Filip Tittl Současné systémy zástavby kompaktního města

Filip Tittl
Současné systémy
zástavby kompaktního
města
email: [email protected] / školitel: Michal kohout / ústav: 15118 Ústav
nauky o budovách / obor: Architektura - teorie a tvorba ATT
2
Středověké město, bloky 18. a 19. století, ale koneckonců
i modernistické struktury představují městskou hmotu
s na první pohled jasnou charakteristikou. Umíme
najít charakteristiku a možnou podobu soudobého
města? Zdá se, že minimálně v našem prostředí
chybí současným urbanistickým paradigmatům
„kompaktního, obytného a čitelného“ města
jednoznačná prostorová reprezentace, na níž by
existovala jasná shoda. Už vzhledem k rozmanitosti
současné společnosti a složitosti procesů je zjevné,
že nelze najít jedinou univerzální odpověď. Přesto
(nebo spíše právě proto) je ale třeba hledat škálu
použitelných modelů - zastavovacích systémů a
analyzovat a porovnávat jejich vlastnosti, prostorová
uspořádání a kapacitní parametry tak, abychom jako
tvůrci vystavěného prostředí jasně věděli, co tvoří
hmotu, kterou máme k dispozici, zkrátka „z čeho se
staví město.“
3
4
východisko 1:
kompaktní město
20. století, a to jak ve své modernistické podobě, tak
prostřednictvím masivní suburbanizace vytvořilo obraz
města rozvolněného a rozprostřeného do krajiny. Již
několik dekád zjišťujeme důsledky tohoto procesu a
naše pozornost se obrací zpět k městu. Se zvyšujícím
se důrazem na téma „udržitelnosti“ tyto tendence
získávají v Evropském kontextu širší škálu významů a
zároveň ekonomické a politické pozadí. Město ve své
kompaktní podobě je vnímáno jako šance vyrovnat se s
environmentální a sociálními hrozbami a zároveň se dá
popsat jako „přirozené životní prostředí postindustriální
společnosti“1. Přináší živé veřejné prostory, dostupné
služby, efektivní hromadnou dopravu aniž by konzumovalo
okolní krajinu.
Snad nejilustrativnější pro popis změny vnímání
městského prostředí je příklad fenoménu hustoty. V
přelidněných městech přelomu 19. a 20. století se stala
synonymem nepříznivých životních podmínek a jedním
z hlavních argumentů rozbití tradiční formy města.
Během 20. století však poklesly rezidenční hustoty
několikanásobně2 a to jak vzhledem k zvyšujícímu se
standardu, tak typům a principům zástavby. Negativní
důsledky poklesu hustoty začali ovlivňovat kvalitu života
obyvatel měst a staly se tématem jak širší společenské
diskuze, tak konkrétních architektonických realizací3.
„Dostatečná hustota“ se stala jedním ze základních
ukazatelů funkčnosti městské struktury.
Jak již bylo řečeno, husté a kompaktní město přináší
kvality odpovídající aktuálním potřebám. Zároveň ale
1/ např.: FERNÁNDEZ
PER, Aurora, MOZAS, Javier, ARPA, Javier. Density
is home, a+t Ediciones,
2011; nebo: PORTA, Sergio,
ROMICE, Ombretta: Plotbased urbanism: towards
time-consciousness in
place-making , 2010
2/ UYTENHAAK, Rudy. Cities full of space / qualities
of density. Rotterdam: 010
Pulishers, 2008
3/ BERGHAUSER PONT,
Meta, HAUPT, Per. Spacematrix. Rotterdam: NAi
Publishers, 2010
5
zvyšuje nároky na koordinaci výstavby a především
na znalost vlastností prostředí jako celku. Jeho
„obytnost“ závisí na řadě parametrů ovlivňujících
kvalitu městského prostředí.
