I. Die Verfassungsgerichtsbarkeit in Rumánien und in ósterreich

Transkript

M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
ao. Univ. Prof. DDr. Bernd Wieser
Karl-Franzens-Universitát Graz
Karl-Franzens Univerzita, Graz
International L a w Review
No. 3/2001
I. Die Verfassungsgerichtsbarkeit in Rumánien
und in ósterreich - ein oder zwei Modelle?**
I. Einleitung
Tabellarischer Lebenslauf
8. 7. 1963 - Geburt in Graz;
- 4. 7. 1985 - Sponsion zum Magister der Reehtswissenschaften
12. 11. 1985 - Sponsion zum Magister der Philosophie
15. 7. 1986 - Promotion zum Doktor der Reehtswissenschaften
15. 12. 1988 - Promotion zum Doktor der Philosophie
Oktober 1986 - Gerichtspraktikum bei den Gerichten in Graz
Februar 1988-1. 3. 1988-Bestellung zum halbtagsbescháftigten Vertragsassistenten
am Institut tur Óffentliches Recht, Politikwissenschaft und Verwaltungslehre der
K a r l - F r a n z e n s - U n i v e r s i t á t Graz
1. 8. 1990-30. 9. 1 9 9 0 - Forschungsaufenthalte am Institut túr Staat und Recht der
A k a d e m i e der Wissenschaften in M o s k a u
sowie 15. 9.-15. 10. 1991
1.1. 1993 - Ernennung zum Universitátsassistenten
1.-30. 9. 1995 - Forschungsaufenthalt am Max-Planck-Institut fiir a u s l á n d i s c h e s
óffentliches Recht und V ó l k e r r e c h t in Heidelberg
25. 11. 1996 - Verleihung der Lehrbefugnis fiir Osterreichisches Verfassungs- und
Verwaltungsrecht sowie vergleichendes Verfassungsrecht
1. 10. 1997 - Ů b e r l e i t u n g in das definitivě Dienstverháltnis und gesetzliche Verlei
hung des Titels ao.Univ.-Prof.
Stručný životopis:
narozen 8. 7. 1963 v Grazu,
4. 7. 1985 p r o m o v á n magistrem p r á v n í c h věd,
12. 11. 1985 p r o m o v á n magistrem filozofie,
15. 7. 1986 p r o m o v á n doktorem práv,
15. 12. 1988 p r o m o v á n doktorem filozofie,
říjen 1986 soudní praktika v Grazu,
únor 1988-1. 3. 1988 působení na Institutu veřejného práva, politických věd a správ
n í vědy K F U , Graz,
1. 8. 1990-30. 9. 1990 pobyt na Institutu státu a práva A k a d e m i e věd v M o s k v ě ,
o p a k o v a n ě 15.9. 1991-15. 10. 1991,
1.1. 1993 j m e n o v á n v y s o k o š k o l s k ý m asistentem,
1 - 3 0 . 9. 1995 studijní pobyt naMax-Planck-Institutu zahraničního veřejného práva,
25. 11. 1996 uděleno vyučovací právo v oboru ústavního a správního práva na K F U ,
Graz,
1.10. 1997 udělení definitivy a z á k o n n é h o titulu Univ. Prof. na K F U , Graz.
In den letzten zehn Jahren hat das Institut der Verfassungsgerichtsbarkeit in den
liingen Demokratien Ost- und Sudosteuropas einen wahren Siegeszug gefeiert; nahezu j e d e š L a n d hat ein Verfassungsgericht mit teils umfangreichen Kompetenzen
r l a b l i e r t . D o c h was ist eigentlich Verfassungsgerichtsbarkeit? Dieser Definitionsfrage
kann man sich in vier Stufen náhern. In einem sehr weiten Sinn versteht man unter
Verfassungsgerichtsbarkeit die Entscheidung verfassungsrechtlicher Streitigkeiten durch
cin Gericht oder ein g e r i c h t s f ó r m i g e s Organ. Bereits enger ist jene Auffassung, wonach
von Verfassungsgerichtsbarkeit nur dann gesprochen werden konne, wenn diese die
Normenkontrolle umfasse. Normenkontrolle bedeutet hiebei die gerichtliche Uberpriifung von generellen Rechtsnormen auf ihre Vereinbarkeit mit h ó h e r r a n g i g e n gencrellen Rechtsnormen. In einer dritten Definitionsstufe kann zur Bedingung fur das
Vorliegen von wirklicher Normenkontrolle und damit von Verfassungsgerichtsbarkeit
gemacht werden, dass hiezu jedenfalls auch die Kompetenz g e h ó r e n m ú s s e , parlamentarisch erzeugte Gesetze auf ihre Vereinbarkeit mit der Verfassung zu ú b e r p r u f e n . U n d
schlieBlich kann man - b i l d l i c h gesprochen - die Z w i e b e l noch um eine weitere Schale
entbláttern. In einem engsten Sinn kann man zur Voraussetzung von Verfassungsgerichts
barkeit machen, dass das Gericht ein formal in Kraft stehendes, aber von ihm als verfassungswidrig erkanntes Gesetz fiir unanwendbar erkláren oder dieses gleich formell
aufheben kann.
Diese, vorláufig theoretisch klingenden Unterscheidungen werden noch nutzbar
zu machen sein. Bevor auf das eigentliche Thema einzugehen ist, sei noch ein kurzer
A b r i s s der Geschichte der Verfassungsgerichtsbarkeit, und zwar verstanden im zuletzt
genannten Sinn, gegeben. H i e z u muss man sich zeitlich 200 Jahre z u r ů c k v e r s e t z e n
und órtlich von Europa wegbewegen. Die Wiege der Verfassungsgerichtsbarkeit steht
in den U S A , die Geburtsstunde kann exakt mit dem Jahr 1803 angegeben werden. In
diesem Jahr hat der amerikanische Supreme Court im beruhmten F a l l Marbury vs.
M a d i s o n - dem eine politisch und rechtlich hochst d e l i k á t e Situation zugrundelag entschieden, dass er amerikanische Bundesgesetze auf ihre Vereinbarkeit mit der Ver
fassung úberprufen diirfe und im Falle der Verfassungswidrigkeit nicht anzuwenden
habe. Das Bemerkenswerte an dem F a l l ist, dass die amerikanische Verfassung von
1787 dem Supreme Court eine solche Kompetenz a u s d r ú c k l i c h nicht verliehen hat;
das Gericht, das von Verfassungs wegen als ein oberstes Gericht in bestimmten Strafund Zivilrechtssachen eingerichtet ist, hat sich diese Befugnis vielmehr arrogiert.
0
2)
Der zweite bedeutsame Schritt in der E n t w i c k l u n g der Verfassungsgerichtsbarkeit
ereignete sich erst uber 100 Jahre spáter. N a c h theoretischen Vorarbeiten der bedcutenden Staatsrechtslehrer Georg Jellinek und insbesondere Hans Kelsen wurden in
číslo 3/2001
den Verfassungen Ósterreichs und derTschechoslowakei, beide aus 1920, spezialisierte
lnici national L a w Review
N o . 3/2001
t i i . ni.iiische und ein exekutives - zur Ernennung der M i t g l i e d e r des Verfassungs-
Verfassungsgerichte eingerichtet, denen - neben einer Reihe anderer Z u s t á n d i g k e i t e n
I in hishofes berufen. Im Einzelnen gilt: In Ó s t e r r e i c h werden der P r á s i d e n t , der
- ausdriicklich die Kompetenz e i n g e r á u m t wurde, Gesetze auf ihre Ú b e r e i n s t i m m u n g
V i / e p r á s i d e n t , sechs weitere M i t g l i e d e r und drei Ersatzmitglieder des Verfassungs-
mitderVerfassung zu ůberprůfen und im Fall der Nichtentsprechung aufzuheben. Dieses
| i H htshofs vom B u n d e s p r á s i d e n t e n auf Vorschlag der Bundesregierung ernannt; die
damals r e v o l u t i o n á r e M o d e l l konnte sich aus verschiedenen Grunden in derTschecho
íbrigen sechs M i t g l i e d e r und drei Ersatzmitglieder ernennt der B u n d e s p r á s i d e n t auf
slowakei nicht entwickeln, wohl aber - trotz diverser Anfeindungen insbesondere aus
| (rund von V o r s c h l á g e n , die fůr drei Mitglieder und zwei Ersatzmitglieder der N a t i o n -
der damaligen deutschen Staatsrechtslehre - in Ó s t e r r e i c h .
• ii , i i (dh die erste K a m m e r des Parlaments) und fůr drei M i t g l i e d e r und ein Ersatzmit-
N a c h dem Zweiten Weltkrieg hat das M o d e l l der spezialisierten Verfassungsgerichts-
Jlled der Bundesrat (dh die zweite K a m m e r des Parlaments) erstatten (Art 147 A b s 2
barkeit einen Siegeszug quer uber den e u r o p á i s c h e n Kontinent angetreten, wobei man
| . U M B - V G ) . In R u m á n i e n werden drei Richter des Verfassungsgerichtshofes von der
hier zeitlich drei Wellen unterscheiden kann. In einer ersten Welle - und noch unmit-
\hvordnetenkammer ernannt, drei vom Senát und drei vom Staatsprásidenten (Art 140
telbar unter den tragischen Erfahrungen totalitárer Verbrecherregimes stehend - haben
\ h s 2 r u m á n V f ) . M a n sieht also unschwer, dass R u m á n i e n nicht die ó s t e r r e i c h i s c h e -
Deutschland und Italien in ihren Verfassungen 1949 bzw 1947 eigene Verfassungs
mi l Íbrigen nicht besonders g e g l ů c k t e - L ó s u n g kopiert hat. W i r k l i c h innovativ ist die
gerichte als „ H ů t e r der Verfassung" eingerichtet, wobei insbesondere das deutsche
pymánische L ó s u n g freilich nicht, sie lehnt sich vielmehr eng an das franzósische B e -
Bundesverfassungsgericht uber eine a u B e r g e w ó h n l i c h starke Stellung verfůgt. In einer
u l l i m g s m o d e l l an. In Frankreich werden drei Mitglieder des Conseil Constitutionnel
zweiten Welle Ende der 70er Jahre hat sich die Verfassungsgerichtsbarkeit in den sů-
(des Verťassungsrats) vom P r á s i d e n t e n der Republik ernannt, drei vom P r á s i d e n t e n der
d e u r o p á i s c h e n L á n d e r n Spanien, Portugal und Griechenland - auch dort nicht zufállig
N.itionalversammlung und drei vom P r á s i d e n t e n des Senats (Art 56 A b s 1 der franzó-
nach Ú b e r w i n d u n g autoritárer Regimes - etabliert. U n d schlieBlich erfolgte nach A b -
i A hen Verfassung von 1958, im Folgenden: franzós V f ) . A u f vielfáltige andere Paral-
schuttlung des reálen Sozialismus ab Anfang der 90er Jahre die dritte Welle in den
ielen zum franzósischen Conseil Constitutionnel wird noch z u r ů c k z u k o m m e n sein.
Staaten Ost- und Siidosteuropas. Damit schlieBt sich der Kreis zu den einleitenden
Hemcrkenswert - wenngleich auch in anderen Verfassungen anzufinden - sind ferner
Worten und es soli nunmehr das r u m á n i s c h e M o d e l l der Verfassungsgerichtsbarkeit
Hoch folgende zwei Momente: Z u m einen gibt es das M o d e l l der Richterrotation in der
im Vergleich gleichsam zum ó s t e r r e i c h i s c h e n Prototypen náher unter die Lupe genom-
Wcise, dass alle drei Jahre die Zusammensetzung des Verfassungsgerichtshofes
men werden.
bezuglich jeweils eines Drittels der Richter erneuert w i r d (Art 140 A b s 4 r u m á n V f ) .
II. Organisation
als in Ó s t e r r e i c h - ihren P r á s i d e n t e n selbst, und zwar fůr eine Amtszeit von drei Jahren
3)
/ u m anderen w á h l e n die Richter des r u m á n i s c h e n Verfassungsgerichtshofes - anders
(Art 140 A b s 3 r u m á n V f).
Der r u m á n i s c h e Verfassungsgerichtshof setzt sich nach A r t 140 A b s 1 der rumá-
Unterschiedliche Systementscheidungen bestehen in R u m á n i e n und in Ó s t e r r e i c h
nischen Verfassung von 1991 (im Folgenden: r u m á n V f ) aus neun Richtern zusammen;
b e z u g l i c h der A m t s d a u e r . D i e ó s t e r r e i c h i s c h e n Verfassungsrichter werden auf
der ósterreichische Verfassungsgerichtshof ist gróBer, er besteht nach A r t 147 A b s 1 des
I ebenszeit ernannt. N á h c r h i n scheiden sie mit 31. Dezember des Jahres, in dem sie ihr
ósterreichischen Bundes-Verfassungsgesetzes von 1920 (im Folgenden: ósterr B - V G )
/(). Lebensjahr vollendet haben, aus dem A m t (Art 147 A b s 6 ósterr B - V G ) . In R u m á n i e n
aus 14 Mitgliedern und sechs Ersatzmitgliedern. Parallel sind die Ernennungsvorausset-
werden die Verfassungsrichter auf eine Amtszeit von bloB neun Jahren ernannt, die
zungen geregelt: In beiden Fállen handelt es sich um reine „Juristengerichte", dh die
weder verlángert noch erneuert werden kann (Art 140 A b s 1 r u m á n V f ) . Das Prinzip
Mitglieder des Gerichts miissen das rechtswissenschaftliche Studium vollendet haben.
der zeitlich begrenzten und nicht v e r l á n g e r b a r e n Amtsdauer ist heute das bei den eu
M e h r noch: Nach A r t 147 A b s 3 ósterr B - V G kann nur derjenige zum M i t g l i e d des
ropáischen Verfassungsgerichten vorherrschende M o d e l l . A l s Vorbild undmodellbildend
Verfassungsgerichtshof ernannt werden, der bereits durch mindestens zehn Jahre eine
k ó n n e n genannt werden die Regelungen betreffend das deutsche Bundesverfassungs
Berufsstellung bekleidet hat, fůr die die Vollendung des juristischen Studiums vorge-
gericht - wo die Amtsdauer allerdings zwólf Jahre betrágt - sowie uber die italienische
schrieben ist. Strenger noch sind die Voraussetzungen in R u m á n i e n : D a n á c h muss ein
( o r t e Costituzionale (Art 135 A b s 3 der italienischen Verfassung von 1947) und den
K a n d i d á t fůr ein Verfassungsrichteramt uber eine hohe berufliche B e f á h i g u n g verfůgen
franzósischen Conseil Constitutionnel (Art 56 A b s 1 franzós V f ) . Eine - wenn man so
sowie ein Dienstalter von wenigstens .18 Jahren in einer juristischen Tátigkeit oder im
w i l l - u n v o l l s t á n d i g e Regelung liegt in Tschechien vor, wo die Verfassungsrichter wie-
juristischen Hochschulunterricht haben (Art 141 rumán V f ) .
derbestellt werden k ó n n e n .
