REPORT 2010 z Afriky

Zpráva z rozvojové misijní stanice MBU Allamano Agape
Kamsamba – Tanzánie 2010
Ani vlas z vaší hlavy
Náš letošní přílet do Dar
es Salaamu začínal na
Prokuře IMC (Institutu
misionářů a misionářek
Consolata)
humorným
vzpomínáním na bratra
Liduina
(84
let).
V
předchozích dvaceti letech
býval
téměř
ţivým
inventářem Prokury. Kdysi
nám vyprávěl o své první
cestě do misií v Africe,
která trvala více neţ tři
měsíce, protoţe v té době
byl
uzavřen
Suezský
Dcera našeho hlídače Maruška se svými sourozenci
průplav a na cestě do
tehdejší Tanganiky bylo nutné obeplouvat Jiţní Afriku. Právě v jeho případě, poslouchaje
sled nemocí, kterými se prostonal k vysokému stáří, jsme si znovu uvědomili, jak moc jsou
naše ţivoty v rukou Boţích. Kdyby tomu tak nebylo, musel by být v hrobě jiţ několik desítek
let. Pro svůj vysoký věk ţije nyní jiţ v Itálii v domě pro vyslouţilé misionáře, kam si
současným prokurátorem bratrem Sandrem nechává čas od času posílat karton
tanzanijských cigaret, jejichţ síla tabáku mu tolik vyhovuje. Byl známý svým zakončením
dne, kdy se mezi šestou a sedmou večerní modlil během chození po dvoře. Pak sledoval na
satelitní TV nejprve tanzanijské a pak i italské televizní noviny. Během této doby vykouřil
několik cigaret. Pro časový posun mezi Itálií a Tanzánií asi před 22 hod skončil tak, ţe si nalil
šálek silné horké kávy a vykouřil poslední cigaretu. Jistě více neţ dvacátou ten den. Pak šel
spát. Zcela evidentně svůj styl dodneška nezměnil. Jeho partnerem byl v té době také P.
Aldo Pelizzari, který stejně jako on hodně vykuřoval a jehoţ práce na Prokuře a na letišti pro
misionáře byla všem velkou pomocí. Měl velký smysl pro humor a jeho velkorysost i
laskavost byly nakaţlivé. Zemřel však nečekaně ve spánku ve věku 63 let, během svého
dalšího nasazení v misijní stanici Makambako. Zřejmě stále platí, ţe příklady táhnou, protoţe
jeho příbuzná Nadia Pelizzari (55) v současné době pracuje jako laik misionář na témţe
místě jako kdysi on. Je odpovědná na Prokuře v Dar es Salaamu za ubytovací a stravovací
zázemí celého komplexu budov, které slouţí jako tranzitní místo pro všechny příchozí i
odchozí misionáře IMC v Tanzanii.
Setkání jiného druhu
Jsou ale i setkání jiného druhu, která jsou radostná i smutná zároveň. Tak tomu bylo i letos,
kdy jsme se potkali - také během tranzitu na Prokuře - s P. Sylvestrem Bettinsoli (74). Od
našeho posledního setkání před osmi měsíci se očividně změnil k horšímu. Příčinou jeho
zhoršení byl rozsáhlý zhoubný dermatom na temeni hlavy. Odlétal tedy do Itálie na biopsii,
1|Stránka
ale oba jsme věděli, jak váţné postiţení to je. Popřáli jsme si sice oboustranně příští návrat
do našich misijních stanic, ale také jsme věděli, ţe se moţná tentokrát vidíme naposled.
Sylvestro byl jeden z prvních, kteří stáli před dvaceti léty u prvních krůčků naší laické misijní
práce. Jeho přátelství, pomoc a rady byly pro nás neocenitelné. I kdyţ jsme neplakali, bylo
pro nás všechny takové loučení velmi těţké. Jen víra ve smysluplnost našich poslání a
zároveň i omezenou dočasnost našich pozemských úkolů, udrţí člověka v takové chvíli na
nohou.
Případ černé Jiřinky
Po příjezdu do buše mezi nemocnými čekateli v naší
misijní stanici stála také dívka, kterou jsme měli dlouhá
léta i s jejím bratrem v adopci na dálku. Po ukončení
základní školy se moc snaţila, aby se dostala do učení
ve Mbeya, a to dokonce tak, ţe v roce přijímacích
zkoušek si takovou příleţitost chtěla pojistit a jednoho
dne přišla se slípkou v ruce. To měl být úplatek, takové
africké všimné…Ujistili jsme ji, ţe je to zcela zbytečné,
ale ţe máme z dárku radost. Georgina (Jiřina), jak se
jmenovala, později zvládla i přijímací zkoušky do
státem organizovaného učňovského zařízení VETA. O
to více jsme byli překvapeni, ţe kdyţ přišel čas odjezdu
do města a do škol, naše Jiřinka to odmítla. Byla právě
vrcholně zamilována a uţ také v jiném stavu. Trochu
nás to sice organizačně zaskočilo, ale protoţe děvče
nebylo ani na africké poměry nijak výraznou kráskou
spíše naopak, přáli jsme ji naplnění snu o rodině a
dětech, které jako sirotek jistě snívala. Koneckonců do
učení šel alespoň její o rok mladší bratr. Tak proběhly
Jiřinka při první návštěvě
AA misijní stanice
tři roky, kdy jsme o děvčeti nic nevěděli. A najednou tu
stojí mezi čekateli na pomoc.
Ve stínu zápraţí misijního domu se dáváme do rozhovoru. Georgina vypráví, jak jí první dítě
během těhotenství v osmém měsíci zemřelo. Podstoupila tedy operaci císařem ve městě a
neodvaţujeme si ani pomyslet na utrpení, které asi proţila během 200 km dlouhého převozu
buší. Vše proběhlo ale bez komplikací a ona se vrátila na vesnici. Situace se však
opakovala. Znovu otěhotněla a opět došlo k úmrtí dítěte ještě v děloze matky. Opět
následovala cesta do města s následnou operací, ale tentokrát jiţ ne bez komplikací.
Operace byla zakončena kolostomickým vývodem na vnější straně břicha, kdy jí ze střeva
samovolně odcházel jeho obsah. V důsledku operace došlo i k poškození funkce svěrače
močového měchýře, takţe jí stále a nekontrolovaně odcházela moč. Děvče se po druhém
výkonu vrátilo do tvrdých podmínek buše. Nicméně bez vhodné instruktáţe a bez
hygienických pomůcek, bez dostatečného převazového materiálu i bez snadnějšího přístupu
k čisté vodě nebyla schopna dostát ani základním poţadavkům na osobní hygienu. Pro tak
komplikované ţivotní podmínky ji brzo opustil i otec jejich dětí, a protoţe se kolem ní šířil
silný zápach směsi střevního obsahu i moči, začali se jí stranit i přátelé a sousedé. Korunou
všeho byly i pomluvy hlupáků, kterých je všude dost a jejich negramotnost jim nahrává. Ty ji
vinily z prostituce a měly za to, ţe její současný zdravotní stav je jejím důsledkem, za který si
můţe sama. Černá Jiřinka se tak stala i černou ovcí vesnice.
