březen 1998

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ
69
BØEZEN 1998
Z OBSAHU:
Vychovávat ale jak?
Cesty k Bohu a
k víøe VII.
Duchovní odborky
Skautská duchovní
obnova
Akce: Cihla pro
Moravu
Skautský zákon pøíbìhy
Rozhovor s ...
Scout‘s Duck
Mìsíc vran, bøezen, mìsíc jara – zase si nedal
zabránit v pøíchodu! Zdalipak ty pøeháòky, které
vrány pøinášejí na svých køídlech, neèistí pøírodu,
cesty lidí a nevyjasòují výhled do dáli?
Když letos díky slunci zase zima prohrála, pak
pomysleme také na to, že kdykoliv se objeví svìtlo a teplo, prohrávají síly tmy a chladu v pøírodì
i v lidských vztazích.
Zvedni hlavu k projasnìné obloze, kde mùžeš
naèerpat sílu. Sílu k tomu, roznášet svìtlo a teplo
mezi sestry a bratry.
Proèištìná pøíroda volá k výpravám! Vybavme
se nejen teplým odìvem a dobrými botami, ale
dívejme se také pozornýma oèima a vnímejme srdcem.
Tvoje duše se mùže prohøát sluncem a ty mùžeš
zažít radost, že Stvoøitel svìta svoje dílo
neopouští.
Kamzík
Z redakce ...
Dobrá zpráva: Tento èasopis si mùžete
také pøeèíst na síti Internet na adrese: http:/
/www.ktf.cuni.cz/~krampl/stopa/stopa.htm
Špatná zpráva: za celý minulý mìsíc dorazil pouze jediný pøíspìvek, o který jsem
nemusel žádat - a to z Tøebíèe.
Vysvìtlující zpráva: zpoždìní tohoto
i minulých èísel bylo zpùsobeno nedostatkem mého èasu v dùsledku pøípravy na státnice. Tento èasopis i jeho vydavatel (Odbor
duchovní výchovy) opravdu nemá žádného
zamìstnance, pøedplatné je urèeno pouze na
zaplacení tiskárny a poštovného.
Svìtluška
Støedisko „Srdíèko“ v Tøebíèi
oslavy 75. výroèí
18.dubna – tøíkolkový, kolobìžkový
a cyklokrosový závod
25.dubna – táborový oheò
26.dubna – skautská mše svatá
v bazilice v 10 hodin
Skautská mše svatá ke cti sv. Jiøí
24. dubna od 16.30 v Hájku u Prahy
po ní následuje táborový oheò
– odjezd z Hlavního nádraží ve 14:34,
výstup ve stanici Hostivice – Litovice
a odtud pìšky do Hájku
– s sebou skautský kroj, vlajky oddílù,
družin a hlavnì dobrou náladu
– informace podá Vojtìch Dabrowski
tel. 02/79 34 945
Kvìtinový den – 13. kvìtna 1998
Akce má sloužit ke zdravotní osvìtì,
zlepšení života onkologických pacientù
a boji proti rakovinì. Dvojice dobrovolníkù vybavené letáèky s desaterem o prevenci
rakoviny, kvìtinkami a pokladnièkou procházejí mìstem a s touto akcí seznamují
obèany. Za bankovku mùže každý èlovìk
získat kvìtinu. Jménem odboru pro výchovu roverù velice dìkuje za vaši pomoc
Petra Šamšulová.
Schùzka Duchovní rady
...se konala v pondìlí 2. bøezna 1998.
Pavel Èesák podal informaci o stavu pøípravy pøíruèky s novou verzí všech odborek. Jiøí Zajíc - Edy byl požádán o konzultaci v pøípadì duchovní odborky „Hledání
pravdy“, která je ve svých podmínkách dosti podobná odborce „Filozof“. Jaroslav Šlosárek - Jerry pøislíbil zhotovit výtvarné návrhy pro výšivky duchovních odborek.
Zpráva Zuzky Vankeové se týkala ICCG,
do které jsme nedávno byli pøijati (resp. katolické skautky v Junáku) a která žádá pøíspìvek ve výši 0,05 USD na osobu - tedy
u nás pøi pøibližném poètu 2.000 katolických
skautek suma èiní 100 USD. Vzhledem
k tomu co pro nás ICCG udìlalo a dìlá (zejména významná lobby ve prospìch Junáka
u svìtových ústøedí), to zase není tak moc.
Jiøí Zajíc - Edy pøeèetl z navrhované náplnì èinovnických zkoušek všechny otázky,
které se týkají duchovní oblasti skautingu.
Je jich opravdu hodnì - u èekatelské zkoušky minimálnì šest a u vùdcovské dobrý dvojnásobek. Z toho plyne, že od Odboru duchovní výchovy se bude oèekávat vypracování náplnì a metodiky k tìmto otázkám.
Vzhledem k tomu, kolik lidí je dnes ochotno se na práci tohoto odboru podílet, to bude
úkol nelehký a bohužel asi i dosti dlouhodobý. Nemáte nìkdo chu pomoci?
Další èást schùzky byla vìnována celkové koncepci a strategii Odboru duchovní
výchovy. Jan Peèený - Neptun a Pavel Budský - Svìtluška pøedložili první verzi a struènì vysvìtlili, o co v ní jde. Celá strategie je
rozdìlena na nìkolik èástí podle cílových
oblastí, ke kterým bude èinnosti ODV zamìøena - oddíly s køesanskou výchovou,
bìžné oddíly, zpravodajové ODV a duchovní rádci, církve, apod. Na dubnové schùzce
bude tento materiál pøipomínkován.
Svìtluška
Problémy s vírou a církví
K následující úvaze mì pøimìl èlánek
Marka Bárty, v nìmž uvádí dopis trpící a
hledající Šárky. („Na dobré stopì“ è.67).
Problémy s vírou, církví, náboženstvím a
se vším co s tím souvisí, byly, jsou a budou.
Dotýkají se totiž transcendentna, èili nìèeho,
co nás pøesahuje, a to jak v oblasti našeho poznání, tak i v oblasti našeho života. Chtìli bychom mít ve všem jasno a jistotu a chtìli bychom šastnì žít. Zjišujeme však, že se to
nedaøí. A to nás dráždí, vyvádí z míry a nezøídka vede k rùzným formám odporu a
vzpoury.
Existuje však také cesta pokorného pøiznání si pravého stavu vìci, že totiž možnosti našeho poznání i zpùsobu života jsou
omezené, ale že tuto potíž lze pøekonat
vírou. Vírou, chápanou jako pøijetí urèitých
pravd i jako pøijetí urèitého životního stylu
a vztahù ( k Bohu, k lidem a k sobì). Jde tedy
o víru ve smyslu náboženském. Obecnì totiž vírou rozumíme pøijetí urèitých skuteèností, jejichž pravdivost si nejsme schopni
ovìøit. Tak napø. (v „nenáboženské“ oblasti) vìøí žáci paní uèitelce, když je seznamuje s existencí nìjakých mìst a øek v pro nì zatím nedostupné Èínì. Je rozumné vìøit informacím, jestliže jsou vìrohodné (nejsou nesmyslné) a jestli jsou z vìrohodného zdroje
(sdìluje je tøeba dobøe informovaný pøítel,
který nás nechce klamat).
Ve svìtì se pøedkládá k vìøení velké
množství rùzných svìtonázorù a náboženství, nezøídka vzájemnì si odporujících. Jak
se v tom správnì orientovat? Nìkteré uèení
je pro nás nepøijatelné už z hlediska našeho
rozumového chápání. (napø. pøipisování
božské moci vìcem, èi zvíøatùm, jak tomu je
u rùzných astrálních, èi animistických náboženství). Nìkteré uèení se stává nepøijatelným pro svùj rozpor mezi teorií a praxí (napø.
marx–leninismus, který hlásal ráj na zemi a
ve skuteènosti znièil, nebo aspoò pokazil
vše, k èemu se dostal). Do této kategorie však
kladou mnozí lidé i køesanství a rùzné køesanské církve, vèetnì té nejrozšíøenìjší – katolické. K tomuto závìru zøejmì dospìla i
výše zmiòovaná Šárka. Mùžeme se tázat –
dìje se tak oprávnìnì?
Je tøeba rozlišovat a poctivì zkoumat, zda
urèité uèení je samo v sobì pravdivé, morální, zda odpovídá pøirozenosti èlovìka jako
jedince i jako lidské spoleènosti a jestli je
vùbec realizovatelné. Tak napø. zmiòovaný
marx–leninismus byl zrùdný mimo jiné už
jen proto, že blahobyt vládnoucí tøídy byl zajišován zotroèením ostatních.
Dìjiny køesanství mají samozøejmì také
svá temná místa, ale na druhé stranì bìhem
své dvoutisícileté existence, køesanství bezesporu výraznì pøispìlo k pozvednutí a
rozvoji èlovìka i lidstva. Aè si to mnozí ne-
chtìjí pøiznat, pravdou je, že køesanství dalo
základ vyspìlé evropské kultuøe, vysoké životní úrovni a vyspìlým mezilidským vztahùm, zakotveným v moderním zákonodárství, respektujícím lidská práva a spravedlivé mezinárodní vztahy.
