nat_2014_01
Transkript
nat_2014_01
Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje 1 2014 Rodina je motorem světa “Rodina je místem, kde se člověk učí milovat, je přirozeným středem lidského života. Osobnost každého z nás se utváří v rodině. Rodina je místem, kde se učíme umění dialogu a vzájemné komunikace. O to více dnes, kdy převažuje ochrana práv jednotlivců, musíme bránit právo společenství, jímž je rodina,“, řekl papež František. Ve své promluvě zdůraznil též hodnotu manželství, které tvoří základ rodiny: „Manželská a rodinná láska jasně ukazuje povolání člověka milovat jedinečným způsobem a navždy. Ukazuje také, že zkoušky, oběti a krize manželů nebo i celé rodiny jsou přechody, skrze něž rosteme v dobru, pravdě a kráse. Je to zkušenost víry v Boha a vzájemné důvěry, hluboké svobody, svatosti, protože svatost předpokládá věrné darování sebe sama a oběť v každém dni života!“ Dvěma póly rodiny, které chtěl papež František zdůraznit, jsou dětství a stáří. Právě o ty je třeba především pečovat: „Děti a staří lidé jsou dvěma póly života. Často jsou těmi nejzranitelnějšími. Společnost, která opouští děti a vytlačuje staré lidi na okraj, si přeřezává kořeny a zatemňuje budoucnost. Pokaždé, když je dítě opuštěno nebo starý člověk postaven na okraj, dochází nejen k nespravedlnosti; současně se tím potvrzuje selhání oné společnosti. Postarat se o děti a o staré je volba civilizace.“ Papež František též hovořil o rodinách v obtížných životních situacích: „Předložme tedy všem, s úctou i odvahou, krásu manželství a rodiny, jak ji ukazuje evangelium. A proto se pozorně a s láskou přibližme k rodinám v obtížích, těm, které byly přinuceny opustit svou zemi, které jsou rozbité, které nemají kde bydlet, nebo nemohou pracovat, nebo trpěly z tolika různých důvodů; k manželům v krizi nebo k těm, kteří již žijí odděleně. Všem těmto chceme být nablízku,“ řekl papež František v Římě 25. 10. 2013. UDÁLOSTI VE FARNOSTI Z FARNÍ RADY Hned na začátek ledna jsme spolu s Charitou Prahy 14 připravili tradiční Tříkrálovou sbírku. Letos se uskuteční v týdnu od 5. do 11. ledna. Bude zahájena již tuto neděli 5. 1. při hlavní mši svaté v kostele sv. Bartoloměje požehnáním koledníkům. Odpoledne od 15:00 bude v kostele uspořádán tříkrálový koncert. Prosíme všechny, kdo mají chuť účastnit se koledování, aby se zaregistrovali na charitní mail: [email protected] a jako předmět zprávy uvedli: registrace tříkrálová sbírka. Velmi vítáni jsou zvláště dětští koledníci v doprovodu dospělých. Děkujeme. Zveme také celou farnost na tradiční farní ples, který se uskuteční již v sobotu 18. ledna v hotelu Svornost v Dolních Počernicích. Přejeme všem farníkům požehnaný a pokojný rok 2014. Za pastorační radu Tomáš Kubal BUDE SE DÍT Pravidelná setkání na faře v Kyjích – leden 2014 10. 01. v 19:00, ženy a maminky 17. 01. v 19:00, muži a tatínci 24. 01. v 19:00, mládež 07. 02. v 19.00, rodiny Farní ples 18. 01. od 19:00; vstupné 170,- Kč; hotel Svornost v Dolních Počernicích ROK VÍRY II. vatikánský koncil Poselství svatých Cyrila a Metoděje Vzhledem k ohlasu na článek v Natanaelu č 11/2013, kde pro zavedení národních jazyků do liturgie sehrál svým projevem hlavní roli melchitský patriarcha řeckokatolického obřadu Maximos IV. Saigh z Antiochie, zařazuji v tomto čísle další zajímavost, o které byla řeč v minulém vydání, ale opět jen to nejdůležitější – totiž o cyrilometodějském poselství na II. vatikánském 2 koncilu. Protentokrát si dovolím celý originální článek zkopírovat z webu, který byl vytvořen pro slavení roku víry. Text připravil Jaroslav Mudroň SJ. Rok viery, ktorým si pripomíname 50 rokov od začiatku Druhého vatikánskeho koncilu, slávime súbežne s Rokom sv. Cyrila a Metoda, ktorí pred tisícstopäťdesiatimi rokmi prišli na územie Veľkej Moravy. Podobne tomu bolo aj v rokoch 1962-1963, keď popri záujme celého sveta o Druhý vatikánsky koncil sa pozornosť