2|Stránka
Jiřinka se léčí
Za těchto podmínek jsme se letos na scéně objevili my a stali se její nadějí na nějaké
konkrétní řešení. Proto také za námi přišla. Stačil jediný pohled na střevní vývod, abychom
věděli, ţe řešení Jiřinčiných potíţí je ve městě a spočívá nejméně ve dvou operacích. Ty
bude třeba předběţně připravit, pak zajistit nemocné cestu i s doprovodem, který jí bude vařit
a posluhovat, jak je to zde obvyklé. Dále budou potřebovat společný i oddělený pobyt a
stravu i nové vhodné oblečení. I kdyţ jsme všechno zorganizovali a financovali, bylo to i tak
zdlouhavé jednání. Bez pomoci známých a úplatků personálu i doktorům nelze dosáhnout
téměř nic. Jiřince jsme sehnali speciální kolostomické sáčky, převazový materiál, nové
spodní prádlo a dvoje šaty k prohlídkám ve špitále. Staré oblečení se muselo spálit.
Nezapomněli jsme ani na dvě krabice vloţek alwaysek arabského výrobce, protoţe ve
Mbeya nelze sehnat speciální pomůcky pro inkontinenci moči. Pro naše neustále urgence (a
také shora zmíněné úplatky) jsme dosáhli hospitalizace pacientky a následné operace
močového měchýře, jehoţ funkce se postupně stabilizovala a moč přestala samovolně
odcházet. Jiřinka nabývala kaţdým dnem optimismu a sebevědomí. Bylo to i pro nás
překvapivé, ale hlavní zápach z 80 % zmizel, a tak byl pádný důvod k radosti. Zbývala ale
ještě další operace, rekonstrukce tenkého střeva a na tu si ve Mbeya nikdo z lékařů
netroufal. Byli jsme odkázáni do státní nemocnice CCBRT v Dar es Salaamu, kterou jsme
tedy před odletem do Evropy navštívili a pro Jiřinku domluvili nejprve předoperační prohlídku.
I zde se však musí čekat na lékaře specialistu, takţe vše je naplánováno na okamţik, jakmile
bude mít volný termín. Potřebné finance jsme na tuto akci jiţ vyčlenili. Očekáváme, ţe ještě
před závěrem roku 2010 by mělo k výkonu dojít. Všichni věříme, ţe to dobře dopadne,
protoţe ji svěřujeme nejen do vašich modliteb, ale i Boţích rukou.
Nová posila na faře
Nový kaplan Agostino Mwasanga ve věku asi 32 let
byl přidělen do farnosti Kamsamba a nebude to
zde mít lehké. Přišel nás poprosit, jestli bychom mu
nepomohli s osvětlením fary, která se nyní stala
jeho domovem a nemá ţádný vlastní zdroj světla.
Po utajené dohodě s ním, ţe o dárci nic
neprozradí, jsme během nepřítomnosti P. Bruna
nainstalovali solární zařízení včetně bezúdrţbové
baterie a regulátoru napětí. Osvětlení hlavní farní
místnosti, sociálních prostor a několika pokojů bylo
uţ jen logickým závěrem této pomoci. Bylo dobré,
ţe o pomoc s osvětlením fary v Kamsamba jsme
byli poţádání právě v období, kdy jsme pro místní
konvent sester (3-8 osob) realizovali podobný
energetický problém. Jejich osvětlení sice ještě
produkovalo chabě el. proud, který sem tam
nějakou ţárovičku v domě mdle rozsvítil, ale uţ to
nebylo k pořádnému svícení při kterém se dá večer
společně jíst, z večera pracovat či posedět s hosty,
Solární rozvod na faře
3|Stránka
případně se v kapli modlit nebo pobývat v soukromí na pokojíku. I u nich jednalo o koupi a
instalaci výkonné bezúdrţbové baterie včetně nezávislé digitální regulace a tuctu moderních
výkonných solárních zářivek. Kdyţ po všech technických peripetiích nakonec došlo
k prvnímu zapnutí vypínače, radost sester z nové iluminace byla veliká. Měli jsme pocit, ţe
stříháme pásku a otevíráme malý africký Temelín . Věděli jsme také, ţe se podobná radost
koná i na faře, ale chlapi – byť jsou to hlavy pomazané - málokdy vyjadřují svá vnitřní hnutí
tak otevřeně jako ţeny. Nicméně byl vykonán krok do civilizace a navíc s ekologickou
nadhodnotou.
Příslib věcí příštích
Kaplan P. Agostino je pro práci AA misie i tichou
nadějí, ţe se s jeho pomocí bude dařit nalézt řešení
problémů, které všem zbytečně ztrpčují ţivot. Zatím
jsme u jeho spolupracovníků nenalezli - jinak jinde
zcela obvyklou - ochotu se na některých pravidlech
spolupráce domluvit. Momentálně nám totiţ kupř. vadí
dosavadní pouţívání školky, kdy se v ní ubytovávají
na spaní děti, které se během dne zúčastňují přípravy
na biřmování. Jakmile ta skončí, dále uţ se o ně nikdo
nestará. Jak tam bydlí a co zničí nikoho nezajímá.
Takţe školka je rok co rok navzdory tomu, ţe ji
kaţdoročně obnovujeme (malujeme, zasklíváme a
měníme kliky i zámky) totálně poničená. Zdi jsou
během několika málo dnů otlučené, pomazané
olejem, blátem, kliky ulámané, zámky vypáčené,
okenní tabulky vytlučené. A jako by nestačilo zničit
vše uvnitř, děti ještě pomalují a zryjí ostrými kameny
Náš dřívější sirotek Pendo
také vnější zdi.
z Mwenemba je uţ vdaná
Mama Juliana, která je naší denní učitelkou ve školce
se jako nositelka klíčů od školy, ale pana katechety bojí, a tak kdyţ jí vybídne, aby mu školu
otevřela pro ubytování dětí, ona to udělá. Měli jsme s ní váţnou řeč na toto téma a zakázali,
aby se to napříště opakovalo, protoţe školku provozuje AA misie, a také platí všechny
náklady na údrţbu včetně jejího platu. Navíc je k ubytování dětí mnohem vhodnější
příleţitost v jiném domku, který je od školky vzdálený necelých sto metrů. Nicméně školka je
pro katechetu lákavým objektem, protoţe je čistá a udrţovaná. Samozřejmě problém není
jen v objektu, ale v destruktivním chování budoucích biřmovanců, kteří se po dopolední
výuce nechají bez dozoru. Proč se ale katecheta nepostará o to, aby ji biřmovanci během
pobytu neničili, ví jen on. Ţel, je to v Africe velmi obvyklý jev. Lidé milují vše nové, ale aby se
to také snaţili udrţovat, to se jim uţ nechce. Tvrdí, ţe na to nemají peníze. Jenţe, zde se
nejedná jen o peníze a čas promrhanými zbytečnými opravami, ale především o zralou
odpovědnost dospělých, která zde chybí. To je velmi špatný výchovný příklad přespávajícím
puberťákům.
Neuč se, život tě naučí
Do oblasti neochoty věci udrţovat nebo obnovovat kdyţ uţ jsou jednou zhotoveny, patří i
příhoda, kterou jsme osobně zaţili a která v současnosti nepochybně nepatří do běţného
4|Stránka
afrického ţivotního stylu. Nicméně se skutečně stala. Vypovídá leccos o mentalitě lidí a je
významným důvodem k zamyšlení o tom, jak s domorodci jednat a jaký zvolit systém
pomoci. Kdysi jsme se nechali uprosit o potravinovou pomoc pro tři naše pracovníky, kteří
nám pilně pomáhali. Zakoupili jsme tedy pět pytlů kukuřice (cca 0,5 tuny) s tím, ţe oni se
rukou společnou a nerozdílnou postarají o jejich obsah. Neměl-li jej napadnout hladový červ,
bylo třeba kukuřici vymáchat ve speciálním roztoku ochranného jedu. Kupodivu se tak
nestalo, protoţe se ti tři obdarovaní nebyli schopni domluvit a zřejmě nebyli ani ochotni, sloţit
peníze na nákup potřebného ochranného jedu v ceně 10.000,- TZS (cca. 143,- Kč). Tak byla
nenávratně zničena cenná potrava (0,5 t) pro mnoho hladových krků. To vše v tehdejší ceně
250.000,- TZS (cca. 3.800,- Kč). Překvapivou koncovkou celé příhody byl pro nás fakt, ţe se
ani nikdo z nich nepokusil po sobě, alespoň zahladit stopy své trestuhodné hlouposti.
