Láska je láska - Základní škola POLNÁ

Květen 2014
Láska je láska
Láska se ptá přátelství: „Proč jsi na světě, když existuji já?
Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Jaro
Zjara už se líhnou ptáčci,
mají mámu ptáčici.
Jsou to pěkní darebáčci,
s mámou vždycky zacvičí.
Stromy už nám pěkně klíčí,
mají z květů poupata.
Každý rok to ráda vidí
naše teta Agáta.
Ondřej Vytlačil III. B
Na pomlázce
Dej mi, prosím, vajíčko,
má zlatá matičko.
Budu-li jich míti moc,
budu spáti celou noc.
Vajíčka ti nedám,
už je má náš Adam.
Aspoň jedno vajíčko,
má zlatá matičko.
Budu-li jich míti málo,
budu volat ze snu haló.
Ondřej Opršal III. B
Obr.: http://www.pohadkaotobe.cz/pohadkaotobe/eshop/20-1-ZPIVAME-TANCIME-LEPIMETYPY/0/5/129-Tema-JARO-a-ptacci + http://www.predskolaci.cz/?p=522
2
LOVE is everywhere, LOVE is magic!
Láska je v nás! Každý z nás ví, co to láska je, každý z nás zažil „motýlky v bříšku“,
když se na něj usměje jeho láska. Každý z nás pozná ten pocit, kdy je z někoho, jak
se říká, úplně paf. A taky každý z nás zažil svoji první lásku! První láska, první pohled,
první úsměv, první pusa, držení za ruce! Vše kolem toho je tak krásné. Vlastně
vzpomínka, která se nezapomíná.
Zkusili jsme se na toto téma ptát učitelů. Jak reagovali? Někteří se jenom
stydlivě pousmáli a řekli, že nám neodpoví, ale bylo vidět, že v duchu vzpomínají rádi.
Někteří se nechali přemlouvat dva dny, ale nakonec ze sebe nic nevypustili. Pro pana
učitele Wasserbauera to byla paní učitelka v první třídě. Pro paní učitelku Říhovou
spolužák v první třídě, který o tom však
nevěděl, a paní učitelka byla vždy smutná,
když nebyl ve škole. Pan učitel Prokeš
nám vyprávěl krásnou příhodu o tom, jak
se mu líbila jedna holčička ve školce.
Dokonce si pořád pamatuje, jaké měla
jméno! Ale když se poté v deseti letech
koukal na TV, kde viděl, jak slavní
povídají o jejich první lásce v patnácti,
přišlo mu zvláštní, že on svou první lásku
měl už ve školce! No, není to nádherná
vzpomínka?
Nejvíc se nám však rozpovídala paní
učitelka Richterová. Zde je příběh o její
první lásce: „Říká se, že láska na první
pohled neexistuje. Ale není to pravda. Já
si na ni musela počkat až do osmnácti, ale
stálo to za to čekání. Nikdy nezapomenu na první setkání a na jeho oči, které se
střetly s mými, a já věděla, že je to tu, můj princ na bílém koni. Láska nám vydržela
skoro dvanáct let. A i když už spolu nejsme, zůstali jsme přátelé a on bude mít v mém
srdci vždycky svoje místo.“
Láska je krásná. Ale nejen ta první. Puberťácké lásky jsou vtipné, legrační
a hloupé, věříte? Však se taky říká, že na první lásce je nejkrásnější to, že věříte, že
je to navždy, a nemyslíte si, že by vás cokoliv mohlo rozdělit!
Terka Pešáková, Nikča Čumplová, Kiki Peřinová
Obr.: http://www.jup.cz/obrazky/laska-je-kdyz-dd.html
3
Už je to tady, začaly nám taneční…
Psal se den 25. únor 2014 a nás čekala první lekce kurzu předtaneční výchovy.
