Číslo: 22

Číslo: 22
cena: 5 Kč
Obsah
Hvězda čísla p.uč.
Šiling
Valentýn = podvod
LDT Svojanov 2002
Mr. Kasper a jeho…
IQ Filmy
DAISY- nejlepší
vzduchovka
str. 2
str. 3
str.4
str. 5
str. 6
str. 8
Bradlo
Expedice Tatry
Dějiny Trutnova
Umag
Florbal
IQ nad 100
str. 9
str. 10
str. 11
str. 12
str.13
str.15
ROZHOVOR S MGR. ŠILINGEM
Datum nar. : 4.11.1970
Znamení: štír
Vzdělání: MGR.
Znalost jazyků: ano ??????????????
Zájmy: fotbal, florbal, ryby, vaření
1. Jaký je váš nejoblíbenější televizní pořad?
Ze všeho nejvíce sleduji sportovní zprávy. To musí být
doma klid, nikdo nesmí mluvit a běda, jak zazvoní telefon.
Z filmů dávám přednost historii a ztřeštěným komediím.
2. Jaké tři věci by ste si vzal na pustý ostrov?
Určitě rybářský prut. A dobrou návnadu - pro ryby i pro mne.
3. Jakou postavou v dějinách lidstva byste chtěl být?
Abych pravdu řekl, tak jsem nejraději tím, čím jsem. A asi bych s nikým
jiným neměnil.
4. Máte nějakého oblíbeného žáka?
Samozřejmě, že mám. A hned několik. A upozorňuji, že to nejsou jenom holky! Asi každý
učitel si oblíbí žáka, který je ukázněný, aktivní, ochotný a upravený...
5. Věříte na pověry?
Na pověry nevěřím, ale v pátek 13. radši nic nedělám. A taky nezabíjím pavouky.
6. Máte nějaký talisman? A jaký?
Talisman? Teď snad ani ne. Ale na studiích mi pomáhalo malý, ošoupaný, růžový prasátko.
7. S jakou hračkou jste si v dětství hrál nejraději?
V dětství ? Už ani nevím. Ale zato vím, co je mojí nejoblíbenější hračkou teď - dálkový
ovladač na televizi.
8.Jaké zvíře máte nejraději?
Nejraději mám ryby. Jen tak si klidně plavou, do ničeho mi nekecaj a takovej pstruh nebo
kapr na roštu...!
9. Slyšela jsem, že vám někteří učitelé říkají Šilaz. Co je na tom pravdy?
Občas jsem se s tím setkal, ale nijak mi to nevadí. My Češi máme
neustále potřebu někomu nějak komolit jména.
10. Vsadil jste si Sportku s výhrou cca 152 000 000 Kč?
Sportku nesázím, ale přiznám se, že o tuhle výhru jsem se také pokusil. Jinak sázení je moje
velké hobby. Strašně rád sázím na výsledky sportovních událostí. Dívat se na fotbal a nemít
2
při tom vsazeno, to už by mě snad ani nebavilo. Manželka se mě už dokonce ptala, jestli se
nechci do Fortuny odstěhovat, že tam jsem stejně víc než doma. Ale ve Fortuně není takové
pohodlí jako doma.
11. Chodíte někdy na nuda pláž?
Na nuda pláži jsem snad v životě nebyl. Ani nevím proč. Vůbec
mě to neláká.
12. Jakou herečku máte nejraději?
No, myslím si, že na Sharon Stone, Sandru Bullock a Kim
Bassinger se podívá snad skoro každý chlap. Kdo ví proč?
13. Máte něco, co Vám vždy dodá sílu?
Příroda, voda, klid a dlouhé, dlouhé, dlouhé ...chvíle pohody u
hladiny načechrané hřbety ryb.
14. Kolik kravat dohromady vlastníte?
Víte, že ani nevím? Jestli mi touto otázkou chcete složit poklonu,
jak skvěle a vkusně a elegantně chodím oblečen, tak...to běžte za
mojí manželkou. Ženy nás oblékají proto, abychom se jim co
nejvíce líbili! Sluší mi to, ne?
Hmmmmm
Katka a Aneta
Znovu a zase se pouštím do kritiky další akce. Ne, že by mě to nějak bavilo, ale
všechno odsaď po saď.
Jako každý rok i tenhle jsem posílal valentýnky svým idolům (jmenovitě Fišer,
Horčička). Všechny jsem si pilně doma připravil, vsunul do obálky a navoňafkoval.
Ráno, když jsem šel do školy, stavil jsem se u služby, kde ležela bedna
s valentýnkama. Vytasil jsem moje dopisy a hodil je do bedny. Spokojeně jsem
odcházel do třídy, s pocitem radosti. Už jsem jenom čekal, kdy uvidím valentýnskou
četu kráčet po chodbě. Moje cvičené ostříží oko je zpozorovalo. Nedočkavě jsem
čekal, kdy se jim do ruky dostanou moje zamilované texty. Když četa odkráčela
zpátky do lovišť, šel jsem za mými idoly, vyzvídat. „Tak co, dostal jste něco??? ,
nenápadně jsem se ptal. „Ne!, dělá si srandu, myslel jsem si. „Ani ode mne??? „Řekl
jsem, že ne!“ V tu chvíli mi zatrnulo. U druhého mistra to samý. NEDOSTALI !!!!!!!!
Nakonec mi řekli, že mi taky posílali. Takže to bylo oboustranné zklamání. Celou
školu jsem prohledal ten den snad stokrát…nic. Moje a jejich valentýnky byly fuč.
Nastartovanej jsem běžel za Lingest, původkyní tohohle klamu. Marně jsem se jí
3
snažil vysvětlit, že moji hrdinové nedostali moje valentýnky. Nic. Dokonce se mě i
drze zeptala, jestli jsem je tam hodil a napsal na ně jméno.