Nechali totiţ zbytky červavé kukuřice ve skladu, takţe rázem vzbudili naši pozornost. Kdyţ
jsme se pak vyptávali na podrobnosti celé příhody, nebylo moţno u nich pozorovat ani
nějakou extra lítost. Jak by také bylo, kdyţ platba za kukuřici byla z peněz misijní stanice,
takţe bez výjimky aktéry osobně ani nepálila. Tentokrát bylo rozčarování na naší straně.
Z jejich strany se dostavilo aţ ve chvíli, kdy jim po několika měsících otrnulo, a přišli si pro
tento rok poprosit o novou potravinovou pomoc. Ačkoliv je to člověku osobně velmi
nepříjemné, museli být odmítnuti. Řekli jsme si tehdy, ţe to jistě nějak zvládnou, kdyţ to šlo i
minule, a věřili jsme, ţe se jim ta zkušenost během období dešťů párkrát připomene. Hlad je
velký učitel, jak nám potvrdili i jiní misionáři, kteří udělali s domorodci podobné zkušenosti. A
také neplatí, ţe kaţdým rokem se urodí na polích stejně. Ani my se často neučíme jinak, neţ
tvrdě proţitou zkušeností. Jde jen o to se ji snaţit smysluplně zúročit. Taková je škola ţivota,
ve které se denně – bez ohledu na dny hojnosti – vyučuje.
Nový pan starosta
Člověk někdy pracně hledá logiku
nelogických postojů. Takovým byl i
konflikt s nově zvoleným starostou,
který verbálně napadl našeho
Izacka v jednom pohostinství kam
se došel najíst. Vyptával se jej,
coţe vlastně dělá v Kamsamba
bez jeho vědomí a ţe se sluší, aby
se mu jako nově příchozí
představil. To Izack rázně odmítl
s tím, ţe hospoda není starostova
kancelář a on, ţe se tam pouze
jako host občerstvuje. Starosta měl
Tatínek dělá taxikáře svým dětem
něco vypito. Za pár dní, při naší
pracovní cestě do okolních vesnic jsme jej potkali na návsi a opět přiopilého. Začal nám
znovu, nyní uţ oběma vytýkat to, co dříve Izackovi. Vykoledoval si tak ponaučení, ţe věci se
mají právě naopak. Je to především on, komu by měla slušnost velet, aby se po zvolení do
funkce přišel osobně seznámit se všemi, co v kraji a především jeho vesnici, kde starostuje,
lidem v rozvoji nelehkých ţivotních podmínek pomáhají…Příhoda nám pádně připomněla, ţe
se lze od místní administrativy dočkat krkolomných, nelogických kroků a dokonce i vysloveně
nepřátelských postojů, pokud nebudou vzájemná práva i povinnosti vymezeny jasně na
5|Stránka
papíře a především podepsány všemi reprezentanty vesnic. Dřívější plácnutí ruky uţ prostě
ani v Africe nestačí. Navíc je tu ještě jedno zcela váţné téma, které je třeba v souvislosti
s touto příhodou otevřít a pozvat k tomu celou vesnici. Někteří starostové okolních vesnic si
totiţ velmi rychle zvykli na přítomnost naší misijní stanice a její pomoci lidem. Tak se
permanentně stává, pokud se na ně kterýkoliv vesničan obrátí s nějakým osobním
problémem ohledně bydlení, nedostatku potravy, zdraví apod., ţe neprodleně sednou a
napíší nám řádně úředně orazítkovaný a podepsaný průvodní dopis, ve kterém potvrdí, ţe
dotyčná osoba je opravdu chudá a nemajetná, nemocná či případně totálně opuštěná,
protoţe ji všichni příbuzní a děti vymřeli a pošlou ji bezstarostně za námi. Dokonce se ani
nenamáhají nijak za ni prosit, protoţe naši pomoc předpokládají zcela automaticky. Všechno
na základě přesvědčení, ţe všichni wazungu–běloši jsou automaticky bohatí a oni Afričané
stejně tak automaticky chudí. Mají za to, ţe karty jsou osudově předem rozdané. Moţná to v
lepším případě není Osud ale Pán Bůh, kdo to takhle spískal. Mimo vší pochybnost jsou
přesvědčeni, ţe běloši drţí v ruce všechny ţivotní trumfy, takţe v pomáhání druhým jsou na
tahu především oni.
Misie je také výchova
Je to však kardinální omyl, a
protoţe naše misijní aktivity jsou
také činností výchovnou, je na nás,
abychom je upozornili na to, ţe
láska k jejich bliţnímu by měla být
více vynalézavá. Nejprve oni sami
mají dát hlavy dohromady a podle
povahy
nouze
dotyčného
prosebníka se mu snaţit konkrétně
pomoci. Není totiţ pravdou, ţe jsou
tak chudí, ţe absolutně nic nemají a
tedy i nemohou dělat. Jde-li o jídlo i
oděv i střechu nad hlavou, vţdy
mohou být kolektivně konkrétní a
Hloubení výkopů pro vodovod v Kamsamba
rozdělit se, a to minimálně to té
doby neţ se najde - pochopitelně
ţe i s námi dohromady - nějaké trvalejší řešení. Jde-li o bydlení postiţeného někteří
domorodci mohou vyrobit cihly, jiní nanosit vody či nakopat zeminu, další vykopat základy,
postavit zdi, zhotovit střechu. Jde-li o to případně poslouţit nemocnému, lze jej donést do
nemocnice, je-li zesláblý, postarat se mu o jídlo i léky, zavolat zdravotní sestru z místního
dispenzáře či cokoliv podobného.
Příleţitostí je vţdycky dost, chce to však ochotu ke konání dobra a zdravý zájem o to, co se
kolem nich děje. K takovým postojům není třeba dokonce ani být členem nějaké církve. Stačí
umět se vidět v tom druhém. Na jeho místě i v jeho situaci. Je vhodnější kdyţ mladí kluci
nebo holky pomohou starci nebo vdově s otopem, ohněm, vodou, potravou neţ kdyţ
posedávají na návsi a hrají karty nebo strkají kulečník, který je tanzanijským módním
výstřelkem posledních tří let. Samozřejmě, ţe ruku v ruce za mohutného popíjení domácky
vařeného piva na lačno a následné kocoviny, která navíc stojí i peníze, co mohou pomoci
6|Stránka
jinde. Takové zabíjení vzácného času nemá bezpochyby Boţí poţehnání, kterým se tak rádi
domorodci často zaklínají.
Projekty Vodovod pro Kamsamba a Mkulwe.
V obsahu naší africké zprávy
z roku 2009 jsme se zmínili o
klíčové důleţitosti vesnic
Kamsamba a Mkulwe, kde
intenzivně pracujeme na
realizaci dvou vodovodů.