východisko 2:
tvorba města
Klasické kompaktní předmodernistické město bylo
definováno jednou klíčovou vlastností. A totiž téměř
dokonalou typologickou unifikací. Krom omezeného počtu
veřejných budov (a později průmyslových objektů) byla
kritická masa tvořena jedinou typologií se standardním
vztahem k veřejnému prostoru: Od středověkého
měšťanského domu až po schodišťový činžák. Vzhledem
k jednoznačně definovaným ‚stavebním kamenům‘
městské struktury se takové město dalo velmi jednoduše
prostorově plánovat. Během 20. století se bez ohledu
na politicko-architektonický vývoj vyvinula široká škála
typologií odpovídající jednotlivým funkčním náplním s
velmi komplikovanou vnitřní logikou. Liší se zásadně
měřítkem, prostorovými proporcemi a především vztahem
k veřejnému prostoru. Takové prvky není jednoduché
kombinovat, natož pak univerzálně zaměňovat podle
‚jednotných pravidel hry‘.
6
Změnily se i další parametry ovlivňující zástavbu.
Zmenšující se velikost domácnosti výrazně ovlivňuje
typologické uspořádání zástavby. Na stavební typologie,
především obytné se pak váže vlastnická struktura, jejíž
odlišné formy implikují různý potenciál funkčního mixu.
Polyfunkční městská struktura tak nevzniká přirozeně,
ale je podmíněna koordinací - vlastnické vztahy mají
bezprostřední dopad na formu městské struktury.
Paralelně se v celé Evropě zásadně zvětšila standardní
velikost investice a rozostřila se hranice mezi soukromým
a veřejným. Vznikají tak rozsáhlé naráz realizované
celky, které často přesahují rámec jednoho „městského
bloku“ a obsahují i veřejné prostory. Taková situace na
jedné straně vyžaduje přehodnocení nástrojů regulace,
na straně druhé ale umožňuje promyšlenou organizaci
prostředí v měřítku na pomezí architektury a urbanismu.
>> více viz Michal Kohout,
Filip Tittl: Proměny
obytnosti města, in ASB
2/2013
vymezení tématu:
zastavovací systémy
Městská struktura je, zjednodušeně řečeno, definována
dvěma základními druhy parametrů. Na jedné straně
jsou to vnější vstupy jako hierarchie celkového skeletu
města, návaznosti, lokální vazby či morfologie terénu. Na
straně druhé jsou to pak implicitní parametry struktury
dané způsobem zástavby - tedy zvolená typologická
skladba definující proporci skladebných jednotek,
prostorová forma a základní rastr veřejných prostor.
Smyslem analýzy a pochopení fungování zastavovacích
systémů je právě pohled na městskou strukturu z
7
hlediska hmoty – skladebnosti. Jinak řečeno, předmětem
výzkumu by měly být vnitřní charakteristiky standardního
výseku městské struktury.
Výzkum bude zacílen na soudobé systémy zástavby v
našem kulturním okruhu „kontinentální Evropy na sever
od alp“ s důrazem na přenositelnost do Pražského
prostředí. Vzhledem k popsaným východiskům je
hlavním smyslem práce popsat parametry a vlastnosti
kompaktních struktur s městskou hustotou a převažující
rezidenční funkcí.
stav poznání:
parametry městské
struktury
Relevantní výzkum k tématu zastavovacích systému lze
rozdělit do čtyř základních kategorií:
1/ „Tradiční“ prostorové teorie a analýzy, zabývající se
formou a skladebností vystavěného prostředí, především
pak teorie urbánní morfologie ( Conzen, Whitenhead),
teorie konfigurace prostoru (Hillier, Hanson), systémové
teorie (Alexander) a teorie skladebnosti (Habraken)
představují základní framework pro analýzu městského
prostředí.
8
2/ Výzkum vytvářený architektonickými kancelářemi
k vybraným projektovým otázkám (Maas, částečně
Uytenhaak) vyjadřuje určitou renesanci parametrického
popisu prostředí a propojuje obecné hypotézy s reálnými
projekty, na nichž je ověřuje.