Pokud jde o jednotlivce, samozøejmì že
byli, jsou a budou špatní køesané i knìží. Ale nesrovnatelnì více je tìch, kterým
právì køesanství pomohlo dosáhnout
osobní dokonalosti, která je pak trvale
podnìcovala ke službì ve prospìch druhých. A zrovna tak je pravdou, že zásluhu na
tom zpravidla mìli a mají právì osoby duchovní, které tuto službu vedení a podnìcování k dobrému, a tedy k praktické lásce
k Bohu a lidem chápou jako své celoživotní
poslání. Bylo by tedy nepravdivé a nespravedlivé zevšeobecòovat negativní zkušenost
s nìkterými špatnými knìžími a køesany na
všechny ostatní a na celou církev.
Dvoutisíciletá zkušenost s køesanstvím
spolehlivì prokázala nejen jeho životaschopnost, ale také jeho hlubokou lidskost a
oprávnìnost. Spolehlivì se prokázalo, že
køesanské uèení plnì odpovídá pøirozenosti
èlovìka, nabízí mu spolehlivý a uskuteènitelný návod jak dobøe žít a dosáhnout zde na
zemi aspoò èásteèného a jednou ve vìèném
Božím Království vrcholného a trvalého
štìstí.
Jožka Kopecký
Ad „Zápas o víru“ - dopis Šárce
V lednovém èísle jsem si pøeèetla èlánek
„Zápas o víru“ – dopis od Šárky. Ponìvadž
mimo to, že jsem vùdkynì dívèího køesanského oddílu, se i trochu starám o místní farní spoleèenství mládeže, kam chodí i odrostlejší dìvèata z mého oddílu, napadlo mì, že
ten dopis vezmu s sebou na „spolèo“ a zkusíme na nìj reagovat. Rozpoutala se velmi
zajímavá diskuse o nìkterých problémech,
které zmiòuje Šárka ve svém dopise, a výsledkem je tato odpovìï ...
Milá Šárko!
Mše svatá – co to je? Je to pøijít do kostela, udìlat køíž, potichu sedìt v lavici? Ne!
Bùh je Láska, byl v nebi, mìl se tam nádhernì, ale pak pøišel na zem jako Boží syn –
Ježíš – šel do svìta, trpìl, sestoupil do pekla
– bída, lidi na nìj plivali. Ve mši pøijímáš
Ježíše, který pro Tebe pøišel, vydal se, chce
Tì zachránit, chce Tì pøijmout. Nás to dovádí k radosti, úsmìvu. Pro nás je to nejdùležitìjší bod mše – Ježíš pøichází.
Asi Tì trochu chápeme, nám se taky nelíbí spoustu vìcí, napøíklad když knìz má ká-
zání „o nièem“, když je tam spoustu lidí –
„automatù“. Taky hodnì vìcí nechápeme, ale
pøesto se snažíme pochopit to hlavní na mši
svaté – pøijímání. Je to pomoc pro nás, uvìdomujeme si, co všechno nám to dává, hlavnì nìkdy, když delší dobu k pøijímání nejdu.
Jsou dva aspekty pøijímání – pøijmeš Ježíše do svého srdce a potom mùžeš radost z
nìho rozdávat dál.
Církev – ano nebo ne? Církev, která døív
vraždila, toužila po moci, majetku ... Kdybychom nemìli možnost ji poznat do hloubky – o co tam opravdu jde – tak taky øekneme ne. Ale díky tomu, že jsme poznali spoleèenství a to pravé pøi mši – tak potom øíkáme snad ano.
Toto je jenom pokus o vyjádøení toho, jak
vìci, které ty popisuješ, vidíme my. Tìžko
se to vše popisuje a v žádném pøípadì Ti
nechceme vnucovat naše názory, ale jestli
by ti to mìlo alespoò trochu pomoci, budeme rádi.
Hana Modlitbová (Vimperk)
Vychovávat - ale jak?
í
n
á
d
e
l
H A
H
O
B
7.
Rozhovory s dìtmi
O Bohu se dnes mùže mluvit na mnoha
místech a pøi rozlièných pøíležitostech. Dìje
se to rùzným zpùsobem. Rozhodnì bude
dobøe, když ve svém programu najdeme prostor k debatì na toto téma. Jednak nám to
umožní dozvìdìt se, co všechno znají, jak to
pøijaly, a mùžeme též špatnì pochopené nebo
zkreslené informace objasnit a usmìrnit.
Dùležité je najít zpùsoby, jak víru našich dìtí doprovázet a vìøit spolu s nimi.
Zážitky a zkušenosti, novì nauèené vìci i to,
co dosud nikdy neslyšely, životní konflikty
a jejich øešení – to jsou námìty rozhovorù,
když se mluví o Bohu. Tak máme možnost
usnadnit dìtem spojovat jednotlivosti s celkem a celek s každodenním životem. To jim
usnadní uchovat si vìdomí skuteènosti Boha
a živý dùvìøivý kontakt s Bohem, a nejen
uchovat, ale v souladu s dozráváním jej pøimìøenì rozvíjet a prohlubovat.
Nároèné mohou být rozhovory o Bohu,
když chlapci a dìvèata opouštìjí dìtský vìk.
Pøijdou s prohlášením, že v kostele je to
strašnì nudné. Víra jim pøipadá neskuteèná
a cizí, náboženské myšlení se jim u starších
zdá pøekonané a zkoušejí pronášet to, co slyšeli jinde a nedovedou se s tím sami vypoøádat. Èasto to neuvádìjí ve formì otázky, ale
v útoku: „Bùh, kde vùbec je? Modlitba, jaký
je z ní vlastnì užitek? Nebyla by rozumnìj-
ší práce, nebo nìco jiného?“ Nebo: „Byl
jsem manipulován a já chci teï mít svobodu.“
Je jasné, že v tomto pøípadì by dokazování nic nezmohlo. Umìním je poznat, co se
v té chvíli odehrává v dospívajících dìtech.
Je nìkolik dùvodù, které mohou vést k takovým úvahám.
Pøedevším je sám proces dospívání dùvodem takové promìny. Dìti chtìjí být dospìlé a vyprostit se proto ze všeho, co je udržuje v dìtství. Patøí k tomu i dìtská víra,
kterou pociují jako pøekonanou, a která jim
nyní sklouzává pod nohama. Nìco je nutí
hledat znovu pevnou pùdu, na niž by položili základ života, nutí je hledat znovu pevné východisko, z nìhož by bylo možno udìlat si obraz o svìtì a životì. Pro tento témìø
nutný proces musíme mít porozumìní a
hledat v rozhovoru s nimi nové cesty, pøístupy, nová øešení.
Nezøídka vìzí za tìmito protesty také urèitá pøedstava o Bohu, která prostì skuteènému Bohu neodpovídá. V takové situaci
pùsobí nìkdy jako vysvobození tato slova:
V Boha, jakého ty si pøedstavuješ, nevìøím
ani já. Takový Bùh není. Pravý Bùh je jiný.
Dùvod mùže také spoèívat v jednostrannì zamìøeném pøírodovìdeckém myšlení,
jehož mladý èlovìk používá i v úvahách o
Bohu. Bùh není pøedmìtem pøírodovìdeckého bádání. Není tedy možno dosáhnout ho takovým myšlením a pøi takovém postupu se
pak zdá, že neexistuje. Zde je nutno mladému èlovìku øíct, že pøírodovìdecké metody platí jen pro svùj obor a je možné jimi
postihnout a probádat jen skuteènosti. Jsou
dobré, ba výborné. Použije–li se slùvka
„jen“: jen to existuje, co se dá tìmito metodami dokázat – pak jejich výsledky nepostihují všechno a jdou mimo právì kolem toho
nejdùležitìjšího. Nikdy pøeci nemùže napø.
chemik stanovit svými prostøedky hodnotu
nìjakého Rembrandtova obrazu. Skuteèná
hodnota se dá zachytit docela jiným zpùsobem.
Kromì toho se dnes nežije pod sklenìným
zvonem. Dìti se setkávají se všemi možnými vlivy a pojetími své doby. Nechtìjí zùstat
v nevìdomosti, je však pro nì obtížné, aby
duševnì zpracovaly, co slyší. Rùzná jednostranná hesla a zdánlivé pravdy mohou zatemnit pohled. Obírají se v duchu hrùznými
novými myšlenkami a pøenášejí je pak jako
svùj zámìr do svých rozhovorù.
Rozvinutá víra také poskytuje široké plochy, kam se dá zaútoèit. Víra není jen zdrojem síly, ale i bøemenem a je ji tøeba hájit. A
najít správný vztah k tak komplikované instituci, jako je Církev ... .
Koneènì mùže dùvod pro odmítání víry
spoèívat i v sexuálních problémech. Pod vlivem støídavého pùsobení náboženských požadavkù a jejich nesplnìní, opìtovného
vzchopení a dalšího pádu mùže – zvl᚝ pøi
nadmìrnì pøísném pohledu na tato pochybení – vzniknout urèité napìtí, které znesnadòuje víru v dobrého Boha, v Boha, který èlovìku rozumí a má pro nìho pochopení.
K našim rozhovorùm s dìtmi mùže posloužit nìkolik pravidel:
mPrvní požadavek zní: Skuteènì dìtem
naslouchat a snažit se jim porozumìt. V je-
jich výrocích se najde vždycky nìco, s èím
je možno souhlasit. Tím, že nasloucháme a
poskytujeme možnost vymluvit se, zmíròujeme napìtí a vzájemnì se sbližujeme.
mDále se držme dùležitého pravidla: Nemluvit k dìtem, ale s dìtmi. Tedy nepøedpokládat hotové odpovìdi. To jenom dráždí.
