ať žijí prázdniny!

Ročník: 1.
Číslo: 4. Červen 2013
Občasník Cena: 5 Kč
AŤ ŽIJÍ PRÁZDNINY!
Už je to tady!
Již brzy zazvoní zvonec a školního roku 2012/2013 bude konec!!!
Školní rok 2012/2013 končí a nám nezbývá, než se s ním rozloučit a rozejít se na prázdniny. Někteří z nás
se však loučí víc než ostatní. Jsou to naši deváťáci, kteří po prázdninách už budou žáky jiných škol. Proto právě
jejich rozloučení věnujeme úvodní stránku našeho časopisu.
Všichni víme, jak je těžké se loučit s něčím, co vám přirostlo k srdci. Nebo s někým. Tahle škola je jako můj
druhý domov. Trávím tady většinu svého dne, týdne, měsíce, roku, života. Jsem tady dost často a jsem tady ráda.
Myslím, že všichni, ačkoliv nenávidíme učení, chodíme do školy rádi. Jsou zde kamarádi, se kterými se dá užít spousta
legrace, jsou tady i učitelé, kteří nám občas dají i nějakou dobrou radu. Taky nás umí pořádně rozčílit a přivést
k něčemu, co nechceme, a pak se někdy ukáže, že to bylo k něčemu dobré.
Tahle škola mi bude hrozně moc chybět. Ty zážitky, co mám se svojí třídou, jsou opravdu nezapomenutelné.
Těším se, až odejdu, protože poznám nové lidi, nové předměty a nové učitele, ale ze stejného důvodu se mi odsud
vlastně nechce. Budou mi chybět moji spolužáci, moji učitelé a předměty, které na střední škole mít nebudu. Jestli
nebudu mít alespoň jednou týdně výtvarku, tak se asi zblázním!
Bude mi hrozně chybět, jak vždycky krákáme v hudebce, jak někteří vytvářejí ve výtvarce jedinečná „umělecká
díla“ a jak jdu vždycky po chodbě a směju se na paní učitelky jako praštěná. Bude mi chybět moje popsaná lavice a
taháky napsané v obrázcích na ní. Nikdy na tuhle školu nezapomenu a budu vždy hrozně šťastná, když se tady budu
moct jít občas podívat.
Sbohem, základní školo. Sbohem, učitelé. Sbohem, spolužáci. Sbohem, lavice. Sbohem, má třído. Sbohem,
moje dětství!
(Dominika Matušková, 9. B)
1
CO PROBĚHLO???
26. 4. DEN ZEMĚ
(Natálka Krupová, Zuzka Málková, 5. A)
Den Země byl zábavný,
Motýli tam lítali
neučili jsme se.
malí a velcí,
Schovávali jsme se ostatním
tmaví a třeba i barevní
a dováděli jsme v lese.
a byli hezcí.
Nekonaly se soutěže
Nikdy nezapomenu na tento den,
ani žádné hry.
kdy byla velká sranda.
I přesto je na světě skvěle
Místo školy jsme šli ven
a to víš i ty!
a byla nás velká banda!
26. 4. BRANNÝ ZÁVOD V SEDLIŠTÍCH
(Lukáš Čechaček, 5. A)
Dne 26. 4. se žáci naší školy pod vedením pana učitele Ligockého zúčastnili Branného závodu,
který se konal kolem fotbalového hřiště v Sedlištích. Závodilo se ve dvou kategoriích – první a druhý
stupeň. V obou kategoriích jsme měli zastoupení a v každém týmu byli tři žáci. Tratě byly dlouhé asi 2
km pro 1. stupeň a necelé 4 km pro 2. stupeň.
Na tratích čekaly na závodníky úkoly ze zdravovědy, dopravní výchovy, Morseovy abecedy.
Dalšími disciplínami byly hod granátem, střelba ze vzduchovky a přechod přes lano.
Družstvo 1. stupně se umístilo na 5. místě z 8 týmů a 2. stupeň skončil na 3. místě z 9 týmů.
2
24. 5. ATLETICKÉ ZÁVODY SLEZSKÁ BRÁNA
V pátek 24. května se na vratimovském stadionu uskutečnily závody škol. Závodů se
zúčastnilo celkem pět škol. Naše škola se celkově umístila na 4. místě. Vítězem těchto závodů se stali
reprezentanti domácí školy Datyňská.
Z naší školy se nejlépe umístili tito závodníci:
Na 1. místě: Václav Kurka v hodu kriketovým míčkem, Terezie Dvořáková a Adam Holaň ve
skoku dalekém, Lucie Vaňková a Matěj Plewa v běhu na 800 m a štafeta 7. ročníku, za kterou běželi
Přemysl Kožušník, Denis Rybář, Jan Hrbáček a David Horák, který předvedl výborný výkon na
posledním úseku štafety.
Dále se na medailových pozicích umístili: Petra Nováčková, Barbora Kučová, Josef Glet,
Petra Haklíková, Jakub Zikl, Lucie Mertová, Dagmar Sýkorová, Tomáš Kubínek, Dominik Muroň,
Bára Tošenovjanová, Filip Šodek a dívčí štafeta 6. ročníku.
Všichni se velmi snažili. Přesto, že se některým nepodařilo umístit na medailových
pozicích, se každý těší na další závody!
(Lucie Mertová a Markéta Rychlá, 6. třída)
6. 6. ŠKOLNÍ VÝLET 5. TŘÍD DO TEPLIC NAD BEČVOU
Dne 6. 6. se naše páté třídy zúčastnily výletu do Zbrašovských aragonitových jeskyní a na
Hranickou propast. Jeli jsme s paní učitelkou Kavalovou a paní učitelkou Parčišovou. Cesta
autobusem trvala něco přes hodinu.
Prošli jsme kolem lázní Teplice nad Bečvou do výchozího místa exkurze, což byly Zbrašovské
jeskyně. Tam začala naše prohlídka. V jeskyni jsme viděli spoustu zajímavých kamenů a krápníků
různého tvaru. Měli jsme možnost pohladit si krápník ve tvaru andělíčka, který nám splní přání, a
dozvěděli jsme se několik nových poznatků.