Slovákov, Čechov a iných slovanských národov obracala aj na jubileum príchodu solúnskych bratov. Ako ani dnes nie je ťažké nájsť medzi týmito udalosťami symbolické prepojenie, rovnako ani počas Druhého vatikánskeho koncilu nepôsobilo rušivo spojiť význam koncilu s posolstvom slovanských vierozvestcov. Hlavným činiteľom osláv sv. Cyrila a Metoda v Ríme bol biskup Andrew Grutka, americký biskup z Gary v štáte Indianapolis, ktorého rodičia pochádzali zo Spišskej Starej Vsi a ktorý priam žil cyrilometodskou tradíciou. Prítomnosť všetkých biskupov Cirkvi na koncile bola preňho ideálnou príležitosťou, aby svoje iniciatívy zosúladil s biskupmi z ostatných slovanských krajín. V Ríme už v tom čase jestvoval Ústav sv. Cyrila a Metoda ako aj diecézna skupina Apoštolát sv. Cyrila a Metoda. Záujem všetkých bol v prvom rade venovaný pozostatkom sv. Cyrila – lepšie povedané – pátraniu po nich, pretože po vpáde Napoleonových vojsk do Večného mesta boli bezpečne ukryté a nevedelo sa kde. Až na základe archiválneho výskumu prof. Boylea, dominikána z Kláštora sv. Klementa, sa podarilo nájsť časť pozostatkov sv. Cyrila. V júli 1963 skupina bádateľov pod jeho vedením našla v letnom sídle istej rímskej šľachtickej rodiny schránku s označením: Ex ossibus sancti Cyrili – z kostí sv. Cyrila. Nájdenie vzácnych relikvií bolo veľkým podnetom pre záverečné vyvrcholenie osláv v novembri 1963 počas druhej fázy zasadaní Vatikánskeho koncilu. Ba zdalo sa byť priamym riadením Prozreteľnosti, že tieto oslavy sa zakončili deň pred rokovaním o novej schéme s názvom O ekumenizme. Vo štvrtok 14. novembra 1963, potom, ako sa na koncile hlasovalo o rôznych úpravách v dokumente o masmédiách, sa vyše 150 členná skupina biskupov a troch kardinálov vybrala do Sixtínskej kaplnky na ceremóniu odovzdania pozostatkov sv. Cyrila pápežovi. „Nech príde k Nám posvätná a vzácna čiastka relikvií sv. Cyrila, sprevádzaná nábožnou spomienkou jeho svätého brata Metoda, a nech nájde v našom radostnom a láskyplnom uctievaní záruku bedlivej a vernej opatery!“ Začal svoj príhovor pápež Pavol VI., ktorý prirovnal toto odovzdanie relikvií k dávnemu skutku sv. Cyrila a Metoda, keď aj oni sami priniesli z Byzancie do Ríma pozostatky pápeža Klimenta.„A tak táto relikvia má svoju históriu, ktorá sa stáva tradíciou. Pokladáme si za povinnosť (...) vidieť v tomto výrečnom 3 znaku (...) nábožné a srdečné puto, ktoré spája dávne časy s našimi, ďaleké krajiny s (...) Rímom, vzdialené národy s veľkou rodinou – Cirkvou Kristovou... Tento príbeh, zdá sa, nadobúda symbolický význam vo chvíľach, keď sa v Ríme koná II. vatikánsky koncil. Tento koncil má za cieľ aj to, aby podľa možnosti uvoľnil všetky cesty k návratu do jedinej Kristovej Cirkvi... Cyril sa stáva symbolom stretnutia a jednoty.“ Relikvie sv. Cyrila boli o tri dni neskôr, v nedeľu 17. novembra uložené v Bazilike sv. Klementa. A podobne ako pred tisícsto rokmi slúžili sv. Cyril a Metod slovanskú bohoslužbu za prítomnosti pápeža Hadriána II., tak v ten deň slávili za prítomnosti pápeža Pavla VI. slovansko-byzantskú liturgiu traja biskupi: z Bulharska, Ruska a Bieloruska – a spolu s nimi i viac ako päťdesiati biskupi, väčšinou zo slovanských krajín, vrátane našich troch biskupov: Nécseya, Lazíka a Pobožného. Boli tu tiež hlavní aktéri Druhého vatikánskeho koncilu – kardináli Cicognani, Tisserant a Bea. Druhý deň na zasadnutí koncilu v Chráme sv. Petra bolo na programe predstavenie nového dokumentu O ekumenizme. Jednota, ktorá sa deň pred tým slávila pod záštitou sv. Cyrila, sa mala teraz zviditeľniť na papieri a dostať hodnotu koncilového dokumentu. Bol to začiatok dlhej cesty dialógu. Napokon sa cyrilometodská tradícia ešte v ten istý týždeň po oslavách predostrela všetkým koncilovým otcom počas štvrtkovej rannej sv. omše, ktorá sa slávila v tzv. hlaholskej liturgii. Prevažná väčšina zúčastnených dovtedy ani netušila, že takáto