využití popelovin ze spalování směsného komunálního odpadu jako

Energeticky efektivní budovy 2015
sympozium Společnosti pro techniku prostředí
15. října 2015, Buštěhrad
VYUŽITÍ POPELOVIN ZE SPALOVÁNÍ SMĚSNÉHO
KOMUNÁLNÍHO ODPADU JAKO SLOŽEK BETONU
Michal Šyc1), Petr Svora2), Christian John Engelsen3), Pavel Reiterman4), Martin Keppert4)
1) Ústav
chemických procesů AV ČR, v.v.i., Rozvojová 135, 165 02 Praha 6, ČR
anorganické chemie AV ČR, v.v.i., Řež 1001, 250 68 Řež, ČR
3) SINTEF Byggforsk, Forskningsveien 3B, 0314 Oslo, Norsko
4) Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze, Třinecká 1024, 273 43
Buštěhrad, ČR
2) Ústav
ANOTACE
Spalování je nejrozšířenějším a technologicky nejschůdnějším způsobem energetického využití
směsného komunálního odpadu (SKO). Jeho význam v tuzemsku nadále poroste tak, jak budou
v nejbližších letech omezovány skládky SKO. Při spalování SKO vznikají dva dominantní
materiálové proudy – škvára a APC (Air Pollution Control) residua („popílky“ a produkty jejich
úpravy). Složení těchto popelovin se významně liší od popelovin ze spalování uhlí, což jejich
využití komplikuje. Ve stavebnictví nachází z více důvodů využití zejména škvára. Byl
charakterizován vliv drobné frakce škváry, použité jako kamenivo, na konzistenci betonové
směsi, na pevnost betonu a jeho odolnost vůči zmrazovacím cyklům.
SUMMARY
Incineration is the most widespread and technologically most viable method of energy
recovery of mixed municipal solid waste (MSW). Its importance in Czech Republic will continue
to grow as there will be constrained landfilling of MSW in the next few years. The MSW
incineration produces two dominant streams of material – bottom ash and APC (Air Pollution
Control) residues ("fly ashes" and products of their treatment). The composition of these
ashes varies significantly from those from coal combustion which complicates their utilization.
The bottom ash utilization in construction is more favorable for several reasons compared to
APC residues. The influence of bottom ash used as aggregates to the consistency of concrete
mixtures, the strength of concrete and its resistance to frost cycles was studied.
ÚVOD
V ČR je ročně vyprodukováno asi 3,2 mil. t komunálního odpadu [1], z nějž je zhruba 55 %
skládkováno, po 20 % připadá na recyklaci a spalování a zbývající jednotky procent na
kompostování. V současnosti v ČR pracují tři spalovny SKO (ZEVO Praha Malešice, SAKO Brno,
Termizo Liberec), které disponují roční zpracovatelskou kapacitou (v tomto pořadí) 300, 230 a
100 tis. tun odpadu. Tomu odpovídá i dnešní, výše zmíněné, množství spalovaného odpadu.
V roce 2016 bude zprovozněna spalovna v Chotíkově u Plzně, rovněž s kapacitou 100 tis. t. Při
spalování SKO platí, že dojde k redukci objemu materiálu na 10 % a hmotnosti na 30 – 35 %.
Z jedné tuny spáleného SKO tak vznikne 250-300 kg škváry a 25-30 kg APC residuí, v závislosti
na složení odpadu a technologii spalování. V ČR tak ročně bude vznikat (po započtení téměř
dokončeného Chotíkova) cca 200 tis. t SKO škváry a 20 tis. t APC residuí ročně. V současnosti
jsou tyto materiály z větší části skládkovány. Do budoucna, v souvislosti s ambiciózním plánem
ukončit skládkování SKO do roku 2022, lze očekávat výstavbu dalších spaloven v oblastech
hustě zalidněných (Ostravsko, severní Čechy). Jistě vzroste i podíl recyklace a kompostování,
301
ale jak ukazují statistiky [2], i ve vyspělých evropských zemích činí podíl spalování na likvidaci
SKO 30-50 %. Lze tedy predikovat, že za 10 let bude v ČR vznikat cca 400 tis. t SKO škváry ročně.
Za zmínku stojí i fakt, že v rámci ČR je ročně energeticky využito i cca 65 tis. t zdravotnických
a průmyslových odpadů [3] v malých spalovnách, provozovaných v průmyslových podnicích a
nemocnicích. Zde produkované popeloviny ale, ze zřejmých důvodů, jako stavební materiál v
úvahu nepřipadají.
Vlastnosti APC residuí se pohybují ve velmi široké oblasti v závislosti na technologickém
uspořádání spalovny, resp. linky na čištění spalin [4]. Ve srovnání s uhelnými popílky obsahují
spalovenská APC residua vysoký podíl ve vodě rozpustných solí alkalických kovů a hygienicky
závadných těžkých kovů, což znemožňuje jejich přímé využití jako příměsi do betonu (nebo
směsného cementu), známé u uhelných popílků. Pro zajištění jejich recyklovatelnosti je tedy
třeba využít některou z mnoha technologií úpravy na mokré cestě nebo za vysoké teploty [5].
Využitelnost škváry je vyšší díky méně nepříznivému složení. Neupravená škvára se skládá
jednak z částic vzniklých při spalování na roštu a roštem buď propadlých, nebo nepropadlých
a dále z různě rozměrných nespalitelných částic – složek odpadu (kovové předměty a jejich
pozůstatky, střepy skla a keramiky), ale i z předmětů spalitelných (textil, kůže, guma, kosti),
ovšem prošlých kotlem tak rychle, že nestihly shořet. Potenciálně zajímavou složku škváry
představují drobné částice, obsahující vysoké koncentrace kovů (Al, Cu, Zn), částečně
v elementárním stavu. Zatímco separace železného šrotu je technicky snadná a ekonomicky
zajímavá, ostatní nespálené složky zůstávají obvykle ve škváře. Po opuštění kotle se škvára
zpravidla zkrápí vodou pro snížení teploty a prašnosti, tudíž spalovnu opouští vlhká. Distribuce
velikosti částic škváry je velmi široká, od prachových částic po struskové spečence několik
desítek cm velké.
