Studie - chdnet

Transkript

Studie - chdnet

Studie:
Chráněné dílny v Jihočeském kraji
a Horním Rakousku jako součást
systémových nástrojů podporujících
pracovní uplatnění a začlenění lidí
se zdravotním postižením
Mgr. Jan Šesták, Ph.D.
Březen 2010
Realizováno v rámci projektu spolufinancovaného Evropskou unií z prostředků
Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Operačního programu
Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007 – 2013.
STUDIE:
„Chráněné dílny v Jihočeském kraji a Horním Rakousku jako součást systémových nástrojů
podporujících pracovní uplatnění a začlenění lidí se zdravotním postižením“
Obsah
1.
2.
2.1.
2.2.
2.3.
2.4.
2.5.
3.
3.1.
3.2.
3.3.
3.4.
3.5.
3.6.
3.7.
4.
4.1.
4.2.
4.3.
4.4.
4.5.
5.
5.1.
5.2.
5.3.
6.
7.
8.
2
Úvod .......................................................................................... 3
Člověk se zdravotním postižením .............................................. 5
Postižení, poškození, zneschopnění, znevýhodnění ........................... 5
Specifikace zdravotního postižení .................................................. 6
Kvantifikace osob se zdravotním postižením v ČR
a Jihočeském kraji ...................................................................... 7
Člověk se zdravotním postižením – riziková skupina
nezaměstnaných ........................................................................ 10
Východiska pro začlenění lidí se zdravotním postižením ................... 16
Chráněná dílna ........................................................................ 19
Chráněná pracovní dílna v ČR ...................................................... 19
Příspěvky zaměstnavatelům dle Zákona o zaměstnanosti – ČR ......... 20
Vymezení a financování chráněné dílny v Horním Rakousku ............. 24
Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v ČR .......... 25
Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením
v Horním Rakousku .................................................................... 28
Právní formy a zaměření výroby chráněných pracovních
dílen a zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob
se ZP v Jihočeském kraji ............................................................. 29
Právní formy provozování chráněné pracovní dílny
Chráněná pracovní dílna jako součást systémových nástrojů
podpory pracovního začlenění lidí
se zdravotním postižením ....................................................... 36
Nástroje podporující pracovní začlenění lidí se ZP
v České republice....................................................................... 36
Systém podpory pracovního začlenění v Horním Rakousku ............... 38
Sociální služby v České republice ................................................. 39
Nástroje na pomezí – ČR............................................................. 42
Nástroje politiky zaměstnanosti v ČR ............................................ 43
Kritéria kvality nástrojů podpory jako východisko
pro naplnění cíle a účelu podpory............................................ 45
Výkonové a kvalitativní standardy chráněných dílen
Kritéria kvality poskytování sociální služby v České republice ........... 63
Hlavní rozdíly v provozování chráněných dílen
Výsledky dotazníkového průzkumu mezi provozovateli
chráněných pracovních dílen a zaměstnavateli
zaměstnávajícími více než 50 % osob se ZP ........................... 68
Doporučení a podněty ............................................................. 74
Přehled použitých zdrojů ........................................................ 76
1.
Úvod
Společnost je tvořena jedinci. Lidskými bytostmi různého věku, s rozličnými
schopnostmi, d ovednostmi, zk ušenostmi, s nestejnými povahami, přednostmi,
vědomostmi, dispozicemi a inteligencí. Společnost je taková, jaký je vztah mezi
těmito jedinci navzájem. Společnost v České republice si také v posledních dv aceti
letech více uvědomuje, že její součástí jsou lidé s různým typem postižení. Více než
dřív se o ně staráme. Více je učíme a vzděláváme, pořádáme pro ně sbírky nebo
společenské akce, více akceptujeme jejich přítomnost, více oceňujeme ty, kteří o ně
pečují, více o lidech s postižením mluvíme a píšeme, na péči o postižené dáváme tu
více, tu méně finančních prostředků. Jankovský (2001) mluví o postižení jako
o dimenzi, která dává životu určitý rozměr, kvalitu. Můžeme říci, že kvalita života
člověka s mentálním postižením je z velké části závislá na kvalitě vztahu s ostatními
členy společnosti. Začlenění lidí s postižením je od razem kvality t ohoto vztahu.
Jak píše Jan Pavel II.: „Člověk s postižením je jedním z nás a plně se podílí na našem
lidství. Začlenění se ve své praktické rovině projevuje příležitostmi, které člověk
s postižením ve společnosti má.“
Jednou z nejdůležitějších příležitostí je i pracovní uplatnění lidí s postižením.
Pracovní uplatnění je jedním z prioritních cílů speciálně pedagogické i zdravotně
sociální podpory lidí se zdravotním postižením, neboť nemůže-li se člověk realizovat,
uplatnit své dovednosti a vědomosti, podílet se na své soběstačnosti a nemá možnost
se při práci setkávat s jinými lidmi, je využití veškeré rehabilitační podpory
jen částečné. Člověk tak ztrácí motivaci k práci na sobě, k překonávání překážek,
ke vzdělávání a profesní přípravě nebo k odbornému růstu.
Jedním z nástrojů, které lze pro podporu pracovní integrace (pracovního začlenění)
lidí se zdravotním postižením využít, je v České republice (Jihočeském kraji)
i v Rakousku (Horním Rakousku) „chráněná pracovní dílna“ nebo „chráněné pracovní
místo“. Z vykli j sme s i p oužívat pro t oto le gislativní v ymezení z jednodušeně jen
sousloví „chráněná dílna“. Chráněné dílny významně napomáhají zvyšování kvality
života lidí se zdravotním postižením, podílejí se na jejich schopnosti žít samostatný,
soběstačný a důstojný život s odpovídajícím sociálním postavením a naplněnými
potřebami užitečnosti a potřebnosti. Zároveň plní nezastupitelnou úlohu příspěvku
k proměně pohledu majoritní společnosti na soužití a začlenění lidí se zdravotním
postižením. Chráněná dílna má v podmínkách ČR (ale i Rakouska) mnoho různých
podob. Liší se ekonomikou provozu, personálním zajištěním, zaměřením i způsobem
práce. Li ší se v počtech zaměstnaných osob se zdravotním postižením i v druhu
a míře
zdravotního
postižení
lidí,
kteří
v ní
našli
pracovní
uplatnění.
Model uplatňovaný dosud v České republice však na rozdíl od toho rakouského
vykazuje problémy s neprovázaností chráněných dílen s dalšími nástroji
podporujícími lidi se zdravotním postižením při jejich pracovním (ale i sociálním)
začlenění. Je tím myšlena jednoznačná návaznost na sociální služby na straně jedné
a větší prostupnost na otevřený trh práce na straně druhé.
3
STUDIE:
Předkládaná studie si klade za cíl představit a částečně analyzovat provozování
chráněných dílen v České republice (Jihočeském kraji), pokusit se je porovnat
s vymezením a podmínkami chráněných dílen v Horním Rakousku a zasadit je
do rámce systémových nástrojů podporujících pracovní uplatnění a začlenění lidí
se zdravotním postižením. Součástí jednotlivých kapitol jsou aktuální statistické
údaje a názory a postoje provozovatelů chráněných dílen. Studii je možné uchopit
také jako nabídku pro poznání a inspiraci z hornorakouského modelu.
4
2.
Člověk se zdravotním postižením
2.1. Postižení, poškození, zneschopnění, znevýhodnění
Pojem „postižení“ je chápán v různém významu, čemuž stále ještě napomáhá
poměrně značná terminologická nejednotnost. Týká se to jednak druhů postižení, ale
také samotného pojmu „postižení“. V současném pojetí je v popředí člověk, a teprve
následně se hovoří o tom, zda se jedná o člověka zdravého, či s postižením.
Dříve se postižení v nímalo s píše jako k ategorie, b yl d iagnostikován d efekt, a podle
druhu a stupně postižení následovalo opatření. Dnešnímu přístupu mnohem lépe
odpovídá vnímání postižení jako dimenze, tedy rozměru života.
Světová zdravotnická organizace vydala v roce 1980 Mezinárodní klasifikaci poruch,
disabilit a handicapů MKPDH (International Classification of Impairments,
Disabilites and Ha ndicaps). J ednotícím p ojmem s e s tal p ojem „postižení“
(angl. disablement), které zahrnuje tři základní komponenty: poškození,
zneschopnění a znevýhodnění. V roce 2001 došlo k revizi a vznikla tzv. Mezinárodní
klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). Nehodnotí se již diagnóza
jako t aková, al e její vliv n a s ociální roli, situace a prostředí, ve kterém člověk
s postižením ži je. N amísto ha ndicapu m luvíme o restringované participaci,
tedy omezení v aktivitě důležité ve vztahu k sociálnímu prostředí.
Poškozením (angl. impairment) se rozumí jakákoli ztráta nebo abnormalita
psychické, fyziologické nebo anatomické struktury či funkce. Marek, Kalvach,
Sucharda a k
ol. ( 2001) v ymezují i mpairment t aké j ako „ poruchu“.
Poškozením je například „ztráta oka“. Tato porucha je tedy změna funkce na úrovni
tělního orgánu či systému.
Zneschopněním (angl. disability) se rozumí stav, kdy v důsledku poškození
a ve srovnání se stavem zdraví je omezena nebo chybí schopnost jedince vykonávat
nějakou činnost takovým způsobem či v takových mezích, které se v daném
sociokulturním prostředí považují za normální. Jedná se tedy o poruchu na úrovni
celého jedince.
Znevýhodněním (angl. h andicap) se r ozumí st av, k dy v důsledku poškození nebo
zneschopnění a ve srovnání se stavem zdraví jedinec nemůže nebo může omezeně
plnit role, které odpovídají jeho věku, pohlaví, sociálním a kulturním zvyklostem.
Může být například znevýhodněn při hledání zaměstnání. Jde o změnu rolí, které
člověk zastává ve vztahu ke společnosti. Nově mluvíme o restringované
participaci, tedy omezení funkční schopnosti jedince v činnostech důležitých
ve vztahu k sociálnímu prostředí.
5
STUDIE:
2.2. Specifikace zdravotního postižení
Z hlediska po stižení se v našich podmínkách rozlišuje m ezi š esti v elkými s kupinami
osob s postižením, respektive zdravotním postižením:
1. lidé s mentální retardací (lehká, středně těžká, těžká, hluboká)
2. lidé se smyslovým postižením (vady a poruchy řeči, sluchové postižení,
zrakové postižení)
3. lidé s tělesným postižením (postižení horních končetin, dolních končetin,
páteře, omezené lokomoce)
4. lidé s kombinovaným postižením (nejčastěji mentální postižení kombinované
s tělesným nebo smyslovým postižením, např. DMO, případně s přidruženým
duševním onemocněním)
5. lidé s duševním onemocněním (schizofrenie, psychózy, neurózy, poruchy
osobnosti apod.)
6. dlouhodobě (trvale) nemocní (postižení respirační, kardiovaskulární, zažívací,
kostní a s valové, k ožní, a lergické, k arcinogenní, i munogenní, c entrální ne bo
periferní nervové soustavy, získané poruchy pohybového a nosného aparátu)
OSOBA SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM PODLE ZÁKONA
O ZAMĚSTNANOSTI
Vymezení do 31. 12. 2009
Zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb., § 67) říká, že osobou se zdravotním
postižením je člověk, který:
•
•
•
byl orgánem sociálního zabezpečení uznán plně invalidním, tedy pobírá plný
invalidní důchod (zákon používá termín „osoba s těžším zdravotním
postižením“),
byl org ánem s ociálního zabezpečení uznán částečně invalidním, tedy pobírá
částečný invalidní důchod,
byl rozhodnutím úřadu práce uznán zdravotně znevýhodněným, tedy jeho
možnosti vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci
či získat n ovou jsou podstatně omezeny z důvodu jeho dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, který je definován jako nepříznivý stav, který
podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně
omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost
pracovního
uplatnění
(zákon
používá
termín
„osoba
zdravotně
znevýhodněná“).
Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, poživatelem plného
či částečného invalidního důchodu, prokáže fyzická osoba potvrzením nebo
rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení (vydává příslušná pobočka České správy
sociálního zabezpečení – ČSSZ). Skutečnost, že je osobou zdravotně znevýhodněnou
dokládá rozhodnutím úřadu práce.
6
Vymezení od 1. 1. 2010
Od 1. l edna 2010 d ochází v Zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ke
změně ve vymezení statusu invalidního pojištěnce, a jsou rozlišovány tři stupně
invalidity. Podle nové právní úpravy je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla:
•
nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
•
nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
•
nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
Návazně na to, rovněž od 1. ledna 2010, došlo v Zákoně č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ke změnám ve vymezení pojmu osoby se zdravotním postižením,
a to následovně:
Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou
•
orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni,
•
orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním n ebo d ruhém
stupni,
•
rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoby
zdravotně znevýhodněné“).
2.3. Kvantifikace osob se zdravotním postižením v ČR
a Jihočeském kraji
Skupina osob se ZP
ČR – pravděpodobný
počet osob
Pravděpodobný počet osob
v Jihočeském kraji
Lidé s tělesným
postižením
550 000
33 000
Lidé s mentálním
postižením
107 000
6 500
Lidé s duševním
onemocněním
128 000
8 000
Lidé se
smyslovým postižením
160 000
10 000
Lidé s vnitřním postižením 572 000
34 000
Celkem
91 500
1 517 000
Zdroj: ČSÚ 2007
7
STUDIE:
Další dostupné údaje o lidech se zdravotním postižením v Jihočeském kraji
K 31. 12. 2008 bylo v Jihočeském kraji 33 174 občanů využívajících „mimořádných
výhod pro těžce zdravotně postižené“, z toho 1 699 ve věku do 18 let. (TP –
3 651, ZTP – 23 509, ZTP/P – 6 014).
K 31. 12. 2008 bylo v Jihočeském kraji 34 031 poživatelů invalidního důchodu,
z toho 13 836 částečného invalidního důchodu a 20 195 plného invalidního důchodu.
Zdroj: ČSÚ
Statistické údaje o nezaměstnanosti osob se ZP v Jihočeském kraji
Evidovaní uchazeči o zaměstnání v Jihočeském kraji k 30. 6. 2009:
Jihočeský kraj celkem
Celkem
%
Počet uchazečů celkem
22 589
100
Z toho Mladiství do 18 let
410
1,8
OZP-zdravotně znevýhodnění
544
OZP-ČID
3 081
OZP-plně invalidní
19
50letí a starší
6 216
27,5
Dlouhodobé nezaměstnaní (déle než 6 m.) 7 501
33,2
16
Zdroj: Úřady práce v Jihočeském kraji
Poznámka:
Největší podíl nezaměstnaných osob se ZP na celkovém počtu nezaměstnaných
uchazečů o zaměstnání byl zjištěn v okresech P rachatice (1 8,6 %) a S trakonice
(17 %).
8
Vývoj počtu evidovaných uchazečů se ZP a jejich podílu na celkovém počtu
nezaměstnaných v Jihočeském kraji:
k 30. 6.2007
3 141
483
2 646
12
OZP celkem
Z toho OZZ
ČID
PID
k 30. 6. 2008
2 884
407
2 465
12
k 30. 6. 2009
3 644
544
3 081
19
Zdroj: úřady práce v Jihočeském kraji
Poznámka:
Největší nárůst evidovaných uchazečů o zaměstnání se ZP byl zjištěn v okresech
České Budějovice (180 osob), Český Krumlov (107) a Tábor (205). V Jihočeském
kraji vzrostl počet evidovaných uchazečů o zaměstnání se ZP v uvedeném o bdobí
celkem o 503 osob se ZP (o 16 %).
Evidovaní uchazeči se ZP v členění podle věku k 30. 6. 2009 – Jihočeský
kraj:
do 19
%
20–29
%
30–39
%
40–49
%
50 +
%
CELKEM
4
0,1
80
3,9
274
13
473
22,4
1 280
60,6
2 111
Poznámka:
Téměř 2/3 evidovaných uchazečů o zaměstnání se ZP jsou osoby nad 50 let.
Do údajů nebyly zahrnuty okresy Tábor, Strakonice (nebyla dodána data) a Písek
(chybně uvedená data).
Evidovaní uchazeči se ZP podle délky evidence k 30. 6. 2009 – Jihočeský
kraj:
do 6 m %
409
19,4
6–12
m
753
%
35,7
12–24
m
431
%
24 +
%
CELKEM
20,4
518
24,5
2 111
Poznámka:
Do údajů nebyly zahrnuty okresy Tábor ( nebyla d odána d ata), P ísek a S trakonice
9
STUDIE:
Evidovaní uchazeči se ZP podle vzdělání k 30. 6. 2009 – Jihočeský kraj:
ZŠ a
bez
%
Vyučen,
SŠ bez
maturity
%
SŠ
%
s maturitou
VŠ
%
CELKEM
681
32,3
1 093
51,8
300
37
1,7
2 111
14,2
Poznámka:
Údaje jednoznačně potvrzují problém nízké kvalifikace osob se ZP, zmiňovaný
v předchozích kapitolách.
Do údajů nebyly zahrnuty ok resy Tábor, S trakonice ( nebyla d odána d ata) a P ísek
2.4. Člověk se zdravotním postižením – riziková
skupina nezaměstnaných
Uplatnění člověka na trhu práce je podmíněné řadou charakteristik (věk, zdravotní
stav, vzdělání, pohlaví, příslušnost k etnické skupině), které vyčleňují skupiny lidí
s větším rizikem ztráty práce a předurčují je pro dlouhodobou nezaměstnanost.
Tyto skupiny
jsou
také
vystaveny
riziku
opakované
nezaměstnanosti.