Radìji se tázat, abychom mohli objasòovat.
mJakmile jsme rozhovorem pochopili
záležitost, o níž se jedná, je nutný pøedevším
tento krok: Uznat, co je v øeèeném správné
a v tom se shodnout. To je základ vzájemného pochopení.
mPotom však musí následovat další krok:
Oznaèit to, co se nezdá správné, a zavést o
tom diskusi. Ukázat dotyènou vìc i z druhé
strany, vyslovit a zdùvodnit pochybnosti a
tak se snažit pøivést ke správnìjšímu pochopení. To je možno jen v ovzduší dobré vùle
a vzájemného pochopení a uznávání. Jinak
se mladý èlovìk uzavøe a nic neuzná, protože uznat nechce. Dále jsou dùležité pokyny,
které rozšiøují duchovní obzor mladého èlovìka a upozoròují jej na to, naè pøi svých
øeèech nemyslí. Pøi tom je dobré ukazovat a
pøibližovat pozitivní hodnoty života a tak
vést k rozšiøování a prohlubování života.
Život s Bohem je stálý dialog, a to ve slovech, která slyšíme a která pronášíme
v modlitbì, ale také v jeho nabídkách a v našem chování a našich èinech, kterými odpovídáme. Musíme být stále na cestì k Nìmu.
Proto dovedeme jen tehdy správnì o
Bohu mluvit, jestliže mluvíme jako ti, kteøí mají úèast, kdo se angažují. Kdo mluví
o Bohu jakožto nezúèastnìný, jako o nìjaké
vìci, ten už se s tím zcela minul. Mluvit angažovanì ovšem neznamená mluvit vzrušenì, ale jako ten, kdo s ním má co do èinìní a
je na cestì k nìmu.
Literatura: K. Tillman – Jak dnes mluvit
v rodinì o Bohu
zpracoval P. Zbynìk Schneider
Cesty k Bohu a k víøe VII.
Pokud si vzpomínáte, mluvili jsem poslednì o tom, že odpovìdí na otázku èlovìka po
Bohu je Ježíš Kristus. On je tím nejplnìjším
vyjádøením Boha, je tou nejpodstatnìjší odpovìdí. I když se na první pohled zdá, že
všechno bylo tak snadné – skuteèné poznání Krista zase tak pøíliš snadné není. To, co
øíká v Janovì evangeliu Jan Køtitel: „Já køtím
vodou, ale uprostøed vás stojí ten, jehož vy
neznáte“ (Jan 1, 26), to platí i dnes. I když
máme za sebou kolik století køesanství, je
Kristus tím, koho do jisté míry neznáme.
A to jak my, tak mnozí jiní. Nìkdo víc, nìkdo ménì – ten stupeò neznalosti Krista je
rùzný. U øady našich souèasníkù je veliký.
Nejde o to je odsuzovat, jde spíše o to, hledat cesty, jak jim z této neznalosti pomoci.
Chce–li èlovìk pomoci druhému, pak na
tom sám musí být v jistém smyslu dobøe.
A tak se zastavíme nad otázkou, kdo je Ježíš Kristus, ten, jehož nìkdo zná, druhý ne –
jeden více, támhleten ménì.
KDO JE KRISTUS? Zkuste si tu otázku
sami pro sebe odpovìdìt. Tohle by pro køesana nemìla být obtíž, vždy se zdá, že odpovìï na tuto otázku je samozøejmá – ale
ve skuteènosti zjistíte, že to s tou odpovìdí
není tak jednoduché, alespoò to poznáme
z odpovìdí, které na tuto otázku budeme dostávat – budou lepší i horší.
Dá se udìlat to nejjednodušší, že sáhneme po malém katechismu, najdeme otázku
„Kdo je Ježíš Kristus?“, a tam si pøeèteme,
že „Ježíš Kristus jednorozený Syn Boha
Otce, Bùh a spolu èlovìk“. To je pravda,
proti tomu nelze mít žádné námitky– na jedné stranì. Na druhé stranì, když si uvìdomíme to úžasné bohatství Kristovy osobnosti, tak víme, že to touhle vìtou nevyøešíme. A už vùbec bychom si touto vìtou
neposloužili, kdybychom nìkomu chtìli uká-
zat, kdo Kristus je, nìkomu, kdo jej nezná,
protože tahle vìta by mu vùbec nic neøekla.
To jsou všechno výrazy, na které jsme zvyklí,
které však jinému èlovìku neøeknou vùbec
nic. Taková vìta je vlastnì na samém konci
hledání Krista. Je to vyznání víry – ale už
pøedpokládá, že vím, kdo je Kristus.
Jsou i odpovìdi jiné, takové zdánlivì pro
dìti – kdy se øekne: „Pán Ježíš, no to je ten
Ježíšek, co je v jeslièkách“. Nebo, když se
to dìlá lépe, tak se øekne, že to je malý Ježíšek, který pak vyrostl, byl veliký, žil mezi
lidmi, byl ukøižován a vstal z mrtvých.. To
už je lepší, ale opìt to není ono, protože se
v tu chvíli pomine jádro Kristovy osobnosti, když øekneme: Pán Ježíš je ten, kdo se
narodil v Betlémì na základì zaslíbení, jeho
rodièe s ním utekli do Egypta, pak se vrátili
a žili v Nazaretì, vyrostl, zaèal kázat ... to
všechno je pravda, ale vùbec neøíkáme, co
Kristu znamená. Kdybychom takhle vìcnì
popsali i jeho další život, vèetnì utrpení,
ukøižování, zmrtvýchvstání a zase bychom
øekli, že to byl Syn Boží, bude to sice pravda, ale bude toho zase málo.
A tak mám dojem, že ta nejlepší a nejkrásnìjší odpovìï na otázku, kdo je Ježíš, by byla: „Je to ten, koho se ti budu
snažit pøiblížit, koho bys mìl poznat a v
nìhož bys mohl uvìøit.“ Na kratší odpovìï bych nepøistoupil. Jakmile se budeme
snažit vtìlit ji do jediné vìty, bude nepøesná
a nevhodná. A když si uvìdomíme, jak mluví Nový zákon o Kristu, pochopíme, že právì toto je odpovìï Nového Zákona.
V Novém zákonì nenajdeme žádnou
jasnou a vyèerpávající definici, kdo je
Ježíš Kristus. Je tam o nìm øeèeno, kým je,
ale ne zpùsobem: je to ten a ten, chtìl to a
to. Nový zákon je zachycením víry v Krista
a je v jistém smyslu pozváním. Bere–li èlo-
vìk do rukou Nový zákon, je to jako by mu
bylo øeèeno „pojï a já se budu snažit ti
pøiblížit Krista“. Pod tímto zorným úhlem
psali evangelisté. Ne životopis, pøesný protokolární záznam èinnosti – ale pokus o vyjádøení toho, kdo je Kristus pro èlovìka a
jaké na nìho klade požadavky. A tohle je
odpovìï, které bychom se zøejmì mìli dr-
žet my. Øekl bych, že by bylo dobré, alespoò v úvaze zkusit opustit katechismový
pøístup, ve kterém je nám øeèeno: „Ježíš
Kristus je jednorozený syn Boží.“ Definici
bych na zaèátku nechal stranou a pokusil
bych se to vzít obrácenì, ptal bych se, jak
Krista poznávali jeho souèasníci. Mohli
bychom procházet postupnì evangelia, ale
vycházím z toho, že je natolik znáte, že se
na nì staèí odvolat zcela obecnì.
Rybáøi, pozdìji apoštolové poznávají mladého èlovìka. Èlovìka, který toho dost ví,
je schopen je nìjak oslovit a øíká jim vìci,
které také sám dìlá. Stále je to èlovìk. Víc
v nìm nevidìli, než èlovìka, který o nì stojí
a který je pro nì pøitažlivým. Jdou za ním a
zaèínají vnímat, co øíká, oè mu jde, zaèínají poznávat, èím je obohacuje.
Nejprve jsou to „momenty údivu“, které
se objevují u apoštolù. Tøeba kdy je jeden
z nich udiven tím, že mu Ježíš øíká: „Vidìl
jsem tì pod fíkovníkem“, aniž sám nìkde
poblíž byl (Jan 1, 48). Nebo když zahrnou
množství ryb ve dne (Lk 5, 4–8). Petr je
z toho celý udiven. Nebo když Ježíš mluví
jinak než zákoníci a farizeové a mluví jako
ten, který má moc (Jan 7, 46).
Tak vnímají jednu, druhou a další novou
vìc na Ježíšovi a snaží se nìjak si to srovnat
v hlavì, ale èasto se jim to nevede. Proto ta
øada Ježíšových výtek apoštolùm: „Ještì
nerozumíte? Ještì jste tak nechápaví?“
Pak už tuší, že by mohl být Mesiášem a
zas si ho pøestavují po svém a rozchází se
jim to s Ježíšovou osobou. Vlastnì po celou
tu dobu, co s ním chodí, velmi klopotnì a
pomalu poznávají Ježíše, ale poøádnì mu
nerozumìjí. Jinak by totiž v hodinì ukøižování od nìho neutekli. Nerozumìjí mu, a
proto je pro nì ukøižování totálním rozèarováním, protože toto neèekali. I když v nìj
uvìøili, byla jejich víra hroznì slabouèká a
pod køížem se rozplynula.
Po vzkøíšení, když se setkávají se zmrtvýchvstalým Kristem, chápou, kdo byl.
Teï teprve chápou úplnì do hloubky, co
s Kristem zažili a co od nìho slyšeli. A když
dostávají Ducha svatého, je v nich poznání Krista – Mesiáše pevné a jsou schopni
dávat ho dál.
