Kronika tábor Zlatá horečka 1 díl

Domluvili jsme se, že se sejdeme kolem 15 hodiny na táboře. První
přijel Jarda s Katkou, Tomem a Kačenkou a Mortíkem, což je jejich morče.
Vybalili se a
začali nosit věci do
Hrachovinky a
dorazili další vedoucí
a rádcové.
Jarda s Katkou
exhumovali jako
vždy nejdříve
Hrachovinku a
potom se začal
vynášet sklad.
Museli jsme se
dostat pro cisternu,
protože měl večer
přijet Dodo pro
vodu.
Také se museli dohledat a vybalit hadice na vodu a hydrant a klíče na
povolení uzávěrů vody.
Tom s Lídou museli
vyčistit jímku na vodu,
kde bylo hodně bahna
z nedávné povodně.
Pak jsme slyšeli, jak
jede Dodo. Vedoucí
s ním jeli pro vodu.
V kuchyni se ukládali
palety, které tam jsou
přes celý rok
uskladněny. Do
kuchyně se vrátila i
kamna se sporákem.
Pak se Dodo vrátil
s traktorem.
Když přijížděl, vyskočil Fanda s Kačenkou a zůstal tam jen Peprník.
Dodovi v kopci chcípl motor, chtěl ho nastartovat přes rychlost, a jak couvl a
zařadil tak se traktor
postavil na zadní,
potom spadl zpátky
a vypadlo mu okno.
Tak tenhle husarský
kousek ještě Dodo
nikdy nepředvedl.
Peprník byl z toho
dost vedle a když
byla cisterna na
svém místě, hledal
poklop na hadici a
nemohl ho najít.
Pak poslali posla
pro polňačku a
samozřejmě v té chvíli
ten poklop našli.
Musela se také
napojit hadice na pitnou
vodu a vyčistit od
nedávné povodně.
Potom se děti a Katka
odebraly spát. Jarda
ostatní ještě večer
vyklízeli sklad a pak
měli poradu, kde si
upřesnili program na
první den tábora a šli
spát asi kolem 23
hodiny, aby byli na
ráno odpočatí, neboť je
čekal perný den.
Dnes začínal tábor. Pro rádce a vedoucí začal už včera večer.
Táborníci se začali sjíždět kolem desáté hodiny.
Už tehdy bylo strašné
horko. Začalo se
menšími i většími
pracemi. Jako třeba
mytím veškerého
nádobí, připravením
lávek na latríny, které se
následně začali stavět.
Na začátku se všichni
potýkali s vyšší trávou,
která se musí ještě
zdupat. Horko neustále sílilo a špatně se pracovalo.
Naštěstí
přijelo mnoho rodičů,
takže se práce rozvrhla
na více lidí. Ještě před
obědem se začali stavět
podsady na stany.
Nováčci byli tak
nadšení, okamžitě
začali lézt do hotových
podsad. Ale brzy
z nich rychle vyšli,
protože byl oběd.
K němu se podávala
kaše s párkem a okurkou.
Po jídle byla přinesena áčka na stany a následně i plachty. Tudíž
se stany dodělaly. Mezitím se vzadu stavěl velký stan. V něm i v těch
menších bylo hrozné dusno. Konečně se každý mohl ubytovat.
Pak se stavěli další
věci jako trampolína, stan
na ping pong nebo kruh
vlajkoklády.
Jakmile byl
postaven, mohl se zahájit
tábor. Za zpěvu ježčí
hymny vystoupala vlajka
na stožár. To už naštěstí
nebylo horko.
Dnes jsme naměřili
35 stupňů Celsia. K večeři
jsme měli chléb se
strouhaným sýrem a kečupem. Někdo si dal jenom s máslem.
Po zahájení všichni dojeli do Dawsonu. První modrá, pět dní po ní
hnědá, třetí žlutá
s odstupem 11 dní a
poslední zelená se
ztrátou 14 dní.
Dnes byla konečně
příležitost přejít přes
hranice Dawsonu. Na
cestu jsme vyrazili asi
v devět večer. Už se
stmívalo. Došli jsme
nahoru na louku, kde
zrovna byla srna.
Následně jsme všichni došli 50 metrů od hranic, kde jsme se utábořili.
