Š e mini 5770

26. nisan 5770 / 10. duben 2010
s touto otázkou, chtěl bych se ještě vrátit k Mošemu a jeho
zdánlivě nepatřičnému rozčílení.
Nebyla to pouhá výmluva
Šemini / Osmý
Vajikra / 3. Mojžíšova (Leviticus) 9:1-11:47
Šemu’el Bet / 2. Samuelova 6:1-7:17
Ma‘asej ha-Šelichim / Skutky apoštolů 10:9-22
Vajikra (Leviticus) {10:16} Mojžíš pak zjišťoval, co se
stalo s kozlem oběti za hřích, a ukázalo se, že byl spálen.
Rozhněval se tedy na Eleazara a Itamara, Áronovy
zbývající syny, a řekl: {10:17} "Proč jste oběť za hřích
nesnědli na svatém místě? Vždyť je svatosvatá a byla
vám dána, abyste sňali vinu obce, abyste za ně před
Hospodinem vykonali obřad smíření! {10:18} Pohleďte,
krev oběti nebyla vnesena dovnitř svatyně. Proto jste ji
měli sníst na svatém místě, jak jsem přikázal!" {10:19}
Áron však Mojžíšovi odpověděl: "Pohleď, dnes obětovali
před Hospodinem svou oběť za hřích a svou zápalnou
oběť, a mě postihly takové věci! Kdybych dnes jedl oběť
za hřích, copak by s tím Hospodin souhlasil?" {10:20} A
když to Mojžíš uslyšel, souhlasil. (Překlad 21. století)
S tímto úryvkem z Písma jsem měl vždycky potíž. Přesněji
řečeno, měl jsem se správným porozuměním nesnáz až
doteď. Podle příkazu HA-ŠEM (doslova „toho Jména“,
Hospodina) měl být kozel oběti za hřích poražen a některé
části se měly spálit. Určitou část však měli AHARON (Áron)
a jeho dva zbývající synové sníst na svatém místě. Oni však
z této části oběti nesnědli nic, ačkoliv krev oběti nebyla
vnesena dovnitř svatyně k vykonání obřadu smíření. Takové
neuposlechnutí nařízení ha-Šem mohlo mít hrozné následky
pro celý tábor benej Jisra’el (členů izraelské pospolitosti).
Vajikra (Leviticus) {6:18} "Promluv k Áronovi a jeho
synům. Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se
zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet i
oběť za hřích. Bude svatosvatá. {6:19} Kněz, který ji
obětuje, ji bude jíst; ať je snědena na svatém místě, na
nádvoří Stanu setkávání. {6:20} Cokoli se dotkne jejího
masa, bude svaté. Kdyby trochu její krve stříklo na
roucho, vyper potřísněnou látku na svatém místě. {6:21}
Hliněná nádoba, v níž se vařilo její maso, ať je rozbita.
Pokud se vařilo v mosazné nádobě, ať je vydrhnuta a
vypláchnuta vodou. {6:22} Každý mužského pohlaví v
kněžských rodinách ji smí jíst; bude svatosvatá. {6:23}
Nesmí se však jíst žádná oběť za hřích, jejíž krev se vnáší
do Stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve
svatyni. Ta musí být spálena." (Překlad 21. století)
MOŠE (Mojžíš) se rozhněval na Aharona, protože on ani
jeho zbývající dva synové nejedli svůj díl z oběti za hřích,
jejíž krev nebyla vnesena do svatyně. Aharon tedy nejednal
v souladu s nařízeními, která Moše obdržel od Boha. Takové
neuposlechnutí nařízení ha-Šem mohlo mít strašlivé následky
podobné těm, s jakými se setkali už mnohokrát předtím, když
byli neposlušní a podnítili ha-Šem k hněvu.
