M arie - Domov sv. Karla Boromejského

OSLOVIL MĚ
MÝM JMÉNEM...
ve chvíli, kdy jsem tolik
potřebovala slovo něhy,
když bolest byla k neunesení...
„M a r i e ...!“
V hodinách našich setkání
s nějakým trápením
se stále dokola ptáme: p r o č ...
a naše srdce, uzavřené
v obrovském smutku,
sedí jak ptáče s přeraženými křídly
v zahradě našich Getseman.
Zabráni do sebe
nevnímáme blížící se kroky
Vzkříšeného,
který přichází tiše,
klade nám na hlavu svou ruku
a jeho hlas je plný soucitu
a lásky: „M a r i e ...!“
OSLOVIL MĚ
MÝM JMÉNEM
slovy plnými něhy:
„V s t a ň ! “
Zatímco cítím, jak mě
jeho oslovení napřimuje,
svítá...
a slunce velikonočního rána
vysouší mokrou trávu i mé slzy,
mám sílu vstát a opakuji si:
OSLOVIL MĚ MÝM JMÉNEM!
Setkání s Živým Kristem,
v prožitku modlitby u prázdného hrobu
se stává mocnou silou k víře,
důvěře a osobnímu vyznání:
Věřím a miluji!
A nic mě už od Tebe nebude moci
odtrhnout, nic mi Tě nemůže vzít!
S Tebou projdu každým temným údolím
a v každé nejistotě,
v které jsi se mnou, vím,
ŽE MĚ VŽDY ZNOVU OSLOVÍŠ
MÝM JMÉNEM.
RADOST A POKOJ VELIKONOC
zaměstnanci Domova sv. Karla
Boromejského v Praze-Řepích