Alegorie měsíců
Transkript
Alegorie měsíců
Alegorie měsíců Z roku 1730 pochází 12 alegorických soch ročních období Autorem je sochař Matyáš Bernard Braun Jedná se o ojedinělý soubor s tímto námětem . Sochař nám zde představil celý koloběh roku, tak jak jej naši předci prožívali, a to pomocí činností, které obvykle vykonávali. Leden je pochopitelně měsícem největší zimy, mrazu a sněhu, kdy je nutné mít dobrý kožich a raději se u kamen hřát. Únor je představen jako měsíc karnevalů, a tak nám žena v karnevalovém kostýmu nabízí všemožné dobroty – mísu koláčů, maso na rožni i sud s pivem a vínem , pečenou kachnu a husu. Březen byl měsíc, kdy vojsku končilo zimní ležení a znovu se odcházelo do války, proto jej zastupuje voják v dobovém oděvu s dobovou zbrojí včetně kyrysu odloženého u jeho nohou. Duben byl měsícem, kdy zahradníci vynášeli z oranžérií do zahrady přes zimu pečlivě opatrované subtropické rostliny, a tak zde vidíme usměvavou ženy s rýčem a květináčem s citrónovníkem. Květen byl měsícem, kdy příroda rozkvétá a kdy se rodí mláďata, které sochař znázornil klubáním kuřat. Červen je měsícem, kdy se ovcím stříhal kožich. Červenec měsícem plného květu a především růží. Alegorie Srpna se rozhání srpem, aby sklidila první část úrody. Září už zase pole připravuje na další úrodu, proto rozsévá zrno. Říjen je měsícem radosti z vína. Listopad měsícem lovu a rybolovu. Prosinec s kancem přes ramena, staročesky Prasinec je měsícem, kdy se můžeme těšit z plodů svého celoročního úsilí a přebytky dokonce uložit do pokladny, který má socha pod nohama. Celý tento soubor je symbolem věčného koloběhu, jehož jsme nedílnou součástí a zároveň řádu, kterému je tento koloběh podřízen. Sochař z alegorií dvanácti měsíců učinil oslavu radosti z každé etapy roku a z prožívání života. Leden První měsíc v roce. Někdy též nazývaný ledný, studený měsíc zimního období. Většina národů přejala jeho pojmenování z latinského januarius. Leden je zpodobněn jako stařec s dlouhým, vlajícím vousem. Je oblečen do dlouhého dobového kožíšku, na nohou má typické obutí XVIII. stol., na hlavě kožešinovou čapku. Symbolickým gestem se loučí s rokem starým, jakoby se ohlížel za minulostí. V pravé ruce drží zrcadlo, které nastavuje budoucnosti. Snad v něm chce vidět události, které nový rok přinese. Dalším atributem měsíce je ohřívadlo s dřevěným uhlím a planoucím, hřejivým ohněm. Celá postava je pak halená pláštěm, který se kolem těla vzdouvá v ladných křivkách a volně padá k zemi. Únor Druhý měsíc v roce a poslední měsíc zimy. Český název je od slova nořit, protože led se noří, láme a puká. Je výjimečný tím, že je jako jediný měsíc přestupný. Únor (latinsky FEBRUARIUS) je v sochařově podání zosobněn půvabnou ženskou postavou, která kolemjdoucí zve k bohaté masopustní hostině. Jejími atributy jsou: mísa plná koblih, sud piva, konvice vína, rožeň s pečínkou a kuřetem a oškubaná drůbež. Opěvuje radosti masopustu, který zahání veškerý smutek a zve k bohaté hostině, veselí a tanci. Dívka samotná působí na diváka svou křehkostí a hravostí, jakoby právě koketně vykročila k tanečku. Tento dojem umocňuje i rozevlátá sukénka, pozvednuta nad pravé kolínko. Draperie pak lehce splývá od levého ramene k zemi. Březen Název měsíce je odvozen pravděpodobně z přírody. V této době začínají pukat břízy, dochází k početí a vzniku nového života s pojmem „březí“ u matek. Slované slavili v březnu den jarní rovnodennosti, a to podle nich znamenalo nový život, začátek prací na poli, v sadech i vinicích. Socha března v lyském parku na sebe bere podobu vojáka – mušketýra, v mírně