Naše školní budova slaví výročí svého otevření v obci Hrochův Týnec

Vydává: 9. ročník ZŠ Hrochův Týnec
Školní rok: 2011/2012
Číslo: 3
Naše školní budova
slaví
60.
výročí svého otevření
v obci Hrochův Týnec
Po kom to dítě vlastně je…
Již v antice je na starých sloupech napsáno, že ta dnešní mládež za nic nestojí. Zkusili jsme s
dětmi z 8. ročníku malý on-line průzkum mezi generacemi našich přátel, rodičů a prarodičů,
s jehož výsledky Vás v tomto čísle průběžně seznámíme. Nejmladši dotazovaný byl ve věku
dvaceti a více, nejstarším respondentem pak pán ve věku 79 let. Poznáte se? Změnilo se
mnoho, či málo? 1. Co jsme dělali o přestávkách?
Honili jsme se po chodbách a zavírali na záchod, povídali
jsme si, píchali špendlíky do nástěnek – do obličejů, hráli
pingpong dějepisem, kecali o veledůležitostech..., jedla jsem
svačinu a kecala s kámoškama, drbali, ale museli jsme
kroužit po chodbě, učili se, protože doma jsem na to neměl čas,
a tak jsem to doháněl o přestávkách, hráli hry - karty, piškvorky...
Zvědavá Kačaba
Naše komunitní škola pracuje na plné obrátky a to
již několikátým rokem. Pořádá pravidelně měsíc co
měsíc zájezd do pražských divadel, vyrazili jsme i do
divadla Pardubice – Hronovická. V březnu jsme poprvé
zorganizovali ples naší školy. Místo konání bylo v nedaleké
obci Kostěnice, kam dopravil tanečníky autobus, který byl
sponzorským darem firmy Las pana Linharta z Chrudimi. Program plesu
vyplnily kroužky, které pracují pod komunitní školou – taneční a
dramatický. K nim se přidaly žákyně, které navštěvují taneční skupinu
BESTA – Lenka a Markéta Kykalovy se svými partnery. Program zpestřila i
tombola, ke které přispěla velká většina sponzorů z našeho města a právě
jim patří poděkování. Mezi nimi jsou i rodiče dětí a náš keramický kroužek.
Poděkovat je třeba i skupině QUATRO, která celý ples doprovázela a
starostovi obce Kostěnice za kulturní dům, ve kterém ples probíhal. V
neposledním místě rodičům, kteří dopravili děti z kroužků na místo konání
plesu. Ples se povedl a líbil se. A již teď jste srdečně zváni na ples příští,
který se koná 1. 2. 2013. V dubnu proběhla další akce komunitní školy:
burza oblečení, obuvi, hraček a sportovních potřeb. Také zde poděkujeme
všem, kteří burzu navštívili, ať už jako prodejci nebo kupující. Zde patří
dík městskému úřadu za půjčení zasedací místnosti. Další akcí jsou
zájezdy do Polska na trhy Kudowa Zdroj, které jsou vždy plně obsazené.
Akce, která proběhne 16. 6. 2012, je pro rodiče s dětmi: návštěva ZOO
Jihlava a aquaparku. Ráda bych poděkovala našim příznivcům a pozvala je
na akce, které budou následovat.
/Mgr. Jolana Půlkrábková, komunitní škola/
Z deníku ukecaného vrabce
Kdybych byla všemohoucí
Každý někdy zatoužil něco ovládat, třeba
ovládnout svět nebo školu a moci udělat
cokoliv. Být všemohoucí. Já osobně bych
někdy chtěla ovládnout svou školu. Ptáte se proč? Je na
to jednoduchá odpověď, za devět let, co tu jsem, se tu
změnilo hrozně moc věcí, plno věcí se zrušilo. A čím to je?
Je to penězi, peníze ovládly celý svět. Když se těšíte na
školní výlet a oznámí vám, že na to nejsou finanční
prostředky, je to strašné. Tímto jsem vysvětlila, proč bych
chtěla být všemohoucí. Co bych změnila, kdybych ovládla
svět? Spousty věcí a jednou hlavní by bylo, že bych žáky i
učitelé poslala na čtrnáct dní na dovolenou, každou třídu
zvlášť. Aby si užili společných zážitků. Další věc, kterou
bych změnila, je, že bych předělala celou školu od základu,
byla by nová okna, nová fasáda, nové šatny a spousty
užitečných věcí. Je pravda, že bych někdy nejradši všem ve
škole vynadala, ale vím, že si to nikdo z nich opravdu
nezaslouží, hlavně učitelé nás chtějí aspoň základními
věcmi připravit do života. A proto by si zasloužili, aby se s
nimi zacházelo lépe než doteď. Nejsem jeden z těch, co si
řekne: „Jsem všemohoucí, a teď si postavím barák a
všechny, co mě štvou, budu ignorovat.“ To já nejsem, tak
pomáhám a dělám to, co je potřeba.
/Eliška Jirásková, 9.ročník /
Chytrá liška slídí
Ze sloní paměti
Paní doktorka Šiklová pro naše děti v ZŠ
Hrochův Týnec v rámci projektu etwinning „My
school in the past and nowadays“ napsala:
Do základní školy jsem chodila za druhé
světové války a tehdy jsme se neučili angličtinu, ale jen
němčinu. Angličtina tehdy byla jazykem, kterým mluvili
ti, co bojovali proti Hitlerovskému Německu. Přestože
jsme byli Češi, všechny děti se tehdy musely učit
německy. Bylo to proto, že tehdy se domnívali nacisté,
kteří obsadili tehdejší Československo, že válku vyhrají
a Československo bude trvale součástí Velkoněmecké říše.
Proto jsme denně měli jednu hodinu němčiny. Učili jsme se
ji podle obrázků, které nám malovali ve škole, slovníček
jsme si také dělali tak, že jsme ke slovíčku si
namalovali obrázek. To bylo proto, abychom se neučili
překládat, ale naučili se přímo pojmenovat to, co vidíme
v němčině. To je dobrý způsob učení, tak to zkuste taky
tak. Je to jedno, zda se takto učíte německy, nebo
anglicky. Protože ale tehdy němčina byla jazykem
povinným, tak nás to jako děti štvalo. Mohla jsem se ji
naučit lépe. Později mne to mrzelo a doháněla jsem to až
na vysoké škole. Po válce, kterou Německo prohrálo, tak
němčina se již neučila a zase jsme se ve škole učilizase povinně- ruštinu. Na ruštině se mně nejvíce líbilo
to, že jsme se museli naučit vlastně i jiné písmo, tedy
azbuku. Tu jsem se naučila dobře, a pak jsem si tímto
písmem psala svůj deník tak, abych tomu rozuměla jenom já
a nemohla mně to číst maminka, kdyby ten můj deník
náhodou našla. Asi by to stejně nečetla, sama nás učila,
že číst cizí dopisy, tedy dopisy, které nejsou určeny
nám, je neslušné. Ale pro mne ta azbuka byla jakési
záhadné písmo. I proto jsem se ji naučila dobře a dodnes,
když jsem v cizině, tak udivuji například Angličany nebo
Američany, že dovedu jejich jméno přepsat do azbuky.