V hlavách nám běžely myšlenky několik dní dopředu: co si my, jako holky, vezmeme na
sebe, co s vlasy a jaké doplňky k tomu… Strach, nervozita, to byly dvě věci, co nám
ten den dělaly největší neplechu v těle. Všichni pospíchali ze školy rychle domů,
osprchovat se, upravit svou image, obléci si šaty nebo oblek, uvázat kravatu a mohlo
se vyrazit.
Na místě jsme nazuli botky,
sedli si a čekali na známou taneční
dvojici, manžele Málkovy. Všichni
udělali
maximum,
krásně.
Hodiny
aby
vypadali
strávené
před
zrcadlem za to stály. Začali jsme se
rozcvičovat podle pokynů svých
tanečních mistrů. Každou lekci, kdy
jsme se setkávali, jsme se naučili
spustu nových tanců, i ty, o kterých
jsme ani neslyšeli. Myslím, že jsme
se strachovali a měli trému úplně
zbytečně. Užívali jsme si to na plné
čáře a dost se všichni společně
nasmáli.
Každý z nás se ale určitě
nejvíce těšil na ten hlavní večer,
takzvaný „věneček“. To byl opravdu
den, kdy každý měl napilno. Chtěli
jsme ukázat svým blízkým, co jsme
se
za
těch
manželům
sedm
Málkovým
lekcí
díky
dokázali
naučit. Bez nich by to nešlo. A
povedlo se! Skvělý večer, super nálada a bolavé nohy ještě druhý den.
Stálo to za to!
Terka Dvořáková
4
„Koukej na ně, jak jim to jde!“
„Dnes to rozbalíme!“
5
„Hoši, tak kterou dnes?“
Úsměv, prosím!“
Foto Z. Bužgová
6
ODHALENÍ!
Je to tady, je to tady! :D Další odhalení je tu! Tentokrát je z prostoru Lidového
domu! Ano, přesně zde se odehrávají taneční. Přesně zde se učí deváťáci tančit! Je
úterý, snažíme se přetrpět školu a těšíme se na taneční, bolení nohou, nové tance,
nové vtipné hlášky pana Málka…
Škola uběhla jako voda a přípravy vypukly! Všechno proběhlo, jak má, a hodiny
tance začaly! Nožka sem, nožka tam. Dozadu - dopředu, doprava – doleva, tři – čtyři,
tralalala! Všechno se hromadí, když vtom najednou čeho si všichni nevšimnou! Slečna
Čumplovic se válí na zemi a v té nepatrné chvilce překvapivého pádu jí vylezou
„spoďárky“. Všichni jsme se zasmáli, ale samozřejmě jsme to brali jako srandu. To se
přece může stát každému. Jsme skvělá parta! Tak tedy, tanci zdar!
Terka Pešáková, Nikča Čumplová
BAREVNÝ TÝDEN
Na prvním stupni probíhal od 24. do 28. března tzv. BAREVNÝ TÝDEN. Děti
měly na každý den připraveno nějaké téma, např. Den PEXESO, Duhový den, dokonce
i Den naruby! My jsme měli ve čtvrtek navštívit Duhový den. Každá třída měla na sobě
oblečení jedné barvy. Jedni byli v modrém, někteří v zeleném, další v červeném a našla
se zde i třída oranžová. Navštívili jsme každou třídu a všude položili pár otázek.
Některé odpovědi byly velice zajímavé a humorné, tak tady jsou!
Odpovědi na otázky:
Co všechno na sobě máte v dané barvě?
 Tričko, tepláky, punčocháče, ponožky, trenky, bačkory, náhrdelník, náramky,
gumičky,..
Co jsi učil? Bavilo tě to?
 Já jsem učila čtení a všechny jsem naučila číst! Já jsem je jako vyvolávala
a oni mi vždycky museli odpovědět! Chtěla bych být učitelka, protože mě to
moc baví. - Viki
 Učil jsem matematiku, kde jsme se učili kreslit tulipány a doplňování čísel
a říkání příkladů. – Adam
 A co na to brácha David: Moc mě nebavilo, když učil brácha, protože mě matika
nebaví!
