reportáž jak se fotí pro katalog giro v etiopii

REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII
MONTARO
V SIMIENECH
„Ahoj Kamile, nechtěl bys jet do Etiopie na focení pro náš nový
katalog na sezonu 2016?“ Šéf marketingu firmy Giro, který má
na starosti sportovce, mi touto nabídkou vyrazil dech. Polkl
jsem, jednu dvě vteřiny přemýšlel a pak jsem bez jediného
zaváhání odpověděl. Nějak jsem v tu chvíli vůbec neřešil,
kam se to vlastně jede, jestli je to tam vůbec bezpečné, jestli
tam není třeba ebola, pavouci či jiná nebezpečí. Prostě jsem
okamžitě odpověděl: „Ano!“
30
VELO 10/2015
VELO 10/2015
31
REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII
ETIOPIE
Etiopská federativní demokratická republika,
jak zní celý název, je vnitrozemský stát ve východní Africe. Sousedí na severu s Eritreou,
na východě s Džibutskem a Somálskem, na jihu
s Keňou a se Súdánem a na západě s Jižním
Súdánem. V Etiopii žije přes 90 milionů lidí.
Hlavním městem je Addis Abeba, úředním
jazykem federace je amharština. Etiopie se řadí
mezi nejchudší země světa a většina obyvatelstva pracuje v zemědělství.
Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let – právě zde byly také nalezeny
kosterní pozůstatky příslušníka rodu Australopithecus, jednoho z nejstarších předchůdců
lidského rodu. Nepřetržitá přítomnost
člověka je zde prokázána zhruba od roku
1 000 000 př. n. l. do období kolem roku
4000 př. n. l.
Dlouhověká kultura Etiopie se v mnoha ohledech liší od zbytku Afriky vzhledem k dlouhé
tradici křesťanství i takřka nepřerušenému státnímu vývoji trvajícímu několik staletí. Etiopané
užívají vlastní kalendář, jenž má 12 měsíců
po 30 dnech a 13. měsíc trvající pět nebo šest
dní podle toho, jedná–li se o rok normální či
přestupný. Etiopský rok začíná 11. září a vůči
gregoriánskému kalendáři je zpožděn zhruba
o sedm let a osm měsíců.
(zdroj: wikipedie)
a kameraman Devin. Každý však z jiného cípu USA. Thomas z cestovky je Angličan, fotograf
Dan Milner také, ale žije ve Francii, Kanaďanka Sarah pochází z Whistleru. A k nim přibyl
jeden Moravák. Na místě se k nám potom přidal místní hlavní průvodce s dalšími pomocníky,
kuchaři, nosiči s mulami a v neposlední řadě dva strážci se samopaly. Taková, zřejmě opodstatněná přítomnost zbraní jednomu nepřidá.
Měsíc poté jsem seděl v letadle do Addis Abeby, hlavního města Etiopie, s kolem zabaleným v krabici. Klasicky jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu, nikoho z celé výpravy jsem
neznal, neměl jsem ani zkušenosti s podobnou akcí. Ono se to vše vždy nějak poddá a hlavně
takto je takové dobrodružství ještě lákavější.
První překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat – spíme ve stanu! Naposled jsem v něm
spal na základní škole a teď jsem v něm měl rovnou strávit v Etiopii mimo civilizaci sedm
nocí. A k tomu vylézt na nejvyšší horu Ras Dašen s nadmořskou výškou přes 4500 metrů,
jezdit na kole a celou dobu se pohybovat v nadmořské výšce přes 3000 metrů. Nicméně cestování miluji, kolo taky a vždy mě bavilo tyto aktivity spojovat dohromady – a k tomu mít vedle sebe profesionálního fotografa, kameramana a pořizovat zajímavé materiály. Mým snem
vždy bylo stát se i součástí focení pro zahraniční firmu s vidinou použití fotek v zahraničních
médiích. V minulosti jsem už za účelem získání zajímavých a profesionálních fotek vyrazil
s Robem Trnkou třeba do jižní Francie, Maroka či Indonésie, ale toto bylo jiné. Jednoduše
od A až po Z profesionální, jak to jen u tak velké firmy může být, naplánované vlastně skoro
do puntíku. Žádné záchvěvy nejistoty, provizorních řešení a improvizací.
