Zvěd č. 95 (prosinec 2006)

bez komentá
komentářře
Na redakč
redakční adresu př
přišel dopis od Samira Kemara, kterého si jistě
jistě pamatujete z horor párty aneb výpravy do neznáma …
Vážení kamarádi,
díky Vám jsem zase mezi živými … V listopadu jste dokázali, že na zemi stále žijí lidé, co se nebojí vlastními
silami bojovat proti zlu a bezpráví. Již mám dost válek a všeho zla. Slibme si, že ode dnešního dne budeme bojovat jen
v dobrém a budeme se snažit, aby tato planeta byla už jen lepší a lepší. Každý jste ode mne dostal dárek. Když budeme
mít jakýkoliv dotaz nebo stížnost, zastavte se za mnou. Pomohu Vám, jsem Vaším dlužníkem.
S pozdravem
Samir Kemar
-2-
Ale my jsme řekli NE …
obsah:
2
A máme tady další, již druhé číslo našeho oddílového časáku s názvem
Zvěd. No v těchto dnech je již prosinec a všude okolo nás je již vánoční
výzdoba. Každý už shání dárky, peče cukroví atp.
Oddílová činnost vesele běží, výpravy se konají. Od začátku září jste se
mohli zúčastnit již několika výprav. Já jsem tedy byl jen na jediný a to
na tý, kterou jsem připravoval. Doufám, že se Vám horor párty líbila. Na
„woči“ se prostě nedá zapomenout ☺. Doufám, že již brzy nás čeká
výprava s dalším super příběhem a třeba i s jinou částí těla, než o očima. No nic, nechme se
překvapit.
Ačkoliv je prosinec, venku vesele svítí sluníčko. Zrovna teď když píšu tyto řádky, mám chuť
jít ven, prostě se jít jen tak projít ☺. Je to jakýsi zázrak přírody, že je 8. prosince a venku je
okolo deseti stupňů, dá se chodit skoro v jen mikině. No mě to nevadí, ale co takhle
lyžařům, snowboardistům nebo provozovatelům sjezdovek, hotelů atp.
komentářře …
bez komentá
Ale my jsme řekli ne…
Obsah
Bylo x Bude, Narozeniny,News
Noviny ze skautského světa?
S pozdravem
Martin Štěrba – Agi
Šéfredaktor
4
5
vlastněě d
děěje? ..
Co se vlastn
Horor párty aneb výprava …
6
Výprava na planetu Arakis
Intercamp 2007
Něco do uší
7
8
sobi?
Co takhle sob
i?
No komu poděkovat za toto číslo? Billovi díky za článek o výpravě na planetu Arkis, Aničce
za „telegram“ se sobama, Skřítkovi za článek o výpravě na Buben a to na hororpárty, Filovi
za „něco do uší“, a Jetymu za fotku, která se nachází na titulní straně.
Ostatně, už nevím, co do úvodníku psát, tak se mějte hezky a přeju Všem hezký Vánoce a
šťastný nový rok – bude to velká skautská oslava – 100 let ☺. čau
3
9-10
11 - 12
13
14
Čítanka pro všechny
www.computerpage.com
Ty, neškleb se ☺
@
25
Skautské weby
Mediální Zelená střela, PF 2007
Zvěěd
Časopis Zv
www.skauting.cz/zelenastrela
č. 2 (celk. 95) / roč. 14
šéfredaktor: Agi [[email protected]], spolupracovali: Agi, Anička, Skřítek, Fil, Bill, korekce: Anička, fotka na titulní straně: vítězná fotka
z fotosoutěže (Orel), foto: Skřítkovo foťák. Vyrobeno na přelomu listopadu a prosince 2006. Prochází jazykovou úpravou.
-3-
16
Oslavu poř
pořádá nebo poř
pořádal…
ádal…
4.11. sv. Karel (Mašinka)
11.11. sv. Martin (Agi, Cipís, Veverka)
3.12. nar. Jezevec (1983)
4.12. nar. Mašinka (1986)
6.12. nar. Těpa (1959)
7.12. nar. Šlehy (1981)
16.12. nar. Papi (1989)
18.12. nar. Bobr (1989)
22.12. sv. Radek (Radek)
24.12. sv. Adam (Iky)
30.12. sv. David (Dodýš)
Aktuální plán akcí najdete na oddílovém webu …
Zprávvy [news
[news]]…
Zprá
Oddílový web
www.skauting.cz/zelenastrela
Zaslechl jsem v kuloárech, že někdo z Vás
neví svoje heslo na oddílový web. Pro ty, kdo
se ještě nikdy nepřihlašovali, tak opakuji, že
heslo je heslo.
heslo. Po prvním přihlášení si ho
můžete změnit nebo když ho zapomenete,
tak Vám ho můžu změnit ručně ☺. A pod
jakým jménem se můžete přihlásit (jen pro
ty, co se ještě nikdy nepřihlásili?