Unterschiedlich gestaltet ist die Ernennungsbefugnis. W á h r e n d in Ó s t e r r e i c h alle
Was ist der Grund fůr die dargestellte Regelung? D i e bloB zeitliche Bestelldaucr hat
Verfassungsrichter vom B u n d e s p r á s i d e n t e n ernannt werden, es hiefůr aber geteilte
einen háufigeren Richteraustausch zur Folge und soli so einer Versteinerung und Erstar-
Vorschlagsrechte gibt, werden in R u m á n i e n drei verschiedene O r g á n e - zwei parla-
rung der Judikatur entgegenwirken. M a n bedenke, dass nach dem ósterreichischen Modell
8
číslo 3/2001
eine Person durchaus bereits im Alter von 40 Jahren zum Verfassungsrichter ernannt
werden kann und wahrscheinlich nach einer gewissen Zeit ihrer dann immerhin 30jáhrigen Amtsdauer innerlich nur mehr schwer bereit sein wird, von gewissen althergebrachten
und eingefahrenen Ansichten und Judikaturlinien abzuweichen. Der Ausschluss der Wiederbestellung hat zwei Griinde. Z u m einen wůrden im gegenteiligen Fall wahrscheinlich
sehr háufig verdiente Verfassungsrichter wiederbestellt werden und damit wiirde die
angestrebte Erneuerung der Rechtsprechung verhindert werden. Vor allem aber dient die
Regelung der Sicherung der U n a b h á n g i g k e i t der Mitglieder des Verfassungsgerichtshofs.
Der Richter kennt das Datum des Endes seiner Amtszeit und er weiB, dass dieses unverriickbar ist; d a r ů m kann er seine Tátigkeit frei von áuBeren Einflússen entfalten. G á b e es
die W i e d e r b e s t e l l u n g s m ó g l i c h k e i t , konnte der Verfassungsrichter - um seine eigene
Karriere fortsetzen zu konnen - geneigt sein, eine g e g e n ú b e r den bestellenden bzw wiederbestellenden Organen freundliche Rechtsprechungslinie einzunehmen. E t w a am
Beispiel R u m á n i e n s : Der Verfassungsgerichtshof průft auch die VerfassungsmáBigkeit
von Gesetzen, die ja von der Abgeordnetenkammer und dem Senát erlassen werden.
Zugleich werden zwei Drittel der Verfassungsrichter von Abgeordnetenkammer und Senát
ernannt. Diese Richter w ů r d e n bei einer Moglichkeit der Wiederbestellung es sich wahr
scheinlich in brisanten Fállen sehr gut úberlegen, eine zu diesen paiiamentarischen Or
ganen kontráre Haltung einzunehmen.
Abgesehcn davon, dass in Ósterreich die Mitgliedschaft zum Verfassungsgerichtshof
im Prinzip als Nebenaml gedacht ist, ist in R u m á n i e n und in Ósterreich die Rechtsstellung eines einmal ernannten Verfassungsrichters weitgehend parallel gestaltet. In beiden
L á n d e r n sind die Richter bei der A u s ů b u n g ihres Amtes u n a b h á n g i g und wáhrend der
Dauer desselben unabsetzbar (Art 143 r u m á n V f , Art 147 A b s 6 ósterr B - V G ) . Ferner
bestehen ausgedehnte Unvereinbarkeitsbestimmungen, wobei die r u m á n i s c h e Losung
noch strikter ist, da hier das Verfassungsrichteramt mit jedwedem anderen offentlichen
oder privaten A m t , ausgenommen das Lehramt im juristischen Hochschulunterricht,
inkompatibel ist (Art 142 rumán V f ; vgl d e m g e g e n ú b e r A r t 147 A b s 4 und 5 ósterr BV G ) . Bemerkenswert ist, dass ein r u m á n i s c h e r Verfassungsrichter nach A r t 37 A b s 3
r u m á n Vf sowie nach dem Verfassungsgerichtsgesetz (im Folgenden: V e r f G G ) - welches
im Úbrigen nach franzósischem Vorbild ein sogenanntes Organgesetz ist - nicht M i t glied einer politischen Partei sein darf (vgl A r t 38 r u m á n V e r f G G ) . In Ósterreich diirfen
Verfassungsrichter zwar M i t g l i e d , aber nicht Angestellter oder F u n k t i o n á r einer poli
tischen Partei sein (Art 147 A b s 4 ósterr B - V G ) . E i n nicht uninteressanter - und das
Bestreben nach einer Stárkung der richterlichen Rechtsstellung zeigender- Unterschied
besteht ferner darin, dass der r u m á n i s c h e Verfassungsrichter anders als sein ósterreichischer Kollege Immunitát genieBt (náher Art 4 Abs 2 und Art 42 rumán V e r f G G ) . '
Eine kurze Bemerkung noch zur Organisation der Spruchkórper: In R u m á n i e n entscheidet der Verfassungsgerichtshof alle Angelegcnheiten im P l e n ů m , wobei fiir die B e s c h l u s s f á h i g k e i t die Anwesenheit von zwei Dritteln der Richter des Gerichtshofes mit anderen Worten: von sechs Verfassungsrichtern - vorausgesetzt wird (Art 8 r u m á n
V e r f G G ) . A u c h in Ó s t e r r e i c h ist Rechtsprechungsorgan des Verfassungsgerichtshofes
4
N o . 3/2001
• l.is aus allen Mitgliedern bestehende P l e n ů m . Dieses ist b e s c h l u s s f á h i g , wenn der
Vorsitzende und acht S t i m m f ú h r e r - im Ergebnis also neun Verfassungsrichter - anwcsend sind. Zahlreiche Angelegenheiten insbesondere geringerer Bedeutung werden
allerdings in einem sogenannten K l e i n e n S e n á t , der aus fiinf R i c h t e r n besteht,
Mtschieden. In R u m á n i e n sind d e m g e g e n ú b e r durch eine Novelle des V e r f G G aus
dem Jahre 1997 der Dreirichter- und der Fúnfrichtersenat abgeschafft worden.
5)
III. Kompetenzen
A. Normenkontrolle
Unter Normenkontrolle sei im Folgenden die Kompetenz des Verfassungsgerichts
/ur U b e r p r ú f u n g parlamentarisch erzeugter Gesetze auf ihre Vereinbarkeit mit der Verlassung verstanden. Schon einleitend wurde dargelegt, dass hier der Begriff enger oder
weiter gezogen werden kann, je nachdem ob mit der P r ú f u n g s b e f u g n i s auch die K o m
petenz zur definitiven Entscheidung uber die Verfassungswidrigkeit verbunden ist oder
nicht. Damit verknupft ist im vorliegenden Zusammenhang eine weitere Unterscheiilung, n á m l i c h jene nach dem Zeitpunkt der Z u l á s s i g k e i t der Prúfung. D i e „ k l a s s i s c h e "
Normenkontrolle, und zwar sowohl nach dem amerikanischen als auch nach dem ó s icrreichischen M o d e l l , ist die sogenannte repressive G e s e t z e s p r ú f u n g , dh die Priifung
eines bereits erlassenen und kundgemachten Gesetzes. Wendet man sich nun ganz
k o n k r é t der ó s t e r r e i c h i s c h e n Losung zu, so findet sich besagte Kompetenz in A r t 140
ó s t e r r B - V G . D a n á c h entscheidet der Verfassungsgerichtshof uber die Verfas
s u n g s m á B i g k e i t eines Gesetzes uber Antrag der dort genannten O r g á n e bzw in bestimmten Fállen von A m t s wegen. Hinsichtlich der Antragsbefugnis muss man eine w e i tere Unterscheidung treffen. Je nachdem, ob die Antragsbefugnis einen gerichtlichen
Anlassfall voraussetzt oder nicht, differenziert man zwischen konkreter und abstrakter
Normenkontrolle. A l s Beispiele fiir letztere seien genannt: Jede ósterreichische Landesrcgierung kann jedes beliebige Bundesgesetz beim Verfassungsgerichtshof anfechten;
ebenso erkennt der ó s t e r r e i c h i s c h e Verfassungsgerichtshof uber die Verfassungswid
rigkeit eines Bundesgesetzes auf Antrag eines Drittels der Mitglieder des Nationalrates oder eines Drittels der Mitglieder des Bundesrates (Art 140 A b s 1 ósterr B - V G ) .
Die zuletzt genannte Antragsbefugnis nennt man im Ú b r i g e n den Fraktionsantrag auf
Normenkontrolle. Diese Rechtseinrichtung hat der ósterreichische Verfassungsgesetzgeber im Jahre 1975 aus dem deutschen Grundgesetz ubernommen. Der springende Punkt
ist nun, dass nach A r t 140 ósterr B - V G der ó s t e r r e i c h i s c h e Verfassungsgerichtshof,
wenn er ein Gesetz fiir verfassungswidrig erkennt, das Gesetz bzw die entsprechende
Gesetzesbestimmung formell aufhebt und damit aus der Rechtsordnung eliminiert.
M a n spricht auch vom Verfassungsgerichtshof als negativem Gesetzgeber.
G a n z anders ist die vergleichbare Kompetenz des r u m á n i s c h e n VerfassungsgerichIshofs konzipiert. N a c h A r t 144 lit a r u m á n Vf nimmt er auf Anrufung durch den
Staatsprásidenten, einen der Prásidenten der beiden Parlamentskammern, die Regierung,
11
číslo 3/2001'
den Obersten Gerichtshof, eine A n z a h l von wenigstens 50 Abgeordneten oder von
wenigstens 25 Senatoren vor deren V e r k ú n d u n g Stellung zur VerfassungsmáBigkeit
von Gesetzen. Damit ist ein System der práventiven Normenkontrolle eingerichtet.
Wo das V o r b i l d fiir diese, fiir die heutige ost- und s ů d o s t e u r o p á i s c h e Verfassungs
gerichtsbarkeit ungewohnliche L ó s u n g liegt, scheint ganz offenkundig, n á m l i c h in
Frankreich. Z u m Z w e c k der Prúfung ihrer VerfassungsmáBigkeit k ó n n e n in Frankreich Gesetze vor ihrer V e r k ú n d u n g dem Conseil Constitutionnel vom Staatsprásidenten,
vom Premierminister, vom P r á s i d e n t e n einer der beiden K a m m e r n oder von 60 A b
geordneten oder 60 Senatoren zugeleitet werden (Art 61 A b s 2 franzós V f ) . M a n sieht
also selbst bezuglich der Antragsbefugnisse eine weitgehende Kongruenz zwischen
f r a n z ó s i s c h e m und r u m á n i s c h e m M o d e l l , allerdings zeigen sich bei einer Gesamtbetrachtung doch wesentliche, noch zu besprechende Unterschiede. Eine, vergleichsweise wenig bedeutende Differenz besteht darin, dass in Frankreich - nicht aber in
R u m á n i e n - die Organgesetze und die G e s c h á f t s o r d n u n g e n der parlamentarischen
K a m m e r n verpflichtend das Verfahren der práventiven Normenkontrolle durchlaufen
miissen (Art 61 A b s 1 franzós V f ) .
6 )
Warum - bzw warum nur - práventive Normenkontrolle? D i e Frage ríihrt an die!
Kernfrage jeglicher Verfassungsgerichtsbarkeit, verstanden als gerichtliche Kompetenz zur Aufhebung als verfassungswidrig erkannter Gesetze. B i s heute wird eine sol- i
che Kompetenz in Frankreich, aber auch in GroBbritannien und anderen L á n d e r n wie
der Schweiz mit dem Prinzip der Volkssouveránitát bzw der P a r l a m e n t s s o u v e r á n i t á t
fůr unvereinbar gehalten. Werde ein Gesetz von einem v o l k s g e w á h l t e n Parlament
erzeugt, so sei es Ausdruck des Volkswillens; es sei daher u n z u l á s s i g , diesen V o l k s w i l len durch ein nicht unmittelbar demokratisch legitimiertes Gericht zu korrigieren, dem
zudem eine wesensfremde Aufgabe - n á m l i c h die Entscheidung politischer Streitigkeiten - z u k á m e . Frankreich hat sich daher 1958 - quasi als Kompromiss - fůr ein ,
System ausschlieBlich p r á v e n t i v e r Normenkontrolle entschieden, fiir R u m á n i e n w i r d
noch anderes festzustellen sein.
j
D i e M ó g l i c h k e i t , bereits die Kundmachung eines verfassungswidrigen Gesetzes
verhindern zu k ó n n e n , mag man zwar als Vorteil dieses M o d e l l s bewerten. Praktisch
gesehen ist die Effektivitát eines rein práventiven Normenkontrollsystems aber durch j
zwei Momente ganz erheblich gemindert. Z u m einen steht dem Kontrollorgan - da der
Gesetzgebungsprozess nicht u n g e b ú h r l i c h lang verzógert werden soli - nur eine sehr
begrenzte Zeitspanne zur Prúfung zur Verfugung. In Frankreich muss der Verfassungsrat seine Entscheidung innerhalb eines Monats nach seiner Anrufung treffen; auf Ve rlangen der Regierung wird jedoch diese Frist in dringenden Fállen auf acht Tage verkúrzt
(Art 61 A b s 3 franzós V f ) . Daraus wird klar, dass die p r á v e n t i v e Normenkontrolle in
vielen Fállen - zumal wenn es sich um ein umfangreiches und kompliziertes Gesetz
handelt - maximal auf eine G r o b p r ú f u n g hinauslaufen w i r d . Fúr R u m á n i e n ist diese
Problematik allerdings insofern entschárft, als dem Verfassungsgerichtshof weder in
der Verfassung noch im V e r f G G eine Entscheidungsfrist gesetzt ist. Z u m anderen lehrt
ganz einfach die Erfahrung, dass wunde Punkte eines Gesetzes bzw Verfassungswid-
No. 3/2001
i ii»keiten erst durch die Anwendungspraxis - insbesondere in gerichtlichen oder verw a l t u n g s b e h ó r d l i c h e n Verfahren - entdeckt werden. In dieser Beziehung ist aber eine
u i n p r á v e n t i v e Normenkontrolle - ex definitione - unwirksam.