Jednou jsem jela jako delegátka na kongres do Pekingu do
Číny, (v roce l995) a jela jsem tam spolu s ostatními
vlakem. Moc dní, asi 12 či ještě déle jsme jeli po celém
území Ruska až do Mongolska a pak do Pekingu. Mezi námi
bylo hodně žen, taky z USA a západních zemí, které
hovořily anglicky. Trochu jsem jim tlumočila z angličtiny
do ruštiny a hlavně jsem jim přepisovala jejich jména
azbukou. S tím jsem měla největší úspěch. Dodatečně jsem
si mnohokráte uvědomila, jak je skvělé, že přece jenom
jsem se již v dětství nějakou jinou řeč naučila. Ale to,
že
jsem
se
v
dětství
nenaučila
anglicky,
mě
dodnes mrzí. Mluvím sice
dnes
anglicky,
domluvím
se, ale pořád mám špatný
přízvuk.
Říká
se,
že
angličtina je řeč, kterou
se člověk musí učit již v
dětství, jinak je to na
něm vždy k poznání. Tak to
již nedohoním, to jsem
zameškala. A přitom vím,
že
je
to
jazyk,
bez
kterého se nedá dnes jet
do ciziny a že se i s tou „mizernou“ svou angličtinou
domluvím po celém světě. I v Indii, v Číně, na Tchajwanu,
v Thajsku…… jsem se s angličtinou domluvila.
Kouzlo starých časů
/PhDr. Jiřina Šiklová, CSc./
Více zde: http://new-twinspace.etwinning.net/web/p56697
Perle ze školní škeble
- psi vodí slepice
- vypiš kosti na lebce: nosní kost, bradní kost
- kdybych byla ovoce, chtěla bych být banán, protože se dobře svlíká
- Co víš o Harrachově? Vynalezli tam hrách.
- Menšiny na našem území jsou ťavané a polšané
- Dobrý den pane učiteli, chtěl bych se zeptat, jestli jste včera nenašel v
„počítačích“ moji žákovskou. „Já jsem ji nehledal, ale můžeš se tam jít
podívat.“
- místo „základní skladební dvojice“ „základní stavební dvojice“
- V Evropě je nejdelší řekou Vltava v Praze
- Nejdelší a nejmohutnější řekou Jižní Ameriky je Vltava. Protéká Peru a
Brazílií
Jak by to asi vypadalo, kdyby to tu bylo jako za časů
našich babiček? Možná bychom byli slušnější a měli respekt
k učitelům. Ale nejsem si jistá, jestli bych chtěla chodit
do školy v sobotu, nebo místo povídání si s kamarády
chodit do kolečka o přestávkách po chodbě. Myslím si ale,
že kdybychom jezdili na spartakiády, že by nás to bavilo. Paní učitelka by
nám dala čepičky nebo bychom se drželi za provaz. Také by věděla, jak
obstarat zapomenuté kraťásky, jednoduše by šla do ztrát a nálezů a
vysvětlila by zde, že jsme je „ztratili“, zda je někdo nenašel. Určitě by se
nějaké našly. Nebo kdybychom dělali různé pokusy v laboratořích, byla
by to zábava. Také starání o zahrádky by nebylo špatné. Vzali bychom si
krumpáč a motyčku, vykopali zeleninu a o hodině vaření bychom si z toho
uvařili třeba polévku. A stejně si myslím, že zážitky se najdou na každé
základní škole a je jedno, zda z roku 1968 nebo 2036. Své kouzlo to má
vždy, nemyslíte?
Více zde: http://youtu.be/yIqd7JOHLJw http://youtu.be/ejB38eiwNsg
http://youtu.be/KTVe4DXlhEM http://youtu.be/w08G8SlzUEs
http://youtu.be/olx8M6KomMs http://www.flashaplikace.cz/view/3dfoto/3354
/z besedy dětí s penzionovanými učitelkami napsala Lenka Kaplanová, 8. roč./
Po kom to dítě vlastně je…
2. co jsme měli k svačině: „Lepeňák s máslem, se sýrem, se
sádlem, cibulí, česnekem, salámem, škvarkama, nic,
buchtu, rohlík se salámem, máslem, čokoládou… Svačiny
jsme dostávali od školy a většinou se sestávaly z chleba a
pomazánky, pokud bylo mléko, vždy
zbylo ale o Almu jsme se prali. Nejhorší
pomazánkou
byla
droždová..
Tatranku, milovala jsem chleba s
hořčicí a suchým salámem, chleba s
máslem, se sádlem a vodu z vodovodu, chleba s
marmeládou a jablko.
Z deníku ukecaného vrabce
Proč se mnou tak jednáte, vždyť už jsem skoro dospělá?
Toto je otázka, která netrápí asi jenom mě, ale myslím, že
si ji pokládá téměř každý teenager. Nemůžu jen tak najít
odpověď. Jen málokteří rodiče si dokáží představit, jaké
to je v našem věku a v této době. Moji rodiče mě stále vidí
jako malé děcko, které si sotva dokáže zavázat tkaničku
do bot, ale těmhle časům je dávno konec. Vyrostla jsem a stávám se
pomalu sama soběstačná, tak proč se mnou tak stále jednají? Stále samé
zakazování, nebo „co kdyby“. Za chvíli už budu opravdu dospělá a
myslím si, že pokud se mnou budou stále takhle jednat, nebudu na život
připravená. Oni přece také byli v mém věku a vědí, jak to chodí, určitě
také nechtěli, aby s nimi jednali jako s malými dětmi. Když občas
poslouchám zážitky z jejich mládí, tak mi přijde, že měli větší volnost,
než mám já! Kolik toho zažili, co s kamarády dělali ve volném čase, kde
všude byli bez svých rodičů. Tak proč to teď tak je? Sotva můžu o
víkendu přespat u kamarádky, nebo být do osmi venku. Popřemýšlím-li o
době, kdy vyrůstali oni, tak není zas těžké vše pochopit. V jejich době
neexistovala žádná kriminalita ani šikana a hlavně drogy a alkohol.
Myslím, že rodiče mají prostě o mě strach, nechtějí, abych se přidala k
nějaké partě a spadla do nějakých problémů. Myslím si, že jim za to
jednou poděkuji, že se o mě starali, i když jsem byla skoro dospělá, ale v
této době jeden neví, co se kdy stane.
/Víťa Vejrová, 8. roč./
Po kom to dítě vlastně je…
3. Nejhorší školní trest:
Po škole v pátek odpoledne - po očesání
třešní v zahradě MŠ odpracování 5
hodin nucených prací - poznámka za
to, že mi stále něco chybělo - když mi
učitelka na dějepis našla tahák a neřekla ani slovo,
ještě teď se ji nemůžu podívat do očí - opisovat nějakou
blbost 100x – rákoska- vůbec si nepamatuji - asi
pohlavek – poškola - třídní důtka - když jsme se ztratili
třídě na škole v přírodě v Příchovicích, a na chatu po
doptání místních dorazili po vlastní ose ještě před
učitelkou s ostaními dětmi – hrozná nespravedlnost :) když jsem stála v koutě za to, že jsem si posílala psaníčka
při hodině - dostal jsem rákoskou přes ruce před celou
třídou a na vysvědčení dostal 2 z chování - když pan
řídící křičel na třídu, to se všichni třásli, snad i skla
v oknech…
Zvědavá Kačaba
Robinsonova dobrodružství
Cestou do Afriky Robinson a kapitán Dubbley zažili velká
dobrodružství. Z Londýna pluli kolem Portugalska,
Španělska, viděli létající ryby a u Kanárských ostrovů je přepadli
piráti. Když se piráti dostali na palubu lodi, zajali kapitána Dubbleye
a celou posádku. Robinsona zranili a ten upadl do bezvědomí. Když
se probudil, byl svázaný a posádka taky. Piráti je odvlekli do
Maroka do otroctví. Otrokář se jmenoval Abd el
Mámí. Otroky prodávali na trhu a zacházeli s nimi
jako s věcmi nebo zvířaty.