Lišák, Monty, Mlok, Červ, Kenny, Lev, Orel,
Godzi a Méďa …
TOP 10
Jsme mediální hvě
hvě zdy ☺
Na oddílovém webu se soutěží v nejvyšším
počtu příspěvků. Proto jsem se rozhodl
napsat sem první desítku nejlepších. Vy, co
máte málo příspěvků, nezoufejte a bojujte.
V prosincovém čísle jsme se objevili na
třetí straně časopisu SKAUT. Jedná se o
reportáž z výpravy na planetu Arakis.
Otisk článku najdete uvnitř Zvěda a již
teď se těším, až se tam zase uvidíme a
Česká republika uvidí, že Zelená střela
z Plzně stále existuje. Jinak děkuji
Billovim, že mi pomohl napsat ten
článek, který není dlouhý. A Orle, jsi
mediální hvězda. Važ si toho, nestává se
ti každý den, aby byla tvoje fotka
v nejvydávanějším skautském časopisu.
1. Agi (733)
2. Bill (515)
3. Pišta (498)
4. Anička (382)
5. Bobr (232)
6. Mašinka (66)
7. Skřítek (53
8. Mario (20)
9. Jety (13)
10. Bivoj (3)
- agi-4-
svěěta?
Novinky ze skautského sv
3. 11. 2006 - V Etiopii budou stát další české školy
Milion osm set padesát tisíc korun se podařilo skautům a skautkám vybrat v
ulicích českých měst na postavení nových škol v Etiopii. To je o čtvrt milionu více
než loni. Skauti a společnost Člověk v tísni uspořádali v polovině října již třetí
ročník sbírky Postavme školu v Africe. Sbírka letos probíhala ve více než padesáti českých městech a
obcích a podílelo se na ní 600 skautů. „Skauti letos pořádali také výstavy, koncerty nebo pekli na ulicích
etiopskou specialitu – placky indžara,“ říká Mariana Ermlová z Junáka, koordinátorka sbírky. Význam
sbírky spočívá nejen v shromažďování finančních prostředků, ale i v šíření informací o rozvojové
pomoci a životních podmínkách v Africe. První sbírková škola byla otevřena v etiopském Asore na
podzim minulého roku. Druhá škola v Jirga Čefe, která leží 400 kilometrů od hlavního města Addis
Abeby, byla slavnostně otevřena na začátku letošního října, třetí škola stojí u etiopského města Arba
Minč. Školy navštěvuje 760 dětí. Z letošního výtěžku sbírky se postaví další tři školy. V Etiopii se již vybírá místo, kde budou nové české školy
stát. „Díky tomu, že jsme propojili moderní technologie a tradiční stavební metody, se podařilo snížit stavební náklady. Můžeme tak za méně
peněz stavět více škol,“ vysvětluje Jiří Plecitý, vedoucí etiopské mise společnosti Člověk v tísni. Na konto sbírky Postavme školu v Africe
222444555/0300 je možné přispívat po celý rok. Přispět je možné rovněž zasláním dárcovské sms zprávy ve znění DMS AFRIKA na číslo 87777.
Více podrobností naleznete na stránce http://www.skolavafrice.cz/
9. 11. 2006 - Pardubický Elixír př
př ivábí čtyř
tyři stovky skautských vedoucích
Z celé republiky přijedou do Pardubic ve čtvrtek 16. listopadu vedoucí skautských oddílů. Akce pojmenovaná Elixír
jim má přinést náměty pro skautskou činnost. „Skauting stojí na lidech a vztazích mezi nimi. Proto se snažíme
skautským vedoucím umožnit setkávat se, vyměňovat si nápady a vzájemně se podporovat v tom, co dělají. Práce
vedoucího oddílu je náročná celoroční dřina, nijak nehonorovaná. Odměnou za dobrou práci jsou hlavně spokojené
děti, ale také to, že nejste sami, že se máte s kým poradit, kde se inspirovat. Proto tato akce,“ vysvětluje smysl
Elixíru vedoucí akce Ondřej Kupka. Elixír je rozdělen do dvou sekcí – jedna je určena mladším osmnácti let, kteří s vedením dětí pomáhají,
druhá je pro starší a zkušenější. V obou sekcích je široká nabídka programů, z nichž si účastníci volí podle svého. Největší zájem je o témata
hyperaktivní děti, mezilidské vztahy, odměny a tresty ve výchově, plánování a hodnocení činnosti či vliv médií na děti. Vzdělávací programy
doplňuje nabídka oddychových věcí jako koncerty, čajovna, sport a hry. Akce se koná v budově gymnázia v Dašického ulici, začíná ve čtvrtek
večer a končí v neděli 19. listopadu v poledne.
-podle www.skaut.cz-5-
“Horor párty aneb výprava do neznáma“ se opravdu povedla ….