Cílem naší výpravy bylo dovézt dokonalé fotky a video k propagaci nové trailové helmy
Giro Montaro, k tomu jsme však navíc mohli poznat tamní kulturu, potkat se s místními lidmi a zároveň zdolat i s kolem nejvyšší horu Etiopie Ras Dašen (pyšní se výškou 4533 m n. m.
a nachází se v národním parku Simienské hory v severní části Etiopie, asi 500 km severně
od hlavního města Addis Abeba). Prostředí tu je úžasné, exotické.
Celý etiopský příběh začal tím, že Thomas potkal fotografa Dana, byli spolu například
i v Afganistánu. Bavili se spolu i o výletu do Etiopie, který Tom chystal nabídnout svým klientům. Slovo dalo slovo a nápad předložili Giru – a náplň nového katalogu byla na světě.
Seznámení přes Skype
První setkání
Vše začalo videokonferencí, díky níž jsem se vlastně poprvé uslyšel s ostatními účastníky
„zájezdu“. Marketingový pracovník z Gira, fotograf, kameraman, reportér (pisálek), průvodce
z anglické outdoorové cestovky, která celý výlet organizovala, bikerka Sarah Leishmanová
a já. Celkem sedm lidí z celého světa. Dain z Gira je Američan, stejně tak spisovatel Aaron
Po příletu do Addis Abeby jsme počkali, až na místo dorazí všichni. Měl jsem štěstí, že tato
destinace je z Evropy velmi dobře dostupná, a tak jsem v letadle strávil přijatelnou dobu,
něco málo přes šest hodin. Na letišti jsem poprvé osobně potkal ostatní, někteří se už znali
z dřívějška. Jeden den jsme strávili v „addisu“ a lehce jsme se aklimatizovali.
32
VELO 10/2015
Proč zrovna Etiopie
VELO 10/2015
33
PURE
CYCLING
REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII
Běloši v této části Afriky zřejmě vždy budí pozornost, což jsme poznali na vlastní kůži
hned první den, když jsme s Dainem při procházce byli doslova zataženi do postranní uličky
velkoměsta a málem zavlečeni do místního nevěstince. Naštěstí jsme se z této situace vymanili celkem bez problémů, ale upřímně musím říct, že jsem se trochu zapotil. V takovýchto
chvílích představivost a americké filmy udělají opravdu hodně!
V Addis Abebě jsme první večer ještě absolvovali přednášku o možných rizicích našeho pobytu v této zemi, o řešení případných zdravotních problémů, které nás můžou potkat během
celé výpravy. Menší nejistota na mě padla při informaci, že v Etiopii mají jen jeden záchranný
vrtulník a pilot, který s ním lítá, tak snad ani nepobývá v zemi. Od této chvíle jsem si pořád
dokola opakoval: „Jen nesmím spadnout, nepadat, nepadat…“ Další den jsme přeletěli do historického města Gondar, kde jsme už potkali naše místní průvodce. A šlo se na věc.
Malé procitnutí
Letiště v Gondaru je velké skoro jako rozměrnější rodinný dům a letadlo, kterým jsme letěli, bylo plné snad jen našich zavazadel. Při příletu na nás na letišti hned vytasili jakousi plastovou pistoli, kterou přiložili k čelu všech návštěvníků a kontrolovali tělesnou teplotu. Ebola
scanning! První z věcí, na něž jsem při rozhodnutí jet sem vlastně ani nepomyslel. Snad jediná. V duchu jsem ji jen optimisticky říkal, že to je určitě jen jedna z těch zbytečných kontrol.
Z Gondaru jsme se vydali v minibusech směr národní park v Simienských horách, kde
hned první noc začalo naše dobrodružství noclehem v nadmořské výšce kolem 3500 metrů
a při večerní teplotě atakující nulu. Nic moc přivítání.
Simienské hory vítají
Další den byl ale hned fascinující. Ráno jsme skočili na kola, která jsme dali dohromady předcházející večer, a vydali se směrem k velikánovi Ras Dašen. Po dvou hodinách jízdy
po náhorní plošině jsme se ocitli u neskutečně vysokého zlomu, kdy jsme koukali do rozlehlého údolí odhadem tak 1000 výškových metrů pod námi. Tento neskutečný výhled byl začátkem všeho. Od míst s tímto výhledem jsme už valili pořád mírně z kopce do dalšího tábora.
