Orální, enterální a parenterální výživa chirurgických nemocných

Orální, enterální a parenterální výživa chirurgických nemocných

Orální, enterální a parenterální výživa chirurgických nemocných. Sledování vodního a solního hospodářství. Poruchy
vnitřního prostředí, infúzní terapie.
Dietní systém:
Dietoterapie je léčba speciálně upravenou stravou – dietou. Úprava se týká složení stravy, podílu jednotlivých živin,
technologie zpracování, kalorické hodnoty, konzistence hotového pokrmu, celkového množství a rozvržení jednotlivých porcí
v průběhu dne. Určení diety je výhradně v kompetenci lékaře. Ke stanovení zásad dietního stravování byl vypracován
Strava pro nemocné se připravuje centrálně. Sestavování jídelníčku, odpovědnost za spolehlivý provoz centrální kuchyně a
dozor nad prací laického personálu má dietní sestra.
Počet jednotlivých diet se připravuje podle písemných objednávek každé ošetřovací jednotky. Hotové pokrmy se na
vzdálenější úseky rozvážejí v příručních termosech, pro oddělení umístěná pod jednou střechou se jídlo vkládá do vozíků, které jsou
vybaveny vyhřívacím zařízením.
Na ošetřovací jednotce se jídlo rozděluje či dále připravuje pro pacienta v čajové kuchyňce.
Podávání jídla chodícím nemocným:
Nemocní, kteří mohou chodit, třebaže jen za dopomoci mají stolovat v jídelně, nebo alespoň v části oddělení k tomu určené.
Jídlo se roznáší na dostatečně velkých podnosech. Na dětských pracovištích má být sestra ve společnosti dětí po celou dobu
stravování. Malé děti krmí, méně zručným pomůže s rozkrájením jídla, na školáky dohlíží,…. Sestra též dbá na osvojování a
dodržování správných návyků a odstraňuje zlozvyky.
Pomoc ležícím nemocným při jídle:
Nemocnému, který nesmí opustit lůžko, ale má zachovanou soběstačnost a dostatek sil, se dá podnos s jídlem k lůžku.
V předstihu sestra pacientovi umožní, aby si mohl umýt ruce a podle svých potřeb se k jídlu připravit. Může-li sedět, prostírá sestra na
pojízdný jídelní stolek. Pacientovi, který se neposadí, ale může ležet na boku, lze jídlo podávat přímo do lůžka.
Nápoje sestra nabízí po každém jídle a i v průběhu jídla. Ležícímu nemocnému s omezenou soběstačností, vyčerpanému
nebo jinak znevýhodněnému, poskytne sestra pomoc s jídlem v plném rozsahu.
Jednotlivé označení diet:
0 – tekutá
1 – kašovitá
2 – šetřící
3 – racionální
4 – s omezením tuku
5 – bílkovinná bezezbytková
6 – nízkobílkovinná
7 – nízkocholesterolová
8 – redukční
9 – diabetická
10 – neslaná, šetřící
11 – výživná strava
12 – strava batolat
13 – strava větších dětí
0-S – čajová
1-S – tekutá, výživná
4-S – s přímým omezením tuků
9-S – diabetická, šetřící
9-SN – diabetická, šetřící, neslaná
S/Blp – bezlepková
S/P – dieta při akutní pankreatitidě
S/Tv – tekuté výživné směsy – realimentační postupy
S/KJ – dieta pro koronární jednotky – skládá se většinou ze sacharidů
S/KO – dieta ke zjištění okultního krvácení
S/BLK – dieta bezlaktózní
Enterální výživa
-
jde o postup, kdy je výživa nemocnému podávána přímo do GIT. Může tak být díky nasogastrické sondě, nebo například díky
PEG (perkutánní gastrostomie), apod.