Žil jednou jeden archeolog jménem Sarin Kemar. Pracoval pro českou společnost ARCHEO a. s.. Na tom není nic neobvyklého. Každý den jezdil
ranním vlakovým spojem do práce, ale až jednou do práce nedojel…. Šéf i všichni ostatní začali pátrat, co se vlastně stalo.
Těmito slovy nás uvítal průvodce naší dnešní výpravou – Agi – a zároveň nám rozdal
speciální jízdenku na vlak, na které byl zezadu popsán celý případ Sarina Kemara, díky
kterému jsme se dozvěděli více o jeho tajemném zmizení. Ve vlaku nám potom jízdenky
štípl pan průvodčí, o kterém jsme se vzápětí zjistili, že se jmenuje pan Štíp a že nám po
celou dobu výpravy bude k dispozici a bude nám pomáhat vyřešit toto tajemné zmizení.
Vsuvka: když jsme vystupovali z vlaku, tak nám tak nějak nešly otevřít dveře (byly to
takové ty automatické…) a naše milá vlčata nenapadlo nic lepšího než zatáhnout za
takovou úžasnou červenou páku, na které bylo napsáno NOUZOVÉ OTEVÍRÁNÍ DVEŘÍ…
naštěstí se to obešlo bez významnějšího rozruchu… ;o) … Pokračovali jsem tedy po
stopách zmizelého archeologa směrem na zříceninu hradu Buben, kam vedly jeho
poslední stopy. Po cestě jsem stavěli modely bunkrů, kam bychom se v případě nouze
schovali… Pan Štíp nás totiž varoval, že Sarin byl nejspíše unesen třemi tajemnými
postavami a náš průvodce nám také dal jejich fotografie, které byly vyvolány
z fotoaparátu, který byl při pátrání po Sarinovi nalezen. Poté se na naší cestě začala
objevovat zvláštní znamení… Tedy znamení… vždy po nějaké době jsme na naší cestě nalezli lidské oči… z kterých ještě kapala krev… bylo to
opravdu hrozivé…
Dalším naším úkolem, který jsme dostali od pana Štípa, bylo postavit co nejvyšší mohylu z kamení… Po jejím postavení jsme nalezli další
vzkaz od Sarina Kemara… V něm nám dal k dispozici zvláštní obrázek… Po vyluštění významu tohoto záludného nákresu, nám byl dán návod
na uvaření lektvaru, který dokáže oživit každou lidskou bytost… Po přečtení návodu jsme však zjistili, že ho část stále ještě chybí… Tu jsme
nalezli až na místě zmizení Sarina Kemara – na tajemném hradě Buben… Co se ale nestalo… Najednou se nad námi na hradbách objevily tři
tajemné postavy. Ty se nám po urputném boji naštěstí podařilo zničit a my měli volnou cestu k uvaření lektvaru a oživení hledaného
archeologa. Toho jsem po chvíle nalezli ležet v nedaleké rokli… S očekáváním jsme mu dali napít lektvaru… a opravdu!!! Lektvar fungoval a
my zachránili Sarina Kemara!!!
Poté už následovala jen poklidná cesta na vlak a návrat zpět do Plzně… Musím ještě připomenout, že náš vlak nám hororově ujel a my přijeli
do Plzně o dvě hodiny déle. Jinak se dnešní výpravy zúčastnilo 14 lidí, což je docela slušný číslo ☺
-skřítek-6-
Výprava na planetu Arakis …
Jak už nám tak stává, máme výpravy. Ale tato výprava nebyla jen tak obyčejná, vyrazili
jsme na planetu Arakis, zjistit, jaká tajemství ukrývá. Zpočátku to vypadalo na další
nudnou výpravu na ledovec, ale věci se po chvíli rapidně změnily. Teprve poté co si naše
týmy vyrobily kosmonautský oblek, pomohly kolemjdoucímu a zastřelili pár
mimozemšťanů zjistily, že vůbec nepoletíme na jinou planetu, ale zůstaneme na naší.
Toto zjištění nás moc nenadchlo, avšak jen do chvíle, kdy jsme zjistili že Ufoni přiletěli
na planetu naší. Okamžitě jsme vyrazili je sledovat, avšak pouze tak daleko jak nám
strach dovolil. A jak jsme takhle sledovali a sledovali, co se nestalo? Mezi stromy se
objevila veliká bílá hora na kterou dopadla loď mimozemšťanů! Když jsme zdolali vrchol
této skoro hory, vrhli jsme se do sběru kyslíku, který návštěvníci z jiné planety požírali a
tím se nás snažili zničit a obsadit tuto planetu. Avšak v oddíle i mimo něj máme
spolehlivé běžce, takže netrvalo dlouho a všechny ufony jsme zahubili. Další chvíle jsme
si užívali osvobození naší planety skoky z této bílé hory. Jelikož byla naše práce pro tento den splněna, vrátili jsme se v klidu domů vyspat,
protože zítra možná budeme mít zase práci.
