zde - 3zsberoun

Guláš svým čtenářům v příloze přináší dvě zdařilé vánoční práce z pera žáků naší školy.
Autorkami jsou žákyně IX. B Hedvika Bauerová a Zuzana Bauerová. Možná vás jejich texty
budou inspirovat k vlastní tvorbě. Příště se v příloze Guláše může objevit i vaše práce!
Ekonomické vánoční zamyšlení nad vánočním stromkem – tedy Jak na to
Jestli si někdo myslí, že mu vánoční náladu navodí kupa přihlouplých dárků, donekonečna
omílaných odrhovaček nebo vyjídání pečlivě uschovaného vánočního cukroví, tak je vedle
jak ta jedle. A nejenom jedle. Taky smrček, borovice nebo modřín. Ne, modřín nepatří mezi
tradiční vánoční stromy. Jen se na něj běžte podívat, jak se v prosinci chová k duchu Vánoc.
Zahájí bojkot, shodí jehličí a vůbec dělá, že se ho to netýká. Ovšem není-li zbytí, nepohrdne
vánoční fajnšmekr ani modřínem.
Rok od roku ceny vánočních stromků rostou (snad podle počtu jehličí), a tak pokud mám
napsat nějaký ten Vánocemi oplývající postup, nebude to o pečení cukroví, slívání olova nebo
co či kdo se dá v ty vánoční časy zlít. Bude to náramně kolední, pohodově betlémové –
samozřejmě pouze pořád jen v rovině teoretických úvah.
Nuže, jak si co nejlépe v lese ukrást vánoční stromek? Budeme postupovat dle starodávných
postupů a obejdeme se dokonce bez pomoci moderní techniky a počítačových odporníků.
Abychom si mohli vánoční stromek zapytlačit, je třeba mít v dosahu nějaký les. Les jehličnatý
– nikoliv francouzský člen určitý množného čísla. Nic proti lesům listnatým, ale v takovém si
nohy ušoupete, můžete padnout vysílením do krmelce, a vánoční stromek mít nebudete.
Je třeba zjistit, kde se jehličnatý les nachází, a je-li v něm nějaké množství stromků pro
Vánoce. Starý stoletý les nebude patrně to nejvhodnější. Taková patnáctimetrová kláda je
vhodná pro Staroměstské náměstí, ale ne do obýváku už z toho důvodu, že by se musely
přikoupit ozdoby a pak ještě toho jehličí!
Důležité je tedy brát tam, kde jsou stromky vypadající klasicky vánočně. A když je vybráno,
jít za příšeří, ne za tmy. To se přijde domů a zjistíte, že místo stromku celou dobu vlečete tyč
s nápisem: Zákaz vjezdu do lesa.
Zopakujeme si tedy postup. Najít les. Najít stromky odpovídající vánočním. Jít za šera.
Lidé ve městech – to je jiná. Takový člověk nejde do lesa, ale do parku. Ale pozor! V parku
můžete řezat stromek, lucerna svítí, sníh se mrazivě leskne od dopadajícího světla a tu –
chrot,chrrrr, chrocht! Kdepak. To není vůz spících městských policistů. V parku můžete
natrefit na feťáka, co se zmrzlýma rukama netrefí do žíly a to může být horší než rozdivočelý
divočák, fořt či jiná divoká zvěř.
My, vidláci na vesnici, to máme lehčí. Navečer rušíme po lese jen to, co myslivci nestačili
vystřílet. Nejlépe je vyrazit za špatného počasí. To jistě žádný moula nepůjde ven, aby vás
rušil.
Vše je naplánováno – nastává den lupu. Teprve teď se obvykle zjistí, že nemáte pilu. Není
vhodné asi brát motorovou. S tou byste byli jak hrom do police, jak slon v porcelánu, jak
přirovnání v Knize zjevení a tak dále. Rovněž nemůžu doporučit takzvaného kapra. Pro
neznalce – kapr je pila. Marlene Ditrich za druhé světové války kapra držela mezi nohama,
šmidlala na něj smyčcem a meluzínový zvuk dával dojmu, že baví vojáky…Navíc kapr se
nevejde pod kabát člověk s ním je nenápadný , jako když chce pod bundou do restaurace
pronést dospělého bernardýna. Pokud by byla naopak pila moc malá, doslova miniaturní až
mikroskopická, můžete ji ztratit nebo se s ní nic neuřízne. Pokud to budete riskovat dál, tak
budete muset stromek vytrhnout i s kořeny a takový stromek má leckdy větší sílu. Domů se
pak vrátíte místo s vánočním překvapením s vánočním pokouřením.