Jejich příslušníci nacházejí uplatnění spíše na sekundárním trhu práce a na méně
placených pr acích s nejistou budoucností. Nezaměstnanost tak více ohrožuje určité
skupiny populace, což potvrzuje zkušenost téměř ze všech průmyslově vyspělých
zemí. Je zřejmé, že právě na tyto skupiny musí být zaměřena politika zaměstnanosti.
U nás k nim patří mladí lidé, ženy s malými dětmi, zdravotně postižení občané, lidé
nad 50 let, lidé s nízkým vzděláním, romské etnikum a přicházející emigranti.
VÝZNAM PRÁCE PRO ČLOVĚKA S POSTIŽENÍM
Práce z aujímá v životě člověka nezastupitelné postavení. Je důležitou podmínkou
jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává
pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních
vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty. Práce tedy
neslouží p ouze k výrobě statků nebo k vykonávání služeb, ale vytváří sociální pole
strukturovaných kontaktů s možností v ést r ozhovory, p otkávat j iné l idi a u zavírat
přátelství. Při zvládání svých pracovních úkolů může jednotlivec o bjektivizovat s vé
schopnosti a získat pocit odborné kompetence. Skupinová práce nabízí sociální
prostředí, ve kterém se člověk hodnotí a srovnává s ostatními l idmi. V konkrétní
práci, k níž jsou nezbytné znalosti, schopnosti a dovednosti, se rozvíjí lidská osobní
identita. Z mentálně hygienického hlediska umožňuje pracovní úsilí odvod přebytečné
duševní a tělesné energie.
10
V kontextu životní dráhy člověka práce určuje začátek i konec ekonomické aktivity.
Prací ukazujeme dětem, které teprve vychováváme, p latné h odnoty. Nabízíme j im
možnost ztotožnění, nápodoby a osobního příkladu. Děti sice v dnešní době nevidí tak
často rodiče pracovat, ale spoluprožívají jejich pracovní úspěchy i nezdary.
Skutečnou hodnotu práce člověk obvykle poznává, až když ji ztratí.
Nedobrovolné vyřazení práce z osobního života člověka má totiž podle našich
i zahraničních poznatků průkazné negativní sociální, psychologické, ale i zdravotní
důsledky. Dlouhodobou ztrátou placeného zaměstnání mizí odměna jako hlavní zdroj
uspokojování životních potřeb, vzniká osobní i rodinná ekonomická nejistota, ničí se
obvyklé časové rozvržení pracovního dne, ztrácí se možnost získávání a udržování
pracovních návyků a dovedností. Dlouhodobou nezaměstnaností se vytrácí smysl
života, d ochází k omezení sociálních kontaktů s přáteli a spolupracovníky, nastává
postupný r ozklad i ntegrity o sobnosti. V ytrácejí s e a ktivity, kte ré b yly p ravidelnou
součástí denního pracovního rytmu člověka.
U jedince vede ztráta práce:
•
•
•
•
k poklesu sebedůvěry, ke snížení pocitu v lastní ho dnoty, k poklesu důvěry
vůči ostatním lidem,
k depresi, f atalismu a k apatii j ako po slednímu st upni psy chického st rádání
dlouhodobě nezaměstnaných, který je spojen s pocitem ztráty vlastní hodnoty
a s beznadějí,
k nárůstu sociální izolace,
k obviňování vlastní rodiny ze ztráty práce.
J. Šiška dále konkretizuje význam práce pro člověka s postižením:
•
•
•
•
•
•
poskytuje ekonomickou nezávislost a vyšší životní standard,
pozitivně ovlivňuje sebeurčení člověka (je-li zaměstnán, není nucen žít podle
diktátu někoho jiného),
status “být zaměstnán” u člověka s postižením pozitivně ovlivňuje postoje
společnosti k lidem s postižením obecně. Podle Henstocka (1989) se
prostřednictvím zaměstnávání lidí s mentálním postižením v integrovaném
prostředí zvyšují vyhlídky na jejich přijetí ve společnosti,
pracovní místo v integrovaném prostředí je prostředkem pro vytváření
a rozvíjení sociálních interakcí,
práce je jedním ze způsobů, kterým většina lidí pokračuje v učení a rozvíjení
kompetencí,
zaměstnání je jedním z klíčových aspektů dosažení statusu dospělosti.
U lidí se zdravotním postižením vystupují do popředí nejen ekonomické, sociální
a psychické problémy, ale zejména problém přiměřeného smyslu života, problém
pocitu lidské důstojnosti. Vzhledem ke stále většímu důrazu na produktivitu práce
a výkon m ají ti to lidé v současné společnosti mnohem menší příležitosti uplatnit se
na trhu práce.
11
STUDIE:
Pro jejich rodiny to znamená starost o nezaměstnaného postiženého rodinného
příslušníka. Pro os oby s postižením má p ráce n ejen ekonomický, ale i zdravotněrehabilitační a sociálně-adaptační význam: zvyšuje jejich sebehodnocení, pomáhá
překonávat problémy v oblasti psy chiky. V zhledem k tomu, ž e ∕54 mládeže
s handicapem tvoří jedinci postižení mentální re tardací různého stupně, je nutno
pamatovat i na to, že právě zde má pracovní příprava a práce sama významný socioterapeutický význam, který dokonce převyšuje přínos ekonomický. Pro tuto skupinu
mládeže je třeba zajišťovat vhodnou pracovní činnost a vznik chráněných dílen
ve spolupráci s jejich rodiči a nestátními neziskovými organizacemi.
12
SOUVISEJÍCÍ DOTAZNÍKOVÁ ŠETŘENÍ
Dotazníkové šetření na téma „Hodnoty a potřeby osob s mentálním p ostižením“
realizované studenty Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích oboru Rehabilitační psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré
osoby s 63 lidmi s mentálním postižením ve věkovém rozmezí 17–30 let ( 2007)
ukázalo, že 84 % respondentů považuje práci (zaměstnání) za důležitou součást
svého života.
V roce 2004 byl proveden dotazníkový výzkum mezi rodiči žáků pomocných,
zvláštních a p raktických š kol v okresech České Budějovice, Český Krumlov,
Jindřichův Hradec a Strakonice. Z 8 oslovených škol se zúčastnili rodiče v 8 školách.
Ve š kolním r oce 2003 -2004 b ylo n a těchto školách 415 žáků, kteří ukončí školní
docházku v letech 2 004-2007. Podle předpokladů jich nastoupí do zaměstnání jen
6 % (tj. 25). Od rodičů těchto žáků se podařilo získat 165 dotazníků, tj. 40 %,
dalších 26 dotazníků pochází od rodičů žáků, kteří ukončí školní docházku v roce
2008. Celkem bylo získáno 191 dotazníků od rodičů žáků zvláštních, pomocných
a praktických škol.
Představitelé škol považují za největší problém svých absolventů v dalším životě
především možnost jejich pracovního uplatnění (průměrná hodnota závažnosti
problému 8,42 na desetibodové stupnici) a jejich neaktivitu a setrvání pouze doma
(průměrná hodnota 6,57). Velkým problémem jsou označovány i nedostatek
finančních prostředků (4,58) a nefunkční rodina (4,57) (viz tabulka).
Výsledky otázky „Co považujete za hlavní problém vašich absolventů?“
Pozn. U každé možnosti měl respondent ohodnotit míru závažnosti problému hodnotou na stupnici
od 1 – nejméně závažný do 10 – nejzávažnější. Odpovědi jsou seřazeny v pořadí podle zjištěných
průměrných hodnot závažnosti.
Pořadí Položka (označená možnost)
1.
Pracovní uplatnění absolventů
Průměrná
hodnota
8,42
2.
Zůstávají doma, bez aktivity
6,57
3.
Málo finančních prostředků
4,58
4.
Nefunkční rodina
4,57
5.
Chybějící sociální služby
2,57
Rodiče žáků považují za významné znevýhodnění a omezení svých dětí v dalším
životě především nezaměstnanost (55 %), nedostatek finančních prostředků (35 %)
a předsudky okolí a netoleranci (16 %). 23 % rodičů zastává názor, že jejich dítě
nebude v dalším životě nijak znevýhodněno. Na první pohled velmi nízký počet rodičů
si myslí, že jejich dítě bude znevýhodněno architektonickými bariérami (3 %).
Porovnáme-li vš ak te nto údaj s počtem respondentů, kteří mají dítě s tělesným
postižením, z jistíme, ž e v šichni rodiče žáků s tělesným postižením považují
architektonické bariéry za závažné znevýhodnění jejich dítěte v dalším životě
(viz tabulka).
13
STUDIE:
Výsledky otázky „Co bude podle Vás Vašeho syna/Vaši dceru v dalším životě
vzhledem k jeho/jejímu postižení nejvíce znevýhodňovat a omezovat?“
Pozn. U otázky bylo možné označit více možností. Odpovědi jsou seřazeny v pořadí podle četnosti.
Pořadí Položka (označená možnost)
Počet
%
1.
Nezaměstnanost
105
55 %
2.
Málo finančních prostředků
66
35 %
3.
Nic, nebude znevýhodněn
44
23 %
4.
Předsudky okolí, posměch netolerance
31
16 %
5.
Chybějící sociální služby
16
8%
6.
Jiné
12
6%
7.
Architektonické bariéry
5
3%
Rodiče žáků předpokládají, že jejich dítě bude po absolvování školy potřebovat
zaměstnání (79 %), zaměstnání v chráněné dílně (14 %) nebo využití centra denních
služeb (8 %). Překvapivé je, že 72 % rodičů si myslí, že tyto možnosti budou pro ně
a jejich dítě dostupné (viz tabulka č. 4 a č. 5). S názory koresponduje i výčet
chybějících sociálních služeb pro absolventy škol představiteli jednotlivých škol.
Nejčastěji uváděnou chybějící službou jsou chráněné dílny (75 %), následuje
chráněné bydlení a podporované zaměstnávání (50 %), a 38 % chybí centrum
denních služeb a osobní asistence.
Výsledky otázky „Co bude Váš syn/Vaše dcera po absolvování školy
potřebovat?“
Pozn. U otázky bylo možné označit více možností. Odpovědi jsou seřazeny v pořadí podle četnosti.
Pořadí
Položka (označená možnost)
Počet
%
1.
Zaměstnání
150
79 %
2.
Zaměstnání v chráněné dílně
26
14 %
3.
Centrum denních služeb
15
8%
4.
Osobní asistence
5
3%
5.
Nevyplněno
3
2%
14
Výsledky otázky „Myslíte si, že tato možnost bude pro Vašeho syna/Vaši
dceru dostupná?“
Pozn. Odpovědi jsou seřazeny v pořadí podle četnosti.
Pořadí
Položka (označená možnost)
Počet
%
1.
Ano
137
72 %
2.
Ne
39
20 %
3.
Nevyplněno
15
8%
191
100 %
Celkem
Jedním ze základních handicapů občanů se ZP bývá nižší úroveň vzdělání a
kvalifikace téměř 75 ℅ ekonomicky aktivních občanů se ZP nemá maturitu, zatímco
u populace celkem je to pouze 60 ℅.
Základním problémem není zabezpečit pracovní uplatnění všem osobám se
zdravotním postižením, ale těm, které pracovat mohou a chtějí. To ale předpokládá
umožnit jim získat odpovídající kvalifikaci (po níž je poptávka), vytvořit takové
pracovní podmínky (včetně úpravy pracovního prostředí), aby mohly již získanou
kvalifikaci uplatnit. S tím ale musí jít ruku v ruce kompenzace více nákladů
zaměstnavatelům spojených s vytvářením těchto předpokladů. To ale také znamená
odstranit b ariéry v myšlení lidí jak u zaměstnavatelů, tak i u samotných osob se
zdravotním postižením, aby jejich uplatnění na volném trhu práce – tj. na běžných
pracovištích spolu s ostatními - bylo chápáno jako přirozené. Chráněná práce by poté
měla být určena těm, kteří ze zdravotních důvodů mají svou výkonnost omezenou
v takové míře, že jejich uplatnění v běžném zaměstnání není účelné.
(Chráněná práce má své plné oprávnění. Podle mnohých však jen pro občany se ZP
s těžším zdravotním postižením, s mentálním postižením, tedy pro ty občany se ZP,
kteří ze zdravotních důvodů nemohou podávat plný pracovní výkon, tj. kteří se
nemohou plně uplatnit na otevřeném trhu práce.)
Zajímavé jsou v tomto ohledu také zkušenosti z USA, kde chráněná dílna měla plnit
funkci jakési přestupní stanice ze segregovaného prostředí do integrovaného světa.
K přechodu z chráněné dílny na pracovní místo v integrovaném prostředí však podle
Golda (1975) prakticky nedocházelo. Pokud ano, pak jen u těch pracovníků, kteří
nevyžadovali intenzivní péči. Chráněné dílny tak úlohu tranzitní stanice na cestě
k pracovnímu místu v komunitě neplnily. Principy normalizace v oblasti zaměstnávání
lidí s mentálním postižením nebyly realizovány. Chráněné dílny ztratily popularitu,
a v letech osmdesátých a devadesátých se v USA začal prudce rozvíjet model
tzv. podporovaného zaměstnání. To je využíváno také v ČR, bude o něm řeč v dalších
kapitolách.
15
STUDIE:
2.5. Východiska pro začlenění lidí se zdravotním
postižením
I přes znamení doby (integrace) jsou možnosti začleňování lidí s postižením
do běžného prostředí značně omezené. Po mnoho let deklarovaná snaha o integraci
vyúsťuje do postoje společnosti, který sice uznává nutnost péče o lidi s postižením,
vítá a oceňuje každou snahu o aktivitu ve prospěch lidí s postižením, ale zároveň se
zdráhá procesu vzájemného poznávání, respektu a soužití aktivně zúčastnit.
Schmid (2005) přímo uvádí, že běžná praxe s lidmi s postižením se vyznačuje
opakem integrace: segregace do speciálních „zařízení pro postižené“, tedy speciálních
škol, chráněných dílen, speciálních obydlí a domovů (ústavů). Naše politika péče
o postižené se nevyznačuje integrací do společnosti, která by chápala odlišnost jako
normální praxi její existence, nýbrž vyčleněním do speciálního světa odlišnosti.
Společnost často uznává určité „kvality“ l idí s postižením, výsledky jejich činnosti,
ale neumožňuje dostatečně, aby dostali příležitost podílet se také na jejích aktivitách,
její práci, spolupracovat s ní. Organizují se výstavy výrobků lidí s postižením
a společnost očekává „tak trochu jiný výr obek“, ne z cela d okonalý, ke kte rému
získává vztah skrze jeho postiženého tvůrce. Ale příležitost umožnit podíl a spolupráci
člověka s postižením na výrobě běžné věci, běžného výrobku společnost příliš
nevyhledává. Nadační fond pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením
nedávno přišel s myšlenkou udělovat výrobkům, které vyrábějí lidé s postižením,
značku, logo „Práce postižených“. Vedle značky „Bio“ nebo „Klasa“ se tak
pravděpodobně brzy budeme moci setkat i s tímto označením. Trochu paradoxně tak
využití této značky, kromě vyčlenění „postižených“ do odlišného světa jejich práce,
také stírá a zastiňuje práci zdravých lidí, kteří s nimi na výrobku spolupracují,
pomohli vytvořit příležitost pro jejich práci a podporují je.
J. Š iška pí še, ž e za vhodný teoretický z áklad sl užeb pro o soby s po stižením by l
v osmdesátých letech přijat filozofický směr prosazující integraci jedince s postižením
do normálního a pozitivně přijímaného socio-kulturního prostředí. Tyto axiomy byly
soustředěny
pod n ázev " normalizace" (Nirje, 1969; Wolfensberger, 1972) a později "valorizace
sociální role."
Teorii normalizace aplikoval O´Brian (1987) do pěti intencí, které v řadě vyspělých
demokratických zemí určily směr při koncipování sociálních služeb a služeb
zaměstnanosti pro osoby s postižením.
Služby je třeba organizovat tak, aby jedinci umožnili:
•
•
•
•
•
16
žít v normálním prostředí, tj. v podmínkách, které určují komunitu/obec,
mít příležitost k informovanému a skutečnému rozhodování, a to jak
na každodenní úrovni, tak na úrovni závažných životních rozhodnutí,
mít příležitost rozvíjet kompetence potřebné pro vykonávání funkčních
a smysluplných činností,
být respektován a mít pozitivně hodnocenou sociální roli,
účastnit se života komunity prostřednictvím sítě sociálních vztahů.
V tomto světle se však podívejme na princip, který přináší do inkluzivního postoje
jedince nebo společnosti nový prostor pro uvažování nad smyslem integrace, inkluze.
Jan Pavel II. ve své encyklice O lidské práci píše o potřebě života, v němž by
handicapovaný člověk cítil, že není odstrčený na okraj světa práce, ani závislý na
společnosti, ale že je plnoprávným podmětem práce, užitečným a respektovaným pro
svou lidskou důstojnost, a že „je také povolán, aby přispíval k rozvoji a dobru vlastní
rodiny a společnosti“ podle svých schopností. Postižená osoba je jedním z nás a plně
se podílí na našem lidství. Mají stejný podíl jako my, jsou stejně jako členové
většinové společnosti povoláni, aby přispívali k dobru společnosti. Začlenění lidí
s postižením tedy kromě jiného znamená jim tuto povinnost svěřovat a připomínat,
pomoci vytvářet k naplnění jejich povolání příležitosti. Baumgart (1985) definuje
tento aspekt jako „hledání pospolitého bytí“. K výše uvedeným východiskům
sociálních služeb podporujících začlenění můžeme tedy přiřadit ještě dva cíle:
•
•
mít příležitost podílet se na „lidství“ komunity,
naplňovat povolání přispívat k dobru společnosti.
Jako důležité východisko je třeba také zmínit mezinárodní Úmluvu o právech osob se
zdravotním p ostižením, rat ifikovanou v nedávné době i Českou republikou.
Mezi její deklarované cíle patří například:
•
•
•
•
•
•
•
odstranit stereotypy, předsudky a škodlivé praktiky ve vztahu k osobám s e
zdravotním postižením, včetně těch, které se týkají pohlaví nebo věku,
ve všech oblastech života,
podporovat povědomí o schopnostech a přínosu osob se zdravotním
postižením,
podporovat p ozitivní v nímání os ob s e z dravotním p ostižením a l epší
společenské povědomí v tomto směru; podporovat uznání dovedností, zásluh
a schopností osob se zdravotním postižením a jejich přínosu na pracovišti i na
trhu práce,
podporu všech sdělovacích prostředků při zobrazování osob se zdravotním
postižením způsobem, který je v souladu s účelem této úmluvy,
podporovat u osob se zdravotním postižením získávání pracovních zkušeností
na otevřeném trhu práce,
podporovat p racovní a p rofesní re habilitaci osob s e z dravotním p ostižením,
stejně jako programy zaměřené na udržení pracovního místa a návrat do