Cestou jsme rozháněli skupiny paviánů, kteří jsou pro tuto oblast typičtí.
Druhou noc jsme strávili ještě na místě, kde bylo možné potkat turisty, ale od následujícího dne jsme za pět dní potkali pouze jednu paní, která cestovala v Simienských horách sama,
přesně řečeno pouze v doprovodu strážného se samopalem. Důležité je podotknout, že ten
strážce vlastně není ani potřeba, ale jakmile se člověk pohybuje v národním parku, jeho doprovod je podmínkou pobytu. Jediné, co třeba náš strážce dělal, bylo rozhánění dětí dlouhou
rákoskou. Což se ale kolikrát opravdu hodilo.
V I D E O
EXCEED
Chcete-li se podívat
na ježdění v Etiopii
a Kamila Tatarkoviče
v akci i na pohyblivých
snímcích, zkuste video,
k němuž vede cesta
přiložený QR kód. Jedná se
o krátký prezentační film
firmy Giro, která v něm
představuje novou přilbu
Montaro.
Na stránkách www.iVelo.cz
můžete jako přímou cestu
k videu použít také
web kód 146 87
BEYOND LIMITS
ZDOKONALIT TO CO JE MOŽNÉ. TO PŘESNĚ JSME DOKÁZALI U NOVÉHO
MODELU EXCEED. VYVINUT PRO ZÁVODNÍKY S AMBICEMI, KTEŘÍ K
ŽIVOTU POTŘEBUJÍ SVOU ZÁVODNÍ VÁŠEŇ A CHTĚJÍ BÝT LEPŠÍ NEŽ
KDYKOLIV PŘEDTÍM. CANYON.COM/EXCEED
34
VELO 10/2015
VELO 10/2015
35
REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII
Vyvrcholení třetího dne
Výstup na nejvyšší vrchol jsme měli naplánovaný až na třetí den
pobytu v národním parku, první dva dny nám zabral pouze přesun
do vesničky pod tuto horu. V den výstupu jsme absolvovali přes 1000
výškových metrů a lehce po poledni jsme se dostali i s koly na vrchol
Ras Dašen. Ke konci jsme sice kola museli nosit na ramenou a podávat si je mezi sebou, ale zvládli jsme to. Asi to bude znít trochu
rozmlsaně, ale na vrcholu jsme si dali regulérní jídlo, které nám nesli
průvodci s sebou.
Všude, kam jsme zavítali, nás provázeli domorodci (a hlavně děti),
kteří nás pronásledovali, běželi celý kopec s námi, jen aby nám při
první zastávce za úplatu nabídli kolu, fantu nebo pivo. Ano, i kolu
jsme na Ras Dašen měli. Cestou dolů jsme už jen fotili a pomalu se
vraceli zpět do tábora. Na oslavu zdolání vrcholu nám místní zazpívali
a zatancovali oslavný tanec. Byla to skvělá tečka za náročným dnem.
Z tábora do tábora
Každý další den jsme potom spali na jiném místě (jen s jednou výjimkou) a každý den byl téměř stejný. Dokonalý! I když jsem viděl
tu nádhernou přírodu den za dnem, každodenní západy a východy
slunce a siluety těch zajímavých hor a kopců mne dostaly, nedokázal jsem se jich nabažit a každý den jsem žasl znovu a znovu.
Ráno jsme vždy sbalili celý kemp, tašky a příslušenství se
naložily na muly a razili jsme na kole do dalšího tábora.
Jak už jsem říkal, doprovázeli nás dva strážci, dva místní průvodci a jeden domorodec s mulou, na níž byly ty
nejdůležitější věci, které bychom mohli náhodou potřebovat. Cestou jsme vždy někde zastavili, udělali
fotky či nějaký záběr, způsobili v malých vesničkách roztroušených v kopcích trochu povyku
a za doprovodu i 30 dětí jsme se pomalu
přesouvali dál a dál.
Naše tábory vlastně nebyly ani tak moc tábory.