Materiálové využití škváry se logicky odvíjí od jejího složení a vlastností, do jisté míry
podobných přírodnímu křemičitému kamenivu. Kromě užitných vlastností produktu je třeba
sledovat i zdravotní a environmentální nezávadnost takové aplikace. Nejširší pole využití
spalovenské škváry se nabízí ve stavebnictví. V některých zemích (Německo, Nizozemsko,
Dánsko) se běžně škvára používá do podkladních vrstev silnic, parkovišť apod. Posouzením
dopadu této aplikace na životní prostředí bylo zjištěno, že je toto využití bezpečné, přestože
probíhá jisté vyluhování složek škváry. Environmentální dopad zimní údržby pomocí CHRL je
však řádově vyšší [6], nicméně vypírkou škváry lze omezit vyluhování rozpustných solí [7]. V
práci [8] byla testována úprava škváry na mokrém zařízení určeném původně pro
dekontaminaci půdy, doplněném o zařízení na separaci neželezných kovů. Takto byly získány
různé frakce kameniva a koncentráty neželezných kovů, využitelné jako hutnické suroviny.
Ekonomická motivace takového komplexního zpracování spočívá jednak v prodeji vyzískaných
cenných složek (barevné kovy, železo, příp. skleněné střepy), jednak ve snížení stupně
nebezpečnosti škváry jako skládkovaného odpadu. Tato komplexní úprava dále zlepšuje i
užitné vlastnosti škváry pro použití jako kameniva v betonu, kde zejména přítomné barevné
kovy, ve své elementární formě, mohou způsobovat problémy vývojem vodíku v alkalickém
prostředí betonu, které vedou k objemovým změnám betonu a jsou považovány za
nejvýznamnější komplikaci používání SKO škváry v betonu [9]. Řešením tohoto problému je
vystavení škváry alkalickému prostředí, v němž dojde ke zreagování přítomného kovového
hliníku a zinku; výhodné je využití vlastního vysokého pH škváry tak, že dojde k jejímu
mokrému pomletí a odležení vzniklé suspenze; takto upravená škvára funguje i jako náhrada
cementu [10]. Podobně funguje i odležení nemleté škváry na skládce [11].
302
EXPERIMENTÁLNÍ PROGRAM
Provedený experimentální program byl zaměřen na zjištění využitelnosti drobné frakce (0/4
mm) škváry ze spalovny Liberec jako kameniva v betonu. Čára zrnitosti (Obr. 1) se blíží písku,
jenž byl škvárou v betonové směsi nahrazován. Sypná hmotnost použité škváry byla 1180
kg/m3. Prvkové, resp. oxidové složení škváry (Tab. 1) se liší od přírodních kameniv na bázi
křemičitanů vyšším obsahem železa, jehož přítomnost jak v kovové formě, tak jako oxidu
(koroze) je ve škváře běžná. Znepokojivý je vysoký obsah síranů a chloridů, který se vymyká
normovým požadavkům na kamenivo do betonu. Pokud si však uvědomíme, že cement sám
obsahuje několik % SO3 ve formě sádrovce, nezdá se být požadavek na obsah síranů
v kamenivu (max. 1 % jako S, tj. 2,5 % jako SO3) úplně odůvodněný (při umírněném dávkování
škváry). K výrobě betonu byl použit cement CEM I 42,5 R a přírodní kamenivo (Tab. 2). Vzorky
betonu byly po odformování uloženy do stáří 28 dní ve vodě a následně byla stanovena jeho
pevnost v tlaku a objemová hmotnost (vysušené vzorky).
100
BA
Celkové propady [%]
80
Písek
60
40
20
0
0.0
0.1
1.0
10.0
Velikost oka síta [mm]
Obr. 1 Čára zrnitosti škváry (BA) a písku použitých pro výrobu betonu.
Tab. 1 Oxidové složení škváry (hm. %).
SiO2
33.5
Al2O3
15.8
Fe2O3
CaO
MgO
SO3
8.4
19.4
2.0
9.3
P2O5
1.5
Na2O
3.6
K2O
1.9
TiO2
Cl
1.5
1.1
303
Tab. 2 Složení betonových směsí.
cement
škvára
kamenivo
4/8
0/4
%
0
5
10
15
kg/m
400
400
400
400
3
kg/m
0
30
61
91
3
kg/m
607
577
546
516
3
kg/m
260
260
260
260
3
w/c
8/16
kg/m3
867
867
867
867
0.52
0.52
0.52
0.52
Na Obr. 2 je znázorněn vliv škváry na konzistenci čerstvé betonové směsi; tato byla
charakterizována měřením sednutí Abramsova kužele. Je zřejmý obrovský vliv přítomné škváry
na konzistenci směsi, který je možné vysvětlit porozitou částic škváry, které absorbují
záměsovou vodu. Je nutné poznamenat, že připravené betonové směsi neobsahovaly žádný
plastifikátor, což je v rozporu s dnešní betonářskou praxí. Použitím plastifikátoru by bylo
možno konzistenci směsi výrazně upravit i při využití škváry jako kameniva.
140
Sednutí kužele (mm)
120
100
80
60
40
20
0
0
5
10
15
Náhrada drobného kameniva (%)
Obr. 2 Konzistence betonových směsí vyjádřená hodnotou sednutí kužele.
Z výsledků měření pevnosti (Obr. 3) je zřejmé pozitivní zjištění, že k ovlivnění pevnosti betonu
došlo jen v omezené míře; při dávkování do 10 % náhrady písku je možné vliv na pevnost
zanedbat. Pozitivním poznatkem je, že nedošlo k viditelnému „napěnění“ čerstvé betonové
směsi kvůli vývoji vodíku, jak je často popisováno v literatuře při použití SKO škváry v betonu.
Vliv měl zřejmě fakt, že škvára byla před použitím několik týdnů skladována v barelu, kde došlo
ke spotřebování přítomného hliníku. Došlo sice k jistému poklesu objemové hmotnosti
betonu, ten je však možno přičíst poréznímu charakteru částic škváry.
Častým problémem při použití spalovenských popelovin jako složek betonu je prodloužení
doby tuhnutí čerstvé směsi kvůli přítomným chloridovým a síranovým iontům a iontům
těžkých kovů (zejména Zn, Cu, Pb), které mají retardační účinek na hydrataci. Vliv studované
škváry na kinetiku tuhnutí byl posuzován měřením počátku a konce tuhnutí cementové kaše
304
normální hustoty, kde škvára byla míchána v poměru s cementem zřejmým z obr. 4. Měření
bylo prováděno standardně pomocí Vicatova přístroje. Poměr škváry a cementu v betonové
směsi s 10% náhradou písku odpovídá zhruba 15% obsahu škváry v cementové kaši. Nebyl
pozorován výrazný retardační efekt studované škváry, byť k mírnému prodloužení tuhnutí
došlo.