Postupně se všichni vydávali k hranicím Dawsonu. Začínalo se od
nejmenších. Cesta byla osvícena pochodněmi.
Když tam někdo přišel, čekal tam starosta, jeho zástupce a dva
šerifové. Jakmile byl
někdo vpuštěn do
Dawsonu, zahoukala
lodní siréna a další mohl
vyjít k hranicím. Všichni
museli mít klobouk, pas a
zlatokopecký deník.
Pas byla
taková kartička, kterou
všichni dostali už dříve.
Pro ochranu se předtím
zalaminátovala. Na ní se
skvěla naše fotka a další údaje o nás. Například výška, váha nebo
velikost bot. Také tam každý otiskl svůj palec.
Tato kartička byla pro přechod hranic naprosto nezbytná. Dále
všichni museli mít zlatokopecký deník. V něm byly všechny jízdenky a
znaky států, kterými jsme cestou projeli. Naše cesta začínala v Českých
Budějovicích. Autobusem jsme dojeli do Prahy. Odtud letadlem do
Porta. Následovala
cesta lodí přes
Atlantský oceán. Od té
doby se všechny
družiny toulaly po
Americe. Pěšky,
vlakem, lodí. Až se
dostaly k Dawsonu.
Kontrola se neobešla
bez problémů. Vyskytly
se jisté komplikace.
Celníci byli velmi
nedůvěřiví lidé. Třeba
Dvojka a Zíza mají stejná jména i příjmení, takže si mysleli, že jeden
z nich má zfalšovaný pas. Nechali se ovšem nakonec přesvědčit. Většinu
z nás znali díky povolání. Boba označili za slavnou pornohvězdu,
Harryho za hledaného zločince a další nesmysly. Ale nakonec se všichni
do Dawsonu dostali. Pak nás v saloonu ještě jednou starosta přivítal ve
městě a potom už jsme šli spát.
Pozdě ráno, čili v osm jsme se po nočním přesunu do
Dawsonu vzbudili do
jasného a teplého dne.
K snídani byly rohlíky
s jahodovou
marmeládou.
Dokud byl na
hřišti stín, tak se hrála
vybíjená a hned poté
následovalo rozdělení
zlatokopeckých vesnic.
Právo vybrat si jako
první svojí maketu měla
modrá družina, protože
jako první dorazila do Dawsonu.
Pak si vybíraly družiny
v pořadí, v jakém dojeli na
Aljašku. Každá maketa byla jiná a
ze všech se dalo udělat
prosperující městečko.
Takže záleželo pouze na
vkusu a obchodní strategii družin.
Seznámili nás také s tím, jak letos
bude probíhat souboj družin.
Jiné roky se vše bralo
podle míst v jednotlivých dnech.
Teď půjde o množství.
Družiny každý den sečtou
své dolary a uschovají si je
v bance.
Z ní je mohou kdykoliv vybírat. Makety jsme si nezdobili jen
tak. Na stěně bude viset ceník budov. Každá budova stojí určitý obnos a
každá budova (kromě chatrče) má svůj vlastní výnos.
Výnos se zvedá úměrně s cenou budovy. Například důl stojí
padesát dolarů a denně vynáší pět. Tudíž si na sebe vydělá za deset dní.
Ale našli se i výhodnější budovy. Třeba banka stojí 75 dolarů a vynáší
20% z denního výdělku družin.
Bylo rozhodnuto, že musí město mít dvě chatrče, šerifa a
saloon. Až potom si družiny mohly kupovat i jiné budovy. Pro ty
družiny, které měly šest
členů, vznikl speciální
klíč na přepočítávání
peněz, aby neměli
výhodu oproti družinám
s pěti členy.
Následovalo velice
nudné seznámení
s Dawsonským řádem.
Ovšem velmi důležité,
neboť jsme letos měli
mnoho nováčků,
kteří nevěděli to, co je pro staré členy samozřejmostí.
Ještě před obědem jsme se nadchli pro zvelebování svých vesnických
polotovarů v podobě kartonů s pěnovými kopci. Jarda slíbil, že všechny
makety budou
ohodnoceny dolary,
takže všichni vymýšleli
co nejoriginálnější
nápady. Dokonce už se
počítalo s určitými
budovami. Třeba
většina družin udělala
na kopci plochu pro
kostel nebo kus lesa
pro pilu.