Z toho plyne jednoduché ponaučení. Příště jim pošlu mejl nebo textovku (i když budu
na jiný škole).
Vše to začalo po příjezdu do tábora Svojanov.Jako první jsme došli k táborové
budově, kde si nás hlavní oddíláci rozdělili do jednotlivých oddílů podle věku.Po
rozdělení do oddílů jsme byli ubytováni do překrásně vyzdobených chatek. Po
zabydlení se hrály, až do prvního nástupu seznamovací hry v oddílech. Na něm jsme
se dozvěděli, že tento tábor se bude odehrávat v kouzelnickém duchu školy čar a
kouzel DRNHOLEC. A současně jsme byli rozděleni do kouzelnických kolejí jménem
Mrakočar, Modroford, Obduko a Sollarius.
V dalších dnech se odehrála spousta her, jak mezi oddíly, tak i v oddílech a
hlavně mezi kolejemi.Vyřádili jsme se na dvou super diskotékách. Výletovali jsme na
hrad Svojanov .Je to na něj 3km, ale my jsme šli asi 15km.
Mezi nejlepší hry bych zařadil závody K1 a famfrpál.Závody Koštat 1- každá
kolej si vyrobila 2 a více košťat, s nimiž se obíhala půlka tábora. Každá kolej měla své
depo kde se muselo doplňovat palivo a měnit obutí. Kdo vystřídal všechny členy své
koleje vyhrál.Famfrpál- ve hře byl jeden míč, 2 potlouky v podání vedoucích Ládina a
Pavla a Zlatouš, kterého ztvárnil krásně vyzdobený pan učitel Horčička. Hrálo se na 2
a 2 obruče. Když míč proletěl jednou obručí bylo to za 10 bodů a chycení zlatouše
bylo za 150 bodů. Kdo chytil zlatouše, tak většinou vyhrál.V týmu byl jeden chytač a
pět hráčů. Samozřejmě, že tam byla i spousta dalších her, ale tyto byly ze všech ty
nejlepší. Dále stojí za zmínku krásné vyzdobení celého tábora, které spáchala paní
učitelka Schubertová se svými pomocnicemi.7., 8.a 9. oddíl se činil a udělal dobrý
skutek: Byl sbírat kameny z pole místního sedláka.
Jednoho krásného dne se uskutečnilo sportovní klání mezi naším táborem a
táborem Otakar. Otakar vyhrál, co se dalo, ale my jsme vyhráli softbal a volejbal.
Ještě ke konci bych chtěl podotknout, že všichni vedoucí byli ze všech nejlepších
vedoucích ti nej. O tomto nej táboře by se dalo psát do nekonečna, ale do tohoto čísla
se toho už víc nevejde.
Táborový Honza a Dan.
4
Jen tak dál,
hombré!
Mr.Kasper a jeho bouchlý míč.
Začnu asi tímhle. Je čtvrtek 11.4. 13:00 . Máme hodinu volna. Většina
mých spolužáků a spolužaček ze 7.B ( teď už z 8.B ) se právě vracela z oběda, mezi
němi pochoduje zatím vysmátý Mr.Kasper. Než přišli před školu, tak jsem já a
Michal došli pro malý míček, se kterým jsme hráli před školou fotbal. Je půl druhé,
zvoní na přestávku. Právě jsme vyhrávali 9:5. Za deset minut zazvonilo podruhé a
osudová hodina začala. Hráli jsme, jako by se nic nedělo, dali jsme ještě jednoho
góla a pak jsme museli do šatny a pak před kabinet tělocviku, kde na nás čekal
Macek úplně nadrženej, jak nás zase prožene. Suma, Michala, Kmoška, Papeže a
Fišera ( v tomhle pojmu se nemyslí paní učitelka Fišer, ale Martin Fišer ze 8.B ) poslal rochnit se
v písku a šel jim to vysvětlit. Mezitím zbytek Galčík, Mr.Kasper, Honza, Horák, Roman ( kanec ),
Mach a samozřejmě jááááááá jsme měli nafukovat míče. Jako vždy se ke stroji, který ty velký skákavý
zlý potvory nafukoval, hnal se o něj Mr.Kasper. A tak nafukoval až do té doby, něž přišel osudový míč.
Začal nafukovat. Když dofoukal, tak nafouklý míč dal Galčíkovi, ale naneštěstí (nebo jestli chcete
naštěstí ) se na volejbalovém míči v mezeře udělala velká bublina. Galčík zařval ,,Tys ho přefouk!!!!!!“
a hodil ho zpátky Mr.Kasperovi. Ten řekl
,, Já za to nemůžu.“ Najednou rána jako z děla. !!! BOOOOOOOOM !!! Všichni padli na zem se
slzami v očích a mohli se pořezat smíchy
a Mr.Kasper čumí na míč, jako by se stal zázrak. To už jsme ale
nevnímali, kdyby se za zasmátí mělo dávat 10 Kč,
můžem si teď koupit celé Rusko.
Mezi tím, co jsme se tlemili, se přibelhala za námi paní učitelka Macek. Mr.Kasper začal
vysvětlovat a vtom jsme najednou chytli další hromadný záchvat smíchu.
Mezi tím, co jsme se tlemili, se za Mackem objevil v zelených trenýrkách Oskar, kterého jsme
nakazili záchvatem smíchu. Poprvé jsem viděl ( troufám si říct jsme viděli ) Oskara při pořádném smíchu.
Potom to musel ještě Mr.Kasper vysvětlovat zástupci Švarcovi, který z toho měl taky srandu. Z tohoto
příběhu si vezměte, milé děti, ponaučení, že nic nikdy nedávejte Mr.Kasperovi do rukou, neboť je důvodné
podezření, že vám to rozfláká.