Poté jsme si kupovali suvenýry a přes město se
vypravili k Hranické propasti. Do Vratimova
jsme se vraceli spokojení, špinaví a
s úsměvem.
(Lukáš Čechaček, 5. A)
6. 6. ŠKOLNÍ VÝLET 6. TŘÍDY DO AQUAPARKU OLEŠNÁ.
Hezky jsme si užili – pořádně jsme řádili :–)
3
Čtení je náš školní hit
Rok se s rokem sešel a opět tu byl první červnový týden, ve kterém už tradičně v rámci
kampaně Celé Česko čte dětem probíhá Mezinárodní týden čtení dětem. Cílem je podpora
společného čtení a komunikace mezi lidmi.
Tento ročník v ZŠ Vratimov, Masarykovo náměstí, probíhal jako autorské čtení. Na
konci měsíce května se naši žáci zúčastnili literární soutěže DDM Vratimov s názvem Byl
jednou jeden počítač. Vzniklo tak mnoho krásných textů, ze kterých redakční rada školního
časopisu Školní svět sestavila zvláštní soutěžní číslo. Celkem 47 žáků 2. stupně chodili po
celý Týden čtení dětem předčítat práce z výše uvedené soutěže žákům 1. stupně.
V průběhu celého týdne probíhalo také celoškolní hlasování o nejkrásnější literární
práci. Jako vítěznou práci vybrala odborná komise DDM Vratimov práci Venduly
Viktorové z 9. A třídy. Tereza Chrobáková, Markéta Kováčová, Martin Linek, Michal
Adamus, Tomáš Staniševský, Lucie Vaňková, Kryštof Adamus a Marek Gřunděl se pak
umístili na 2. a 3. místech. Naši žáci si odhlasovali jako vítěze Kryštofa Adamuse ze 7.
třídy, 2. místo patří Tereze Chrobákové z 9. A a 3. místo Denisi Rybářovi ze 7. třídy.
Ale ani naši malí posluchači při čtení nezaháleli. Nakreslili krásné obrázky na téma
předčítaných textů. Nebáli se přihlásit a vyjádřit svůj názor na texty i na úroveň čtení
jednotlivých předčítajících. Ve třídách tak vznikaly malé improvizované čtenářské besedy,
což bezezbytku naplnilo cíl celé akce. Všichni zúčastnění si tak odnesli mnoho nových
zážitků. Velký zájem dětí o tuto akci dokládá i fakt, že o vítězi rozhodlo celkem 237
hlasujících.
4
A můžeme jen potvrdit, že heslo celé kampaně opravdu platí. Protože Čtení opravdu slušelo
každému, kdo se nestyděl a zapojil se do společného čtení.
Čtení slušelo Báře Tošenovjanové a Matěji Plevovi z 6. třídy…
…i Přemkovi Kožušníkovi a Natálce Krumpochové ze 7. třídy.
5
Při čtení to moc slušelo Dáši Sýkorové i Vaškovi Kurkovi z 8. třídy,
Tereze Chrobákové i Míšovi Adamusovi z 9. A třídy.
I malým posluchačům, kteří nakreslili ke čtení krásné obrázky.
6
Venčení kocourů a koček z 8. a 9. B třídy na Rakovci
Bajka (příspěvek do Novinářské ceny DDM Vratimov)
Jednoho dne se vydal útulek plný koťat z 8. a 9. B tříd na vycházku na Rakovec. To si ani
nedokážete představit, jak to tam vypadalo! Jedno kotě, které dostalo přezdívku loudavý Macek, šlo
snad celou cestu nejmíň jednu míli za všemi ostatními koťaty. Třeba rychlík Dalibor šel celou cestu
vepředu, až ho vedoucí kočitelka Martina musela okřiknout, aby šel po boku smečky.
Při příchodu na místo se všechna koťata bez rozmýšlení rozběhla občerstvit a vyvenčit se. Pak
si už užívala krásného slunného dne. Někdo si koupil energy mlíčko na rozžhavení organismu. Jiné
pubertální kočky si koupily mraženou mléčnou pochoutku, které lidé říkají „nanuk“. Nejdrsnější
divoké kočky si dokonce objednaly i pořádnou flákotu masa. Naše neobvykle zbarvená kočka Vendy
měla právě chuť na oblíbenou člověčí pochoutku, a tak si koupila pizzu, v kočičím jazyce „čízzu“.
Po nasycení se všechna koťata rozběhla za sportem. A samozřejmě, že všechny hrací míče
měly tvar klubíčka. Někteří upřednostňují hru zadními tlapkami, a proto si s koženým klubíčkem
zahráli kočičí fotbal. Jiní raději používají přední tlapky, a tak si zahráli kočičí volejbal. Ostatní koulela
plastovými klubíčky na bowlingové dráze.
Po chvíli se celým Rakovcem rozléhalo rozdováděné kočičí mňoukání, vrčení a prskání.
Protože bylo ten den úporné horko, koťata se chodila stále častěji občerstvovat a navzájem si sdělovali
své sportovní úspěchy. Jak všichni víte, hodit bowlingovým klubíčkem, dá každému celkem dost
zabrat. Nejlepší ze všech těch roztomilých koťátek bylo kotě Anička z 9. třídy. Skoro ve všech
pokusech shodila všechny kuželky, a tak byla strašně veselá a rozdováděná. Radostí divoce mňoukala,
vřískala a sekala svými drápky po svých naštvaných soupeřích.
Paní kočitelky Dana a Martina ostražitě sledovaly jejich kočičí žáky
a nad jejich zapálením do hry dojatě předly. Chvílemi dokonce i vrněly spokojeností, jak jsou jejich
kočičí svěřenci šikovní. Když už se všechna koťata dostatečně vydováděla, paní kočitelky rozhodly, že
je na čase se vrátit zpět do školy koťátek. S personálem restaurace Bowling Rakovec se naše kočičky
rozloučily veselým mňoukáním a spokojeným vrněním.