strava do těchto sond musí být vždy mixovaná a tekutá, aby se sondy neucpaly a strava byla pro pacienta dobře stravitelná. Po
každé aplikaci výživy se sonda musí propláchnout např. čajem, aby v ní zbytky stravy nezatvrdly,…
pokud je NGS zavedena nosem, je třeba myslet na možnost porušení sliznice nosu či na otlačeniny při dlouhodobém připevnění
sondy k jednomu místu. Proto je třeba polohy sond měnit a jejich okolí udržovat stále v čistotě
Parenterální výživa
- jde o výživu podávanou parenterálně přímo do cévního systému člověka
- většinou se využívá infúzní terapie a při dlouhodobé nemožnosti přijímání enterální stravy se využívá v rámci parenterální
náhrady systém AiO (vše v jednom). Jede o předem připravený roztok naordinovaných látek, které pacient potřebuje. Tyto látky
jsou namixovány do jednoho infúzního vaku (pytle) na celých 24 hodin a dodány pro konkrétního pacienta přímo na oddělení. Je
tak pokryta kompletní výživa pacienta a zároveň odstraněný problém s mnoha kapajícími infuzemi najednou,…….
- při aplikaci AiO (All in One) je třeba myslet na správné dávkování po celých 24 hodin za kterých má roztok vykapat. Roztok
nesmí být vystaven přímému záření slunce apod., aby nedocházelo k rozpadu a destrukci látek, které obsahuje
- AiO není možné aplikovat do periferní žíly, ale měl by být podáván pouze do centrálních žil
Infúzní terapie
- je vpravení většího množství tekutiny do organismu parenterální cestou. Tekutiny je možní infundovat do podkoží, svalu, kostní
dřeně, tepny a žíly. Nitrožilní podání je nejběžnější, proto je obvyklé infuzi definovat jako podání většího množství tekutiny do
žíly pomocí infúzní převodové soustavy.
Infuze se zavádí do periferních žil (cestou přes kůži, v méně běžných případech do vypreparované žíly) nebo centrálních žil.
Důvod k zavedení infuze jsou:
diagnostické – infúzní roztok je nosičem diagnostické látky, pomocí které lze vyšetřit konkrétní orgán
terapeutické – podání roztoku, jejichž úkolem je:
- vyrovnání rovnováhy vody a elektrolytů
- úprava ABR (k úpravě metabolické acidózy natrium bikarbonátum, při metabolické alkalóze infuze chloridu amonného,
u obou roztoků, přesný výpočet množství a koncentrace podle výsledků vyšetření krve)
- doplnění cirkulujícího objemu (př. dextran)
- vyvolání osmotické diurézy (roztok manitolu)
- zajištění energetických potřeb organismu (úhrada bílkovin podáním roztoku aminokyselin – nutramin, cukrů – 20%
glukóza, tuků – intralipid)
Infúzní roztoky se často používají jako nosiče vybraných léků.
-
jejich výroba je zajištěna tovární výrobou. Speciální roztoky se připravují v ústavních lékárnách. Infúzní roztoky se plní do
silnostěnných kalibrovaných láhví, či plastových lahví nebo vaků.
Láhev je označena štítkem s názvem roztoku a jeho symbolem, údaj o objemu, obsahu, složení a expirační době. V dolní části je
uvedeno výrobní číslo a výrobce.
Infúzní roztoky se dělí na:
A-roztoky krystaloidní:
1) izotonické FR 1/1, 1/2 Sorbitol 5%, Glukoza 5%, Darov D 1/1, Hartman H 1/1, Ringer R 1/1
2) hypertonické Glukoza G 20%,40%,10% Sorbitol 10%, Manitol 10%,20%
B-roztoky koloidní:
1) izotonické Dextrany 6%,10%, Rheodextran 10%
2) hypertonické Albumín
C-roztoky k náhradě parenterální výživy:
G 5%, 10%, 20%, Sorbitol 5%, 10%, Nutramíny, Intraliypidy, Shillsův R.
D-k úhradě ABR:
Alkalický R.- Natrium bicarbonat 7,5%, Chlorid amonný – kyselý
Nejčastější místa zavedení – v.basilica, cephalica, subclavia, jugularis. Po skončení musí N 20nim ležet.
Velmi častou ordinací je podání infúzních směsí. Do infúzní lahve se za přísně sterilních podmínek vpraví injekční
stříkačkou a jehlou potřebný lék. Roztok musí i po kombinaci s léky zůstat čirý a průhledný. (pokud by tomu tak nebylo, nesmí se
použít) Směsy s vpravují těsně před zavedením infuze. Na štítek se vedle jména nemocného čitelně připíše každý dodaný lék, jeho
množství a koncentrace.