3/ „Case study“ literatura (např. série vydávané
nakladatelstvím A+T) reprezentuje aktuální touhu po
srovnání typů zástavby a určitou katalogizaci v šíři
současných stavebních typologií. Jakkoli je škála
sledovaných parametrů omezená a relevance dat často
problematická vzhledem k ne vždy jednotné metodice
jejich sběru a vzhledem k rozdílné velikosti srovnávaných
projektů, lze tyto publikace považovat za cennou sondu
napříč typologickými možnostmi současné výstavby.
4/ Klíčový pro porozumění vlastnostem systémů zástavby
je výzkum zaměřující se na jednotlivé parametry
městského prostředí. Jedním ze základních parametrů
je hustota a její vztah k prostorové konfiguraci zástavby
spolu s definováním vztahu prostorových parametrů a
skladebných jednotek (Berghauser Pont, Haupt). Dále
je třeba zmínit témata jako vztah zástavby a parametrů
vnitřního prostředí (Uytenhaak), měřítko organizace
zástavby a parcelace (Porta, Romice), analýzy funkního
mixu prostředí (van de Hoek) nebo hierarchie míry
soukromí (Kohout, Tichý).
hypotézy:
trendy prostorového
uspořádání
V momentě kdy Evropa opustila modernistické principy
zástavby a navrátila se k paradigmatu kompaktního
města, vycházelo postmoderní uvažování o městě z
9
„předmodernistických“ vzorů. Z mnoha důvodů, z nichž
některé byly již nastíněny v úvodu tohoto textu se ale
způsob zástavby postupně proměnil. Současné „čitelné
kompaktní město“ s jasně vymezenými veřejnými
prostranstvími a zastavitelnými bloky se od toho
tradičního – tedy města gründerského období (které
vytvořilo základní mentální obraz Evropského města)
poměrně dramaticky liší. Jaké jsou tyto rozdíly?
V prostorovém uspořádání současných realizacích
rozsáhlejších urbanistických projektů ve vyspělých
Evropských zemích lze rozeznat řadu trendů, z nichž
jmenujme především následující:
- zvětšující se velikost městského bloku, který
získává složitější vnitřní organizaci s širší škálou
typů sdílených prostor
- přechod od typologicky homogenních struktur ke
strukturám typologicky heterogenním, kdy je často
charakter prostředí utvářen výrazným měřítkovým
kontrastem mezi jednotlivými typologiemi
- programová výšková členitost zástavby (a to
dokonce i v tradičnějších - perimetrické uspořádání bloků
respektujících systémech zástavby)
Výzkum by měl tyto trendy blíže popsat a definovat
základní principy uspořádání současných systémů
zástavby.
Kombinací těchto trendů vzniká velmi rozmanitá škála
systémů prostorového uspořádání zástavby s rozdílnými
kvantitativními parametry i dalšími vlastnostmi. Právě
popsání výše zmíněných trendů a jednotlivých
principů prostorového uspořádání bude základním
předmětem výzkumu. Zároveň bude zkoumán vztah
mezi prostorovou konfigurací těchto systémů a jejich
kvantitativními parametry, kvalitativními vlastnostmi
a neprostorovými charakteristikami.
10
metodika a cíle
Analytické metody budou čerpány z probíhajícího
výzkumného projektu analýzy stávajících Pražských
zastavovacích systémů (Tittl, Sokol, Kohout). Metodicky
bude výzkum zároveň navazovat na autorův diplomní
projekt a bude se opírat především o výsledky výzkumu
městské hustoty a metody analýz urbanistických struktur
na TU Delft4.
Budou analyzovány vybrané case studies z evropského
prostoru – rozsáhlejší urbanistické celky realizované za
posledních 20 let (př.: Lyon Confluence, Paris Renault
City, Amsterdam Ijburg apod.). Vybrané adekvátní výseky
urbanistických struktur těchto lokalit budou popsány
parametricky pomocí vybraných analytických nástrojů
a zároveň morfologicky tříděny. Výběr lokalit bude
upřesňován podle vysledovaných morfologických typů a
jejich prostorových aspektů.
Z vybraných case studies budou na základě
morfologického třídění vytvořeny typizované modely, ke
kterým budou přiřazeny jednotlivé parametry a definovány
vlastnosti skladebných jednotek.