5
Dále pak banda Čejenů, cool duchové, učitel baletu a jako vždy statečný ochránce práv, co stejně
zemře šerif. Příběh začíná tím, že Redova banda přepadne dostavník se zlatem, které patří Čejenům.
Jejich stopař Čejen dostal od potrhlých duchů za úkol zmocnit se zlata a koupit za to pozemky pro
Čejeny. Cestu mu zkříží šerif, zlata chtivá Ruth a teplý učitel baletu. Ale nakonec šťastný konec, kdy
dobro zvítězí nad zlem. No, a ke kritice. Viděl jsem lepší. Jak jste někteří postřehli, tak se v úterý jelo
do divadla. Odvezli a přivezli nás paní učitelka Švadlenová a paní učitelka Petr Horčička. Bylo to
dobrý, až na jednu věc. V divadle mi před druhou půlkou sebrala jedna ,,stará paní´´ s dioptriema
brambůrky. No, ale to je jedno.
V hlavních rolích představení Nepohodlný indián Zdenka Plachého a Milana Šimáčka se
objevili:
Petr Jeníšta – Čejen
Marcela Holubcová – Ruth ( Redova dcera )
Josef Hervert – Red
Jan Mazák – bandita, co mučil jednu stařenku a pár čejenů
Vlastimil Čaněk – starý Redův společník
Kamila Sedlárová – převtělený bandita
Jan Sklenář – farmář -
A co názory druhých:
Petr Kasper: ,,Napřed odmítla ona jeho a u konce on ji a mezi tím byl balet.´´
Marek Mach: ,,Jo bylo to dobrý. Líbilo se mi to.´´
A teď pro ty nadržený příznivce soutěží:
Dnešní otázka je zapeklitá. Ptám se, jak se jmenoval v příběhu šerif?
Pokud patříš k těm obětavým, co lítaj kvůli soutěži, tak až si to zjistíš, napiš to na papír a s obálkou a
heslem DIVADLO to hoď do krabice IQ20.
Z deníku Ivana Kvákošlapa
Pondělí: Olda je nejhorší žák ze třídy. Je tak hloupý, že jeho rodiče přišli na třídní schůzku pod
pseudonymem.
Úterý: Cestující v autobuse byli dnes nějací divní. Kupovali si lístky a pak je ničili v takových
děrovacích krabičkách.
Středa: Má starší sestra chodí s novým klukem. Říká o něm, že ,,vždycky stojí pevně na zemi´´.
Zajímalo by mě jak si obléká kalhoty.
Čtvrtek: Bratr mi poslal ……??????……..ze školy v přírodě. Píše, že se učí boxovat a rovnátka na
zuby už nepotřebuje.
Pátek: Sestřenice Zita drží banánovou dietu. Zajímá mě, jestli začne skákat po stromech!
Jakub Hajný aneb Dr.Wamp
Milionový závod
Šest týmů, dva miliony dolarů Pravidla? Žádná nejsou!
Bohatý majitel casina Donald Sinclair ( John Cleese) připravili pro obveselení svých klientů
novinku: velký závod o dva miliony dolarů. Zbohatlíci se o ně ovšem nebudou ucházet sami, ale
budou sázet na šest týmů, lačnících po bohatství. Potenciální milionáři jsou vybráni náhodně a
vzniknou tak notně bizarní sestavy: Rozhádaná židovská rodina s užvaněným otcem (Jon Lovitz),
bratři-kriminálníci (Seth Green, Vince Vileuf), upjatý obchodník a krásná pilotka (Breckin Meyer,
Amy Smart), matka, usmiřující se s dcerou (Whoopi Goldberg, Lanei Chapman), fotbalový rozhodčí
na útěku (Cuba Gooding, Jr.) a narkoleptický Ital (Rowan Atkinson). Na cestu z Las Vegas do
Nového Mexika mohou vyrazit jakkoli - pěšky, autem, letadlem, na koni, nebo v balónu. Pravidla
nejsou žádná - zbohatne jen ten nejrychlejší... a nejzákeřnější.
6
Jako psi a kočky
Od této chvíle už nikdy nebudete udiveni až uvidíte vašeho domácího mazlíčka jak operuje s high
tech stíhacím bombardérem, připravuje k odpálení rakety země-země, nebo bojuje stylem kung-fu. A
tady je příběh:
Již od počátku věků zuří na planetě Zemi tajná válka o její ovládnutí mezi dvěma
rasami. Ta válka je tak dobře skryta lidským zrakům, že se klidně může odehrávat ve
vašem obýváku a vy ji ani nezaregistrujete a stejně jako u lidských válečných konfliktů, i
zde došlo po letech vyjednávání k uzavření křehkého příměří. Právě teď mu hrozí, že
bude pohřbeno pod novou vlnou nepřátelství. A co se v takové chvíli stane s námi lidmi,
kteří jsme nic netušíce na míru mezi kočkami a psy bytostně závislí? Raději nedomýšlet.
Raději bez dechu sledujme manévry kočičích jednotek, které se pod vedením
maniakálního kocoura Tinklese rozhodli dobýt domácnost profesora Brodyho, který má
možnost vstoupit do dějin jako první vědec na světě, který vyvinul lék proti alergii na
psy. Tajní agenti, rozvědčíci a nájemní vrazi obou stran jsou v pohotovosti. Obě dvě
strany jsou vybaveny technickými vymoženostmi, jako jsou např.: night vision ( najt
vižn – noční vidění ), skenery, infra červené radary, alarmy,………. Až ( jestli vůbec )
dobudou kočky profesorovu laboratoř a domácnost, tak už nebude nic stát v cestě kočičí
invazi.
Filmovej maniak
Lingest
Rodiče, stýská se vám po škole? Zase byste se rádi dozvěděli
něco nového nebo osvěžili staré znalosti? Neváhejte a
přihlaste se!