NÁZEV STAVBY
POŘIZOVACÍ
CENA v
Dolarech
VÝNOS
V Dolarech
za 1 DEN
KS
MAX
SALOON
60
6
1
HOTEL
50
5
1
POŠTA
25
2
1
ŠERIF
25
3
1
UNIVERZITA
45
4
1
BANKA
75
20%
1
CHATRČ
CHATRČ
12
0
3
OBCHOD
40
4
3
DŮ L
50
5
1
NEMOCNICE
45
4
3
PILA
30
3
2
MLÝN
30
3
3
KOVÁRNA
30
3
3
FARMA
35
4
3
ŽELEZNICE
30
3
3
ŠKOLA
25
2
1
KOSTEL
25
2
1
DOSTAVNÍKOVÁ
STANICE
20
2
3
60
6
1
Obědvali jsme nudličkovou polívku a mírně slepené špagety se
sýrem a kečupem. Po obědě jsme se opět vrhli na dobarvování našich
maket. Když už bylo
vedro neúnosné, zavelel
Jarda, že se jdeme
koupat.
Příjemně jsme se
svlažili v potoku, cákali,
házeli vodní míčky a
upravili hráz tak, aby
mohla vypouštět. Měla se
hrát hra s vodou
dekoball, ale všichni se
bavili v řece po svém,
takže byla vypuštěna.
Hodně se cákalo, hlavně na ty, kteří byli sušší nebo nechtěli do vody.
Díky hrázi se solidně zvedla voda, takže se tam dalo dobře ponořit.
Do večeře jsme se věnovali
poslednímu upravování
zlatokopeckých údolí a skal.
Přesto to dvě družiny nestihly.
Jejich i ostatní makety vypadaly
skvěle a bylo za nimi vidět
mnoho práce.
K večeři byly chleby se
sýrovou pomazánkou a okurkou.
Večer se hrála hra „Hledání
ztracených předmětů“.
V herním území číslo jedna opilý šerif ztratil svou hvězdu a další věci a
my museli hledat plechovky s mnoha lístečky, na nichž byly vytisknuty,
obrázky ztracených šerifových věcí. Nad plechovkami vysely obrázky se
stejným obrázkem.
Většina plechovek se schovávala hluboko v kapradí. Kdo hru znal,
tušil kde hledat, protože většinou se věci schovávají na podobných
místech. Při hře se
občas náhodně
vytvořily několika
členné skupinky.
Tuto hru mohli
vyhrát i malý, neboť
nejde pouze o rychlost,
ale i o schopnost hledat
u stromů plechovky.
Jako první čtyři se do
tábora vrátil Dvojka,
Jana, Řízek a Terka.
Doběhli v malých
rozestupech. Někteří nenašli do konce hry všechny ztracené věci.
Rádcové během hry dostavili tee-pee. Večer se vyhodnotily práce,
kuchyně, hra a naše těžce udělané makety. Za odměnu jsme dostali
každá družina jednu chatrč. Družiny byly ve své tvorbě velice kreativní a
do pěnových hor vytesaly sopky, tunely, stezky a řeky s vodopády.
Jiní vyráběli
ohrádky, mosty z klacíků
nebo vyřezávané lodičky a
ozdoby krajiny. Všichni se
dostatečně vyřádili a
vedoucí byli moc rádi. Pak
jsme se všichni zašněrovali
do stanů a brzy usnuli.
Ráno byl poněkud neobvyklý budíček. Vedoucí začali bušit na
stany a křičeli, že našli zlato. Ale spali jsme tak dlouho, jak nám večer
slíbili. A opravdu, ve
dvou železných
rýžovacích pánvích se
matně lesklo několik
malých zlatých
valounků.
Jejich velikost
dosahovala asi jednoho
centimetru. V každé
pánvi se jich schovávalo
asi deset. Takže
v Yukonu přece jenom
se nějaké zlato skrývá. Nejeli jsme sem zbytečně.
Na rozdíl od
včerejška již byla
rozcvička. Rozdaly se
kruhy se síťkou
uprostřed „Ogofoga“
a roztřepené míčky.
Rozdělili jsme se na
žlutozelenou a
modrohnědou.
Všichni museli pinkat přes síť. Jakmile spadl míček na zem, byl bod
pro druhou skupinu. Pokud vyletěl do autu, nebyl bod pro nikoho.