Im Rahmen der práventiven Normenkontrolle kónnen die Entscheidungswirkungen
imterschiedlich ausgestaltet werden. Im franzósischen M o d e l l sind Entscheidungen des
Verfassungsrats verbindlich, es gibt gegen sie kein Rechtsmittel; eine fiir verfassungswidrig
erklárte Bestimmung kann nicht verkúndet oder angewandt werden (Art 62 franzós V f ) .
Si h w á c h e r - o d e r wenn man so w i l l : nochmals s c h w á c h e r - ist die EntscheidungsbefugIIIS des rumánischen Verfassungsgerichtshofes. Nach A r t 145 A b s 1 rumán V f ist ein im
Verfahren nach Art 144 lit a als verfassungswidrig festgestelltes Gesetz zur erneuten
Priifung an das Parlament zurúckzuleiten. Wird das Gesetz in gleicher Form mit einer
Mehrheit von wenigstens zwei Dritteln der Anzahl der Mitglieder einer jeden Kammer
angenommen, so ist der E i n wand der Verfassungswidrigkeit beseitigt und die Verkúndung
ist nunmehr zwingend vorgeschrieben. M i t anderen Worten: Der r u m á n i s c h e Verfas
sungsgerichtshof hat lediglich das Recht eines suspensiven Vetos, welches durch das
Parlament mit verfassungsándernden Mehrheiten - aber ohne dass das Gesetz ein Verlassungsgesetz wird - ú b e r w u n d e n werden kann.
R e s ú m i e r t man das bisher Gesagte, so ist unschwer festzustellen, dass die ósterreichisehe und die r u m á n i s c h e Konstruktion der verfassungsgerichtlichen Gesetzesprúfung lepressive versus práventive Normenkontrolle, Aufhebungsbefugnis versus suspensives
Vetorecht - auf zwei verschiedenen Modellen beruhen. Das ist aber erst ein Zwischenergebnis und keine endgúltige Antwort auf die im Titel dieses Vortrages gestellte Frage.
In beiden Staaten ist n á m l i c h auch die sogenannte konkrete Normenkontrolle verwirklicht. In Ó s t e r r e i c h haben der Oberste Gerichtshof, j e d e š zur Entscheidung in
/weiter Instanz berufene Gericht, der Verwaltungsgerichtshof sowie die sogenannten
I hiabhángigen Verwaltungssenate (das sind der Sache nach Landesverwaltungsgerichte)
ein Gesetz, das sie in einer konkréten Rechtssache anzuwenden haben, beim Verfas
sungsgerichtshof anzufechten, sofern sie Bedenken gegen seine VerfassungsmáBigkeit
haben (Art 140 A b s 1 ósterr B - V G ) . Der Verfassungsgerichtshof prúft dann diese B e
denken und hebt das Gesetz, wenn er es fúr verfassungswidrig erkennt, auf. E i n áhnlil hes System ist - worauf aber nicht eingegangen werden soli - in A r t 139 ósterr B - V G
beziiglich der Anfechtung und Aufhebung von Verordnungen von V e r w a l t u n g s b e h ó r d e n
eingerichtet (diese k ó n n e n zudem auch im Wege der abstrakten Normenkontrolle
bekámpft werden).
Eine vergleichbare Kompetenz des r u m á n i s c h e n Verfassungsgerichtshofs findet sich
In A r t 144 lit c r u m á n V f . D a n á c h beschlieBt der Verfassungsgerichtshof uber E i n wendungen, die vor den gerichtlichen Instanzen bezuglich der Verfassungswidrigkeit
von Gesetzen und Gesetzesverordnungen erhoben werden. H i e r sind mehrere Fragcn
n ó r t e r u n g s - bzw k l á r u n g s b e d ú r f t i g . Grundlegend ist, dass Anfechtungsgegenstand
bereits in Kraft stehende Gesetze sind. Dies ergibt sich einerseits daraus, dass - anders
.ils nach A r t 144 lit a r u m á n V f - d i e Anfechtungsbefugnis nicht zeitlich, námlich nichl
ftuf den Zeitraum vor V e r k ú n d u n g des Gesetzes, e i n g e s c h r á n k t ist. Z u m anderen
7)
X)
9)
l(l)
číslo 3/2001
konnen uberhaupt nor bereits in Kraft stehende Gesetze in einem gerichtlichen Verfahren den Anlass fur verfassungsrechtliche Bedenken darstellen, da nur solche Ge
setze in einem konkréten Rechtsstreit angewendet werden konnen. Das V e r f G G spricht
d e m g e m á B von geltenden Gesetzen bzw einer solchen Vorschrift eines Gesetzes, von
der die Entscheidung der Sache a b h á n g t (Art 23 A b s 1). Es handelt sich also bei A r t 144
lit c r u m á n Vf um repressive Normenkontrolle, genauer um repressive konkrete N o r
menkontrolle.
10
Weiters erhebt sich die Frage, wer Einwendungen b e z ů g l i c h der Verfassungswidrigkeit von Gesetzen erheben kann. Wenn in A r t 144 lit c r u m á n Vf davon die Rede ist,
dass diese „vor den gerichtlichen Instanzen" erhoben werden konnen, so muss angenommen werden, dass die Gerichte ex officio, und zwar j e d e š mit der Sache befasste
Gericht u n a b h á n g i g von seinem Rang in der Gerichtshierarchie oder im k o n k r é t e n
Instanzenzug (so wohl auch A r t 23 A b s 2 r u m á n V e r f G G ) , den Antrag stellen durfen.
D e m Wortlaut noch unmittelbarer entsprechend istallerdings die Auslegung, dass auch
die Parteien des Streitverfahrens vor dem Gericht Einwendungen erheben durfen. E i n
B l i c k in das r u m á n V e r f G G bestátigt diesen Befund (Art 23 A b s 2). Das Gericht darf
hiebei die Weiterleitung der von einer Partei erhobenen Bedenken gegen die Verfas
s u n g s m á B i g k e i t nicht allein aus dem Grund verweigern, dass es diese Bedenken nicht
teilt. Damit haben die Parteien des Ausgangsrechtsstreits in R u m á n i e n eine sehr starke
Stellung. In Ó s t e r r e i c h konnen die Parteien eines gerichtlichen Streitverfahrens zwar
auch Einwendungen gegen die VerfassungsmáBigkeit eines anzuwendenden Gesetzes
erheben, doch sind diese lediglich unverbindliche Anregungen an das Gericht, einen
Gesetzesprufungsantrag an den Verfassungsgerichtshof zu stellen.
Ganz wesentlich sind schlieBlich die Rechtswirkungen von Entscheidungen des rumánischen Verfassungsgerichtshofs uber von einem Gericht bzw einer Gerichtspartei erhobene Einwendungen gegen die VerfassungsmáBigkeit eines Gesetzes. A u s einem Gegenschluss zu A r t 145 A b s 1 r u m á n Vf ergibt sich, dass eine Entscheidung des Verfassungsgerichtshofes, mit der ein Gesetz als verfassungswidrig erkannt wird, nicht dem
Parlament zur endgíiltigen Entscheidung zuzuleiten ist. D i e Entscheidung des Verfassungsgerichtshofes ist vielmehr verbindlich und hat Geltungskraft fur die Zukunft (Art
145 A b s 2 rumán V f ) . Die genauen Rechtswirkungen sind daraus allerdings ebenso wenig
erkenntlich wie aus dem V e r f G G , das nur in áhnlicher Weise von Rechtskraft und Verbindlichkeit der Entscheidung spricht (Art 2 5 ) . Es muss geschlossen werden, dass ein vom
Verfassungsgerichtshof im Verfahren der konkréten Normenkontrolle als verfassung
swidrig erkanntes Gesetz zwar nicht als formell aufgehoben gilt, aber mit Wirkung erga
o m n e š und pro futuro unanwendbar ist. Im Ergebnis wird damit eine áhnliche Bereinigungswirkung erzielt wie im osterreichischen Gesetzesprufungsverfahren.
Eine weitere Zwischenbilanz - die im Grunde schon eine Endbilanz ist - zeigt
somit, dass die r u m á n i s c h e Verfassungsgerichtsbarkeit, verstanden in ihrer K e r n k o m petenz der Normenkontrolle, auf zwei Sáulen beruht. W á h r e n d sich die abstrakte N o r
menkontrolle eng an das franzósische M o d e l l der bloB práventiven Normenkontrolle
anlehnt, ja sogar in seiner Effektivitát hinter dem Vorbild z u r ú c k b l e i b t , ist die konkrete
, 2 )
13)
I4)
l3)
14
N o . 3/2001
Normenkontrolle nach dem Muster der repressiven Normenkontrolle, mit anderen
Worten: dem osterreichischen System, gestaltet. M a n wird also wohl beziiglich der
n i i n á n i s c h e n Verfassungsgerichtsbarkeit von einer hybriden Konstruktion bzw einem
Mischmodell sprechen konnen. Insgesamt neigen sich die Gewichte - kann doch letzllich j e d e š Gesetz, sobald es Gegenstand eines gerichtlichen Verfahrens geworden ist,
Iiir verfassungswidrig und unanwendbar erklárt werden * - freilich stárker dem M o d e l l
der mittlerweile traditionellen, in Ost- und Siidosteuropa weitverbreiteten Verfassungs|crichtsbarkeit zu.
16
li. Weitere Kompetenzen
Die weiteren Kompetenzen des r u m á n i s c h e n und des osterreichischen Verťassungsgerichtsbofes konnen im Folgenden nur mehr u b e r b l i c k s m á B i g und ohne Anspruch
ftuf Vollstándigkeit behandelt werden. E i n im internationalen Vergleich háufig anzutreffendes Element der Verfassungsgerichtsbarkeit ist die individuelle Verfassungsbeichwerde. In Ó s t e r r e i c h kann gemáB A r t 144 A b s 1 ósterr B - V G jedermann gegen
•inen letztinstanzlichen Bescheid einer V e r w a l t u n g s b e h ó r d e Beschwerde beim VerLissungsgerichtshof erheben, soweit er durch den Bescheid in einem verfassungsgel e t z l i c h g e w á h r l e i s t e t e n Recht oder wegen Anwendung einer rechtswidrigen generellen N o r m , insbesondere eines verfassungswidrigen Gesetzes, in seinen Rechten verIctzt zu sein behauptet; gegebenenfalls wird der angefochtene Bescheid als verfas
sungswidrig aufgehoben. A u s historischen Grunden - n á m l i c h basierend auf dem bis
1X67 zuruckgehenden Prinzip der Gleichrangigkeit der drei Hochstgerichte VerfasMingsgerichtshoť,Verwaltungsgerichtshof und Oberster G e r i c h t s h o f - konnen gerichtliChe Entscheidungen nicht mittels Verfassungsbeschwerde beim Verfassungsgerichtshof
bckámpft werden. Anders ist dies etwa beim deutschen Bundesverfassungsgericht oder
um ein Beispiel aus j í i n g e r e r Zeit zu nennen - beim tschechischen Verfassungs|Cricht. In R u m á n i e n ťehlt es - genauso wie etwa in Frankreich oder Italien - am
Institut der Verfassungsbeschwerde. 'Allerdings konnen, wie bereits besprochen, von
den Parteien eines gerichtlichen Verfahrens Einwendungen gegen die VerfassungsmáBig
keit eines anzuwendenden Gesetzes erhoben werden, worauf die Frage vom Gericht
dem Verfassungsgerichtshof vorzulegen ist. In dieser speziellen Ausgestaltung der
konkreten Normenkontrolle ist zumindest teilweise ein funktionelles Á q u i v a l e n t zu
einer individuellen Verfassungsbeschwerde zu sehen.
17
l8)
Nach A r t 138 A b s 1 ósterr B - V G ist der ósterreichische Verfassungsgerichtshof zur
Fntscheidung bestimmter Kompetenzkonflikte zwischen staatlichen Organen berufen.
Eine vergleichbare Kompetenz kommt dem r u m á n i s c h e n Verfassungsgerichtshof nicht
řU.