-bill-
Intercamp 2007
Ano, Intercamp 2007 se již blíží. Jak mnozí z Vás víte, Intercamp v roce 2007 bude
ve Francii. Francouzští organizátoři již jsou v plném proudu příprav a již nyní si
můžete na českých webových stránkách (www.skauting.cz/intercamp) prohlédnout tábořiště. Jak již jsem napsal výše Intercamp bude ve Francii v městečku
Gundershoffen nedaleko od Strasbourgu (a také zhruba 350 km od Kolína nad
Rýnem) a bude se konat v termínu 25. – 28. 5. 2007
Z programu se můžete těšit na klasický opening a closing ceremony, festival
talentů, hike (neboli výlet do okolí – doufám, že francouzi připraví lepší hike než
byl ten loňský ☺), campfire a také na speciální narozeninovou show … Kdo máte
zájem jet na Intercamp 2007 spojený s návštěvou některých zajímavých míst ve
Francii nechť se co nejdříve ozve Billovi ☺
-agi-7-
Něco do uší aneb trochu muziky s Filem
-- part
part one -Poslouchat po cestě do školy/ze školy/na pedikůru/kamkoli (nehodící se škrtněte) zvuky tramvají, aut, sbíječek, důchodců, kteří si nestihli
sednout, atd. je celkem otrava. Ponořil jsem se tedy do svého hudebního archivu® a tady je pár menších tipů co si pustit do sluchátek, když
chcete na čas uniknout z toho všeho.
Struč
Stručný profesní životopis autora v bodech:
1960 zakládá s kamarády kapelu The Beatles, ze které je posléze vyhozen
1962 se stává trianglistou u Rolling Stones, opět vyhozen
1977 jako policista zachraňuje královnu před Sex Pistols
1989 – 2003 studuje operní vokál a hru na harfu
2006 píše do Zvěda
ARCTIC MONKEYS:
MONKEYS: WHATEVER PEOPLE SAY I AM THAT’S WHAT I’M NOT
Tahle kapela byla slavná ještě dřív něž vydali svoje prví cd a to díky internetu. Nechali totiž svoje fanoušky
zadarmo stahovat songy ze svých stránek – to se jim vyplatilo. Vydavatelství po nich rychle skočilo a udělalo
z nich „nástupce Beatles“, „nejdůležitější kapelu od roku 1352“ a podobný reklamní bláboly, ale jak se zdá,
tihle Angláni si z toho nic nedělali (jak je vidět i z názvu desky) a zůstali sví. Tahle hudba se vám bude líbit
pokud máte rádi kapely jako The Strokes, Franz Ferdinand nebo třeba The White Stripes (všechny také
doporučuji). Zajímavostí je, že texty AM nejsou typu „i lav jů bejby, jů love mý, výr sou hepy“, ale většinou řeší
hlubší problémy. Takže do toho.
Nejlepší songy: Mardy Bum, The View From The Afternoon
NOFX: THE WAR ON ERRORISM
Nofx jsem si neodpustil. Je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel, takže ji nemůžu nedoporučit. Tohle cd je
z roku 2003, kdy se spousta kapel spojila v kampani proti Bushovi juniorovi a frontman NOFX, Fat Mike, stál
v čele. Na albu je to znát a v inteligentních textech plných skrytých narážek určitě zaslechnete něco na účet
amerického prezidenta. Hudebně jde o klasický punkrock, rychlé kytary a melodické refrény. NOFX si buď
zamilujete nebo vám polezou krkem, ale nic mezi tím. Jak bylo už někde napsáno: veselá hudba o smutných
věcech..
Un--American, MedioNejlepší songy: The Separation Of Church And Skate, Franco Un
Medio-Core
-fil-8-
Co takhle sobi?
Telegrafickou poštou (nebo taky kabelovou???)přišel vzkaz od Aničky ze Švédska. Proto berte v potaz, že nejsou nikde ani háčky a ani čárky.
Určitě si to přečtěte, stojí to za to a ty fotky taky….
Mozna se vam nekdy stalo, ze vas oslovil nejaky seversky
nadsenec, abyste s nim navstivili tamni zeme. Predkladal
vam nadherne az neuveritelne obrazky o severske prirode, o
tamnich zvycich, stedrych lidech, blahobytu a spouste
dalsich zajimavych veci, ktere je radno alespon jednou v
zivote zhlednout. Mam pro vas proto nekolik informaci,
ktere vam jiste prijdou vhod, nez se rozhodnete jeho
nabidku prijmout.