A tak, když se díváme na Krista oèima
jeho uèedníkù: vidí nejdøíve velmi zajímavého a poutavého èlovìka. Pak v nìm èím
dál tím víc rozeznávají nìkoho, kdo je pøesahuje, kdo pøesahuje hranice bìžné lidské
osobnosti, nìkoho, kdo je pro nì novým,
velkým pøínosem. A vlastnì až po vzkøíšení
v nìm plnì poznávají toho, v nìmž pøišel
osobnì Bùh. K tomu bylo zapotøebí vzkøíšení. A tak naše nejstruènìjší výpovìï,
že Ježíš je Vykupitel a Syn Boží, stála až
na konci celého jejich poznání.
Z toho pochopitelnì vyplývá jedna vìc:
že i takto je možno èlovìka dovádìt ke Kristu a že je to dnes možná velmi užiteèné. Ne
tím, že mu hodím vìtu, které nerozumí, ale
tím, že mu ukazuji Krista jako vzor pro lidské chování, jako urèitou odpovìï na lidskou existenci. Nejdøíve mu ho ukazuji jako
èlovìka, na kterém poznávám postupnì rysy
mimoøádnì dobré. Nìco, co jsem jinde nevidìl a nezažil ... Takhle postupujeme, a ten
kdo se o nìho zajímá, v nìm mùže poznat
spasitele až tenkrát, když pochopí, že Kristus je pro nìho osobnì zachránce, že Kristus je øešením jeho života. A pak v nìm rozpozná Syna Božího.
A dále: vezmeme–li z Kristovy osobnosti
jen to Boží, dopustíme se veliké nepøesnosti a nepøiblížíme ho èlovìku nevìøícímu.
Kristu byl Bùh a èlovìk – plný Bùh a plný
èlovìk.
Z toho „plný èlovìk“ nesmíme slevit ani
èárku, protože by to bylo nepravdivé. Kdo
pozná Krista jako plného èlovìka, ten v nìm
mùže teprve rozeznat správným zpùsobem
Boha.
Ještì ale udìlejme odboèku vzhledem
k dìtem. Dìtem se nikdy nemá Pán Ježíš
pøibližovat v prvé øadì jako Ježíšek – ze
zcela prostého dùvodu: dítì má úctu k dospìlému èlovìku, imponující je pro nìj dospìlý. Malé dítì nemá nikdy jako ideál
druhé dítì – nejvýše jen ty jeho vìci, které
samo nemá. Ale dospìlých si váží: dospìlí
jsou pro nìj žádoucí autoritou, vzorem,
pomocí.
A takto má poznat Ježíše jako dospìlého.
Jistì, tento Ježíš se narodil jako malé dítì,
byl malý, jako jsi teï ty. Ale v první øadì
jde o Ježíše, výborného èlovìka, který žil
tak dobøe, jak my bychom chtìli být dobøí.
Ukazuje nám, jak žít, a je pro nás úžasnou
pomocí i teï. To by mìlo být první a základní, protože celá historie Ježíšova dìtství není ústøedním bodem evangelia, ani
bodem poèáteèním. Ústøedním bodem evangelia je, že v Kristu pøišel Bùh a že Kristus
je zachránce.
Tohle nám musí být jasné, z tohoto hlediska se dìtem má o Ježíši mluvit. Nikdy se
nesmí køesanství zdìtinšovat. Hroznì by
se mu køivdilo.
A nakonec bych položil slovo evangelia,
kterého bychom se mìli držet, když se nám
Kristova postava nezdá vždycky dost srozumitelná. Je to projev víry ne zcela jasné,
ale už velmi hluboké. Víry, která otvírá cestu k dalšímu poznání. V Janovì evangeliu
na konci 6. kapitoly se stává Ježíš pohoštìním, když øíká: „nebudete–li jíst tìlo Syna
èlovìka, nebudete mít v sobì život“. A tak
ho opouštìli jeden po druhém.
Ježíš øekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“
Šimon Petr mu odpovìdìl: „Pane, ke komu
bychom šli? Ty mᚠslova vìèného života a
my jsme uvìøili, že ty jsi ten Boží svatý.“
(pokraèování pøíštì)
U pøíležitosti 3. výroèí otevøení skautského srubu, poøádá 5. a 6. oddíl støediska Brandýs nad Orlici v pátek a v sobotu
1. a 2. kvìtna zábavnou výpravnou hru:
PO STOPÁCH DVANÁCTI
APOŠTOLÙ
KDE: prezentace, start a cíl u srubu 5.
a 6. oddílu v Brandýse nad Orlicí, (z nádraží vás povedou ukazatele). Originální
ustrojení bude ocenìno,obèerstvení a ubytování zajištìno (spacák s sebou).
KATEGORIE A - 15 až 100 let, fyzicky zdatní (hra probìhne za každého poèasí), 4-6ti èlenná družstva. Prezentace: 1.5.
do 18ti hodin, následuje ubytování a noèní etapa. Startovné: 100,- Kè / èlovìk.
KATEGORIE B - mladší s doprovodem, max. 6 èlenù v družstvu. Prezentace:
2.5. do 9 hodin. Startovné: 30,- Kè / èlovìk.
DÙLEŽITÉ: Na svoji úèast prosím pøedem telefonicky upozornìte nejlépe do 15.
dubna na tel.: 0465 / 92 176 (veèer).
Duchovní odborky
CÍRKEVNÍ HISTORIE
Smyslem této odborky je podpoøit zájem
o církevní historii, nebo život církve a pozdìji církví v evropských i èeských pomìrech
podstatnì spoluutváøel celkové dìjiny, takže
mnohému je jen velmi obtížné bez znalosti
dìní v církvi porozumìt. Navíc v souèasné
èeské situaci je skuteèná znalost církevních
dìjin mezi lidmi velmi vzácná a je nahrazována rùznými ideologickými zkratkami a
pøemalbami. Odborka není urèena jen
vìøícím.
1. stupeò
• S pomocí dìtské Bible dovede popsat
hlavní momenty utváøení církve jako lidu
božího: povolání Abramovo a Boží zaslíbení
o potomstvu, usídlení Židù v zaslíbené zemi,
narození Ježíše Nazaretského, povolání
apoštolù, poslední veèeøe, Ježíšovo
ukøižování, Ježíšovo vzkøíšení a jeho pøíslib
(„Jsem s vámi až do skonání svìta“), seslání
Ducha svatého.
• Zná nìjakou pøíhodu z pùsobení apoštola
Pavla pøi zakládání církevních sborù (obcí)
a ví, kde je v Bibli popsána.
• Ví, kdo dnes tvoøí viditelnou èást Církve
Kristovy, kde ve svìtì žijí èlenové rùzných
èástí.
2. stupeò
• Ví, jaké jsou hlavní prameny pro
zkoumání vzniku Církve Kristovy, kdy
vznikly (Bible – zvláštì evangelia, Skutky
apoštolské a epištoly apoštolù Pavla, Petra,
Judy, Jakuba a Jana – vznikly ve druhé
polovinì 1. století) a dokáže s jejich pomocí
popsat klíèové momenty vznikání Církve
(viz 1. stupeò).
• Ví o nìkterém dalším prameni, který je
dùležitý pro zkoumání života Církve
v prvních staletích (apokryfní evangelia,
spisy prvních církevních Otcù, legendy,
øímské letopisy, spisy Josefa Flavia ap.).
• Zná hlavní etapy vývoje Církve v prvních
dvou tisíciletích (období pronásledování
v Øímské øíši, období Otcù a navázání na
øeckoøímskou kulturu, Církev po rozpadu
Øíše západoøímské a její pronikání do
germánského svìta, rozdìlení východního a
západního køesanství, Církev ve vrcholném
støedovìku, úpadek církve a reformace, pronikání køesanství do Asie, Afriky a
Ameriky, církve v dobì „po osvícenství“ a
souèasná doba).
• Zná hlavní dùvody rozkolù: mezi
východním a západním køesanstvím
(kulturnì politické dùvody) a pøíèiny pozdìjšího rozkolu v západním køesanství (mravní
úpadek církve, zvláštì kléru).
• Ví, kdy vzniklo a oè usiluje ekumenické
hnutí.
• Má pøehled o základní struktuøe viditelné
èásti Církve, o poètu, složení a rozmístìní
hlavních èástí ve svìtì i u nás a pøipraví
o tom pro své vrstevníky výklad s použitím
map.
• Ví, kdo byli Cyril a Metodìj ze Solunì,
Vojtìch Slavníkovec, kníže Václav, Anežka
Èeská, Zdislava z Lemberka, Prokop
Sázavský, Jan Hus, Jeroným Pražský, Jan
Nepomucký, Petr Chelèický, Jan Amos
Komenský a o životì a díle jednoho z nich
pøipraví pro své vrstevníky krátký poøad.
• Ví, kdo byli sv. Jiøí, Augustin Aurelius,
Martin Luther, Jan Bosco, Maxmilián Kolbe,
Martin Luther King a Matka Tereza.
3. stupeò
• Zná hlavní biblické i nebiblické prameny
pro zkoumání života církve v prvních
staletích a s jejich pomocí pøipraví pro své
vrstevníky pøednášku o vzniku a životì
církve v této dobì.
• Zná hlavní etapy vývoje církve v prvních
dvou tisíciletích (viz 2. stupeò) a základní
historické souvislosti, které je
spoluvytváøely (Øímská øíše jako „svìtové
imperium“, stìhování národù, rozpad Øíše
øímské, Germáni v Evropì, vznik
støedovìkých státù, øádù a klášterù, mìst,
universit, zámoøské objevy apod.).