 Já budu zítra učit prvouku a připravím si něco o ptácích, třeba o papouškovi,
o kterém si přečtu v mé encyklopedii. Papoušci mě baví. – Jiřík
 Nikoho jsem neučil, protože jsem nechtěl, já bych chtěl být totiž
automechanikem. – Aleš
 Já jsem měl dozor na chodbě. Děti mě zlobily, ale už si nepamatuju, co mi
dělaly. - Anonym
7
Chtěl bys být učitelem?
 Já bych chtěl být farmář, doma už mám spoustu zvířat. – Adam
 Já bych chtěl být kuchař, už umím vařit makarony a strašně rád jím pizzu! –
Denis
Víte, proč se slaví Den učitelů?
 Aby si žáci odpočinuli a učitelé si vyzkoušeli, jaké je to mučení, když se píše
písemka, a aby věděli, jak trpíme.
Který den tě bavil nejvíc?
Určitě vyhrál Den PEXESO, protože jsme jinou odpověď skoro neslyšeli. Jednou bylo
zmíněno i pondělí, protože se opékaly buřty!
Terka Pešáková, Nikča Čumplová, Kiki Peřinová
Rozhovor s paní zástupkyní Močubovou:
Co vás vedlo k uspořádání této týdenní akce?
Chtěli jsme dětem připomenout dobu J. A. Komenského a zpestřit jim jeden týden.
Jak akce probíhala?
Po celý týden jsme měli na chodbě panely s prezentací o J. A. Komenském a nástěnku
s otázkami, které se této osobnosti týkaly.
První den byl sportovní, konal se tzv. Vodník. Vše se odehrávalo v DDM Polná. Děti
například šplhaly, házely na cíl atd.
Druhý den probíhalo třídní kolo v PEXESU.
Ve čtvrtek jsme měli Barevný den. Každá třída přišla v barvě, kterou si vylosovala.
Dále se uskutečnilo také školní kolo v PEXESU.
V pátek jsme, stejně jako na 2. stupni, měli tzv. Den naruby. Novinkou bylo to, že děti
měly dozory na chodbách, ale na vše s nimi dohlíželi učitelé.
Jak reagovaly děti?
Byly nadšené!
Jste s průběhem spokojena?
Ano jsem.
Co se vám osobně nejvíce líbilo?
Celý týden se mi líbil. Každý den jsem se těšila do školy.
8
Ptala se: Terka Dvořáková
9
10
Foto Radim Dočkálek
11
Milý pane Komenský,
nejprve bych se vám chtěla představit.
Jmenuji se Lucie Milotová a tímto dopisem bych
Vám chtěla poděkovat a napsat Vám, jak to ve škole
chodí v dnešní době. Poděkovat bych Vám chtěla
především za to, že jste se snažil udělat školu
zábavnou, takovou, aby se do ní děti těšily.
Neřekla bych, že se do školy v dnešní době
někdo těší, ale určitě je to lepší než dříve. Myslím
si, že kdybychom se alespoň na den přenesli do doby
ještě před tím, než jste žil, a vyzkoušeli si, jak to
ve školách tenkrát chodilo, do školy bychom se těšit začali. Nejvíce bych chtěla
ocenit to, že jste zrušil tělesné tresty, protože někteří z nás by potom byli v jednom
kuse celí modří. V dnešní době, když někdo zlobí nebo se sprostě vyjadřuje, dostane
od učitele poznámku do žákovské knížky a je na rodičích, jak si to s ním doma vyřídí.
Také jsem slyšela, že podle Vás by žádný žák neměl být vyloučen z vyučování, protože
i to nejméně nadané dítě lze alespoň trochu vychovat. Za tohle by Vám měla spousta
dnešních dětí poděkovat, protože kdybyste to nevymyslel, neměly by žádné vzdělání.
Někteří učitelé jsou o něco horší a někteří zase o něco lepší, nicméně já je
všechny obdivuji, hlavně tedy za jejich trpělivost. Sama bych totiž učitelem být nikdy
nechtěla. Myslím si, že by mně asi „ruply“ nervy.
