DO BOBNIC ZA SKŘÍTKEM DOMOVNÍČKEM

DO BOBNIC ZA SKŘÍTKEM DOMOVNÍČKEM
Kdyby k vám domů přišel malý človíček, že se k vám chce nastěhovat, pak si,
než ho pošlete k čertu, vzpomeňte, co se přihodilo v Bobnicích.
Ve stavení číslo 35 na konci vsi, žil před dlouhými časy soused Josef Fabián.
Byl pohodným, neboli antouškem, na starosti měl obecní mrchoviště, tedy
místo, kam, když někomu uhynulo dobytče, umřel pes nebo prase dostalo
červenku a muselo se odporazit, tato mrtvá zvířata zahrabával. Že to místo
vůbec nevonělo, si dovedete jistě představit, a tak někdy nevoněl ani Fabián. A
proto ho neměli místní rádi, ohrnovali nad ním nos, i když sami by tu práci
nedělali ani za nic. Když jim ale v hospodářství onemocnělo nějaké zvíře, rádi
zavolali Fabiána, protože se vyznal ve všech zvířecích nemocech. Navzdory
tomu s ním odmítali sedět u stolu v hospodě, objevil-li se někde, otočili se a
odcházeli. „Ne abys kamarádil s Fabiánovic fakany!“ slyšelo nejedno dítě od
svých rodičů, a to i přes to, že paní Fabiánová na svých osm dětí dbala, nestalo
se, že by byly špinavé, ustrojené chodily jako ze škatulky, i když v domácnosti
každý groš musela třikrát obrátit, a byly slušně vychované.
Když umřela vdova Kostečková, objevil se u dveří největšího statku drobounký
človíček a povídá hospodáři: „Pantáto, nevzal byste si mě do stavení? Žil jsem u
Marjánky Kostečkové a teď se nemám kam vrtnout.“ Statkář stojí, koulí očima a
spustí: „To bych to chyt. Takovýho trpajzlíka si vzít na grunt! Sotva stojí na
nohách, práci nezastane, ale u talíře bude určitě první! K antouškovi běž, ten
hledá tovaryše!“ chechtal se, jaký se mu podařil vtip.
Mrňous se otočil a šel, kam ho sedlák poslal. Fabián ho přivítal: „O jednoho víc
v chalupě, kdo by to počítal!“
„Děkuju ti pěkně, Josefe. Ani nevíš, kdo jsem a přijal jsi mne pod svou střechu.
Jsem skřítek domovníček, u koho bydlím, tomu se dobře daří!“ řekl člobrdíček,
ale Fabián mu nevěřil, jen se smál.
Druhý týden zastavila před stavením bryčka. „Náš pan kníže se nechá poroučet a
prosí, aby zvířecí felčar Fabián přijel na loučeňský zámek vykurýrovat
nejmilejšího knížecího koně!“ přednesl kočí vzkaz a Fabián jel s ním. Koně
vyléčil - dostal bohatě zaplaceno. A ještě kníže u vší šlechty v okolí i
v královském městě Nymburce doporučil jeho služby. Od té doby se mu dobře
dařilo. To proto, že měl doma skřítka domovníčka.