• Zná hlavní dùvody rozkolù: mezi
východním a západním køesanstvím
(kulturnì politické dùvody) a pøíèiny pozdìjšího rozkolu v západním køesanství (mravní
úpadek církve, zvláštì kléru).
• Ví, kdy vzniklo, oè usiluje ekumenické
hnutí a jaké má dosud výsledky.
• Má pøehled o základní struktuøe viditelné
èásti Církve, o poètu, složení a rozmístìní
hlavních èástí ve svìtì i u nás a pøipraví
o tom pro své vrstevníky výklad s použitím
map.
• Ví, kdo byli Cyril a Metodìj ze Solunì,
Vojtìch Slavníkovec, kníže Václav, Anežka
Èeská, Zdislava z Lemberka, Prokop
Sázavský, Matìj z Janova, Jan Milíè z
Kromìøíže, Arnošt z Pardubic, Jan Hus,
Jeroným Pražský, Jan Rokycana, Jan
Nepomucký, Petr Chelèický, Jan Amos
Komenský, Jan Sarkander, Klement Maria
Hofbauer, Jan Nepomuk Neumann, biskup
Gorazd, František Tomášek, Josef Zvìøina a
o životì a díle jednoho z nich pøipraví pro své
vrstevníky krátký poøad.
• Ví, kdo byli sv.Jiøí, Augustin Aurelius,
František z Assisi, TomᚠAkvinský, Martin
Luther, Jan Kalvín, Terezie z Ávily, František
Saleský, František Xaverský, Bartolomìj
Las Casas, Jan Bosco, Maxmilián Kolbe,
Dietrich Bonhoeffer, Albert Schweitzer,
Edita Steinová, Martin Luther King, Jan
XXIII., Matka Tereza a Roger Schutz.
4. stupeò
• Zná hlavní biblické i nebiblické prameny
pro zkoumání života církve do roku 313 n.l.
a s jejich pomocí pøipraví pro své vrstevníky
alespoò ètyødílný cyklus o vzniku a životì
církve v tomto období.
• Zná hlavní etapy vývoje církve v prvních
dvou tisíciletích ve svìtì i u nás, vèetnì
základních historické souvislosti, které je
spoluvytváøely (Øímská øíše jako „svìtové
imperium“, stìhování národù, rozpad Øíše
øímské, Germáni v Evropì, vznik
støedovìkých státù, øádù a klášterù, mìst a
universit, zámoøské objevy apod.);
o nìkterém období nebo jevu pøipraví
s pomocí odborné literatury (kroniky,
legendy, historické práce) podrobnìjší
pøednášku pro své vrstevníky.
• Zná hlavní dùvody rozkolù: mezi
východním a západním køesanstvím
(kulturnì politické dùvody) a pøíèiny pozdìjšího rozkolu v západním køesanství (mravní
úpadek církve, zvláštì kléru) , jejich
konkrétní podobu i druhotné (teologické)
dùvody, které z nich byly pozdìji
vyvozovány (zejména v reformaci pro pojetí
církve) – v rozsahu knihy August Franzen
„Malé církevní dìjiny“.
• Ví, kdy vzniklo, oè usiluje ekumenické
hnutí a jaké má dosud výsledky; pro své
vrstevníky pøipraví pøednášku (nebo èlánek)
o historii komunity v Taizé.
• Má pøehled o základní struktuøe viditelné
èásti Církve, význaèných pøedstavitelích,
poètu, složení a rozmístìní hlavních èástí ve
svìtì i u nás a pøipraví o tom pro své
vrstevníky výklad s použitím map.
5. (a 6.) stupeò
• Prokáže znalost hlavních pramenù pro
zkoumání historie Církve (vèetnì jejich
hodnovìrnosti a možností využití).
• Prostudoval nìkteré ze souèasných,
v èeštinì dostupných souhrnných pøehledù
o církevních dìjinách pojatých z katolické i
protestantské pozice (August Franzen „Malé
církevní dìjiny“, Amedeo Molnár – nìkterá
pøehledová práce, M. Biè, J. L. Hromádka,
R. Øíèan, J.B. Souèek „Základy uèení
køesanského“ – 3. kapitola, Jaroslav Kadlec
„Pøehled èeských církevních dìjin“ ap.) a
pøipraví z toho pro své vrstevníky cyklus
pøednášek (èlánkù).
• Prostudoval nìkterou z historických
prací o Ježiši Nazaretském (Günther
Bronkamm „Ježíš Nazaretský“, Wolfgang
Trilling „Hledání historického Ježíše“,
Traugott Holz „Ježíš z Nazareta“, Gerd Thiessen „Galilejský“ ap.) a pøipraví o tom
pøednášku èi èlánek.
• Seznámil se knihou „Ètyøi vyznání“
(augspurské, bratrské, helvétské a èeské) a
pøipravil o tom pøednášku nebo populárnì
vìdecký èlánek.
• Seznámil se s Palackého hodnocením
úlohy køesanství a církví v našich dìjinách
a uspoøádá o tom pro své vrstevníky
pøednášku.
• Zná Masarykovo pojetí èeských dìjiny
(Èeskou otázku) a pøipraví o nìm pro své
vrstevníky pøednášku s ukázkami.
• Prostudoval Pekaøovu práci „O smyslu
èeských dìjin“, nìkteré práce manželù
Èornejových o dobì husitské a pobìlohorské, knížku Václava Vaška „Neumlèenᓠa
obohatí tím program oddílu.
• Prokáže chyby a jednostrannosti v knize
Pavla K. Mráèka „Pøíruèka církevních
dìjin“.
• Sleduje práci „husovské komise“ a
komise pro zkoumání 17. a 18. století a
pøipraví o souèasném stavu této práce pro
své vrstevníky populární pøednášku nebo
napíše o tom nìkolik èlánkù.
• Pøipravuje mladšího èlena oddílu ke
splnìní nižšího stupnì této odborky.
○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○
Skautská
duchovní
obnova
Skautská duchovní obnova se uskuteèní o
prvním kvìtnovém víkendu - tedy 30.4. (veèer) - 3.5. v krásném prostøedí bývalého benediktinského kláštera, dnešní Vyšší pedagogické školy ve Svatém Janu pod Skalou
v Èeském krasu (zahájení bude v Praze).
Z programu vybíráme:
- „Kdo je a k èemu mi je Duch svatý“
(Petr Mucha a další z Misijního centra)
- „Máme evangelium a tedy máme co
nabídnout“ (Petr Mucha a další)
- „Vylezme ze svých ulit“ (P. Jiøí Reinsberg - Amundsen)
- „Vìrnost v hledání nejvyšší Pravdy a
Lásky“ (Vede P. Vladimír Záleský - Šagi.
Název této èásti vypadá dost suše, ale budete koukat - já jsem také koukal)
- „Já a já, já a ty, já a my“ (Marek Bárta
s námi trochu projede mezilidské vztahy)
- „Duchovní program od A do Z“ (Budeme se zabývat duchovním programem na
všech úrovních - družinou a oddílem poèínaje, pøes støedisko a okres, prací Odboru
duchovní výchovy konèe, èinnost zpravodajù ODV a duchovních rádcù nevyjímaje.)
- „K èemu mùže být skautùm dobrý Plenární snìm katolické církve“ (Jiøí Èerný)
Obnova je urèena pro všechny, kterým jde
o duchovní stránku skautingu - tedy pro vedoucí skautských oddílù, R + R (nad 15 let),
pro zpravodaje ODV a duchovní rádce.
Pøihlášky zasílejte do 25. 4. (kvùli objednávce jídla) na adresu Pavel Budský, Thákurova 3, 160 00 Praha 6. Tel. 02/20 181
362 (veèer). E-mail: [email protected].
Akce: Cihla pro Moravu
Pøed nìkolika dny jsem dostal dopis:
Milí pøátelé,
chtìla bych vám jménem všech našich dìtí podìkovat za dárek z akce „Cihla
pro Moravu“. Obnos 20.000 Kè nám byl
pøedán a použijeme ho na zakoupení vypalovací pece pro keramickou dílnu. Dìkujeme všem skautským oddílùm, které pomohly zatopené Domovince.
L. Konupková – øeditelka ÚSP
V Bohumínì dne 6. bøezna 1998
Takže máme teï jistotu, že nᚠdar nebyl
nìkde „vytunelován“, a že poslouží dobré
vìci. Nevím jak vy, ale já osobnì jsem mìl
z tohoto dopisu velkou radost a znovu se ve
mnì probudila touha pomoci dalším, kteøí
to potøebují. Zøejmì nebudu sám. Druhé kolo
této akce sotva zaèalo a už se nám ve srovnání s kolem prvním hezky rozjíždí. Na úètu
pøibyly další dary: tisícikoruna od støediska Srdíèko z Tøebíèe a 150 korun od družiny Modrých šípù z ??? (neèitelné razítko). Další ohlasy mám z Èeského Tìšína,
Berouna a Prahy. Tak abych to nezakøiknul.