/Klárka Jelínková, 4. roč., vyprávění podle osnovy/
Z nějakého důvodu si ho kapitán oblíbil.
Robinson byl z toho udivený. Abd el Mámí
si všiml, že Robinson je bystrý a má dobrou
paměť. Abd el Mámí měl hodně rád
maurské pohádky. Robinsonovi sehnal učitele, který naučil
Robinsona číst maurské písmo. Protože si Robinsona natolik oblíbil,
nakonec mu dovolil jezdit s dozorcem Mulejem na ryby. Robinson
chtěl strašně domů a tak přemluvil Muleje lichotkami, aby pluli z
dohledu pána. Když byli blízko skal, nic netušícího Muleje popadl za
nohy a shodil do vody. Mulej byl nucen odplavat, protože Robinson
na něj mířil puškou. Chlapec Xury Robinsonovi slíbil věrnost a tak
spolu odpluli. /Filip Sobotka, 4. roč., vyprávění podle osnovy/
Rychlonožkova sportovní šuškanda
Vybíjená – akce školního parlamentu
Vybíjená IV., V. A, V. B a VI. třídy se uskutečnila 1. 3. 2012.
Nejdříve jsme se všichni převlékli do sportovního a šli do
tělocvičny. Paní učitelka Jelínková nám připomněla pravidla a určila,
kdo bude hrát první. A mohlo se začít hrát. Hráli jsme
na dva poločasy, každý poločas trval 7 min. V každém
družstvu muselo být 10 hráčů, v poli bylo na začátku
hry 8 hráčů a kapitán, u kterého musel být i
nahrávač. Hráli jsme s nafukovacím gumovým míčem. Také se nám
zmenšilo hřiště, hráli jsme jenom na modré čáry. Ten, komu už
skončila škola, nám mohl jít fandit. Když jsme všechny zápasy
odehráli, stoupli jsme si do řad podle tříd. Jakmile jsme se utišili,
paní učitelka Jelínková nám vyhlásila výsledky. Na 4. místě se
umístila IV. B, na 3. místě V. třída, na 2. místě IV., a z vítězství se
radovala VI. třída. Den předtím (středa) hrály také třídy VII.,
VIII. a IX. vybíjenou. Vítězem byla nakonec VIII. třída. V pondělí
5. 3. se konala bonusová část turnaje. Své síly mezi sebou změřily
VI. a VIII. třída. Pravidla byla stejná
jako
předtím. Hrálo se se stejným míčem,
ale
na
větší pole. V prvním poločase měla
VI. třída
o 1 vybitého hráče méně. Druhý
poločas
vybila VI. třída všechny hráče
soupeře,
včetně kapitána. A tak VI. třída vyhrála celou vybíjenou.
/Renata Nováková, Karolína Habartová, 6. roč./
Chytrá liška slídí /projekty/
Po kom to dítě vlastně je…
V pondělí 26. března jsem já, Ondra Havlíček a
Denisa Jelínková spolu s paní učitelkou Filipi jeli do
Prahy prezentovat naše kreslené filmy na
konferenci e-skills. Akci pořádal Dům zahraničních
služeb v Obecním domě, kde je všechno nově a krásně opravené.
Měli jsme tady svůj stánek a ten jsme vyzdobili plakáty a také
našimi kresbami z filmů. Vyprávěli jsme, jak jsme dělali naše filmy
se třídou a jak nás to bavilo. Také jsme dali rozhovor do televize
Metropol, do programu „Super máma“. /Kristýna Klimentová, 7. roč./
Ráno jsme nasedli do vlaku, přijeli do Prahy do Obecního domu. Zde
jsme rozvěsili naše obrázky, co jsme kreslili. Pak chodili lidé a dívali
se po jednotlivých stáncích. I naše škola tu měla svůj, promítali
jsme video s našimi filmy, ukazovali naše školní noviny. Nakonec
přišli reportéři z televize Metropol. Nejprve natáčeli s těmi
nejvýznamnějšími lidmi, pak ale přišli k nám.
Začali jsme se smát, že to bude super, že
budeme v telce, ale pak nám došlo, že tam
skutečně budeme….. /Denisa Jelínková, 7.
roč./http://www.youtube.com/watch?v=i6E4JMXXMUE
4. Nejlepší školní výlet
Praha, Tatry, Seč, Fatra, Krkonoše, Bratislava, lyžák v
Beskydech, puťák do Jinolic, ZOO, pionýrský slib na
Pražském
hradě, Moravský
kras
–
tříhvězdičkový hotel s bazénem, v 6.
třídě doAdršpašských skal
- celá třída měla průjem a zvracela
po večeři v restauraci, Babiččino
údolí, Orlické hory, Adršpach –
Pravčická brána, protože to bylo nejdál od domova,
vzpomínám na "výlet" roku 1948, kdy jsem vyvážel 115
koleček hlíny při stavbě nové školy, Technické muzeum,
Prachovské skály, Ještěd, letiště Pardubice, lyžák,
divadlo v Chrudimi.
http://www.youtube.com/watch?v=gfHFAeW7sH0
http://www.youtube.com/watch?v=v4pUbacPulc
http://www.youtube.com/watch?v=0Myys1CWUEQ
Televize
Metropol:
http://www.metropol.cz/porady/supermama/supermama211-dil/
To jsem z toho jelen
Bankrot
Sevřená pěst, slzy v očích
Husí kůže, zima, mráz.
Zaťaté zuby, rychlá chůze…
je to tady znova, zas.
Utéct se nedá, čekat vůbec.
Zrychlený dech, hrůza, strach.
Nemůžeš uhnout, přeskočit, podlézt.
Čeká tě konec, bankrot, krach.
/Renáta Truncová, 9. roč./
Čáp cestovatel
Zájezd do Polska, 11. – 13. 4. 2012
Zájezd byl uskutečněn částečně z finančního ocenění jazykové ceny Label.
Zúčastnilo se ho 45 dětí naší školy z 5. – 9. tříd. Zde jsou jejich postřehy z
poznávání zajímavých míst v Polsku a z návštěvy partnerské školy: - Wroclaw:
První zmínky o městu pocházejí někdy z roku 1000, městem protéká řeka Odra. Centrem města je
Rynek, jedno z největších středověkých náměstí v Evropě. Ve městě je ukryto přes 75 kovových
trpaslíků. Já jsem jich našel 9. Ve
Wroclawi je spousta
katedrál a kostelů, jedna z nich
je katedrála sv. Jana
Křtitele. Nejstarší částí je
Tumský ostrov. /Adam Nykl/ Také jsme byli na mostě, kde
bylo plno zámků na klíč a na nich
byla napsaná jména, vždy jedno holčičí a jedno klučičí. To
aby byli pořád spolu a zamknutá
láska jim vydržela. /Eliška Půlkrábková/ - Rozchod: byl
vždy
jen
jednou
denně.
Většinou na náměstí ve městě, kde nejezdila auta.