Za šera, se správnou pilou jde se k lesu. Sníh křupe, bláto pleská. Adrenalin roste , srdce buší,
napětí a plno otázek: nevidí mě někdo?, nepřepadne mě zajíc?, uříznu toho správného
jehličnana ? a hlavně: trefím ven z lesa?!
Situace se s pohledem na čas přiostřuje.Nemám raději ten strom koupit? Nervozita narůstá.
Člověk si pro rozptýlení zpívá něco takového: „Silent night, holly night,…“Sinatrovi se to
zpívá. Chtěl bych vidět jeho!
A je tu hodiná HÁ, teď, nebo nikdy. Máte tmavé oblečení? Máte.Nocí se kradete k lesu a
doufáte, že závěr vašeho putování nebude jako v té písni, ve které se také hlavní postava
vydává za stromkem, a když jej lapí lesník , musí si jej uplatit lahví – spisovně flaškou. A celé
to končí:
Tak pro borovici pijem spolu
borovičku
a místo jedle vidím jenom strýčka Jedličku
a kdo ví, proč se stromy kolem
najednou houpou
snad je to jen tou zimou.
Směrem k lesu za vánočním stromkem uvažte tyto možnosti.Nakonec nám z tohoto vyústilo
mravoučné pojednání.. Zvažte a dejte na váhy, stojí-li vám to za to. A pokud už se rozhodnete
pořídit si vánoční stromek tímto způsobem, je to rada má a ne Lesů ČR.A raději s sebou vždy
mějte láhev borovičky. Tak pravil klasik…Hádejte který!
Hedvika Bauerová, IX. B
Vánoční pozdrav ptactvu
Venku je bílo a teploměr rtutí ukazuje tak nízké hodnoty, až zůstává rozum stát.
Nikoliv od zamrznutí, ale od toho, jak v té neslušné zimě může něco přežít. Zalezeme tedy za
kamna a v pohnutí mysli si usmyslíme, že uděláme také něco pro jiné, v tomto případě pro
ptáky. Zem je promrzlá, o žížalu nezavadí, a tak je vhodné sypat ptáčkům a o to víc to bude
záslužné, pokud to nebude jen za okno (to bychom s tím popisem byli hotoví raz dva), ale
sypati se bude jaksepatří náležitě do krmítka. Vemem dvě, tři stovky – nebo radši osm – a jde
se koupit… Tak to také ne! V paměti novoročního prezidentského projevu – když sypat, tak
do vlastního krmítka, vlastním ptákům. A co jich je! Člověk tu pakáž od sebe ani nerozená.
K přípravě vánočního daru ptactvu nebeskému je zapotřebí mít na to nějaký ten
materiál. Nejlépe prkénka. Je to materiál vhodný, časem ozkoušený a když je ještě stejně
široký, tak je to naprosto ideální. Tak to je základ. Bez toho se krmítko neudělá, i kdybyste se
na hlavu stavěli a kopali nohama! Kromě toho, a není to vůbec odbočka zbytečná – naskýtá se
otázka: kde krmítko vyrobit? Každý dílnu, dílničku, kůlnu nebo kůlničku nevlastní! (Nepíše
se teď coolnička? No, počkáme s novým pravopisem.) Též nedoporučuji vyrábět krmítko ve
špajzu, spíži – tam by mohly přijít k úhoně marmelády. Nevhodný je také vinný sklep –
v takovém stavu nikdo nevyrobí ani papírovou čepici! Tak kde stvořit zásadní dílo domácího
kutilství povznesené vánoční nálady? Stavím se zásadně zamítavě i proti dílně, pokud ji máte.
Při výrobě se rozháže spoustu nářadí, udělá se nepořádek a pak se to musí uklízet – to někdy
trvá déle, než výroba samotná. Z toho samého důvodu není dobré tvořit doma – třeba
v kuchyni či obýváku, je vždy třeba na něčem řezat a pokud TO nemáte v ruce, uříznete kus
stolu nebo židle, ani nevíte jak. Dále: je nezbytně nutné, pokud jste již svým kutilstvím doma
„proslavení“ – činit tak za nepřítomnosti domácích příslušníků, neb se octnete v naprosté
opozici a izolaci od nářadí a materiálů.