Pro zopakování: podporu pro akci „Cihla
pro Moravu“ posílejte na úèet 4525354 038/
0800, konstantní symbol 379, variabilní
symbol 120, penìžní ústavu – Èeská státní
spoøitelna a.s., Rytíøská 19, Praha 1, název
úètu – 7. støedisko Blaník. Ještì jednodušší
je napsat si o pøedtištìnou složenku, nebo
zavolat (02 / 20 181 362 veèer), nebo poslat
e–mail ([email protected]). A vùbec nejjednodušší je pøedat èástku osobnì tøeba na
Skautské duchovní obnovì (viz informace
na jiném místì tohoto èísla). Také je dobré
poslat korespondenèní lístek s oznámením
zaslané èástky (spoøitelna to nìkdy dokáže
pìknì zamotat) a poslat zprávu o tom, jak
jste peníze vydìlali. Hezké dopisy otiskneme. Uzávìrka akce je 15. kvìtna.
Protože nejschùdnìjší cestou k získání
„fùry penìz“ podle zkušenosti našeho oddílu je zhotovování rùzných výrobkù a jejich
následné nabízení lidem ke koupi za „dobrovolnou cenu“, budeme pokraèovat v návodech na velikonoèní výrobky.
Vejce zdobené stokrát jinak
Holubièka
Pomùcky: vejdunek (s otvory na bocích),
bílý papír, lepidlo, nùžky, kus vlny
Postup: Otvory na bocích vejdunku protáhnìte køídla. Pøipravte si je z papíru velikosti asi 12 x 21 cm složením jako harmonika. Po protažení vajíèkem harmoniku na
obou stranách roztáhnìte do širokého vìjíøe. Na špièatìjší konec vajíèka nalepte ocas
a na opaèný konec hlavu (viz obrázek). Odhadnìte tìžištì, lépe blíž k hlavièce (bude
letìt vzhùru) a opatrnì propíchnìte malé otvory vajíèkem. Provleète jimi nitku a holubièka je hotova.
Vejce s okénkem
Pomùcky: vejdunek, nùžky na nehty, tenká krajka, kousek modelíny, pinzeta, slamìnky, koèièky a další sušené rostliny a plody
Postup: Do vajíèka na boèní stranì opatrnì vystøihnìte dosti velké koleèko (okénko).
Vzniklým otvorem dovnitø na kulatìjší konec vejdunku vtisknìte kousek modelíny. Do
ní pak pomocí pinzety zapichujte sušené
rostliny a plody. Okraj okénka oblepte kraj-
kou a otvorem na špièatìjším konci vejce
protáhnìte stužku. Tohle je už t잚í výrobek, ale skautky to urèitì zvládnou.
Kohout z vajíèka
Pomùcky: vejdunek, rolièka od toaletního papíru, lepidlo, papír, barvièky
Postup: Podle obrázku vyrobíte høebínek,
zobáèek, oèi (pomocí dìrovaèky) a pestrobarevný ocásek. Aby ocasní pera byla pìknì ohnutá, „nakadeøte“ je tužkou: palcem
levé ruky pøidržte konec pásku, druhý konec pøiložte na tužku, palcem pravé ruky ho
zlehka pøitlaète a protáhnìte ho pøes ni.
Všechny tyto díly pøilepte na vejdunek.
Abyste kohoutka mohli postavit, odøíznìte
z rolièky od toaletního papíru asi 3 cm vysoký prstenec, omalujte ho nazeleno, a jakmile barva uschne, vajíèko do nìj postavte.
Vlnìné vejce
Pomùcky: vejdunek (vyfouknuté vejce),
vlna, lepidlo – Kores
Postup: rùznobarevné zbytky vlny na pletení nastøíhejte na malé kousky (tak 5 mm
nejvýš). Vejdunek (vyfouknuté vejce) na-
mažte lepidlem a pak jej obalujte v rùznì
barevných vlnìných odstøižcích. Na závìr
vajíèkem protáhnìte stuhu a zespoda ji zajistìte mašlièkou. Celý výrobek se hezky
vyjímá na velikonoèní „koèièce“, nebo na
èerstvé snítce bøízy.
Vlnìné vejce podruhé
Pomùcky: viz výše
Postup: Celý vejdunek namažte lepidlem.
Pak postupujíce od jedné špièky spirálovitì
obtáèejte vajíèko rùznì dlouhými kousky
vlny. Nakonec opìt protáhnìte stuhu a zajistìte ji mašlièkou, aby se „obalené“ vejce
dalo povìsit.
Vejce v papíru
Pomùcky: vejdunek, pestrobarevný papír
(napø. na balení dárkù, hezké jsou tøeba i
staré noty), lepidlo, miska s vodou
Postup: papír formátu zhruba tak A6 na
chvilku ponoøte do vody, aby ztratil svoji
tuhost. Vejdunek potøete lepidlem. Papír
vyndejte z vody a nechte sušit. Až bude jen
vlhký, pìknì do nìj vejce zabalte.
Jiný postup doporuèuje papír nemáèet, ale
natrhat na kousky a ty pak na vejce lepit.
Opìt protáhnìte stuhu a zajistìte mašliškou.
Gravírované vejce
Pomùcky: vejdunek, barvy, nožík (šídlo,
jehla, pilníèek – cokoli ostré)
Postup: Vyškrabávání kraslic, lidovì zvané gravírování, se provádí na vajíèku obarveném ve velmi sytém barevném roztoku.
Barva fialová, èervenohnìdá až èerná vytvoøí potøebnou vrstvu k odkrývání spodní bílé
skoøápky. Jemný vzor se do kraslice proškrabává nožíkem. Je to dost zdlouhavá a pracná technika. Musíme dát pozor, abychom pøi
proškrabávání neporušili skoøápku a kraslici nerozbili. Lidovì se vyškrabované kraslice nazývají „rejsky“.
pokraèování pøíštì
Svìtluška
Skautský zákon - pøíbìhy
Dnes: Skaut je pøítelem všech lidí dobré vùle a bratrem každého skauta
Kdo je to pøítel?
Øíká se, že opravdový pøítel je ten, kdo je
vždy k dispozici. Jestliže máte tìžkou chvilku, mùžete ho vzbudit o pùlnoci a on se sebere, a kdyby byl v Tokiu, sedne na letadlo
a pøiletí vám na pomoc.
Tomu Vilo pøíliš nevìøil. Za prvé: nikoho
takového neznal, kvùli komu by o pùlnoci
sedal do letadla. A pak: ta teorie mu pøipadala pøíliš jednostranná, pøíliš pohodlná pro
ty, co mají problémy, a pøíliš nároèná na ty,
co je mají zachraòovat.
Koho já považuji za pøítele? ptal se sám
sebe. Pro mne je pøítel ten, kvùli komu já
jsem schopen udìlat cokoli nepøíjemného,
tøeba vstát v pìt hodin ráno.
Kolik jich je? Hroznì málo. A když má
èlovìk málo pøátel, nemùže to být nièí vina,
než jen a jen jeho.
- pøátelský vztah je výhodný pro oba
- „Chceš-li se s nìkým spøátelit, provìø
ho zkouškou“ (Sir 6,7)
Oba bratøi
Dva bratøi bydleli kdysi na hoøe Morija.
Mladší byl ženatý a mìl dìti, starší byl svobodný a sám. Oba bratøi pracovali spoleènì, spoleènì orali pole a spoleènì osévali.
V dobì žní sklidili úrodu obilí a snopy
rozdìlili na dvì stejnì velké hromady, pro
každého jednu hromadu snopù. Když pøišla
noc, lehli si oba bratøi u svých snopù. Starší
nemohl usnout a v duchu si øíkal: „Bratr má
rodinu, já naproti tomu jsem sám a bez dìtí,
a pøesto jsem si vzal stejný poèet snopù jako
on. To není správné.“ Vstal, bral ze své hromady snopy a skládal je tajnì a tiše ke snopùm svého bratra. Pak si zase lehnul a usnul.
Téže noci pak, znaènì pozdìji se probudil
ten mladší. I on musel myslet na svého bratra a v duchu si øíkal: „Mùj bratr je sám a
nemá dìti. Kdo bude o nìj ve stáøí peèovat?“ A vstal, vzal ze svých snopù a tajnì a
tiše je pøenesl na hromadu staršího bratra.
Když se rozednilo, oba bratøi vstali, a jaké
bylo jejich pøekvapení, když jejich hromady snopù byly stejné jako veèer pøed tím.
Ale žádný neøekl druhému ani slovo.
Druhou noc èekal každý chvíli, až se domníval, že ten druhý spí. Pak vstali a každý
vzal ze svých snopù, aby je zanesl na bratrovu hromadu. Na pùl cesty se najednou
potkali, a každý poznal, jak dobøe to s ním
jeho bratr míní.
- pøítel je ten, kdo pozná, co potøebuji
- Pøítel je elixír života, najdou ho ti, kdo
mají bázeò pøed Hospodinem (Sir 6,16)
Jak byl Puntík nemocný
„Co je s tebou, Puntíku, vždy ty kulháš,“
podivila se babièka. „Ještì vèera jsi bìhal
jako vítr!“ „Bolí mì tlapièka,“ zakníkalo štìnì. „A která tlapièka tì bolí?“ „Tady ty dvì
vpøedu,“ stìžoval si pejsek. „Zavaž mi je,
prosím.“
Babièka tedy Puntíkovi packy zavázala a
pøikryla ho deèkou. Pejsek si tlapky se zalíbením prohlížel a øíkal si. „Teï jsem docela
jako Argo od sousedù. Ten má taky zavázané tlapky a taky kulhá. Až mì takhle uvidí,
urèitì si mì koneènì všimne a bude se mnou
kamarádit ...“
„Ještì tì to bolí?“ pøišla se zeptat babièka. Štìnì pøikývlo. „Tak to musíme k panu
doktorovi, Puntíku.“ „Ne, babièko! Já nechci k panu doktorovi!“ vylekal se Puntík a
vyskoèil z pelíšku. „Dal by mi injekci!“
Babièka se na pejska pátravì zadívala a
øekla: „Tak se mi zdá, že už ti vlastnì nic
není. Nemám pravdu?“ „Hm, asi jo. Nìjak
se to zlepšuje. Mohl bych si jít hrát s Mac-
kem? Já ti, babièko, slibuji, že už budu zdravý!“ drmolil Puntík. „Tak už bìž,“ øekla babièka se smíchem a sundala mu obvazy.