Chodili jsme kupovat dárky pro
rodinu, kluci často chodili do Mc Donaldu nebo do KFC.
Holky chodily krmit holuby nebo
na zmrzlinu. Když někdo potřeboval rozměnit peníze, šel
do
směnárny.
/Vendula
Krupková, Dan Popilka/ Rozchody jsme měli 3: ve
Věličce, v Krakowě a ve Wroclawi. Já jsem seděla u paní učitelky a povídaly jsme si. Vždy tam byly stánky se suvenýry a
hračkami, kde jsme si něco koupili. Jsem moc ráda, že jsem jela. /Nikola Vašků/ - Co jsme jedli: Ve středu jsme měli ke
snídani, obědu a večeři to, co nám zabalili rodiče /řízky s chlebem, tousty/. Snídaně ve čtvrtek byla výborná, na stole bylo
máslo, džem, salám, sýr, vejce natvrdo, pečivo, křupiny s mlékem… K obědu zase to od rodičů a k večeři nejčastěji instantní
polévku. V pátek jsme šli na snídani do restaurace, kde byly párky, chléb, máslo, cola a džus. Na oběd byla v polské škole nudlová
polévka s petrželí a řízek XXXL s kaší, zelím a šťávou. K večeři jsme snědli to, co nám zbylo ze zásob. /autor neznámý/ Wieliczka: Návštěvy dolů jsem se nemohla dočkat. Sešli jsme stovky schodů, zdálo se to nekonečné. Dole byly různé
kamenné místnosti se sochami ze soli. V jedné z nich bylo tak slané jezero, že byste se v něm nikdy neutopili. To, co se nám líbilo,
jsme si vyfotili, jen místnost, kde je socha polského papeže se fotit nesměla. Líbilo se mi to, jeďte se také podívat. /Adéla
Křičenská, Karolína Vaňková/ V dolech se nyní netěží. V jedné z komor je socha Mikuláše Koperníka, další zase ukrývá Kazimíra
Velikého a pak královnu Kingu. Je zde dokonce skryt celý kostel se sochou Jana Pavla II. Důl má 300 km, my jsme ušli 3km. V
poslední komoře je socha věnovaná dřevorubcům, kteří dělali zdejší vzpěry. Po cestě nahoru jsme jeli železným hornickým
trojpatrovým výtahem, což byl také nepopsatelný zážitek. /Adam Křičenský/ Důl byl v provozu od
13. století a zásoboval solí celou střední Evropu. Kromě síní, kaplí, podzemních jezer a výstav
přibližujících historii těžby soli je důl „polskou solnou katedrálou“. Pod povrchem se konají také
geologické výpravy, ani ty však nedojdou do nejspodnějších pater. /Jakub Jányš/ - Partnerská
škola: Hned po příjezdu nás přátelsky přivítali v našem jazyce, vyprávěli nám pověsti a zajímavosti o
jejich škole a státě, dokonce v češtině, protože jejich paní učitelka se česky naučila. Seznámili nás se
svými výtvory a úspěchy, hlavně medailemi, které získali ve volejbalových turnajích. V tělocvičně nám
ukázali spoustu představení, národních tanců a pohádku O veliké řepě. Po úžasném obědě jsme šli do
třídy, kde jsme se rozdělili do skupin. Zde jsme vytvářeli s Poláky slovník ve třech jazycích. Nejlepší bylo, když jsme do každé skupiny
dostali jednoho polského žáka. To jsme si povídali a seznámili se. Na stole také byla spousta zákusků a dobrot. Pak jsme šli k autobusu,
zamávali a jeli dál. /Tereza Havlíčková, Sabina Čeliňáková, Lída Schejbalová/ Kdo chtěl, vzal si e-mail a mohl si s nimi dopisovat. /Dominik
Kuboušek/ Ve třídě jsme se bavili anglicky s polskými dětmi. My měli Hanku a od té jsme se hodně dozvěděli. Jak jsme šli k autobusu, dostal
jsem fotbalové kartičky od jednoho kluka. /Michal Beran/ - Ubytování: První noc jsme byli na hotelu, kde nás rozdělili po pokojích.
Vybalili jsme si jídlo, najedli se, nabalili batohy na další den. Šli jsme se vykoupat, do postele a povídali jsme si. /Martin Kostka/
Na pokoji bylo WC, sprchový kout a televize, ale polštině jsme nerozuměli. Ve 22 hodin byla večerka, usnuli jsme a vstávali po 6.
hodině. /Tomáš Marek, Verča Beránková/ Druhou noc jsme ve Wroclavi spali na hostelu. Dostali jsme klíče od pokojů, kam jsme si
dali věci. Večeřeli jsme ve
společné kuchyňce polévku z pytlíku, osprchovali se po celodenním chození, povídali si
a hráli hry. Spali jsme po
dvou, pěti a dokonce i devíti. Hostel je vlastně levný hotel pro studenty. /Míša
Ondra Havlíček/ - Osvětim – symbol teroru, vyvražďování lidstva… Nejprve jsme vešli
Šimůnková, Martin Jelínek,
do sálu, kde jsme viděli film o
tomto táboře v době 2. světové války. Pak jsme si vzali sluchátka, abychom slyšeli paní
průvodkyni. Rozdělili nás do
dvou skupin a procházeli několik domů – bloků, kde byly vystaveny věci vězňů a obrazy,
které popisovaly život tábora.
Věci, jako boty, brýle, kufry a šaty byly zde lidem také vzaty. Pak jsme se vydali do
Birkenau. Stojí zde nádraží,
kde lidé vystupovali z temného vlaku bez oken /řada z nich zahynula už během cesty/ a
očekávali něco lepšího. Byli
zaslepeni náhlým světlem, tak se domnívali, že je tábor tak krásný, že udělali dobře, když
opustili svá města. Jenže
očekávání se změnilo v peklo. Odloučili je od rodin. Doleva šli ti na práci, napravo na smrt.
Vzali jim vše, co měli, strhali
z nich šaty a oblékli je do směšných, velice špinavých hadrů. Všechny oholili, bylo to
strašné ponížení. K jídlu nedostávali skoro nic. Utéct se nedalo, byli za plotem nabitým
elektřinou.
Dodnes se tam dochoval nápis „Arbeit macht frei“, práce osvobozuje… Každý, kdo
takový tábor
navštívil, nikdy na to nezapomene. Z více než 1 milionu lidí se podařilo utéct jen 140
lidem, kteří
podali svědectví. Útrapy přežilo jen 7 tisíc lidí. /Petra Hrstková, Tereza Šulajová,
Slávka
Víšková, Jana Kubelková a Renata Nováková/ - Krakow: Zde jsme navštívili hrad
Wawel, kde
jsou pohřbeni polští panovníci a také poslední polský prezident. Viděli jsme
historickou
zbrojnici, klenotnici s korunovačními klenoty a kryptu. V katedrále jsme také
viděli
obrovský, několikatunový zvon Zikmund. Ve věži, kde byl zvon zavěšený, jsme
viděli Krakow
z výšky. Na náměstí jsme navštívili tržnici s jantarem a suvenýry, šli jsme kolem domu, kde žili Jaroslav Hašek a Jan Pavel II.