Nyní však, když Aharon nabídl Mošemu rozumné vysvětlení,
proč se neřídil nařízeními Pána, Moše toto vysvětlení nejen
přijal, ale na celou věc navíc šmahem zapomenul. A právě
proto mě toto místo dlouho mátlo. Říkal jsem si: Mění snad
ha-Šem svá pravidla pokaždé, když si najdeme rozumné
důvody, proč se jeho nařízeními neřídit? Než se vypořádám
Písmo přece říká, že Moše byl tím nejpokornějším člověkem,
který kdy žil. Přesto však tohle místo ukazuje, že se Moše
rozhněval na svého bratra i své synovce, když neudělali
přesně tak, jak jim bylo řečeno. Je snad možné, aby se někdo
rozhněval a přitom byl stále považován za člověka mírného a
pokorného? Je zřejmé, že odpověď zní ano, ovšem
s podmínkou, že je jeho hněv spravedlivým rozhořčením.
Moše se nerozhněval proto, že by mu Aharon a jeho synové
provedli něco zlého, ale proto, že udělali něco proti ha-Šem.
Už mnohokrát jsem se rozhněval na některé lidi za to, že
něco nesplnili nebo naopak něco nepatřičného spáchali v naší
ŠUL (z německého Schule, „škola“; výraz převzatý z
židovské němčiny [jidiš], který označuje židovskou
modlitebnu), mám na mysli takové věci jako, že něco slíbili,
ale nedodrželi, že během shromáždění působili roztržky nebo
že znevažovali vedení našeho společenství. Tohle nejsou
věci, které udělali proti mě, ale dopustili se jich proti haŠem! To, že jsem se kvůli těmto věcem rozhněval, bylo
z lásky k ha-Šem a z touhy činit pouze jeho vůli! Vždyť také
Ješua udělal něco podobného:
Jochanan (Jan) {2:15} Tehdy si z provazů upletl bič a
všechny z chrámu vyhnal i s ovcemi a voly. Směnárníkům
rozházel peníze a zpřevracel stoly {2:16} a prodavačům
holubic řekl: "Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého
Otce tržiště!" (Překlad 21. století)
Takže, jak je to s tou otázkou, zda ha-Šem přizpůsobuje svá
pravidla pokaždé, když si najdeme rozumné důvody, proč se
jeho nařízeními neřídit? Každopádně bychom si měli
uvědomit, že Aharon v žádném případě nepřišel s pouhou
výmluvou, nýbrž s pádným odůvodněním! Jeho dva nejstarší
synové zrovna zemřeli a je docela možné, že se dokonce za
jejich smrt cítil částečně zodpovědný. Kdyby to byli tví
synové, asi by jsi se za jejich smrt také cítil alespoň částečně
zodpovědný a hlavou by ti probleskla tato myšlenka: Snad by
nemuseli zemřít, kdybych na ně jen trochu víc dohlídnul.
Kvůli tomu, co se toho dne stalo, neměli Aharon a jeho
synové vůbec chuť ani k jídlu ani k práci ve svatyni.
Kdybychom byli v kůži Aharona, jsem si jist, že by jídlo a
naše práce byla tím posledním, nad čím bychom uvažovali.
Je snad správné dělat něco pro Pána, když v tom není tvé
srdce? Myslím si, že nejspíš pro nikoho nebude obtížné, aby
v tomto případě za správnou uznal zápornou odpověď. Pokud
totiž něco děláme pro ha-Šem s rozděleným srdcem, není to
pro Pána ani přijatelné ani potěšující. Navíc, kdyby Aharon
udělal cokoliv s rozděleným srdcem, znevážil by tím to, co je
svaté, což by v podstatě bylo tím samým, čeho se dopustili
Nadav (Nádab) a Avihu (Abihu).
Mám za to, že jsme se z těch míst Písma, která jsem zde
citoval z paraši (oddílu čtení z Tóry) na tento týden a která
jsem se pokusil vysvětlit, mohli naučit, že Aharon v žádném
případě nehledal nějaké plané výmluvy, ale naopak, že ve
skutečnosti dělal to, co je správné – rozlišoval mezi svatým a
nesvatým.
Vajikra (Leviticus) {10:10} Rozlišujte mezi svatým a
nesvatým a mezi čistým a nečistým … (Překlad 21. století)
Baruch ha-Šem
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj: http://www.cmy.on.ca/Teaching/D'var/5770/VaYikra/Shemini/English.htm
Přeložil (translated by): Vítězslav Cibulka, [email protected]