zaměstnání,
dosažení a udržení co nejvyšší úrovně samostatnosti osoby se ZP, uplatnění
v plné míře tělesné, duševní, sociální a profesní schopnosti a dosáhnutí plného
začlenění a zapojení do všech aspektů života společnosti.
17
STUDIE:
Habilitační a rehabilitační služby a programy v oblasti zdravotní péče, zaměstnanosti,
vzdělávání a sociálních služeb mají být podle úmluvy připraveny a poskytovány
takovým způsobem, aby:
•
•
18
začínaly pokud možno co nejdříve a byly založeny na multidisciplinárním
posouzení individuálních potřeb a předností,
podporovaly zapojení a začlenění do společnosti a všech oblastí jejího života,
byly do brovolné a do stupné pr o o soby se z dravotním po stižením co n ejblíže
místu jejich bydliště, a to včetně venkovských oblastí.
3.
Chráněná dílna
3.1. Chráněná pracovní dílna v ČR
Chráněné dílny a chráněná pracoviště jsou jedním z nástrojů aktivní politiky
zaměstnanosti, jejímž úkolem je umožnit pracovní uplatnění lidem se zdravotním
postižením. Chráněnou pracovní dílnu vymezuje Zákon o zaměstnanosti
č. 435/2004 Sb . v § 7 6. Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele
vymezené n a základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání
osob se zdravotním p ostižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu
zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být
provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření
chráněné pracovní dílny může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek
(viz dále).
Zákon o zaměstnanosti v § 75 vymezuje také tzv. chráněné pracovní místo.
Jedná se o pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro os obu s e z dravotním
postižením na základě dohody s úřadem práce. Toto místo musí být provozováno
nejméně dva roky ode dne jeho vzniku, které je uvedené ve smlouvě. Stejně jako
u vytvoření chráněné dílny, může i při vytvoření nového chráněného pracovního
místa zaměstnavatel požádat příslušný úřad o poskytnutí příspěvku (viz dále).
Zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou
osobami se zdravotním postižením:
Činí-li podíl zaměstnanců se zdravotním postižením více než 50 % celkového počtu
zaměstnanců
zaměstnavatele,
mluvíme
v
ČR
o
tzv.
zaměstnavateli
zaměstnávající více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se
zdravotním postižením. Tento termín je důležitý z hlediska příspěvků při
zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a pro poskytování tzv. náhradního plnění
(viz dále). Pro zjištění celkového počtu zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou
osobami s e zdravotním postižením, a zaměstnanců, kteří jsou osobami s těžším
zdravotním postižením, je rozhodný průměrný přepočtený počet zaměstnanců
za kalendářní čtvrtletí. Způsob výpočtu
průměrného přepočteného počtu
zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením,
za kalendářní čtvrtletí stanoví ministerstvo
prováděcím právním předpisem.
Zaměstnavateli zaměstnávajícímu v íce n ež 5 0 % osob s e z dravotním p ostižením
z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na
podporu
zaměstnávání těchto osob. Příslušným úřadem práce pro poskytování příspěvku je
úřad práce, v jehož obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je p rávnickou os obou,
nebo v jehož obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.
19
STUDIE:
V současné době je v Jihočeském kraji 142 zaměstnavatelů zaměstnávajících
více než 50 % osob se ZP. Nejvíce v ČB (50), Písku (31), nejméně v Jindřichově
Hradci (7) a Českém Krumlově (8). Podle údajů úřadů práce byly u těchto
zaměstnavatelů k 30. 6. 2009 (kromě okresů Písek a Český Krumlov – nebyla dodána
data) následující počty přepočtených úvazků zaměstnaných OZP:
Celkem:
1 959,36
Z toho OZZ, ČID:
1 347,81
PID:
611,55 (z toho 500,67 v okrese České Budějovice)
3.2. Příspěvky zaměstnavatelům dle Zákona
o zaměstnanosti – ČR
PŘÍSPĚVEK NA VYTVOŘENÍ CHRÁNĚNÉ PRACOVNÍ DÍLNY
Zákon o zaměstnanosti v § 76 umožňuje prostřednictvím místně příslušného úřadu
práce po skytnout zaměstnavateli příspěvek na vytvoření jednoho pracovního místa
v chráněné dílně pro osobu se zdravotním postižením. Ten může činit maximálně
osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí
předchozího kalendářního roku, pro osobu s těžším zdravotním postižením (tj. osoba
plně invalidní) může být výše tohoto příspěvku až dvanáctinásobek průměrné mzdy
v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.
Pokud tedy průměrná mzda činí 22 896 Kč (průměrná mzda v národním hospodářství
za 1.-3. čtvrtletí 2009) mohl by v roce 2010 příspěvek na vytvoření jednoho
pracovního místa v chráněné dílně pro osobu se zdravotním postižením být poskytnut
až do výše 183 168 Kč, pro osobu s těžším zdravotním postižením až do výše
274 752 Kč.
V případě vytvoření 10 a více pracovních míst v chráněné dílně pak může příspěvek
na vytvoření jednoho pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením
dosáhnout až desetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až
třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku, pokud se jedná o osoby s těžším
zdravotním postižením, činí výše příspěvku až čtrnáctinásobek průměrné mzdy
v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.
PŘÍSPĚVEK NA VYTVOŘENÍ CHRÁNĚNÉHO PRACOVNÍHO MÍSTA
práce poskytnout zaměstnavateli příspěvek na vytvoření jednoho chráněného
pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením. Ten může činit maximálně
osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí
předchozího kalendářního roku, pro osobu s těžším zdravotním postižením může činit
maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až
třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.
20
O tento příspěvek může žádat i osoba se zdravotním postižením, která se rozhodne
vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, a to za výše uvedených podmínek.
Oba tyto příspěvky jsou nenárokové, tj. úřad práce rozhoduje na základě žádosti
zaměstnavatele o jeho poskytnutí i o jeho výši. Mezi rozhodující faktory většinou
patří délka evidence uchazeče o zaměstnání, účelnost zřizovaného místa, komplexní
záměr
zaměstnavatele,
trvalost
zřizovaných
míst,
předchozí
zkušenosti
zaměstnavatele, situace na trhu práce v dané lokalitě a finanční možnosti příslušného
úřadu práce.
PŘÍSPĚVEK NA PODPORU ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB
SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM
práce poskytnout zaměstnavateli příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením. Tento příspěvek náleží zaměstnavateli, který zaměstnává
více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých
zaměstnanců (pro zjištění celkového počtu zaměstnanců je rozhodující průměrný
čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců, jehož výpočet je vysvětlen v kapitole
o plnění povinného podílu, přičemž každý zaměstnanec s těžším zdravotním
postižením se započítává třikrát).
Příspěvek náleží zaměstnavateli měsíčně ve výši skutečně vynaložených mzdových
nákladů na zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, včetně
pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe o dvedl
z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, nejvýše však 8 000 Kč.
Tento příspěvek je „nárokový“, zaměstnavatel má na jeho poskytnutí, pokud splní
zákonné podmínky, právní nárok. Poskytuje se čtvrtletně zpětně na základě žádosti
zaměstnavatele. Tento příspěvek nenáleží subjektům, které sice provozují chráněnou
dílnu, ale nesplňují podmínku podílu více než 50 % zaměstnaných osob se
zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele!
Údaje o čerpání příspěvku dle § 78 v Jihočeském kraji v letech 2006–2008
Rok
Počet
zaměstnavatelů
Objem
vyplaceného
příspěvku
v mil. Kč
Počet OZP (kromě okresu
Písek), na které byl čerpán
příspěvek
Celkem
TZP
2006
104
160
1 801
309
2007
125
223
2 117
807
2008
140
203
1 971
875
21
STUDIE:
PŘÍSPĚVEK NA ČÁSTEČNOU ÚHRADU PROVOZNÍCH NÁKLADŮ
CHRÁNĚNÉ PRACOVNÍ DÍLNY
práce poskytnout zaměstnavateli příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů
chráněné dílny. Na základě žádosti zaměstnavatele je možné žádat o příspěvek
v maximální výši čtyřnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až
třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku na jednoho zaměstnance, který je
osobou se zdravotním postižením, a maximálně šestinásobek pro jednoho
zaměstnance, který je osobou s těžším zdravotním postižením. Příspěvek se
poskytuje v závislosti na skutečné přepočtené úvazky zaměstnanců se zdravotním
postižením. Při průměrné měsíční mzdě ve výši 22 896 Kč může tedy tento příspěvek
činit až 91 584 Kč na 1,0 úvazku zaměstnance se zdravotním postižením a rok
a 137 376 Kč na 1,0 úvazku zaměstnance s těžším zdravotním postižením a rok.
PŘÍSPĚVEK NA ČÁSTEČNOU ÚHRADU PROVOZNÍCH NÁKLADŮ
CHRÁNĚNÉHO PRACOVNÍHO MÍSTA
práce poskytnout zaměstnavateli příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů
chráněného pracovního místa. Na základě žádosti zaměstnavatele je možné žádat
o příspěvek v maximální výši trojnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství
za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.
Výše příspěvku není závislá na přepočtený úvazek osoby se zdravotním postižením.
Při průměrné měsíční mzdě ve výši 22 896 Kč může tedy tento příspěvek činit až
68 688 Kč na jednoho zaměstnance se zdravotním postižením nebo těžším
zdravotním postižením a rok. O tento příspěvek může žádat i osoba se zdravotním
postižením, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost.
Oba tyto příspěvky jsou nenárokové, tj. úřad práce rozhoduje na základě žádosti
zaměstnavatele o jeho poskytnutí i o jeho výši. Mezi rozhodující faktory většinou
patří hospodářské výsledky zaměstnavatele, právní forma (podnikatelské
x neziskové), trvalost zřízených míst, předchozí zkušenosti zaměstnavatele, situace
na trhu práce v dané lokalitě a finanční možnosti příslušného úřadu práce.
SOUBĚH PŘÍSPĚVKŮ DLE § 76 (RESP. 75) A § 78
Existují subjekty, které provozují chráněné pracovní dílny (nebo chráněná pracovní
místa) a zároveň jsou zaměstnavateli zaměstnávajícími více než 50 % zaměstnanců,
kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Takové subjekty mají možnost žádat
o příspěvek podle § 78 zákona o zaměstnanosti, ale také o příspěvek na částečnou
úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny (chráněného pracovního místa).
Je samozřejmé, že příspěvky nemohou být využity na krytí stejných nákladů
subjektu. Je třeba připomenout, že o výši příspěvku podle § 76 (resp. 75) rozhoduje
na základě žádosti zaměstnavatele příslušný úřad práce.
22
Následující tabulka ukazuje reálný příklad souběhu čerpání příspěvků dle § 76 (resp.
75) a § 78 zaměstnavatelem provozujícím chráněné pracovní dílny (chráněná
pracovní místa) a zároveň zaměstnavatelem zaměstnávajícím více než 50 %
zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením v letech 2000 –2009.
Zároveň ukazuje zajímavé srovnání celkové výše těchto příspěvků v podílu
na 1,0 úvazku zaměstnaného člověka se zdravotním postižením (v orientačním počtu
nebyli pracovníci s TZP započítáváni třikrát):
Rok
Příspěvky
dle § 76
v tis. Kč
Příspěvky
dle § 78
(dříve §
24 a)
v tis. Kč
Příspěvky
celkem
v tis. Kč
Orientační
přepočtený
počet
zaměstnaných
osob se ZP
zaokrouhleným
na celé úvazky
Podíl
celkového
příspěvku na
1,0 úvazku
zaměstnaného
prac. se ZP za
rok v tis. Kč
2000
230
0
230
4
58
2001
376
0
376
7
54
2002
180
415
595
8
74
2003
560
865
1 425
13
110
2004
600
976
1 576
14
113
2005
1 041
1 690
2 731
18
152
2006
1 144
1 874
3 018
19
159
2007
300
2 051
2 351
20
118
2008
746
1 347
2 093
20
105
2009
449
1 580
2 029
20
101
Zdroj: Dokumentace organizace provozující chráněné pracovní dílny (chráněná pracovní místa) a zároveň
zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním
postižením
Poznámky:
•
•
•
V letech 2000 –2001 neexistoval příspěvek na podporu zaměstnávání osob
se zdravotním postižením podle § 78.
Nárůst v roce 2005 je způsoben platností nového Zákona o zaměstnanosti
(435/2004 Sb.), který upravil příspěvek na podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením a zohlednil také zvýšené náklady při zaměstnávání lidí
s těžším zdravotním postižením.
Pokles příspěvku dle § 78 od roku 2008 je způsoben novelizací Zákona
o zaměstnanosti a úpravou výše příspěvku.
23
STUDIE:
3.3. Vymezení a financování chráněné dílny
v Horním Rakousku
Zákonným podkladem p ro v ymezení chráněné dílny v Horním R akousku je § 1 1
zákona O Ö B hG 1 991 ( hornorakouský zákon o p ostižených os obách z roku 19 91):
chráněná dílna je zařízení, které poskytuje lidem s postižením m ožnost v ykonávat
výdělečnou činnost v rámci chráněného pracovního místa.
Chráněná dílna v Horním Rakousku má 2 základní cíle:
•
•
nabízet chráněná pracovní místa, která se přibližují pracovním místům
umožnit zaměstnancům s postižením přechod do podniku na otevřeném trhu
práce (mimo chráněné dílny).
Chráněné dílny za tímto účelem realizují:
•
•
provoz výrobních provozoven nebo služeb sloužících k zaměstnávání lidí
s postižením,
podporu, činnosti a služby pro individualizovaný profesní a osobní rozvoj
zaměstnance se zdravotním postižením.
Z výše uvedených cílů a vymezení je patrný základní rozdíl mezi chráněnými dílnami
v ČR a Horním Rakousku. Chráněná pracovní dílna v České republice slouží „pouze“
pro zaměstnávání osob se ZP, zatímco v Horním R akousku j e z ákonem s tanovená
také další funkce chráněné dílny, jejímž účelem je podpora dalšího začleňování
člověka se ZP (a to nejen pracovního). Tomu odpovídá také povinnost chráněných
dílen v Horním Rakousku vymezená § 15 OÖ BhG 1991: chráněná dílna musí
dodržovat kvalitativní standardy pro chráněné dílny (studie se jim věnuje podrobněji
v další části). Tyto standardy definují poměrně náročný rámec pro každého
provozovatele chráněné dílny, jejich dodržování je podmínkou pro finanční podporu
provozu chráněné dílny.
24
FINANCOVÁNÍ CHRÁNĚNÝCH DÍLEN V HORNÍM RAKOUSKU
Financování chráněných dílen ze strany spolkové země Horní Rakousko probíhá
na základě smlouvy mezi Horním Rakouskem a provozovatelem chráněné dílny.
Dotace se odvíjí od počtu osob s postižením zaměstnaných v chráněné dílně.
Smlouva upravuje konkrétní plnění kvalitativních standardů provozování chráněné
dílny, ale i plnění fixní zprostředkovací kvóty pracovníků se ZP na primární pracovní
trh ve výši 5 %. Smlouva je obvykle sjednána na dobu neurčitou (není tedy „neustálá
právní nejistota“ ohledně financování provozu chráněné dílny – porovnej s názory
provozovatelů chráněných pracovních dílen v Jihočeském kraji v dalších částech
studie).
Mezi dotované položky patří především:
•
•
•
úplné osobní náklady pracovníků v chráněných dílnách platí spolková země HR
včetně vedlejších nákladů na mzdy,
další materiální náklady a služby (pracovní oblečení, další vzdělávání, jízdné
apod.),
investiční paušál pro obnovu a pořízení investičního majetku.
3.4. Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním
postižením v ČR
Zákon č. 435/2004 Sb. v § 8 1 ukládá zaměstnavatelům, kteří mají v průměrném
ročním přepočteném počtu více než 25 zaměstnanců v pracovním poměru, povinnost
zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu 4 %
na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele.
Pro z jištění celkového počtu zaměstnanců i výše povinného podílu je rozhodující
průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců, přičemž každý zaměstnanec, který je
osobou s těžším zdravotním postižením (plně invalidní), se započítává třikrát.
Pokud by například roční průměrný přepočtený počet zaměstnanců u jednoho
zaměstnavatele činil 100,00, jeho povinný podíl činí 4,00 osoby se zdravotním
postižením.
ZPŮSOBY SPLNĚNÍ POVINNÉHO PODÍLU
Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu
může zaměstnavatel plnit třemi způsoby či jejich vzájemnými kombinacemi, které
stanovuje § 81 Zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
1. Zaměstnání osob se zdravotním postižením
Zaměstnavatel zaměstnává v pracovním poměru osoby se zdravotním
postižením, a t o v počtu, který stanovuje povinný podíl, přičemž každý
zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením (plně invalidní),
se započítává třikrát.
25
STUDIE:
2. Náhradní plnění – odběr výrobků nebo služeb
Další možností, jak splnit povinný podíl je, že se zaměstnavatel stane odběratelem
nebo obchodním partnerem firmy zaměstnávající převážně osoby se
zdravotním postižením. V praxi to znamená, že zaměstnavatel odebírá výrobky či
zadává zakázky:



zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50 % osob se zdravotním
postižením,
chráněným
dílnám
provozovaným
občanským
sdružením,
státem
registrovanou církví nebo náboženskou společností, církevní právnickou
osobou či obecně prospěšnou společností,
osobě samostatně výdělečně činné, která je osobou se zdravotním postižením
a která nezaměstnává žádného dalšího zaměstnance.
Za odebírání výrobků považuje c itovaný z ákon i od ebírání s lužeb nebo j iných
plnění. Odebíráním výrobků se rovněž rozumí nákup výrobků od výše uvedených
subjektů,
jejichž
předmětem
činnosti
(podnikání)
je
obchodní
činnost
(např. maloobchod). Pod pojmem odebrané výrobky, služby či jiná plnění se rozumí,
že byly zároveň zaplaceny. Výjimku tvoří pouze případy, kdy datum splatnosti je
stanoveno mimo období sledovaného kalendářního roku.
Zadáváním zakázek se rozumí předání určitého samostatného výrobního programu
včetně případné technické dokumentace, technologie, eventuálně i obchodní stránky
jednomu z výše uvedených subjektů, a to na základě smlouvy. Pro chráněné dílny
jsou např. vhodné zakázky v podobě výkonů pomocných prací mechanického
charakteru, j ako je skládání či lepení obalů, kompletování výrobků, balení zboží,
opatřování výrobků etiketami, vytváření souborů výrobků atd.).
Do plnění povinného podílu je možno započítat odebírání výrobků nebo služeb
a jejich z aplacení ve sledovaném roce. Celková částka za odebrané výrobky nebo
služby – částka bez DPH se vydělí sedminásobkem průměrné měsíční mzdy
v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí sledovaného kalendářního roku
(viz § 18 vyhl. č. 518/2004 Sb.).
Výpočet pro plnění povinného podílu odebíráním výrobků, služeb či zadáváním
zakázek uvádí § 1 8 v yhlášky 5 18/2004 S b., k terou s e provádí Zákon
o zaměstnanosti. Počet osob se zdravotním postižením, které si zaměstnavatel může
započítat do plnění povinného podílu, se vypočte tak, že se od celkové částky, kterou
zaměstnavatel zaplatil za výrobky, služby či zakázky od výše uvedených subjektů
za jeden kalendářní rok, odečte daň z přidané hodnoty. Výsledná částka se následně
vydělí sedminásobkem průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až
třetí čtvrtletí sledovaného kalendářního roku. Do plnění povinného podílu je možno
započítat jen takový počet zaměstnanců, který je potvrzen firmou zaměstnávající
osoby se zdravotním postižením. Odebere-li například zaměstnavatel za jeden
kalendářní rok výrobky a služby či zadá zakázky výše uvedeným subjektům v celkové
hodnotě 160 272 Kč (bez DPH), může si při průměrné mzdě v hospodářství ve výši
22 896 Kč započíst do plnění povinného podílu splnění povinnosti zaměstnání
1,0 osoby se zdravotním postižením.
26
3. Odvod do státního rozpočtu
Zaměstnavatel odvede do státního rozpočtu za každou osobu s e zdravotním
postižením, kterou by měl dle povinného podílu zaměstnávat, částku, jejíž výši
stanovuje § 82 Zákona o zaměstnanosti jako 2,5násobek průměrné měsíční mzdy
v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí sledovaného kalendářního roku.
Tento odvod musí zaměstnavatel poukázat do 15. února následujícího roku
prostřednictvím místně příslušného úřadu práce.
Orientační tabulka (při průměrné mzdě v hospodářství 22 896 Kč):
Počet
zaměstnanců
Povinný počet
zaměstnanců
se zdravotním
postižením
Orientační výše
odvodu
do státního
rozpočtu v Kč
Orientační objem
odběru zboží
nebo služeb
od chráněné
dílny v Kč
25
1
57 240
160 272
50
2
114 480
320 544
75
3
171 720
480 816
100
4
225 960
641 088
Výši průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního
roku vyhlásí ministerstvo na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením
uveřejněným ve Sbírce zákonů.
Údaje o plnění povinného podílu v Jihočeském kraji v letech 2006–2008:
Náhradní plnění
(kromě okresu Český
Krumlov)
Odvod do SR
Plnění povinnosti
zaměstnáním
Počet OZP
mil. Kč
Za počet
OZP
mil. Kč
počet OZP –
přepočtený počet
zaměstnaných
2006
3735,43
513,4
584,92
28,86
5842,18
2007
4419,39
653,3
529,59
27,5
6316,61
2008
4648,38
746,5
516,87
29,13
7051,69
ROK
Zdroj: úřady práce v Jihočeském kraji
Tabulka jednoznačně ukazuje zvyšování plnění povinného podílu prostřednictvím
náhradního plnění a zaměstnáváním OZP. Naopak se zmenšuje přepočtený počet
OZP, které měly být a nebyly v rámci povinného podílu zaměstnány, a za které je
realizován odvod do státního rozpočtu.
27
STUDIE:
3.5. Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním
postižením v Horním Rakousku
POVINNÝ POČET
Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají v Rakousku 25 nebo více zaměstnanců, jsou
povinni přijmout na každých 25 zaměstnanců jednu zvýhodněnou postiženou osobu.
Počet zvýhodněných postižených osob, které musí být zaměstnány, se označuje jako
povinný počet.
Při výpočtu povinného počtu se vychází z celkového počtu zaměstnanců
zaměstnavatele. Zaměstnané zvýhodněné postižené osoby se započtou do zjištěného
povinného počtu. Jestliže počet zaměstnaných zvýhodněných postižených osob
dosáhne povinného počtu, je povinnost zaměstnávat postižené osoby splněna.
Některé skupiny osob se započtou do povinného počtu dvakrát. Například nevidomé
osoby, postižení mladiství mladší 19 let, zvýhodněné postižené osoby na dobu
vzdělávacího poměru nebo osoby na invalidním vozíku.
VYROVNÁVACÍ TAXA
Jestliže zaměstnavatelé nesplní povinnost zaměstnávat postižené osoby, musí
zaplatit za každou nezaměstnanou postiženou osobu tzv. vyrovnávací taxu.
Vyrovnávací taxa činila pro rok 2009 měsíčně 220 € (v roce 2008 to bylo 213 €).
Taxa s e od vádí d o f ondu p ro v yrovnávací t axy, j ež s pravuje s polkové m inisterstvo
sociálních věcí. Prostředky tohoto fondu se použijí především pro profesní podporu
zaměstnanců s postižením. Slouží ale i k podpoře budování a provozu chráněných
dílen a integračních podniků. Zaměstnavatelé, jež zaměstnávají osoby s postižením,
které se současně vzdělávají a získávají další profesní kvalifikaci, získají naopak
prémii ve výši vyrovnávací taxy.
28
3.6. Právní formy a zaměření výroby chráněných
pracovních dílen a zaměstnavatelů
zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP
v Jihočeském kraji
Provozovatelem chráněné dílny může být jakýkoliv zaměstnavatel, právnická nebo
fyzická osoba. Jak již bylo řečeno, jediným legislativním vymezením je § 76
Zák. č. 435/2006 Sb.: chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele,
vymezené n a základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání
osob s e z dravotním p ostižením, k de je v průměrném ročním přepočteném počtu
zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců.
Chráněná dílna může být:
•
•
Samostatná s ložka (středisko, provozní část) subjektu vyčleněná z ostatních
činností.
Jediné provozní středisko subjektu.
Pokud činí podíl zaměstnaných osob se zdravotním postižením na celkovém počtu
zaměstnanců zaměstnavatele více než 50 %, splňuje tento subjekt zároveň statut
zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním
postižením. To mu umožňuje čerpat příspěvek dle § 78 Zák. č. 435/2004 Sb a být
poskytovatelem „náhradního plnění“.
PROVOZOVATEL CHRÁNĚNÉ DÍLNY – PODNIKATELSKÝ SUBJEKT
V České republice je v zásadě možné podnikat dvěma způsoby:
a) jako fyzická osoba – podnikatel musí získat povolení k podnikání neboli
živnostenský list; rozeznáváme dva druhy živností:
•
•
ohlašovací (vázaná, řemeslná, volná),
koncesovaná (nutné splnění speciálních podmínek, zí skání k oncesní listiny –
taxi, doprava atp.)
b) jako právnická osoba podle obchodního nebo občanského zákoníku
•
•
•
•
•
•
společnost s ručením omezeným,
veřejná obchodní společnost,
akciová společnost,
komanditní společnost,
družstvo,
sdružení.
29
STUDIE:
Obecně platí, že podnikatelský subjekt je zřízen za účelem podnikání, tedy soustavné
činnosti s cílem dosažení zisku. Z toho vyplývá, že takto založený p rovozovatel
chráněné dílny nemá začlenění a pracovní uplatnění lidí se zdravotním postižením
jako hlavní smysl své existence. Jeho hospodaření a provoz nemůže být postaveno
jako ztrátové, jeho hospodářský výsledek může být na rozdíl od neziskových
organizací využit jinak než ve prospěch rozvoje aktivit prospěšných pro osoby se
zdravotním postižením. Podnikatelské subjekty mají také možnost získat menší
procentuální podíl podpory ze strukturálních fondů EU (většinou do 50 % uznatelných
nákladů projektu), často bývají vyřazeny z možností ucházet se o granty, příspěvky
z nadací a nadačních fondů. Na druhou stranu takto postavený provozovatel
pravděpodobně nabízí méně „ochranitelské a úzkostlivě sociální prostředí“, které
může často lépe odpovídat přirozenému prostředí pro začlenění lidí se zdravotním
postižením. To však jistě do určité míry vyřazuje a znevýhodňuje osoby s těžším
zdravotním p ostižením n ebo o soby, j ejichž k valifikace a
integrace v yžaduje
dlouhodobou sociální nebo zdravotně sociální podporu.
PROVOZOVATEL CHRÁNĚNÉ DÍLNY – NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ
ORGANIZACE
Nestátní n eziskové org anizace j sou org anizace, k teré nejsou založeny za účelem
naplňování zisku. Základním impulsem pro jejich založení je snaha řešit konkrétní
problémy nebo jim předcházet, a to bez ohledu na ziskovost činnosti. Na rozdíl od
soukromých komerčních firem totiž hlavním měřítkem není finanční zisk,
ale schopnost naplňovat veřejně prospěšnou činnost.
Základní formy nestátních neziskových organizací vhodných pro provozování
chráněných dílen:
•
•
•
občanská sdružení,
obecně prospěšné společnosti,
církevní právnické osoby.
Občanské sdružení je s družení fyzických a p rávnických o sob, které vz niká z a
účelem realizace společného zájmu. Zpravidla se jedná o sdružení fyzických nebo
právnických osob za účelem dosahování a ochrany společného zájmu.
Sdružení mohou založit nejméně tři občané České republiky, z nichž alespoň jeden je
starší 18 let. Typickým znakem je členská základna. Návrh na registraci občanského
sdružení se podává na Ministerstvu vnitra České republiky. Právní úprava: Zákon
č.83/1990 Sb. o sdružování občanů.
Obecně prospěšná společnost je právnická osoba, která je založena podle zákona
o obecně prospěšných společnostech (č. 248/1995 Sb.), poskytuje veřejnosti obecně
prospěšné služby za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek
a její hospodářský výsledek (zisk) nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů
jejích orgánů nebo zaměstnanců, a musí být použit na poskytování obecně
prospěšných služeb, pro které byla obecně prospěšná společnost založena.
30
Nestátní neziskové organizace (NNO) jsou častým provozovatelem chráněných dílen.
Jejich jednoznačnou „výhodou“ je, že začlenění, podpora, aktivizace a pracovní
uplatnění lidí se zdravotním postižením bývá většinou hlavním posláním, cílem
činnosti organizace. Jejich případný kladný hospodářský výsledek bývá ze zákona
využíván pro rozvoj těchto činností namísto rozdělení mezi majitele, akcionáře,
či management subjektu. NNO bývají zvýhodněny při čerpání finančních prostředků
z EU, grantů, příspěvků nadací a nadačních fondů, dotačních řízení nebo příspěvků
samospráv. Tyto prostředky často mohou pokrývat 75 – 100 % uznatelných nákladů
realizovaného projektu. NNO často spojují provozování chráněných dílen
s poskytováním sociálních služeb a realizací dalších nekomerčních, občanských, či
volnočasových aktivit. Jejich nevýhodou může být v některých případech určitá
permanentní a latentní závislost na systému dotací, příspěvků a grantů, příliš
ochranitelský postoj vůči lidem se zdravotním postižením, nižší efektivita
vynaložených prostředků z veřejných rozpočtů, či „cejch nositele dobra“.
Analýza
provozovatelů
chráněných
pracovních
dílen
a
zaměstnavatelů
zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP v Jihočeském kraji ukázala následující
míru zastoupení jednotlivých právních forem:
Právní forma
Procentuální podíl
Společnost s ručením omezeným
48 %
Osoba samostatně výdělečně činná
27 %
Výrobní družstvo invalidů
12 %
Občanské sdružení
6%
Obecně prospěšná společnost
5%
Akciová společnost
1%
Charitativní zařízení církví
1%
Zdroj: Vlastní analýza (2009)
Takové rozložení odpovídá údajům Správy služeb zaměstnanosti Ministerstva práce
a sociálních věcí České republiky k 31. lednu 2005, která uvádí v celé ČR:
155 společností s ručením omezeným (40 %), 136 fyzických osob – podnikatelů
(35 %), 49 družstev (13 %), 17 občanských sdružení (4 %), 10 akciových
společností (3 %), 10 církevních právnických osob (3 %), 7 obecně prospěšných
společností (2 %) a 5 veřejných obchodních společností (1 %).
31
STUDIE:
ZAMĚŘENÍ VÝROBY A SLUŽEB V CHRÁNĚNÝCH PRACOVNÍCH
DÍLNÁCH A ZAMĚSTNAVATELŮ ZAMĚSTNÁVAJÍCÍCH VÍCE NEŽ
50 % OSOB SE ZP V JIHOČESKÉM KRAJI
Řekne-li se „chráněná dílna“, většina společností si pravděpodobně vybaví výrobu
keramiky, tkaní, malování obrázků, prodej pytlíků s bylinami, drobné textilní
výrobky, ozdoby, šperky apod. Jak je však patrné z předchozí části, více než polovina
všech provozovatelů chráněných dílen a zaměstnavatelů zaměstnávajících více
než 50 % osob se ZP jsou podnikatelské subjekty existující především za účelem
dosažení zisku. Tomu také odpovídá zaměření výroby a služeb těchto subjektů.
V Jihočeském kraji tak můžeme najít následující oblasti výroby a poskytovaných
služeb (zjištěno v rámci analýzy v průběhu roku 2009):
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
32
šití dek, čištění peří,
kovoobrábění,
ostraha a ochrana majetku, elektronické zabezpečovací signalizace,
instalace a prodej fólií na sklo,
výroba vnitřního nábytkového kování,
výroba bublinkové a hladké polyetylenové fólie, obálek s protinárazovou fólií,
recyklace polyetynelového odpadu, výroba samolepících obálek na tiskopisy,
tisk, výroba razítek, reklamních nápisů,
dodávka reklamn. předmětů, kancelářských potřeb,
údržba veřejné zeleně, zahradnické a lesnické práce,
výroba textilního zboží, porcelánových a keramických výrobků,
truhlářská výroba,
recyklace
elektropřístrojů,
recyklace
nebezpečných
látek
vzniklých
při demontáži a recyklaci,
kartonážní výroba, lepení, šití, potisk předmětů,
šití pracovních oděvů,
praní, žehlení, opravy a údržba oděvů, bytového textilu,
prodej cukrářských výrobků,
ubytovací služby,
prodej pracovních pomůcek a oděvů,
silniční motorová doprava nákladní, výroba motorových a přípojných vozidel,
grafické, kresličské práce, reklamní tisk,
obšívání koberců, kobercové rohože, běhouny, autokoberce,
gastronomické služby, dodávky nápojů, vybraných druhů potravin,
kovovýroba, drátěné programy, povrchová úprava kovových výrobků,
komaxitové lakování, povrchová úprava umělou hmotou,
výroba oděvní konfekce a výroba bižuterie,
telekomunikační služby, reklamní a prodejní akce,
výroba kabelové konfekce,
DVD půjčovny, internetové půjčovny filmů,
přímý dovoz a montáž slunečních kolektorů, solární ohřev TUV, přitápění,
ohřev bazénů,
balení WC deodorantů, montáž elektrosoučástek, kartáčnická výroba, bovdeny
pro moto a malou zahradnickou techniku, balení pastelek a čokolád,
•
•
•
•
•
•
rekondiční a regenerační studio, vodní aerobik, léčebné cvičení v bazénu,
klasické a sportovní masáže, formování postavy, lymfodrenáž, zdravotní
tělocvik, měkké techniky a uvolňovací cviky,
renovace a výroba tonerových kazet pro tiskárny, kopírky a faxy,
vedení účetnictví,
úpravy a přestavby vozidel pro zdravotně postižené,
digitalizace dokumentů,
kompletace drobných předmětů, balicí práce.
SOCIÁLNÍ EKONOMIE, SOCIÁLNÍ PODNIK, SOCIÁLNÍ
DRUŽSTVO
V posledních l etech se v České republice začíná prosazovat koncept sociální
ekonomie prostřednictvím tzv. sociálních družstev, sociálních firem, sociálních
podniků. Tento koncept se v podstatě snaží propojit výhody podnikatelských subjektů
a n eziskových org anizací a eliminovat j ejich m ožná r izika a n evýhody. J de o ve lmi
zajímavý koncept, který v následujících řádcích stručně představujeme.
Koncept sociální ekonomie zahrnuje jako klíčové kritérium „záměr poskytovat služby
členům nebo místnímu společenství spíše než hromadění zisku“. Neziskový sektor
klade důraz na to, že členové či vedení si nemohou rozdělit jakýkoli přebytek
hospodaření. Ačkoliv sociální ekonomie nevylučuje možnost omezeného rozdělení
zisku členům, zvláště v družstvech, společný rys těchto dvou přístupů by zde měl být
vyzdvihnut, pr otože j e o bsažen v e v šech so ciálních po dnicích. S polečným rysem je
požadavek (úplný či částečný) „socializovat“ přebytek hospodaření, tedy znovu ho
investovat na rozvoj činností, nebo jej využít pro blaho lidí jiných než těch, kteří řídí
organizaci.
Ve většině evropských zemí se tzv. „sociální podniky, resp. sociální družstva“ rozvíjejí
již od poloviny 80. let. Jedná se především o malé podniky, s typem činnosti, který
nevyžaduje ve lké ka pitálové vs tupy, o pírající s e o tr žní p ožadavky m ístní
a regionální. Vznikají a rozvíjejí se za podpory místních (obecních nebo regionálních
struktur, zastupitelstev), jsou podporovány státními orgány i samosprávnými
konsorcii i podnikatelskými svazy. Jejich přínosem je především řešení zaměstnanosti
nejen zdravotně handicapovaných, ale i absolventů, problémových skupin obyvatel
apod.
Základními principy takovýchto subjektů jsou:
•
•
•
•
nerozdělování
rozhodující
části
vytvořeného
zisku
společníkům
(členům družstva), navyšování "sociálního kapitálu",
větší či menší podíl demokratické samosprávnosti uvnitř podniku,
tzv. p ozitivní e xternalita (pozitivním výsledkem je kladně hodnocený
podnikatelský záměr, nemusí být vždy vyjádřen ekonomickým ziskem),
ochrana poživatelů výhod vyplývajících z projektu, podnikatelského záměru.
33
STUDIE:
Protihodnotou z a re spektování u vedených z ásad j e s tátní a s polečenská podpora
zakotvená v legislativě, zahrnující jak jejich právní ochranu, tak i ekonomické
zvýhodnění (formou ekonomických úlev či příspěvků), zajišťující jejich
životaschopnost. Důležité je, že míra samofinancování takových subjektů se
pohybuje v rozmezí 70-100% , což je pro stát i společnost výrazně výhodnější než
klasické dotace neziskovým organizacím v kombinaci s charitativní podporou (v rámci
občanských sdružení a nadací).
Česká legislativa tyto principy prozatím nereflektovala. V podmínkách ČR více či
méně vyhovují „definici“ sociální ekonomiky:
•
•
•
•
družstva (např. výrobní družstva),
charity a diakonie,
ostatní firmy zaměstnávající pracovníky s horším uplatněním na trhu práce,
nestátní neziskové organizace poskytující sociální služby,
Nelze říci, že do sociální ekonomiky patří pouze družstva, která zaměstnávají více než
50 % zdravotně postižených osob. Stejně tak ovšem nelze říci, že každý ekonomický
subjekt zaměstnávající nadpoloviční počet osob s handicapem je součástí sociální
ekonomiky. C harakteristické pro tento příklad zůstává, že kromě příjmů z prodeje
vlastních výrobků a služeb jsou tyto subjekty významně financovány formou
nepřímých dotací (není podporován produkt, ale způsob jeho dosažení), a to formou
slevy na dani z příjmu, příspěvkem ke krytí nezbytných výdajů pro zaměstnavatele
zaměstnávající více jak 50 % handicapovaných osob, příspěvkem na zřízení
chráněných pracovních míst a chráněných pracovišť, příspěvkem na provoz
chráněných dílen či individuálně využitím dalších nástrojů aktivní politiky
zaměstnanosti (více viz např. www.socialni-ekonomika.cz).
34
3.7. Právní formy provozování chráněné pracovní dílny
v Horním Rakousku
V Horním Rakousku provozují chráněné dílny pro lidi se zdravotním postižením
převážně nestátní neziskové subjekty. Mezi ně patří spolky (Verein – obdoba našeho
občanského sdružení) a společnosti s označením gGmbH, což odpovídá české
neziskové formě společnosti s ručením omezeným, tedy obdoba obecně prospěšných
společností.
35
STUDIE:
4.
Chráněná pracovní dílna jako součást
systémových nástrojů podpory pracovního
začlenění lidí se zdravotním postižením
4.1. Nástroje podporující pracovní začlenění lidí se ZP
v České republice