liturgia jestvuje, a keď ráno 21. novembra vstúpili do chrámu, dostali brožúrku s textom: „Rímsko-slovanská, čiže hlaholská liturgia je liturgia rímskeho obradu v staroslovienskom jazyku. Nazýva sa aj hlaholskou liturgiou, podľa hlaholského písma, ktoré sa používalo... Od 16. stor. text a posvätné obrady sú tie isté ako v rímskom obrade. Avšak pred tým boli v nich viac-menej badateľné stopy takzvanej liturgie sv. Petra, ktorá bola zaužívaná na začiatku stredoveku v Solúne a ktorú sv. Cyril a Metod preložili do staroslovienskeho jazyka. Títo dvaja svätí slovanskí apoštoli sú nielen pôvodcovia byzantsko-slovanskej, ale aj rímskoslovanskej liturgie. Túto poslednú schválili pápeži Hadrián II. a Ján VIII. pre Slovanov v strednej Európe... Zachovala sa od 9. stor. a podnes sa pravidelne používa v ôsmich chorvátskych diecézach a od Benedikta XV. aj v Československu, ale iba na niektorých miestach a v určitých dňoch.“ Otázku, nakoľko je tento text historický pravdivý a či tzv. hlaholská liturgia, praktikovaná v Chorvátsku, odpovedá staroslovienskemu obradu sv. Cyrila a Metoda, prenecháme historikom. Pre nás, ako aj pre koncilových otcov, mala väčší význam symbolika celej tejto tradície. Veď to, o čo sa koncil pokúšal, nebolo ničím novým v Cirkvi. Akoby sa teraz samotní konciloví otcovia ocitli 4 v roly solúnskych bratov, ktorí viac skutkami ako slovami musia vyriešiť otázku jednoty Cirkvi v jej rozmanitosti a mnohotvárnosti. Zaujímavosťou je, že počas tzv. hlaholskej liturgie, celebrovanej biskupom Grutkom, spieval vatikánsky zbor piesne zo slovenského JKS. A tak aj na koncile, historickom okamihu storočia, zazneli piesne ako: Ty si, Pane, v každom chráme; Ježis, Ježiš, príď ku mne a K Márii voláme v každej úzkosti, ktoré patria k bežnému repertoáru aj dnešných svätých omší v slovenčine. Zdroj: http://rok-viry.webnode.cz/news/cyrilometodske-posolstvo-na-druhomvatikanskom-koncile-/ Marta Höferová REFLEXE Věřící a politika Máme většinou zafixováno, že politika je špinavá. A také nám bylo vnucováno, že víra a náboženství do veřejného prostoru nepatří, že je to záležitost soukromá. Jan Pavel II: Nic neopravňuje nechuť křesťanů k politice. Mají-li laici křesťansky inspirovat svět ve smyslu služby člověku a společnosti, nemohou se vyhýbat účasti na politice, to znamená na mnohostranných rozličných iniciativách na rovině hospodářské, společenské, zákonodárné, správní a kulturní. Na iniciativách, které slouží systematické podpoře společného dobra. Všichni, každý jednotlivec má právo a povinnost účastnit se politiky, i když co do formy, stupně, funkcí a odpovědnosti různým, vzájemně se doplňujícím způsobem. Obvinění z přílišných ambicí, z kultu moci, ze sobectví a korupce, která se nezřídka vznášejí proti vládním činitelům, poslancům parlamentů, vládnoucím stranám, stejně jako rozšířené mínění, že politika je nutně oblastí morálního ohrožení, to vše nijak neopravňuje nechuť křesťanů k veřejným záležitostem. Naopak, právě na tomto pozadí nabývají ještě většího významu slova Druhého vatikánského koncilu: „Církev provází chválou a uznáním dílo těch, kteří se ve službě lidem věnují dobru veřejných záležitostí a berou na sebe tíhu odpovědnosti z toho plynoucí.“ (Z apoštolského listu Christifideles laici, 42). Papež František, ještě jako arcibiskup Buenos Aires roku 2002 –v době vrcholící ekonomické i politické krize Argentiny - řekl: Je třeba přihlásit se k důležitosti politiky, i když ji politici zdiskreditovali, neboť jak říká Pavel VI., může být jednou z nejvyšších forem křesťanské lásky…( pro časopis 30 Giorni, leden 2002). 5 Jak zlepšit farní zpravodaj Vydáváme farní časopis Natanael. Otázka je, zda jeho podoba a rozsah vyhovuje, aby si ho byla schopná většina věřících přečíst, nebo alespoň prolistovat. 