Celou cestu koťata probírala všechna svá dobrodružství a s úsměvem se vracela domů. A kdo
měl ještě místo v bříšku, mohl si ho naplnit ve školní jídelně, kde dnes měli svíčkokočičkovou
omáčku, kterou mají kočičky ze všeho nejraději. Pak už všichni vesele odhupkali do svých pelíšků říct
svým kočičím příbuzným, jaké kočkoviny dnes zažili.
Ponaučení: Touha po dobrodružství je větší než kručící bříško malého koťátka.
Zdeňka Pabiánová, 8. třída
7
Jak fungují česká rčení na naší škole
5+7=13
Byl konec školního roku a 7. třída si vyjela na výlet do DinoParku. Ale jak už je zvykem, něco
se stalo. Něco hodně špatného. Matěj Ohanka a Kryštof Adamus se šli podívat na model pterodaktyla.
A co se nestalo?! Kryštof na něj sáhl a pterodaktylovi upadlo křídlo. Ale najednou se zde seskupila
celá třída. Kryštof začal lhát a říkal, že to udělal Matěj. Kvůli tomuto činu byla celá třída vyhnána
z DinoParku.
Další den se to ve třídě začalo vyšetřovat a Matějovi hrozila dvojka z chování.
Ale Matěj se bránil a pořád opakoval, že to udělal Kryštof. Ale kdo by mu věřil, vždyť Kryštof je tak
hodný. Matěj z toho byl hodně zklamaný, co udělal Kryštof.
Když Matěj přišel domů, seděl na posteli a byl smutný, že mu nikdo nevěří, a zároveň
naštvaný na Kryštofa, že tak ošklivě zalhal. U Kryštofa doma to ale probíhalo podobně. Bylo mu líto,
co provedl a byl naštvaný na sebe, když si uvědomil, co udělal a jak to tak ošklivě hodil na Matěje.
Další den ve škole to už Kryštof nemohl vydržet, lež ho překonala. Přiznal se paní učitelce,
která byla v šoku. Tohle nikdo nečekal. Paní učitelka Matěje zbavila viny.
Kryštof měl dostat dvojku z chování, ale nedostal. Paní učitelka mu to odpustila za to, že se přiznal.
Matěj a Kryštof byli zase nejlepší kamarádi.
P. S. Děj příběhu je pouze fantazií kluků ze 7. třídy a noční můrou jejich paní třídní
učitelky Pavlíny Kožušníkové.
Když jsme se na lyžařském výcviku zařazovali do skupin podle toho, jak umíme lyžovat,
jeden kluk nechtěl být mezi nejslabšími, a tak řekl, že umí lyžovat dobře, jen se mu ta jedna jízda,
podle které se rozřazovalo, náhodou nepovedla, že měl prostě smůlu. Ale nedařilo se mu ani
následující den, často padal a vůbec se pletl na svahu jako opilý. Vedoucí se ho zeptal, jestli je
v pořádku. Tomáš odpověděl, že mu není nějak dobře a že ho bolí břicho a hlava. Tak si šel lehnout na
pokoj. Protože nechtěl zbytek lyžáku proležet na pokoji, musel s pravdou ven. Šel za svým vedoucím
a přiznal se mu, že se styděl, že neumí lyžovat a že si to všechno vymyslel. Vedoucí řekl, že je dobře,
že dostal rozum a Tomáš se tak poslední dva dny učil lyžovat jako začátečník a už nestyděl. Zbytek
lyžáku si bezvadně užil a už dnes ví, že rčení „Lež má krátké nohy“ platí i na lyžáku.
Honza Hrbáček, Lukáš Ramík 7. třída
8
Na jednom fotbalovém turnaji se nám opravdu dařilo. Vyhrávali jsme zápas za
zápasem. Pak přišel na řadu finálový zápas se školou z Havířova, která procházela turnajem stejně
hladce jako my. Byla to taková fotbalová bitva. My proti nim!!! Začalo se hrát a oni na nás vletěli a
hned jsme prohrávali. Kluci to začali vzdávat, jako by jim už bylo jedno, jak to dopadne, jen ať už je
konec. Havířováci bojovali a my se jen zuby nehty bránili a tak uběhlo celých 60 minut hrací doby. Na
konci utkání kluci odcházeli z hřiště sklíčení. Tato fotbalová bitva pro nás skončila fiaskem 4:1.
Po osprchování a převlečení jsme opustili turnaj s hlavou svěšenou dolů. Došli jsme na
zastávku autobusu číslo 21. Čekali jsme na autobus a při tom někteří kluci, ještě unešení výsledkem,
začali nadávat těm slabším, a tak vznikla prekérní situace. Hádali jsme se, až se okolní lidé ohlíželi.
A pak zakročil učitel. Neřekl, že někdo nemá pravdu nebo tak, ale vysvětlil nám, že jsme
prohráli jako tým a ne jako jednotlivec. Kluci nad tím pak přemýšleli celou cestu domů. Pak na dalším
turnaji kluci už jako tým přiznali, že prohráli, protože byli slabší. A už se nikdy nehádali, a když
potkali někoho, kdo se hádal po prohraném zápase, jenom potichu špitli: „Po bitvě je každý generál.“
Přemysl Kožušník, 7. třída
Byl červen a jedna holka ze 7. třídy slavila narozeniny. Pozvala i své dvě
nejlepší kamarádky, které pro ni dlouho vybíraly dárek. Nakonec se shodly na nádherném dárku a
myslely si, že bude jejich kamarádka spokojená. Byl čas rozbalování dárků a jako první na řadě byl
zrovna ten jejich. Kamarádka se divila, že jí zrovna koupily tento drahý dárek. Byla sice nadšená, ale
vrtalo jí hlavou, kolik asi ten dárek stál. Druhý den se ve škole na chodbě potkaly spolu všechny tři a
oslavenkyně neodolala a zeptala se: „Kolik ten váš dárek stál?“ Holky chvíli mlčely, začervenaly se.