A co se změnilo ve školách od doby, kdy jste žil? Především přibyla moderní
technika. Už nemáme pouze tabuli, na kterou se píše křídou, ale i interaktivní tabule.
Dále jsou na školách počítače a třeba místo tabulek z vaší doby, na které se psalo
křídou, nastoupily sešity, do kterých se píše propiskami. Jinak je to skoro stejné:
obrázkové učebnice, vycpaná zvířata a další pomůcky, jenom v modernějším podání.
To, co se hodně změnilo, je díky bohu počet dětí ve třídách. Četla jsem, že v jedné
třídě bývalo třeba až sto dětí. Dnes jich tam je kolem dvaceti a i tak mají učitelé
občas co dělat.
Zajímalo by mě, jak by to ve školách vypadalo, kdyby se osoba, jako jste Vy,
nikdy nenarodila. Ale proč o tom vlastně přemýšlet, když tomu tak není. Buďte na
sebe pyšný, protože to, co jste dokázal, už nedokázal nikdo po Vás, a já myslím, že
ani nedokáže. Všichni Vás znají a vzpomínají na Vás jako na „učitele národů“, na Vaši
počest se v Čechách slaví Den učitelů.
Za všechno Vám moc děkuji.
Lucie Milotová, VIII. A, Základní škola Polná
Obr.: http://www.humanizmus.sk/komensky.html
12
Ach, ta sesterská láska!
Naši si vždy přáli mít druhé dítě. A tak jsem se 26. 6. 2002 narodila právě já.
Když jsem přišla na svět, byly mé setře tři roky…
Když jsem byla malá, sestra pomáhala mamce starat se o mě. O pár let později
mi bylo tak pět. V tomto věku si každá holčička hrála s panenkami, ale já ne. Já byla
jiná, měla jsem ráda auta. Žádné panenky jsem nechtěla, nic takového. Vydrželo mi
to celkem dlouho.
Teď mi je jedenáct let, a jak mi říká sestra, konečně jsem se změnila v holku.
Asi na tom něco bude. Zajímá mě kosmetika, snažím se vyrovnat „ségře“, ale nikdy
nebudu jako ona! Všichni lidé, kteří nás alespoň trochu znají, říkají, že jsme si hrozně
podobné, ale já ani sestra si to nemyslíme. Jsou dny, kdy se opravdu vůbec nesnášíme!
Terka mi však dokáže i pomoci. Snad nejhorší jsou dny, kdy máme mezi sebou
„sesterské války“. Není snad den, kdy se nehádáme kvůli blbosti. Ale to zná každý,
kdo má doma staršího, nebo mladšího sourozence. Bez hádek by to nešlo, už to k tomu
sourozeneckému soužití patří.
Kdybych takovou sestru neměla, komu bych se svěřovala třeba na téma „kluci“?
Jsem vděčná za takovou sestru, jako je Terka. Kdekdo mi ji může závidět. 
Zuzana Dvořáková
Láska ke zvířatům…
… konečně vtrhla do našich příbytků.
Ráno, v poledne i večer
a každý den znova
létají vzduchem něhyplná slova:
hovado, prase, dobytku!
(http://www.saspi.cz/dila/27978-laska-ke-zviratum)
Obr.: Vítek Peřina IV. C
Ne, takhle skutečně ne! My máme na mysli lásku k našim domácím mazlíčkům!
13
„Nic nečiní člověka lidštějším než láska ke zvířatům."
(Henry Fielding)
Tak to je mnohem lepší!
Každý z nás to někdy prožil. Ten okamžik, kdy se malému dítěti radostně rozzáří
oči, nalepí se na výlohu obchodu se zvířátky a žadoní: „Mami, koupíme si pejska
(kočičku, křečka,…)!“
Kolikrát máte pocit, že vás nikdo nemá rád, že máte depku a nikoho nechcete
vidět? A pak k vám přijde váš pes, koukne na vás oddaným a chápavým pohledem,
přitulí se k vám a vy mu můžete svěřit všechny svoje bolístky s vědomím, že on to
nikomu neřekne. Není to důkaz zvířecí lásky? A když ji umí dát najevo zvířata nám
lidem, proč bychom my měli být jiní?