Od ledna 2003 otevíráme 1. z večerních kroužků pro dospělé:
POČÍTAČE, INFORMATIKA A VŠE KOLEM
Kdo máte zájem, hlaste se na e-mailové adrese [email protected] nebo přímo v kanceláři školy. Cena
bude upřesněna v závislosti na počtu zájemců.
Více na http//: www.zskomtu.cz/info/krouzky02.htm
7
Chtěli bychom všechny děti, žáky, rodiče i známé pozvat na
zajímavé předvánoční odpoledne na naší škole.
Dne 3. prosince 2002 od 14:00 hod.
se konají adventní ukázky výroby vánočních ozdob. Také budou otevřena stanoviště, kde si děti mohou
něco vyrobit. Děti si musí přinést vánoční zdobení (mašle, suché květiny, nit) a svíčku na svícen. Navíc
si můžete za malý peníz pořídit vánoční drobnost.
Rozhodně přijďte! Všichni se na Vás budeme těšit.
STANOVIŠTĚ
-
UKÁZKY
svícny
zdobení perníčků
přáníčka z krupice
provazová dekorace
figurky z drátku
čertíci
ozdoby z včelího vosku
KE KOUPI
- adventní věnce
- sladkosti
- háčkovaní andílci
- cukroví
- paličkování
- přáníčka
- živý Čert a Mikuláš - pohledy
- jmenovky
- káva, čaj
- svařené víno
To samé na http//: www.zskomtu.cz/info/advent.htm
Daisy- NEJLEPŠÍ VZDUCHOVKA
Hough (houk) byl šéfem michiganského podniku v druhé polovině
18.stol., vyráběl větrná kola pohánějící vodní čerpadla. Větrná kola byla
v té době běžnou ozdobou amerického venkova. Ale v té době měl velké
existenční potíže. Hamilton , muž, který DAISY vymyslel a také
zkonstruoval. Byl to kutil a vynálezce . Když ji dokončil, předvedl ji
Houghovi. Ten jí byl nadšen a rozhodl se, že nechá vyrobit pár kusů, které
rozdával zákazníkům, kteří si kupovali větrné kolo (mlýn).Pak se ukázalo, že
o DAISY je opravdový zájem, dokonce víc než o mlýny.
Vzduchovka za 5 centů
16. ledna r. 1889 se Daisy začala vyrábět sériově. Větrné mlýny
přestala Houghova společnost vyrábět a přejmenovala se na Daisy
Manufacturing Company. Do Hamiltonova prototypu se vyráběná
vzduchovka podstatně lišila především použitím materiálu. Původní hlaveň a
vzduchovou komoru z tažených mosazných trubek, nová už z pevnější a
trvalejší poniklované oceli. Niklování hlavně se však ukázalo jako zdlouhavé
a drahé, tak se později přešlo k popouštění oceli na modro. (Postupným
zchlazováním oceli se docílí modrého odstínu ). Zbraň se tenkrát prodávala
8
po 50 centech. (dneska má jeden dolar 100 centů a je běžně k dostání za 30 Kč –
kolik by stála vzduchovka dnes ?)
Vinčestrovka na vzduch
Puška Red Ryder 111, model 40 z roku 1947 ( nahoře)
Dvě různé pušky limitovaných sérií model 1938 ( dole)
Královna
Výroba pušek Daisy s menšími obměnami pokračuje v Americe až do současnosti.
Pamětníci si stěžují, že novější vzduchovky už nestřílejí tak, jako ty původní. RED RYDER
111, model 40 ( vyrobená v letech 1940 – 1942 ) tak zůstává královnou mezi vzduchovkami.
Jan Šimůnek
Mělo se odjíždět v pátek 4.6. v 9:00 od školy. Sice jsme si neměli na první hodinu brát
učení. Ale měli jsme se jít učit. Když jsme se shromáždili před školou, začala se hledat paní
učitelka Schubertová. Ta přijela v 9:05 autem. Potom jsme nastoupili do autobusu a
odevzdávali jsme papíry. A někteří je samozřejmě neměli, ale jeli. Potom jsme jeli ke škole na
šestidomí a potom jsme jeli do poříčí ke škole. Dohromady nás jelo 47 dětí, 3 paní učitelky a
1 pan učitel. V autobuse byl hrozný randál, ale byla tam docela legrace. Cesta trvala asi dvě
hodiny.
Když jsme přijeli do Bradla, vzali jsme všechny svoje věci a šli jsme asi čtyři sta metrů
do tábora Horní Bradlo. Tam na nás čekali tři vedoucí Anežka, Luboš a Martina. Potom nás
pan učitel Miloš ubytoval do chatek po šesti, ale my jsme byli čtyři. A chatek bylo devět.
Vedoucí a někteří učitelé spali v chatě. Když jsme se ubytovali, šli jsme do jídelny na oběd.
Potom Miloš svázal oranžové a zelené provázky . A my jsme měli chytit každý jeden konec a
pak se to muselo rozmotat. Tak vznikly dvojice. Potom musel toho druhého popsat aspoň tři
věci o něm. Já si vytáhnul sestru. Každý dostal cedulku se svým jménem. A musel ji pořád
nosit, aby ostatní věděli, jak se jmenuje. Potom ty dvojce které spojoval oranžový provázek
šli hrát petanque a ti co měli zelený provázek šli kreslit části svého těla. Potom byla a pak se
skupiny vyměnily. Potom jsme šli zase na půl hodiny do chatek. A pak jsme se přemístily do
9
jídelny. Tam se hrály hry a zpívaly písničky. Večerka byla v deset hodin. Ráno jsme se
probudili v sedm hodin a šli jsme na houby. Na houbách jsme byli asi hodinu. Nasbírali jsme
plný tác. Když jsme houby odevzdali, šli jsme zase na houby. Po návratu jsme šli na snídani.