/Zuzana Pešková/- Cesta autobusem: Odjížděli jsme ve dvě hodiny v noci. Někdo spal, další debatovali nebo poslouchali písničky. Nikdo se
nenudil a měli jsme hodného řidiče, který nám na benzínkách zastavoval. Já se bála, aby kinedryl působil, ale naštěstí mi nebylo špatně. Než
jsem se rozkoukala, byli jsme v Polsku. Moc se mi tam líbilo, a jestli příští rok bude nějaký zájezd do ciziny, tak určitě pojedu. /Tereza
Lankašová/ Pan průvodce byl dokonce tak hodný, že nám pouštěl filmy – komedie, ale také o starém městě Krakově. Mohli jsme tu jíst a pít,
povídat si, nebo jen spát. Pršelo, jen když jsme cestovali. Měli jsme štěstí. /Markéta Štursová a Karolína Habartová/ Více fotografií zde:
https://picasaweb.google.com/lh/sredir?uname=vlezminahrb&target=ALBUM&id=5732809724944912417&authkey=Gv1sRgCNes7vOi45CamgE&feat=email
/Miroslava Filipi a Jana Žemličková/
Racek chechtavý
/
Kdo je kdo? Odpovědi najdete na poslední straně Hrochovin/
9. ročník/ 1.
2.
3.
4.
Chytrá liška slídí
Dne 19. 3. 2012 se konala
celosvětová soutěž Matematický klokan. Z naší školy se
zúčastnilo celkem 96 žáků 1. a 2. stupně v kategoriích: 2. - 3.
třída – Cvrček, 4.-5. třída – Klokánek, 6.-7. třída – Benjamín, 8.9. třída – Kadet. Každý účastník vstupoval do soutěže s 24 body, za správné
odpovědi se přičítaly 3,4 nebo 5 bodů podle obtížnosti úlohy, za špatnou
odpověď se jeden bod odečítal, pokud nebyla žádná odpověď zaškrtnuta,
body se nepřipisovaly ani neodčítaly. Výsledky v jednotlivých kategoriích
jsou následující: Cvrček: 1. H. Nyklová 3.B, 2. L.
Kaplanová, 3.B, A. Nyklová 3.B, Klokánek: 1.T.
Havlíčková 5.A, 2. D. Mašek 5.A, 3. O. Saglena 5.B,
Benjamín: 1. D. Popilka 6.tř., 2. E. Coufalová 7.tř., 3. R.
Nováková 6.tř., Kadet: 1. S. Morávek 9.tř., 2. J. Vladyka
9.tř., 3. E. Chocholoušová 8.tř. Všem účastníkům
děkujeme za snahu a gratulujeme těm, kteří se umístili na
prvních třech místech.
/Mgr. Blanka Jelínková/
Rychlonožkova
sportovní šuškanda
Dne 11. února jsme okolo desáté
vyjeli autobusem do Jeseníků. Cesta trvala asi 2
hodiny, byla delší, ale stálo to za to. Cestou jsme míjeli krásnou
zasněženou krajinu. Když jsme dorazili, ubytovali jsme se a potom se šli
projít, abychom poznali okolí sjezdovek (tento rok oproti minulému
zasněženým). Druhý den v neděli, jsme začali lyžování/snowboarding.
Večerní program byl zábavný, plný her, které pro nás připravovali naši
pedagogové. Lyžařský výcvik nám byl zpříjemněn volnými jízdami a v
úterý (na den svatého Valentýna) jsme vyrazili do Šumperka, kde jsme
měli rozchod a poté hodinku plavání v krytém bazéně. Poslední večer pro
nás byla připravena diskotéka, báječné hity nám pouštěl jako každý rok
DJ Tomáš Baťa. Všichni jsme se bavili a rozjížděli to. Nakonec se nám
v sobotu 18. února, když jsme měli jet domů, opravdu nikomu nechtělo
odjíždět. Do Hrochova Týnce jsme dorazili v pohodě, před třetí hodinou
odpolední. Děkujeme za skvěle propracovaný program lyžařského kurzu
učitelům: T. Baťovi, naší paní zdravotnici, Mgr. J. Felcmanové,
Vlastíkovi Šmídovi a paní ředitelce Mgr. J. Macháčkové.
Vícezde:http://youtu.be/kR1D4fV9__g http://www.slideshare.net/upload
/žáci 9. ročníku/
Výsledková listina – turnaj v šachu
Ráno jsme nastoupili do autobusu. Jeli jsme do Chrudimi. Pak
jsme se vydali i do Domu dětí a mládeže, kde byl uspořádán
turnaj. Soutěžilo se tam v družstvech a ta družstva byla
zastoupena mladšími a staršími žáky. Hráli jsme proti Chrasti,
gymnáziu atd. My – za starší kategorii jsme skončili na třetím místě. Hráli
jsme v sestavě: Filip Ouhrabka, Jakub Pilař, Jakub Vladyka a Ondřej
Havlíček. Mladší družstvo skončilo na 6. místě. Byli to: Jirka Pecina, Pepa
Bálek, Dušan Hrdlička a Filip Sobotka. /Ondřej Havlíček, 7. roč./
Rychlonožkova
šuškanda
sportovní
Vybíjená, krajské kolo
Když jsme jeli vlakem na vybiku, nemohli jsme se dočkat. Cestou
jsme si povídali, až jsme nakonec došli do školy U Stadionu.
Vypadalo to, že prohrajeme. Nakonec jsme všechny zápasy
vyhráli a dostali diplom za 1. místo. Nejdřív to vypadalo, že
prohrajeme. Poslední zápas byl nejtěžší, já jsem se ho
nezúčastnila, ale i tak to byl zážitek. Byli jsme celí nadšení,
když se nám pak podařilo vyhrát, pro mě to byl nejhezčí zážitek
na celém světě. Tak všem, co na vybiku můžou chodit říkám, ať
se přihlásí, protože je to zábava. /Natálka Novotná, 4. roč./
Zvědavá Kačaba
V průběhu února a března jsme se
naučili při kroužku Fan her nové stolní
hry. Nejvíce se nám líbila figurková hra
„Warhammer 4000“, která je určená především
pro
kluky
a
dokonale
procvičuje
naše
strategické myšlení. Nová pro nás byla i hra
„Slavkov“, při ní jsme se seznámili i s historií
Napoleonských válek a slavné bitvy u Brna. Hra
je plná zajímavých figurek a docela jsme se
vyřádili. Poslední v řadě nových her byl
„Poštovní kurýr“, jedna z nejúspěšnějších her
poslední doby. Pochází z Německa a je velmi
oblíbená v celé Evropě. Každý z nás se stal
poštovním kurýrem a za pomocí poštovních
dostavníků stavěl nové pošty na území Bavorska
a okolních zemí. Už nyní se těšíme na další
překvapení, které nám připraví nové stolní hry.
/Vlastimil Šmíd, školní klub/
Po kom to dítě vlastně je?
5. Jaké oblečení jste nesměli do školy nosit? Co
bylo zakázané ve vzhledu žáka?
Nesměly jsme se malovat, chodit
vyzývavě oblečené, krátké sukně,
boty na kramfleku, namalované
pusy, nehty, křížky na krku,
odbarvené vlasy a melíry, make-up, nosili jsme
co máti ušila, upletla, levně koupila v obchodě,
rifle, dlouhé vlasy, trička s nápisy, nic, svetr
nebo
tričko
s
potiskem,
kterému
jsme
nerozuměli, to byl pak pan ředitel zuřivý, když
nás v něčem takovém potkal, nic nebylo ke
koupení, takže jsme všichni chodili stejně nudně,
povoleny byly monolity syntetického původu,
kluci nesměli mít dlouhé vlasy, tetování ani
piercing
nepřipadaly
v
úvahu,
tílka
s
odhalenými rameny, velký výstřih, pankáče,
dlouhé náušnice, tričko se Sandokanem, Pinkfloyd, Kiss, AC DC, potrhané a špinavé oblečení.