60
2000
Objemová hmotnost [kg/m3]
Pevnost v tlaku [MPa]
50
40
30
1900
20
Pevnost v tlaku
10
Objemová hmotnost
0
1800
0
5
10
15
Náhrada drobného kameniva [%]
Obr. 3 Pevnost betonu v tlaku a objemová hmotnost.
500
Čas (min)
400
300
200
počátek
100
konec
0
0
5
10
15
Obsah škváry (%)
Obr. 4 Vliv škváry na počátek a konec tuhnutí cementové kaše normální hustoty.
ZÁVĚR
Popeloviny ze spalování komunálního odpadu představují velmi různorodé materiály, které
svým složením neodpovídají „klasickým“ stavebním surovinám, nicméně svým celosvětově
rostoucím množstvím představují alternativu k přírodním surovinám. Zpracování APC residuí
je, v porovnání se škvárou, komplikovanější kvůli vysokému obsahu rozpustných solí a těžkých
kovů. Složení škváry je obecně příznivější, více se složením a vlastnostmi blíží zavedeným
305
stavebním surovinám. Budoucnost pravděpodobně náleží komplexnímu zpracování škváry,
kdy dochází k separaci tržně uplatnitelných složek (barevné kovy, železo, skleněné střepy) a
zbývající podíl – vlastní silikátové částice škváry – jsou použitelné jako stavební kamenivo.
Experimentálně bylo testováno využití frakce škváry 0/4 mm ze spalovny Liberec jako složky
betonu – náhrady drobného přírodního kameniva (písku). 10% náhrada písku škvárou se
ukázala jako rozumná, bez negativního vlivu škváry na vlastnosti betonu.
LITERATURA
[1]
Predikce, využití a odstranění odpadů [online]. Český statistický úřad [vid 6.11.2014].
Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/2001-13
[2] Waste statistics [online]. Eurostat [vid 22.11.2012]. Dostupné z:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Waste_statistics
[3] MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. Statistika energetického využívání odpadů
1905–2009. Praha, MPO, 2010.
[4] International Ash Working Group (IAWG). Municipal solid waste incineration residues.
Copenhagen: Studies in Environmental Science, Vol. 67, 1997.
[5] SABBAS, T., POLETTINI, A., POMI, R., ASTRUP, T., HJELMAR, O., MOSTBAUER, P., CAPPAI,
G., MAGEL, G., SALHOFER, S., SPEISER, C., HEUSS-ASSBICHLER, S., KLEIN, R., LECHNER, P.
Management of municipal solid waste incineration residues. Waste Management, 2003,
Vol. 23, pp. 61-88.
[6] BIRGISDÓTTIR, H., PIHL, K.A., BHANDRE, G., HAUSCHILD, M.Z., CHRISTENSEN, T.H.
Environmental assessment of roads constructed with and without bottom ash from
municipal solid waste incinertion. Transportation Research Part D, 2006, vol. 11, p. 358368.
[7] FORTEZA, R., FAR, M., SEGUI, C., CERDA, V. Characterization of bottom ash in municipal
solid waste incinerators for its use in road base. Waste Management, 2004, Vol. 24,p p.
899-909.
[8] REM, P.C., DE VRIES, C., VAN KOOY, L.A., BEVILACQUA, P., REUTER, M.A. The Amsterdam
pilot on bottom ash. Minerals Engineering, 2004, Vol. 17, pp. 363-365.
[9] MÜLLER, U., RÜBNER, K. The microstructure of concrete with municipal waste
incinerator bottom ash as an aggregate component. Cement Concrete Research, 2006,
Vol. 36, pp. 1434-1443.
[10] BERTOLINI, L., CARASANA, M., CASSAGO, D., CURZIO, A.Q., COLLEPARDI, M. MSWI ashes
as mineral additions in concrete. Cement and Concrete Research, 2004, Vol. 34, pp. 18991906.
[11] WILES, C.C. Municipal solid waste combustion ash: State-of-the-knowledge. Journal of
Hazardous Materials, 1996, Vol. 47, p. 325-344.
PODĚKOVÁNÍ
Tento příspěvek vznikl za podpory Evropské unie, projektu OP VaVpI
č. CZ.1.05/2.1.00/03.0091 – Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ve spolupráci
s AV ČR a se společností SINTEF.
306
Energeticky efektivní budovy 2015
sympozium Společnosti pro techniku prostředí
15. října 2015, Buštěhrad
PŘEHLED ENVIRONMENTÁLNÍCH HODNOCENÍ SOLÁRNÍCH
TERMICKÝCH SOUSTAV V EVROPĚ
Petra Tvrdá1), Stanislav Frolík2)
1)
2)
Laboratoř vnitřního prostředí, UCEEB, ČVUT, Buštěhrad
katedra technických zařízení budov, Fakulta stavební, ČVUT, Praha
ANOTACE
Článek se zabývá hodnocením solárních termických soustav v Evropě z hlediska množství
zabudované energie. V první části je proveden přehled dostupných informací z evropských
publikací, další část se věnuje databázím a programům pro environmentální hodnocení. Na
závěr je provedeno vyhodnocení solární soustavy pro bytový dům v České republice. Veškeré
informace vycházejí z disertační práce autorky [14]. Práce se nezabývá ekonomickým
hodnocením.
SUMMARY
The paper deals with the evaluation of solar thermal systems in Europe in terms of
embodied energy. The first part of the paper summarizes available information from
European publications. The next part is focused on databases and software for
environmental assessment. Finally, the work deals with the evaluation of a residential
building in the Czech Republic. All information is based on the author’s doctoral thesis.
Economic aspects are not studied in this paper.
ÚVOD
Doba návratnosti zabudované energie ukazuje na skutečný přínos solárních termických
soustav pro trvale udržitelný rozvoj. Vyhodnocení však i v dnešní době naráží na nedostatek
informací o zabudované energii v kolektorech i celých solárních systémech. Proto se tomuto
tématu podrobně věnovala disertační práce Návratnost energie solárních termických
systémů [14], některé výstupy z práce jsou uvedeny v tomto článku.