Kamsamba jiţ v té době
měla první fázi rozvodu vody
hotovou a pro rok 2010 jsme
počítali
s pokračováním
prací. V té době však bylo
nutné ještě také překonat
mnoho administrativních a
praktických nástrah, které
3
jsou na cestě k realizaci
Hlavní nádrţ vodovodu Kamsamba. Objem 50 m
staveb i pozdějšího hladkého
průběhu naprosto nepomíjitelné. Má-li se taková pomoc uskutečnit, je třeba v zásadě
sledovat tři hlediska zásadního významu. Prvním z nich je technické představa realizace,
která bývá pochopitelně v kaţdé lokalitě odlišná. Je třeba vzít v potaz nejen konfiguraci
terénu, ale pozdější řádnou technickou obsluhu zařízení včetně jeho servisní údrţby. Zde
hraje velkou roli dostupnost a doprava potřebného materiálu spolu s aktivním podílem
domorodců v čele se starostou a staršími kmenů. Tak vznikne i chronologicky sestavený
harmonogram jednotlivých realizačních kroků. Na základě zmíněné participace vesničanů je
druhým úkolem stanovení rozpočtu stavby a získání odpovídajících financí s ohledem na
náklady bankovního transferu země určení, místní měnu a míru proměnlivé inflace. To je
pochopitelně významná část, která obvykle trvá i několik let a je proto dobré s ní začít velmi
brzo. V zásadě platí, ţe se potřebná definitivní částka projektu postupně upřesní, a to daleko
dříve neţ se jí podaří fakticky dostat na MBU bankovní účet. Posledním, třetím poţadavkem
je nezbytnost řešení právního pozadí celé projektu. Jde zejména o povolení místních
vodohospodářských entit, představitelů příslušné vesnice a klanových rodin tzn. všech
starších obce, ale i farností, které často sehrávají významnou roli této lokální politiky aţ po
jednotlivé vlastníky parcel, kde má být kupř. potrubí poloţeno apod. Kdo sleduje český tisk
anebo se dokonce angaţuje v komunální politice přímo, ale i nepřímo, pakliţe shání různá
povolení i potvrzení apod. ví, o čem mluvím.
Tato dţungle osobních i skupinových zájmů, různorodá směsice cílů, povah, charakterů,
upřímnosti, podrazů i cílené korupce, dovede člověku pěkně pocuchat nervy. Inu, ani v Africe
tomu není často jinak neţ v Evropě. Snad jen, ţe je vše ještě těţší o tu swahilštinu a barvu
vaší kůţe. Ta moţná některým místním filutům dává pocit, pokud z vás dostanou nějaké
peníze navíc a pro sebe, ţe tak bojují za spravedlivější přerozdělení hmotných statků mezi
rasami …
7|Stránka
Hydrostrategie a nová řešení
Hodně naděje jsme při plánované realizaci obou vodovodů vkládali do spolupráce s firmou
Good Fortune Ltd., která je realizátorkou různých projektů místní diecézní Caritas
Development. Zkušenostmi by se však měl člověk učit, a tak i my jsme pro jistotu podnikli i
další praktické kroky, jak se vyhnout případnému zklamání i zdrţení našich cílů týkajících se
vody pro vesnice. Prvním varovným znamením byl pro nás zcela vágní přístup zmíněné firmy
k cílům, které bylo třeba splnit. Nerespektovali dohodnuté termíny. Vše jim příliš dlouho
trvalo, a tak kolidovalo s našimi časovými limity. Druhým bylo zcela zbytečné
nadhodnocování cen. Abychom GF nekřivdili, zadali jsme jim ještě další poţadavek na
shromáţdění podkladů zcela konkrétní rekonstrukce objektu. Bez ohledu na to, jak výsledek
dopadne, jsme začali realizovat funkční spojení s jiným partnerem, které jsme jim oznámili.
Tak jsme na základě osobního přátelství a dlouhodobé ochoty ke spolupráci vytvořili
společný realizační podnik nazvaný Kasiwasu Company Ltd., který se stal podle tanzanijské
legislativy řádně registrovaným právním subjektem se všemi právy i povinnostmi. Kromě
široké škály moţností, jak mít vliv na jednotlivé komodity důleţité pro ţivot chudých
vesničanů, jednoznačnou výhodou tohoto kroku ze strany MBU je naprostá kontrola toku
finančních prostředků určených k realizaci jednotlivých projektů včetně jejich platební
dokumentace. Tak je tomu i v případě projektu Vodovod Kamsamba, který jsme jiţ letos
společně úspěšně dokončili a projektu Vodovod Mkulwe, jehoţ dokončení se v současné
době - ve vesnici vzdálené 32 km od Kamsamba - realizuje. Měl by být zdrojem vody i pro
přilehlou vesničku Namsinde, která je jakýmsi „předměstím“ Mkulwe s jeho cca. 7.000
obyvateli a důleţitým zdravotním střediskem, které provozují diecézní sestry místního
konventu, civilním povoláním zdravotní sestry. V obou vesnicích, uţ kdyţ jsme začali hloubit
první výkopy pro poloţení potrubí, procházející vesničané kopáčům tleskali a vyjadřovali
radost z budoucího vodovodu.
Výhody vodovodu
V kaţdém
případě
zásobení
vesničanů vodou pomocí rozvodu
tedy vodovodem se ukazuje jako
jednoznačně výhodné a účinné jak
z hlediska přístupu, tak i z hlediska
osobní i obecné bezpečnosti.
Vodovod
v Kamsamba
nabízí
přístup k vodě několika tisícům
stálých obyvatel, včetně zásobení
několika pohostinských zařízení
s mnoha příleţitostnými hosty. Ti
přijíţdějí jednak
s
nákladem
určeným k zásobování vesnice a
pak se zboţím určeným pro
První zkoušky kamsabského rozvodu vody
pravidelné měsíční vesnické trhy
(=mnády). Pro tento účel, kdy dochází k silné koncentraci domácích i hostů po dobu nejméně
tří dnů, jsme lidem u trţiště ještě postavili zděný objekt se splachovacími toaletami, jako
hygienicky vhodnou prevenci veřejného zdraví. To je obzvláště důleţité právě v období
zhruba od začátku října, kdy obvykle vypukne epidemie cholery. Úřady zareagují aţ po
8|Stránka
prvních desítkách mrtvých a to tak, ţe zakáţou lidem chodit prát nebo plavit a napájet
dobytek v řece Momba pod trestem vězení nebo vysokých pokut. Tak se stalo i letos. V ten
okamţik se ukázalo, jak bylo prozíravé mít ve vesnici vlastní zdroj vody. I kdyţ je pravda, ţe i
tuto vodu jímáme z hlubokých prosakovacích studní hloubených podél řeky, výhodou je
jednak její prvotní filtrace pískem a štěrkem říčního dna neţ se dostane do základní jímací
studně a za druhé další přesné ošetření chlorovými přípravky v hlavní nádrţi vodojemu o
objemu 50 m3 předtím, neţ je distribuována dál k lidem. Také v období dešťů, kdy se hladina
řeky obvykle zvedne o 10-15 metrů a mnoţství krokodýlů plave proti toku řeky za rybami
z blízkého jezera Rukwa (15 km) je ţivotu nebezpečné, chodit nabírat vodu k řece. Mnoho
starých lidí a hlavně především dětí nerespektování této zkušenosti kaţdoročně zaplatí
ţivotem. To se kaţdoročně pravidelně opakuje. Letos se dokonce rozvodněným korytem do
vnitrozemních vesnic dostalo i velké mnoţství hroší populace, která zničila pobřeţní políčka
domorodců. I to jsou důvody, pro které je dobré, kdyţ má vesnice vlastní vodovod nemluvě i
zanášení ručních čerpacích mechanizmů dosud vrtaných studní velejemným pískem.