Z deníku ukecaného vrabce
Moje přijímačky
Dne 23. dubna jsem jel do Chrudimi na Střední
průmyslovou školu dělat přijímací zkoušky. Na tuto školu jsem si podal
obě přihlášky a to na obor mechatronik a strojírenství. Nebyl jsem ani
moc nervózní. V 8:00 přišel učitel, který nám řekl, co nás čeká. Poté
začal test OSP, neboli „obecných studijních
předpokladů“. Na test jsme měli 60 minut a bylo v
něm 60 otázek. Po přestávce začal mnou obávaný test
z matematiky. Bylo v něm 30 úloh na 60 minut. V
duchu jsem si říkal, že to bude těžké, ale pak jsem
dostal zadání a zjistil jsem, že to je jednoduché. Když
test skončil, přišel po přestávce test z českého jazyka. Toho jsem se
také docela obával, protože nejsem zrovna skvělý češtinář. Ale
nakonec jsem alespoň na pár otázek odpověděl. Po testu jsme dostali
dotazník. Po vyplnění jsme mohli odejít. Ještě ten den jsem se
dozvěděl, že jsem měl 66 bodů a že jsem byl 6. nejlepší a že jsem
přijat. Také já jsem se zúčastnila přijímaček na SOUŠ Přelouč.
Přihlášku jsem si dala na maturitní obor Reprodukční grafik pro
media a na tříleté učiliště Reprodukční grafik. Ráno, když jsem
vstala, to bylo hrozné, jíst jsem nemohla, čaj jsem skoro
nevypila. Pracovaly hlavně nervy. Naštěstí jsem uviděla mojí
kamarádku Pšendičku, na nástupišti jsme se
spolu bavily a ta tréma tedy pomalu odeznívala.
Přijel vlak a hurá do Přelouče (to ranní vstávání
teda nebylo nic moc). Tak a jsem na místě,
stojíme před školou, kde budu trávit další 3
nebo 4 roky života. Jsem celkem nervózní, ale na Pšendu nemám.
Bylo asi 7:15 jsem řekla Pšendě: ,, Tak co půjdeme? ¨ A šli
jsme, bohužel jsme však nebyly ve stejné třídě. Sedím v lavici,
která mi byla přidělena s registračním číslem. Okolo mě je dalších
16 lidiček mého věku. A je ticho, úplné ticho. Asi v 7:45 přišel do
třídy učitel, řekl nám instrukce, rozdal testy a mohli jsme začít.
První jsme psaly z OSP, druhý test byl z matematiky - těžká byla
to ano, ale na 30 otázek bylo 60 minut, což celkem stačilo. A
následoval test z češtiny, ten utekl, jako voda bylo na něj jen 45
minut. Následoval dotazník. Dopsáno, odevzdáno a hurá domů.
/Eliška Jirásková a Stanislav Morávek, 9. ročník/
Po kom to dítě vlastně je?
6. Jaký byl Váš nejlepší úspěch?
Jednička z matematiky, samé jedničky, vyznamenání,
přijetí na SŠ bez přijímaček, výkony v tělocviku a
geometrii, soutěže v poznávání rostlin, orientační
závody, olympiády, vítězství v krajském
kole
stolního
tenisu,
vítězství
v
matematické olympiádě, v dějepisné
olympiádě, členství v pěveckém sboru bez
hudebního nadání, jednička z diktátu,
dobrá umístění v matematické a fyzikální okresní
olympiádě, naše devátá třída, na kterou jsem byla hrdá,
vybíjená, pravidelné vítězství v pěvecké soutěži, olympiáda
v češtině, dvě dvojky v šestce, 1. místo v
okrese ve skoku do dálky, 3. místo v
chemické olympiádě, vítězství ve sběru
bylin, v přírodovědné okresní soutěži,
sport, jen čtyři čtyřky na vysvědčení, že
jsem běhala na výdrž, že jsem vyšel
základku a ani jednou nepropadl, že
jsem
nepřivedl
žádného
učitele
do
blázince, spartakiáda, sběr papíru, vítězství v krajské
soutěži O zemi, kde zítra znamená včera nebo O zemi,
kde včera snědli, co měli na zítra? Teď nevím.......
Zvědavá Kačaba
Dne 23.3. se konala v 7. třídě beseda se
spisovatelkou a výtvarnicí , paní Renatou
Štulcovou. Vyprávěla nám o knížce, kterou sama napsala,
jmenovala se „Růže a krokvice“. byla o princi Vaňkovi, tedy
Václavu IV. a o ševci, mladém hochovi, který se zamiloval do
princezny. Pak nám paní Štulcová ukázala, jak se vlastně malují –
rýsují gotická okna do katedrál.
Kreslili
jsme
na
pauzák,
pak
jsme
vytvářeli
vlastní
návrhy
vitráží. Práce i beseda se nám líbila. /Míša Sládková, 7. roč./
Chytrá liška slídí
Školní volby 2012
(Žádné sliby stran se nesplní, bylo to jen na
procvičení projevu a našeho vyjádření)
Vše začalo jako obyčejná hodina občanské výchovy. Tam jsme
probírali, jak se zakládá politická strana a co vše je k tomu
potřeba. A tak nás napadlo, že bychom si mohli vytvořit vlastní
fiktivní školní politickou stranu. Naše politické strany deváté
třídy se začaly rýsovat už
příští hodinu. Tam
jsme
se
rozdělili
do
skupin,
každá
skupina = 1 politická
strana a práce začala.
Začínali jsme s našimi ultra - mega - super
propagačními plakáty, které reprezentovaly naší stranu. Já jsem
byl ve straně DNB, což znamenalo Děti - Naše Budoucnost. V
naší skupině jsme si to rozdělili hezky česky spravedlivě, takže
dva makali a ostatní se
koukali. Ne, dělám si legraci,
dva sice dělali na
plakátu, což byli
Pavel
Vrátil
a
Miloslav Křičenský
a já -Jakub Vladyka se
Stanislavem
Morávkem jsme dělali
hodně důležitou věc,
což byl náš super-megakruto-přísný proslov.
Až bylo vše hotovo, tak
jsme si zase spravedlivě
rozdělili náš proslov a zpaměti se jej naučili. V den kdy jsme to
měli prezentovat, jsme v každé třídě ještě rozdali naše malinkaté
letáky, které propagovaly naši stranu. Ostatní udělali totéž, a tak
na naší škole proběhly fiktivní volby do neexistujícího
parlamentu 2012, kde jsme netrpělivě čekali, kdo vyhraje. Voliči
byli žáci 2. stupně. Měli jsme také volební místnost, urnu na
lístky a dokonce i volební komisi. Naše strana se však vítězem
voleb nestala. V našem případě není až tak důležité, kdo
zvítězil. Díky této akci už všichni víme, co vlastně znamená
volit.
/Jakub Vladyka, 9. roč./
Chytrá liška
Šťastná rodinka.