Společnost v ČR vytváří podmínky pro využívání formálních nástrojů podporujících
pracovní začlenění lidí se zdravotním postižením a ochranu před jejich izolací,
marginalizací a sociálním vyloučením. V ČR jsou to především sociální služby
vymezené Zák onem 1 08/2006 S b., o s ociálních s lužbách, n ástroje p olitiky
zaměstnanosti obsažené zejména v Zákoně o zaměstnanosti a nástroje tzv. na
pomezí.
Základní přehled jednotlivých nástrojů pro podporu pracovního začlenění lidí
se zdravotním postižením v České republice:
Oblast působnosti
Nástroj
Podpůrné sociální služby
Podpora samostatného bydlení
Osobní asistence
Sociální rehabilitace
Sociální služby
Sociálně terapeutické dílny
Nástroje na pomezí
Tranzitní program
Podporované zaměstnávání
Nástroje politiky zaměstnanosti
Pracovní rehabilitace
Chráněná pracovní dílna
Otevřený trh práce
Běžná pracovní místa
Pokud má sociální služba nebo jiný nástroj naplnit svůj cíl, pokud má být cílená,
efektivní, úspěšná a individuální, musí jednoznačně reagovat na konkrétní potřebu
jedince s mentálním postižením. Je třeba, aby se člověk s postižením n emusel
přizpůsobovat dostupné sociální službě, ale naopak se přizpůsobila poskytovaná
podpora a příležitosti individuálně zjištěným potřebám jedince s postižením.
36
Musil (2004) píše, že při podpoře sociálního fungování klienta služby je nezbytně
nutné:
•
•
•
•
individuální posouzení životní situace konkrétního klienta,
samostatné k oncipování n a m íru š itého p ostupu i ntervence, k terá od povídá
unikátním okolnostem případu,
přizpůsobování postupu intervence vývoji případu a výsledkům intervence,
zajišťování návaznosti služeb.
Systémově by v oblasti pracovního začlenění člověka se zdravotním postižením
(zejména u mladých l idí s postižením po ukončení školní docházky) v ideálním
případě mohla jeho cesta vypadat takto (uvedeno v posloupném pořadí): sociální
služba, sociálně terapeutické dílny – pracovní rehabilitace, příprava na pracovní
uplatnění – chráněná pracovní dílna – podporované zaměstnávání – volný trh práce,
zaměstnání u běžného zaměstnavatele. Takový provázaný systém by měl však také
umožnit j edinci s postižením krátkodobé nebo dlouhodobé setrvání na některém
z jeho stupňů nebo umožnit návrat na předchozí v případě neúspěchu či problému.
Stejně tak by mělo být možné s ohledem n a s chopnosti, m ožnosti a d ovednosti
jedince s postižením kterýkoliv stupeň vynechat nebo přizpůsobit. Stejně tak by měl
systém umožnit i provázání těchto nástrojů s dalšími podpůrnými službami
(např. sociální re habilitace, os obní as istence, p odpora s amostatného b ydlení,
aktivizační činnosti apod.).
Realita však nabízí roztříštěnost a nahodilost v možnosti využití těchto systémových
nástrojů. Rozhoduje nikoliv promyšlená volba vhodného nástroje na základě zjištěné
konkrétní potřeby konkrétního jedince s postižením, a le spí še m ístní do stupnost
a „známost“ některé služby. Není tak například systémově řešena situace, kdy služba
podporovaného zaměstnávání nepřináší dlouhodobě požadovaný výsledek,
tj. zaměstnání na běžném trhu práce, a člověk s postižením zůstává v nečinnosti
a bez s ociální i nterakce. V chráněných pracovních dílnách jsou naopak kromě lidí
s těžším zdravotním postižením zaměstnáni také takoví pracovníci se zdravotním
postižením, kteří by za určitých podmínek a při efektivním poskytnutí služby
podporovaného zaměstnávání pravděpodobně uspěli na běžném trhu práce.
Pracovní rehabilitace často nabízí krátkodobě stejnou formu podpory jako sociální
služba sociálně terapeutické dílny. Rozdíl je v tom, že p racovní re habilitaci m ohou
využít jen evidovaní uchazeči o zaměstnání, sociální službu poskytují pro změnu jen
registrovaní poskytovatelé. Obě tyto formy jsou pak namísto své návaznosti
a provázanosti realizovány „na vlastním hřišti“, se svými klienty a uživateli.
V Jihočeském kraji existuje několik subjektů, které se snaží o propojení více nástrojů
(viz výše) v rámci j ednoho provozu. Většinou jde o propojení sociálních služeb
a provozu chráněných pracovních dílen. Při vhodné organizaci tohoto propojení jde
o stav, který lépe odpovídá potřebám lidí se ZP (zejména s mentálním postižením),
umožňuje jejich postupnou adaptaci a získávání konkrétních zkušeností a dovedností
na „opravdovém pracovišti“ a pružné využití jejich začlenění do chráněné dílny
v případě, že je možné provoz rozšířit nebo se uvolní pracovní místo.
37
STUDIE:
Avšak i u těchto subjektů, se zaměstnání v chráněné dílně stává většinově jakousi
„konečnou stanicí“, z níž nevede systémová cesta dále na otevřený trh práce.
Zaměstnanci se ZP se většinou (existují samozřejmě výjimky) nedostává další
podpory ve vzdělávání, získávání kvalifikace, podpory v dalších oblastech jeho
běžného života (bydlení, volný čas, sociální dovednosti), zaměstnání v chráněné dílně
je totiž cílem samo o sobě. Nedochází tak k dalšímu začleňování člověka se ZP na
primární trh práce. To paradoxně posiluje vědomí běžných zaměstnavatelů, že není
potřeba přizpůsobovat možnosti a příležitosti pro lidi se ZP, chráněné dílny se „o ně
přece postarají“. Další dostupné nástroje (podporované zaměstnávání, pracovní
rehabilitace) už se stávajícími zaměstnanci chráněných dílen de facto nepracují, nebo
se v lepším případě tyto nástroje stávají předstupněm získání zaměstnání v chráněné
dílně tehdy, pokud se jedná o člověka s postižením, jehož šance na získání
pracovního uplatnění na běžném trhu práce jsou minimální.
Zde je tedy patrný zásadní rozdíl oproti České republice ve funkci, účelu a formě
podpory poskytované v Horním Rakousku provozovateli chráněných dílen člověku se
zdravotním postižením. Chráněná dílna umožňuje práci na zkoušku, doprovodné
sociální služby, přechod na otevřený trh práce apod. Základním kamenem je přitom
zjištění, jaká forma podpory je pro daného člověka vhodná. Více tyto možnosti
představujeme v dalších kapitolách.
4.2. Systém podpory pracovního začlenění v Horním
Rakousku
Pokud mladistvý nezíská po ukončení povinné školní docházky zaměstnání práci
z důvodu svého zdravotního postižení na primárním pracovním trhu, prochází
lékařským a psychologickým posuzováním svého zdravotního stavu. Stanovuje se
„míra nezařaditelnosti“ na primární pracovní trh. Na základě jeho výsledku existují
v zásadě tři možnosti jeho další podpory:
PODPORA PROSTŘEDNICTVÍM „PRACOVNÍ TERAPIE“
Mluvíme o tzv. „Aktivitě orientované na schopnosti“, která se uskutečňuje
v sociálních zařízeních. Podoba a forma pracovní terapie zhruba odpovídá naší
sociální službě „sociálně terapeutické d ílny“, jej ímž c ílem je u držení n ebo z ískání
pracovních návyků a dovedností, které by v budoucnu mohly umožnit začlenění
do chráněné dílny nebo na otevřený trh práce, případně zachovat aktivní způsob
života naplněný vhodnou pracovní činností. Cílovou skupinou b ývají lidé s těžším
zdravotním postižením.
PODPORA PROSTŘEDNICTVÍM ZAMĚSTNÁNÍ V CHRÁNĚNÉ
DÍLNĚ
Jde o umístění člověka se ZP na chráněný trh práce. Chráněná dílna, na rozdíl od ČR,
plní v šak t aké d alší f unkce p odpory roz voje a ak tivního ž ivota j edince s e Z P ( viz
ostatní kapitoly). Cílovou skupinou jsou lidé s lehčím zdravotním postižením.
Zařazení do chráněné dílny není však časově omezené. Teoreticky může
zaměstnanec chráněné dílny se ZP pracovat v chráněné dílně po celý svůj pracovní
život.
38
PODPORA PROSTŘEDNICTVÍM „PROFESNÍHO ZAČLENĚNÍ“
Tuto formu podpory lze přirovnat k činnostem v rámci p racovní r ehabilitace, j de
zejména o rekvalifikaci, profesní vzdělávání, podporu zaměstnání přímo na
pracovištích (podporované zaměstnávání) apod. Profesní začlenění je zpravidla
časově ohraničená podpora.
4.3. Sociální služby v České republice
Sociální službou rozumíme činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc
a podporu l idem v nepříznivé sociální situaci za účelem jejich sociálního začlenění
nebo prevence sociálního vyloučení. Sociální službu realizují registrovaní
poskytovatelé sociálních služeb. Poskytování sociálních služeb se řídí zákonem
o sociálních službách č. 108/2006 Sb. v platném znění a vyhláškou 505/2006 Sb.
v platném znění. Z pohledu podpory pracovního začlenění lidí se zdravotním
postižením je důležitá především sociální služba sociálně terapeutické dílny.
SOCIÁLNĚ TERAPEUTICKÉ DÍLNY
Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní sociální služby vymezené § 67 Zákona
o sociálních službách č. 108/2006 S b., po skytované o sobám se sn íženou
soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu
umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá
a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím
sociálně pracovní terapie. Cílem služby je především vytvoření, (obnovení), udržování
a zdokonalování pracovních návyků a dovedností, které by v budoucnu mohly
umožnit nebo ulehčit člověku se zdravotním postižením uplatnění na chráněném nebo
otevřeném trhu práce. Logickým navazujícím stupněm této služby je zaměstnání
v chráněné dílně nebo na otevřeném trhu práce. Služba může být poskytována
registrovaným poskytovatelem sociální služby na základě uzavřené smlouvy
o poskytování sociální služby.
Základní činnosti při poskytování sociálních služby v sociálně terapeutických
dílnách:
•
•
•
•
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu
(pomoc při běžných úkonech osobní hygieny),
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy (zajištění stravy přiměřené
době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy
a potřebám dietního stravování, pomoc při přípravě stravy přiměřené době
poskytování služby),
nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších
činností vedoucích k sociálnímu začleňování (nácvik oblékání a svlékání včetně
speciálních pomůcek, nácvik přesunu na vozík a z vozíku),
podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků
a dovedností (nácvik a upevňování motorických, psychických, sociálních
a pracovních schopností a dovedností, pomoc při obnovení nebo upevnění,
zprostředkování kontaktu s přirozeným sociálním prostředím).
39
STUDIE:
Poskytování služby sociálně terapeutické dílny nebo zaměstnání člověka se
zdravotním postižením v chráněné pracovní dílně je možné a potřebné podpořit také
dalšími sociálními službami, které přispívají k získání a u držení p racovního m ísta,
rozvíjení dovedností potřebných k samostatnému životu a přiměřené integraci do
společnosti. Jde zejména o sociální re habilitaci, os obní as istenci a p odporu
samostatného bydlení.
V Jihočeském kraji bylo k 31. 12. 2009 10 poskytovatelů této sociální služby, jejichž
kapacita činila 194 uživatelů.
SOCIÁLNÍ REHABILITACE
Sociální rehabilitace je sociální služba vymezená § 70 Zákona o sociálních službách
č. 108/2006 Sb. Jde o soubor specifických činností směřujících k dosažení
samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických
schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných,
pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím
zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje
formou t erénních a a mbulantních s lužeb ne bo f ormou p obytových služeb
poskytovaných v
centrech sociálně rehabilitačních služeb. Služba může být
poskytována registrovaným poskytovatelem sociální služby na základě uzavřené
smlouvy o poskytování sociální služby.
Základní činnosti při poskytování sociální rehabilitace:
•
•
•
•
•
40
nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších
činností vedoucích k sociálnímu začleňování (nácvik obsluhy běžných zařízení
a spotřebičů, nácvik péče o domácnost, například péče o oděvy, úklid, drobné
údržbářské práce, chod kuchyně, nakupování, nácvik péče o děti nebo další
členy domácnosti, nácvik samostatného pohybu včetně orientace ve vnitřním
i venkovním prostoru, nácvik dovedností potřebných k úředním úkonům,
například vlastnoručního podpisu),
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (doprovázení
dospělých do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové
aktivity a zpět, nácvik schopnosti využívat dopravní prostředky, nácvik
chování v různých společenských situacích, nácvik běžných a alternativních
způsobů komunikace, kontaktu a práce s informacemi),
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (upevňování získaných
motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností),
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních
záležitostí ( podávání informací o možnostech získávání rehabilitačních
a kompenzačních pomůcek, informační servis a zprostředkovávání služeb,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
jde-li o p obytovou fo rmu s lužby v centrech s ociálně rehabilitačních služeb
(pomoc při úkonech osobní hygieny, pomoc při základní péči o vlasy, pomoc
při použití WC).
OSOBNÍ ASISTENCE
Osobní a sistence j e t erénní s lužba v ymezená § 3 9 Z ákona o s ociálních s lužbách
č. 108/2006 S b. p oskytovaná os obám, k teré mají sníženou soběstačnost z důvodu
zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc
jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení v přirozeném
sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Služba může být
poskytována registrovaným poskytovatelem sociální služby na základě uzavřené
smlouvy o poskytování sociální služby.
Základní činnosti při poskytování osobní asistence:
•
•
•
•
•
•
•
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (pomoc a podpora při
podávání jídla a pití, pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních
pomůcek, pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i
vnějším prostoru, pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík),
pomoc při osobní hygieně (pomoc při úkonech osobní hygieny, pomoc při
použití WC),
pomoc při zajištění stravy (pomoc při přípravě jídla a pití),
pomoc při zajištění chodu domácnosti (pomoc s úklidem a úd ržbou
domácnosti a osobních věcí, nákupy a běžné pochůzky),
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (pomoc a podpora rodině v péči
o dítě, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc
a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob,
pomoc s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních
schopností a dovedností),
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (doprovázení do školy,
školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity,
na úřady a instituce a zpět),
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání os obních
záležitostí (pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných
zájmů, pomoc při vyřizování běžných záležitostí).
Osobní asistence je služba, která ve své podstatě otevírá člověku se zdravotním
postižením dveře do běžného života, a je možné ji poskytovat také při účasti
na vzdělávání, při vykonávání pracovních úkolů apod. Do jisté míry lze za osobní
asistenci považovat i tzv. podporované zaměstnání, o kterém bude řeč dále.
PODPORA SAMOSTATNÉHO BYDLENÍ
Služba je koncipována jako terénní asistence uživateli služby podporující jeho
samostatný, soběstačný, důstojný a plnohodnotný způsob bydlení uprostřed běžné
komunity. Posláním p odpory s amostatného b ydlení j e p odpora a p omoc l idem s e
zdravotním postižením začlenit se do běžného života, žít samostatný, soběstačný
a důstojný život s odpovídajícím sociálním postavením a naplněnými potřebami
užitečnosti a potřebnosti.
41
STUDIE:
Poskytování té to s ociální s lužby j e v souladu s příslušnými ustanoveními Zákona
o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Mezi základní činnosti při poskytování služby
patří především: pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se
společenským prostředím, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociálně
terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při
obstarávání osobních záležitostí.
V Jihočeském kraji byl k 31. 12. 2009 p ouze 1 p oskytovatel t éto s ociální s lužby,
kapacita činila 9 uživatelů.
4.4. Nástroje na pomezí – ČR
Na p omezí a v průsečíku sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., prostředků
politiky zaměstnanosti dle zákona č. 435/2004 Sb. (často financované z jednoho
nebo druhého zdroje) a profesní přípravy stojí „tranzitní program“
a „podporované zaměstnávání“. Tyto služby většinou poskytují nestátní neziskové
organizace (např. občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti či církevní
právnické osoby), které fungují jako zprostředkovatelské agentury pomáhající
člověku znevýhodněnému z důvodu zdravotního postižení nalézt a udržet si práci
na otevřeném trhu práci a za stejných platových podmínek jako člověk bez postižení.
TRANZITNÍ PROGRAM
Tranzitní program je systém přípravy a podpory studentů speciálních škol v jejich
přechodu ze školy do dalšího života, v oblastech zaměstnání, trávení volného času,
soběstačnosti v běžných denních činnostech, bydlení, mezilidských vztahů a osobního
rozvoje. Tranzitní program je určen pro ty, u kterých je předpoklad, že budou
po ukončení studia potřebovat individuální podporu v tom, aby s i našli a udrželi
vhodné zaměstnání na otevřeném trhu práce. V rámci tranzitního programu
v průběhu studia hledá pracovní konzultant studentovi se speciálními potřebami
vhodnou praxi na otevřeném trhu práce a to s možností uzavření pracovního poměru
po skončení studia. Přímo na pracovišti mu pomáhá jeho p racovní as istent v rámci
tréninku pracovních dovedností zvládnout požadované úkoly, získat pracovní návyky
a začlenit se do pracovního kolektivu.
PODPOROVANÉ ZAMĚSTNÁVÁNÍ
Podporované zaměstnávání je komplexem služeb, jehož cílem je poskytnout člověku
takovou p odporu, a by s i n ašel a udržel místo na otevřeném trhu práce
za odpovídajících platových podmínek. Podpora je takovému zájemci o práci
poskytována s ohledem na individuální potřeby a schopnosti daného člověka.
Zatímco u tradičních služeb v oblasti zaměstnanosti předchází rekvalifikace (tedy
trénink dovedností) samotnému umístění na pracoviště, u podporovaného
zaměstnávání je tomu naopak: na základě stávajících možností zájemce se hledá
vhodné pracovní místo a trénink dovedností probíhá až po nástupu do práce. Trénink
probíhá přímo na pracovišti, kde jsou nejoptimálnější podmínky pro získání
dovedností pro konkrétní zaměstnání. Vzhledem k tomu, ž e s lužby p odporovaného
zaměstnávání jsou šité na míru konkrétnímu člověku s postižením, ne lze s tanovit
pevnou náplň tohoto programu.
42
V rámci služby může být však nabídnuta zájemci následující podpora: pracovní
asistence (asistent pomáhá člověku s postižením přímo na pracovišti zejména
v začátcích zaměstnání), job klub (skupinová práce s lidmi, kteří se zajímají o získání
zaměstnání – např. nácvik modelových situací…), trénink na pracovišti, monitorování
průběhu pracovního uplatnění, trénink dovedností souvisejících s pracovním
uplatněním, doprava… Podpora se poskytuje dlouhodobě a průběžně, v míře, která je
třeba, nejdéle však po tři roky.
Mezi největší výhody pro zájemce o zaměstnání z řad lidí s postižením be zesporu
patří to, že dostává za stejnou práci obdobnou odměnu jako člověk bez postižení.
Navíc přichází do každodenního kontaktu s lidmi bez postižení (svými kolegy),
komunikuje s nimi a spolupracuje, což významně napomáhá rozvoji smysluplné
sociální integrace člověka s postižením. Služba podporovaného zaměstnávání je
určena i druhé straně – tedy zaměstnavateli člověka s postižením. Jemu je zejména
určena podpora při zvládnutí administrativy, kterou vyžaduje tvorba chráněného
pracovního místa, při vytváření vhodných podmínek pro práci člověka s postižením
atd. V praxi se s ohledem n a le gislativní n eukotvení t ranzitního p rogramu
a podporovaného zaměstnávání často setkáváme s těmito nástroji pod hlavičkou
osobní asistence, aktivizačních programů, pracovní rehabilitace apod.
4.5. Nástroje politiky zaměstnanosti v ČR
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, vymezuje další nástroje využívané
pro pracovní začlenění a uplatnění lidí se zdravotním postižením. Patří sem:


Pracovní rehabilitace,
Chráněná pracovní dílna a chráněné pracovní místo.
PRACOVNÍ REHABILITACE
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v § 69 – § 74 , § 109 , § 110 p opisuje
pracovní rehabilitaci jako souvislou činnost zaměřenou na získání a udržení vhodného
zaměstnání pro osobu se zdravotním postižením. Pracovní rehabilitaci na žádost
osoby se zdravotním postižením zabezpečuje místně příslušný úřad práce a zároveň
i hradí náklady s ní spojené. Pracovníci úřadu práce sestaví pro zájemce o pracovní
rehabilitaci individuální p lán s ohledem n a z dravotní s tav ž adatele, j eho s chopnost
vykonávat soustavnou pracovní činnost, kvalifikaci, a s ohledem n a a ktuální s ituaci
na t rhu p ráce. N a p racovní re habilitaci m ohou být zařazeny i fyzické osoby, které
jsou uznány dočasně neschopné práce z důvodu nepříznivého zdravotního stavu.
Pracovní rehabilitace zahrnuje poradenskou činnost zaměřenou na volbu
vhodného p ovolání, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání, která
v sobě dále zahrnuje přípravu na budoucí povolání podle z vláštních pr ávních
předpisů (např. školského zákona), přípravu k práci a specializované
rekvalifikační kurzy.
43
STUDIE:
Příprava k práci je cílená činnost, která směřuje k zapracování osoby se zdravotním
postižením na v hodné pracovní místo. Příprava na práci může trvat nejdéle 2 roky
a probíhá přímo na pracovišti zaměstnavatele individuálně uzpůsobeném zdravotnímu
stavu zaměstnance s případnou pomocí osobního asistenta, v chráněných dílnách
či na chráněných pracovních místech nebo ve vzdělávacích zařízeních. Zájemce
o přípravu k práci (tedy osoba se zdravotním postižením) uzavírá s příslušným
úřadem práce písemnou dohodu o přípravě, kde je přesně specifikována její náplň,
délka trvání, místo konání i způsob ověření získaných znalostí a dovedností.
Jako doklad o úspěšném dokončení přípravy k práci ob drží os oba s e z dravotním
postižením osvědčení od právnické či fyzické osoby, u níž příprava probíhala.
Osobě se zdravotním postižením, která nepobírá dávky nemocenského pojištění
(nemocenská), starobní důchod či mzdu náleží po dobu přípravy k práci p odpora
od úřadu práce, a to i v případě, že tato osoba není vedena na úřadě práce v evidenci
uchazečů o zaměstnání.
Specializované rekvalifikační kurzy (tedy kurzy zaměřené na zí skání no vých
znalostí a dovedností potřebných k úspěšnému vykonávání zvoleného zaměstnání)
pro osoby se zdravotním postižením jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako
rekvalifikace podle § 109 Zákona o zaměstnanosti. Stejně jako u přípravy k práci
uzavírá uchazeč o zaměstnání písemnou dohodu o rekvalifikaci s příslušným úřadem
práce, která obsahuje vymezení pracovní činnosti, na kterou je rekvalifikace
zaměřena, způsob a dobu trvání i místo konání rekvalifikace a způsob ověření
získaných znalostí. Podepsáním této dohody se uchazeč zároveň zavazuje, že uhradí
náklady rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů kurz nedokončí či odmítne
nastoupit na v hodné p racovní m ísto, k teré od povídá j eho n ové k valifikaci.
Pokud ovšem uchazeč úspěšně dokončí rekvalifikaci a n eodmítne n abízené p racovní
místo, hradí náklady rekvalifikace příslušný úřad práce. Úřad práce muže účastníkovi
rekvalifikace zároveň poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů
spojených s rekvalifikací. P odmínky p oskytnutí t ohoto příspěvku jsou rovněž
stanoveny v písemné dohodě. Stejně jako u přípravy k práci osobě se zdravotním
postižením, která nepobírá dávky nemocenského pojištění (nemocenská), starobní
důchod či mzdu po dobu rekvalifikace podpora od úřadu práce, a to i v případě,
že tato osoba není vedena na úřadě práce v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání – s ohledem na zdravotní
stav a p racovní m ožnosti os oby s e z dravotním p ostižením j e možné p okusit s e
o upravení podmínek pro pracovní výkon takového zaměstnance – patří sem
především zkrácení pracovní doby, vhodné úpravy pracovního prostředí, ale
i vytvoření chráněného pracovního místa popřípadě i chráněné pracovní dílny
(specifika chráněného pracovního místa i chráněné pracovní dílny j sou u vedeny
v další kapitole této brožury).
CHRÁNĚNÉ PRACOVNÍ DÍLNY A CHRÁNĚNÁ PRACOVNÍ MÍSTA
Viz předchozí kapitoly.
44
5.
Kritéria kvality nástrojů podpory jako východisko
pro naplnění cíle a účelu podpory
Jak b ylo u vedeno v předchozích kapitolách, v podmínkách České republiky
(Jihočeského kraje) existuje pro chráněnou pracovní dílnu v zásadě pouze vymezení
dané
zákonem
o
zaměstnanosti:
chráněná
pracovní dílna je
pracoviště
zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené
pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním
přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců.
Byla ukázána i různost právní formy provozovatele chráněných dílen. Z toho vyplývá
také různost předpokládaných zaměření, cílů a výsledků každého jednotlivého
provozovatele
chráněných
pracovních
dílen.
V praxi s e t ak s etkáváme
s předpokládanou ziskovostí na jedné straně a neziskovým charakterem provozování
na straně druhé. Pro mnohé je počáteční motivací a plánem konkrétní výrobní
podnikatelský plán, jiní své aktivity podřizují snaze napomoci pracovnímu začlenění
lidí se zdravotním postižením. Různá je také struktura pracovníků s postižením
u jednotlivých zaměstnavatelů, míra a druh zdravotního postižení. Některé dílny
vytvářejí příležitosti více pro osoby s těžším zdravotním postižením, jiné dávají
přednost lehčím zdravotním omezením, která mají menší vliv na výkonnost
pracovníků. To vše, spolu s výše popsaným základním vymezením, zakládá určitou
nerovnost (dobrovolnou) při „ocenění“ různosti ze strany státu (příspěvky, dotace
apod.). Snahou o změnu tohoto stavu byla novelizace Zákona o zaměstnanosti z roku
2004, která v § 78 zohledňovala výši příspěvku v závislosti na míře zdravotního
postižení. Limity státního rozpočtu a neetické chování některých zaměstnavatelů byly
důvodem pro opětovnou změnu. Přesto stále probíhají diskuse, jak kodifikovat
jednotlivé typy chráněných dílen a definovat podmínky pro jejich podporu.
V Horním Rakousku existuje stav, kdy chráněná dílna uznaná spolkovou zemí
Horní Rakousko podle § 15 OÖ BhG 1991 je povinna dodržovat výkonové
a kvalitativní standardy chráněných dílen. Jsou tak definovaná kritéria, jejichž
naplnění je předpokladem pro získání finanční podpory. Právě v definování
(a naplňování) těchto standardů vidíme hlavní a zásadní rozdíl mezi podmínkami pro
provozování chráněných dílen v Jihočeském kraji a Horním Rakousku. Jednotlivá
kritéria v sobě také nesou důraz na další vzdělávání a rozvoj zaměstnance chráněné
dílny se ZP tak, aby cílem chráněné dílny nebylo stát se „konečnou stanicí“,
ale pokud je to možné, pak jen chráněným prostorem pro následné kvalitativně vyšší
začlenění člověka se ZP na otevřeném trhu práce. V následujících k apitolách t yto
standardy detailněji představujeme.
45
STUDIE:
5.1. Výkonové a kvalitativní standardy chráněných
dílen v Horním Rakousku
Chráněná dílna v Horním Rakousku musí dodržovat kvalitativní standardy pro
chráněné dílny. Tyto standardy definují náročný rámec pro každého provozovatele
chráněné dílny, jejich dodržování je podmínkou pro finanční podporu provozu
chráněné dílny. Přesné vymezení jednotlivých částí standardů je definováno v rámci
smlouvy mezi chráněnou dílnou a Horním Rakouskem.
DEFINICE, CÍLE A CÍLOVÁ SKUPINA CHRÁNĚNÉ DÍLNY
Zákonným podkladem pro chráněné dílny je §
11 z ákona O Ö B hG 1991
(hornorakouský zákon o postižených osobách z roku 1991). Zařízení uznaná
spolkovou z emí H orní Rakousko p odle § 1 5 OÖ B hG 1 991 j sou p ovinna d održovat
výkonové a kvalitativní standardy.
Chráněná dílna je zařízení, které poskytuje lidem s postižením m ožnost v ykonávat
výdělečnou činnost v rámci chráněného pracovního místa.
Chráněné dílny za tímto účelem realizují:
•
•
Provoz výrobních provozoven nebo služeb pro zaměstnávání lidí s postižením,
Další p rofesní a os obní roz voj v rámci in dividualizovaného os obního roz voje
zaměstnance se zdravotním postižením.
Chráněná dílna sleduje dvojí úkol s těmito cíli:
•
•
Nabízet chráněná pracovní místa, která se přibližují pracovním místům
Umožnit zaměstnancům s postižením přechod do podniku na otevřeném trhu
práce (mimo chráněné dílny).
Cílovou skupinou jsou lidé s postižením:
•
•
•
•
46
po ukončení povinné školní docházky,
kteří jsou momentálně odkázáni na chráněné pracovní místo, protože ostatní
opatření profesní integrace prokazatelně selhala,
jejichž výkonnost umožňuje trvalou, produktivní spolupráci, která odpovídá
zadanému provoznímu výkonu,
které obdržely rozhodnutí o nálezu od Spolkového sociálního úřadu
(okruh zvýhodněných postižených osob), mohou být přijaty do chráněné dílny,
jestliže prokazatelně bezúspěšně absolvovaly opatření s cílem integrace n a
všeobecném pracovním trhu příp. v integrujícím podniku, a na základě
lékařského posudku lze prokázat, že již nemohou dosáhnout výkonnosti 50 %,
příp. není možné trvalé vykonávání činnosti n a v šeobecném pr acovním t rhu
nebo v integrujícím podniku.
HLAVNÍ PRINCIPY V CHRÁNĚNÝCH DÍLNÁCH
Princip hospodárnosti
Princip h ospodárnosti v oblasti provozování chráněných dílen vyžaduje, aby výkony
očekávané od zařízení byly – v závislosti na prostředcích, k teré js ou z e s trany
spolkové země Horní Rakousko dány k dispozici – prováděny kvantitativně
a kvalitativně co možná nejlépe. Základem poskytování výkonů je tedy svědomité
zacházení s finančními prostředky při provádění jakéhokoliv úkonu za účelem
dosažení co možná nejlepší kvality.
Lidská důstojnost
Lidská důstojnost představuje klíčovou hodnotu. Stavebními prvky lidské důstojnosti
jsou respekt vůči lidem s postižením, jejich právo na sebeurčení a individualitu.
Orientace na požadavky pracovníků s postižením
Výkony v chráněných dílnách jsou v souladu s individuálními potřebami, výkonností
a potenciálem pracovníků s postižením. V tomto smyslu je třeba dbát na individuální,
rozmanité vytváření pracovních příležitostí, na obsah práce a pracovní postupy,
musí se nabízet opatření podporující rozvoj osobnosti, kvalifikační programy
a sociální podpora zaměřená na potřeby jednotlivce.
Spolurozhodování
Pracovník s postižením musí být zahrnut do rozhodovacího procesu, který se ho týká,
v chráněné dílně musí být vytvořen systém spolurozhodování.
Sebeurčení
Aby bylo možno realizovat tento princip, je zapotřebí nabízet pracovníkům
s postižením možnost profesní volby a posílit jejich vlastní odpovědnost.
Orientace na rozvoj
Každý člověk prochází procesem trvalého vývoje a změn, je ovlivněn individuálními
a společenskými rámcovými podmínkami. Nezávisle na pohlaví, úrovni vzdělání,
etnické příslušnosti, sociálním původu apod. je každému pracovníkovi s postižením
zaručen přístup k nabídkám na vzdělání podle jeho potřeb. Tyto různé nabídky se
přizpůsobí příslušným schopnostem, možnostem a vzdělávacím potřebám pracovníků
s postižením, a člověk je podporován v rozmanitosti a individualitě své osobnosti.
Pomoc k soběstačnosti a samostatnosti
Pracovník s postižením je podporován tam, kde je pomoc nutná a žádoucí.
Podpora je poskytována individualizovaně a přiměřeně podle schopností a potřeb
a vytváří příležitost pro využití získaných dovedností v každodenním životě.
47
STUDIE:
Normalizace
Princip normalizace se zaměřuje na to, aby s e lidé s postižením d ostávali
do životních/pracovních podmínek a situací, které odpovídají běžnému životu.
Pracovníkům s postižením je třeba umožnit profesní vzdělání pokud možno v rámci
běžného profesního vzdělávání, a pracovní život co možná nejblíže běžným
pracovním životním podmínkám (pracovní místo, jistý příjem, sociální zabezpečení,
prostorové oddělení životních oblastí bydlení a práce, normální pracovní režim…)
Integrace
Vytváření rámcových podmínek pro dostupnost pracovního začlenění, účast
na veřejném životě a využitím společenských zdrojů a budování běžných sociálních
kontaktů.
Zahrnutí do dění v podniku
Zahrnutí pracovníků s postižením do dění v podniku se pr ovádí s cílem, a by ti to
pracovníci získali zkušenosti ohledně smyslu a účelu práce. D ále se p ravidelnou
informovaností o výkonech a cílech usiluje o vysokou identifikaci pracovníků
s postižením s podnikem a prováděnými výkony. Za tímto účelem se musí v chráněné
dílně zajistit transparentnost pracovních úkolů a pracovních procesů.
Zaměření na tržní principy
S ohledem na různé schopnosti pracovníků s postižením se chráněné dílny podílejí
na hospodářské soutěži prostřednictvím nabídky výroby a služeb a orientují se na
požadavky trhu. Vytvořená pracovní místa se budou zajišťovat prostřednictvím
ofenzivní práce na trhu a akvizicí zakázek. Je třeba respektovat, aby převzaté
zakázky odpovídaly jak potřebám pracovníků s postižením tak provozně
ekonomickým požadavkům. Přitom je třeba dbát na efektivní použití dotačních
prostředků a usilovat o dlouhodobé ekonomické zajištění zařízení. Přípravou
a prováděním outplacementu v chráněných dílnách je zajištěno, že pracovníci
s postižením jsou při hledání pracovního místa na všeobecném pracovním trhu,
které odpovídá jejich zájmům a potřebám, kompetentně doprovázeni a podporováni.
JEDNOTLIVÉ FUNKCE, ČINNOSTI, A POSKYTOVANÁ PODPORA
CHRÁNĚNÝMI DÍLNAMI
Pracovní nabídka v rámci chráněné dílny:




48
Plánování a příprava práce odpovídající schopnostem,
Adaptace pracovní oblasti, pracovního místa a pracovních prostředků podle
individuálních požadavků pracovníků s postižením,
Pracovní doprovod, pracovní pokyny, training on the job: průběžný
kvalifikovaný doprovod, pokyny a trénink s ohledem na požadavky pracovního
místa,
Podpora při zaučování v oblasti potřebných kompetencí (např. přesnost,
vytrvalost, koncentrace apod.).
Pronájem personálu s doprovodem (outplacement):






Kontaktování vhodných kooperačních partnerů na všeobecném pracovním trhu
(soukromé podniky, veřejné služby…),
Vytváření nutných rámcových podmínek (např. dosažitelnost pracovního
místa),
Uzavírání písemných dohod o pracovním nasazení,
Stanovení kontaktních os ob n a ob ou s tranách; k ontaktní os oba v chráněné
dílně musí být během provozní doby vždy k dosažení,
Udržování pravidelných kontaktů s pracovníky s postižením a s kontaktní
osobou v podniku → alespoň jednou týdně,
Zajištění účasti pracovníků s postižením na běžných procesech v provozu
(např. účast na vánočních oslavách, podnikovém výletě, obědech apod.).
Role a činnost pracovního doprovodu (asistence, pracovní asistence):