Nejdrive je dobre si uvedomit, ze na severu Evropy, at uz
Svedsko, Dansko, Norsko ci Finsko nebo Island, je pro Cecha
velmi velmi draho. Je pravda, ze tu najdete jak drazsi, tak i
levne obchody. Je ale taky pravda, ze mezi nejdrazsi sluzby a
produkty tam patri cestovani, jidlo a alkohol. A to jsou asi tri
nejdulezitejsi veci, ktere skaut prejici si videt a zazit co
nejvice ze zeme proste bude potrebovat☺. Napriklad za male
pivo v restauraci zaplatite az 180 Kc, za vodku s dzusem 230
Kc, za 0,5 l cideru (kolem 4,5 vol.) 150 Kc… Atd. Chleba
nekoupite pod 60 Kc a kilo bananu v akci stoji 90 Kc.
Dalsi minus je narodni povaha (a ted budu mluvit jen o
Svedech, ponevadz jsem nemela tu cest setkat se s vice lidmi
ostatnich severskych narodnosti). Rika se, ze Severani jsou
chladni lide. Ano i ne. Jsou velice ochotni ku pomoci a slusni – vi, co se patri a nenechaji cloveka v nouzi. Jsou vylozene antirasisticti a bez
predsudku. Ovsem kdyz se pokusite navazat pratelsky rozhovor s nekym, koho neznate (dobre), bude vas povazovat za blazna a radeji se
sebere a odejde. Je take dobre vedet, ze Svedi zasadne nestavi stoparum. Ovsem ponevadz je ve Svedsku velmi mnoho pristehovalcu (tedy
Nesvedu), stoparum se muze zadarit. Vetsinou tito lide pracuji jako ridici kamionu nebo neceho podobneho, a ti naopak zastavi. Dale jsou (a
to neni jenom muj pocit) velmi neflexibilni, neschopni udelat kreativni spontanni rozhodnuti, kdyz je nutne neco zmenit nebo vyresit.
Prumerny gymnazista by trumfnul nejen lecktereho vysokoskolaka.
-9-
Na druhou stranu Svedi velmi dobre vedi, jake prirodni poklady jejich zeme skyta, a nejen ze si jich povazuji, ale taky je davaji k dispozici
vsem neskodnym zajemcum. Stanovat a pobyvat se muze kdekoli, kde to neni soukrome a kam nejde videt z verejne komunikace. Svedsko je
vic nez nadherne, Svedsko je primo… SOBISSIMO!!!
Velmi prijemne taky je, ze je tu zivouci ”supermoderni socialismus” – (jak tomu rikam ja) nejen po ekonomicke strance. Svedi si vazi vsech
svych obyvatel, at je to cistokrevny arijec, Kurd, Cikan nebo Bulhar. Zvlast jih Svedska je plny pristehovalcu a muze se vam stat, ze behem
jednoho dne narazite na vic cernochu nez belochu. Svedsko je multikulturni. ”Socialismus” se ale projevuje i po materialni strance. I kdyz ma
Sved rodice chudicke jako kostelni mysi, nebo vubec zadne, stejne muze studovat na nejprestiznejsi mistni univerzite. Stat vse hradi – je to
sice pujcka, ale dokud clovek nenastoupi do prace, nemusi vracet vubec nic. A abych nezapomnela, zdravotni pece je taky zdarma. Mistni lidi
trapi pouze vysoke dane, ale to uz je to nejmensi. Dalsi rozsirenou famou o Svedsku je to, ze je tu zima. Reknu vam tajemstvi: NENI! Vetsina
Svedska lezi pred polarnim kruhem a pocasi je velmi prijemne
v lete a mirne v zime. Nenechte se proto zmast.
Je toho spousta, co se da rict o Svedsku a o Severu obecne.
Jestli se rozhodnete jet, nezapomente tri zivotne dulezite veci:
1. penize;
2. repelent;
3. plastenku.
A kdyz se k tomu naucite dve tri svedske fraze, Svedi vas
budou milovat. Nikomu to nerikejte, ale vsichni (vcetne Svedu)
si mysli, ze je to moc tezky jazyk. Proto vychvaluji do nebes
kazdeho, kdo neco kvakne. Neco jsem si ze zvedavosti
nastudovala a zjistila jsem, ze to neni ani za mak pravda. A
ted, kdyz svedsky mluvim plynne, kazdy se domniva, ze tu
musim bydlet nejmene 5 let.
Takze kdyz ted uz vite, jak na Svedy a jak se pripravit,
nevahejte a objevte Sever! Doufam, ze jsem vas neodradila
zminkou o mene prijemnych vecech. Ma toho totiz hodne co
nabidnout!
-anicka-
Nezapomeň
Nezapomeňte, že barevný Zvě
Zvěd je na internetu – www.skauting.cz/zelenastrela ...
-10-
Čítanka pro všechny (Chladnou hlavu)
Dnes jsem opět místo pohádek pro vlčata zařadil příběh z publikace „Chladnou hlavu“. Mám ji v počítači, takže kdo
budete chtít můžu ji poslat mailem.