HODNOCENÍ SOLÁRNÍCH SOUSTAV V EVROPĚ
V příspěvku jsou zpracovány informace z odborných publikací [1-5,7-9], které se věnují
solárním termickým systémům v Evropě. Autoři se zabývají množstvím zabudované energie
v kolektorech a solárních systémech, analýzou životního cyklu (LCA - life cycle assessment)
různých typů soustav nebo vyhodnocením návratnosti zabudované energie. Na obrázku 1
jsou znázorněny lokality, pro které jsou soustavy hodnoceny. Článků, které řeší soustavy
s podobnými klimatickými podmínkami jako v České republice, není mnoho. Z tohoto
pohledu nám nejvíce odpovídají systémy instalované v Německu. V ostatních zemích jsou
rozdíly jak v množství slunečního záření, tak v teplotách vzduchu ovlivňujících spotřebu tepla
v budovách. V zemích, kde není nutné řešit ochranu proti mrazu, se často instalují solární
soustavy s odlišnou konstrukcí.
Příprava teplé vody ve Würtzburgu
V knize Solární zařízení [8] jsou rozebírány ekologické aspekty solárních soustav na základě
studie z roku 1997 pro lokalitu Würtzburg v Německu. Popsány jsou tři varianty malé solární
307
soustavy se zásobníkem o objemu 400 l. Soustavy se liší použitým typem kolektoru. První je
tvořena plochým kolektorem s hliníkovým rámem o ploše 6 m2, ve druhé soustavě je plochý
kolektor s plastovou skříní také o ploše 6 m2 a ve třetí je vakuový trubicový kolektor o ploše
5 m2. Kromě solárních kolektorů jsou do hodnocení zahrnuty další části soustavy: zásobník,
kompaktní stanice, potrubní systém a čerpadlo/regulace. Výsledná energetická amortizace,
pokud je soustava určena pro přípravu teplé vody, je 7 měsíců až 3 roky. Pokud by byla
soustava využívána pro ohřev bazénové vody, klesne podle této publikace amortizace na
5 měsíců až 1 rok.
Obr. 1 Studované zahraniční solární systémy, zdroj: [14]
Combi-systém ve Stuttgartu
Příspěvek z roku 2004 [9] je zaměřen na malé solární systémy. První část hodnotí využití
solárního tepla na přípravu teplé vody, druhá část se zabývá kombinovaným systémem na
teplou vodu a vytápění. Objem zásobníku na přípravu teplé vody je 300 l. Hodnoceny jsou
dva druhy plochých solárních kolektorů s plochou absorbéru 5 m2, které se liší použitými
materiály v kolektorech i v nosných konstrukcích a také integrací do střešní konstrukce. Do
hodnocení je zahrnuto vyhodnocení celého systému včetně dopravy, montáže a zprovoznění
soustavy, údržby, provozní náročnosti oběhového čerpadla a regulace. Výsledky ukazují, že
energetická návratnost pro systémy na přípravu teplé vody bude 1,4 let až 2,1 let.
Kombinovaný systém je hodnocen pro čtyři různé varianty soustav, které se liší použitými
kolektory, plochou kolektorů a využitím zaintegrovaného nebo samostatného kotle na plyn
nebo topný olej. Energetická návratnost těchto systémů se pohybuje v rozmezí 2,2 až 3,9 let.
Příprava teplé vody v Anglii
V článku [1] se autoři zabývají solárním systémem pro přípravu teplé vody v rezidenčním
sektoru pro domácnost o 1 - 4 členech. Hodnoceny jsou různé lokality od skotského
Aberdeenu až po Plymouth v jižní Anglii. Soustava se skládá z plochého solárního kolektoru o
ploše 2,8 m2 připojeného do stávajícího zásobníku na teplou vodu, který není ve studii
hodnocen. Solární oběhové čerpadlo je poháněno fotovoltaickým panelem. Množství teplé
vody zohledněné ve studii je buď 110 nebo 150 l/domacnost∙den. Stupně solárního pokrytí
soustav jsou v rozmezí 28 - 42 %. Výsledná hodnota návratnosti energie pro základní případ
bez uvažování vlivu nahrazovaného zdroje tepla vychází na 2,9 - 5,2 let. Dále je energetická
návratnost určována pro různé stávající zdroje tepla (elektřina, plynový kotel a kotel na
308
topný olej): podle výsledků této studie pak budou hodnoty návratnosti 0,7 – 2,4 let. Při
použití hliníku recyklovaného z 50 % se celková doba návratnosti ve všech případech sníží
přibližně o 16 %.
Vytápění a příprava teplé vody na Kypru
Pro lokalitu v Nikósii na Kypru byl publikován další článek [7] týkající se přínosů malé solární
soustavy pro životní prostředí. Hodnoceny jsou dva typy soustav. První případ hodnotí
systém s plochými kolektory o ploše 3,8 m2 a velikostí zásobníku 160 l. Druhá soustava je
dimenzována jak pro přípravu teplé vody, tak pro vytápění a skládá se z 19 m2 plochých
kolektorů a zásobníku o objemu 1 500 l. V obou případech je množství teplé vody
dimenzováno pro jednu domácnost se čtyřmi osobami: celkem 120 l/den. První soustava
dosahuje solárního podílu 89 %. Energetická návratnost se pak bude pohybovat pod 1,2 let.
V případě s kombinací přípravy teplé vody a vytápění je solární podíl 57 % a výsledná
návratnost energie je 3,7 let.
Příprava teplé vody v Lyonu
Další příspěvek [5] se zabývá systémem na přípravu teplé vody pro čtyřčlennou domácnost
instalovaným ve francouzském Lyonu. Předpokládaná spotřeba teplé vody v celé domácnosti
je 140 l/den. Použito je 4,4 m2 plochých kolektorů a zásobník o objemu 300 l. Solární pokrytí
je 50 %. Při hodnocení případu, kdy je sekundárním zdrojem tepla plynový kotel, je podle
této studie návratnost zabudované energie 1,5 let. Pokud by se nahrazoval zdroj tepla na
elektřinu, sníží se tato návratnost pod 1 rok.