Smutek ten nás netrápí,
Rodinu tu já mám rád,
radost ho vždy polapí.
každý z nich je kamarád. Pláč nás nikdy nepotká,
Srandy hodně zažijem,
páč jsme šťastná rodinka.
každý den si užijem.
Každý den jsme pospolu,
vždy sedíme u stolu.
/žáci 8. roč. za laskavého vedení p. uč. Komínkové/
To jsem z toho jelen…
Jak zvířata potrestala Kazimíra Pampelišku
Kdysi dávno byla jedna malá vesnice jménem Deziderova Lhota. Bylo tam asi 20 domů, 200 obyvatel,
nádraží a škola. Ve škole učila jedna paní učitelka, která se jmenovala Esmeralda
Zubatá. Lidé jí ale říkali Fialice, protože když se rozzlobila, tak byla úplně
fialová a ona byla rozzlobená pořád. Pak tam byl učitel, o kterém nikdo nevěděl, jak se
jmenuje a tak se mu říkalo Racek Chechtavý, protože se pořád chechtal checheche. Ředitel se
jmenoval Pepek. Jednou odpoledne všechny děti a učitelé odešli ze školy, ale někdo tam
přece zůstal.
Byl to kluk Kazimír Pampeliška, který tam usnul a nevšiml si, že škola už
skončila. Najednou venku zatroubil vlak a Kazimíra vzbudil. Když Kazimír zjistil, že všechny
děti už odešly a je zamčeno, začal běhat po škole a strašně řval, ale nikdo ho neslyšel. Pomalu se
začalo stmívat a za chvíli byla noc. Kazimír se nikdy nebál, ale když se z chodby ozvalo
strašidelné houkání, přece jen se trochu polekal. Byl však spíš zvědavý, a tak opatrně vyšel na
chodbu a tiše jako myška šel za tím houkáním. V tom kolem prolétl stín, který dělal hú, hú…
Kazimír se za ním rychle rozběhl. Zastavil se až před kabinetem a opatrně nahlédl dovnitř. A co
neviděl! Všechna vycpaná zvířata tam ožila a teď si spolu povídala! Kolem nich poletovala sova a
dělala hú, hú… Najednou ale jedna stará vypelichaná vrána vykřikla: „Podívejte se kamarádi, tady
je nějaký člověk!“ Všechna zvířata se na něho podívala a začala řvát, houkat, krákat, kvákat a pípat.
Nejvíc byla slyšet kachna divoká: „To je Kazimír Pampeliška, který nás pořád zlobí!
Před
měsícem mi utrhl křídlo a Racek Chechtavý mi ho musel přišívat! Na něj, my mu
ukážeme!“
A všichni řvali ještě víc. V tom ale zahoukala stará moudrá sova: „Buďte zticha a
nechte
toho.
Musíme
ho
potrestat. Každý si pro něho vymyslí jeden
trest,
chcete?“
„Chceme,
chceme!“ křičeli všichni a Kazimír pak
musel
celou noc dělat, co
mu poručili. Vránu vozil půl hodiny na
tabuli
nahoru a dolů, sova
mu poručila vypočítat stránku z matematiky
a
myšku
musel vynést až na
střechu, aby viděla, jaké to je dívat se z výšky. Takové úkoly si
pro něho vymyslela
všechna zvířátka a on pak už raději nikdy nikoho nezlobil.
/Elena Coufalová, 7. roč./
Rychlonožkova
šuškanda Přestávkový florbal
sportovní
Přestávkový florbal se hrál ve dvou skupinách. V
každé skupině byly čtyři týmy. Každé družstvo se
skládalo ze čtyř hráčů, a pokud třeba jeden na zápas
chyběl, mohl ho zastoupit hráč z jiného družstva nebo žák,
který se turnaje neúčastnil. Turnaje se zúčastnila i čtyři
děvčata. Mezi překvapení patřil postup šesté třídy do finále,
které se konalo dne 8. 2. 2012. Na třetím místě se umístilo
družstvo, ve kterém hrál Jakub Pilař, Eva Chocholoušová, Adam
a Daniel Blábolilovi. Více na: http://youtu.be/41iuuU8FyAY, kde
můžete také vidět finálový zápas.
/Stanislav Morávek a Pavel Vrátil, 9. roč./
Po kom to dítě vlastně je?
7. Nejhorší školní zážitek?
Moje fotka na tabuli cti, záchvat
epileptické
spolužačky,
které
jsem
neuměla pomoci, Byla jsem trémařka a
každý individuální výstup před třídou byl trapas, protože
jsem byl červená jak rak, podezření z krádeže, hudební
výchova, srážka se špatným kantorem.
Udělala jsem
domácí úkol o přestávce a učitelka za to dávala pětky a já
se nepřiznala. Nepřišlo se na to, ale spolužáci věděli, že jsem
podváděla.
Protivné
spolužačky,
rvačky,
ponižování
učitelkou, rozbití sochy Fučíka, šrumec po průšvihu, šplhání
po tyči, běhání v plynové masce, učitelka fyziky, trojka z
matiky v páté třídě, když jsme se dozvěděli, že se kamarád z
vyššího ročníku zabil na motorce, přechod na gymnázium,
pětka, tahání za vlasy, když jsem 100m
uběhl za 14 vteřin jako poslední, omdlela
jsem při zkoušení u tabule, vidět učitelky
předcvičovat, posměch od učitele, který se
smál mým obnošeným botám, políček od
spolužáka…
Chytrá liška slídí
Výsledková listina
Jak nám sedmáci ukázali své kreslené filmy.
Ve středu k nám do 5. třídy přišli žáci ze 7.
třídy prezentovat filmy o historii Hrochova
Týnce. Byly to celkem 4 filmy o tom, jak naše
město i škola získala své jméno. Paní učitelka zavolala asi 6
žáků před tabuli, aby nám řekli, jak ty filmy nejprve kreslili,
fotili, namluvili… Pak vyprávěli i o tom, jak byli ukázat filmy v
Praze a pouštěli
nám je na smart
tabuli. Povídali o
tom, jak vymýšleli
příběhy a malovali
jednotlivé postavy a
kulisy.
Největší
zážitek měli z toho,
jak do filmu dávali
zvuk, to museli
mluvit
do
mikrofonu.
/Marcela Habartová, 5. roč./
Turnaj v bleskovém šachu Ve středu 21.12. se konal ve
školním klubu vánoční turnaj v bleskovém šachu. Zúčastnili
se ho především chlapci ze šachového kroužku. „Bleskovka“
se hraje na pět minut s pomocí šachových hodin a kromě
dobrého postřehu je třeba rychle reagovat na změny na šachovnici. Nemusí
se hlásit šach a v případě ztráty krále partie končí. Naši žáci si tuto hru
zahráli poprvé a někteří z nich
měli problém s její rychlostí a
náhlými zvraty. Často se stalo, že
na pohled vítězná partie dopadla
zcela obráceně. Jako nejlepší
šachista s výborným postřehem se
projevil Jirka Pecina ze 4. třídy,
který získal celkem 6 bodů /pouze
1 porážka/ a v turnaji zvítězil. Ve
finálové partii si poradil i s
Josefem Bálkem /4. třída/, který skončil na 4. místě. Bronzovou medaili
získal Honzík Tran, který získal 5 bodů. Děkujeme i všem ostatním
šachistům, že se do turnaje přihlásili a udatně bojovali.