Dále jsme si měli jít uklidit do chatek a vrátit se do jídelny. Tam jsme si povídali o
barvách a o různých povahách. Taky jsme hráli různé hry a předváděli scénky. Potom jsme šli
ven a hráli jsme na mašinky a molekuly. Potom se sloučily vždycky dvě mašinky tak vznikly
6ti členné skupiny a každá skupina měla za úkol postavit stavbu nebo obrazec ze šišek.
Stavby byly: koloseum, bordel, vojenská základna a objekt na testování amerických raket.
Obrazce byly: bludiště, obytná loď a chaloupka. Potom se udělaly skupiny po čtyřech. A
každá skupina dostala jablko a to jablko musela ve vesnici vyměnit za nějakou věc. Když se
skupiny vrátily byla večeře. Po večeři každá skupina řekla ostatním co vyměnila. Potom se
zase hrály hry a povídalo se. Po tom všem byla diskotéka. Diskotéka byla dobrovolná
( všichni rozumní odešli do chatek). Někteří lítali z chatky do chatky a z chatky na diskotéku.
Večerka byla někdy mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou. Někteří zase vstávali v sedm
hodin a šli na houby, další byli v chatkách a zbytek ještě spal. Mezi osmou a půl devátou byla
snídaně. Po snídani jsme se uskupili do skupin a každá skupina měla nakreslit ostrov na
kterém ztroskotali. Ostatním ho potom představili. Potom jsme si povídali o tom, jak se máme
chovat ve společnosti . jak s kým mluvit a jak správně vybírat slova.
A tak jsme si povídali do oběda. Po obědě.jsme si sbalili věci, vyklidili a uklidili
chatky. Po úklidu jsme dostali svačinu. Po svačině jsme se shromáždili před jídelnou. A
učitelé a vedoucí měli proslov. Nejlepší proslov byl nás nedogoňá. Pak jsme vzali svoje věci a
šli jsme k autobusu. Cesta autobusem byla stejná jako tam, akorát tam hráli flašku s mobilem
na pusy. Každý vystoupil u své školy. My taky. A to je konec. Bylo to dobrý.
Ondra
EXPEDICE
TATRY 2001 EXTREME
Jednoho krásného podzimního večera někdo plácl do větru
zajímavou myšlenku, kam vyrazíme v létě? Takto nevinně začalo jedno
z mých největších dobrodružství v životě. Celé jaro se potom
připravovala akce, mezi trutnovskými obyvateli známa jako TATRY 2001 EXTREME. Již
podle názvu je patrné, kam jsme měli naplánováno vyrazit. Odpich byl naplánován na pátek
13. července l.p. 2001 v 22:00 SELČ. Odjížděli jsme ve čtyřech(Já, Michna, Jelen, Míra).
Domů jsme se měli vrátit do týdne. První překvápko bylo hned při odjezdu, a to naše
expediční vozidlo mého bratra Škoda Favorit. Moc důvěrně nevypadalo, a taky uprostřed
cesty tam nám najednou přestalo ve 2 hodiny ráno svítit. Stačilo vyměnit pojistky trochu do
toho bouchnout a jelo se dál. Hranice jsme doslova přejeli a nebýt celníka, který na nás
skoro vytáhl pistoli, tak jsme si jich ani nevšimli. Bohužel ten slovenský celník neměl pro
náš omyl pochopení a nechal nás vyložit celý auto. Po půlhodině jsme odjeli už mírně
nakvašení. V 8:00 byl první vizuální kontakt s nejvyššími horami Československa. Nabrali
jsme kurs Starý Smokovec, který jsme si vybrali za naši základnu. Tam jsme také zanechali
našeho miláčka na opuštěném místě u lesa a vydali jsme vzhůru. Hned několik hodin po
příjezdu si všichni vylepšili výškový rekord na něco málo pod 2000 m.n.m. a spali jsme ve
10
výšce kolem 1700 m.n.m., což je pro Čechy něco neskutečného. Druhý den jsme brouzdali
po úpatích komerčních hor jako jsou Gerlachovský a Lomnický štít. Třetí den jsme se přes
mezi horolezci populární chatou Brnčálkou vrátili zpátky k autu, které mělo mimochodem
vycuclou nádrž. Doplnili jsme benzín a vydali jsme se směrem Východní Tatry, zvaných
Roháče. Po minulé 3 dny panovalo nádherné počasí, ale když jsme vycházeli čtvrtou
hodinu na Baranec (2150 m.n.m) tak se zatáhlo a začalo kapat. To už jsme věděli, že je
zle a vydali jsme se přímo dolů cestou necestou, kde měla být podle mapy asfaltová cesta.
Jen jsme na ni došli, vyhledali jsme pěkný palouček, rozbalili jsme stany, ubytovali jsme se
a začala bouřka, na kterou nadosmrti nezapomenu. Těm trutnovským bouřkám se teď
jenom směji, ale tam nám šlo o kejhák. Po třech hodinách usilovného pršení nám začali
protýkat stany značky COLEMAN (cena každého 4000 Kč). To byl poslední hřebíček do
rakve. Ve 2 hodiny ráno jsme se po dlouhé hádce rozhodli jít zpátky k autu, které mělo být
podle mapy vzdáleno 3 km. Po strastiplné hodince jsme se promočení, jsme ho našli. Další
otázka byla co teď? Jelikož mám v Liptovském Mikuláši půl rodiny (dědu a tetu s rodinou)
tak jsme se dohodli přespat u nich na zápraží pod střechou. Ráno byli velice překvapeni, že
mě vidí. Jelikož stále pršelo, náš plán byl jednoduchý, navštívit okolí Lipt. Mikuláše.