Která strana prohrála výměnu, podávala na následující. Vyhrála
žlutozelená skórem 22:13. Pak už nás zavolali na snídani.
Dnes vařil v kuchyni jako hlavní kuchtík Blesk. Ke snídani byly
buchty s mákem nebo
tvarohem. Navíc se
pilo kakao.
Dnes má přijet
zástupce guvernéra,
který nám prodá
claimy. Povolení mít
kus řeky, kde se dá
rýžovat, stojí jeden
dolar. Podezřele málo.
Ovšem všichni
projevili velké
nadšení. Měli bychom se rozdělit minimálně po dvou maximálně po šesti
podle toho jak s kým chceme rýžovat a potom se s ním dělit o případně
dobyté zlato.
K tomu abychom si mohli
zaregistrovat claimy se
potřebujeme legitimovat pasem,
takže kdo ho předtím zahodil,
neučinil tím nejlepší rozhodnutí
v jeho životě.
Dále musíme mít ceduli,
kde budou jména všech, kteří
claim vlastní. Musela stát na tyči
a na prkně musela být jména
napsaná fixou. I když Tom
s Dvojkou tam vyťupovali
šroubovákem nápis Tom+2.
Většinou se tvořily skupinky po dvou nebo po třech. S pomocí šmirglu
se prkno ohladilo, aby to alespoň nějak vypadalo. Mohli jsme prkno
ořezat do jakéhokoliv
tvaru. Ale všichni
dělali cedule
v nejistotě. Protože
zástupce guvernéra
mohl dorazit kdykoliv.
A prý se tu nezdržuje
dlouho. Půjde brzy dál.
Jakmile se udělaly
cedule, mohl se každý
hlásit pro práci za
dolary. Mimochodem
si teď všichni prohlédli bodování stanu z rána. Najednou několik členů
zaslechlo zvonec. Všichni se dychtivě rozběhli do lesa. Vedoucí je
museli brzdit. U posedu stál zástupce guvernéra a vykřikoval, že prodává
claimy zájemcům. Třeba Mates mu dal dva dolary, protože ztratil pas.
Takže úplatek, pro vysokého státního úředníka. Očividně mu to
nevadilo. Následně
rychle zmizel.
Když jsme se
vrátili, byl oběd.
V polévce plavaly
knedlíčky
s těstovinami.
K druhému jídlo bylo
rizoto. Následně jsme
začali odpočívat. Za
dolary mohl každý
pracovat.
Asi po hodině přišel telegram. V něm stálo, že
zástupce guvernéra je mezinárodně hledaný
podvodník. Naše zděšení bylo veliké. Museli jsme
ho chytit. Tato hra se jiné roky nazývá Honba za
piráty, nebo za zlodějem.
Pravidla jsou tato. Tři zloději utíkají v herním území číslo jedna.
Trousí za sebou lístečky s obrázky peněz. Těch je mnoho. Každá má
hodnotu jednoho bodu. Můžete jich mít maximálně deset. Pak se musí do
tábora, kde se lístky
nahlásí a odevzdají.
Někdy trousí i měšce s
hodnotu pěti bodů.
Pokud někdo chytil
zločince, dostal kufr.
Byla tu tudíž šance i pro
menší, kteří mohli sbírat
lístečky troušené z kapes
banditů.
Lupiče dělali
Datel, Upír a Žralok.
Jakmile jsme dohráli, oznámil nám Jarda, že přišla pravá povolení na
claimy. Takže se nakonec půjde rýžovat. Jarda nám posléze ukázal deset
výseků potoka, kde můžeme rýžovat. Ten, kdo byl v celkovém
hodnocení přes rok na nejlepším místě, mohl si vybrat pro něj nejlepší
claim.
Postupně se jich
rozebralo devět,
poslední byl rezervní.
První si vybírali Tom
s Dvojkou, neboť se
umístili na prvním a
třetím místě. Pak si
vybírali Harry, Zíza a
Žralok. A další podle
součtu míst v pořadí
přes rok.
Rychle se všichni rozběhli rýžovat. Dobré byly písečné pláže, tam se
zachytilo mnoho zlata. V kamenech, proudu a hloubce už to tak dobré
nebylo. Většina zlatokopů dávala zlato do jednoho měšce, protože se
rozhodli mezi sebou podělit. Na rýžování zlata jsme měli asi hodinu.