To se přece neříká!!! Naštěstí zazvonilo a holky utekly do třídy. Uběhlo 6 vyučovacích hodin a všichni
šli domů. Dívky se oslavenkyni raději vyhýbaly. A pak to přišlo! Chvíle, kdy se všechny tři setkaly
v jídelně na obědě u jednoho stolu, protože u ostatních stolů bylo plno! A oslavenkyně už naštvaně a
vyzývavě křikla na holky: „Tak kolik to stálo?“ Kamarádky už nevěděly, co říct, a tak odpověděly
jedinou větou: „Darovanému koni na zuby nehleď!!!“ Usmály se, odnesly tác s nedojedeným jídlem a
utekly. Oslavenkyně se zastyděla a už o tom nikdy se svými nejlepšími kamarádkami nemluvila, aby o
ně nepřišla. :)
Eliška Dudová, Terezka Dvořáková, 7. třída
9
CO PŘICHÁZÍ??? PRÁZDNINY!
Dva měsíce volna se blíží a my se ptáme…
Co pro VÁS znamenají prázdniny? Na tuto otázku nám
s radostí odpověděli žáci 6. a 8. tříd.
Naše třída se těší
na prázdniny, už
odpočítáváme
hodiny.
Na pláži se opaluju a u toho
relaxuju.
10
OPALUJI SE V LÉTĚ,
KDYŽ LUČNÍ KVÍTÍ
KVETE.
RÁDA HRAJU
KRIKET, KDYŽ NA
ZEMI MÁM
LOKET.
NA PRÁZDNINY SE KAŽDÝ TĚŠÍ A AŽ
SKONČÍ, TAK VŠICHNI BREČÍ.
O PRÁZDNINÁCH
S MERTOVOU LUCIÍ
SI TO VŽDYCKY
HODNĚ UŽIJI.
11
PRÁZDNINY
Prázdniny jsou v létě
a nejkrásnější na tom světě.
Děti je velice milují
a hodně si od nich slibují.
Když ráno vyjde sluníčko,
na tvářích mají srdíčko,
které najevo dává,
že radost je to pravá.
(Zuzka Málková, 5. A)
PRÁZDNINY
PRÁZDNINY
Slunce svítí, řeka volá: „Dneska už nám
končí škola!“
Prázdniny jsou zábava
pro rodiče námaha.
Musí se pořád snažit,
aby si děti prázdniny mohly užít
a něco pěkného zažít.
Vyrážíme na prázdniny, teď z nás bude
někdo jiný.
Nebudeme psát úkoly, nemusíme do
školy!
Dva měsíce volna máme, co s tím časem
uděláme?
O prázdninách je mi hej,
každý den je zábavnej.
S kamarády chodím ven,
užívám si celý den.
Někdo jede na tábor, jiný učí zpívat sbor
lesních ptáků na palouku, hlavně, že jsme
přitom venku.
Rádi bychom měli být,
že prázdniny můžem mít
a každý rok si z nich radost vzít.
Někdo letí do dálek, chce poznávat celý
svět.
Jiný jede k babičce, která žije v chatičce.
Děti prázdniny milují
a každý den si užijí.
Každý rok se sejde banda
na to, aby byla sranda.
(Natálie Krupová, 5. A)
Ať je to tak nebo tak,
budeme si užívat.
(Denisa Fitovská, 4. třída)
Prázdniny jsou tady zas – to je ten
letní čas, který těší nás.
Bazén, stromy, rostliny, motýli a
květiny,
to jsou ty prázdniny, to je ten čas.
(Tereza Sztwiertniová, 5. A)
12
PRÁZDNINY
PRÁZDNINY
Hurá, hurá, jsou prázdniny,
Za chvíli jsou tady zase,
sluníčko hřeje na kameny,
dva nejhezčí měsíce v roce.
na výlety chodí rodiny,
Červenec je léto u vody,
hurá, hurá, jsou prázdniny!
srpen prázdninové příhody.
Nemusíme do školy,
Hurá, hurá, jsou prázdniny,
nebudeme psát úkoly!
už se neučíme o bitvě u Salamíny.
Jezdíme na chatu,
Je tady čas slunce, horka,
tam posloucháme tátu.
tak se z toho radujte.
K chuti přijde nanuk, zmrzka,
Hurá, hurá, jsou prázdniny,
jen si pěkně dopřejte.
budeme doma dělat kraviny,
ale za chvíli bude zase škola,
Hlavně se moc nepřejezte
škola volá, volá.
nanuků a zmrzliny.
A tak se moc hezky mějte,
V září si řekneme:
přeju krásné prázdniny.
Už nejsou prázdniny,
už zábava není,
už bude zase jen učení
a to je mučení denní.
(Petra Haklíková, 6. třída)
(Niky Vogalová, 6. třída)
Nemusíme do
školy,
nebudeme psát
úkoly!
Tik, tak, tik, tak, počítám poslední vteřiny.
Kdy už přijdou prázdniny?
Vezmeme si vysvědčení a všichni doma budou
rádi,
ať jsou šťastní nebo naštvaní,
všichni si užijeme prázdniny. CRRRRR, JUPÍÍÍÍ.
(Patrik Müller, Gabriel Füssy, 4. třída)
13
Červencová láska
Letní měsíce
Byl první večer
ten prázdninový čas.
Láska byla všude kolem nás.
Červen, červenec, srpen je tu,
venku slunce září.
A na každém opyleném květu
se vosa s vosou páří.
U kostela zazvonil zvon,
vedle do domku uhodil hrom.
Červen, škola končí
a všichni se už loučí.
Začínají prázdniny
a holky nosí bikiny.
Z domku vyšla žena
bílá jako mořská pěna.
Z kostela jde muž, má líce rudé.
Zítra jejich svatba bude.
Červenec, bazény se otevírají,
a na stromech jablka zrají.
Larvy už se všude líhnou,
motýlci se občas mihnou.
Nastal další den,
žena s mužem už jdou ven.
Pomalu se scházejí lidé,
strach na nevěstu přijde.
V srpnu zvířata pobíhají,
myslivci s pistolí postávají.
Za oknem venku často prší
a každý žák konec prázdnin už tuší.
Ženich si uvazuje motýlka,
dívka z kostela uniká.
Doběhne až k nedaleké řece
a snaží se skočit přece.
Sešity si koupit musím,
proto teďka mámu prosím,
aby mi ještě chvíli dala
a školu mi zakázala.
Najednou co jí to za ruku táhne.