Nejdříve jsme chtěli ze sebe smýt špínu, tak jsme poctili svojí přítomností termální lázně ve
Svatém Jáně. Odtamtud jsme posléze byli vyhoštěni, že se prý chováme jako na Jadranu.
Pak jsme se koukli ještě na komerční Štrbské Pleso a jeli jsme zpátky do Mikuláše. Musím
ještě podotknout, že v Mikuláši jsme potkali tolik hezkých holek, až nás bolelo za krkem
z toho otáčení. Večer jsme se podívali u dědy na predpoveď počasia a počasí slibovalo
záplavy. Následující den jsme to vzdali, rozloučili jsme se a jeli zpátky domů. Ještě jednu
noc jsme strávili na území SR, a to v Těrchové v rodišti slavného zbojníka Jura Jánošíka.
Bez nehod jsme po 6 dnech dorazili domů hladoví, špinaví, ale nesmírně šťastni a plní
dojmů.
Fantom Peca
Jan Amos Komenský v našem kraji
J.A.Komenský přišel do kraje pod Krkonošemi ve svých 33 letech.
Roku 1627 přebýval krátkou dobu i na Trutnovsku. Na zámku ve Vlčicích si prohlédl
bohatou knihovnu. Zde se zdržel několik dnů. Zde, jak uvádí, ho zaujal spis o vyučování od
Eliáše Bodina. Tím Komenský začal pracovat na shrnutí všech svých poznatků o základech
vyučování a vzdělání pro všechny lidi bez rozdílu. Zde se zrodila Didaktika.
11
Po vánocích r. 1628 byli Čeští bratři prozrazeni. Komenský se
rozhodl odejít z vlasti.1. února se vydal Komenský na cestu do
Polska. V zámku Horní Branné se údajně zdržel se svou družinou
do 3. února. Z Horní Branné pravděpodobná cesta uprchlíků vedla
do Černého Dolu, Svobody nad Úpou, Mladých Buků, Kalné
Vody, Babí a Žacléře. V Žacléři přenocoval v domě s podloubím
čp. 82. Hranice překročil na cestě u Černé Vody ( u Žacléře). U
Černé Vody je vybudován na věčnou paměť velký památník.
Pomník zřídilo město Žacléř.Jeho původní okolí ( odpočívadlo
s lavičkou a několika stromy upravil a vysázel můj děda, byl jsem
se zde i podívat).
Položení města Trutnova v blízkosti cest do
Slezska bylo nevýhodou ve 30 leté válce i válkách s Pruským
královstvím. Střídaly se zde vojenské oddíly císařské, švédské a
saské.Trutnov tím dost trpěl. Docházelo k loupení, vypalování domů a povinnostem
ubytovávat vojska, živit vojáky a koně. K tomu se přidal i mor a velká drahota. Lidé před tím
vším utíkali do hor a lesů. V r. 1630 bylo v Trutnově 33 zpustlých domů.
30-letá válka těžce postihla město a jeho obyvatele. Švédové i císařská vojska město
několikrát dobyli a obsadili, sebrali, co se dalo a pak ho ještě vypálili, jako r. 1642. Úporná
práce Trutnovských vždy město vyzdvihla k dalšímu rozkvětu. Bylo tomu tak i po řadě
požárů, které město postihly.
Roku 1648 byl podepsán Vestfálský mír, který ukončil třicetiletou válku a v Českých
zemích od tohoto roku vládli Habsburkové až do I. světové války.
Jan Šimůnek
Jednoho krásného slunečného dne jsme se všichni úspěšně nakýblovali do autobusu
a vyrazili jsme do malého seskupení apartmánů nazývaného Stella Maris. Tato ,,osada´´
se nachází asi 5 km od Umagu. Na místo jsme dorazili asi v 10 hodin dopoledne a všichni
učitelé nám s úsměvem na tváři řekli, že klíče nám dají asi ve 1400. Potom to naštěstí
vyšlo tak, že jsme klíče dostali už ve 12 hodin. První den jsme se všichni ,,dohodli´´ na
plánu dne. Nikomu se to nelíbilo, ale co se dalo dělat?! Po rychlém ubytování (asi 2,5 h)
jsme se vydali na courání po areálu. Přičemž pí. uč. Černíkovou zkusil sbalit zmrzlinář
jménem Dálí Bedeti, čímž nás štvala, protože celou dobu pobytu měla zmrzku zadarmo.
Asi za dvě hoďky jsme se vrátili a na pokoji jsme se mezi sebou (ručně stručně) dohodli
kdo, kde bude spát.
Další den ráno nás přišel p. uč. Švarc vzbudit už o půl osmé. Potom nás protáhnul
po pláži a po 5 minutách běhu jsme se zastavili a dali si pár ‚,lehkých“ cviků. Potom
byla snídaně a poté vegáč u moře. Po obědě jsme šli hrát volejbal. Večer jsme šli ukázat
pí. uč. Černíkové, kde se dá něco pěkného koupit. Oficiální večerka byla o půl jedenácté,
ale my jsme neměli hodinky a tak jsme šli spát asi v jednu a to jenom díky p. uč.
Švarcovi (nevím co bychom dělali, kdybychom ho neměli  ). V úterý jsme se místo
koupání vydali hrát volej. A večer, když se setmělo, jsme šli na večerní koupání. Ten den
byl krásný západ Slunce (asi proto, že byl poslední). Ve středu ráno nás přišli vzbudit až
12
v osm, a bylo nám oznámeno, že prší, tak ať vylezeme z pelechů a rozcvičku dáme na
chodbě. Ve čtvrtek ráno už nepršelo a tak Valis s Jíťou předcvičovali katu a ostatní
podle nich cvičili. Pátek byl poslední den, kdy se dalo něco provést a tak nás všechny
naložili do autobusu a jeli jsme do Novi Gradu. Tam naše partička vylezla na molo
omývané dvoumetrovými vlnami, je jasné, že jsme byli mokří jak myši. Kluci
z vedlejšího pokoje ještě stačili před odjezdem rozbít okno u vstupních dveří do pokoje.