Zvířata nám ukazují, jak může být na světě hezky a jak se dá krásně žít s láskou.
A tak se nebraňte tomu dát svým mazlíčkům najevo svoji lásku, vždyť na světě jí
nebude nikdy dost.
Mazlíčci
Jak bychom žili bez mazlíčků,
kdybychom je neměli.
Každý má svého mazlíčka,
ať psa, kočku nebo králíčka.
Máme rádi mazlíčky,
ať jsou holí, huňatí či chlupatí.
Jsou to naši přátelé,
tváří se vždy vesele.
M. Peřina, L. Vejvoda VI. B
http://casopislamour.cz/baby/duse/275-uzasne-snimky-deti-se-zviratky
Radost pro pejsky i z pejsků
Navštívili jsme spolu s nejlepšími sběrateli a dárci psí útulek. Celkově se vybralo
4500 Kč+ spousty psích pamlsků. Všem „sponzorům“ za každou částku DĚKUJEME!
Když jsme dorazili do útulku, nejdříve jsme vyložili jídlo, poté jsme si prohlédli
pejsky a mohli jsme je nakrmit piškoty. Někteří odvážlivci sami zkusili, jak takový psí
piškot chutná. :D Když jsme si pejsky prohlédli a pohráli si s nimi, snad každé dítě se
s nějakým pejskem vyfotilo. Nakonec jsme udělali fotku společnou a vyrazili
s „radostí“ zpět do školy!
14
Text i foto: Terka Dvořáková
15
Návštěva ze Španělska
31. 1. 2014 k nám přijela na výměnný pobyt šestnáctiletá Almudena Parras ze
Španělska. Byla tu 3 měsíce, ale u nás zůstala jenom měsíc, protože potom pobývala
u někoho jiného. Položila jsem jí několik otázek.
Máš ráda Českou republiku?
Ano, mám tu ráda všechno. Líbí se mi architektura. :)
Je tu něco lepšího než ve Španělsku?
Ve Španělsku to máme takhle: tři hodiny se učíme a potom máme tři hodiny přestávku.
Tady je to lepší, protože máme každý den jiný rozvrh.:)
Jaké cizí jazyky se učíš?
Francouzsky, anglicky a teď česky. :)
V kolik hodin vstáváš do školy ve Španělsku? A v kolik tady?
Ve Španělsku: vstávám v 7:15, autobus mi jede v 7:55 a škola nám začíná v 8:30.
Tady vstávám v 5:50, autobus mi jede v 6:30, škola začíná v 8:00 a ve čtvrtek v 7:10.
Dojíždíš ve Španělsku do školy autobusem?
Ano, protože bydlím ve vesnici (Covarrubias). Školu tu sice máme, ale jen pro
mladší děti, na střední školu musíme
dojíždět do Lermy. A ještě taková
zajímavost: Ve Španělsku se za autobus
do školy neplatí, jezdí tam školní
autobus.
Jaké jídlo tu máš ráda?
Mám tu ráda všechna jídla. Ale
nemám ráda sladké obědy, my to
bereme jako dezert. A mám tu ráda
polévky. :)
Ptala se Marie Čermáková
16
Moje milé zvířátko
Každý má nějakého mazlíčka.
Já mám taky svého a budu vám
o něm povídat.
Jednou
jsem
surfovala
po
internetu a našla jsem jedno takové
roztomilé zvířátko. Jmenovalo se
burunduk, taková veverka.
Byla jsem z toho nadšená a šla
jsem ho ukázat mamce. Taky se jí
líbil. Chtěla jsem jít za tátou, ale
zarazila jsem se. Podívala jsem se
na rozměry klece: 1m x 2m x 1m!!!