Její ženich tam stojí náhle.
,,Má milá, neboj se, já tebe miluji přece.
Proč ses chtěla utopiti v řece?“
,,Můj milý, odpusť, já se bála,
moje mysl byla na chvíli jak skála.“
Za chvílí už září bude
a učit se budeme všude.
Za rok zas prázdniny budou,
tak snad neumřeme nudou.
,,To nevadí, lásko má,
budem spolu za dobra i zla.“
Zdeňka Pabiánová
Michal Vehovský, 8. třída
Tak se chytli za ruce a utíkali do kostela,
kde svatba byla už hotová celá.
Pak k oltáři přistoupili
a svůj slib lásky si přislíbili.
Aneta Želazková
Dora Pummová, 8. třída
14
LETNÍ MĚSÍCE MÁME VŠICHNI VELMI RÁDI. MŮŽEME
TOTIŽ PROŽÍT SPOUSTU KOUZELNÝCH ZÁŽITKŮ.
PŘINÁŠÍME
VÁM
TEDY
PÁR
TIPŮ,
JAK
SE
O
PRÁZDNINÁCH ZABAVIT.
Dejte na naši radu a navštivte babičku.
Strašidelná a záhadná dovolená u prarodičů
Jednou o prázdninách se mi stal zážitek, který se mi ještě nikdy nestal. Jela jsem k
babičce a dědovi do Beskyd na měsíc. Ze začátku jsem myslela, že to nevydržím, ale pak se
ukázalo, že to bude asi fajn dovolená.
U prarodičů to bylo tak strašidelné, že jsem chvilkama chtěla utíkat pryč. Bydleli v
celkem zarostlé chatce uprostřed lesa, kde pořád houkala sova, lezlo plno pavouků a létala
hejna komárů. Prvních pár dní to byla dost velká nuda.
Až jednou v noci, když jsem šla spát a usínala jsem, najednou začalo blikat světlo,
houkala sova a ozývalo se húúúúú húhúúúúúhúúú úhúhúú. Málem jsem se počůrala strachem.
Když to přestalo, mohla bych jít spát, jenže to nešlo. Ráno jsem se od babičky dozvěděla, že
ten duch je v podstatě nestraší, ale pláče. Už dvacet let pláče duch Romeo žalem po Julii.
Zemřel a ona je ještě naživu.
Rozhodla jsem se mu pomoct a vydat se s babičkou a dědou za nebezpečím. Byla to
záhada, nevěděli jsme, co máme udělat. Až mi prarodiče řekli, že v horách bydlí stará zlá
čarodějnice Roxana a že vše ví. Sbalili jsme si tedy šátky a šli. Byla to dlouhá cesta, ale po
pár hodinách jsme její doupě objevili.
Chtěla nás přechytračit a hodit na pekáč jak Jeníčka a Mařenku, ale to se jí nepovedlo.
Zjistili jsme, že musíme jít ke studánce lásky pro živou vodu a o půlnoci jí pokropit ducha.
Rychle jsme běželi najít studánku. Po několika dnech jsme ji našli. Ale voda byla hluboko,
tak jsem se pro ni musela natáhnout. Živý člověk do ní nesměl spadnout, jinak by zemřel. Už
jsem ji skoro měla, jenže mi uklouzla noha. Stihli mě zachytit tak
tak.
Nabrala jsem trochu vody, vytáhli mě a šťastně jsme se
vraceli domů. O půlnoci přiletěl duch, my ho pokapali živou
vodou a najednou se proměnil v živého člověka. Poděkoval nám,
že se nám někdy nějak odmění, a utíkal za Julií.
Milenci byli šťastní jako blechy a po několika dlouhých
letech zemřeli oba společně v klidu. No a co se týče nás, byli a
jsme jak Flynn Carsen, hledáme poklady a chráníme lidstvo před
zlem. Byla to super dovolená. K babičce a dědovi budu jezdit hodně často!!!
(Markéta Rychlá, 6. třída)
15
TAKÉ BY NEBYLO ŠPATNÉ ZAJET SI NA TÁBOR.
Tábor
Žačka 5. třídy Kristýna se jako všechny ostatní děti strašně těšila na prázdniny, protože
už byl poslední školní den a rozdávalo se vysvědčení. Rodiče jí slíbili, že když dostane samé jedničky,
tak s ní pojedou na dovolenou do Egypta. Krista samé jedničky měla a hned to utíkala říci rodičům.
Mamka s taťkou na ni byli hrozně pyšní. Dovolenou u moře ale museli zrušit, protože měli hodně
práce. Báli se Kristu nechat o prázdninách doma samotnou, proto ji poslali do hor na dvoutýdenní
tábor.
Kristě se na tábor vůbec nechtělo, protože tam nikoho neznala. Raději by zůstala doma se
svými kamarády. Na tábor ale musela. Hned první den se tam seznámila s holkou, která s ní spala ve
stanu. Jmenovala se Eva a s Kristou si velmi rozuměla. Holky si ve volných chvílích chodily povídat
do lesa ke skalám, které byly poblíž tábora.
Jednou, když byly v lese, někdo jim ukradl mobil a mp3 přehrávače. Dívky se snažily
zjistit, kdo to byl, ale marně. Na nic nepřišly. Podezíraly ale jednoho kluka, kterému říkali Petr. Byl
totiž celé dny zalezlý ve stanu a nikdo nevěděl, co tam dělá.
Večer šli všichni k táboráku opékat párky a špekáčky. Holky celou dobu Petra sledovaly,
jestli náhodou nepůjde ke stanům. Nikdo z tábora ke stanům nešel ani Petr. Všichni seděli u ohně a
zpívali. Později už většina dětí odešla spát. Skoro každému se ale ve stanu něco ztratilo. Někomu
chyběly hodinky, někomu sluchátka nebo náramky a plno jiných věcí.
Krista s Evou vůbec nemohly usnout. Pořád jim vrtalo hlavou, kdo věci mohl ukrást.
Věděly, že to nebyl nikdo z tábora, ale široko daleko tady nikdo jiný nebydlel. Byla tady jenom
rozpadlá chatrč, ale v té nic nebylo.