>> více viz příloha 2 / analytické nástroje a principy
(Tittl, Kohout, Sokol, SGS
13/152/OHK1/2T/15)
4/ BERGHAUSER PONT,
Meta, HAUPT, Per.
Spacematrix. Rotterdam:
NAi Publishers, 2010 nebo
UYTENHAAK, Rudy. Cities
full of space / qualities of
density. Rotterdam: 010
Pulishers, 2008
>> více viz příloha 1 / case
studies
Jednotlivé parametry modelů (namátkou hustota, mixed
use level) budou konfrontovány s vybranými prostorovými
principy (velikost bloku, výšková členitost, typologická
homogenita…) a bude zjišťován jejich vzájemný vztah na
základě výsledků pro různé modely systémů zástavby.
Cílem výzkumu je tedy vytvoření systematizace
11
současných zastavovacích systémů na základě
morfologického uspořádání a vybraných parametrů
a zároveň pochopení jakým způsobem prostorové
vlastnosti těchto struktur ovlivňují jejich efektivitu a
kvalitu.
literatura
ALEXANDER, Christopher, ISHIKAWA, Sara, SILVERSTEIN
Murray. A pattern language: towns, buildings, construction.
New York: Oxford University Press, 1977
BERGHAUSER PONT, Meta, HAUPT, Per. Spacematrix. Rotterdam: NAi Publishers, 2010
FERNÁNDEZ PER, Aurora, MOZAS, Javier, ARPA, Javier.
Dbook: density, data, diagrams, dwelings; a visual analysis of
64 collective housing projects. Vitoria-Gasteiz: a t Ediciones
FERNÁNDEZ PER, Aurora, MOZAS, Javier, ARPA, Javier.
Density is home, a+t Ediciones, 2011
GIL, J., BEIRÃO, J. N., MONTENGRO, N.; DURANTE, J. P..
On the discovery of urban typologies: data mining the many
dimensions of urban form. In: Urban Morphology 2012 / I
KROPF, Karl S. Aspects of urban form. In: Urban Morphology
2009 / II
LEVY, Albert. Urban morphology and the problem of the
modern urban fabric: some questions for research. In: Urban
Morphology 1999 / III
MAAS, Winy. Farmax: excursions on density. MVRDV. Rotterdam: 010 Publishers, 1998
12
OSMOND, P.. The urban structural unit: towards a descriptive
framework to support urban analysis and planning. In: Urban
Morphology 2010 / I
PORTA, Sergio, ROMICE, Ombretta: Plot-based urbanism:
towards time-consciousness in place-making , 2010
PATRICIOS, N.N.. Urban design principles of the original neighbourhood concepts. In: Urban Morphology 2002 / I
SIKSNA, Arnis. The effects of block size and form in North
American and Australian city centres. In: Urban Morphology
1997 / I
TITTL, Filip. Vnitřní periferie Prahy: Městské prostředí pro
20XX, diplomová práce, nepublikováno, 2010
UYTENHAAK, Rudy. Cities full of space / qualities of density.
Rotterdam: 010 Pulishers, 2008
***
BOEIJENGA, Jelte, MENSINK, Jeroen: Vinex Atlas. Rotterdam: 010 Pulishers, 2008
CONZEN, M.R.G. A study in town-plan analysis. London: Institute of British Geographers, 1969
COOPER, J.. Fractal assessment of street-level skylines: a
possible means of assessing and comparing character. In:
Urban Morphology 2003 / II
FERNÁNDEZ PER, Aurora, ARPA, Javier. Density projects:
36 new concepts on collective housing. Vitoria-Gasteiz: a t
ediciones, 2007
FERNÁNDEZ PER, Aurora, ARPA, Javier. Density, New collective Housing. Vitoria-Gasteiz: a t ediciones, 2007
GEYTER, Xaveer de. After sprawl research for the contemporary city.