Rozebrat a vyčistit i znovu zprovoznit takové studny je finančně i technicky nákladné.
Zůstává tak jedním z našich dalších plánů, stejně tak jako vybudovat další místní vodovody
pro vesnice Mkonko a Mpapa případně Marangwa. Příznivou stránkou těchto plánů je
moţnost větvení celé struktury tzn. moţné propojení i připojení dalších vesnic v oblasti Mbozi
West, kterých je celkem 18. Zcela stranou mimo tyto hlavní plány se nabízí lákavá příleţitost
jímání čisté vody z horského pramenu na úpatí pohoří nad vesnicí Kaoze s přirozeným
spádem do středu obce, odkud by se z vodojemu dále distribuovala k lidem. Kaoze je
vesnice 40 km vzdálená od Kamsamba.
Povinnosti s vodou spojené
Jak si domorodci postupně
zvykají na místní dostupnost
vody je pro naše organizační a
přípravné aktivity snazší je
přesvědčit
o
naléhavosti
pomýšlet i na budoucí opravy
jejich vodovodů. Předběţný
údrţbový servis i ostraha
vodovodu před nenechavci,
kteří ukradnou cokoliv bez
ohledu na zájmy celku je
nezbytností. Při jednání s lidmi
o nezbytnosti vytvářet rezervní
fond oprav vodovodů v kaţdé
Někteří z kaţdodenních prosebníků v AA misii
vsi nám nahrává v současné
době především několik významných faktů. Vţdycky se totiţ najdou lidé i skupiny
argumentující tím, ţe voda byla vţdy pro vesnici zadarmo a snadno dostupná. Prvním
zdůvodněním z naší strany je, ţe řeka je sice většinou dostupná, ale v některých měsících
roku i se smrtelnými riziky, jak uţ bylo zmíněno výše. Druhým je fakt, ţe téměř všichni
křiklouni námitek jsou muţi a ti v africké populaci málokdy nosí vodu pro domácnost. To je
práce především ţen a dívek, případně malých dětí. Proto také chlapy tato dřina i
vzdálenosti ani rizika s tím spojená, nezajímají. Další jejich námitkou je tvrzení o nedostatku
9|Stránka
peněz, kterými je třeba platit čerpání vody, a to ve výši, kterou jsme uváděli jiţ minule, tzn.
prozatímní nízkou zaváděcí cenou ve výši 100,- TZS (= 1,50,- Kč) za 25 lit. I takový
argument je pustou výmluvou. Jde-li totiţ domorodcům o nákup domácího piva (=pombe),
které popíjejí téměř denně, nikoho z nich ani nenapadne, ţe by mělo být nabízeno zadarmo.
Nákup i případně jeho prodej se vţdy chápe jako obchodní aktivita, kterou bez námitek
všichni platí. Místní ochmelkové jsou schopni během jednoho dne zaplatit pivo i v řádu tisíců
tanzanijských šilinků. Stejně tak to je i s mobilními telefony, které se pod masivním nátlakem
několika nadnárodních poskytovatelských firem lavinovitě šíří Afrikou a tedy i Tanzanií.
Nikoho z jeho domorodých vlastníků – a je jich překvapivě dost i na vesnicích - ani
nenapadne, ţe by mu měl být poskytován dobíjecí kredit gratis některou z firem Vodacom,
Zain, Tigo, nebo národní TTCL apod. Navíc, jak je obecně známo, takovému mobilnímu
telefonu se kromě potřebné částky peněz na platbu hovorů musí také, čas od času, dobít
vnitřní baterie. Takţe i tento poskytovatelský servis je zpoplatněn a nikdo pochopitelně nic
nenamítá. I lidé bez základního vzdělání chápou, ţe takové sluţby se platí, protoţe náklady
na ně něco stojí. Mimochodem, pokud to čtenáře zajímá: Na africkém venkově je dobíjení
mobilů zařízeno tak, ţe kaţdá retranslační věţ, které stojí někdy i tři pro přenos signálu ve
směrově vhodné vesnici, má svého technika a hlídače v jedné osobě. Pod věţí stojí cihlový
domeček velikosti luxusnější kadibudky s potřebnou nabíječkou. Jedno nabití svého mobilu
domorodci zaplatí paušálem 500,- TZS tzn. cca. 7,50 Kč, coţ je ve srovnání se shora
zmíněnou cenou 1,50 - Kč za 25 lit.vody stále více. Naše cena je aţ směšně nízká.
Mikrofinance z pohledu SACCOSu.
Kdyţ
jsme
minulý
rok
popisovali, jak je ze strany naší
misijní stanice nastaveno mikrofinancování
ţivotaschopných
aktivit domorodých zemědělců,
řemeslníků
a
drobných
obchodníků, netušili jsme ještě,
ţe
naše
snahy
vzbudí
pozornost firmy SACCOS, která
má
také
svoji
pobočku
v Kamsamba. Ta byla otevřena
před několika lety s velkou
slávou, dokonce za přímé účasti
představitelů vlády. Nadnárodní
Konečně je vodovod pro Mkulwe schválen staršími obce
sdruţení SACCOS (Savings
and
Credits
Cooperatives
Societies) má mikrofinancování drobných a středně velikých aktivit v popisu práce jako jednu
z hlavních priorit. V Tanzánii s touto ideou začínala kolem roku 1995, kdy se systém
mikrofinancování stal i plamenným tématem zdejší politické scény. Později v roce 2001 byl
implementován mezi oficiální cíle vládnoucí garnitury. Tím se následně vytvořil i právní
rámec pro aktivní účast několika bank, z nichţ největší NMB (National Microfinance Bank)
byla vládou pověřena stát se institucionálním podporovatelem tohoto směru. Touţeného
vykořenění chudoby. V těsném sledu za ní jsou v současné době tři jiné menší banky
(AKIBA Commercial Bank, CRDB Bank, Tanzania Post Bank) a mnoho dalších menších
10 | S t r á n k a
finančních sdruţení, mezi které patří i SACCOS. Dokonce nechybí ani nevládní organizace,
kterých je oficiálně údajně asi kolem šedesátky.
Uhlazení pánové ze SACCOSu nás nejprve navštívili osobně v AA misijní stanici, kde nás
poţádali o přímou spolupráci a pak předali rukou psaný dopis. I takový fakt o čemsi jasně
vypovídá. V něm nás seznámili se statisticky úspěšnou bilancí svého počínání pro chudé
domorodce v buši i ve městě a závěrem rovnou poţádali o finanční injekci jejich pobočky ve
výši několika desítek milionů šilinků. Jediným argumentem na naše tázavě pozdviţená obočí
bylo konstatování, ţe jim prostě chybí další provozní kapitál…I kdyţ máme vlastní představu,
jakým systémem pomáhat rozvoji chudých domorodců v Africe, překvapilo nás, ţe se hosté
ani nenamáhali nabídnout nám třebas jen teoreticky, dividendy či jakoukoliv jinou formu
podílu na jejich zisku. Ačkoliv nejsme ziskovou organizací, rozhodně bychom se nebránili
jakémukoliv finančnímu daru ve prospěch africké vesnice. Nic takového, jak uţ bylo řečeno,
se však nestalo. Logicky z toho lze dovodit, ţe se zisku pravděpodobně ani nedosahuje a
jejich organizace je tedy pouze černou dírou finančního makrokosmu, ve které svěřené
finance mizí dříve, neţ aby měly šanci konkrétně lidem pomáhat.