Druhý den si šly holky zase povídat ke skalám a tam objevily jeskyni. Celou ji
prohledávaly, jestli tam náhodou nejsou ztracené věci, ale nic nenašly. Už se chtěly vracet zpátky, ale
vtom Eva zakopla o kámen a pod kamenem našla pytel s ukradenými věcmi. Dívky ho chtěly vzít.
Něco ale uslyšely, a tak utekly a pytel nechaly tam. Nikomu to ale neříkaly. Chtěly se tam další den
vrátit a donést věci do tábora.
Byl už předposlední den. Holky chtěly jít ke skalám pro pytel s věcmi, ale nemohly,
protože vedoucí pořádali soutěže. Večer, jako každý rok, se konala stezka odvahy. Vedla přes les,
kolem skal a chatrče. Když Krista s Evou byly u skal, tak se běžely podívat do jeskyně. Pytel tam byl.
Vzaly ho a hned s ním šly do tábora. Došly k táboru
a uviděly někoho, jak leze do stanů.
S pomocí vedoucích člověka chytily
a zjistily, že to je zloděj, který všechny okradl.
Vedoucí ho dovezli na policii a Eva s Kristou za
chycení zloděje a nalezení ztracených věcí dostaly
odměnu.
Nakonec Krista byla ráda, že na
tábor jela. Našla si totiž novou kamarádku, zažila
spoustu dobrodružství, zábavy a společně s Evou
chytila zloděje. To by se doma nebo v Egyptě určitě
nestalo.
(Lucie Mertová, 6. třída)
16
NEBO DO ZAHRANIČÍ?
Je to už pár měsíců od doby, kdy bylo horko, slunce svítilo až do
večera a nechodilo se do školy. Sandra, které mimochodem všichni říkali
Sanny, si na tuto dobu pamatuje velice dobře.
Prázdniny už byly skoro u konce, ale Sanny jela s rodiči na dovolenou do Španělska.
Odjížděli autem pozdě v noci, aby tam byli co nejdříve. Cesta trvala asi dva dny, takže Sanny
po příjezdu bolelo celé tělo. Šla se tedy nejdříve projít na čerstvý vzduch a až potom si
vybalila věci. Pokoj měla sama pro sebe, takže hned věděla, že si tuto dovolenou hodně užije.
Druhý den šla s rodiči k moři a tady ten romantický příběh začal. Hned totiž u moře
potkala Michala. Bylo mu 15, měl hnědé vlasy i oči a zkrátka dokonalou postavu. Sanny se do
něj na první pohled zamilovala. Později zjistila, že je také z Česka. Chtěla se s ním za každou
cenu poznat blíže. Shodou okolností se Michalovi zalíbila taky, a tak si začali povídat. Po
celou dobu dovolené se spolu koupali v moři, chodili na zmrzku, ledovou tříšť a jednoduše si
užívali.
Poslední večer před odjezdem šli sami k moři a v domnění, že už se nikdy neuvidí, si
chtěli večer pořádně užít. Běhali po pláži, plavali, potápěli se. A najednou došlo na vroucí
polibek. Pro oba dva to byl nejlepší zážitek v životě. Zapadající slunce lehce hřálo, voda jim
chladila nohy a oni nevnímali nic jiného než sebe navzájem.
Po návratu do hotelu hřál oba pocit štěstí. Sanny se rychle sbalila a před hotelem se
naposledy rozloučila s Michalem. Hned, když se vrátila domů, přidala si ho do přátel na
facebooku. Po pár dnech jí Michal napsal, že se stěhují a shodou okolností jen o pár ulic dál,
než bydlí Sanny.
Od doby, kdy se Michal přestěhoval, spolu chodí. Každý jim jejich vztah přeje. A oni
jsou ŠŤASTNÍ!
(Nikola Sztwiertniová, 8. třída)
17
A CO TAKHLE PROŽÍT LETNÍ LÁSKU?
Zamilovaný příběh
Tento příběh vypráví o zamilovaném chlapci a dívce, která ho nechtěla.
Na začátku letních prázdnin se konala velká párty. Byli na ní všichni žáci
jejich školy a zamilovaný chlapec pozval dívku k tanci. Dívka souhlasila, aby ho nezklamala.
Chlapec byl souhlasem velmi nadšen. Jakmile dotančili, pozval ji na drink, ale to už nepřijala
a řekla mu, že je fajn kluk, má ho ráda, ale chce být pouze jeho kamarádka a ne jeho slečna.
Zamilovaný chlapec řekl: „Jak myslíš, však ty ještě budeš prosit, abych tě miloval.“ A smutně
odešel.
Dívka šla za svými kamarádkami a řekla jim, co se stalo. Holky řekly, že je to hlupák
a poradily jí, aby si s tím nelámala hlavu. Ona se ale rozhodla jinak. Šla za ním a zeptala se:
„Proč jsi na mě tak vyjel?“ A kluk odpověděl: „Protože jsem tě miloval a ty jsi na mě kašlala,
všímala sis pořád někoho jiného a já ti nosil kytky, poštou posílal milostné dopisy, ale ty stále
nic. Ještě mi řekneš, že mě nemiluješ!“
Dívka se zamyslí nad tím, co pro ni všechno udělal a políbí zamilovaného chlapce.
Jakmile skončí sladký polibek, chytí se za ruce a odejdou na procházku. Dále už bude vše jen
na nich.
Žhavé letní lásky
Byl pozdní večer v létě a krásné holky se vracely z diskotéky domů. Zrovna jsme šli
s kamarádem kolem, a jak jsme se tak předháněli, o holky jsme zakopli.
Ty se začaly smát a nám se dvě z nich zalíbily. Hned jsme jim naše sympatie odhalili,
ony se pousmály a řekly nám, že se jim líbíme taky.
Tak jsme si s nimi zašli na rande a to vyšlo skvěle. Ty holky byly fakt nádherné,
chytré a hodné. Jsme spolu dodnes a vůbec se nehádáme. TO JSME MĚLI ALE ŠTĚSTÍ!