Samotížná soustava v Palermu
Asi nejpodrobněji byla vypracována analýza samotížné soustavy v Palermu [2,3], pro jejíž
zpracování byly využity i údaje o energetické náročnosti výroby z továrny, které jiné práce
nezohledňují. Hodnocený systém je kompaktní funkční jednotka tvořená solárním
kolektorem o ploše 2,13 m2, nosnou konstrukcí a zásobníkem umístěným naležato nad horní
hranou kolektoru (viz obr. 2 vlevo). Tento způsob přípravy teplé vody se běžně používá
v jižních státech, kde nehrozí zamrznutí vody. Hodnocen byl celý životní cyklus: výroba,
instalace, údržba a servis, doprava a likvidace. Návratnost energie tohoto systému je velice
nízká: méně než 2 roky. V rámci citlivostní analýzy byl také proveden výpočet pro variantu
s nižší účinností systému o 40 %, ke které může dojít během provozování soustavy
v důsledku řady problémů: např. degradace selektivní vrstvy absorbéru, koroze ocelových
částí, poškození polyuretanové izolace, znečištění zasklení kolektoru, usazeniny v potrubí a
výměníku. I po započítání těchto vlivů bude stále celková energetická návratnost velice
dobrá: nižší než 4 roky.
Obr. 2 Kompaktní funkční jednotka samotížné soustavy v Palermu (vlevo) a Princip
integrovaného solárního kolektoru v Římě (vpravo), zdroje [1,4,15]
309
Integrovaný solární kolektor v Římě
Publikace [4] popisuje další systém používaný v jižních zemích, kde nehrozí zamrznutí
kapaliny v kolektoru. Zabývá se hodnocením solárního termického systému s integrovaným
zásobníkem teplé vody. Kolektor se skládá z jedné až čtyř větších trubek, které umožňují až
šedesátkrát zvětšit vodní objem kolektoru. Proto již není nutný externí solární zásobník.
Princip kolektoru je znázorněn na obrázku 2 vpravo. Plocha kolektoru je 1,44 m2 (resp. 1,68
m2 - celková vnější plocha), vodní objem kolektoru je 100 l. Řešeny byly případy, kdy je
nahrazovaným zdrojem tepla plynový kotel nebo elektrokotel. Návratnost energie tohoto
systému je velice dobrá: 5 až 16 měsíců.
Hodnoticí databáze a programy
Informace o množství energie, která je nutná k výrobě jednotlivých materiálů, je možné najít
v různých pramenech. Publikované studie nejčastěji využívají švýcarskou databázi Ecoinvent
[12]. Jedná se pravděpodobně o nejpřesnější a nejrozsáhlejší nástroj, který je v současné
době k dispozici. Volně dostupná je rozsáhlá anglická databáze materiálů: Inventory of
carbon and energy (ICE) [6]. Kromě množství zabudované energie obsahuje také informace
o emisích oxidu uhličitého. V databázi je zpracováno velké množství údajů z různých let,
jednotlivé typy materiálů jsou zpracovány velmi podrobně v mnoha variantách, např. ocel je
uvedena v deseti různých variantách. Dalším dostupným zdrojem dat jsou publikace od
rakouského autora T. Waltjena [10, 11], které však neobsahují všechny druhy materiálů
používané v solárních termických soustavách. Dále je pro analýzu LCA často využíván
německý program umožňující modelovat veškeré procesy životního cyklu: GEMIS (Global
Emissions Model for integrated Systems) [13]. Ostatní zdroje dat, které byly využity ve výše
zmíněných publikacích, mají spíše okrajový význam. Italské práce využívají hodnoty z vlastní
národní databáze pro hodnocení životního cyklu LCA: ANPA - Italien Agency for the
Protection of the Environment. Studie z Kypru [7] využila hodnoty z novozélandské databáze
z roku 1995: Embodied energy coefficients of building materials (Alcorn J.). Využití tohoto
pramene v evropských podmínkách je však diskutabilní, protože těžba, zpracovávání a
zejména doprava surovin na Novém Zélandu se může od evropských značně lišit.
V rámci citlivostní analýzy italské práce [3] byla provedena analýza kvality dat. Byly
prokázány velké rozdíly u údajů, které se týkají zabudované energie v hliníku, mědi,
nemrznoucí kapalině a pozinkované oceli. Podle této citlivostní analýzy se může množství
primární energie celé funkční jednotky, která byla v práci hodnocena, lišit o ±20 % podle
použitého zdroje dat o materiálech. Nejdůležitější je pak použití kvalitních dat u hliníku, který
má největší dopad na hodnocení LCA celé soustavy, což bylo prokázáno i v dalších
publikacích např. [1].
ČESKÁ REPUBLIKA
V disertační práci [14] bylo provedeno vyhodnocení solární soustavy v podmínkách České
republiky. Pro analýzu byl zvolen teoretický případ bytového domu, pro který bylo navrženo
5 soustav – každá s jiným typem kolektoru. Výpočty byly provedeny pomocí nově
vytvořeného kalkulačního nástroje NESTS, popsaného v disertační práci. K vyhodnocení byly
využity tři zdroje dat a byla zohledněna různá míra recyklace hliníku v konstrukcích. Výsledek
znázorňuje obr. [3].
Při použití nerecyklovaného hliníku je nejdelší návratnost energie u soustavy s plochým
kolektorem 02 vyhodnoceném pomocí údajů z publikací T. Waltjena: 5,7 let. Nejnižší
310
návratnost je při vyhodnocení s pomocí databáze Ecoinvent u druhého trubicového
kolektoru: 1,1 roků. Je vidět, že doba návratnosti energie soustav s vakuovými trubicovými
kolektory je o několik let nižší než u soustav s plochými kolektory.
Použitím recyklovaných surovin při výrobě soustav můžeme výsledky značně zlepšit. Při
použití běžné míry recyklace hliníku se návratnost energie pohybuje mezi 1 až 4 roky. Pokud
použijeme 100% recyklovaný hliník v celé soustavě, je možné dosáhnout snížení návratnosti
energie o 30 až 60 % a dosáhnout tak hodnot návratnosti zabudované energie 0,7 až 2,6 let.
Obr. 3 Návratnost zabudované energie vyhodnocená podle tří různých databází (Waltjen, ICE
a Ecoinvent) s různou mírou recyklace použitého hliníku, zdroj dat: [14]
ZÁVĚR
Jak je vidět z výše citovaných publikací, doba návratnosti energie pro solární termické
soustavy v Evropě se pohybuje v řádu měsíců až několika let: od pěti měsíců v případě
kolektoru s integrovaným zásobníkem v Římě po pět let v případě anglické přípravy teplé
vody. Využití solárních kolektorů pro přitápění sice zvyšuje dobu návratnosti energie oproti
samostatné přípravě teplé vody, ale ne příliš výrazně. Výsledky v jednotlivých lokalitách se
liší v důsledku rozdílné intenzity slunečního záření, účinnosti uvažovaných soustav a
uvažované spotřeby tepla v budovách. Nezanedbatelný vliv má také odlišný způsob
hodnocení i míra podrobnosti zpracování všech energeticky náročných procesů
v jednotlivých publikacích. V teoretickém případu českého bytového domu jsou výsledné
hodnoty návratnosti energie mezi 0,7 až 5,7 let v závislosti na zvoleném typu kolektoru, míře
recyklace hliníku použitého v konstrukcích a na databázi použité pro hodnocení. Tyto
výsledky odpovídají zahraničním publikacím a dokládají tak, že solární termické systémy jsou
obnovitelné zdroje tepla s rychlou návratností zabudované energie, které za svoji životnost
několikanásobně vrátí energii vloženou do výroby.