Poté byla chvíle a možnost dopracovat rozdělané. Najednou se spustil
velmi silný déšť. Při něm byla večeře. K ní se jedl chléb s máslem a
salámem. Déšť mezitím
ustal. Jarda nám dal
hodinu na to, abychom
vytáhli námořnické hry.
Všichni hráli
s nadšením.
Poté se šlo se teepee. Jakmile rádci
poučili nováčky o
chování v tee-pee, vešli
všichni dovnitř, kde
Jarda zapálil oheň. Ten
ovšem nechtěl chytit.
Dlouho ho musel oživovat. Nakonec se to s pomocí dřeva z kuchyně
povedlo. Měli jsme štěstí. V tee-pee se smí oheň rozdělat pouze jednou.
Jinak se musí počkat na další den.
Pak se začalo
vyhodnocovat. Každý
hlásil, co chce
vyplatit. Vyhodnotila
se hra Honba za
piráty. Byly čtyři
kategorie. Jeden, dva,
tři a čtyři dolary.
Vyhrál Zíza s 167
body, druhý byl
Tonda s 125 body a
třetí místo obsadil
Dvojka s 89 body.
Následně se vyhodnotily družiny. Vyhrála zelená, druhá hnědá, třetí
žlutá a čtvrtá modrá. Poté se hrály černé historky Pravdivé příběhy 2.
Například, že opilý muž spadl do hrobu, kde ležel jiný opilý muž a ten
druhý dostal infarkt. Nebo stará paní chtěla osušit kočku tak, že jí strčila
do mikrovlnky. Hádalo se celkem rychle. Měli jsme podepsat
zlatokopeckou přísahu, ale pršelo a v tee-pee někteří dělali nepořádek.
Takže jsme šli spát.
Dnes byl budíček jako obvykle v půl osmé, i když jsme včera šli spát
o něco později. Den se
zahájil jako obvykle.
Jako rozcvičku jsme hráli
Minotaura. To je určeno
několik Minotaurů, kteří
chytají ostatní. Vtip je
v tom, že všichni, včetně
chytačů, mají zavázané
oči. Oběti se řídí podle
zařvání. Kde se ozvalo,
tam nešli, protože by byli
chyceni.
K snídani měli všichni rohlíky
s nutelou. Dnes byl šéfkuchařem
Zíza.
Následně jsme vyslechli
rozkaz dne. Dopoledne se mají
hrát Převozníci. Jenomže občas
sprchlo, takže se odložily na
odpoledne.
Všichni začali dělat různé
práce. Třeba stavba baribola
nebo vstupní brány. Také další
drobné práce. Takto se dělalo až
do oběda. K němu byla
hrachovka a svíčková.
Následoval polední klid.
Následovala hra Převozníci.
Rozdělili jsme se na dva týmy. Na zelenožlutou a hnědomodrou. Jde
se předem vyznačenou cestou. Skupina, která dělá převozníky, táhne dva
vozíky po této cestě. Tyto vozíky jim chtějí ukrást zloději.
Každá skupina
měla jedenáct členů.
Po cestě se nesmí dělat
zátarasy, aby vozíky
neprojely. Každý má
pouze jeden život a pět
šišek. Každou kárku
může táhnout jeden
člověk. Jakmile někoho
trefí kamkoliv, je mrtev.
Mrtvoly chodí až
potom, co přejdou
všichni živí. Náboje se
nesmí brát od mrtvých
nebo spoluhráčů. Převozníci mohou převézt jeden nebo dva vozíky.
Bandité mohou ukořistit oba dva vozíky.
Ukořistí ho tak, že zastřelí kočího. Jakmile se někdo pustí vozíku,
může si ho vzít kdokoliv. S ním může jít nebo i utíkat k cíli. Pokud
banditi vezmou vozík a dovezou ho na konec cesty, ukořistili vozík.
Vozíky mohou stát maximálně pět minut, pak musí dál. Pokud někdo
někoho trefí do hlavy,
je mrtvý ten co házel.
Ale to rozhodnou
rozhodčí Datel a Upír.
Jako převozníci začala
žlutozelená a ztratila
oba dva vozíky.
Loupežníkům přežili
čtyři, převozníkům tři.