18
O TOM, JAK ŠKOLA ZNIČILA LÁSKU
V jedné malé vesnici na okraji civilizace žila krásná a milá dívka Andrea. Tato dívka
chodila do deváté třídy. Když byl poslední den školy, těšila se na prázdniny.
Jednoho dne jela Andrea na kole a uviděla muže svých snů, který jí připadal jako anděl.
Okamžitě se do něj zamilovala, a jakmile ji chlapec uviděl, stalo se to samé i jemu.
Zpočátku k sobě rozpačitě přišli a pozdravili se. Ani jeden nevěděl, co říct, až jí
najednou chlapec nabídl, jestli by se nemohli další den setkat na koupališti, na což Andrea
přikývla.
Sešli se tedy na koupališti, kde oba zjistili, jak se ten druhý jmenuje. Celý den si spolu
povídali a spřátelili se natolik, že se do sebe zamilovali. Na koupališti se od té chvíle scházeli
každý den a každý den se měli raději. Po necelých dvou měsících už o sobě věděli téměř vše a
byli nerozluční.
Když tu nastal ten den, kdy musel chlapec odjet do školy do velkoměsta. Při loučení byli
oba velice nešťastní. A tak škola zmařila jejich další sny a naděje a tím
skončila jedna z mnoha letních lásek. :–))
ŽHAVÉ LETNÍ LÁSKY II.
Jednoho krásného letního dne se Neal rozhodl, že půjde do posilovny cvičit. V posilovně
už věděl, kam má jít, ale vtom uviděl krásnou mladou dívku, tu nejkrásnější na světě. Bál se ji
oslovit, ale překonal se, polichotil jí a hned si padli do oka.
Později Neal nabídl dívce, jestli by s ním nezašla na večeři. Ona souhlasila. Vybrali
nejlepší restauraci ve městě. Objednali si pití, jídlo a dokonce i dezert. Mezitím se bavili o
různých věcech, ale nejvíce Neala zajímalo její jméno. Dívka se jemně zasmála a řekla:
„Jmenuji se Sophia.“ Bavili se hodně dlouho – 2 hodiny, 3 hodiny, 4 hodiny… až do chvíle,
kdy zjistili, že jsou v restauraci sami. Poté museli odejít domů, ale vůbec se jim nechtělo,
jelikož cítili jakési pouto. Neal požádal Sophii o telefonní číslo, aby neztratili kontakt.
Chvilku si smskovali, protože cítili potřebu být neustále v kontaktu. Druhý den nemyslel
Neal na nic jiného než na ni. Zapomněl i na posilovnu, do které chodil 5 krát týdně. Zavolal jí
a domluvili si další schůzku. A tak probíhal každý jejich den. Ohromně moc si rozuměli,
vůbec se nehádali. Zdálo se, že se jeden pro druhého narodili. Po roce této velké lásky se Neal
rozhodl udělat zásadní krok, požádal ji o ruku. Sophia byla nadšená a bez váhání souhlasila.
AUTOŘI: Dalibor Kašička, Honza Skula, Michal Vehovský,
David Miko, 8. třída
19
JEN KAPKA ŠTĚSTÍ
Byl horký prázdninový den a mně začala moje první brigáda. Pracovala jsem v jednom
malém stánku u pláže a míchala zákazníkům nejrůznější drinky. Konečně jsem našla práci,
která mě bavila, a tak jsem rozhodně nešetřila úsměvem.
Ke konci směny se objevil krásný kluk a objednal si jedno mojito. Od té doby jsem ho u
stánku viděla pravidelně. Vždy ve stejný čas, stejně šarmantní a pokaždé si objednal stejné
pití.
Uběhla polovina prázdnin a já jsem se s tím klukem párkrát zapovídala. Jmenoval se
Brian, bylo mu osmnáct a nejradši měl, alespoň to tak říkal, moje mojito a západ slunce nad
mořem.
Jednou, když jsme vedli jeden z našich rozhovorů, se mě zeptal: „ Rachel, mohl bych tě
pozvat na rande, teda chci říct na kávu?“ Samozřejmě jsem souhlasila. Která holka by taky
takové pozvání odmítla? Já vážně NE!
Když jsem přišla z práce, čekalo mě to úplně nejhorší na všech schůzkách, a to výběr
oblečení. Po dlouhém, asi hodinovém přehrabování a vybírání si oblečení, nanášení řasenky a
lakování nehtů, jsem měla konečně hotovo. Zvolila jsem přiléhavé černé džíny, růžový top a
k tomu černý lak na nehty.
Poslední úpravy a už jsem byla na cestě k malé, ale rozkošné kavárničce. Brian už tam
na mě čekal i se svým úsměvem a jednou rudou růží, kterou mi následně předal.
Oba jsme si objednali malé vanilkové latté a vedli příjemný rozhovor. Brian byl vtipný a
každá minuta s ním byla nezapomenutelná. Potom jsme se ještě prošli po pláži a sledovali
západ slunce, když se ke mně naklonil, políbil mě a zašeptal mi do ucha, že mě miluje.
Kouzlo, jak najít lásku, spočívá v tom, přidat do mojita kapku štěstí.
(Saša Bajnarová, 8. třída)
20
LETNÍ LÁSKA
Matka mě vezla na letiště. Všechna okénka v autě byla zavřená. V Praze bylo dvacet
stupňů, nebe dokonale modré bez mráčků. Dorazily jsme na letiště. Cestou k letadlu mi
mamka stále opakovala ty samé věci: „ Nezapomeň se mazat, ať se nespálíš. Vždycky měj u
sebe pepřák…“ Vypnula jsem mozek do té doby, než přišla řada na loučení. Mamka mě
objala a šeptem se se mnou rozloučila.
Nastoupila jsem do letadla. Tam jsem se měla sejít se svou kamarádkou. „Hej, Lenko,“
uslyšela jsem známý hlas volat mé jméno, „tady jsem!“ Otočila jsem se a uviděla Katku, mou
nejlepší kamarádku. Sedla jsem si vedle ní… Konečně jsme se chystaly k přistání
v Chorvatsku.
Vystoupily jsme z letadla a šly si vyzvednout zavazadla. Obě jsme pod jejich tíhou
trpěly. Nasedly jsme na autobus k hotelu, kde nás poté recepční odvedla do našeho pokoje.