D i e weitere Zustándigkeit des osterreichischen Verfassungsgerichtshofs auf A n
trag ťestzustellen, ob ein A k t der Gesetzgebung oder Vollziehung in die Zustándigkeit
i les Bundes oder der Lánder fállt (Art 138 A b s 2 ósterr B - V G ; sogenannte Kompetenz Iest
Itellung), erflieBt aus dem bundesstaatlichen Aufbau Ósterreichs und kann d a n í m v o n
voi nherein kein Analogon in der rumánischen Verfassungsgerichtsbarkeit haben,
, 9 )
15
číslo 3/2001
In beiden Staaten findet sich dagegen das Institut der Wahlgerichtsbarkeit. Die
diesbezugliche Kompetenz des ósterreichischen Verfassungsgerichtshofs istdabei ausgesprochen umfangreich ausgestaltet. N a c h A r t 141 ósterr B - V G entscheidet er ins
besondere uber Anfechtungen der Wahl des B u n d e s p r á s i d e n t e n , von Wahlen zu den j
parlamentarischen V e r t r e t u n g s k ó r p e r n , íiber den Mandatsverlust von Paiiamentsabgeordneten sowie íiber Anfechtungen des Ergebnisses von Volksbegehren, Volksbefragungen oder Volksabstimmungen. D i e vergleichbaren Z u s t á n d i g k e i t e n des r u m á n i s c h e n
Verfassungsgerichtshofes sind demgegenuber bloB punktuelle. Nach A r t 144 lit d r u m á n
Vf wacht er uber die Beachtung des Verfahrens bei den Wahlen zum S t a a t s p r á s i d e n t e n
und bestátigt das Wahlergebnis, nach A r t 144 lit g wacht er liber die Beachtung des
Verfahrens fiir die Organisation und Durchfuhrung einer Volksabstimmung und be
státigt das Ergebnis derselben. D i e in A r t 144 lit h r u m á n Vf verankerte Kompetenz
des Verfassungsgerichtshofes - die P r ú f u n g der E r f u l l u n g der Bedingungen zur
Ausubung der Gesetzesinitiative durch die Biirger - hat hingegen offenkundig nicht
die Ú b e r p r u f u n g der Korrektheit des Verfahrens der Stimmeintragung und Stimmermittlung zum Sinn; vielmehr ist wohl das s t i m m e n m á B i g e Ergebnis der Gesetzesini
tiative auf seine Ubereinstimmung mit den Bedingungen des Art 73 A b s 1 (sowie A b s
2 und 4) r u m á n Vf zu uberpruťen.
Eher als staatsrechtliches Relikt anzusehen sind die umfangreichen staatsgerichtlichen Kompetenzen des ósterreichischen Verfassungsgerichtshofes, insbesondere die
Entscheidung uber eine parlamentarische, den Amtsverlust beantragende Anklage des
B u n d e s p r á s i d e n t e n oder der Bundesregierung wegen Verfassungs- bzw Gesetzesverletzung (Art 142 und 143 ósterr B - V G ) ; in der Praxis spielt diese Zustándigkeit uberhaupt
keine R o l l e . In R u m á n i e n ist der Verfassungsgerichtshof in anderer Weise in das in A r t
95 r u m á n Vf geregelte Amtsenthebungsverfahren des Staatsprásidenten eingebunden.
N a c h A r t 144 lit f r u m á n Vf erteilt er ein beratendes Gutachten uber den - gemáB A r t 95
A b s 2 r u m á n Vf von wenigstens einem Drittel der A n z a h l der Abgeordneten und Sena
toren eingebrachten - Vorschlag zur einstweiligen Entfernung des Staatsprásidenten aus
seinem A m t . Woruber der Verfassungsgerichtshof ein Gutachten erstellen soli, geht aus
der Verfassung und auch aus dem V e r f G G (Art 31 und 32) nicht hervor. M a n muss wohl
vermuten, dass der Verfassungsgerichtshof - neben der Einhaltung der Verfahrensvorschriften - zu beurteilen hat, ob der Staatsprásident eine schwerwiegende Verfassungsverletzung im Sinne des Art 95 A b s 1 rumán Vf begangen hat. E i n letzter Punkt soli noch kurz angesprochen werden, n á m l i c h die - dem óster
reich i senem Verfassungsgerichtshof fehlende - Kompetenz zum Ausspruch eines
Parteiverbotes. Nach Art 144 lit i r u m á n Vf beschlieBt der r u m á n i s c h e Verfassungs
gerichtshof uber Beschwerden, welche die VerfassungsmáBigkeit einer politischen Partei
zum Gegenstand haben. Eine solche Beschwerde kann gemáB A r t 28 A b s 2 r u m á n
V e r f G G vom Vorsitzenden einer K a m m e r des Parlaments aufgrund eines Beschlusses
der K a m m e r oder von der Regierung erhoben werden. Wenn der Verfassungsgerich
tshof die betreffende politische Partei fiir verfassungswidrig e r k l á r t , so hat dies deren L ó s c h u n g im Parteienregister zur Folge (Art 30 r u m á n V e r f G G ) . Dieses Parteiver2())
2,)
N o . 3/2001
hotsverfahren, das ersichtlich dem Vorbild im deutschen Grundgesetz nachgebildet
ist, hat viele Fiir- und Gegenargumente. Jedenfalls in Deutschland ist die Diskussion
uber die Sinnhaftigkeit der analogen Kompetenz des deutschen Bundesverfassungsgerichts bis heute nicht verstummt; gerade die Stimmen aus j ů n g e r e r Zeit zeigen aber
wieder deutlich auf, dass eine Demokratie auf wehrhafte Elemente gegen verfassungsleindliche Kráfte nicht ganz verzichten kann.
I V. Schlussbemerkung
Der Rundblick uber Organisation und Kompetenzen des r u m á n i s c h e n Verfassungs
gerichtshofs hat gezeigt, dass die Schaffung einer modernen Verfassungsgerichtsbarkeit
in einem bestimmten L a n d heutzutage nicht darin bestehen kann, das Rad neu zu erlinden. V i e l m e h r geht es d a r ů m , sich aus dem weltweiten Fundus von L ó s u n g e n zu
hedienen, diese den nationalen Gegebenheiten anzupassen und insgesamt zu einem
organischen Ganzen zu formen. N u r rekapitulierend als Beispiele genannt sei etwa die
u i m á n i s c h e L ó s u n g einer abstrakten práventiven Normenkontrolle, die dem franzó
sischen M o d e l l entlehnt ist. D i e konkrete repressive Normenkontrolle folgt hingegen
weitgehend - auch wenn es nicht zu einer formellen Aufhebung des Gesetzes kommt
dem ósterreichischen Vorbild. „ Ó s t e r r e i c h i s c h " - und nicht „ d e u t s c h " - ist auch,
dass - wie nur kurz e r w á h n t wurde - die diesbezuglichen Entscheidungen des r u m á
nischen Verfassungsgerichtshofes ex nunc und nicht ex tunc wirken. K l a r gegen die
ó s t e r r e i c h i s c h e und fiir die (bessere) deutsche L ó s u n g hat sich R u m á n i e n hingegen
lunsichtlich des zuletzt erórterten Parteiverbotsverfahrens entschieden. In Š u m m e bielel die r u m á n i s c h e Verfassungsgerichtsbarkeit ein hochinteressantes, da eben differen/ierl zusammengesetztes M o d e l l , dessen B e w á h r u n g freilich, wie uberall sonst auch,
Sehr stark von der gelebten Verfassungspraxis a b h á n g i g ist.
Anmerkungen:
''
"
22)
23)
16
Inlernational L a w Review
''
"
Schriftliché Fassung eines am 13. November 2000 an der Rechtswissenschaftlichen
Fakultátder Universitát Temesvargehaltenen
Vortrages.
Eine ubersichtliche tabellarische Aufstellung uber die Kompetenzen der ost- und
siidosteuropáischen Verfassungsgerichte findet sich bei Roggemann (Hrsg), Die
Verfassungen Mittel- und Osteuropas (1999), 124ff; siehe auch den allerdings nicht
niehr ganz aktuellen Aufsatz von Brunnei; Die neue Verfassungsgerichtsbarkeit in
Osteuropa, Zeitschrift fiir auslándisches óffentliches Recht und Volkerrecht 53
(1993), 819ff.
Siehe zum Fall Marbu/y vs. Madison etwa Brugget; Einfuhrung in das offentliche
Recht der USA (1993) 7ff; Haller/Kolz, Allgenteines Staatsrecht (1996) 214f
Aufschlussreich ist die in einem Interview getdtigte Bernerkung des vormaligen Prási
denten des rumánischen Verfassungsgerichtshofes Muraru, East European Constitutional Review, Vol 6 No 1 (Winter) 1997, 78 (79) auf die Frage, ob die rumánische
Verfassungsgerichtsbarkeit von einem bestimmten Modell inspiriert sei: „ Ourprimaiy
17
^
S)
ň)
7)
číslo 3/2001
inspiraíion camefrom the French, whose influence has always been strong here, batalso
because, after 1989, the French supported us vety effecti vily in this regard. " - Sferner
zu weiteren Beeinflussungen der rumánischen Verfassung durch das franzósische Verfassungssystem Leonhardt, Rumánien - Die neue Verfassung von 1991, Jahrbuch fiir
Ostrecht 1992, 217(223f). Kritisch aber zur Anlehnung an den franzosischen Conseil
Constitutionnel B. Iancu, Konstitucionalizm i Konstituci/a Rumynii 1991 goda, Konstitucionnoe Právo: Vostocnoevropejskoe Obozrenie No 3 (28) 1999, 31 (34).
Unzutreffend daher Stalev, Verfassungssysteme im Umbruch. Eine rechtsvergleichende
Untersuchung zu Bulgarien, Rumánien und Slowenien (1999), 99.
Dazu G. Iancu, Die Novelle des rumánischen Verfassungsgerichtsgesetzes von 1997
und ihrepraktischen Auswirkungen, Die wichtigsten Gesetzgebungsakte in den Lándern
Ost- und Siidosteuropas - Monatshefte fiir osteuropáisches Recht 1999, 255 (257f).
Nach Art 144 lit b rumán Vfnimmt der Verfassungsgerichtshof allerdings aufAnrufung durch einen der Prásidenten der beiden Parlamentskammem, eine Parlamentsfraktion - unabhángig von deren Grofíe (Stalev, Verfassungssysteme 110) - oder eine
Anzahl von wenigstens 50 Abgeordneten oder wenigstens 25 Se na toren Stellung zur
VerfassungsmáBigkeit der Gescháftsordnungen des Parlaments. Hiebei handelt es sich
offenkundig um die Moglichkeit der Uberpriifung einer bereits in Kraft stehenden
Gescháftsordnung, also um repressive Normenkontrolle. Eine vom Verfassungs
gerichtshof als verfassungswidrig erkannte Gescháftsordnung ist gemáfiArt 145 Abs 1
rumán Vf- gemeint offensichtlich: der betreffenden Kammer - zuruckzuleiten. Nach I
Art 22 Abs 4 rumán VerfGG hat die betroffene Kammer die beanstandeten Vorschrif
ten der Gescháftsordnung zu uberpriifen, um sie mit den Bestimmungen der Verfas
sung in Einklang zu bring en. Das ist eine mehrals lap i dare Regelung. Wedersind die
unmittelbaren Rechtswirkungen der Entscheidung des
Verfassungsgerichtshofes I
geregelt noch ist der Parlaments kammer eine Frist zur Reparátur der Gescháftsordnung gesetzt. Man muss wohl annehmen, dass der Entscheidung des Verfassungs
gerichtshofs ke i ne verbindliche Kraft zukommt und die Aufforderung an die ParlamentskammerzurNachbesserung der Gescháftsordnung - mang eis Fristsetzung und
daran geknupfter Konsequenzen - ledigliclrAppe 11 charakterauf ve ist; dazu auch Cremei; Die Wirkungen verfassungsgerichtlicher Entscheidungen, in: Frowein/Marauhn\
(Hrsg), Grundfragen der Verfassungsgerichtsbarkeit in Mittel- und Osteuropa (1998), j
237(325 und 341).
Skeptisch zu einem rein práventiven NormenkontroHsystem auch Deleanu7Boc, The
Controlofthe Constitutionality ofLaws in Romania, Journal ofConstitutional Law in
Eastern and Central Europe 1995,
119(122f); Brunner Zeitschriftfiir auslándisches
óffentliches Recht und Vol ker recht53'(1993), 841f und Cremer, in Frowein/Marauhn
(Hrsg), Verfassungsgerichtsbarkeit 322. Konkrét zu Rumánien meint Brunner aaO,
dass das Fehlen einer repressiven abstrakten Normenkontrolle durch eine grofiziigige
Zulassung der (repressiven) konkréten Normenkontrolle weitgehendkompensiert wird;
anders aber Deleanit7Boc aaO; siehe dazu noch weiter unten im Text die Ausfuhrungen zuArt 144 lit c rumán Vf
N o . 3/2001
So auch Deleanu/Boc, Journal ofConstitutional Law in Eastern and Central Europe
1995, 129; Stalev, Verfassungssysteme 114. Das Parlament ist hinsichtlich der erneuten Beschlussfassung an ke i ne Frist gebunden; kritsch B. Iancu, Konstitucionnoe Prai o: Vostocnoevropejskoe Obozrenie No 3 (28) 1999, 34f; anders Deleanu/Boc aaO.
Die Festsetzung der verfassungsándernden Mehrheit (Zweidrittelmehrheit in beiden
Parlamentskammem) lásst sich in der Weise erkláren, dass damit die an eine Verfassungsánderung gestellten Anforderungen erfiillt sind und der Gesetzgeber sich deshalb selbst von der Verfassungsbindung befreien kann; so Brunner, Zeitschrift fiir
auslándisches óffentliches Recht und Vol ker recht53 (1993) 851; Muraru/Constantinescu, La juridiction constitutionelle en Roumánie, Annuaire International de justice
constitutionelle 1995, 11(16f). Dem kann aber entgegengehalten werden, dass eine
Ve/fassungsánderung im eigentlichen Sinn gemáfi Art 147Abs 3 rumán Vf immer
noch zusátzlich einer Volksabstimmung bedarf; so Deleanu/Boc, Journal ofConstitu
tional Law in Eastern und Central Europe 1995, 128; Elster/Holmes, Novye kon
stituci i, prinjatye v Bolgarii i Rumynii, Konstitucionnoe Právo: Vostocnoevropejskoe
Obozrenie No 1 - 1992, 32 (33f), sowie Kaufmann, Die Verfassung von Rumánien
und das Gleichgewicht der Staatsgewalten, Recht in Ost und West 1997, 113 (117),
derdaruberhinaus noch zutreffendallgemeine Ein wendungen gegen
Verfassungsdurchbrechungen, wie etwa den Verlustaň Verfassungsklarheit, vorbringt.