HABRAKEN, N. John. The Structure of the Ordinary. Cambridge, London: MIT Press, 1998
HALL, T.. The form-based development plan: bridging the gap
between theory and practice in urban morphology. In: Urban
Morphology 2008 / II
KOSTOF, Spiro. The City Shaped: Urban Patterns and Meanings through History.
KROPF, Karl S. Conceptions of change in the built environment. In: Urban Morphology 2001 / I
LEHNERER, Alex. Grand Urban Rules. Rotterdam: 010 Pub-
13
lishers, 2009
LYNCH, Kevin. A Theory of Good City Form.
LO, C. P.. The application of geospatial technology to urban
morphological research. In: Urban Morphology 2007 / II
MALFROY, Sylvain. Urban morphology and project consulting:
a Berlin experience. In: Urban Morphology 2001 / II
MARSHALL, Stephen. Streets and Patterns.
PETRUCCIOLI A.. Rethinking the nineteenth century city.
1998
PANERAI, P., LANGÉ, J.. Formes urbaines, tissus urbaines.
2001
SAGILE, Inger-Lise. Density and town planning: implementing
a densification policy.
SALINGAROS, Nikos. Principles of urban structure.
TANG, Ming, YANG, Dihua. Urban Paleontology: Evolution of
Urban Forms. Universal Publishers, 2008
WOLFURM, S., NERIDINGER, W., SCHAUBEK, S.. Multiple
city: urban concepts 1908/2008. 2008
14
přílohy >>
15
16
1/
předvýběr case
studies z evropského
prostoru
17
Ijburg, Amsterdam, NL
ZAC Seguin, Boulogne Billancourt, FR
Av. des Jeux Olympiques, Grenoble, FR
18
19
Confluance, Lyon, FR
Java-eiland, Amsterdam, NL
Borneo+Sporenborg, Amsterdam, NL
20
21
Villenueve, Grenoble, FR
Allebron, Stockholm, S
Kop van Zuid (De Landtong), Rotterdam, NL
22
23
Rive-Gauche, Paris,FR
Hans-Fischer-Straße, Munchen, DE
Porte d Asniéres, Paris, FR
24
25
Westerdook, Amsterdam, NL
Bavaria Quartier, Hamburg, DE
Hafen-city, Hamburg, DE
Central brownfiel develoment, Wien, AT
Seestadt Aspern, Wien, AT
....
zdroje: bingmaps birdview, googlemaps 45°-view
26
27
28
2/
analytické nástroje a
principy
zpracováváno v rámci grantu SGS 13/152/OHK1/2T/15
(Filip Tittl, Michal Kohout, Daniel Sokol), vybrané metodiky
připraveny ve spolupráci se studenty předmětu U5; spolupráce
na principu grafické reprezentace dat: Jan Karásek
29
4/ členění prostředí v
měřítkové hierarchii od
pozemku po lokalitu
(BERGHAUSER PONT,
Meta, HAUPT, Per.
Spacematrix. Rotterdam:
NAi Publishers, 2010
30
Nástroje a analýzy jsou ověřovány v rámci srovnání
pražských zastavovacích systémů. Pro přehlednost výstupů
byly vybrány typologicky čistě homogenní struktury.
Vymezení struktur v rámci case studies pro datovou
analýzu. Jedním z klíčových principů organizace prostředí v
měřítkové hierarchii je přidávání sdílených prvků v každé vyšší
úrovni nad rámec jednotek úrovně nižší4 (v měřítku struktury
jsou nad rámec „bloku“ přidány základní veřejné prostory, v
měřítku lokality pak nad rámec běžné struktury prvky vyššího
měřítka jako parky, centrální náměstí či vyšší dopravní
infrastruktura). Pro relevantní srovnání dat v úrovni struktury
(systému zástavby) je nezbytné hierarchicky vyšší prvky z
analýzy vyloučit.
Nové M
16,6467 h
Pankrác Na Veselí
19,3267 ha 5765 obyvatele
Vinohrady / u echových sadƽ
15,8505 ha
5435 obyvatele
31
Organizace struktury zástavby (zastavěné/zpevněné/
nezpevněné) definuje základní charakter prostředí.