Kromě prkýnek, hřebíků, pilníků, smirkového papíru, známého též pod názvem
šmirglpapír, kladívka a kleští na vytahování zohýbaných hřebíků, je zapotřebí mít i určité
know how – tedy je zapotřebí mít nějakou představu, jak to krmítko má vypadat. Nejlépe je
vytvořit nějaký plánek – stejně ho pak ztratíte – a když ne, zjistíte buď za:
a) nemáte dost materiálu
b) neumíte kreslit
c) máte vysoké nároky a nikdy nevyrobíte krmítko s výtahem a splachováním
d) kresba vás natolik vyděsila, že si to celé rozmyslíte.
Pokud ovšem plánek ztratíte a neopustila vás vánoční houževnatost tvořivého ducha, vezměte
stůl, židli, prostě nějaký ten ponk – stůl to na tvorbu krmítka, nářadí a hajdy ven!
Při práci s nářadím je důležité dodržovat bezpečnostní pravidla. Dají se tak získat
nepříliš ve společnosti oblíbené přezdívky, jaké jsou: bezpalec, černoneht, kapitán Hák,
chromajzl a přemek podlaha (schválně to píšu s malými písmeny).
Důležité jsou pracovní rukavice! Buďte si jisti, že jak je sundáte, pila, se kterou snad
někdo jak naschvál v předminulém století řezal kamení a nechal na dešti zreznout – tak tahle
pila vyskočí a tne do živého. Po takových úrazech je po vánoční náladě a po krmítku a co ty
malé prokřehlé chudinky? Přece těch pár drobečků, co jste smetly z mísy – jinak bylo vše
snědeno – nenecháte odfouknout blizardem z okna?
A metr! Metr je důležitý! A tužka! To je už jen taková maličkost, pro to se dá vždycky
doběhnout – one more time! Metr se někam ztratí, tužka nemá tuhu – je lépe být zásoben
dostatečným množstvím.
Jestli někde platí dvakrát měř a jednou řež – zde to platí také. Krmítko o rozloze 2 x 2
metry se dílem špatného měření může smrsknout na krcálek 10 x 10 cm! Navíc se tím
opotřebí už tak dost tupá pila.
Pro krmítko, nechcete-li za oknem chytat i cizokrajné dravce, stačí rozměry spodní
desky 30 x 20 centimetrů, záleží na velikosti kočky, která dřív nebo později si do něj sedne.
Krmítko může mít střechu rovnou, ale i klasickou špičatou. Dvě prkénka stejných
rozměrů se pokoušíme přitlouct k sobě, aby to připomínalo střechu. Důležité je mít správné
hřebíky! Do centimetrové tloušťky dřeva netlučeme 120 mm dlouhé krováky!! Oproti tomu
do 10 cm tlusté fošny (patrně na krmítko pro vyžrané ptáky s rezervací) nelze používat
hřebíky s hlavičkou placatou, dlouhé tak 2 cm, hřebíky lepeňáky. Krmítko by vám nedrželo
pohromadě, i kdybyste ho jak chtěli přemlouvali.
Máte-li něco, co připomíná vzdáleně stříšku a máte-li podlahu krmítka, na každém
rohu podlahy přibijete asi 25 cm dlouhý hranolek a na ten onu stříšku. Po stranách – zbyly-li
nějaké hranolky – lze přitlouct zábradlí, které zabrání vypadávání krmiva pro ptactvo.
Kam s vámi vánočněstvořeným dárkem pro české ptactvo, co neopouští luka a háje ani
přes hlučení v lese se potloukajících ochránců přírody, myslivců a Greenpeace?
Kam s tím vrcholem rukodělné tvorby? Někam tam, abyste tu věc měli na očích a
mohli z povzdálí zdrženlivě sledovat, jak ty ptačí potvory do vašeho krmítka nejdou, protože
se ho bojí a ještě musíte čelit petici, kterou vás soused pronásleduje, za odstranění toho
předmětu ze stromu – popřípadě celého stromu.
I tak je to vskutku blažící a nádherný pocit plný předvánoční a povánoční – vlastně
celoroční – atmosféry. Vlastníma rukama! To nevadí, že ptáci do toho krmítka chodí jen po
setmění, aby je v něm někdo neviděl!
Je to radost, ukázat doširokaústyrozevřené rodině, co lze vytvořit i pro ty
nejbezbrannější tvorečky. Má to ducha Vánoc a solidarity. A obětování – to nemyslím jen ty
oděrky!
Je to povznášející!
Zuzana Bauerová, IX. B