Kdybych takovou klec někde našla,
stal by se zázrak. Bylo mi do breku.
Pak mi svitlo. Vždyť děda má
truhlářskou dílnu! Za měsíc byla klec hotová. To už jsme měli veverku zamluvenou.
A tak jsme si jednu srpnovou neděli udělali výlet do Strážnice, odkud moje
veverka pochází. Když jsme tam dojeli, viděli jsme všude velké klece, ve kterých byly
činčily, laboratorní krysy, křečci a jiní hlodavci. A mezi nimi i naše veverka. Když jsme
ji s mamkou viděly, rozplývaly jsme se. Jaké však bylo moje zklamání, když mi paní
řekla: „Hlavně neotvírat klec, je strašně rychlý a jak uteče, už se nevrátí. Další
zajímavostí, kterou jsem se dozvěděla, bylo to, že se dají špatně ochočit. To jsem
trochu začala pochybovat o tom, že jsem si vybrala správné zvíře.
Když jsme ho přivezli domů, byl vystrašený. Pobíhal po kleci sem a tam a my jsme
se na něj nemohli vynadívat. První noc strávil v přepravní kleci. Další den ho taťka
chtěl přesunout do velké klece, ale to byl další kámen úrazu. Z miloučkého mazlíčka
se vyklubala krvelačná bestie! Taťku při přesunu třikrát kousnul a pak pokousal i další
členy naší rodiny, kteří si ho chtěli pohladit.
Už je to pět měsíců, co jsme si ho koupili. Dá se pohladit, ale nemůžu ho nosit na
rameni, jak jsem původně plánovala. I tak bych ho za nic nevyměnila, protože ho mám
moc ráda.
Barbora Vlková
17
Křeček
Honem všichni sem,
vidím chaloupku za lesem.
V té chaloupce křeček bydlí,
má tam postel, stolek s židlí.
Ve dne spává v postýlce,
večer běhá po louce.
Nestýká se s medvědem,
ten však bydlí za rohem.
Medvěd něco chystá,
vražda křečka už je jistá.
O půl roku později –
Obr.:http://rikyhamstery.com/czech/celek/nomspotvyzkum.htm
- mrtvý křeček v posteli.
M. Vacek, V. Procházka VI. B
Hádanky z III. B

Veliký je jako buk, často dělá velký hluk, když vykvete první poupě, opouští
své zimní doupě.

Mlíčko má hodně ráda, psa nemá za kamaráda, když ho uslyší, tak běží a pes jí stačí
stěží. Potom myšku posnídá, ona dobrý život má.

Kočka si na ní pochutná, ona růžový ocásek má. Fousků má jen pár, má je jako
dar.

Říká se, že víc než čtyři roky má, přitom pomalu běhá. Je malá, to je fakt, dlouhá
je akorát.

Maličké stvoření je od narození, na křídlech plno barev má, nektar z květiny
si dá.
Mazaná je, to je fakt, zrzavá je akorát. Černý čumáček má, zajíčka ráda k obědu
si dá. Potom běží za hory, do své milované nory. K ní vede úzká cestička a tam se
schoulí do klubíčka.
Správné odpovědi:
Medvěd, kočka, myš, stonožka, motýl, liška

18
Odpoledne a Noc s pohádkou
První Noc s Andersenem proběhla v roce 2000 v uherskohradišťské knihovně
a na dvacet malých čtenářů čekalo noční dobrodružství v podobě čtení pohádek,
soutěží, her a překvapení. I v Polné má již akce, u nás zvaná Noc s pohádkou, svoji
tradici. Začínali jsme v roce 2007 a jako zpestření jsme přidali i Odpoledne
s pohádkou. Žáci druhého stupně se převlékli za pohádkové postavy, připravili soutěže
a hry a potom už se škola zaplnila obrovským množstvím žáčků prvního stupně.
