačítkem do pracovní oblasti Prŧzkumníka (tj. do bílého místa mimo ikony
v pracovní oblasti – viz obr. 6-1),
volbou VYTVOŘIT NOVOU SLOŢKU v panelu poloţek pro práci se sloţkou, je-li
zobrazen (levá ukázka v obr. 6-5).
Ve všech případech vznikne v daném umístění nová sloţka, v poli pro název
zadáme vlastní název (obecný název Nová sloţka je modře označený a na
konci bliká kurzor), v našem případě Dopisy. Pro vytvoření podsloţek mŧţeme
Další
operace se
složkami
38
pouţít stejné postupy jako pro sloţku Dopisy, ale nejdříve musíme do této
sloţky přejít (např. poklepáním na ni).
Nyní máme vytvořen svazek sloţek pro dopisy a
budeme pokračovat vytvořením sloţky pro
fotografie. Musíme zachovat stejný postup, tedy
nejprve přejít do umístění, kde budeme pracovat.
Vzhledem k tomu, ţe se aktuálně nacházíme ve
sloţce Dopisy, musíme přejít o úroveň výše, tj. do
Dokumentŧ. Toho docílíme jedním z postupŧ
uvedených nahoře. Na obrázku zde vidíme výsledek, jak se ukazuje v panelu
nástrojŧ Explorer (v ukázce je mezi sloţkou Dopisy a Fotky zobrazena
automaticky vytvářená sloţka Filmy, je moţné, ţe na Vašem počítači tomu
bude jinak, názvy sloţek se standardně řadí podle abecedy).
Systém sloţek si určíte sami. Na domácím PC nebo notebooku je vhodné
ukládat vlastní soubory do sloţky Dokumenty, ve škole zpravidla ukládáme na
síťový disk H. Mŧţeme vytvářet libovolné mnoţství sloţek a podsloţek, jména
volíme tak, aby napověděla co nejvíce o obsahu sloţky.
Podobně postupujeme při přejmenování, odstraňování, kopírování a
přesouvání. Dŧleţité je vyhledat vţdy správné umístění a pak volit příslušnou
operaci v nabídce (SOUBOR nebo ÚPRAVY), v místní nabídce k dané poloţce
(sloţce nebo souboru) anebo v panelu poloţek pro práci se sloţkou.
6.2 Operace se soubory v aplikacích Microsoft Office 2010
Uložit
Uložit jako
Většinou dokument chceme uchovat nebo předat dál, ať uţ v tištěné nebo
elektronické podobě. Pokud potřebujeme právě dokončený dokument pouze
vytisknout, není nezbytné jej uchovávat, ale i v tomto případě je to vhodné,
například pro dodatečnou aktualizaci nebo pro opakované pouţití.
V následujícím přehledu základních operací jsou uvedeny také obrázky, které
naznačují danou činnost a ve většině programŧ se v rŧzných grafických
variantách pouţívají pro tlačítka spouštějící dané operace.
Volbu ULOŢIT pouţijeme pro uloţení souboru. Ukládáme-li soubor, který jiţ
byl někdy dříve uloţen, nezobrazí se jiţ ţádné dialogové okno, ale soubor se
automaticky uloţí na stejné místo pod stejným názvem, ukládá se tedy
aktualizovaný stav daného souboru. Při prvním uloţení nově napsaného
dokumentu tato volba směřuje do okna ULOŢIT JAKO, neboť je potřeba upřesnit
místo a název souboru. Po uloţení zŧstane dokument zobrazen na monitoru.
Volba Uloţit jako v kaţdém případě vede do stejnojmenného okna Uloţit jako,
kde zkontrolujeme umístění (pole Uloţit do) a název (pole Název souboru), typ
měníme pouze výjimečně (pole Uloţit jako typ), jinak je programem
automaticky doplněn. K vlastnímu uloţení dojde po klepnutí na tlačítko Uložit.
Při kaţdé změně místa nebo názvu vznikne nový soubor (mŧţeme tak
uchovávat rŧzné fáze zpracování nebo rŧzné varianty dokumentu). Po uloţení
zŧstane nový soubor otevřen.
39
OBR. 6-6: OKNO ULOŢIT JAKO
Nové aktuální umístění
volíme zde (viz šipky),
případně následně
poklepáváme na
Zde zadáváme název
dokumentu.
Při prvotním ukládání se nabízí
obecný název,
při opakovaném uloţení název
pŧvodní.
Otevřít
Příkazem OTEVŘÍT otevřeme „na obrazovku“ soubor, který jsme někdy dříve
uloţili. Otevře se dialogové okno Otevřít, které je uspořádáno stejně jako okno