Třídní sraz
„Smích jako náplast na ztrhané rysy. A trocha citu, aspoň ke vzteku. Co zbývá nežli čekat na dopisy, není-li doteků, není-li doteků...“
Choulil jsem se sám k sobě v masivní zimní bundě a tváří si prorážel cestu ledovým vzduchem, zatímco mé ušní bubínky
rezonovaly pod hlasem Karla Kryla a v náprsní kapse mi vrněl nový walkman od Ježíška. Odchrchlal jsem si a odplivl. Chrchel v půli cesty
zmrzl, cinknul o asfalt a někam se zakutálel. Byla příšerná kosa. Střízlivým odhadem asi tak absolutní nula.
Proč jsem vlastně nejel autem, napadlo mě. Ale okamžitě jsem to zavrhl s tím, že ještě nejsem na smrt úplně připraven. Navíc
kdybych usedl za volant, určitě by se mi vybavily ony otřesné okamžiky, kdy jsem svého cholerického instruktora v autoškole každou jízdu
marně přesvědčoval, že nejsem ani opilý, ani na tripu. Byly to muka. Ale nakonec mi zkušební komisař řidičský průkaz přece jen vydal.
Patrně ze strachu, že by se se mnou měl ještě někdy střetnout v něčem jen zdánlivě podobném motorovému vozidlu. Ulevilo by se mu, kdyby tušil, že jedinou funkci,
kterou nyní můj řidičák plní, je dodávání mužnosti mé peněžence, pominu-li, že jsem ho také dvakrát úspěšně použil k vyšťourání kousku králíka, jenž mi uvízl mezi
stoličkou a třenovým zubem. Kdepak, na silnicích je už tak dost mrtvých. Co teprve kdybych tam vpadnul já... Na dnešek jsem měl úplně jiný program než nechat se
vystříhávat hasiči ze zmuchlaných trosek tátova Citroënu v hlavních večerních zprávách. Šel jsem na třídní sraz.
Před osmi lety jsem prchl ze základní školy na víceleté gymnázium a opustil tak spolužáky, s nimiž jsem strávil dětství. Prakticky se všemi, kromě Nely, která
přešla na gympl následně po dokončení devítiletky, jsem se přestal stýkat a nyní, v půli maturitního ročníku, jsem byl pozván na postsilvestrovské setkání, na němž jsem
měl zjistit, jak vypadají mí bývalí kamarádi, se kterými jsem se viděl naposledy, když nám bylo jedenáct.
Dorazil jsem před hospodu s ošuntělým nápisem SPORT. Upravil jsem si límec, ulomil nudli, opřel dlaň o skleněné dveře a vstoupil.
Nestačil jsem se ani krátkozrace rozkoukat, když od prvního stolu vstal jakýsi zarostlý adolescent, rozevřel náruč a zamířil ke mně:
„Vojta Chládek! Já bych tě vůbec nepoznal!“ zařval na celý lokál.
„Ani já tebe!“ zakřičel jsem stejně hlasitě, aby to nevypadalo, že mám menší radost než on. A nelhal jsem. Vůbec jsem ho nepoznával. Vlastně bych přísahal, že
jsem ho v životě neviděl.
Přivítal mě podivnou sérií několika atypických stisků ruky.
„No, Vojto, jak se pořád máš?“ zajímal se.
„Nic moc. Co ty... chlape?“
„Ale,“ pokrčil rameny, „znáš mě.“
„Víš to jistě?“
Sakra, řekl jsem to nahlas?
„Pamatuješ, co jsme všechno vyváděli?“ zasnil se.
Našpulil jsem chápavě ústa a nostalgicky pokýval hlavou. Několik tichých vteřin jsme se nechali unášet proudem vzpomínek na společně strávené chvíle, při nichž
jsem musel být pravděpodobně v kómatu. Jsem tady vůbec dobře? Začal jsem stáčet zrak ke stolu v naději, že zahlédnu nějakého spolužáka, na kterého si alespoň matně
pamatuji.
A zahlédl jsem. Emílii Michlovou, mou první lásku, když nepočítám jesličky. Zvláštní, že má současná nenaplněná láska se taky jmenuje Emílie. Už je to trochu
jednotvárné zamilovávat se neustále do Emílií. Zvlášť když se Emílie zamilovat do Vojtů pořád zdráhají. Slušelo jí to. Zženštila, zostřily se jí rysy a tuk se jí za ta léta
koncentroval přesně tam, kde měl. Ale stejně byla nejhezčí tenkrát ve třetí třídě, kdy jsme spolu málem začali chodit. Bohužel jsem nerozpoznal její pozitivní signály, jež
spočívaly v tom, že po mně v šatně laškovně vrhala kulichem. Smůla. Byli jsme malí a hloupí. Teď už jsme jen hloupí.