V tomto směru za uplynulých osm let došlo přeci jen ke změně – na stanoviště si
přicházejí hrát spíše malé děti s rodiči a děti z mateřské školky, naši „prvostupňaři“
na nás jakoby zapomínají. Je to škoda, protože jejich starší spolužáci opět věnovali
přípravě stanovišť svůj volný čas a spoustu elánu a stanoviště se jim opravdu povedla.
O Noc s pohádkou byl naopak nebývalý zájem. Místo tradičních 25 přihlášek se
jich nakonec letos sešlo 46, takže se nakonec na všechny zájemce nedostalo. Naše
družina není nafukovací, z každé 3. třídy se tedy mohlo zúčastnit jen
10 nejrychlejších a nejhodnějších žáků. I když o průběhu akce ledacos věděli od
starších kamarádů nebo sourozenců, program v loutkovém divadle, Husově knihovně
i školní družině si naplno užili. Letos dokonce mohli vidět malou ukázku práce dětského
loutkářského kroužku a pohádku jim přišel přečíst oblíbený pan učitel Zbyněk
Wasserbauer (pro jistotu nechal angličtinu doma a četl česky ). I na spaní nakonec
došlo. Někdo zavřel oči brzy, někdo špital déle, ale nakonec usnuli všichni, aby ještě
zvládli i páteční vyučování.
Takže ahoj zase za rok. Druháci se mohou začít těšit 
19
Text a foto Jarmila Kalábková
20
Byly jsme při tom a ptaly se:
Odpoledne a večer:
1. Jak se ti líbil program?
2. Jaká postava se ti nejvíce líbila?
3. Jaký úkol se ti nejvíce líbil?
Terka Vacková:
1. Strašně moc se mi líbil.
2. Rytíř (ten magor s mečem).
3. Diktování, jak se trefovat do kostky.
Marcela Němcová:
1. Dobrý.
2. Líbily se mi všechny.
3. Jak jsme se "mečovali".
Adam Kiko:
1. Dobrý.
2. Rytíř.
3. Podlézání lavic.
Ondřej Sobotka:
1. Jo, celkem dobrý.
2. Líbil jsem se sám sobě:-D
3. Střílení na branky (florbal).
Ondra Vytlačil:
1. Suprrrrrrrr!!!
2. Čarodějnice.
3. Provázkové bludiště.
Filip Kudla:
1. Hodně (ale byl to Den s pohádkou, ale já tam žádnou pohádku neviděl).
2. Černoši a kuchaři.
3. Opičí dráha.
Alexandra Ďuračová:
1. Moooooc!!!!
2. Kašpárek.
3. Když jsme šli v Husově knihovně do sklepa.
21
Ráno – otázka pro paní učitelky:
Byly děti hodné?
p. uč. Kalábková - Skoro všechny ano.
p. uč. Bruknarová – Zlobily jen trošku, ale to by nebyly děti, kdyby nezlobily. A někdo
mluvil ze spaní.
Eva Boháčková, Bára Bradáčová, Aneta Havlíčková a Kačka Čermáková
Pohádka, či horor aneb Lyžák 2014
(vzpomínka)
Už od okamžiku, kdy nám ve škole rozdal p. uč. Dvořák přihlášky, jsme se hor
nemohly dočkat.
První den byl podle našeho očekávání - stihly jsme vysklít skříňku a rozbít Áně
brýle. Avšak od druhého rána jsme se těšily domů, poněvadž jsme začaly zažívat
pekelnou nudu! Učitelé sice chválili naši poslušnost a klidnost, ale to bylo to, co nám
na lyžáku nejvíce vadilo! Jeden večer se nám sice povedlo ostatní nahnat do jídelny
na hraní společných her, ale bylo to poprvé a naposled! Všichni tvrdili, že jsou unavení
a že si potřebují odpočinout (= zasednout za své notebooky či tablety!)