nakročeném postoji, s mušketou v levé ruce, pravou se opírající o štít Na krku má šátek s krajkovým zakončením, na rukou rukavice a na hlavě třírohý klobouk. Výstroj doplňuje u nohou kyrys a přilbice, výzbroj tesák u pasu a přes rameno zavěšená brašna. Vysvětlení, že je alegorií mušketýr, lze doložit i tím, že v této době končilo zimní ležení vojsk a vojáci pochodovali do pole. Duben APRILIS – asi od slova APERITE – celá příroda se otvírá, nebo od APRICUS – znamenající „slunný“. V češtině je název měsíce spojován s přírodou – začínají kvést duby. Sochu dubna v lyském parku představuje půvabná zahradnice, jejíž křehká, esovitě natočená postava se kloní k právě vysazenému citrusovníku a přidržuje jej pravou rukou. Levou se opírá o rýč. Socha působí drobně, lehce a hravě. Draperie v dekorativní křivce splývá s ramenou, ovíjí boky a volně padá k zemi. Dobový, propracovaný účes je zdoben věncem z citrusovníku i s malými plody. Na zrcadle podstavce bylo psáno ve verších, že jedině usilovná práce přináší plody, protože na tomto světě se bez námahy nic nezíská. Květen Měsíc je označován jako nejkrásnější v roce. Jediný má dvě česká pojmenování: starší máj a novější květen, užívaný teprve 180 let. Poprvé nového názvu použil tvůrce novodobé češtiny Josef Jungmann. V lyském parku je květen znázorněn sochou svěží dívky, jejíž štíhlá postava je esovitě natočená. Řasené roucho splývá z vlasů, obtáčí pravou paži a boky a v měkkých záhybech padá k zemi. V pravé ruce svírá škopíček s krmením, levou se opírá o hlavu kůzlete. U lehce nakročené pravé nohy má kukaň s kvočnou sedící na vejcích, představujících zde probouzející se jaro. Z některých vajec jsou již vyklubaná kuřátka. Červen Jeho české pojmenování se vysvětlovalo různě: je červenáním jahod a třešní. Také však mohlo být odvozeno od červů, kteří v tomto měsíci působí velké škody nejen na stromech, ovoci, ale i na květech. Naštěstí a pro potěchu návštěvníků lyského parku je červen znázorněn bukolickým výjevem – půvabnou pastýřkou, která je zaujata svojí prací – stříháním oveček. Štíhlá, křehká postava pastýřky je jemně natočena vpravo, ovečku si opírá o polokmen a o koketně nakročenou, v koleně ohnutou pravou nožku. Velmi pečlivě je propracovaná nejen ovčí srst, ale i dívčin účes, který zdobí květinový věnec. Za povšimnutí též stojí dobové nůžky na stříhání ovčí vlny i drobný detail – svázané nožky ovce. Pranostiky, které se vztahují k měsíci červnu, souvisejí s nástupem evropského letního monzunu – tj. k Medardovi, ale také se týkají sv. Jana Křtitele a letního slunovratu. Červenec Latinsky IULIUS je sedmým měsícem roku, dobou, kdy v přírodě všechno dozrává a lidé sklízející úrodu, mají doslova plné ruce práce. Je to také měsíc milovaný dětmi, protože mají po deseti měsících výuky konečně své vytoužené prázdniny. V parku v Lysé se je znázorněn jako velmi půvabná mladá žena, která levou rukou drží kytici květin, jakoby chtěla přivonět. Pravou se opírá o máselnici – symbol hojnosti úrody. U levé nohy má košíček s květinami, pěstované v libosadu lyského parku, které – jako atribut léta – nechybí ani v pečlivě propracovaném účesu. Draperie volně splývá s ramenou, ovíjí boky a padá v záhybech k zemi. Srpen Název měsíce u Slovanů napovídá, že v tomto období probíhají žně, tedy sklizeň úrody za pomoci srpu. Socha, znázorňující srpen v lyském parku, má podobu zralé ženy. Její postava je lehce nakročená, dvakrát esovitě natočená. Levou rukou se ladně opírá o štít, pravou pak svírá srp – symbol žní – a v širokém, rozmáchlém gestu se jím dotýká vlasů. Do nich je vpleten další atribut měsíce – malý zdobný věnec z obilních klásků. Hlavní symbol žní – snop obilí je pak umístěn za štítem. Text v zrcadle na podstavci, ve verších hovořící o radosti nad bohatou úrodou, která slibuje dost potravy, chleba pro všechny. Tuto radost zachycuje i spokojený výraz v úsměvu sochy Srpna. Září České slovo září se spojuje v lidovém povědomí se slovem záře – zářit. Ve skutečnosti pochází od výrazu zařijen – neboli malý říjen. Je to ale i období nazývané babí léto – to je teplé, slunné období, kdy dozrávají vinné hrozny. V cyklu dvanácti měsíců lyského parku je září znázorněno postavou českého sedláka v typickém venkovském oblečení – s kožíškem s beránkem a kožešinovou čapkou. Dobové oblečení doplňují vysoké boty. Velmi pečlivě a do detailů je propracován i dobový účes a plnovous. Postava sedláka je mírně esovitě natočená, v levé ruce držíc rozsévačku plnou obilí, které pravou rukou v rozmáchlém gestu rozsévá. Význam výsevu ozimu pro příští úrodu se odráží i v soustředěném výrazu tváře. U nohou má jako atribut pytel plný osiva. Říjen Poetický výklad názvu měsíce je ze slova RUJNO – tj. označení žluto-červené barvy. V parku v Lysé je měsíc říjen zobrazen do kamenné podoby důstojného starce. O tom, že v měsíci říjnu převládá větrné počasí, napovídá starcův rozevlátý plnovous i jeho draperie, která se v ladných křivkách vzdouvá kolem ramen, v mohutných záhybech se vine kolem boků a pak volně splývá k zemi. Měsíc říjen nabízí kolemjdoucím sklizenou úrodu v rohu hojnosti – víno, sklízené na svazích blízkých Viniček, i plody jabloní a hrušní. Totéž ovoce můžeme shlédnout v soudku, který má stařec u nohou. Na zrcadle sochy je pak málo čitelný nápis o víně a jeho účincích na lidské pokolení. Listopad Český název souvisí s přírodním úkazem v tomto měsíci obvyklým – s padajícím listím. V lyském parku alegorie měsíce souvisí s tradičními šporkovskými hony. A tak je měsíc znázorněn myslivcem v dobovém koženém obleku. Na hlavě má třírohý klobouk zdobený peřím. Na nohou má vysoké lovecké boty. S ramenou mu splývá plášť, který v mohutných záhybech padá k zemi. Na levém boku má zavěšený tesák a v levé ruce třímá trofej – ulovenou kachnu. V pravé ruce pak nese další úlovek – zajíce. Myslivce na lovu doprovázejí dva psi – jeden mu sedí u pravé nohy a druhý unavený odpočívá. Sochaři se podařilo zachytit i spokojený výraz v myslivcově obličeji – byť unavený, vrací se z úspěšného lovu. Prosinec Poslední měsíc roku. Český název pochází pravděpodobně od výrazů siný, prosinět –souvisejících s bledým slunečním svitem a mlhavým počasím. Také od slovesa prositi – koledovati, nebo od v této době prováděných domácích zabíječek. Prosinec v lyském parku znázorňuje vychrtlý stařec, který široce rozkročen nese na ramenou vepře. Pro pobavení panstva je vepř ztvárněn s anatomickými nedostatky. Nožičky zvířete jsou telecí, stejně jako uši. Starcova rozevlátá draperie padá s ramenou kolem boků k nohám, rozkročeným nad velkou kovovou a zdobenou pokladnou. Ta symbolizuje bohatství, které se nashromáždilo koncem roku na statcích. Verše, zachované na zrcadlech podstavce, upozorňují ale, že všechny radovánky jednou skončí a že majetek a peníze si člověk na onen svět s sebou nevezme. Uzavírá se koloběh roku – zimou začíná a zimou také končí. Sfinga tébská. Sedávala na skále a každému kolemjdoucímu dávala stejnou hádanku: „Co má hlas, chodí z rána po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?“ Kdo neuhodl, měl smůlu, toho Sfinga zardousila. Správná odpověď zní: člověk!! Jako dítě chodí po čtyřech, jako dospělý po dvou a jako stařec s holí-po třech!!!