Na konci útočníci
udělali živý štít, aby
schovali posledního se
šiškami a vyšlo jim to.
Pak jsme šli na svačinu. K ní byl rohlík s jogurtem. Následně si to
skupiny vyměnily.
Tuto hru velice poznamenala taktika převozníků. Vejde do dějin jako
Žralokova klička, lest nebo plán. Spočítal si, že bude výhodnější schovat
většinu svého týmu. Pouze dva vyrazili s vozíky, které si nechali uloupit.
Byla to bitva pouze dva na dva. Oba vozíky získali lupiči. Ale na mrtvé
to bylo jedna jedna. Tudíž vyhrála modrohnědá.
Jarda ovšem moc rád nebyl. Uznal chytrost nápadu, ale vlastně se
nehrálo. Proto radši vyhlásil novou hru. V ní modrohnědá dokázala svou
kvalitu a ubránila oba
dva vozíky. Tudíž
suverénně vyhrála.
Následně šli
všichni pro větve na
oheň. Ohniště ovšem
bylo zarostlé trávou.
Potom se přinosili
lavičky. Oheň se zapálil a
přinesli se vošťuráky.
K večeři si každý
opekl svůj špekáček.
K příloze každý měl na
výběr křen, hořčici a kečup. Přikusoval se chleba.
Následně jsme se dozvěděli, že chachacha, které bylo v denním
rozkazu, jsou bludičky. Super hra, všichni jsme zajásali radostí.Bludičky
se hrají v noci. V lese panuje černá tma. Každý z rádců má jednu svítící
tyčinku v barvě nějaké z družin. Každý běhá
pouze za bludičkou své barvy. Jinou chytit
nesmí. Když chytí svou, dostane od ní lísteček.
Nechytá se vždy stejný člověk. Rádcové si
světýlka mezi sebou mění během hry.
Ovšem také tu číhá krvavá Marry. Ta má
normální baterku, kterou občas zasvítí. Když
někoho vidí a on hlučí nebo se moc hýbe,
vezme mu život. Životy jsou tři. Kdo je
vyčerpá, musí do tábora. Bludička také mává každých několik vteřin.
Utíkali Blesk, Datel, Harry, Upír a Žralok. Nejčastěji byl krvavá Marry
Upír. Bludičky se pravidelně střídaly. Nestalo se žádné zranění, což při
této hře nebývá pravidlem. Tuto hru vyhrál Bobo, s jedenácti chycenými
bludičkami a dvěma životy. Druhá byla Kačka s osmi lístky a stejně
životy. Třetí skončili Dvojka s Tomem, kteří měli po devíti bodech.
Protože už bylo mnoho hodin,
šli jsme rychle spát.
Dnes byl budíček v půl osmé. Po budíčku jsme si dali běžnou
rozcvičku, kterou vedl Harry a trvala asi pět minut. Po rozcvičce jsme si
dali snídani, k níž byly rohlíky s mazacím sýrem. Vyhodnocoval se
včerejšek. Všechny práce a hry vedoucí zaplatili. V družinovém souboji
vyhrála modrá, na druhém zelená.
Po vyhodnocení
bylo pár levných prací. A
po nich první kolo
bojovky Čínská zeď.
Tato hra je stará
teprve dva roky. Když
jsme došli k posedu,
vyhlásil Jarda soutěž.
Každý měl běžet
k hromadě kamenů a
přinést kámen velký jako
pěst. Byl to vlastně
handicapový dostih. Vyhrál
Luky, druhý byl Dvojka, třetí
Ruda, čtvrtý Zíza a pátý Harry.
Za tuto soutěž se nevyplácelo.
Pak se vyrovnaly do řady po
délce louky. Mezitím se podél
nich natáhl provaz. Řada
měřila asi patnáct metrů.
Na lano se navázalo šest uzlovaček.
Na každou z nich se přivázal člen družiny.
Legenda ke hře zněla takto. Čínská zeď je jeden z divů světa, ale
zároveň obrovská zásobárna materiálu. Proto vesničané berou kameny
pro stavbu svých domů. To se památkářům nelíbí. Protestně se ke zdi
přivazují a brání jí.
Postupně každá
družina vyzkouší roli
památkářů. Ostatní tři na
ni budou útočit a snažit
se jí kameny sebrat.