25%
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
33% 42%
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
39%
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
27% 34%
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
45%
32
\adové domy
\epy - Fialka
\adové domy
\epy - Fialka
27% 24%
Hierarchie míry soukromí na škále veřejný / poloveřejný
/ polosoukromý a soukromý prostor popisuje fungování
parteru a významně ovlivňuje možnost typologické variability
zástavby.
30%
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
33%
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
8%
25% 34%
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
20%
\adové domy
\epy - Fialka
28% 42%
9%
\adové domy
\epy - Fialka
47% 24%
33
Základní jednotky zastavitelnosti jako vlastnost definující
uspořádání urbanistické struktury v prostoru i schopnost
proměny v čase. Zastavitelné plochy /bloky/ vymezují základní
uliční prostory, primární uliční síť jako základ množiny
veřejných prostranství.
70% 30%
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
67% 33%
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
80% 20%
34
\adové domy
\epy - Fialka
\adové domy
\epy - Fialka
,4
Koeficinty objemu zástavby (FAR/FSI) a zastavěnost jsou
závislé na měřítku jednotek, ke kterým se vážou. Níže KPP
a KZP v identických strukturách započtené v měřítku bloku
(černě) a v měřítku lokality (červeně).
2,4
3,4
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
,4
1,7
3,2
2,5
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
3
0,7
0,5 2,5
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
0,3
0,5
3,4
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
,2
0,8
\adové domy
\epy - Fialka
1,0
0,2
\adové domy
\epy - Fialka
0,3
35
Programová náplň parteru je kromě vlivu polohy v rámci
lokality a města jako celku závislá na typologické struktuře
zástavby a jejím vztahu k veřejným prostranstvím.
47% 45%
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
85%
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
8%
12% 3%
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
75% 25%
36
\adové domy
\epy - Fialka
\adové domy
\epy - Fialka
Podíl bydlení významně ovlivňuje možnosti prostorového
uspořádání: bydlení je z principu nejnáročnější na kvalitu
vnitřního prostředí staveb ve vztahu okolí a zároveň vzhledem
k typologickému mixu nejvíce závislé na vlastnické struktuře.
83%
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
87%
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
93%
\adové domy
\epy - Fialka
37
Poměr plochy veřejných prostranství vůči hrubé podlažní
ploše představuje ukazatel adekvátnosti uspořádání struktury
a výrazně ovlivňuje potenciál vzniku živých veřejných
prostranství. Adekvátně přepočet plochy veřejných
prostranství na obyvatele (vpravo).
0,13
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
0,19
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
0,25
38
\adové domy
\epy - Fialka
8,7 m²
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
10,9 m²
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
22,2 m²
\adové domy
\epy - Fialka
39
Parcelace idealizovaná na základě systému zástavby definuje
zároveň velikost „operační jednotky“ a vlastnické jednotky na
úrovni struktury zástavby.
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
40
\adové domy
\epy - Fialka
Velikost jednotek ve vztahu k parcele (a k zastavěné ploše)
1801 m²
525 m²
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
1542 m²
698 m²
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
284 m²
278 m²
\adové domy
\epy - Fialka
41
Podlažnost, zde jako porovnání průměrné podlažnosti a její
struktury. Vzhledem k hodnotě volného prostoru a zároveň
důležitost vztahu k terénu definuje kromě nejen kvantitativní
vlastnosti struktury, ale zároveň i kvalitativní.
5,2
6
69%
20%
4
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
4,6
6
38%
50%
2
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
3,3
4
55%
23%
17%
1
42
\adové domy
\epy - Fialka
Srovnání rezidenční hustoty (vyjádřené v počtu obyvatel na
hektar) a hustoty objemu zástavby (vyjádřené jako FAR),
vyplývající z standardu jednotek, míře funkčního mixu a typu
zástavby.
343
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
298
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
91
\adové domy
\epy - Fialka
2,4
Bloková struktura
Vinohrady - U echových sadƽ
1,7
OtevƎená zástavba bytových domƽ
Pankrác - Na Veselí
0,8
\adové domy
\epy - Fialka
43