36
VELO 10/2015
Šlo spíše jen o místo, kde bylo možné postavit stan a kde byl záchod. Tedy jen zděná budka, ve které je tma, nejsou tam okna, zato
je tam vykopaná díra do země. Někde ani ta budka nebyla, což vlastně ve finále bylo asi lepší. Kolikrát ten smrad byl opravdu neskutečný. Asi nejvíce si toto „posvátné“ místo užil kameraman Devin, který skoro polovinu celého výletu strávil na záchodě či ve stanu. Díky
tomu byl i jediný, kdo se na nejvyšší horu nepodíval, ale nakonec se
z toho dostal a plnohodnotně se zapojil do práce.
Domorodým neujedeš
Možná právě domorodci byli tím, co mě na celém výletu nejvíce
uchvátilo. Moc příjemní lidé. Se zájmem nás pronásledovali, udiveně sledovali naše ježdění a samozřejmě všude, kde to bylo možné,
nám něco nabízeli. Třeba si takto jedeme hodinu do kopce, zastavíme uprostřed ničeho, a najednou se kolem nás seběhne dvacet lidí,
rozbalí své deky, vytáhnou suvenýry, pití ve skleněných láhvích
a začnou nám nabízet své „prvotřídní zboží“.
Když jsem se šel projet sám na kole, z vesnice za mnou běželi
tak sedmi- až desetiletí kluci. Nesprintoval jsem, ale šlapal docela svižně po rovině. Sem tam se objevil nějaký vyschlý brod, který
mě zpomalil, ale jinak jsem prostě jel. Nechápal jsem, jak ti mladí
kluci byli schopni držet moje tempo, nedokázal jsem je setřást. A to
běželi v roztrhaných gumových sandálech. Vím, že moje fyzička už
není to, co bývala, ale myslel jsem, že malým dětem, navíc bez kola
ještě ujedu. Etiopani mají běhání evidentně v krvi. Vždyť i naši průvodci byli celý ten týden v horách o dost rychlejší pěšky než my
na kolech! O tom, že běhání je v Etiopii opravdu populární, jsme se
ve finále přesvědčili i poslední den pobytu v Addis Abebě, kde jsme
byli ubytovaní ve sportovním běžeckém centru, kam jezdí trénovat
spousta Evropanů, protože jsou zde příznivé teploty a vyšší nadmořská výška vhodná pro trénink.
Zpět ale k místním lidem. Během pobytu jsem vlastně nepocítil
ani závan strachu či nejistoty, který by přicházel na základě chování
tamních obyvatel. Ba naopak. Byl jsem mile překvapen, jací jsou to
VELO 10/2015
37
REPORTÁŽ JAK SE FOTÍ PRO KATALOG GIRO V ETIOPII
Indžera
Bylo až obdivuhodné, jaké skvělé jídlo jsme během našeho pobytu
jedli. Tedy ve vztahu ke všem okolnostem. Kuchyně se každý den stěhovala společně s námi, ale pokaždé jsme měli parádní teplou večeři,
a co víc, i možnost výběru. Nejčastěji jsme si dávali kombinace těstovin, rýže, s omáčkami a polévkami. Hlavní kuchař, kterému jsme
říkali Ramsay, dokázal v provizorních přístřešcích z plachet nebo
ve starých chlévech vyčarovat na plynových vařičích neuvěřitelné
věci. Při servírování jídla si na sebe hodil kuchařskou zástěru a čepici, na hlavu nasadil čelovku a donesl nám jídlo se svými pomocníky
na stůl. Svojí lámanou angličtinou nám jídlo vždy představil a popsal a s přátelským úsměvem nám popřál dobrou chuť.
Jestli si na některý z pokrmů vzpomínám víc než na jiné, je to tamní specialita indžera, etiopský chléb. Jedná se o tenkou kvašenou
chlebovou placku, která má lehce nakyslou příchuť. K ní se často jí
masová směs podobná guláši, různé omáčky, zelenina. Poslední den
pobytu mne pravděpodobně právě toto jídlo trochu potrestalo, protože jsem se jej dost přejedl, ale za dva dny jsem byl zase fit.