LITERATURA
[1]
ALLEN, S.R., G.P. HAMMOND, H.A. HARAJLI, M.C. MCMANUS a A.B. WINNETT.
Integrated appraisal of a Solar Hot Water system. Energy. 2010, vol. 35, issue 3, s.
1351-1362. DOI: 10.1016/j.energy.2009.11.018.
311
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
ARDENTE, Fulvio, Giorgio BECCALI, Maurizio CELLURA a Valerio LO BRANO. Life cycle
assessment of a solar thermal collector. Renewable Energy. 2005, vol. 30, issue 7, s.
1031-1054. DOI: 10.1016/j.renene.2004.09.009.
ARDENTE, Fulvio, Giorgio BECCALI, Maurizio CELLURA a Valerio LO BRANO. Life cycle
assessment of a solar thermal collector: sensitivity analysis, energy and environmental
balances. Renewable Energy. 2005, vol. 30, issue 2, s. 109-130. DOI:
10.1016/j.renene.2004.05.006.
BATTISTI, Riccardo a Annalisa CORRADO. Environmental assessment of solar thermal
collectors with integrated water storage. Journal of Cleaner Production. 2005, vol. 13,
13-14, s. 1295-1300. DOI: 10.1016/j.jclepro.2005.05.007.
DE LABORDERIE, Alexis, Clément PUECH, Nadine ADRA, Isabelle BLANC, Didier BELOINSAINT- PIERRE, Pierryves PADEY, Jérôme PAYET, Marion SIE a Philippe JACQUIN.
Environmental Impacts of Solar Thermal Systems with Life Cycle Assessment. In: The
World Renewable Energy Congress 2011. Linköpings universitet: Linköping University
Electronic Press, 2011, s. 3678-3685. ISBN 978-91-7393-070-3ISSN 1650-3740.
Dostupné
z:
http://solarthermalworld.org/content/environmental-impacts-solarthermal-systems-life-cycle- assessment-2011
HAMMOND, Geoff a Craig JONES. Inventory of carbon and energy (ICE) [online]. UK:
Sustainable Energy Research Team, Department of Mechanical Engineering, University
of Bath, 2008 [cit. 2014-06-21].
KALOGIROU, Soteris A. Environmental benefits of domestic solar energy systems.
Energy Conversion and Management. 2004, vol. 45, 18-19, s. 3075-3092. DOI:
10.1016/j.enconman.2003.12.019.
LADENER, Heinz. Solární zařízení. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 267s. ISBN 80-247-0362-9.
STREICHER, E., W. HEIDEMANN a H. MÜLLER-STEINHAGEN. Energy payback time–A key
number for the assessment of thermal solar systems. In: Proceedings / EuroSun 2004;
14. Intern. Sonnenforum. Freiburg: PSE, 2004, s. 20-23. ISBN 9783980965606ISSN
3980965600.
Dostupné
z:
http://www.tzs.unistuttgart.de/abteilungen/tzs/literatur/Eurosun04_es.pdf
[10] WALTJEN, Tobias a Hildegund MÖTZL. Ökologischer Bauteilkatalog: bewertete gängige
Konstruktionen. Wien [u.a.]: Springer, 1999. ISBN 9783211833704.
[11] WALTJEN, Tobias. Passivhaus-Bauteilkatalog: Ökologisch bewertete Konstruktionen =
Details for passive houses: a catalogue of ecologically rated constructions. 3rd revised
ed. Wien: Springer Verlag Wien, 2009. ISBN 978-321-1994-962.
[12] ECOINVENT. The life cycle inventory data [online]. Swiss Center for Life Cycle
Inventories. Dostupné z: http://www.ecoinvent.ch/
[13] GEMIS software. Global Emission Model of Integrated Systems [online]. Oko- Institut
(Institute for Applied Ecology), Darmstadt. Dostupné z: http://www.www.gemis.de
[14] TVRDÁ, P. Návratnost energie solárních termických systémů. Praha, 2014. Disertační
práce. ČVUT v Praze, Fakulta stavební, Katedra technických zařízení budov.
Tato práce byla vytvořena za podpory projektu OP VaVpI č. CZ.1.05/2.1.00/03.0091 –
Univerzitní centrum energeticky efektivních budov.
312
Energeticky efektivní budovy 2015
sympozium Společnosti pro techniku prostředí
15. října 2015, Buštěhrad
SYSTÉMY PRO EFEKTIVNÍ VYUŽÍVÁNÍ OBNOVITELNÝCH
ZDROJŮ V MALÝCH A STŘEDNÍCH INSTALACÍCH
Jan Včelák, Petr Wolf, Jan Šmídek, Matheus Clavel
Monitorování diagnostika a inteligentní řízení budov, UCEEB, ČVUT, Buštěhrad
ANOTACE
Příspěvek ukazuje možnosti zefektivnění využívání energie z lokálně instalovaných
obnovitelných zdrojů v budově. Popisuje čtyři základní topologie fotovoltaických systémů
pro efektivní využívání energie z lokálních zdrojů a vyhodnocuje jejich slabé a silné stránky.
V příspěvku jsou uvedeny základní komponenty systémů, které jsou zapotřebí pro efektivní a
bezpečné řízení. Zároveň je prezentována a popsána výkonová bilance systému včetně
investičních nákladů a odhadované doby návratnosti. Dále jsou v příspěvku zhodnoceny
možnosti použití předpovědních služeb pro další zefektivnění využívání energie a zásobníku
energie.
SUMMARY
The paper shows possibilities of effective renewable energy sources usage in the buildings
with installed RES. There are four basic PV system structures presented with described
advantages and disadvantages. The basic necessary components of the systems are listed
also in order to achieve efficient and safe energy flow control. There are also new PV
forecasting services presented and a way how to use them to enhance the performance of
the system is explained.