Po zavedení infuze dáme končetinu se zavedenou infuzí podél těla, nebo na molitanovou dlahu, apod. V průběhu infuze je
sestra neustále v kontaktu s N. Sledujeme jeho celkový stav, případné reakce na přiváděný roztok a lék, rychlost kapek, místo vpichu
a polohu končetiny.
Komplikace při infuzi:
- nesprávné umístění kanyly
- zpomalení nebo zástava přívodu roztoku
- tromboflebitis
- nadměrné zavodnění organismu
- pyretická a alergická reakce
Poruchy vnitřního prostředí
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)
12)
13)
isotonická dehydratace – ztráty natria a vody ve stejném poměru
hypertonická dehydratace – ztráty vody převyšují ztráty natria
hypotonická dehydratace – ztráty natria převyšují ztráty vody
isotonická hyperhydratace – izotonický přebytek vody i natria
hypertonická hyperhydratace – větší přebytek natria než přebytek vody
hypotonická hyperhydratace – je zadržováno více vody než natria
hypokalemie – pokles koncentrace K+ v séru pod 3,8 mmol/l (léčba diuretiky, chronické selhávání ledvin,…)
hyperkalemie – vzestup koncentrace K+ nad 5,5 mmol/l (na 6,6 ohrožuje život, nad 10 je smrtelné)
hyponatremie – pokles hladiny natria v séru pod 132 mmol/l (při zvracení, průjmech, diuretické léčbě,…)
hypernatremie – vzestup hladiny natria nad 145 mmol/l (nadměrný přívod infuzí, diabetes insipidus,…)
hypokalcemie – pokles kalcia v séru pod 2,1 mmol/l (masivní transfuze,….)
hyperkalcémie – vzestup kalcia v séru nad 2,7 mmol/l (zvýšené odbourávání kostí, intoxikace vit. D,…)
respirační acidóza – vzestup PaCO2 spolu s poklesem hodnoty pH v důsledku sníženého vylučování CO2 plícemi. Hladina
PaCO2 je odrazem velikosti ventilace (příčiny: obstrukce dýchacích cest, centrální útlum dýchání, emfyzém. Klinika:
vazodilatace, zvýšení hladiny bikarbonátu. Hodnoty nad 10 kPa vedou k poruše vědomí
14) respirační alkalóza – pokles PaCO2 spolu se zvýšením hodnoty pH v důsledku zvýšeného vylučování CO2 plícemi
(hyperventilace). Hypokapnie je spojena s horším uvolňováním kyslíku ve tkáních. Rychlé zvýšení hodnoty pH vede
k vazokonstrikci a zastřenému vědomí, analgezii a ke křečím
15) metabolická acidóza – snížení bikarbonátu a negativní odchylka bazi (BE – Base Exess) spolu s poklesem pH. Příčina je
kumulace některých kyselin v krvi (selhání ledvin, při hladovění, otravy,…)
16) metabolická alkalóza – přebytek bikarbonátu a pozitivní odchylka BE spolu se vzestupem pH. Tolerance organismu je
značně menší než při acidóze
Ošetřovatelské problémy:
Diety:
- poruchy či nemožnost přijmu stravy a tekutin
- imobilizační syndrom
- nauzea, zvracení
- poruchy vyprazdňování moče a stolice
- snížený turgor kožní
- dehydratace
- hyperhydratace
- poruchy nálad
- poruchy hmotnosti – obezita
- zhoršená spolupráce pacienta
Infúzní léčba:
- snížení mobility (z důvodu zavedení infúze)
- bolest
- flebitida
- hyperhydratace
- dehydratace
- poruchy nálad
- zhoršená spolupráce pacienta
- nepřiměřená reakce na infúzní léčbu
Poruchy ABR
- poruchy vědomí
- zmatenost
- hyperventilace
- bradypnoe
- křeče
- poruchy tělesné teploty
- otoky dolních končetin
- zhoršení nálady
- zvracení
- průjem