' Vgl auch Stalev, Verfassungssysteme 111.
Im Verháltnis zur práventiven Normenkontrolle gilt Folgendes: Nach Art 23 Abs 3
rumán VerfGG konnen gesetz.liche Vorschriften, deren Verfassungsmáfiigkeit gemáfi
Art 145 Abs 1 rumán Vffestgelegt worden ist, nicht Gegenstand einer Einwendung
sein. Wurde also ein Gesetz vom Verfassungsgerichtshof im Verfahren der práventiven
Normenkontrolle fiir mit der Verfassung unvereinbar befunden, aber vom Parlament
gemáfiArt 145 Abs 1 rumán Vfbestátigt, so schirmt diese r Umstand das Gesetz gegen
eine nochmalige Uberpriifung im Rahmen der repressiven konkréten Normenkontrolle
ab. ist dagegen der Verfassungsgerichtshof bei der práventiven Uberpriifung zu dem
Ergebnis gelangt, das Gesetz se i verfassungskonform, so hindert dies nicht eine volle
nachtrágliche Uberpriifung im Verfahren nach Art 144 lit c rumán Vf sodass eine die
Verfassungskonform i tát eines Gesetzes aussprechende Entscheidung des Verfassungs
gerichtshofs im Verfahren der práventiven Normenkontrolle insofem ke i ne Verbindlichkeit und ke i ne das Gericht selbst bindende Rechtskraft enifaltet. Ubereinstimmend
Cremer, in: Frowein/Marauhn (Hrsg) Verfassungsgerichtsbarkeit 349.
Anders Stalev, Verfassungssysteme 111 und 114, der aber das rumán VerfGG nicht
beachtet.
'
A uch Stalev, Verfassungssysteme 114. Die in A rt 25 A bs 4 rumán VerfGG angeordnete
Ubermittlung der Entscheidung an die beiden Kanímern des Parlaments und die Regierung dient nur zu deren Kenntnisnahme.
"
Dieser Umstand scheint wesentlich dazu beizutragen, dass Entscheidungen des Ver
fassungsgerichtshofes in der Praxis mitunter ignoriert werden; B. Iancu, KonstitU
cionnoe Právo: Vostocnoevropejskoe Obozrenie No 3 (28) 1999, 35.
19
číslo 3/2001
l 5 )
So auch Muraru/Constantinescu,
J995,
19;
Vasilescu,
Annuaire international de justice constitutionelle
Chroniques: Roumanie, Annuaire international de justice consti
tutionelle 1995, 983 (1004f).
Mit der in FN11 beschriebenen Ausnahme.
Stalev, Verfassungssysteme 106, begriifit den Verzicht der rumán Vfaufdieindividuelle Verfassungsbeschwerde, dadies derEntlastung des Verfassungsgerichtshofes und
einer Verkurzung der Verfahrensdauer in der Aufbauphase von Demokratie und Ver
fassungsgerichtsbarkeit in Rumánien zugutekomme; er deutet aber auch an, dass die
Einfuhrung dieses Rechtsinstituts in derZukunftmoglich und sinnvoll se in konnte.
Áhnlich Kaufmann, Recht in Ost und West 1997, 117; kritisch aberMacovei, Pravovaja kultura v Rumy ni i, Konstitucionnoe Právo: Vostocnevropejskoe Obozrenie No 3
* (24) 1998, 36(37f).
Kritisch Kaufmann, Recht in Ost und West 1997, 117 und 121; daz.u auch Muraru,
EastEuropean Constitutional Review, Vol 6 No 1 (Winter) 1997, 79 und 80f
Vglauch Vasilescu, Annuaire international de justice constitutionelle 1995, 989
In diese Richtung wohl auch Creme/; in Frowein/Marauhn (Hrsg), Verfassungsgerich
tsbarkeit 315f Das bislang einzig stattgefundene Verfahren - berichtet bei Kaufmann,
Recht in Ost und West 1997, 188 FN 43 - bestátigt diese Šicht der Dinge.
Vgl auch A rt 144 lit e rumán Vf, wonach der Verfassungsgerichtshof das Vorhandensein von Umstánden feststellt, die einen Interimszustandin derAusubung des Amtes
des Staatsprásidenten begriinden, Das Fehlen einer analogen Kompetenz des ósterre
ichischen Verfassungsgerichtshofs wurde vor einigen Jahren beklagt, als wáhrend einer
lángeren schweren Erkrankung des Bundesprásidenten sich die Frage seiner Amtsausubungsfáhigkeit
stellte.
Verfassungswidrig ist eine politische Partei gemáfi dem ve/wiesenen Art 37 Abs 2
rumán Vfdann, wenn sie durch ih re Ziele oder ih re Tátigkeitden politischen Pluralis
mus, die Grundsátze des Rechtsstaates oder die Souveránitát, die Unversehrtheit oder
die
Unabhángigkeit Rumániens bekámpft.
N o . 3/2001
l. Ústavní soudnictví v Rumunsku a v Rakousku Jeden nebo dva modely?**
, ó )
, 7 }
m
m
2(>>
20
2 2 )
VJ
I. Úvod
V p o s l e d n í c h deseti letech si vydobyla instituce ú s t a v n í h o s o u d n i c t v í v m l a d ý c h
• Icmokraciích v ý c h o d n í a j i ž n í Evropy své vítězství; v k a ž d é zemi se etabloval ústavní
" i i d s mnoha kompetencemi. O v š e m co je to vlastně ústavní s oudnictví? O d p o v ě ď
i i . i tuto otázku si m ů ž e m e přiblížit p o m o c í definice ve čtyřech rovinách. Ve velmi
lirokém slova smyslu r o z u m í m e pod pojmem ústavní soudnictví r o z h o d n u t í ú s t a v n ě právních sporů soudem nebo o b d o b n ý m o r g á n e m . Již užší je takové pojetí, podle něh< >/ m ů ž e m e hovořit o ústavním soudnictví jen tehdy, obsahuje-li kontrolu norem. K o n
in »la norem přitom z n a m e n á soudní p ř e z k o u m á n í z á s a d n í c h právních norem, jsou-li
llučitelné s výše p o s t a v e n ý m i právními normami. V třetí rovině definice se m ů ž e stát
p o d m í n k o u k předložení sk utečné kontroly norem a tím ústavního soudnictví to, že
k lomu musí v k a ž d é m případě patřit také kompetence p ř e z k o u m á v a t slučitelnost zá
k o n ů , které vznikly v parlamentu, s ústavou. A k o n e č n ě m ů ž e m e - o b r a z n ě ř e č e n o odloupnout další slupku cibule. V nejužším smyslu se m ů ž e stát p ř e d p o k l a d e m ústav
n í h o soudnictví to, že soud m ů ž e formálně platný zákon, který je j í m ale považován za
protiústavní* prohlásit za neaplikovatelný nebo tento m ů ž e stejně formálně zrušit.
Tato prozatím teoreticky znějící rozlišení nám budou j e š t ě užitečná. Dříve než se
budeme věnovat v l a s t n í m u tématu, j e š t ě krátce n a č r t n ě m e historii ústavního soudnict\ i, a sice v p o s l e d n í m j m e n o v a n é m v ý z n a m u . Zde se v r á t í m e o 200 let zpět a opustíme Evropu. K o l é b k a ú s t a v n í h o soudnictví je v U S A , jako datum zrodu m ů ž e m e exaktii<- uvést rok 1803. V tomto roce rozhodl a m e r i c k ý Supr eme Court ve s l a v n é m p ř í p a d u
Marbury vs. Madison, v politicky i právně nanejvýš delikátní situaci, že americký spolkový zákon smí být p ř e z k o u m á n , zdaje slučitelný s ústavou, a v případě protiústavnosti
Ijesmí být aplikován. P o z o r u h o d n é na tomto případu je, že a m e r i c k á ústava z roku
I /S7 takovou kompetenci Supreme Court ( „ N e j v y š š í m u soudu") v ý s l o v n ě n e p r o p ů j 0
lla; soud, který byl zřízen ústavou jako nej vyšší soud v určitých věcech trestních a obI .mských, si tuto pravomoc v í c e m é n ě p ř i v l a s t n i l .
Druhý důležitý krok ve vývoji ústavního soudnictví se uskutečnil teprve o 100 let
později. Na základě teoretických prací v ý z n a m n ý c h učitelů státovědy („Staatsrechtsi' hrer") Georga Jellineka a obzvláště Hanse Kelsena byly v ústavách Rakouska a Č e s
koslovenska, obě z roku 1920, zřízeny speciální ústavní soudy, j i m ž - vedle řady jiných
2)
II impetencí - byla výslovně přiřazena pravomoc přezkoumávat slučitelnost zákonů s usta
na v případě porušení zákon zrušit. Tento tehdy revoluční model se nemohl v ČeskoI' ivensku dál rozvíjet z různých důvodů, naopak v Rakousku ano - přes diversní osočoInl („Anfeindung") obzvláště tehdejší německou státovědou ( „ S t a a t s t e c h t s l e h r r .
Po d r u h é světové válce si razil tento model speciálního ústavního soudnictví vítěz
ii' MI cestu napříč e v r o p s k ý m kontinentem, p ř i č e m ž zde m ů ž e m e časově rozlišil Iři vl
20
'I
číslo 3/2001
N o . 3/2001
ny. V první vlně - j e š t ě b e z p r o s t ř e d n ě po tragických z k u š e n o s t e c h s totalitním zloči
.ložení Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora, a to vždy jedna třetina s o u d c ů (čl. 140 odst. 4
n e c k ý m r e ž i m e m - si zřídilo N ě m e c k o a Itálie ve svých ústavách z let 1949, resp.
nim. Ús.). D á l e volí soudci r u m u n s k é h o Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora - jinak než v R a
1947, vlastní ústavní soudy jako „ o c h r á n c e ústav", p ř i č e m ž o b z v l á š t ě n ě m e c k ý ústav
kousku - sami s v é h o prezidenta, a sice na dobu tří let (čl. 140 odst. 3. rum. Ú s . ) .
ní soud má m i m o ř á d n ě silné postavení. Ve d r u h é vlně koncem 70. let se ústavní soud
R o z d í l n á r o z h o d n u t í ( „ s y s t é m o v á " ) existují v Rumunsku a Rakousku, pokud jde
nictví etablovalo v j i h o e v r o p s k ý c h z e m í c h - Š p a n ě l s k u , Portugalsku a Ř e c k u , ani zde
0 lunkční období. R a k o u š t í ústavní soudci jsou j m e n o v á n i doživotně. Přesněji ř e č e n o ,
nikoliv n á h o d n ě po zdolání autoritativních režimů. A k o n e č n ě následovala po setřese
• •pouštějí úřad k 31. prosinci toho roku, v n ě m ž dosáhli 70 let s v é h o věku (čl. 147
ní r e á l n é h o socialismu od začátku 90. let třetí vlna ve státech v ý c h o d n í a j i ž n í Evropy.
odst.
T í m t o se uzavírá kruh ú v o d n í h o slova a my se nyní p o d r o b n ě p o d í v á m e na r u m u n s k ý
| let, kterou nelze ani p r o d l o u ž i t , ani obnovit (čl. 140 odst. 1 rum. Ús.). Princip č a s o v ě
model ú s t a v n í h o soudnictví ve srovnání s r a k o u s k ý m prototypem.
o h r a n i č e n é h o a n e p r o d l o u ž i t e l n é h o funkčního o b d o b í je dnes převažujícím modelem
II. Organizace
| i se n ě m e c k é h o S p o l k o v é h o ústavního soudu, kde činí funkční o b d o b í 12 let, italské
6 rak. Spol. ús. zák.). V Rumunsku jsou j m e n o v á n i ústavní soudci pouze na dobu
1 v i o p s k ý c h ústavních s o u d ů . Jako předlohu a model m ů ž e m e jmenovat úpravy týkajího Corte Costituzional (čl. 135 odst. 3 italské Ústavy z roku 1947) a f r a n c o u z s k é h o
R u m u n s k ý Ústavní soudní d v ů r se skládá podle čl. 140 odst. 1 r u m u n s k é Ústavy
(!< >nscil Constitutionnel (čl. 56 odst. 1 fran. Ús.) N e ú p l n o u úpravou, pokud to tak chceme
z roku 1991 (dále jen „ r u m . Ús.") z devíti soudců; rakouský Ústavní soudní d v ů r je
i i i i, je příklad v Č e s k é republice, kde mohou být ústavní soudci o p ě t o v n ě j m e n o v á n i .
větší, s k l á d á se podle čl. 147 odst. 1 r a k o u s k é h o S p o l k o v é h o ú s t a v n í h o z á k o n a z roku
Kde je d ů v o d pro tuto ú p r a v u ? Pouze časově o h r a n i č e n é j m e n o v a c í období má za
1920 (dále jen „rak. Spolk. ús. zák.") ze 14 členů a šesti n á h r a d n í k ů . Paralelně jsou
Hásledek časté střídání s o u d c ů a má vést proti „zkostnatělosti a stagnaci" judikatury.
stanoveny p ř e d p o k l a d y pro j m e n o v á n í : v obou případech se j e d n á o „soudy čistě slo
Zamysleme se nad tím, že podle r a k o u s k é h o modelu m ů ž e být j m e n o v á n a osoba v prů-
ž e n é z p r á v n í k ů " , tzn. č l e n o v é soudu musejí mít d o k o n č e n é p r á v n i c k é studium. Navíc
m i i u asi ve věku 40 let ústavním soudcem a m o ž n á po určité d o b ě j e j í h o asi třicetile
pak podle čl. 147 odst. 3 rak. Spolk. ús. zák. m ů ž e být j m e n o v á n č l e n e m Ú s t a v n í h o
tého úřadujícího o b d o b í se m ů ž e j i ž stěží odklonit od j i s t ý c h lety z a b ě h n u t ý c h a p o u ž í
s o u d n í h o dvora ten, který j i ž m i n i m á l n ě 10 let zastává povolání, k j e h o ž v ý k o n u je
vaných náhledů a linií judikatury. V y l o u č e n í z n o v u j m e n o v á n í má dva důvody. Za prvé
n e z b y t n é d o k o n č e n é p r á v n i c k é studium. Ještě přísnější jsou p ř e d p o k l a d y v Rumun
l»v v o p a č n é m p ř í p a d ě byli asi velmi často z n o v u j m e n o v á n í zasloužilí ústavní soudci,
sku, podle nichž musí mít kandidát do úřadu ú s t a v n í h o soudce vysokou odbornou
,i tun by bylo z a b r á n ě n o úsilí o o b n o v e n í soudnictví. P ř e d e v š í m ale slouží tato úprava
z p ů s o b i l o s t a splňovat m i n i m á l n í dobu p r á v n i c k é praxe nebo v ý u k y práva na v y s o k é
k /ajištění nezávislosti členů Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora. Soudce zná datum u k o n č e n í
škole, a to 18 let (dle čl. 141 rum. Ús.).
