něco osobního
Transkript
něco osobního
NěCO OSOBNÍHO Carpe diem – využij dne! Malé přesýpací hodiny měly pro mě svérázné kouz lo. Jako dítě jsem je často zamyšleně držela v rukou a dívala se, jak se jemný písek n ezadržitelně sype úzkým skleněným krčkem. Horní polovina je zpo čátku úplně plná, ale písku v ní pomalu ubývá. Hrd lem propadne poslední zrníčko a je klid. Při pohle du na tyto hodiny jsem jako malá poprvé pochopila, co je to čas: drahocenný dar, kterého máme každý den o něco méně. Přesýpací hodiny mi nepřipomínají jen rychlé ubíhání času, ale také to, že se jednou rozpadneme v prach. Naše dny jsou sečteny. Tato myšlenka nás plní steskem. My lidé jsme mistry v tom, jak potlačovat sku tečnost, že náš čas tady na zemi je omezený. Pro to s ním zacházíme tak neopatrně. Zabíjíme ho ne smyslnostmi, marníme ho, jednáme s ním, jako by byl náš nepřítel. Kolik z nás považuje nabitý kalen dář za dobře využitý čas!? Co by se stalo, kdybychom věděli, že máme před sebou už jen týden života? Každá minuta by nám byla nesmírně drahá! Mnohé z toho, co teď pova žujeme za důležité, by se najednou stalo bezcenným – majetek, peníze, kurzy na burze, oblečení, prázd né řeči, povrchní zábava – bylo by škoda tím vším utrácet čas. Královna Alžběta I. prý na smrtelné posteli řek la: „Celý svůj majetek dám za chvilku času!“ To je něco tragédie! Tolik lidí chce žít, a přitom nestárnout, zatímco ve skutečnosti stárnou, aniž by žili. Děláme všechno pro to, abychom dosáhli vyššího věku, mís to abychom se v těch letech, které máme k dispozici, snažili vést opravdový život. Herec Raquel Welch jednou řekl: „Dosáhl jsem všeho, po čem jsem toužil – bohatství, slávy, velko lepé kariéry – a přesto se cítím nepopsatelně uboze. Měl jsem báječné děti a vedl fantastický životní styl – a přesto jsem byl hluboce nešťastný. Velmi jsem se zděsil, že je možné to vše mít a přitom se cítit tak prázdný.“ O co vlastně v životě jde? Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mě, i kdyby umřel, bude žít!“ (Jan 11,25) Život mů žeme mít jen od toho, kdo sám je život. Bůh je ko nečný dárce. Smrtí a vzkříšením Božího Syna na kříži nezískáváme chvilkový, ale věčný život. J ežíš je mostem do vztahu s Otcem, mostem do naplněného života, cestou k našemu skutečnému určení. Tento život získá ten, kdo se odevzdá tomu, který je věčně živý. Když náš život přijde do styku Ježíšem, napl ní jej smysl a láska. Pavel píše Koloským (2,9): „Ne boť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství.“ Člověk sám o sobě nemá nic. Život i čas dostává k tomu, aby jej prožil v závislosti na svém Stvořiteli. Náš život se naplní, když přijmeme Boží lásku, když na ni reagujeme a předáváme ji dál. n osobního „Při pohledu na přesýpací hodiny jsem jako malá poprvé pochopila, co je to čas: cenný dar, kterého máme každý den o něco méně.“ Yvonne Schwengelerová, (1946), vdaná, čtyři dospělé děti, dlouholetá šéfredaktorka časopisu Ethos ethos 4 I 2013 3