Kamenů je asi
dvacet. Úkolem tří
spojených družin je
ukrást ze zdi co nejvíce
kamenů. Zbylá družina
má za úkol uhlídat co
nejvíce kamenů. Každý
člen má různě dlouhý
provaz. Dál nemůže. Brání se tak, že musí odhánět vesničany, aby se
vzdálili od Čínské zdi. Tyto kameny leží přibližně metr a půl od provazu,
na který jsou přivázáni památkáři. Jakmile se někoho dotknou, musí
běžet dolů na cestu k Datlovi a tam udělat deset dřepů. Pak může jít opět
krást. Pokud se někoho dotknou, když nese kámen, musí ho nechat na
místě chycení a běžet cvičit. Útočníci mohou posunutý kámen vzít
následně snadněji. Ochránci se
totiž nesmí kamenů, ať jsou
kdekoliv, dotknout. Bránění jedné
družiny trvá pět minut. Přesto to té
družině přijde strašně dlouho. Není
tedy čas na taktizování. Ukořistěné
kameny se nosí k posedu. První
hlídala hnědá a uhlídala osm
kamenů.
Po první kole byl oběd. K němu
jsme si dali nudličkovou polévku a
smažený sýr s kaší. Většina lidí šla
po obědě pracovat. Dodělávala se
brána, psala se kronika a další
práce. Někdo měl opravdu klid a
odpočíval.
Pak se šla dohrát Čínská zeď. Ve druhém kole hlídala modrá a
uhlídala 12 kamenů. Zelená uhlídala 10 kamenů a žlutá jich měla stejně
jako modrá. Každá družina nakonec dostala tři dolary. Sice někteří
uhlídali více kamenů, ale bylo jich šest. A zrovna žlutá a modrá, které
uhlídaly nejvíce kamenů. Proto se tato hra nehodnotila.
Pak se hrála hra
Špionáž (oficiální název
je „Pozorování
nepřátelského území“).
To se všichni
členové schovávají
v lese. Musí se dobře
schovat, aby je z tábora
nebylo vidět, ale oni
přitom musí vidět do
tábora. Smyslem hry je
pozorovat a zapisovat
dění v táboře. V něm
zůstali rádcové a vedoucí. Ti dělají různé obvyklé i neobvyklé věci, které
špioni zapisují. Zároveň se dívají do lesa a volají jména těch, které uvidí.
Ti dostávají trestné body. Hra trvá asi hodinu.
Od začátku do konce se špioni
vypsat co nejpřesněji a
nejpodrobněji dění v táboře.
Vedoucí většinou dělají tak zvláštní
věci, že každý ví, co má psát. Třeba
Upír vozil Žraloka na dvojkolce a
ten předstíral, že je papež nebo
pravěký člověk. Mezitím Datel
ležel na zemi, kryl se prasetem a
pokoušel se spáchat atentát na
papeže. Harry s Bleskem hráli
fotbálek a Jarda s Fandou
zatloukali bránu. Někdy bylo
opravdu těžké zapsat všechno
najednou.
Většinou se tvořily skupiny po
dvou. Jeden z nich pozoroval a
druhý zapisoval. Pouze kolem Dvojky se vytvořila šestičlenná skupina.
Po hře jsme si dali večeři. K ní byl (jak jinak) chléb
s plátkovým sýrem. Kdo chtěl si mohl dát zbytek smažáku.
Pak se vyhodnotila
hra. Za každou zapsanou
pravdivou věc se dával
bod. Vyhrál Bobo
se Zízou s 67 body.
Druhá skončila Dvojkova
skupina s 51 body. Třetí
byly Lulu a Kačka s 45
vypozorovanými detaily.
Následovala hra
Štěnice. Opět zůstávají v
táboře rádcové a vedoucí. Zatímco ostatní útočí tábor. V něm jsou
rozmístěny tři plechovky. V uličce mezi stany je jednobodová
plechovka. U hrachovinky je za dva. Za tři najdeme v kruhu vlajkoklády.
Tudíž Jarda zrušil tabu kruhu.
Každý dostal pět lístečků. Čtyři normální a jeden barevný. Barevný
lístek má dvojnásobnou hodnotu. Navíc každý dostal tři životy. Naším
úkolem bylo vhodit do
plechovky, kterou si
vybereme, jeden
podepsaný lísteček. Za
čím více bodů, tím těžší
je se k plechovce dostat.