\ c h o úřadujícího o b d o b í a ví, že toto je n e z v r a t n é ; proto se m ů ž e jeho č i n n o s t rozvíjet
Rozdílné jsou pravomoci j m e n o v á n í . Z a t í m c o v Rakousku jsou všichni ústavní soud
in vavisle na vnějších vlivech. Existovala-li by m o ž n o s t o p ě t o v n é h o j m e n o v á n í , mohli
ci j m e n o v á n i s p o l k o v ý m prezidentem, je zde ale proto „dělené právo n á v r h u " , v R u
by mít, aby mohli ve své kariéře pokračovat, sklon k tomu, aby přijali vůči o r g á n ů m
munsku jsou ke j m e n o v á n í členů Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora povolány tři různé orgány
imcnování a z n o v u j m e n o v á n í přátelskou linii s o u d n i c t v í . T ř e b a na příkladu Rumun
- d v a p a r l a m e n t n í a jeden výkonný. Jednotlivě platí: V Rakousku jsou povoláni prezi
s k a : Ústavní soudní d v ů r z k o u m á také ústavnost z á k o n ů , které byly vydány poslanec
dent, viceprezident a šest dalších členů Ústavního s o u d n í h o dvora a tři náhradníci spol
k o u komorou a s e n á t e m . Z á r o v e ň jsou j m e n o v á n y d v ě třetiny ústavních s o u d c ů posla-
k o v ý m prezidentem na návrh spolkové vlády; ostatních šest členů a tři náhradníky
leckou komorou a s e n á t e m . Tito soudci by zvažovali v p ř í p a d ě m o ž n o s t i znovuzvole-
jmenuje s p o l k o v ý prezident na z á k l a d ě návrhů, které vyhotovuje (dle čl. 147 odst. 2
IU v brizantních p ř í p a d e c h velmi d o b ř e , jestli zaujmout k t ě m t o p a r l a m e n t n í m orgá
rak. Spolk. ús. zák.) pro tři členy a dva náhradníky N á r o d n í rada (tzn. první komora
n ů m kontrérní stanovisko.
parlamentu) a pro tři členy a jednoho n á h r a d n í k a S p o l k o v á rada (tzn. d r u h á komora
N e h l e d ě na to, že Rakousko považuje členství v Ústavním soudním dvoru v principu
parlamentu). V i d í m e , že Rumunsko tedy nekopírovalo r a k o u s k é řešení - ostatně ne
jtko vedlejší úřad, v Rumunsku a v Rakousku je vytvořeno právní stanovisko jen jednou
právě šťastné. R u m u n s k é řešení ve skutečnosti o v š e m není inovací, opírá se v í c e m é n ě
\ i ileného ústavního soudce paralelně. V obou zemích jsou soudci při výkonu svého úřa
o francouzský model.
du nezávislí a b ě h e m svého období neodvolatelní (čl. 143 rum. Ús., čl. 147 odst. 6
Ve Francii jsou tři č l e n o v é Conseil Constitutionnel (Ústavní rady) j m e n o v á n i pre
i a k . Spolk. ús. zák.). Dále m á m e rozsáhlá ustanovení o „neslučitelnosti s ústavou", při-
zidentem republiky, tři prezidentem N á r o d n í h o s h r o m á ž d ě n í a tři prezidentem Senátu
I in / r u m u n s k é řešení je j e š t ě striktnější - zde je úřad ústavního soudce inkompatibilní
(čl. 56 odst. 1 francouzské Ú s t a v y z roku 1958, dále jen „fran. Ú s . " ) . O mnoha dalších
I Jakýmkoliv dalším veřejným nebo soukromým úřadem, vyjma učitelského úřadu v právní
p a r a l e l á c h s f r a n c o u z s k ý m Conseil Constitutionnel se j e š t ě z m í n í m e .
3)
D á l e se poza
Vysokoškolské výtiee (čl. 142 rum. Ú s ; srovnej naproti tomu čl. 147 odst. 4 a 5 rak. Spolk
stavme j e š t ě nad d v ě m a následujícími momenty, byť je m ů ž e m e nalézt i v j i n ý c h ústa
i i | zák.). Za zmínku stojí, že rumunský ústavní soudce podle čl. 37 odst. 3 rum
vách: jednak existuje o b m ě n a s o u d c ů tím z p ů s o b e m , že k a ž d é tři roky je obnoveno
| podle zákona o ústavním soudu (dále „rum. V e r f G G " ) , který je v ostatním podle h a n
22
I fa
číslo 3/2001
c o u z s k é h o vzoru, nesmí být členem politické strany (srov. čl. 38 rum. V e r f G G ) . V Ra
kousku mohou být ústavní soudci sice členem, ale nikoliv z a m ě s t n a n c e m nebo funkcio
n á ř e m strany - tato snaha o posílení s o u d c o v s k é h o právního stanoviska to ukazuje. R o z
díl spočívá dále v tom, že r u m u n s k ý ústavní soudce požívá imunity jinak, než jeho ra
kouský kolega (blíže čl. 4 odst. 2 a čl. 42 rum. V e r f G G ) .
4)
Ještě krátká p o z n á m k a k organizaci „sboru soudců". V Rumunsku rozhoduje Ústav
ní soudní dvůr všechny záležitosti v plénu, přičemž se předpokládá pro usnášeníschopnost
přítomnost dvou třetin soudců soudního dvora - j i n ý m i slovy: šest ústavních soudců
(čl. 8 rum. VerfGG). Také v Rakousku je orgánem Ústavního soudního dvora plénum,
které se skládá ze všech členů.
To je usnášeníschopné, když je přítomen předseda a osm hlasujících - tedy devět
ústavních soudců. Početné záležitosti obzvláště malého v ý z n a m u jsou rozhodovány tzv.
m a l ý m senátem, který se skládá z pěti soudců. V Rumunsku jsou naproti tomu senáty tří
a pěti soudců novelou rum. V e r G G z roku 1997 zrušeny."
III. Kompetence
A. Kontrola norem
Kontrolou norem se r o z u m í kompetence Ú s t a v n í h o soudu k p ř e z k o u m á n í slučitel
nosti z á k o n ů vzniklých v parlamentu s ústavou. Již v úvodu bylo v y l o ž e n o , že pojem
zde m ů ž e být v u ž š í m nebo širším smyslu podle toho, zdaje kompetence p ř e z k o u m á n í
spojena s definitivním r o z h o d n u t í m o protiústavnosti nebo ne. S tím je spojeno v d a n é
souvislosti další rozlišení, totiž p ř e z k o u m á n í podle doby přípustnosti. „ K l a s i c k á " kon
trola norem, a sice buď podle a m e r i c k é h o , nebo také podle r a k o u s k é h o modelu, je
t a k z v a n é represivní p ř e z k o u m á n í zákona, tzn. p ř e z k o u m á n í j i ž v y d a n é h o a v y h l á š e n é
ho zákona. Obrátíme-li se zcela k o n k r é t n ě na rakouské řešení, nalezneme u v á d ě n o u
kompetenci v čl. 140 rak. Spolk. ús. zák. Podle toho rozhoduje Ústavní soudní dvůr
o ústavnosti zákona na základě návrhu tam j m e n o v a n ý c h orgánů, popř. v určitých pří
padech z moci úřadu.
Vzhledem ke kompetenci podávat návrhy m u s í m e uvést j e š t ě jedno rozlišení. Po
dle toho, zda oprávnění k podávání návrhů p ř e d p o k l á d á soudní příslušnost nebo ne,
r o z l i š u j e m e konkrétní nebo abstraktní kontrolu norem. Tuto právní instituci převzal
r a k o u s k ý ústavní z á k o n o d á r c e v roce 1975 z n ě m e c k é h o Z á k l a d n í h o zákona. Důleži
tým bodem je to, že podle čl. 140 rak. Spolk. ús. zák. rakouský Ústavní soudní dvůr,
j e s t l i ž e prohlásí zákon za protiústavní, formálně zruší zákon, popř. odpovídající zá
k o n n é ustanovení, a tím vše eliminuje z právního řádu. M l u v í m e také o Ústavním soud
ním d v o ř e jako o negativním z á k o n o d á r c i .
Zcela jinak je koncipována srovnatelná kompetence r u m u n s k é h o Ústavního soudní
ho dvora. Podle čl. 144 písm. a) rum. Ú s . svolá prostřednictvím prezidenta republiky oba
prezidenty parlamentních komor, vládu, Nejvyšší soudní dvůr, m i n i m á l n ě 50 poslanců
nebo alespoň 25 senátorů před jejich vyhlášením stanoviska k ústavnosti zákonů.
24
Inlcrnational L a w Review
N o . 3/2001
Tím je zřízen systém preventivní kontroly norem. Kde je vzor pro toto řešení, které je
pro dnešní východoevropské a jihoevropské ústavní soudnictví nezvyklým, se zdá být
Kfejmé, totiž ve Francii. K účelu přezkoumávání ústavnosti mohou ve Francii zákony
pfíi házet před jejich vyhlášením ke Conseil Constitutionnel od prezidenta republiky,
premiéra, prezidentů obou komor nebo 60 poslanců nebo 60 senátorů. Vidíme tedy ve
v/.lahu ke kompetencím k návrhu dalekosáhlou kongruenci mezi francouzským a ru
munským modelem - ukazují se tak při komplexním pozorování jak podstatné rozdíly,
ni i < >zdíly, které je třeba ještě probrat. Srovnatelně m é n ě významný rozdíl spočívá v tom,
• vc Francii - ovšem ne v Rumunsku - „Organgesetze" a j e d n a c í řády parlamentních
komor musí závazně provést preventivní kontrolu norem (čl. 61 odst. 1 fran. Ú s . ) .
Proč, popř. proč jen, preventivní kontrolu? O t á z k a se d o t ý k á stěžejní otázky k a ž d é
ho tistavního soudnictví, r o z u m í m e tím soudní kompetenci ke zrušení zákona, který
l<\ I prohlášen za protiústavní. Dodnes se považuje tato kompetence za n e s l u č i t e l n o u
Francii, ve Velké Británii a dalších zemích, jako je Š v ý c a r s k o , s principem suveré
nu v lidu, popř. suverenity parlamentu. V z n i k n e - l i zákon lidově v z n i k l ý m parlamen6)
III pak je to výraz vůle lidu; proto je nepřípustné tuto vůli lidu upravovat n e p ř í m ý m
d e m o k r a t i c k ý m legitimním soudem. K tomu by přibyl odlišný úkol - totiž r o z h o d o v á
ni politických sporů. Francie se proto rozhodla v roce 1958, quasi jako kompromis,
p í . , systém vyjma preventivní kontroly, v Rumunsku se „ s t a n o v u j e " j e š t ě něco j i n é h o .
Možnost zabránit vyhlášení protiústavního z á k o n a m ů ž e m e ohodnotit jako předI'' i tohoto modelu. Prakticky vzato je efektivita čistě p r e v e n t i v n í h o s y s t é m u kontroly
Horem ale d v ě m a momenty z n a č n ě snižována. Za prvé je kontrolnímu orgánu k dispoI i jen velmi ohraničený časový úsek k p ř e z k o u m á n í . Ve Francii musí Ústavní rada
ř o / h o d n o u t během jednoho m ě s í c e po svém svolání; na p o ž á d á n í vlády se krátí tato
M i n i i v nutných případech na osm dní (čl. 61 odst. 3 fran. Ús.).
Z toho je j a s n é , že preventivní kontrola norem se v mnoha p ř í p a d e c h omezuje l islě když se j e d n á o obsáhlý a komplikovaný případ - m a x i m á l n ě na hrubé pře
zkoumání. Rumunsku je tato problematika vzdálená, pro Ústavní soudní d v ů r není ani
Ústavě ani v rum. V e r G G ustanovena lhůta pro r o z h o d o v á n í . Za d r u h é nás učí z k u š e
nost, že o ž e h a v é body, popř. protiústavnost jsou odkryty teprve p o m o c í aplikace v pra' i >bzvláště v s o u d n í c h nebo správních procesech. V tomto vztahu je ale preventivní
11 -nimla norem - ex definitione - n e ú č i n n á .
V rámci preventivní kontroly mohou být působnosti rozhodování vytvořeny různě.