/Vlastimil Šmíd, školní klub/
http://www.youtube.com/watch?v=i6E4JMXXMUE, http://www.youtube.com/watch?v=gfHFAeW7sH0
http://www.youtube.com/watch?v=v4pUbacPulc http://www.youtube.com/watch?v=0Myys1CWUEQ
http://youtu.be/pAZz0SW0Md4
Chytrá liška slídí
Náš projekt „My school in the past and nowadays“ pokračuje.
Projekt aktivity etwinning pod výše zmíněným jménem pomalu vstupuje do svého
finále. Dnes již víme, že mu byl udělen Quality Label, což je ohodnocení nejvyšší
kvality. Během svého trvání většinu aktivit sice vytváří žáci 8. ročníku v rámci
volitelného předmětu, ale do projektu byly zahrnuty i výstupy související s tématem od dětí z celé
školy. Tyto dokumenty, kresby a výrobky děti vytvářely v rámci projektových dní. Osmáci také
připravili pro sebe, své rodiče i prarodiče, ale i známé on-line dotazníčky o tom, jak se učili dříve oni.
Dozvěděli se tak spoustu zajímavých věcí, na které by jinak asi řeč nikdy nepřišla. Do 9., 8. a 7.
ročníku nás přišly navštívit penzionované paní učitelky: Vlasta
Němcová, Marcela Kolářová, Marcela Halsbachová, Marta
Dvořáková a Věra Rousková, které zavzpomínaly nejen na svá
učitelská léta a žáky, ale také na svá školní dětská léta,
prozradily na sebe spoustu zajímavých věcí, podle kterých jsme usoudili, že děti jsou vlastně stále
stejné… V eTwinningu jsme si s Poláky psali o škole našich snů, o vynálezech, které obohatily školní
svět. Slovenská škola vložila krásnou prezentaci, kde srovnávala vzdělávání včera a dnes. Ze
společných dokumentů a informací jsme vytvořili 3 čísla mezinárodních novin. První číslo jsme prodali
v nákladu téměř 100 kusů na předvánočním jarmarku a seznámili tak s naším projektem veřejnost.
Další číslo jsme prodávali v rámci školy. Poslední číslo bude prodáváno opět se školním časopisem 26.
května v den oslav založení naší školy. Nádhernou a zajímavou věcí se staly animované filmy, které
děti dělaly v 7. třídě s panem vychovatelem Vlastíkem Šmídem, a učitelkami Mirkou Filipi a Bárou
Málkovou. Tyto filmy byly také s úspěchem prezentovány na konferenci eSkills 26. 3. v Praze v
Obecním domě. Jedním z vrcholů projektu byla ve dnech 11. – 13. 4. návštěva Polska, financovaná z
větší části z jazykového ocenění Label. Děti navštívily Osvětim, Věličku, Krakov a Vratislav, zde pak
partnerskou školu. Na tuto návštěvu jim zůstanou nezapomenutelné zážitky, neboť byly skutečně
krásně přivítány dětmi z celé wroclavské školy celodenním programem a bohatým pohoštěním. Děti
ihned navázaly kontakty, vyměnily si adresy a dokázaly to, co všichni víme: že se totiž dítě na
celém světě domluví s jiným dítětem bez potíží. Kéž by tomu tak bylo i u mocných dospělých.
Prostředí
projektu
zde:
http://new-twinspace.etwinning.net/web/p56697
http://myschoolinthepastandnow.webnode.cz/ /Mgr. Miroslava Filipi/
Zvědavá Kačaba
Dne 26. 3. 2012 měli žáci deváté a osmé třídy besedu o
kyberšikaně. Přijel k nám pan Krampota. Přednáška trvala dvě
vyučovací hodiny. Vyprávěl nám o kyberšikaně a o bezpečném internetu.
Nejdříve nám vysvětlil, jaký je rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou. Tahle
přednáška podle mě patří mezi ty zajímavější. Všechny nás to bavilo, protože
jsme se dozvěděli mnoho nových informací. Například to, že na Facebooku je
každý pátý profil falešný. Taky nám říkal různé případy
kyberšikany. Někteří se kvůli tomu, že se stali obětí
kyberšikany, sami zabili. Je smutné, že takhle malé děti
dokážou spáchat sebevraždu. Pán byl i celkem vtipný,
takže to bylo fajn. Pak nám vyprávěl o jednom pánovi,
který psal nějakým holkám a říkal jim, že má rakovinu a
zbývá mu jen pár dní života. Některé holky byly tak citově založené, že ho
okamžitě začaly litovat. On hrál prostě na city. Poprosil ty holky, jestli by se s
ním nemohly sejít. Aby mu aspoň tím mohly vylepšit to čekání na smrt. Já
nechápu, že se někdo na tohle nachytá. Nevím, jak
bych se v tu chvíli zachovala já, ale určitě bych s
cizím chlapem nešla jen tak ven. Pan Krampota
nám dál říkal, ať si všichni povinně změníme heslo
na různých účtech, ale myslím si, že to stejně
většina z nás neudělala. Taky říkal, že bychom si
měli vymazat z přátel lidi, které neznáme. Ale to taky stejně většina neudělala.
Dále říkal, že nikde nemáme zveřejňovat naši adresu a číslo. Nikdo z nás snad
není tak hloupý, aby dal například na facebook svoji adresu. Já nikde svou
adresu ani číslo nemám zveřejněnou. Také bychom se měli chránit tím, že si
nastavíme, aby náš profil viděli jen naši přátelé.
Myslím, že jsme si z toho každý něco nového odnesli, ale většina z nás to stejně
nějak neřeší. A popravdě ani já ne. Ale aspoň jsme se dozvěděli něco nového.
/Kristýna Horvátová, 9. roč./
Po kom to dítě vlastně je?
8. Nejvtipnější zážitek?
Chlapci z naší třídy zlomili
Leninovi vaz – jeho bustě, když se
honili ve třídě. Někteří učitelé z
toho měli smrt, jiní švandu, ale
nesmělo se o tom mluvit. Kamarád postříkal velkou
stříkačkou zezadu školní inspektorku. Malá švanda to
byla pro soudruha ředitele... když kantor prohodil
spolužáka mapou, schovávání klíčů učiteli v pracovních
činnostech, vystoupení učitelů na besídce, každý den
byla jedna povedená taškařice, vaření v pracovních
činnostech, když spolužák zabil paní učitelce omylem při
tělocviku slepici - no, neměla tam co pohledávat.........(ta
slepice), útěk z prvomájového průvodu, když si pan
učitel sedl na pokřídovanou židli, pak nás seřval, ale to
nevadilo… spolužák namáčel spolužačce do kalamáře
copy, když paní učitelka nosila puntíkovanou
podprsenku pod bílou halenkou, když kluci vařili, při
slintavce a kulhavce, prvomájové průvody, když si paní
učitelka přivřela šaty ve dveřích a kus si utrhla..
V osmisměrce vyškrtej slova: škola, buky, pálí, slánka, au, snaží,
sada. Pokud vyškrtáš slova správně, vyjde ti věc, kterou dostávají
žáci na konci školního roku. /Stanislav Morávek, 9. roč./ Řešení
hádanky ze strany 5: 1.c, 2.b, 3.c, 4.a
Kdo za to tady může: miniteens z celé školy a maxiteens z devítky+m. filipi, vlastík za obálku a
občas někdo další, kdo unese tužku a podrží informaci, opraví hrubky/chudáci češtináři…
/zdroj kresleného humoru: internet/