Po táboře chodí rádcové a vedoucí. Hlavně uprostřed se pohybují
aspoň dva tři lidé. Proto je dost těžké se dostat k tříbodovému kelímku.
Chytači ovšem nechytají jenom dotekem. Musí prchajícího chytit do
náruče. Tam ho musí udržet tři vteřiny. Mezitím se prchající může
vysmeknout. Také může hodit lístek do plechovky. Pokud to udělá dřív,
než uplynou ony tři vteřiny, počítá se mu. Pak požaduje život. Po
vyčerpání životů si jde sednout na palác. Životy se letos nepůjčovaly.
Také si je první vyčerpal
až ke konci hry.
Vymýšlely se různé fígle.
Oblíbené je vběhnout do
tábora ve chvíli, kdy tam
vběhl někdo silný a
všichni se ho
snaží chytit.
Letos
Dvojka
vymyslel novou věc. Do
tábora došel potokem a
v nestřežené chvíli dal
štěnici do plechovky. Hra
se začala hrát za šera a skončila za tmy, takže hlídači měli ztíženou
situaci. Tuto hru vyhrál Bobo, druhý skončil Dvojka a třetí Kačka se
Zízou. Správně měl vyhrát Dvojka, ale plechovka za tři body se během
hry zvrhla a nenašli se všechny jeho štěnice.
Také jsme oslavili Lídiny narozeniny. Byly oslaveny tak, že jsme ji
hodili do potoka. Pak se mokrá Lída vrhla na Žraloka. Do rvačky se
zapojili i ostatní. Žralok utekl bez zranění. Všichni se odebrali v poklidu
spát, zatímco Růža se šla sušit.
Den začal jako obvykle budíčkem. Akorát já byl v kuchyni, takže jsem
stával dřív.
Byla rozcvička.
Hráli jsme hru s padákem
a míčkem a byla to
docela legrace.
Když skončila tak
byla snídaně. K snídani
byli buchty a kakao.
Pak byla hyena
(zuby). Po hygieně byla
prohlídka, jestli nemá
někdo klíště.
Následoval úklid ve stanech. Jako vždy jsme si vyslechli rozkaz dne.
Šel se připravovat slavnostní oheň. K tomu jsme využili padlou břízu,
která by jinak shnila.
Doufáme, že to bude
hořet, protože Jarda
má zkušenosti pouze
s jehličnany.
Zazvonili oběd.
K obědu byla
gulášová polévka a
buřto, knedlo, zelo. Po
poledním klidu jsme
se vydali rýžovat
zlato.
Každý již šel na svůj claim samostatně, jít nemusel, pokud nechtěl.
Zlato asi bylo z jiné vrstvy, neboť jeho tvar připomínalo tvar střechy,
oproti minulým neforemným kamínkům.
Zlata bylo na všech claimech více. Někomu tam něco zůstalo, jiný
vytěžili všechno, další stavěli hráz. Asi po hodině nás zavolali zpátky.
Všichni si šli hned vykoupit zlato. Rychle, protože nám hrozilo
nebezpečí. Utekl totiž
Krvavý Joe.
Dozvěděli jsme
se to z Nugetu, který
dnes ráno vyšel. Byla
tam básnička, humor,
inzerce a Lucky Luke.
Zpět k Joeovi.
Ten byl obviněn
z vraždy prvního
stupně. Zabil zlatokopa
Sama, neboť ten mu
nechtěl vyzradit informaci, která ho zajímala. Tak přesně ten utekl. A
nejspíše se pohybuje v okolí Dawsonu. Odměna za dopadení činí 100
dolarů.
Navíc jednotlivci dostali svoje první nugety. Jeden stojí deset dolarů a
dá se nalepit na hodnotící desku. Slouží ke snadnější orientaci
jednotlivců, jak si vedou v poměru s ostatními. Každý již se těšil na
svačinu, k níž jsme
dostali rohlík a Termix.
Do programu se
dostala i jedna
neplánovaná věc.
Skluzavka. Klouzačka
je dlouhá plachta, která
se polije vodou a
mýdlem. Pak se
sklouznete. Ne každý
chtěl ovšem klouzat.
Dojíždí se totiž na trávu
a všichni jsou pak sešlehaní.