Uloţit jako. Volbu pouţijeme v případě, ţe chceme upravit nebo vytisknout
uchovaný dokument.
OBR. 6-7: OKNO OTEVŘÍT
V tomto poli volíme umístění
V tomto místě se ukazují soubory ve
zvoleném umístění (sloţce).
Při klepnutí myší na soubor se
jeho název objeví v poli „Název souboru“
Zavřít
40
Některé aplikace mohou zpracovávat současně více dokumentŧ. V tom případě
zŧstane pŧvodní dokument otevřen a otevře se další dokument v novém okně.
Jiné aplikace mohou pracovat vţdy jen s jedním dokumentem, zde nás program
mŧţe vyzvat, abychom se rozhodli, zda chceme uloţit pŧvodní dokument nebo
nikoli. Pro začátečníky je v kaţdém případě lepší pracovat pouze s jedním
otevřeným dokumentem.
Volba ZAVŘÍT zavře aktivní soubor (ten, který vidíme na monitoru).
Končíme-li práci a není uloţena aktuální verze dokumentu, program nás o tom
v následném dialogu informuje a máme moţnost se rozhodnout, zda poslední
provedené změny uloţit nebo ne.
OBR. 6-8: DOTAZ NA ULOŢENÍ ZMĚN
Nový
Volba NOVÝ otevře prázdný dokument, dostaneme se do stejné situace jako při
prvotním spuštění programu. Pokud jsme těsně před tím upravovali jiný
dokument a nezavřeli jsme jej, zŧstane otevřený (pokud je v aplikaci moţné
upravovat více dokumentŧ současně (mŧţeme to vyuţít například pro pohodlné
kopírování obsahu mezi dokumenty apod.)
OBR. 6-9: OKNO TISK
Tisk
Náhled
41
TISK – umoţní výstup na papír, před konečným potvrzením příkazu
mŧţeme zvolit rŧzný rozsah stránek k tisku (Vše, Aktuální stránka – ta, na
které je kurzor, Výběr – označený blok textu, případně vybrané Stránky).
Mŧţeme dokument také vytisknout ve více kopiích. Další moţnosti pro tisk
jsou dané konkrétní tiskárnou, dialogové okno se otevře po stisknutí tlačítka
Předvolby nebo také Vlastnosti tiskárny poblíţ seznamu dostupných tiskáren.
Po vytištění zŧstane aktuální dokument otevřený.
Před tiskem je praktické zkontrolovat rozloţení dokumentu v náhledu,
který vyvoláme příkazem NÁHLED. Moţnosti úprav dokumentu v reţimu
náhledu jsou rŧzné v rŧzných programech.
Kapitola 7: Práce s počítačem v síti VŠE
42
7 Práce s počítačem v síti VŠE
Na libovolném počítači ve škole (tedy nejen na učebně U3V) se musíme
Specifika
přihlásit do sítě, a to svým uţivatelským jménem a heslem, která zadáme
práce
v lokální síti v dialogovém okně. Bliţší informace o uţivatelském účtu, tedy o jménu a
heslu, najdete na stránkách U3V (http://u3v.vse.cz), a to pod odkazem Výuka
na PC v nabídce ORGANIZAČNÍ POKYNY.
Po zadání jména a hesla počítač kromě procesŧ, které souvisejí s provozem PC
jako takového, zpřístupní všechny sluţby, které máme k dispozici v rámci sítě,
např. otevře cesty k síťovým diskŧm, na kterých jsou uloţeny soubory
potřebné pro provoz sítě nebo aplikační programy, s nimiţ budeme pracovat, a
zpřístupní kaţdému uţivateli jeho síťový domovský adresář H.
V síti VŠE se domovský adresář ukazuje kaţdému uţivateli jako disk H, ale je
Domovský
to jen jakási zkratka nebo přezdívka. Tím, ţe se přihlásíme jako konkrétní
adresář
uţivatel, je dáno, kterou síťovou sloţku vidíme na našem monitoru pod
v síti VŠE
písmenem H (to zařídí servery). Pokud uloţí všichni studenti na konci hodiny
své dokumenty na disk H, kaţdý ukládá dokument do jiné sloţky na serveru.
Uţivatel qxxxYY ukládá do sloţky Nbu\User\Home:qxxxYY uţivatel qyyyZZ
do sloţky Nbu\User\Home:qyyyZZ. Je to stejné, jako kdyţ po výuce jdeme
všichni domŧ, ale kaţdý z nás jinam.
Na většině počítačových kurzŧ mají studenti k dispozici také projektové
Projektové
adresáře, tj. takové, ke kterým mají přístup vţdy studenti z jednoho kurzu,
disky
případně z jedné paralelky, je-li v kurzu více rozvrhových skupin. Tyto