ÚVOD
Fotovoltaické systémy doznaly v posledních 10 letech značných změn. Solární boom v České
republice v letech 2007-2009 se projevil primárně nárůstem počtu středních a větších
instalací (20 kWP - 5 MWP). Zrušení dotační politiky (zelených bonusů a garantované výkupní
ceny) pro nové instalace v roce 2010 způsobilo, že se zastavily nové instalace fotovoltaických
elektráren takřka úplně. Důvodem byla extrémně dlouhá doba návratnosti (bez další finanční
podpory) v řádech několika desítek let a investiční náročnost systémů. I přesto ale
v posledních letech doznávají malé a střední systémy renesanci a dnes již cca 50 %
novostaveb využívá některý z obnovitelných zdrojů pro výrobu tepla-chladu nebo elektrické
energie. Struktura malých fotovoltaických systémů se ale prudce mění a v dnešní době je
stále větší poptávka po systémech s efektivním využitím energie z obnovitelných zdrojů
přímo v místě jejich výroby. Změnu struktury fotovoltaických systémů v posledních 5 letech
iniciovaly zejména následující důvody:
-
zrušení podpory pro nově instalované FV systémy;
-
snížení nákladů na instalace PV systémů, které se dnes pohybují v rozsahu od
25 000 - 40 000 Kč/kWP;
-
nízké výkupní ceny silové energie (0,6 - 0,8 Kč/kWh);
-
zpřístupnění komponent pro lokální monitoring a řízení FVE.
Nové inteligentní systémy jsou navrhovány s ohledem na následující kritéria:
313
-
vyrobit maximální množství obnovitelné energie;
-
minimalizovat odběr energie z distribuční sítě;
-
časově optimalizovat odběr z distribuční sítě vzhledem k platnému tarifu;
-
minimalizovat množství dodané energie do distribuční sítě (maximálně vyrobenou
energii využít pro lokální spotřebu);
-
minimalizovat investiční náklady na systém.
TOPOLOGIE INTELIGENTNÍCH FV INSTALACÍ
Systémy pro dodávku energie do sítě
V tomto případě se nejedná o inteligentní systém (viz obr. 1), ale je třeba takové systémy
také zmínit, protože se velmi často vyskytují právě z doby, kdy byly zavedeny tzv. zelené
bonusy. Jejich cílem je lokálně vyrobenou energii dodávat přímo do distribuční sítě. Výhodou
je jednoduchá, finančně nenáročná instalace systému, systém je zároveň schopen vyrobit
maximální možné množství energie pomocí FV pole a dodat ji do distribuční sítě. Systém
nepotřebuje žádné řízení a tudíž vychází investičně nejpříznivěji: 25 000 - 35 000 Kč/kWp.
Nevýhodou je, že bez podpory výkupu energie z obnovitelných zdrojů je návratnost takového
systému v řádech několika desítek let daleko za životností vlastní technologie. Výkupní ceny
silové energie závisí na dohodě s obchodníkem s energií a pohybují se v rozmezí od 0,6 do
0,8 Kč/kWh. V dnešní době se nové instalace takových systémů prakticky nevyskytují. Platná
legislativa vyžaduje pro provoz takových systémů licenci ERU a živnostenské oprávnění. Pro
bilanci výkonu v systému platí
Pgrid(t) = ηinv PFV(t)
(1)
kde PFV(t) je okamžitý výkon fotovoltaického systému na stejnosměrné straně stringu, Pgrid(t)
je okamžitý výkon dodávaný do distribuční soustavy (přetok) a ηinv je účinnost solárního
měniče.
Obr. 1 Topologie systému pro dodávku elektrické energie do sítě
Systémy pro krytí vlastní spotřeby a dodávku přebytků do sítě
Fotovoltaické systémy dodávající energii do vnitřní domovní sítě (viz obr. 2) vynikají
jednoduchostí opět bez nutnosti řízení. Hlavní distribuční elektroměr je čtyřkvadrantový,
314
schopný měřit energii tekoucí oběma směry. Primárně je krytá přímá spotřeba budovy.
V momentech, kdy je výroba FV energie vysoká a budova ji není schopna spotřebovat,
dochází lokálně k přetoku energie do sítě. Prodej energie touto formou není finančně
výhodný a výkupní ceny se shodují s předchozím případem. Tím, že dochází primárně ke krytí
vlastní spotřeby (drahé energie nakupované ze sítě) a snižování odebrané energie
z distribuční sítě je ekonomická návratnost takového systému lepší než v předešlém případě.
Systém nepotřebuje žádné řízení a tudíž vychází investičně podobně jako předchozí systém:
25 000 - 35 000 Kč/kWP. Platná legislativa opět vyžaduje pro provoz takových systémů licenci
ERU a živnostenské oprávnění. Výkonovou bilanci systému lze popsat vztahem:
Pgrid(t) = ηinv PFV(t) - Pnon-reg(t),
(2)
kde Pnon-reg(t) je okamžitý výkon neregulovatelné zátěže v budově.
Obr. 2 Topologie systému pro krytí vlastní spotřeby a prodej přebytků do sítě
Systémy s přizpůsobením zátěže aktuálnímu výkonu FV systému
Systémy s přizpůsobením zátěže budovy aktuálnímu výkonu FV systému (viz obr. 3) jsou
první s inteligentním řízením. Řídicí systém monitoruje aktuální výkon FV systému a přetok
do distribuční sítě a podle toho přizpůsobuje elektrickou zátěž v budově. Nutnou podmínkou
je mít v domě nainstalovány prvky pro řízení a vlastní regulovatelné zátěže. Regulovatelnou
zátěží mohou být přímotopné systémy, patrony v zásobnících TUV nebo OTV, regulovatelná
tepelná čerpadla nebo jednotky chlazení. Výhodné jsou zátěže, které umožňují
proporcionální řízení. Prvky proporcionálního řízení mohou být tyristorové nebo triakové
regulátory.
Vzhledem k tomu, že jsou tyto systémy velmi často připojeny do vnitřní sítě budovy a
přetoky energie do sítě nejsou finančně zajímavé, je nutné tyto přetoky monitorovat a
regulovat zátěže na nulový přetok do sítě. K monitorování přetoků slouží indikátory přetoku
do distribuční sítě. Výstup z indikátoru přetoku do sítě slouží jako vstupní veličina algoritmu
řízení a v ideálním případě slouží jako nulový indikátor. Na základě informace o přetoku
algoritmus moduluje výkon lokální zátěže v budově.