Podnikavá vdova mama Makrina
V jak příkrém rozporu s chudou
finanční nápaditostí práce těchto
„finančníků“ je praxe naší vdovy
a matky pěti studujících dětí
mama Makriny. Ta je naší AA
misijní stanicí mikrofinancována
pouhé
dva
roky,
kdy
jí
pochopitelně gratis poskytujeme
také taktické poradenství jako
součást naší misijní práce,
týkající se rozvoje rodin i
jednotlivců. Během kaţdého
z období nejenţe dovedla vrátit
vypůjčenou
kapitálovou
a
zároveň i stimulační částku, ale
Příprava jídla v africké buši spotřebuje mnoho času
do letošního roku jiţ vstoupila
jako majitelka 4,5 ha polnosti, kterou si ještě nedávno sama musela ze dvou třetin
pronajímat. Byla schopna si ji ze získaného čistého zisku zakoupit a ještě poplatit školné
svým dětem. Celkem její úroda činila 60 pytlů tzn. cca. 6 tun mpunga, coţ je nečištěná a
neloupaná rýţe tak, jak se z rýţovišť prvotně sklidí. Zjednodušeně řečeno z této úrody celých
50 pytlů prodejem proměnila na hotové peníze, kterými kryla potřeby svého hospodářství a
domácnosti včetně platby studia svých pěti dětí ve městě. Jako potravinová rezerva do další
sklizně ji zbylo ještě dalších 10 pytlů, které můţe případně dále měnit za jiné potravinové i
provozní komodity kupř. olej, mouku, ryby, maso či nákup dobytka, drůbeţe, setby, nářadí
apod. Velmi důleţitou stránkou afrického hospodaření je i způsob stravování, kdy je důleţité
sladit tradiční pohostinnost vůči hostům, která ukládá i pozvání ke stolu se způsobem
některých místních chytráků, kteří na poli nepracují, ale později se snaţí systematicky vyjídat
sousedy mající úrodu. Naší první radou v takových případech je, nebát se tyto výtečníky
jmenovitě pozvat k práci především ve dnech pilných polních příprav a ţní. Druhá rada pak
míří dokonce do vlastních řad domorodých rolníků, protoţe zní: Zbytečně se nepřejídat!!
11 | S t r á n k a
Hlad jako terorista
Dlouhodobě pociťovaný hlad - ve formě neustálé nejistoty zdali se dnes a v dalších dnech
vůbec najíte - je skutečně velký psychoterorista. Máte-li jej jiţ od dětství stále v patách, vaše
podvědomí si vytvoří stravovací návyky ovlivněné touto zkušeností. Tak se Afričané (a
samozřejmě nejen oni, ale kdokoliv v podobné situaci) začnou přejídat, kdykoliv sednou ke
stolu. Mají-li moţnost, začnou si nakládat na talíř cokoliv, co stůl momentálně nabízí. Talíř se
vrší Kilimanjarem rýţe a do toho brambory, maso, ryby, fazole, hustá omáčka, dušená
zelenina apod. Lidé mají tendenci plýtvat olejem, solí a cukrem, a to všechno v podvědomé (i
kdyţ u mnoha lidí naprosto iracionální) nejistotě, kdyţe zase příště budou mít příleţitost,
dosyta se najíst. To i někdy navzdory mnoha metrákovým pytlům zásob po sklizních.
Ač to zní neuvěřitelně, ale i o takových věcech se musí s vesničany mluvit a trpělivě
vysvětlovat, aby pochopili, co to znamená přemýšlet a plánovat do příštích dnů a měsíců,
neţ bude zase příleţitost k nové sklizni. Jednoduchá pravidla, která vyţaduje tato „economia
domestica“, jak ji nazývají italští misionáři, je jedním z pilířů úspěšnosti domácího
hospodaření i celkové prosperity rodin i jednotlivců. I kdyţ se můţeme domnívat, ţe k ní
dostačuje matematika na úrovni „šafářských počtů“, u domorodých rolníků se z ní však stává
mnohdy nepřekonatelný problém. Vyrostli totiţ ve venkovském kulturním prostředí, kde
naprosto chybí i to nejjednodušší abstraktní uvaţování, vyuţitelné později v praktickém
ţivotě. Vzdělávací systém postavený především na drilu a bezduchém memorování nebo
opisování textu z tabule, dá mladému člověku do ţivota zanedbatelně málo.
Denní aktivity v AA misii
Není vůbec snadné přiblíţit čtenáři, co se denně děje
v našem africkém „doma“ tzn. v misijní stanici Allamano
Agape. Na druhé straně to není jediné místo, kde se
pracuje a na jiném kupř. odpočívá. Město Mbeya ve kterém
dochází k zásobování a mnoha administrativním jednáním
je z pohledu počtu přílivu prosebníků samozřejmě méně
frekventované neţ bezprostřední okolí misijní stanice.
Vesnice kde se misie nachází, je tak soustředěným
náporem na naše síly i časové moţnosti. Lidé na nás zde
dlouho a trpělivě čekají, neţ se vrátíme z okolních
pracovních cest. Prostřednictvím místních „tamtamů“ a
vlastní Intuice vycítí, kdy se objevíme. Zároveň ale i vidí
kolik jejich sousedů a přespolních se u nás také chystá
„klepat na dveře“. Tak jsou připraveni na dlouhé čekání,
neţ se na ně dostane řada. Ten kaţdodenní příval
rozmanitých aktivit a neustálých jednání s lidmi i různými
zájmovými skupinami není ani dost dobře reportérsky
postiţitelný. Není v našich silách si jednotlivé dny zapisovat
Marie ze 7. třídy se ráda obléká
či nějak podrobněji denně dokumentovat, protoţe bychom
nedělali ani nic jiného. Nejsou na to ani podmínky. Představa sezení u psacího stolu v Africe
je dost komická. A tak kdyţ po návratu do Evropy sedáme ke psaní, pomáhají nám v něm
paradoxně účetní záznamy, fotografie, natočené video, heslovité zapsané záznamy a
společné proţitky některých chvil, které si vybavíme v paměti.
12 | S t r á n k a
Vzájemnost a spolupráce
Jedním ze systémově správných kroků při pomáhání chudým, a to nejen v Africe, je
reciprocita. Stálý tlak na vzájemnost na spolupráci ať uţ jakkoliv malou či dokonce zdánlivě
nepatrnou. Tak se stalo, ţe kdyţ místní klub fotbalistů přišel ţádat o nákup nových koţených
míčů a dresů včetně brankáře a sudího, zavázal se nasekat zásoby šindelové trávy „matete“
pouţívané na střechy chatrčí, anebo jejich oplocení. Stejně tak tomu bylo i ve vsi Mwenemba
se sportovními potřebami pro základní školu. Chce-li někdo po nás pomoc, je mu podle jeho
zdravotních moţností a věku nejprve nabízena práce. Misie následně můţe z těchto zásob
pomáhat při rychlé rekonstrukci chatrčí mnoha potřebných starých ţen a muţů, kteří nemají
jiţ příbuzné. Nebráníme ani mladým kdyţ si chtějí prací vydělat na nové šaty nebo boty.
Zatímco kupř. Maria (7. třída) přichází pro práci aţ po odpoledním vyučování, asi 25ti letá
Taabu, která není mentálně v pořádku, přichází vţdy brzy zrána a je velmi pracovitá.
Vyhledávat a připravovat práci pro takové sympatické snaţivce, je ale také nápor na naše
organizační a časové moţnosti. Nestačí totiţ jen ukázat prstem, ale je třeba stále vysvětlovat
a také kontrolovat, coţ časem nevýslovně unavuje a hlavně zdrţuje od jiných povinností.