Vybalily jsme si věci, daly sprchu a šly na večeři. A tam jsem ho spatřila poprvé.
Možná mu je šestnáct nebo sedmnáct? Měl rozcuchané vlasy s medovým nádechem a
mírně vystouplé lícní kosti. Zelenýma očima si mě měřil, až jsme se střetli pohledem. Rychle
jsem se podívala stranou. Katka mě dloubla loktem do žeber, abych se probrala.
Po večeři jsem se šla projít k moři. Všimla jsem si, že někdo sedí na molu. Podívala jsem
se lépe a poznala toho kluka z jídelny. Když jsem se k němu přibližovala, otočil se. Sedla
jsem si vedle něj a pozdravila. „Ahoj,“ odpověděl tichým melodickým hlasem. Jeho oslnivý
obličej byl přátelský. Ukázalo se, že toho máme hodně společného. Velmi jsme se ten večer
nasmáli. Doprovodil mě k pokoji a popřál dobrou noc.
Další celý den jsem ho neviděla. Potkala jsem ho zase večer, a to na pláži. Každý den
jsme se začali scházet. Moc dobře jsme si rozuměli. Po týdnu z nás byli nerozluční kamarádi,
ale už v té době jsem věděla, že ho miluji.
„Řekni mi něco,“ začal jeden večer, „na co teď myslíš?“ Tou otázkou mě zaskočil. Kam
tím míří? „Popravdě sama nevím,“ usmála jsem se. „Víš,…ehm…já, chtěl bych něco
zkusit…ale nevím…,“ nedokončil větu. Místo toho mě políbil. A tak to všechno začalo.
(Vendula Hlivová, 8. třída)
21
POKUD JSTE SI Z NAŠICH TIPŮ NEVYBRALI, MŮŽETE SE
JEŠTĚ
NUDIT.
ALE
POZOR,
AŤ
VÁM
Z TÉ
NUDY
NEPŘESKOČÍ JAKO NAŠEMU PAVLOVI.
NUDA
Třináctiletý Pavel neměl hezké prázdniny, musel sedět doma, protože jeho mamka
byla na služební cestě a neměl žádného kamaráda. Když mamka v sobotu ráno odjela, hoch si
myslel, že bude mít super prázdniny. Hned začal hrát na počítači, celou sobotu i neděli od
rána do večera hrál. V pondělí to ovšem Pavla přestalo bavit a už nevěděl, co má dělat, navíc
se matka měla vrátit až v neděli. Pavel se celé pondělí nudil, jenom tak ťukal do klávesnice.
To samé následovalo i v úterý.
Ve středu se jel projet na kole, aby zabil čas. Když tak jel, začalo se mu chtít čůrat.
Slezl z kola a šel k lesu, když tu uviděl něco svítit, byly to dveře. Pavel se zpočátku do nich
bál vejít, ale pak se přemohl. Když do nich vstoupil, ozval se hlas: „Kam se chcete
teleportovat?“ Pavel se zarazil, ale pak vyhrkl: „Monako.“ A tak každý den Pavel někde
cestoval.
V sobotu, když měl poslední den před tím, než se mamka vrátí, se rozhodl cestovat do
Paříže. Chlapec se objevil rovnou pod Eiffelovou věží a prochodil celý den po památkách.
Kromě Eiffelovy věže byl i v Louvru a u Vítězného oblouku. Když se chtěl večer vrátit, nešlo
mu to. Pavel nevěděl, co má dělat. Rozhodl se, že v Paříži přespí a že druhý den se vrátí
domů. Přespal v obchodním centru. V neděli ráno to chlapci opět nešlo. Matka měla být už za
deset minut doma. Pavel nevěděl, co si počne.
Měl štěstí, v Paříži byl totiž tou dobou také Homer Simpson. Ten mu poradil, ať si dá
dva lahváče a půjde to. Pavel tomu moc nevěřil, ale nakonec to přece jen zkusil a vyšlo to.
Domů se vrátil těsně před mamkou.
Poté si našel kamarády a hrál s nimi fotbal a už se nikdy nenudil.
(Matěj Plewa, 6. třída)
22
Kdyby se ale opravdu stalo, že o prázdninách nebudete mít žádnou
zábavu, nabízíme první pomoc v podobě prázdninového luštění.
Osmisměrka
A
N
A
K
O
N
D
A
D
N
T
O
B
N
N
S
N
R
Z
Í
S
H
O
I
L
H
A
A
T
V
E
A
U
H
O
O
H
S
E
A
Z
S
Ř
Y
V
R
P
P
L
R
Ó
I
K
M
A
Y
V
O
E
D
N
Č
A
N
I
D
O
R
V
Z
A
I
I
E
Í
E
M
T
I
I
Ě
Č
Í
L
É
T
O
Á
Z
N
Í
Š
O
S
E
L
D
Z
E
Y
ANAKONDA, TELEVIZE, SPORT, NOHA, VOLNO, ZAHRANIČÍ,
RODINA, DOMOV, BOUŘKA, LÉTO, SEZÓNA, DÍLO, HASIČI, HORY,
KNIHY, OSEL, ZDRAVÍ
TAJENKA: ……………………………………… ! (Adam Holaň, 6. třída)
1.vodní sport
2. živočich s ploutvemi žijící ve vodě
3. zvíře, které kuňká u rybníku
4. člověk, který leze po skalách
5. větší horko jinak
6. vodní rostlina
7. kyselé žluté ovoce
8. svítí ve dne na obloze
9. modré bobule, které sbíráme v lese
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
TAJENKA: …………………………… . (Patrik Neumann, 6. třída)
23
Jedu na kole,
všude kolem praží,
do oka mi neustále
ňáká moucha vráží!
TOMÁŠ KUBÍNEK, 8. TŘÍDA
Školní svět vydala Základní škola Vratimov, Masarykovo náměstí.
Na červnovém čísle se podíleli žáci 4., 5., 6., 7., 8 a 9. třídy pod laskavým
vedením paní učitelky Lucie Parčišové a Pavlíny Kožušníkové.
24