\ í 11 .mcouzském modelu jsou rozhodnutí Ústavní rady závazná, neexistuje žádný opravný
prostředek; n e m ů ž e být ustanovení prohlášeno ani aplikováno jako protiústavní (čl. 62
i i m 1 ís.). Ještě menší kompetenci rozhodování má rumunský Ústavní soudní dvůr. Po
li' i I. 145 odst. 1 rum. Ú s . je v řízení podle čl. 144 písm. a) m o ž n é vrátit zákon, který byl
ihledán protiústavním, k novému přezkoumání parlamentu. Je-li zákon přijat ve stejné
formě většinou alespoň dvou třetin počtu členů každé komory, je námitka protiústavnosti
imítnuta a vyhlášení je povinně předepsáno. Jinými slovy: R u m u n s k ý Ústavní soudní
•1^ NI má právo suspensivního veta, které m ů ž e být zrušeno parlamentem většinou po
' hnou ke z m ě n ě ústavy - ale aniž by byl zákon zákonem ústavním.
7)
X)
11
tJ)
číslo
3/200Í
Shrneme-li si doposud řečené, je s n a d n é zjistit, že r a k o u s k á a r u m u n s k á k o n s t r u k B
ce ú s t a v n ě s o u d n í h o přezkušování zákona - represivní versus preventivní k o m p e t e n c e
ke z r u š e n í versus s u s p e n s i v n í právo veta - spočívají na dvou r o z d í l n ý c h modelech. 1
To je ale teprve dílčí výsledek a ž á d n á definitivní odpověď na otázku, která b y l f l
p o l o ž e n a v názvu této studie.
V obou státech je totiž také realizována tzv. konkrétní kontrola norem. V R a k o u s y
ku m á N e j v y š š í soudní dvůr, každý soud d r u h é instance povolaný k rozhodnutí, Správ-M
ní soudní d v ů r a tzv. nezávislé správní senáty (to jsou případy podle z e m s k ý c h správ-w
nich soudů) jeden zákon, který musejí aplikovat v konkrétní právní věci, u Ústavníh<H
s o u d n í h o dvora ho musejí napadnout, pokud mají pochybnosti o protiústavnosti (čl. 14()B
odst. 1 rak. Spolk. ús. zák.). Ústavní soudní dvůr z k o u m á tyto pochybnosti a zruší
zákon, pokud ho shledá protiústavním. Podobný systém je v čl. 1 3 9 rak. Spolk. ús. zák.
o h l e d n ě n a p a d e n í a zrušení nařízení s p r á v n í c h úřadů (tato mohou být také při abstrakt
ní kontrole norem p o s t i ž e n a ) .
Srovnatelnou kompetencí r u m u n s k é h o Ústavního soudního dvora je čl. 1 4 4 písm. c'
rum. Ú s . Podle toho se usnáší Ústavní soudní dvůr na n á m i t k á c h , které jsou vznášeny
u s o u d n í c h instancí o h l e d n ě protiústavnosti zákonů a z á k o n n ý c h nařízení. Zde je třeba
projednat a vysvětlit vícero otázek. Z á k l a d e m je, že p ř e d m ě t e m napadnutí jsou již
platné zákony. To vyplývá na j e d n é straně z toho, že - j i n a k než podle čl. 1 4 4 písm. a)
rum. Ú s . - kompetence napadnutí není časově omezena, totiž na dobu vyhlášení záko
n a . Z a další: mohou v ů b e c zákony, které j i ž vstoupily v platnost, v s o u d n í m řízení
představovat podnět k ústavněprávním pochybnostem? Zde mohou být aplikovány pou
ze takové zákony v k o n k r é t n í m s o u d n í m sporu. R u m . V e r f G G hovoří naproti tomu
o platných zákonech, popř. takovém předpisu zákona, na kterém závisí rozhodnutí vě
ci (čl. 23 odst. 1 ) . J e d n á se tedy u čl. 1 4 4 p í s m . c) rum Ú s . o represivní kontrolu norem,
přesněji o represivní konkrétní kontrolu norem. '
D á l e vyvstává otázka, kdo m ů ž e vznést námitky o h l e d n ě protiústavnosti zákonůj
Jestliže v čl. 1 4 4 písm. c) rum. Ús. je o tom zmínka, že m ů ž e být vznesena „soudní
instancí", tak musí být přijato, že soud ex officio m ů ž e podat návrh, a sice ten, který se
z a b ý v á danou věcí nezávisle na svém stupni v hierarchii soudnictví nebo v konkrét
ním sledu instancí (také čl. 23 odst. 2 rum. V e r f G G ) . ' Tomuto znění j e š t ě nepřímo
o d p o v í d á ten výklad, že také strany ve s p o r n é m řízení před soudem smějí podat námit
ky. Pohled do rum. V e r f G G to potvrzuje (čl. 23 odst. 2 ) . Soud přitom nesmí odepři
pochybnost této strany proti ústavnosti z principu, že tuto pochybnost nesdílí. Tím
mají strany ve výchozích právních sporech v Rumunsku velmi silné postavení. V Ra
kousku mohou strany s o u d n í h o s p o r n é h o procesu sice také podat n á m i t k y proti ústav
nosti zákona, který má být aplikován, ale přece musejí tyto nezávazné podněty být na
soud p o d á n y jako návrh na p ř e z k o u m á n í zákona k Ú s t a v n í m u s o u d n í m u dvoru.
11
12
V e l m i podstatné jsou k o n e č n ě právní účinky r o z h o d n u t í r u m u n s k é h o Ústavníhí
s o u d n í h o dvora o n á m i t k á c h , které byly vzneseny soudem, popř. s o u d n í stranou prot
ústavnosti zákona. Z č l . 1 4 5 odst. 1 rum. Ú s . vyplývá, že se r o z h o d n u t í Ústavního
s o u d n í h o dvora, kterým byl zákon prohlášen za protiústavní, nepostupuje parlamenti
26
ml< nuiional L a w Review
No.
3/2001
lu* k o n e č n é m u r o z h o d n u t í . R o z h o d n u t í Ústavního s o u d n í h o dvora je v í c e m é n ě záI ' i ' a má platnost (čl. 1 4 5 odst. 2 rum. Ús.). P ř e s n é právní účinky jsou z toho m á l o
• • I ii '/natelné, stejně jako z rum. V e r G G , který podobným způsobem hovoří jen o právní
' a závaznosti r o z h o d n u t í (čl. 2 5 ) . M u s í být dohodnuto (uzavřeno, sjednáno), že
• i Dii ústavním soudem p r o h l á š e n ý v řízení o kontrole norem za protiústavní sice nei i ni jako formálně zrušený, ales účinkem erga o m n e š a pro futuro je neaplikovatelný. '
\ sledku jsme tím docílili p o d o b n ý c h očišťovacích účinků jako v r a k o u s k é m řízení
i H máni zákona.
I3)
1 4 )
15
i
I )alší mezibilance - která je v zásadě konečnou bilancí - tímto ukazuje, že rumunústavní soudnictví, r o z u m í m e ve své zásadní kompetenci kontroly norem, spočívá
• i i dvou pilířích. Z a t í m c o se abstraktní kontrola norem úzce opírá o francouzský moI I pouze preventivní kontroly norem a ve své efektivitě zůstává za vzorem, je pak
| ni letní kontrola norem t v o ř e n a podle vzoru represivní kontroly norem - j i n ý m i slov\ l a k o u s k é h o s y s t é m u . M ů ž e m e tedy mluvit ve vztahu k r u m u n s k é m u ú s t a v n í m u
Hldnictví o hybridní konstrukci, popř. k o m b i n o v a n é m modelu. Zároveň se více při| láni k tomu, že lze nakonec každý zákon, jakmile se stane p ř e d m ě t e m s o u d n í h o říze
ni prohlásit za protiústavní a n e a p l i k o v a t e l n ý - tedy k modelu zatím tradičního, ve
v \< hodní a jižní E v r o p ě r o z š í ř e n é h o ústavního soudnictví.
IM
II. Další kompetence
I )alší kompetence r u m u n s k é h o a r a k o u s k é h o ústavního s o u d n í h o dvora m ů ž e m e
probrat následovně jen v přehledu a bez nároku na úplnost. V m e z i n á r o d n í m měřítku
I i usto vyskytuje prvek ústavního soudnictví, kterým je individuální ústavní stížnost.
Rakousku m ů ž e dle čl. 1 4 4 odst. 1 rak. Spolk. ús. zák. podat k a ž d ý u Ú s t a v n í h o
pydního dvora stížnost proti rozhodnutí poslední instance správního orgánu, pokud
)Vrdí, Že r o z h o d n u t í m v ú s t a v n ě p r á v n ě z a r u č e n é m právu nebo kvůli aplikaci protii'i i\ ní o b e c n é normy, obzvláště protiústavního zákona, je poškozen ve svých právech;
• línem případě je n a p a d e n é r o z h o d n u t í zrušeno jako protiústavní. Z historických dů" ' l i i , totiž na z á k l a d ě principu r o v n é důležitosti tří nejvyšších soudů - Ú s t a v n í h o
JBUdního dvora, S p r á v n í h o s o u d n í h o dvora a N e j v y š š í h o s o u d n í h o dvora, nemohou
h\t soudní r o z h o d n u t í řešena prostřednictvím ústavní stížnosti u Ú s t a v n í h o s o u d n í h o
i i ira. Jinak je tomu u n ě m e c k é h o S p o l k o v é h o ú s t a v n í h o soudu nebo - abychom jmeI \ .ih novější příklad - u č e s k é h o Ú s t a v n í h o soudu. V Rumunsku neexistuje instituce
| .I.I v ní s t í ž n o s t i , ' s t e j n ě jako například ve Francii nebo Itálii. O v š e m mohou být, jak
I bylo p ř e d e s l á n o , stranami s o u d n í h o procesu vzneseny n á m i t k y proti ústavnosti zá|pna, který je třeba aplikovat, p ř i č e m ž musí soud předložit otázku Ú s t a v n í m u soudní
mu dvoru. V této speciální tvorbě konkrétních kontrol norem lze přinejmenším částeéM vidět funkční ekvivalent k individuální ústavní s t í ž n o s t i . '
Podle čl. 1 3 8 odst. 1 rak. Spolk. ús. zák. je rakouský Ústavní soudní d v ů r povolán
\ rozhodnutí určitých konfliktů o kompetenci mezi státními orgány. Taková srovnalel
n i kompetence r u m u n s k é m u Ú s t a v n í m u s o u d n í m u dvoru n e p ř í s l u š í . " Další kompe
I
17
18
1
číslo 3/200
tence r a k o u s k é h o Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora, která se stanovuje na z á k l a d ě navrhuj
jestli akt zákonodárství nebo exekutivy spadá do kompetence Spolku nebo z e m í (čl. 138]
odst. 2 rak. Spolk. ús. zák.; tzv. stanovení k o m p e t e n c í ) , v y p l ý v á ze struktury Rakouskd
jako s p o l k o v é h o státu a n e m ů ž e proto mít analogii v r u m u n s k é m ústavním soudnictví.]
V obou státech se nacházejí proti tomu instituce volitelného soudnictví. Tato kom
petence rakouského Ústavního soudního dvora je přitom výslovně obsáhlá. Podle čl. 14 li
rak. Spolk. ús. zák. rozhoduje obzvláště o napadeních volby s p o l k o v é h o prezidenta,
o volbách do parlamentních zastupitelských sborů, o ztrátě m a n d á t u parlamentních]
poslanců a o napadení návrhu na vypsání lidového hlasování nebo referenda. Srovna-I
telné kompetence r u m u n s k é h o Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora jsou naproti tomu jen v bo
dech. Podle čl. 144 písm. d) rum Ú s . bdí nad d o d r ž o v á n í m řízení při volbách preziden
ta republiky a potvrzuje volební výsledek, podle čl. 144 písm. g) bdí nad dodržováním]
procesu organizace a p r ů b ě h u l i d o v é h o hlasování a potvrzuje v ý s l e d e k . Kompetence!
Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora v čl. 144 písm. h) rum. Ús. - p ř e z k o u m á n í plnění podmínek]
k v ý k o n u z á k o n o d á r n é iniciativy občany - n e m á proti tomu v p ř e z k o u m á n í korektnos-1
ti procesu zapsání hlasů a zjištění počtu hlasů v ý z n a m ; mnohem více je třeba přezkou-]
mat výsledek hlasů z á k o n o d á r n é iniciativy, jestli je v souladu s p o d m í n k a m i čl. 73j
odst. 1 (a odst. 2 a 4) rum. Ú s .
Spíše jako na státovědný relikt je třeba nahlížet na o b s á h l é státně-soudní kompe
tence r a k o u s k é h o Ú s t a v n í h o soudu, obzvláště rozhodnutí o p a r l a m e n t n í o b ž a l o b ě spol-j
k o v é h o prezidenta navrhující ztrátu úřadu nebo spolkové vlády kvůli porušení ústavy]
nebo z á k o n a (čl. 142 a 143 rak. Spolk. ús. zák.); v praxi nehraje tato kompetence v ů
bec žádnou roli. V Rumunsku navazuje Ústavní soudní d v ů r j i n ý m z p ů s o b e m na pro-J
ces zbavení úřadu prezidenta republiky dle čl. 95 rum. Ús. Podle čl. 144 písm. f) rum. Ús.i
v y d á v á posudek o návrhu na p r o z a t í m n í sesazení prezidenta republiky z jeho úřaduj
dle čl. 95 odst. 2 rum. Ús. alespoň třetina počtu poslanců a senátorů. O čem má Ú s t a v J
ní soudní dvůr posudek vyhotovit, to nevychází z ústavy ani z rum. V e r f G G (čl. 31 a 32).
M u s í m e se domnívat, že Ústavní soudní dvůr - vedle dodržování předpisů o řízení I
m u s í zhodnotit, jestli se hlava státu dopustila z á v a ž n é h o porušení ve smyslu čl. 95
odst. 1 rum. Ú s .