Pracovitá Taabu bývá navíc i těţko vyplatitelná, protoţe vůbec nezná hodnotu peněz. Tak
vyţaduje při večerní výplatě celou částku na trhu vyhlédnuté věci, aby si ji mohla hned druhý
den nakoupit. Vůbec ji nezajímá, ţe si obvykle ţádá i pětinu měsíční mzdy dospělého muţe.
Tolik někdy takové šaty nebo boty stojí.
Sirotci a studující
Jako vţdy se hodně
soustředíme na naše
sirotky, kterých je stále
kolem 130 dětí ve čtyřech
vesnicích
(Kamsamba,
Mkonko, Mwenemba a
Masanyinta), a starší
studenty na středních
školách
a
jedné
vysoké (Dodoma)
na
vesnicích i ve městech
(Mbeya,
Iringa).
To
vyţaduje nejen bezpočet
cest a nákupů k zajištění
jejich potřeb, ale také i
Náš sirotek a nyní absolvent i budoucí pan učitel Pidas Tegete
jednání s řediteli škol,
kteří mají své výhrady k jejich studijním přístupům. Většina dospělejších studentů uţ ví, čeho
chce dosáhnout a za tím cílem také soustředěně jdou. Tak Pidas Tegete (22) po
bezproblémovém zakončení střední školy (SS Uwanda) ještě letos úspěšně dokončil
dvouletou nástavbu školy pro učitele (Chuo cha Ualimu Mpunguso) ve městě Tukuyu.
Příštím rokem začne jiţ sám vyučovat, ale v hlavě míří dál na universitu, kde je jiţ ve
městě Dodoma i Moses Mwangoka (21). Stejně tak Emmanuel Kilongozi (21), který po
dokončení Southern Highland Secondary navštěvuje tříměsíční kurzy počítačové
gramotnosti ve Mbeya. Velmi skromná a pracovitá dívka Faraja Damasi Mtasiwa (22) má
stejný cíl ke kterému se jiţ propracovala aţ do tzv. Form Six. Zakončila s výborným
13 | S t r á n k a
prospěchem i svá počítačová studia. Nyní vybírá vysokou školu, kde se touţí věnovat
nemocným v ošetřovatelství nebo jako lékařka. Mezitím ale pracuje jako pomocná kuchařka
v Catholic Youth Centre. Další Yaphet Issah (18) je sice ještě na střední škole, ale i on uţ
uvaţuje o universitě a studiu IT – informačních technologií. Podobně i Stanislaus Mapunda
(34) který tímto rokem uzavře studium VETA, kde si udělal i řidičský průkaz a pokud by byly i
finanční prostředky, rád by studoval nějaký technicky směrovaný obor. Naproti tomu Joyce
P. Madole (19) bude ve VETA v Mikumi Campus studovat specializaci na hotelový
management v několika měsíčním kurzu. Neema Mashamba (29) by ráda pracovala jako
zdravotní sestra, takţe si dělá maturitu, Terezia Mwinuka (19) se učí ve VETA Mbeya na
švadlenu, Fabiani Kevin Mhagama zase v Trade School Mbeya na automechanika,
Nicodemus Blazio, který projevuje hudební nadání, dosud studuje v ITIJI Secondary School,
Emmanueli V. Sichone prvním rokem SS Kipeta, syn truhláře Rollanda (18) zase SS Iyela ve
Mbeya atd., atd. Jednomu ze studentů Johnovi (18), který studuje SS v Iringa, věnujeme
výraznější podporu, protoţe je silně nedoslýchavý a jeho střední škola je specializovanou pro
mládeţ s touto vadou. Nebylo vůbec snadné při našich povinnostech s vodovody, sirotky a
mizerné nabídce trhu v Tanzánii, zajistit mu nejen specializované audiometrické vyšetření,
ale i potřebné a pro něho vhodné naslouchadlo do školy ke studiu i k běţnému ţivotu.
Mungu ni karimu - říkají domorodci a mají pravdu. Bůh je milosrdný, a tak se nám to opravdu
podařilo. Radost byla veliká. Opravdu veliká. To všechno jen díky trpělivé a vytrvalé
velkorysosti vás všech dárců, kteří nám tak umoţňujete být naprosto adresní v pomáhání a
sobě pak ukládáte poklady na nebi, které rez neţere, a zloději nekradou.
Dary jste nám dali
A to uţ nemluvíme o tom, jak
velkou pomocí jsou vaše dary
pro zástupy potřebných a
nemocných. Kolik potravinové
pomoci ve formě kukuřice,
rýţe,
cukru,
soli,
oleje
konkrétní
lidé
dostanou.
V účetních výkazech to jsou
jen holá čísla nic neříkající,
ale pomáhají. Kupř. Bibi
(=babičce) Colletě (80), matce
syna Corobinianiho, který jako
táta třech dětí zemřel na AIDS
a zanechal vdovu Jenny. Ta
se znovu zamilovala a odjela
Dvojčata aneb poţehnání i metla opuštěné matky
s novým partnerem do jiné
vesnice sama. Muţ odmítl se starat o děti jiného. Hloupá Jenny je tedy všechny hodila na krk
tchýni a zmizela v buši. Chudák stará Colleta nemá ani sílu, ani prostředky, jak děti uţivit, ale
umřít hlady je samozřejmě nechce nechat. Tak jsou tu vaše dary. Pak je tu slepá Leonina,
které se narodilo před třemi měsíci uţ páté dítě, ale manţel ji v den porodu zemřel. Stejná
otázka, jak dál? Co s bolestmi a nádorem v břiše mama Joni. Samozřejmě potřebuje
pořádné vyšetření ve městě a nejspíše i následně operaci. Giorgi Lugwisha z Mkonko, jeho
dvouleté dítě má vpáčená chodidla. To se dá sice úspěšně operovat, ale ne bez potřebných
peněz. Cestu je třeba vykonat nejméně čtyřikrát i s manţelkou do Peramiho Hospital
14 | S t r á n k a
v Songea. Pak Mariam Mwasenga (19), která rizikově otěhotněla. Kvůli tomu ji vyhodili ze
zaměstnání. Dnes uţ víme, ţe dítě nedonosila a 26.10. potratila ve čtvrtém měsíci. Operace
byla provedena císařem ve Vwawa. Mariam nevlastní ani pár drobných. Pak mama Kiliana
infekce močových cest. Mama Cristina má zase bolesti na plících. Asi zde velmi častá
tuberkuloza druţící se k hladu a podvýţivě. Obě podniknou nutnou cestu přes stovku
kilometrů do Ifisi Hospital za Songwe. Pak Georgina = Jiřinka, které jsme chuděře věnovali
shora samostatný odstavec. Další je mladá pomocnice Lilian 24 let s nádorovým nálezem na
obou prsech. Bude nezbytná exstirpace v Rufaa Hospital Mbeya s následnou pozdější a
cílenější operace. Bibi Maria se svými čtyřmi osiřelými vnoučaty hledá u nás jakoukoliv
pomoc. Zemřela jí dcera. Přispíváme ji tedy na jídlo v domácnosti. Přichází mama Agnyesi
Kaukuke s fangasi, coţ není nic jiného neţ úporný a svědivý druh koţní plísně. Společně
vylučujeme podezření na diabetes. Za dalším muţem Luisem Kasonso, který má problémy
s prostatou, která si ţádá vyšetření a nejspíše i operaci ve Vwawa Hospital, přichází mama
Justa Jamesi s nově narozenými dvojčaty a dalšími dvěma dětmi. Nemá co jíst, propadla se
jí střecha chatrče a otec dětí se ztratil před rokem, jakmile zjistil, ţe je zase těhotná. Od té
doby o něm nikdo nic neví. Následuje mama Edita HIV pozitivní, nemá ani na cestu do
města, kde můţe dostat léky zadarmo…Jeden osobní kříţ následuje druhý.