8 –10 přispěvatelů, kteří se na vydání podílí, tomu věnují dohromady odhadem 40 - 50 hodin. Časopis by měl sloužit vytváření společenství a informovat, co se ve farnosti a ve farní charitě připravuje, co se událo. Vše doplněno postřehy ze života celé církve. Řadu informací najdete na farním webu, ale ne všichni tuto možnost mají. Když chcete změnit obsah, formu, nebo posílit sestavu těch, kteří farní časopis připravují, dejte prosím vědět. Za všechny Vaše podněty a připomínky děkujeme. Jiří Höfer DUCHOVNÍ STRÁNKA ABC civilizace lásky 1. Měj v úctě každého člověka, protože v něm žije Kristus. Buď vnímavý ke každému – je to tvůj bratr a sestra. 2. O každém smýšlej dobře. I v nejhorším člověku se pokus najít něco dobrého. 3. O druhých mluv vždy dobře – o bližních nikdy nehovoř zle. Naprav křivdu způsobenou slovem. Nebuď příčinou konfliktů mezi lidmi. 4. S každým hovoř jazykem lásky. Nezvyšuj hlas. Neproklínej. Nezpůsobuj problémy. Nebuď příčinou pláče. Uklidňuj a projevuj dobrotu. 5. Odpouštěj všem a vše. Nepřechovávej v srdci hněv. Vždy podej ruku ke smíření první. 6. Čiň vždy dobře bližnímu. Každému čiň dobro tak, jak chceš, aby ho druzí činili tobě. Nepřemýšlej o tom, co má někdo udělat pro tebe, ale o tom, co máš ty udělat pro někoho. 7. Aktivně pomáhej v utrpení. Ochotně přispěj útěchou, radou, pomocí srdcem. 8. Pracuj poctivě, protože plody tvé práce používají druzí, jako i ty používáš plody jejich práce. 6 9. Zapoj se do života společnosti. Otevři se chudým a nemocným. Poděl se o hmotná i duchovní dobra. Snaž se vidět potřebné kolem sebe. 10. Modli se za všechny, dokonce i za nepřátele. kardinál Stefan Wyszyňski FARNÍ KNIHOVNA BARTOLOMĚJKA CHCI, ABYS BYL Tomáš Halík: Po knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky láska. Autor se snaží přiblížit hlavně těm, kteří na náboženské otázky odpovídají pokorným "nevíme“! Proto otázka, zda člověk bytostně a z hloubi srdce chce, aby Bůh byl, může být položena jak těm, kteří si myslí, že Bůh není, tak těm, kteří si myslí, že je, i těm, kteří vědí, že to nevědí"….."Bůh se nechce vlámat násilím do našeho srdce jako nezvaný host. Chce vejít branou svobody, branou toužící lásky. Řečeno jazykem mystiků: Bůh sám touží po naší touze.“ Z 5. kapitoly: Chci, abys byl Už řadu let mne fascinuje definice lásky, která je připisovaná svatému Augustinovi: amo: volo, ut sis, miluji, to znamená: chci, abys byl." Augustinovské "milovat" nás vede až k jinému výroku, k nádherné definici Gabriela Marcela: "Milovat, to znamená říci druhému: Ty nezemřeš". Ano, obě tyto na první pohled podivné "definice lásky" vposledku spojují lásku s tím, co je její tajemný transcendentní zdroj i cíl: s věčností. Pravá láska má v sobě vždy žízeň po věčnosti. Kdo koná zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, říká Bible.Týmž směrem míří Dostojevskij svou slavnou větou: "Není-li Bůh, vše je dovoleno. Nezastírejme si však ani to, že jsou i lidé, jejichž existenciální NE vůči Bohu, jejich touha, aby Bůh nebyl, vyvěrá ze strachu před světlem, v němž by viděli nepříjemnou pravdu o sobě, ze strachu před hlasem ,který by probudil jejich svědomí, které se jim podařilo uspat. Možná, že ještě existuje zbožnost některých zbožných, založená na strachu, nepochybně však existuje ateismus diktovaný strachem. Ze 6. Kapitoly: Boží blízkost BŮH je tu už v naší touze po něm, sama tato touha, teologicky viděno, je darem, projevem milosti. Augustin o tom vášnivě svědčí ve svých Vyznáních. Hledal jsem, protože jsem byl dříve hledán. Hledal jsem Boha všemi možnými způsoby na všech možných místech, avšak zatímco jsem byl v e n k u , on už byl dávno u v n i t ř , uvnitř mne samého ....... Hezký zážitek z této knížky Vám přeje V. Tůmová 7 NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU Přijďte a zkuste se zaposlouchat do jemného vánku motýlích křídel... Farní ples Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 26.1.2014. Technicky zajišťují: P.Fiala, J.Höfer a H.Rošická. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.