Pejsek vybìhl na dvorek a chtìl zavolat
na kocourka Macka, když si všiml, že u plotu stojí Argo. Nesmìle se k nìmu pøiblížil a
zpùsobnì pozdravil: „Dobrý den, Argo, už
je ti lépe?“ „Co je ti potom?“ zavrèel hafan
mrzutì. „Já jsem chtìl jenom vìdìt, jak jsi
na to s tlapkama,“ omlouval se Puntík.
Tak já ti nìco povím, ty skrèku mròavej,“
zahuhlal Argo nevlídnì. „S takovým, co se
kamarádí s kocourem, se já zásadnì nebavím! Mám svou hrdost, rozumíš?“ Pak se
otoèil a odkulhal do boudy.
„Takhle to tedy je,“ pøemítal Puntík. „Kdybych nekamarádil s Mackem, tak by Argo
už dávno kamarádil se mnou ...“ Chvilku o
tom ještì hloubal a pak zavolal: „Macku,
vylez, budeme si hrát! To jsem já, tvùj kamarád Puntík!“
- pøátelství se nedá vynutit
- „Vìrný pøítel je pevná ochrana, kdo ho
našel, nalezl poklad“ (Sir 6,14)
Pøítel Ježíš
Pøestaòte se chvíli dívat na obrazovku, kde
se vám chce zalíbit ten èi onen, abyste ho
pøi volbách neopomenuli. Podívejte se na
jinou obrazovku: v podvìdomí máme zakódované chvíle, kdy jsme byli smutní, osamìlí, zklamaní, bezradní. Ve vzpomínkách
defilují pøed námi lidé, kterými okolí pohrdá, neznámí, které jsme vidìli ležet na nádraží, podezøelí, kteøí zevlují na Václavském
námìstí. Nìkdo si vzpomene na uplakanou
ženu, kterou opustil manžel, nebo opaènì na
mladého muže, který se rozvedl s nevìrnou
ženou a ztratil domov a neví si rady se svou
opuštìností.
Právì k takovým volá Ježíš: „Pojïte ke
mnì všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi bøemeny, a já vám dám odpoèinout“ (Mt
11, 28). Všichni vydìdìní, kdesi na okraji
spoleènosti, pohrdají a ponížení, jsou mu tak
blízcí, že je jejich velkým Pøítelem. O každém jmenovitì ví. I o mnì i o tobì. Hledá
ztracence, aby nebyli bezradnì sami.
Kdo jiný než ten, koho drží Ježíšovo pøátelství, mùže o nìm povìdìt druhým? To je
nᚠúkol. Nejen svìdèit slovy, ale z vdìènosti našemu Pøíteli stávat se pøítelem druhým. V mém pøedchozím sboru v Hošálkovì jsme v nedìli odpoledne navštìvovali
Nedìlní školy. Podle rozpisu pøešla øada na
mne a dnes již zemøelou M.Ø. Tato uèitelka
mi cestou svìøila: „Bratøe faráøi. Dopoledne jste kázal o Pøíteli Ježíši. Já vím, že je tak
dobrá. Ale já potøebuji lidského pøítele.
V naší obci i sboru se cítím tak sama“ a rozplakala se. Pocítil jsem to jako výèitku: nestaèí jen kázat, ale být zrcadlem Ježíšova
pøátelství ve vztahu k bližnímu.
- køesan vlastnì nikdy není opuštìný
- nikomu nemohu bezdùvodnì odpírat
nárok na mé pøátelství
- „Už vás nenazývám služebníky ... Nazval jsem vás pøáteli ...“ (Jan 15,15)
Vymìnili si místo
Bylo to v roce 1917 za ruské revoluce.
Jeden z nejukrutnìjších vùdcù revoluce
byl zavraždìn neznámými lidmi. Komunisté okamžitì zajali mnoho nevinných jako
rukojmí. Všichni byli postaveni ke zdi a rozkaz znìl: Každý desátý bude zastøelen.
Èíslo devìt byl starý pravoslavný knìz,
otec Alexis. Vedle nìj stál mladý knìz jako
èíslo deset. Staøec neváhal. Pošeptal svému
sousedovi: „Jsem starý a stejnì už nebudu
dlouho žít ... Vymìníme se. S pomocí Boží
zaujmu tvé místo.“
Krátce nato byl starý knìz zastøelen.
- pøítel je ten, kvùli komu jsem ochoten
podstoupit i urèitou obì
- prototyp pøátelství najdeme mezi Davidem a Jonathanem v 1Sam, 19 - 20
Svìtluška
Anthony de Mello SJ - Minutová moudrost
Chtìla bych vás upozornit na další knížky
autora, s jehož dílem se jistì øada z vás už
setkala, na knížky, které napsal Anthony de
Mello Minutová moudrost a Minutové nesmysly. Vydalo je nakladatelství Cesta a stojí
55 Kè. Od tohoto autora vyšla již Modlitba
žáby I. a II.
Kratièké pøíbìhy se vám jistì budou hodit jako námìty pro zamýšlení na schùzkách
a táborech.
Mniši ze sousedního kláštera požádali
Mistra o pomoc ve sváru, který mezi nimi
vznikl. Doslechli se, že prý Mistr zná osvìdèený zpùsob, jak do jakékoli skupiny vnést
lásku a harmonii.
Pøi té pøíležitosti Mistr svou metodu prozradil: „Kdykoli jste s nìkým nebo o nìkom
pøemýšlíte, musíte si øíkat: Umírám a tenhle èlovìk umírá také, a pøitom se celou
dobu snažte prožívat pravdivost toho, co øí-
káte. Když na to všichni pøistoupíte, zloba
pomine a dostaví se harmonie.
Ètení každého krátkého pøíbìhu v této
knize vám zabere pouhou minutu. Mistrùv
jazyk vás bude pravdìpodobnì mást, provokovat èi se vám bude zdát dokonce pøímo
nesmyslný. Žel, tahle kniha není snadná! Na
jejích stránkách, v jejím duchu, náladì a atmosféøe je skryta lidskou øeèí nesdìlitelná
moudrost. Až budete knihu proèítat a potýkat se s Mistrovým záhadným vyjadøováním,
možná v ní neèekanì naleznete tichou nauku a dojde k vašemu probuzení - a promìnì.
Moudrost znamená toto: promìnit se pouhým probuzením do skuteènosti, která je slovùm nedosažitelná.
Pozor: Užívejte pøíbìhy v malých dávkách
- najednou jen jeden èi dva. Pøedávkování
snižuje jejich úèinek.
Hana Bouzková
Rozhovor s ...
... Petrem Pokorným (2)
Pokraèování rozhovoru s dìkanem Evangelické teologické fakulty UK
My jsme, pane profesore, minule otevøeli
otázku mezináboženského dialogu. Ukázalo
se, že i pro køesana je velmi dùležité citlivì
naslouchat v oblasti duchovního života také
jiným podnìtùm než jenom køesanským. Na
druhé stranì je tu také nezastupitelný køesanský vklad do tohoto dialogu. Takže mohl
byste se pokusit o vyjádøení podmínek, jejichž respektování je nezbytné, aby takový
mezináboženský dialog byl užiteèný pro
všechny zúèastnìné strany?
Skuteèný dialog mùže vzniknout jenom
tam, kde je nìjaký opravdový problém, vìc-
ný spor – a souèasnì je poctivá vùle ho spoleènì øešit. Tam, kde žádný problém není, tak
tam lidovì øeèeno spolu mluvíme „normálnì“, tam není tøeba vymýšlet nìjaký nový
termín „dialog“. Èili ve skuteèném dialogu,
který tu máme na mysli, je skryt skuteèný
problém, a proto musíme být pøedem
ochotni jeden od druhého se navzájem
uèit a pøípadnì korigovat svoje pozice. Ty
samozøejmì musí úèastníci dialogu nìjaké
opravdu zastávat. Velmi tìžko lze vést dialog s nìkým, kdo vlastnì žádnou pozici nezastává, napøíklad s èlovìkem, který se sice
pokládá za obecnì „nábožensky založeného“, zná tøeba jisté náboženské praktiky, má
jakousi nejasnou ideu o sblížení všech náboženství, ale to je také všechno. Tohle vede
pouze k neorganickému smíchání rùzných
nesourodých støípkù odlišných náboženských tradic (odbornì se tomu øíká synkretismus), ale žádný skuteèný dialog, který má
za cíl posun k nové kvalitì, na tomhle postavit nelze. Na druhé stranì také nelze dialog
vést tak, že všichni jen opakují svá stanoviska – napøíklad v situaci, že si úèastníci
svùj vztah k Bohu zafixují do urèitých ideologických formulí, ze kterých už nejsou
schopni jít dál. Vstup do dialogu pøedpokládá urèitou pohotovost jisté dùsledky a pøípadnì i formy vyjádøení svého postoje revidovat. Jen ještì zdùrazním, že to není totéž,
jako bychom se vzdávali samotného našeho
postoje – už proto, že za ním pøece stojí naše
vlastní jedineèná zkušenost.