Babička s vnučkou
Pak zase bibi Sofia (82)
„majitelka“ velmi těţkého
astmatu, které opakovaně
vozíme celoroční zásobu
Aminophylinu,
který
jí
umoţňuje přijatelně dýchat.
Po ní následuje její vnučka
teta Dafroza, coţ jsme se
poprvé dozvěděli aţ letos,
kdyţ nás zaujalo, jak
dojemně se vítají. I Dafroza
je ţel HIV pozitivní a
pomalu se kaţdým rokem
ztrácí před očima. Má ale
ještě sílu se starat o malou
Dorotheu Damiani, která je
HIV pozitivní teta Dafroza se sirotkem Dorotheou Damiani
sirotkem po její zemřelé
sestře. Nyní obě ţijí v Mkulwe u příbuzných. Jejich setkání bylo velmi dojemné. Plné pokorné
úcty k babičce Sofii jinak i manţelce posledního náčelníka a zvláštního, nicméně slovy
nevyjádřeného, milosrdenství a soucitu s umírající vnučkou (32 let). Ve chvíli kdy si vnučka
klekla k nohám své babičky a vloţila jí do dlaní svoji hlavu, jsme i my se svoji chabou citovou
výbavou věděli, ţe se zde koná kosmicky významná chvíle, kdy Láska slaví vítězství. Vše
trvalo jen pár vzácných okamţiků, kdy okolní lidé neměli ani šanci něco postřehnout.
Dary, léky, léčení a Maruška
Pak uţ zase události nabyly svůj obvyklý spád. Další lidé, další prosby a z naší strany různě
definovaná pomoc. Nemocní jsou ale na tom všude na světě podobně. Potřebují lásku,
15 | S t r á n k a
soucit, léky a léčení. Mama Deodata chromá imobilní se třemi dětmi především potraviny.
Mama Valentina a Makrina obě chromé na invalidním vozíku také daru od od nás, stejná
labutí píseň. Mama Wanjenia Chuliku zánět ţil, cesta a vyšetření v městské nemocnici.
Mama Theofa HIV pozitivní se třemi dětmi, potraviny. Stejně tak baba (otec) Peter Ivodi a
Elizabeth Petulo i bibi Colloneli a bezpočet dalších. Mama Lidia potřebovala vytrhnout zuby
moudrosti. Chudí nebo nemocní a staří lidé dostali darem molitanové matrace, pokrývky,
kangy, pruhy látek zvaných kitenge na lepší tradiční oblečení, boty, konfekční oblečení, teplé
prošívané kabáty a svetry, hygienické potřeb především antibakteriální mýdlo. Pak ale také
vlnitý plech, dřevo, hřebíky, pluh, provazy, a dokonce i hrnce na vaření tzv. sufurie různých
velikostí, motyky…Škola ve Mwenemba cement na stavbu záchodků pro ţáky. Dále jsme
zastřešili proti letošním tropickým lijákům tzv. rybí trh, a to novou dřevěnou konstrukcí s
vlnitým pozinkovaným plechem, který se nakupuje aţ 150 km daleko v Mlowo. Tak mají ve
vsi staronové trţiště, kam chodí nakupovat i prodávat především ţeny. Sotvaţe jsme také
začali stavět dva nové zděné domy pro početnou rodinu Charlese a Gervase, jeden z jeho
malých synů neopatrností vychrstnul horkou vodu z chatrče, aniţ by se přesvědčil, co se
venku děje. Tak zle opařil svoji malou sestřičku Marii od krku aţ po břicho. Bylo nutno
neprodleně zajistit odvoz do 200 km vzdálené nemocnice Rufaa Hospital ve Mbeya, včetně
léčení i pobytu doprovodu, který má jako obvykle na starosti zajišťování potravy nemocného.
Sestřičky, křížová cesta a tanec
Abychom to „misionářování“
neměli moc jednoduché,
mezi těmi všemi peripetiemi
nám dvakrát vyhořel stále
pouţívaný
invertor,
bez
kterého nemůţeme v buši
svítit, dobíjet mobily, počítač,
fotoaparáty ani kamery čili
vázne váţně komunikace při
zásobování a nakupování a i
dokumentace
prací
a
afrického ţivota. V našem i
vašem společném pomáhání
jsme se snaţili nikoho
potřebného nepřehlédnout.
Pomáhali jsme vašimi penězi
Popálená Maruška v Rufaa Hospital - Mbeya
a našimi omezenými silami
tak, jak nás – a my tomu opravdu věříme – Prozřetelnost vedla a rozumný úsudek napovídal.
Jako obvykle se dostalo i na místní konvent řádových sester (momentálně jen 3 osoby,
obvykle 5-8), které to v Africe a především na vesnici nemají vůbec jednoduché. Jak uţ bylo
shora řečeno, nejenţe jsme jim obnovili solární systém osvětlení konventu, ale nakoupili i
kukuřici, doplňky oblečení a spodní prádlo podle jejich pokynů. Kdyţ nás místní
kamsambská modlitební skupina ctitelů Srdce Jeţíšova poţádala, ţe si chce pořídit za své
vlastní peníze přenosnou kříţovou cestu, zdali bychom jim v tom nepomohli, rádi jsme kývli.
Dala se totiţ pořídit pouze v Dar es Salaamu 1.000 km vzdáleném. Tu v kostele jiţ odnesl
čas a nezájem odpovědných. Ještě více nás překvapilo přání modlitebníků, ţe si přejí
výlučně jen obrázky kizungu. To znamená, ţe zobrazené osoby mají být bělošské ne
16 | S t r á n k a
negroidní. Řekněme evropské typy. V naději, ţe v tom není nějaký skrytý podtext  jsme jim
obrazy později dovezli a nechali zhotovit na naše náklady i zasklené rámování. Ušetřené
peníze se tedy skupina rozhodla dál pouţívat pro domorodé vesničany v krajní nouzi, jako
tomu bylo i předtím. Radost byla pochopitelně veliká a jako odměnu nám tato skupina na
video nazpívala některé jejich kostelní písně a zatancovala tanec plný vitality a afrického
rytmu s kmenovými kořeny. To vše navzdory jejich zralému věku.
Myšlenka závěrem
Nejsme ţádní cestovatelé, kteří píší knihy o svých dobrodruţstvích. Kdyţ mluvíme a píšeme,
chceme okolnímu světu svědčit. O jeho dluzích i moţnostech, jak z nich ven skrze umění
milovat. Téměř čtyři měsíce afrického pobytu ročně je v lidském ţivotě významná doba.
Opravdu Bohem poskytnutý úţasný dar, kdy se realizuje vaše vytrvalá dárcovská pomoc pro
chudé domorodce. Tak významná a pomáhající, ať uţ ji dáváte v jakémkoliv rozsahu. Stále
platí, ţe milosrdenství je víc neţ oběti a skutečná láska, o kterou se snaţíme přes všechny
překáţky usilovat, se bez něho neobejde. I my všichni se jej ve svém Pane smiluj se, denně
dovoláváme. Počítáme s ním jako se samozřejmým darem.
Děkujeme všem dárcům za modlitby a praktickou pomoc potřebným lidem.
Vaši Mirjam a Pavel Baldínských
Kontakt:
mobil: 723 952 728
[email protected]
www.agapembu.cz
17 | S t r á n k a