-11-
„Ahoj,“ přistoupil jsem ke stolu a vyřkl kolektivní pozdrav, který se mi mnohonásobně vrátil jako ozvěna. Byli tu téměř všichni. Osmnáct čerstvě plnoletých lidí,
s nimiž jsem se přátelil už v době, kdy ještě věřili, že kopulační orgány jsou na čůrání. Ani bych neřekl, že vypadali víc dospěle. Holkám jen přibyl make-up a prsa. Klukům
kromě nového hlasu nepřibylo nic. Aby to vykompenzovali, zapomněli se tedy alespoň oholit.
Nejprve jsme si prozradili, jak pokračují naše studia. Překvapilo mě, že jsem jedním z mála, koho letos čeká maturita. Většina mých ex-spolužáků už odstartovala
slibnou kariéru řadového dělníka někde u pásu, nebo poněkolikáté opakovala ročník. Jonáš byl už dokonce v důchodu. Konverzovali jsme, čas letěl, servírka nestačila nosit
panáky a já každou chvíli odbíhal tulit se s Nelou na parket.
„Ploužáky stačily. Pudem si pustit ňákou pořádnou muziku, ne?“ navrhl po dvou hodinách Benjamín, který byl na základce můj nejlepší kamarád. Vydal jsem se
s ním k juke-boxu.
„Nemáš ňáký drobný?“
Vylovil jsem z riflí dvacku a podal mu ji. Vhodil ji do zdířky, chvíli brouzdal po čudlících, dokud se z reproduktorů neozval ohlušující kravál, který nám oběma
pročísl vlasy.
„Co to sakra je?“ zařval jsem mu do ucha.
„Tohle poslouchám! Dobrý, ne?“ začal sebou zmítat a v jakémsi extatickém stavu bušit hlavou o juke-box. Zpěvák z nahrávky neartikulovaně hulákal do
mikrofonu a chvílemi zvracel, což sice bořilo jazykové bariéry, ale poslouchat se to nedalo. Šel jsem se posadit zpátky ke stolu.
Tam zatím kolovalo fotoalbum z Emíliiny dovolené v Itálii, na které byla se svým chlapcem a Nelou. Zatímco první polovinu alba tvořila především prosluněná
sicilská panoramata, druhá půle byla jakousi soft-pornografickou exkurzí do jejich nočních aktivit.
„Proboha, kdo to fotil?“ zamžoural jsem na snímek zachycující polohu, o níž jsem do té doby vůbec neměl tušení.
„Nela.“
„Aha,“ otočil jsem na další stránku. Na té už Nelu nebavila úloha za objektivem a začala se účastnit aktivně. Byly to velmi stimulující snímky, až jsem dostal chuť
jít si s ní... zatancovat.
„Dete si někdo zahulit?“ vytáhl Benjamín krabičku od Energitu s několika jointy.
Všichni naráz se zvedli a začali si oblékat bundy. Kromě Otakara, který se po tuctu zkonzumovaných tequill při svém pokusu postavit naopak zhroutil pod stůl.
Tak jsme tu osaměli. Seděl jsem nad sklenkou hruškového berentzena a přemítal o všem, co jsem tu dnes viděl a vyslechl. Díky iluzi časového skoku jsem měl možnost
spatřit důsledky jinak nenápadného procesu dospívání. Zatímco před lety sbíral Pepa nad šálkem kakaa odvahu vhodit tajně Ivče do aktovky milostné psaníčko
s kostrbatými asymetrickými srdíčky a s básní plnou gramatických chyb a laciných metafor o jejích hlubokých očích, dnes sbírá odvahu nad láhví vodky říct si jí po dvou
měsících randění konečně o felaci.
Netušil jsem, jak dlouho takové hulení trávy trvá, ale po dvaceti minutách už jsem se začal vrtět a rozhodl se, že je půjdu zkontrolovat.
Vykoukl jsem ze dveří do prázdné ulice a ucítil na rameni pevný stisk.
„Kampak, chlapče?“
Otočil jsem se a stanul tváří v hrudník mohutnému číšníkovi. Jednou rukou mi svíral rameno, v druhé si pohrával s účtem.
„Co takhle zaplatit?“
„Tak jo,“ zašátral jsem po peněžence, „měl jsem čtrnáct berentzenů.“
„Seš tady poslední. Dělá to dva tisíce tři sta korun,“ prohlásil suše.
„Ale oni...“ vyhlédl jsem znovu do temné ulice, „...já, já tolik nemám. Mám tady čtyři sta.“
Vytrhl mi je. Pak zpozoroval sluchátka, která mi čouhala z límce: „Toho walkmana tady můžeš taky nechat. A buď rád, že na tebe nezavolám policajty. Nazdar.“
„Mé lásky stárnou obklopeny vnuky, kamínky týdnů v broži s jaspisy. A čas, ten pianista jednoruký, počítá dopisy, dopisy, dopisy...“
Kryla jsem si zpátky už jen broukal. Byla příšerná kosa. Odhadem opilce asi tak absolutní nula.