Loučení opravdu bolelo
lidé. Sem tam sice děti pronásledující vás půl hodiny začaly být dost
otravné, stále na nás mluvily, chytaly a něco nabízely, ale to se dalo
pochopit. Prostě jsme byli pro ně rarita, exotika. Turistu vidí jen párkrát do roka a někoho na kole většina z nich viděla možná i poprvé
či podruhé v životě. Když jsme v jedné vesnici koupili dětem několik
propisek a omalovánky, půl dne za námi chodily a děkovaly. Holt elektriku, počítač, televizi a další samozřejmosti našeho života moc neznají a nepoužívají. Pro vodu chodí klidně i několik kilometrů, aby měli
vůbec co pít a z čeho vařit. Pro nás je to další možnost poučit se, jak
moc se máme v té naší domovině dobře, jak si toho nevážíme, kdykoliv
si stěžujeme.
í Müstair
švýcarské údol
■ znovunalezené
ho lesa ■ výšlap
osady Ždánické
e
enům Ploučnic
na Ještěd a k pram
září
6/2015
64 Kč
3,49 €
cestách
komfortí ně na
čn
di
netra
pružení
Poslední večer v Simienském pohoří jsme si udělali takovou menší party s domorodci, kdy bohatá hostina byla zakončena zábavou
u ohně. Místní nám zpívali, hráli na své tradiční nástroje, tancovali a donutili tancovat i nás. Typickým etiopským tancem je takové
divné poskakování a velmi rychlé trhání rameny. Častokrát jsme ani
nechápali, co za pohyby vůbec dělají.
Cestou zpět do civilizace byl Devin nucen jet na mule, protože jeho
tělo bylo po zažívacích problémech tak zničené, že každý pohyb byl
pro něj absolutní utrpení. K němu se na „marodku“ přidal ještě Dain,
který v jedné technické pasáži šel přes řídítka a večer si v Gondaru
šel k místnímu doktorovi pro pár stehů na bradě. Prostě zakončení
se vším všudy!
Poslední den jsme už strávili v Addis Abebě, kde jsme se potkali s jedním téměř místním bikerem – sice z Etiopie nepocházel, ale
několik let tam žije. Zavedl nás na své „sjezdové“ tratě, které sice
nebyly ničím extra zajímavé, ale po dlouhé době jsme nejeli trialové
pasáže z kopce dolů anebo jsme kolo nenesli na zádech, ale svižně
se svezli.
Ten den se nakonec stal kritickým zase pro mě, před odletem
i na mě přišly zažívací problémy. Krásně jsem si je protrpěl na letišti
a trochu i v letadle, ale zase co by to bylo za výlet do exotiky bez
průjmu!
Kamil Tatarkovič
Foto: Dan Milner
5
1
0
2
/
6
.
č
a
k
i
t
s
i
prodeji
r
v
u
ž
t
ji
o
l
k
y
C
Z historie
Téma
a Světov
pružení
■ Netradiční
stinace
Zahraniční de
é civilizace
ách nuraghsk
tore
Campo Impera
anina
neuvěřitelná pl
testy kol
,5"
laxy Pioneer 27
všestranný Ga
Sutra
expediční Kona
TÁNEM
INDIÍ A PÁKIS
stop
ina
■ Sardinie – po
uvěřitelná plan
Imperatore, ne
po
m
Ca
–
y
■ Apenin
olí Müstair
■ Švýcarské úd
S RIKŠOU
A KINEM
SARDINIE
ace
raghské civiliz
po stopách nu
KDY
PŘEDPLATNÉ
LIBOVOLNÝ
KOLIVANA
ÁNÍ
POČET VYD
l
ationa
zace Norba N
■ Vznik organi
g Cup
di
un
ého poháru Gr
České regiony
Ploučnice
k pramenům
■ Na Ještěd a
ánického lesa
ené osady Žd
■ Znovunalez
ásná místa
e nenadále kr
■ Když potkát
tmi
Malý výlet s dě
h stěn
skýc
mov
■ Kolem Brou
sami v létě
– lyžařskými tra
ov
ch
ra
ar
H
■
www.Cyk
Test kol
r 27,5"
Galaxy Pionee
■ Všestranný
Sutra
na
a expediční Ko
Rozhovory
kinem
em s rikšou a
stán
■ Indií a Páki
h Eurasie
třinácti zemíc
po
ku
ro
■ Půl
y
a Jižní Amerik
Další rubriky
andinávii
■ Počasí ve Sk
platn
d
e
r
p
/
z
c
.
a
k
i
loturist
e