adresáře nejsou přístupné automaticky, ale student si je musí zpřístupnit tzv.
přihlášením k projektu. Přihlášení zahájíme poklepáním na ikonu
Projekty. Následuje okno, v němţ pouze tlačítkem Spustit potvrdíme,
ţe chceme spustit mapování. Poté se jiţ otevře dialogové okno
s nabídkou projektŧ, tedy počítačových kurzŧ, které v daném
semestru navštěvujeme. Označíme kliknutím myší řádek s projektem,
k němuţ se chceme připojit a kliknutím na tlačítko OK nebo stisknutím klávesy
Enter potvrdíme výběr.
OBR. 7-1: VÝBĚR PROJEKTU PRO MAPOVÁNÍ DISKŮ
Po chvíli se objeví informační okno ProjMap, které nás informuje o tom, ţe
operace (mapování diskŧ) proběhla.
43
OBR. 2: INFORMACE O UKONČENÉM MAPOVÁNÍ DISKŮ
Vzdálený
přístup
k síťovým
diskům
Na první pohled se zdá, ţe se nic nestalo, ţe „program nefunguje“, ale smyslem
aplikace je pouze zpřístupnit síťové disky daného projektu-předmětu, coţ
proběhlo úspěšně, jak jsme byli informování. Vlastní pouţití diskŧ totiţ
realizuje kaţdý uţivatel dle potřeby (otvíráme a ukládáme dokumenty
zpracované kancelářskými programy, prohlíţíme obsah namapovaných
adresářŧ Prŧzkumníkem, apod.) a disky máme k dispozici aţ do chvíle, kdy se
přihlásíme k jinému projektu nebo se odhlásíme ze sítě.
Mapováním projektŧ získáváme přístup k těmto diskŧm:
G (sloţka Jma\User\Home:U3vKOD_spl, kde KOD je číselné označení kurzu,
například 070) – skupinový disk, tj. síťový disk pro všechny účastníky jedné
rozvrhové skupiny a pro vyučujícího; všichni zde „mohou dělat všechno“,
tedy mohou otvírat a ukládat soubory, vytvářet sloţky, ale také mazat
soubory a sloţky, a to nejen své, ale také ostatních uţivatelŧ. Disk se
vyuţívá pro odevzdávání souborŧ vyučujícímu ke kontrole nebo k předávání
souborŧ mezi studenty.
I (sloţka Jma\User\Home:U3vKOD) – projektový disk, tj. síťový disk pro
všechny účastníky projektu, tedy pro vyučujícího a studenty ze všech
rozvrhových skupin daného kurzu; pouze učitel má právo vytvářet zde
sloţky a ukládat soubory, studenti mohou soubory jen číst, tedy otvírat a
kopírovat si je do svých osobních adresářŧ. Disk se vyuţívá pro předávání
souborŧ připravených učitelem studentŧm.
Kdykoli mŧţeme aplikaci Projekty znovu spustit a zvolit jiný projekt
(například, kdyţ se spleteme ve výběru projektu).
Své síťové disky si mŧţeme prohlíţet i z domova, a to například
prostřednictvím sluţby netstorage (internetová adresa http://netstorage.vse.cz
nebo https://silo.vse.cz/netstorage), kde se přihlásíte pod svým uţivatelským
účtem, tj. jménem a heslem, která zadáváte ve škole po zapnutí počítače.
Zobrazí se hlášení o problému s certifikátem, to ingnorujeme a pokračujeme na
web klepnutím na volbu POKRAČOVAT NA TENTO WEB.
44
OBR. 7-2: VZDÁLENÝ PŘÍSTUP K DISKŮM SLUŢBOU NETSTORAGE
Vypnutí
počítače
Podrobné návody na rŧzné moţnosti tzv. vzdáleného přístupu jsou zveřejněny
na stránkách Výpočetního centra, a to v menu PRO STUDENTY pod odkazem
Služby sítě VŠE.
Po skončení práce ukončíme všechny spuštěné programy a poté ukončíme
práci s počítačem volbou StartVypnout. Následuje dialogové okno, ve
kterém máme na výběr několik moţností, jak ukončit práci. Zpravidla volíme
Odhlásit uživatele qxxxYY. Počítač tak zŧstane zapnutý a připravený
pro přihlášení dalšího uţivatele. Pouze v případě, ţe odcházíme z učebny na
konci dne, volíme Vypnout.
OBR. 3: UKONČENÍ PRÁCE S POČÍTAČEM V SÍTI VŠE

Úvod do PC - Univerzita třetího věku VŠE v Praze

Transkript

Podobné dokumenty

Základy editace textu v programu WordPad a Microsoft Word 2010

Introduction to Automata

Počítač a jeho komponenty

Cylindrická algebraická dekompozice