Když to tedy shrnu, tak pokud rozhovor
nemá uvíznout na mìlèinì povrchností nebo
být míjením hluchého s hluchým, pak musí
na jedné stranì jeho úèastníci zastávat nìjaké skuteèné stanovisko, na druhé pak sdílet dùvìru v pøesažnost Pravdy, která je spoleèná všem. Vzhledem k tomu, že se jedná
o víru, tedy o hlubokou vnitøní skuteènost,
bytostnì zasahující každého, kdo ji bere vážnì, pak je tøeba velmi peèlivì rozlišovat mezi
tím, èím víra je (vztahem k Bohu), a tím, jak
se vyjadøuje a co je kulturnì, civilizaènì i
osobnì velmi podmínìné. Pokusme se tedy
teï vyjádøit, co je tím specificky køesanským pøínosem pro mezináboženský dialog.
Když budu postupovat ve shodì se strukturou apoštolského vyznání víry, tak je to
pøedevším zkušenost s osobním Bohem,
tedy s Bohem, který èlovìku dovoluje, aby
s ním komunikoval, aby se k Nìmu s dùvìrou obracel – a hlavnì, který sám respektuje jedineènost každého èlovìka, a tak z nìj
vlastnì osobu tvoøí. Èili jde o zkušenost,
která prolíná celou Biblí, že mezi Bohem a
èlovìkem mùže vzniknout reálný jedineèný
vztah a že je to Bùh, který ze své strany tento vztah èlovìku nabízí. Takové pojetí Boha
má své jasné dùsledky. Komplikuje to rozhovor s nìkterými východními náboženskými
proudy, které zastávají osudový pøístup
k životu vyplývající z nepersonálního pojetí Boha.
U toho se ještì zastavíme. Když se øekne
„osobní Bùh“, tak u nás s tím spojují lidé
velmi primitivní pøedstavy. Dokonce i jinak
vzdìlaní lidé neváhají na sebe prozradit, že
si takového „boha“ pøedstavují jako starého muže na obláèku. Dùraz na „osobní“
charakter Boží tedy neznamená „jak vypadá“, ale jak se vztahuje vùèi èlovìku – že respektuje jeho jedineènost (na rozdíl od
„principu“, který tuto jedineènost samozøejmì respektovat nemùže).
Ano. Bùh je jistì víc, než „osoba“. Zkušenost víry ostatnì spoèívá i v tom, že èlovìk
poznává, jak Bùh pøesahuje všechny naše
pøedstavy. Proto také o Nìm mluvíme vìdomì pouze metaforicky (aniž bychom jakkoli ztotožòovali tato naše „provizorní“ vyjá-
døení s jeho samotným Bytím). Mluvíme
o Nìm napøíklad jako o „Otci“, oslovujeme
ho „Ty“, ale èím jasnìjší máme zkušenost
s Ním, tím zøetelnìji víme, že jde pouze
o analogickou øeè. Jenom s tímto jasným vìdomím mùžeme používat „zlidšující“ obrazy, aniž by se jednalo o nepøípustný antropomorfismus.
Jistým vyrovnáním této absolutní Boží
transcedence, kterou uznává biblické køesanství (srv. Ex 20,4), je nejspíš druhý specifický køesanský pøínos, a to je osoba Ježíše Nazaretského.
Ovšem. Èlovìk poznává Boha a bìhem
toho poznává svou svobodu. Poznává se jako
bytost urèená k rozhodování. Doslova bych
øekl – nese bøemeno rozhodování, které patøí ke svobodì. Pomoci èlovìku, který má
zùstat svobodný, ke správnému rozhodnutí
nelze ovšem žádnou vnìjší intervencí, žádným nátlakem, který by tuto svobodu znásilnil. To by èlovìk byl degradován na jakousi
loutku. Proto napøíklad ty obvyklé výtky
„Jak to, že Bùh nezakroèí pøi takových nespravedlnostech, jak to Pán Bùh mùže takhle
nechat?!“ stále vlastnì pøedpokládají model
èlovìka jako loutky, jako nesvobodného
stvoøení.
A do toho vstupuje køesanská zkušenost
s Ježíšem. V Nìm Bùh pøichází do dìjin,
ukazuje èlovìku cestu a dává mu nadìji právì tím, že se ztotožòuje s urèitou osobou,
která prožila nᚠcelý život. Vèetnì narození, které si pøipomínáme o Vánocích – narození ve velmi stísnìných pomìrech, pøes urèitou etapu osobního úspìchu v poèátku veøejného pùsobení, až ke smrti. A to je pro
køesanské chápání pøíznaèné, že pravì
v tìchto dvou situacích – narození a smrti –
poznává svého Boha nejzøetelnìji. Tedy
v situacích bezmoci, které jsou ovšem zásadními hranicemi Ježíšova života: jeslièky a
køíž. Vydán péèi nebo nepøátelství druhých
lidí, souèasnì však odevzdaný do Boží vùle.
Právì to je ten, k jehož životu a dílu se Bùh
bezvýhradnì pøiznal. To je také naše nejhlubší nadìje uprostøed života i dìjin.
To, že køesané berou vážnì dìjinnost, má
ovšem také dùsledky pro mravní jednání.
Vìtšinou se tvrdí, že køesané jsou nesmírnì morálnì pøísní, a nìkdy se køesanství
chápe jako urèitý druh moralismu. Ve skuteènosti je ale køesanská morálka pouze
dùsledkem, nebo rozhodnì by teprve mìla
být reakcí na to, co èlovìk ve své víøe prožívá. Pøijímá v ní pro svùj život novou perspektivu, která z tohoto života ohranièeného
narozením a smrtí èiní neopakovatelnou skuteènost a tak mu dává zásadní váhu. A souèasnì mu dává i nadìji. Ta nadìje nespoèívá v tom, že život bude trvat vìènì v tomto
èasoprostoru, ale v zásadním obratu, pøi
nìmž je život ve své èasnosti uchován – teï
použiji obraz – „pøed Boží tváøí, v Boží pamìti“. A teï by bylo naprosto bezcharakterní, kdyby tuto nadìji, tento rozmìr života,
bez kterého si køesan ani život pøedstavit
nedovede, kdyby to nepøál i ostatním. Takže i když se øíká, že køesané mají spoustu
rùzných pøedpisù, které musí dodržovat –
chodit do kostela, k pøijímání, ke zpovìdi,
dodržovat všechna pøikázání – je v podstatì
základ køesanské morálky velmi jednoduchý : mám–li svou nadìji na vìènost v
Božím spoleèenství brát vážnì, musím jí
pøát také druhým.
Za rozhovor podìkoval
Jiøí Zajíc - Edy
Scout´s Duck – Nový název pro vlèata ?
Již delší dobu byl nᚠDuchovní odbor pøíkladem
vzájemné spolupráce, v pravdì ekumenické. Leè nic
netrvá vìènì, jak praví klasik a na zasedání ÚTDRJ
31. února tohoto roku se rozhoøel zatím nejostøejší
mezidenominaèní spor od roku 1989. Vše zaèala
sestra E. Vangelíková, zástupkynì Èeskobratrské
církve evangelické, když pøednesla svou tezi, že je
neekumenické, když vlèata nazýváme slovem, které
je zdrobnìlinou jména význaèného hodnostáøe církve
øímskokatolické. Staèilo tìchto nìkolik málo slov a slibnì
se rozvíjející ekumenická spolupráce skonèila. Všichni øímští katolíci totiž na
protest opustili zasedání duchovního odboru, takže sestra E. Vangelíková
zùstala v zasedací místnosti sama. V kuloárech ètvrtého patra skautského
ústøedí mezitím probíhala vzrušená debata, jak nastalou situaci øešit. Jak
zpravodaji naší agentury øekl J.M. Králík, všichni si uvìdomili, že sestra E.
Vangelíková má ve své podstatì pravdu. Možná øešení nastalé situace jsou v
souèasné dobì tøi. Avšak všechna jsou pomìrnì nároèná na øešení, ne–li
neuskuteènitelná. Prvním øešením by bylo pøejmenovat vlèata. Jenže jak?
Lišèata z téhož dùvodu použít není možno a jiný název neschválí ani jinak
liberální Ústøední rada. Další možné øešení je navrhnout bratrovi kardinálovi,
zda by v zájmu zachování ekumenické spolupráce v Junáku v duchu svého
biskupského hesla „Aby všichni byli jedno“ nezmìnil své pøíjmení. Posledním
øešením je, aby Svatý stolec na žádost Junáka jmenoval bratra kardinála do
èela nìkteré význaèné vatikánské kongregace, èímž by alespoò po dobu
pùsobení bratra kardinála ve Vatikánu byl problém zažehnán. Øešení této složité
situace není dosud zdárnì ukonèeno. O dalším pokraèování tohoto pøípadu
vás budeme prùbìžnì informovat.
Kemar Atráb
NA DOBRÉ STOPÌ - vydává ústøední tým
Odboru duchovní výchovy Junáka
http://www.ktf.cuni.cz/~krampl/stopa/stopa.htm
Místo pro nalepení
adresy
Redakce a administrace: Pavel Budský - Svìtluška,
Thákurova 3, 160 00 Praha 6
Pøedplatné: 110 Kè. Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ
ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila
Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha è.j. nov 6154/97
ze dne 3. 1. 1997.
Výplatné hrazeno v hotovosti.