P o s l e d n í m bodem, o kterém j e š t ě krátce p o j e d n á m e , je totiž kompetence - tu ra-j
kousky Ústavní soud n e m á - k vyslovení zákazu činnosti strany. Podél čl. 144 písm. i)
rum. Ús. se usnáší r u m u n s k ý Ústavní soudní dvůr o stížnostech, které jsou p ř e d m ě t e m
ústavnosti nějaké politické strany. Taková stížnost m ů ž e být p o d á n a dle čl. 28 odst. 2
rum. V e r f G G předsedovi komory parlamentu na základě usnesení komory nebo vlády.
K d y ž prohlásí Ústavní soudní d v ů r danou politickou stranu za protiústavní, * má to za
následek její zrušení v rejstříku stran (čl. 30 rum. V e r f G G ) . Toto řízení o zrušení stra
ny, k t e r é má vzor v n ě m e c k é m Z á k l a d n í m z á k o n ě , má mnoho pro a protiargu
m e n t ů . V k a ž d é m případě je diskuse o smysluplnosti a n a l o g i c k é kompetence n ě m e c
k é h o S p o l k o v é h o ústavního soudu do d n e š k a aktuální; právě hlasy z doby n e d á v n é
upozorňují na to, že demokracie se n e m ů ž e zcela zříci o b r a n y s c h o p n ý c h prvků proti]
protiústavním silám.
2<))
2 l ) 2 2 )
23
Inirmational L a w Review
N o . 3/2001
I V. Závěr
Přehled o organizaci a k o m p e t e n c í c h r u m u n s k é h o Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora uká
p l , /.c tvorba m o d e r n í h o ústavního soudnictví n e m ů ž e dnes v určité zemi spočívat
\ lom, že znovu objevíme j i ž objevené. M n o h e m více jde o to, pomoci si řešeními ve
w i č a ta přizpůsobit n á r o d n í m s k u t e č n o s t e m a zároveň formovat organický celek,
/irkapitulujme jako příklad r u m u n s k é řešení abstraktní preventivní kontroly norem,
M n a vychází z f r a n c o u z s k é h o vzoru. Konkrétní represivní kontrola norem v y c h á z í
• O t i tomu - také k d y ž nedojde k formálnímu zrušení z á k o n a - z r a k o u s k é h o vzoru.
„ R a k o u s k é " - a ne „ n ě m e c k é " - j e také to, že, jak bylo krátce z m í n ě n o , toho se týkající
• S h o d n u t í r u m u n s k é h o Ú s t a v n í h o s o u d n í h o dvora působí ex nunc a ex tunc. J a s n ě
• 0 t i r a k o u s k é m u a pro (lepší) n ě m e c k é řešení se rozhodlo Rumunsko vzhledem k po
li !i lne j m e n o v a n é m u procesu zrušení strany. Shrneme-li to, tak r u m u n s k é ústavní soud
it n lví nabízí velmi zajímavý a diferencovaný model, j e h o ž uchování záleží s a m o z ř e j
m é jako v š u d e jinde velmi silně n a zažité ústavní praxi.
/'< námky:
|
/.není přednášky ze dne 13. listopadu 2000 na Právnické fakultě Univerzity Temesvar
I
Přehledné zpracování tabulek o kompetencích ústavních soudů ve východní a jižní Evropě
viz Roggemann, Die Vetfassungen Mittel- und Osteuropa (1999), s. 124 a nási; viz též
již méně aktuální článek Brunner, Die neue Verfassungsgerichtsbarkeit in Osteuropa,
/.citschrift fur auslándisches óffentliches Recht und Vólkerrecht 53 (1993), s. 819 a nási
I
Viz k případu Marbury v. Madison Brugger, Einfuhrung in das óffentliche Recht der
(ISA (1993), s.7 a nási; Haller/Kólz, Allgemeines Straastrecht (1996), s. 214 a nási.
I
Velmi poučná je jedna poznámka v interview předešlého prezidenta rumunského Ústav
ního soudního dvora Muraru (East European Constitutional Review, Vol 6 No 1 /Winter/
1997, 78/79) na otázku, jestli je rumunský Ústavní soudní dvůr inspirovaný určitým
modelem: „Naše primární inspirace pochází Z Erancie, jejíž vliv zde byl velmi silný,
ale také proto, že po roce 1989 nás Francie v tomto směru efektivně podporovala. "
| \ ice k dalšímu ovlivňování rumunské ústavy francouzským ústavním systémem Leonhadt, Rumánien, Die neue Verfassung von 1991, Jahrbuch fiir Ostrecht, s. 217, 223
a nási). Kriticky pak k otázce vlivu francouzského Conseil Constitutionnel B. Iancu,
Konstitucionalizm i Konstitucija Rumynii 1991 goda, Konstitucionnoe Právo:
Vostocnoevropejskoe Obozrenie No 3 (28) 1999, 31 (34).
Stalev, Veifassungssysteme im Umbruch. Eine rechtsvergleichende Untersuchung zu
Bulgarien, Rumánien und Slowenien (1999), 99.
I i Iancu, Die Novelle des rumánischen Vetfassungsgerichtsgesetzes von 1997 und
ihre praktischen Auswirkungen, Die wichtigsten Gesetzgebungsakte in den Lándem
Ost- und Súdeuropas - Monatshefte fur osteuropáisches Recht 1999, 255, 257 a nási.
Podle čl. 144 rum. Ús. zaujímá Ústavní soudní dvůr stanovisko k ústavnosti jednacího
ii úlu parlamentu, a to na základě svolání prezidentem obou parlamentních komor,
parlamentní frakcínezávisle na její velikosti (Stalev, Verfassungssysteme 110)
číslo 3/2001
nebo minimálně 50 poslanci nebo 25 senátory. Zde se jedná o možnost přezkoumání
již v platnost vstoupeného jednacího řádu, tedy o represivní kontrolu norem. Je-li jed
nací rád prohlášen Ústavním soudním dvorem za protiústavní, pak dle čl. 145 odst. I
rum. Ús - míněna konkrétní komora - musí být stažen. Podle čl. 22 odst. 4 rum. VerfGG
musí tato komora přezkoumat již stávající předpisy jednacího řádu, aby svá ustanove
ní sladila s ústavou. To je více než lapidární ustanovení. Nejsou stanoveny ani nepří
mé právní účinky rozhodnutí Ústavního soudního dvora, ani není pro parlamentní
komoru stanovena lhůta k nápravě jednacího řádu. Musíme akceptovat, že rozhodnuti
Ústavního soudního dvora není zavazující a výzva parlamentní komoře k opravě jed
nacího řádu - vzhledem k chybějící stanovené lhůtě na to navazující - má charaktei
právě jen výzvy. K tomu také Cremer: Die Wirkungen verfassungsrechtlicher Entscheidungen, in: Frowein/Marauhn (Hrsg), Grundfragen der Veifassungsgerichtsbarkeií
in Mitel- und Osteuropa (1998), 237, 325 a 341.
Skepticky k čistě preventivní kontrole norem také Deleanu/Boc, The Control of the
Constitutionality ofLaws in Romania, Zeitschrift fiir auslándisches óffentliches Recht
und Vólkerrecht 53 (1993), 841 a násl. a Cremer, in Frowein/Marauhn (Hrsg),
Verfassungsgerichtsbarkeit, 322. Konkrétněk Rumunsku se Brunner domnívá, že chy
bějící represivní abstraktní kontrola norem je dalece kompenzována tím, že je velkory
se povolena (represivní) konkrétní kontrola norem. Jinak ale Deleanu/Boc; viz také
ještě dále v textu k čl. 144 písm. c) rum. Ús.
7)
Deleanu/Boc, Journal of Constitutional Law in Eastern and Central Europe 1995,
Stalev, Veifassungssysteme 114. Parlament není vázán žádnou lhůtou vzhledem k ob
novenému přijetí usnesení; kriticky B. Iancu, Konstitucionnoe Právo: Vostočnoevro
pejskoe Obozxenie No 3 (28) 1999, 34 f; dále Deleanu/Boc.
Stanovení většiny oprávněné ke změně ústavy (dvoutřetinová většina u obou parla
mentních komor) můžeme tímto způsobem vyložit tak, že tím jsou splněny požadavky
na změnu ústavy a zákonodárce se může sprostit vázanosti ústavou; tak Brunner, Zeit
sc/vift fúr auslandisches óffentliches Recht und Vólkerrecht 53 (1993), 851; MurarĚ
Constantinescu, La juridiction constitutionelle en Roumanie, Annuaire internationai
de justice constitutionelle 1995, 11 (16 a násl). Proti tomu můžeme namítat, že změnu
ústavy ve vlastním smyslu dle čl. 147 odst. 3 rum. Ús. vyžaduje vždy ještě dodatečné
lidové hlasování; Deleanu/Boc, Journal of Constitutional Law in Eastern and Centrax
Europe 1995, 128; Elster/Holmes, Novye konstitucii, prinjatye v Bolgarii i Rumynii,
Konstitucionnoe Právo: Vostočnoevropejskoe Obozxenie No 1 -1992, 32 (33 a násl.
dále Kaufmann, Die Verfassung von Rumánien und das Gleichgewicht der Staatsge
walten, Recht in Ost und West 1997, 113 (117), který ještě dále dodává k všeobecným
námitkám proti porušení ústavy např „ztrátu' srozumitelnosti ústavy.
S)
iJ)
m
"
}
30
Srov. také Stalev, Veifassungssysteme 111.
Ve vztahu k preventivní kontrole norem platí následující: Podle čl. 23 odst. 3 rum
VerfGG nemohou být zákonné předpisy, jejichž ústavnost je stanovena podle čl. 145
odst. 1 rum. Ús, předmětem námitek. Je-li shledán zákon Ústavním soudem v řízen
o preventivní kontrole norem za neslučitelný s ústavou, aleje potvrzen parlamenten
Iniri
national L a w Review
N o . 3/2001
dlečl 145 odst. 1 rum. Us, pak hájí tato okolnost zákon proti opětovnému přezkoumá
ní v rámci represivní konrétní kontroly norem. Dojde-li naproti tomu Ústavní soudní
dvůrpři preventivním přezkoumání k závěru, že zákon je v souladu s ústavou, nebrání
to plnému dodatečnému přezkoumání v řízení podle čl. 144 písm. c) rum. Ús., takže
rozhodnutí Ústavního soudního dvora o souladu zákona s ústavou v procesu preven
tivní kontroly norem nemá žádnou závaznost a žádnou zákon vázající právní moc.
('remei; in: Frowein/Marauhn (Hrsg), Verfassungsgerichtsbarkeit, 349.
Stalev, Verfassungssysteme 111 a 114, nebere na zřetel rum. VerfGG.
Stalev, Verfassungssysteme 114^ Nařízené předávání rozhodnutí oběma komorám par
lamentu a vládě dle čl. 25 odst. 4 VerfGG slouží pouze informativně,
lato okolnost se jeví jako příspěvek k tomu, že rozhodnutí Ústavního soudního dvora
je v praxi ignorováno; B. Iancu, Kostitucionnoe Právo: Vostočnoevropejskoe Obozxenie No 3 (28) 1999, 35.
inké Muraru/Constantinescu, Annuaire international de justice constitutionelle 1995,
19; Vasilescu, Chroniques: Roumanie, Annuaire international de justice constitutio
nelle 1995, 983 (1004 a násl).
S výjimkou popsanou v FN 1.
Stalev, Vefassungssysteme 106, vítá, že se rum, Ús. zříká individuální ústavní stížnosti,
neboť toto je ulehčením pro Ústavní soudní dvůr a zkrácením doby řízení ve fázi vy
tváření demokracie a ústavního soudnictví v Rumunsku; naznačuje to také, že zavede
ní této právní instituce je do budoucna možné a smysluplné.
Podobně Kaufmann, Recht in Ost und West 1997, 117; kriticky k tomu Macovei, Pravovaja kultura v Rumynii, Konstitucionnoe Právo: Vostočneevropejskoe Obozrenie No 3
(24) 1998, 36 (37 a násl.).
Kriticky k tomu Kaufmann, Recht in Ost und West 1997, 117 a 121; k tomu také Muraru, East European Constitutional Review, Vol 6 No 1 (Winter) 1997, 79 a 80 a násl.
Srov. také Vasilescu, Annuaire international de justice constitutionelle 1995, 989.
V tomto směru také Cremer, in Frowein/Marauhn (Hrsg), Verfassungsgerichtsbarkeit,
i 15 a násl. Doposud jediné realizované řízení - o tom Kaufmann, Recht in Ost und
West 1997, 188FN43.
Srov. také s čl. 144 písm. e) rum. Ús., podle kterého Ústavní soudní dvůr stanovuje
okolnosti, které odůvodňují interní stav výkonu úřadu prezidenta republiky. Chybějící
analogická kompetence rakouského Ústavního soudního dvora byla zažalována před
několika lety, když během dlouhé těžké nemoci spolkového prezidenta vyvstala otázka
jeho schopnosti vykonávat tento úřad.
Protiústavní je ta politická strana podle čl. 37 odst. 2 rum Ús., jejíž cíle nebo činnost
jsou v rozporu s politickým pluralismem, principy právního státu nebo suverenitou,
nedotknutelností nebo nezávislostí Rumunska.

I. Die Verfassungsgerichtsbarkeit in Rumánien und in ósterreich

Transkript

Podobné dokumenty

MINTSTERSTVo Ltvorxiuo pRosrnnni

Evidence vozidla osvobozeného od platby mýtného

myoclonie kodein - HawaiiHouseSellers

Dopravni prostředky

Landesrecht Salzburg: Gesamte Rechtsvorschrift für

53 kB

Pomůckový list pro projektové vyučování

Ventilatoren / Ventilátory

OBEC BRLOH GPS: 48° 55′ 45.107″N 14° 13′ 12.578″E První