Jistě jste už pochopili, že jsme z hor zklamané. Jediné, co nám zpříjemňovalo
každý den, byly Prdíkovy „dotěrné kecy“! :D
Každý má z hor spousty zážitků
a my myslely, že nebudeme výjimkou! Ale
opak se stal pravdou! Jediné, na co
budeme navěky vzpomínat, byla cesta
autobusem:
Špindl
→
Erlebaška.
Cestovali jsme společně s „islámskými
teroristy“, kteří byli velmi dobře
naladěni a svými vtipnými písničkami
bavili celý autobus. Museli jsme přislíbit
věrnost Alláhovi, pokud jsme chtěli
vystoupit z autobusu živí. Jednou
z veselých písní byl song s názvem:
Buffalo Bill - v pr...i byl, h...o viděl. Při
této muzice a příjemné společnosti jsme
společně zpívali a bavili se!
Nyní už se o horách moc nebavíme a nerady se k nim vracíme. Nikdy předtím
bychom nevěřily, že to někdy řekneme, ale tento výlet byl nečekaným zklamáním pro
naše srdce!
Za 7. A nerozlučná čtveřice Áďa, Kačka, Bára a Eva
Obr.: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2040
22
Co znamená přísloví LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM?
(anketka)
Terča: Když někomu uvaříš něco dobrého, tak tě
pak má rád.
Martin: Když se někdo poblije.
Klárka: Když někomu dáš jídlo, má tě rád.
Matěj: Musíš si protrpět to nejhorší. Myslím v
jídle.
Lea: Když někdo někoho miluje, nesmí jíst.
Marek: Když miluješ housku.
A co to vlastně znamená?
Znamená to, že i dobré jídlo patří k lásce a že díky němu si můžete naklonit toho,
koho milujete.
Barbora Vlková
Obr.:http://www.bastard.cz/hlasovani/laska-prochazi-zaludkem-a-pak--5758/
Luštění
S
V
E
T
R
U
K
A
V
I
C
E
U
O
B
Š
Á
L
A
K
O
Ž
I
CH
K
A
B
Á
T
Í
L
K
O
T
L
E
N
V
E
S
T
A
H
Č
S
E
O
N
Ě
Š
A
T
Y
B
O
T
Y
A
Í
P
Y
K
S
I
N
E
T
R
I
Č
K
O
R
I
F
L
E
P
Y
Ž
A
M
O
O
SVETR, RUKAVICE, KALHOTY, ŠÁLA, SUKNĚ, RIFLE, BOTY, KABÁT, TRIČKO, SAKO,
KOŽICH, TÍLKO, TENISKY, PYŽAMO, ŠATY, TOP, VESTA
TAJENKA: ………………………………
Připravil Jakub Koumar
23
Výherci minulého luštění:
Natálie Polívková - 3. B
Jiří Šimek – 2. B
Jakub Stojan – 1. B
Romana Ganswohlová – 6. B
Natálie Zábojová – 2. B
Šárka Ganswohlová – 7. A
Alena Zuzaňáková – 2. B
Petr Flesar – 7. A
Míša Kuncová – 1. B
S láskou se s vámi všemi loučí redakční rada ve složení:
Jakub Koumar 8. B
Terka Pešáková 9. B
Nikča Čumplová 9. A
Marie Čermáková 9. A
Kateřina Peřinová 9. B
Tereza Dvořáková 9. A
Aneta Havlíčková 7. A
Kačka Čermáková 7. A
Bára Bradáčová 7. A
Eva Boháčková 7. A
Kristýna Peřinová 9. B
Radim Dočkálek 9. A
Zuzana Dvořáková 6. A
Obrázek na hlavní straně:
http://kultura.idnes.cz/laska-je-vecne-tema-i-pro-karikaturisty-d9q-/vytvarneumeni.aspx?c=A010828_152444_vytvarneum_kne
Obrázek na poslední straně:
http://www.pobavime.cz/zamilovane-obrazky-pro-vas/
Jazyková kontrola: Zdeňka Bužgová a Jarmila Kalábková
Vydáno: 7. 5. 2014 na ZŠ Polná v počtu 200 výtisků
24