-12-
www.computerpage.com
Adobe Photoshop
Tyto články jsou brány z jednoho z největších stahovacích serverů v ČR --- www.stahuj.cz, najdete zde
všechno, co potřebujete ke zdárnému chodu svého počítače. Ale teď už k photoshopu --- tento program
patří do velké rodiny se jménem Adobe…
Adobe Photoshop
Photoshop je ideální
ideální program pro bitmapovou grafickou práci
Světový standard pro editaci bitmapový obrázků v nejvyšší kvalitě. Oceníte jej nejen při úpravě fotografií, ale také při tvorbě zcela nových
obrázků. Adobe Photoshop je také ideální pro tvorbu webové grafiky, dokáže rozřezat obrázek a exportovat do HTML, ... Součástí balíku je
také Adobe ImageReady, který je určen převážně pro
optimalizaci pro web. Při tvorbě animovaných GIFů plně
podporuje vrstvy, které jsou kompatibilní s Adobe
Photoshopem.
Pokud tedy potřebujete profesionální nástroj, Adobe
Photoshop můžeme jen doporučit.
Hlavní rysy programu
•
•
•
•
•
•
•
•
•
paleta Histogram - monitoruje změny v obrazu v
paletě Histogram
galerie filtrů - filtry pro speciální efekty
korekce barev
řezy obrazů
snadný import informací z databáze či tabulkového
prosesoru
plná podpora 16-bitových obrazů
kombinace vrstev
export souborů Macromedia Flash
nastavitelné klávesové zkratky
-podle www.stahuj.cz-13-
Ty neškleb se … ☺
Tato rubrika s příhodným názvem se bude zabývat především humorem a prostě vším, co má alespoň něco s humorem společného. Mám za
to, že alespoň tato rubrika bude čtená. Sranda a humor prostě k životu patří jako nebe a mraky ☺ …
Mám dost ttřřetího tisíciletí protože:
1. se pokouším zadat své heslo i na mikrovlnou troubu.
2. ptám se svých kolegů vedle u stolu e-mailem, zda mají chuť jít na pivo a oni odpoví e-mailem 'O.K. Dej mi ještě pět minut'.
3. mám 15 různých telefonních čísel, abych se dovolal svojí tříčlenné rodině.
4. denně v práci hovořím s lidmi z jiného kontinentu, ale ještě jsem si letos nepopovídal(a) se svým sousedem.
5. si koupím nový počítač a za týden je zastaralý.
6. důvod, proč ztrácím kontakt se svými přáteli je, že ovládám jejich e-mailové adresy.
7. již neznám tarif za poštovní známku.
8. většinu vtipů, které znám, jsem četl(a) v e-mailech.
9. uvádím jméno firmy, když jsem večer doma a zvednu telefon.
10. z domova se pokouším volat přes nulu.
11. jdu do práce za tmy a za tmy se vracím domů.
12. mí rodiče o mně říkají: 'pracuje s počítačem'.
13. čtu si tento článek a neustále přikyvuji.
14. právě přemýšlím, komu můžu tuto zprávu dále poslat.
Už nepřemýšlím. Prostě jsem zadal všechny adresy. a o tom to je .... že je to na prd ☺
-z internetové pošty-
děělat ☺
Pár her pro volnou chvíli aneb když nemáte na párty co d
HRA NA HORNÍKY: Skupina lidí se rozdělí na dvě půlky. Jedna představuje uhlí a ta druhá horníky. Horníci jak už to bývá uhlí kopou. Až to "uhlí" přestane
bavit, mění se na horníky. Bývalí horníci se mění na důlní plyn a nové horníky dusí.
NA OSUD: Co největší počet hráčů se vtěsná do nejmenší místnosti. Jeden veme cihlu a vyhodí ji do vzduchu. Komu cihla spadne na hlavu, tak to je holt
OSUD.
NA CHLEBA:
Každý hráč sedne do jednoho rohu a tvrdne.
-podle www.epr***.cz-
-14-
Skautský internet
Jelikož ne všichni znáte základní skautské weby, tak jsem se rozhodl, že udělám ve Zvědu takový malý seriálek o skautských webech. Postupně
se tedy seznámíte se všemi základními weby, které se Vám můžou hodit.
PRO VEŘ
PRO ČINOVNÍKY
VEŘEJNOST
www.skaut.cz; www.skaut.cz/deti; www.klubskautingu.cz
www.skaut.cz/krizovatka; www.skaut.cz/obchod
PRO SKAUTY
PRO ROVERY
ROVERY
www.teepek.cz; www.budpripraven.cz
www.rovernet.cz
-15-
střřela
Mediální Zelená st
PF 2007
Krásné prožití
prožití Vánoč
Vánočních
svátků
svátků a co nejlepší rok
2007 př
přeje redakce
časopisu Zvě
Zvěd
Zvěěd by m
měěl vyjít n
něěkdy v únoru 2007, proto už dnes, prosím zasílejte Vaše p
přřísp
íspěěvky. Díky
Další Zv
-16-