Odpoledne asi ve čtyři jsme se slezli před apartmány a učitelé nás rozdělili do skupin, ve
kterých jsme měli plnit různé úkoly. Večer bylo vyhlášení soutěže vyhrál to Valda
s Jitkou, protože sehnali zatracenou fotku s podpisem. Poslední den v sobotu jsme se
sbalili a asi ve tři jsme se znovu nakýblovali do příjemně vyhřátého autobusu. Teplota
v autobuse se pohybovala jen kolem 40°C. Cesta zpět byla super až na tu noc všichni
spali a já jsem si neměl s kým povídat. Náhle se ozval Mirek:,,Já potřebuju chcát.“ A
nato pí. uč. Černíková sedící vepředu a povídající si s někým úplně jiným prohlásila:,,To
nevadí já mám velkej deštník.“ No a to už byli všichni u nás vzadu vzhůru a dostali
hotovej výtlem. Po chvíli jsme všichni rozlámaní dorazili do Trutnova kde na nás čekali
rodiče a dojeli jsme úspěšně domů, i když někteří z nás vyhrožovali, že budou zvracet
(že jo, Jitko, ). Podle mého názoru nám tento „ozdravný“ pobyt v Umagu moc nového
nedal. Skoro celou dobu pobytu pršelo a tak jsme se jen a jen nudili.
Tommy
Pokud to někomu nedošlo, tak v pondělí o prázdninách se hrál flórbalový
turnaj. Mohl se přihlásit každý ( upozornění: jelikož předpokládám, že tento
časopis, oprava, tento článek nebudou číst děti z prvního stupně, proto bych
chtěl upozornit na jedno pravidlo - 1 stupeň nemohl hrát ). Stačilo se jenom
domluvit se třídou, složit se na 50,- Kč a to vše donést Gepimu z 9.c.
Byly dány 2 skupiny A a B.Z nich postupovali 3, a ti bojovali systémem 1-3, 2-2 a 3-1.
Z těchto samozřejmě postupovali 3, kteří se mezi sebou utkali v tabulce. My jako tým HC 8.b
jsme postupovali jako druzí ze skupiny B a bojovali jsme o postup s NJ Devils ( 7.b ).
Prohráli jsme kvůli tomu, že s nimi byl dobrý obránce z prváku. Ale napřed porušovali
pravidla tím, že ani jednou nevystřídali a neměli ani jednou na poli holku. A tak jsme dali
protest, který vyšel a my jsme měli novou naději na postup. Hráli jsme 5 min a remizovali
jsme 0:0 a tak byly nájezdy, na který jsme prohráli 3:2. No aspoň jsme byli 4
A teď k pořadí.
4. místo 3. místo 2. místo 1. místo -
HC 8.b
New Jersey Devils
HB
Méďa Pusík
9.a
8.b
7.b
9.c
13
Ve složení (uvádím ofic. Soupisku) – Borůvková, Kamic, Počekajlo,
Miler,Teichman, Kunc, Ročeň,
Dr.Wamp
Více na
http://WWW.zskomtu.cz/zaci_ucitele/zaci_akce/florbal_02/index.htm
Rama - počítače do škol
Sbírejte víčka od Ramy - dostanete do třídy počítač !
Od června do října tohoto roku, proběhlo první kolo soutěže
rama- počítače do škol. Podstatou této soutěže je, to že žáci škol
sbírají víčka od Ramy a 10 nejúspěšnějších škol dostane počítače za 100 000kč. Z těch
ostatních, které se zúčastní dostane 10 nejlepších jedinců dárek. V prvním kole to byly
docela solidní hodinky pro 5 žáků 7.B.
Chcete se i vy s vaší třídou zúčastnit druhého kola, které začíná v listopadu a končí v lednu ?
Není nic lehčího, přineste víčka od Ramy clasic 0,5 kg a předejte je p. uč. Fišerovi nebo třídnímu
učiteli, který mu je předá. Ten je připíše na účet jednotlivých žáků a po skončení soutěže 10 z vás
odmění, čím to ještě neví, ale něco se určitě najde (asi zase digitálky).
Pokud by se zadařilo a naše škola se ocitla mezi desítkou vyvolených dostane nejlepší třída do třídy
supráč tutáč počítač s připojením na internet k neomezenému (až na malé drobnosti) užívání.
Co vy na to ?
FYBEK
14
IQ nad 100
Marie Curieová-Sklodowská
7.11.1867-4.7.1934
Narodila se ve Varšavě v rodině gymnaziálního profesora matematiky a
fyziky.Jmenovala se vlastně Marja a jméno si změnila až po příchodu do
Francie r. 1891.Zapsala se ke studiu na pařížské Sorbonně,kde o dva roky
později suverénně promovala jako nejlepší studentka.Věděla o sobě, že je
neobyčejně nadaná,ale tušila také,že svou inteligencí převyšuje většinu mužů a
jen stěží najde sobě rovného.Když r. 1894 v Paříži hledala laboratoř,seznámila se
s Pierrem Curiem (1859-1906).Pětatřicetiletý fyzik se do ní okamžitě zabouchl,ale
Sklodowská váhala (asi pro ni nebyl dost chytrej).Domnívala se ,že se stane samotářskou a
oddá se jen vědě.Když se po roce provdala za Pierra,jejich manželství se stalo symbolem
harmonie a vědecké spolupráce.Marie zjistila,že vedle uranu podobné záření vydávají i
sloučeniny thoria.Jako první nazvala toto záření radioaktivitou.V uranové rudě, tzv.