315
Díky schopnosti maximálně využít lokálně vyrobenou energii jsou tyto systémy investičně
zajímavé s dobou návratnosti v rozsahu 15 - 20 let. Rovněž instalace a prvky řízení
nepředstavují finanční bariéru a zásadně se nepromítají do celkové ceny investice. Investičně
tyto systémy vycházejí velmi podobně jako předchozí systém 27 000 - 37 000 Kč/kWp.
Tím že dochází primárně ke krytí vlastní spotřeby (drahé energie nakupované ze sítě) a
snižování odebrané energie z distribuční sítě, je ekonomická návratnost takového systému
mnohem lepší než v předešlém případě. Výkonovou bilanci systému lze popsat následující
rovnicí:
Pgrid(t) = ηinv PFV(t) - Preg(t) - Pnon-reg(t),
(3)
kde Preg(t) je okamžitý výkon regulovatelné zátěže v budově. V případě ideální regulace je
přetok do distribuční sítě Pgrid(t) = 0 a systém reguluje zátěž přesně tak, aby lokálně
spotřeboval veškerou energii z připojených obnovitelných zdrojů.
Zároveň je ze vztahu patrné, že se systém musí rychle vyrovnávat se změnou
neregulovatelné, nepředvídatelné zátěže Pnon-reg(t) v domě nebo s rychlou změnou
generovaného výkonu PFV(t) vlivem proměnné oblačnosti.
Obr. 3 Topologie systému s přizpůsobením zátěže aktuálnímu výkonu FVE systému
Jak je patrné z denních průběhů na obr. 4, fotovoltaický systém začíná vyrábět energii po
východu slunce (A). Během rána systém vykrývá spotřebu neregulovatelné zátěže Pnon-reg a
případný nadbytečný výkon maří v elektrické patroně v zásobníku tepla (1500 W) Preg.
Časový okamžik (B) ukazuje nepredikovatelné zvýšení odběru neregulovatelné zátěže Preg,
například sepnutí zátěže v domácnosti (sepnutí topné patrony v pračce nebo jiného
spotřebiče). Systém okamžitě reaguje snížením výkonu regulovatelné zátěže. Časová fáze (C)
v čase 11 - 17 hod ukazuje časově proměnný výkon FV systému způsobený proměnlivou
oblačností. Algoritmus přizpůsobení zátěže kopíruje svým průběhem výkon fotovoltaického
systému. Systém je připraven a lokálně využívá technologie Demand Response (přizpůsobení
odběru aktuální výrobě energie).
316
Denní průběh výkonu FV systému PFV
2500
2000
Výkon PV [W]
B
C
1500
1000
500
A
0
-500
4:48
7:12
9:36
12:00
14:24
16:48
19:12
Denní průběh výkonu přizpůsobené zátěže Preg (topná patrona
1500W)
800
B
Výkon patrona [W]
600
C
400
200
A
0
4:48
7:12
9:36
12:00
14:24
16:48
19:12
-200
Denní příkon domácnosti Preg+Pnon-reg
4000
B
3000
Výkon dům[W]
2000
C
1000
A
0
4:48
7:12
9:36
12:00
14:24
16:48
19:12
Obr. 4 Denní průběhy výkonů v systému s přizpůsobením zátěže aktuálnímu výkonu FVE
Systémy s akumulací energie, predikcí FV výroby a přizpůsobení lokální zátěže aktuálnímu
výkonu FVE systému
Tyto systémy patří mezi nejkomplexnější a nejinteligentnější systémy současnosti (viz obr. 5).
Využívají předpovědní služby výroby FV a dle této informace hospodaří s energií a případně
nabíjí, resp. vybíjí akumulátory. U hybridních měničů nelze v tomto případě zanedbávat fixní
ztráty měniče Pinv(t) jako v předchozích případech. Do výkonové bilance rovněž vstupuje
výkon odebíraný nebo dodávaný do baterie Pbat(t). Pro celkovou výkonovou bilanci je pak
možné napsat následující vztah
Pgrid(t) = ηinv PFV(t) - Preg(t) - Pnon-reg(t) - Pinv(t) + ηinv Pbat(t)
317
(4)
Systém je připraven pro technologie typu Demand Response nebo Load Shifting (časový
posuv zátěže). Investičně ale systém vychází velmi nepříznivě z důvodu vysoké pořizovací
ceny akumulátorů. Investiční náklady jsou v rozmezí 100 000 – 150 000 Kč/kWp. Investice
nemá reálnou návratnost z důvodu omezené životnosti baterií.
Obr. 5 Topologie systému s akumulací energie, predikcí FV výroby a přizpůsobení lokální
zátěže aktuálnímu výkonu FV systému
ZÁVĚR
V příspěvku byly prezentovány čtyři různé varianty topologie fotovoltaických systémů
vhodných pro malé a střední instalace. Byla zhodnocena investiční náročnost jednotlivých
variant a případná odhadovaná doba návratnosti investice. Byl představen i systém
s inteligentním řízením zátěže a hybridní systém s úložištěm energie v bateriích. U systému
s přizpůsobením zátěže byla prezentována reálná funkce systému na denním průběhu
regulace a jeho reakce na variabilní odběr, nepredikovatelné zvýšení zátěže a na proměnlivý
výkon fotovoltaického systému. Z hlediska investiční náročnosti a předpokládané doby
návratnosti investice bylo ukázáno, že akumulátorové systémy nejsou v současné době
návratné s ohledem na vysokou cenu a omezenou životnost akumulátoru. Situace se však
výrazně změní, pokud dojde k výraznému snížení pořizovací ceny akumulátoru nebo pokud
není distribuční síť k dispozici, je nespolehlivá či cena její energie je vyšší nežli obvyklá cena
v Česká republice.
LITERATURA
[1]
Staněk K. Fotovoltaika pro budovy, Grada 2012, ISBN 978-80-247-4278-6.
[2]
Šmídek J. Prediktivní řízení malých hybridních solárních systémů, ČVUT - Diplomová
práce 2014.
[3]
Hošek M. Fotovoltaické zdroje a akumulační systémy, TZB Haustechnik 2013, viz
http://www.asb-portal.cz/tzb/fotovoltaika/fotovoltaicke-zdroje-a-akumulacni-systemy
PODĚKOVÁNÍ
Tento příspěvek vznikl za podpory Evropské unie, projektu OP VaVpI
č. CZ.1.05/2.1.00/03.0091 – Univerzitní centrum energeticky efektivních budov.
318