smolinci,který nechala dovézt až z českého Jáchymova,r.1898 objevila s manželem nový
radioaktivní prvek.Prvek, který byl třistakrát radioaktivnější než uran,nazvala k poctě své
vlasti polonium ( PO).Téhož roku objevili manželé Curieovi další prvek, který pojmenovali
radium (RA), podle latinského slova radius-paprsek. Další 4 roky pracovali na izolování
těchto prvků, takže r. 1902 mohli nejen prokázat jejich skutečnou existenci, ale zjistit i jejich
fyzikální a chemické vlastnosti. Rok nato jim byla společně udělena Nobelova cena za fyziku
za zkoumání radiačních jevů. Marie byla první ženou, která Nobelovu cenu získala. R. 1904
se Pierre stal profesorem fyziky na Sorbonně a rok nato byl přijat do francouzské Akademie.
Manželé se dále věnovali účinkům radioaktivního záření na živé organismy, čímž položili
základ léčby nádorových onemocnění. Ponurý dubnový den r. 1906 vešel její manžel roztržitě
do silnice, kde byl stržen vozem, na místě zemřel. Aby zapomněla na bolestnou ztrátu, vrhá se
do horečné práce, ale nezapomíná. Důkazem jsou její deníkové záznamy, vždy adresované
Pierrovi:“Pracuji každý den v laboratoři,nic víc nemohu dělat.Je mi tam lépe, než kde jinde.
Nechápu,že by něco mohlo udělat osobně radost, jen snad vědecká práce.A ani to ne,neboť
kdybych měla úspěch,nemohla bych snést,že ty o tom nevíš. „V roce 1910 izolovala spolu se
svým asistentem A.Debiernem radium v kovové formě,které předala mezinárodní komisi jako
vzor pro měření radioaktivity.O rok později se stala nevídaná věc-získala jako první vědec
Nobelovu cenu podruhé,tentokrát za chemii,právě za objev polonia a radia.Od r.1914 řídila
Radiologický ústav v Paříži,kde pracovala především na zdokonalováním metod měření
radioaktivity a ve svém týmu vychovala řadu významných vědců v oboru radiochemie.Dožila
se i triumfálního objevu umělé radioaktivity,který se podařil její dceři Ireně Joliot-Curieové a
jejímu manželovi Jeanu Frédérikovi Joliot-Curieovi.Největší objev Marie se zároveň stal
jejím prokletím.Po dlouhé bolestivé agonii umírá na zhoubnou chudokrevnost,způsobenou
nadměrným ozářením.
Aneta a Katka
Vážení rodiče,
v loňském školním roce se nám podařilo navázat kontakt se základní
školou Lufkin Road Middle School v Severní Karolíně, USA. Zatím jsme se
zapojili do dopisového programu „Pen pals for peace“, který se slibně
rozjíždí. Z americké strany zaznělo přání navštívit naši zemi. Jednalo by se o
zájezd cca 12 žáků s doprovodem asi 3 dospělých. Máme z jejich přání radost, neboť setkání s
rodilými mluvčími bude pro všechny angličtináře skvělá zkušenost. Chtěli bychom jim ukázat nejen
15
okolí Trutnova a naše hlavní město, ale i to, jak žijeme, jak se učíme a jak se, pokud vůbec, liší náš
styl života od jejich. A právě s posledním bodem potřebujeme pomoci.
Rádi bychom americké studenty umístili do rodin našich žáků, kde nejlépe poznají naše
zvyklosti, kulturu bydlení, rodinný život a v některých rodinách
možná i krajové speciality. Zatím, bohužel, ještě nevíme, kdy přesně
návštěva přijede (pravděpodobně květen 2003), na jak dlouho, kolik
jich bude ani to, jak staří budou (s určitostí žáci 6. - 8. tříd). My
zajistíme denní program a to včetně sobot a nedělí, na Vás bude
večeře, nocleh a snídaně. Programu pro americké studenty se zúčastní
i děti hostitelských rodin, aby se děti nesetkávaly jen večer a ráno, ale
aby měly společné zážitky z výletů.
Jelikož je celá záležitost teprve ve stavu jednání a my Vám nemůžeme poskytnout
konkrétnější informace, berte, prosím, tento dotazník jako nezávazný. Bude nám zatím sloužit jen
jako zdroj informací o Vašem zájmu a podpoře tohoto projektu. O dalším vývoji událostí Vás
budeme průběžně informovat.
Předem děkuji,
V Trutnově 12.listopadu 2002
Jana Fišerová
Kontakt: [email protected] , telefon do školy: 499 811 195
No a to je všechno přátelé, zase jsme se dokopali k práci, není to jednoduchý, zase
začínáme s novou partou, novými tvářemi, představami, myšlenkami…..
Bude to chvíli trvat, ale tvoří se slibná parta, takže pokud nám dáte čas a důvěru
můžeme leccos hezkýho vytvořit.
Zase zopakuju okřídlený, chcete li se k něčemu vyjádřit, zde máte možnost, navštivte
poslíčka p.uč. Fišera v jeho noře (4. patro - sklad výpočetní techniky) a on už si to nějak
přebere.
Za redakci FYBEK
Na toto číslo se nadřeli :
Autoři příspěvků: Katka Bratršovská, Aneta Jelínková, Kuba Hajný, Honza Homola,
Honza Šimůnek, Ondra Pecen, Dan Kubík, Tony, Dex, Fantom Peca
Úprava: Honza, Kuba, Aneta, Katka, FYBEK
Jazyková korekce: Petr Horčička
Ilustrace a obálka : Jarmila Schubertová
Jelikož se do Vánoc už asi nesetkáme, tak Vám přejeme
Bohatýho Ježucha , pěknou jídelnu, a hodně štěstí do roku
2003 !
16