Pomoc ohledně orientace, např. dopravení se do pracovního místa, seznámení
se s trasou,
Zaškolení ohledně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, protipožární
ochrany, odborné zaškolení na pracovním místě a do provozních procesů,
Poskytnutí sociálně pracovních služeb: tato zahrnují poradenství příp.
zprostředkování konzultací (poradenství dlužníkům, poradenství v oblasti
bydlení, p reventivní poradenství), p odpora a
doprovod v praktických
oblastech, podpora v souvislosti s terapeutickými opatřeními, intervence
při krizi, podpora při získávání sociálních kompetencí, řízení konfliktů,
spolupráce s osobou oprávněnou k výchově/správcem apod.,
Podpůrné pečovatelské úkony,
Podpora při organizaci volnočasových aktivit (sport pro postižené, d ovolené,
společenské akce apod.).
Individualizovaný osobní rozvoj




Provádění rozhovorů se zaměstnanci s cílovou dohodou a plánem dalšího
vzdělávání,
Plán a provedení, příp. organizace dalšího profesního a osobního vzdělávání,
Přijetí přípravných opatření k outplacementu (např. trénink pro ucházení se
o místo, sestavení podkladů pro žádost o místo),
Zprostředkování praxe, prohlídky, exkurze za účelem ukázání podniku, upevnění,
rozšíření nebo prohloubení získaných schopností apod.
Služby ve smyslu obecného vedení podniku




Služby v rámci podnikové ekonomiky (vedení podniku, správa, účetnictví,
controlling),
Prezentace chráněné dílny na veřejnosti,
Akvizice žádostí o přípravu a organizace výdělečné činnosti,
Zajištění technického udržování systémů a další technologický rozvoj.
49
STUDIE:
Organizačně plánovací výkony







Pravidelné, strukturované týmové/služební schůzky,
Spojení a spo lupráce s ostatními zařízeními, podpůrnými strukturami
(např. pracovní asistence),
Vytvoření podkladů pro dokumentaci (protokoly, rozhovory se zaměstnanci…),
Součinnost při dalším strukturálním a obsahovém vývoji chráněné dílny,
Plánování a příprava při přijímání, příp. střídání/odchodu,
Příprava/provádění rozhovorů se zaměstnanci,
Účast na akcích zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání.
INFRASTRUKTURNÍ STANDARDY CHRÁNĚNÉ DÍLNY
Standardy v oblasti infrastruktury se vztahují na stavební opatření, na vytváření,
polohu a velikost chráněné dílny a na dodržování zákonných ustanovení.
Umístění chráněné dílny
Zásadním kritériem pro kvalitu infrastruktury je poloha příp. lokalita chráněné dílny.
Při rozhodování ohledně polohy/lokality je třeba vzít v úvahu níže uvedené aspekty:




uskutečnění principu normalizace,
dobré dopravní spojení a dosažitelnost chráněné dílny,
oddělení bydlení a pracoviště,
ekonomická kritéria.
Velikost chráněné dílny
Kapacita (počet pracovníků s postižením) závisí na regionální potřebě.
Prostorová velikost chráněné dílny je závislá jednak na výrobě, podmíněných
danostech a jednak na počtu pracovníků s postižením. Obojí je vymezeno spolkovou
zemí Horní Rakousko.
Navíc je třeba zajistit, aby pracovníci s postižením měli vedle pracovní oblasti
k dispozici ještě další prostory. Celá řada potřebných prostor je upravena v Zákoně
o ochraně zaměstnanců, příp. ve vyhlášce o pracovištích, jako např. společenské
prostory, sanitární oblast.
Navíc, nad rámec zákonných ustanovení musí být k dispozici v schráněných dílnách
tyto prostory:
-
50
prostor pro sociální práci (k využití i jako odpočinková a pečovatelská
místnost),
školicí prostor,
prostory pro výdej jídla podle potřeby.
Stavební požadavky
Ze stavebního pohledu je zapotřebí „bezbariérová“ úprava prostor podle ustanovení
rakouské normy Ö-Norm B 1600/1601. Budou-li mít zaměstnanci s postižením
potřebu individuálních požadavků (např. při smyslovém postižení, epilepsii), je třeba
přijmout organizační a technická opatření (např. označení ve slepeckém p ísmu p ro
nevidomé).
Zásada „bezbariérovosti“ se musí v každém případě dodržet při nové výstavbě
chráněné dílny. Při koupi, příp. nájmu již stávajících prostor se musí při jejich výběru
a rozhodování posoudit možnost přestavby na bezbariérový prostor a zahrnout
příslušné náklady.
Přizpůsobení prostorů chráněné dílny
Při budování a přizpůsobení prostorů chráněné dílny se zohledňují:
•
•
technické a technologické potřeby pracovních
pracovních míst a pracovních prostředků,
potřeba společných prostor.
prostorů,
konkrétních
Doporučuje se, aby pracovníci s postižením byli přizváni k rozhodování o přizpůsobení
prostorů chráněné dílny.
Pravidelná kontrola a úprava
Ve smyslu § 4 Zákona o ochraně zaměstnanců je chráněná dílna povinna zjistit rizika
ohrožující bezpečnost a zdraví pracovníků s postižením, v yhodnotit j e a zo hlednit,
stanovit opatření pro zabránění vzniku rizik. Zjišťování a hodnocení rizik s e m usí
pravidelně kontrolovat a přizpůsobovat měnícím se okolnostem s tím, ž e ex istující
závady je třeba neprodleně odstranit. Navíc se musí chráněná dílna pravidelně
kontrolovat, jak dalece odpovídá potřebám/požadavkům pracovníků s postižením.
Podle § 5 zákona o ochraně zaměstnanců se musí o pravidelných kontrolách
a úpravách vést dokumentace (texty zákona viz dodatek).
POSTAVENÍ PRACOVNÍKŮ S POSTIŽENÍM
Úprava pracovní doby
Pracovníkovi s postižením bude umožněna kratší týdenní pracovní doba, než je
normální pracovní doba. Pracovník s postižením bude odměňován i při kratší týdenní
pracovní době výše než je hranice minimální mzdy. Pracovníkovi s postižením bude
vyhověno, bude-li požadovat kratší týdenní pracovní dobu bez zdravotních důvodů
s tím, že je zde možná odměna i pod hranicí minimální mzdy. Při rozhodování o kratší
týdenní pracovní době se pracovníkovi s postižením poskytne příslušné poradenství
a bude informován o finančních nebo jiných dopadech (např. nižší odměna).
Snížením pr acovní do by n esmějí vzniknout žádné nepříznivé účinky na pracovně
doprovodná opatření.
51
STUDIE:
Odměňování
Od počátku pracovního poměru s chráněnou dílnou je pracovník s postižením zajištěn
z hlediska sociálního pojištění. V chráněné dílně musí existovat transparentní mzdové
schéma, které je pro pracovníky s postižením srozumitelné a akceptovatelné.
Úprava mzdového s chématu s e p rovádí v
určitých
časových
intervalech.
Na přání důvěrníků osob s postižením se tito přizvou do procesu úpravy mzdového
schématu. Systém odměňování, mzdové stupně a sociální dávky se nesmějí stanovit
jednostranně, musí o nich v pravidelných intervalech jednat dotyčné smluvní strany
(chráněná
dílna,
závodní
odborová
rada
a
země
Horní
Rakousko).
Ustanovení ohledně ostatních sociálních výhod (kromě těch, které jsou u praveny
v mzdovém schématu nebo ze zákona) se zdokumentují a sdělí se pracovníkům
s postižením (např. náhrada jízdného, obědy).
Rozhovory se zaměstnanci
Rozhovor se zaměstnanci je rozhovor mezi pracovníkem s postižením a jeho
nadřízeným, provádí se alespoň jednou za rok. Cíle rozhovorů se zaměstnanci jsou:




zlepšení vztahu pracovníka s postižením k jeho nadřízenému,
plánování individuálních pracovních, školicích cílů,
iniciování a řízení zvyšování kvalifikace,
zvýšení spokojenosti v práci.
Na základě výsledků rozhovorů se zaměstnanci se stanoví vždy individuální potřeba
vzdělávání, která se realizuje v podobě vzdělávacího plánu a programu dalšího
vzdělávání pro pracovníky s postižením.
Rozhovory se zaměstnanci a výsledky/dohody z nich se zdokumentují a obě strany je
podepíší. Pracovník s postižením obdrží kopii. Z obsahu rozhovoru se zaměstnancem
se musí zapsat a dokumentovat alespoň následující:





všeobecná spo kojenost, z kušenosti s oblastí úkolů, organizací a pracovníky
bez postižení,
schopnosti a dovednosti,
hodnocení výkonu,
konkrétní vzdělávací opatření (další vzdělávání, vzdělávání apod.),
cílové dohody pro příští období.
Individualizovaný osobní rozvoj
Každý p racovník s postižením má nárok na podpůrná profesní vzdělávací opatření.
Cílem všech vzdělávacích opatření je zlepšování profesních schopností a dovedností
anebo rozvoj osobnosti.
52
Potřeba vzdělání pracovníků s postižením se zaměřuje na:
existující kvalifikace,
konkrétní požadavky v chráněných dílnách,
cíl umožnit pracovníkům s postižením trvalý přechod na pracovní místo mimo
chráněnou dílnu prostřednictvím cílených a specifických přípravných opatření.
Vzdělávací opatření pro pracovníky s postižením obsahují tyto oblasti:



zprostředkování pracovních kompetencí,
zprostředkování sociálních kompetencí,
zprostředkování kompetencí pro samostatné zvládnutí života (např. utváření
volného času, semináře a výukové nabídky s obecně vzdělávacím obsahem).
Chráněná dílna sestaví příslušný program zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání.
Organizační rámcové podmínky (postup při podávání žádosti, rozsah a podmínky
financování opatření pro zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání zařízením) stanoví
zařízení a sdělí je pracovníkům s postižením. Vzdělávací aktivity vztahující se na
jednotlivé pracovníky s postižením se musí dokumentovat.



Informace a komunikace
Komunikace je základní podmínkou pro plnění potřeb, zachování mezilidského
kontaktu, k účasti ve společnosti a rovněž k orientaci uvnitř i mimo zařízení.
V zařízeních
je
nutno
zajistit
pravidelný
a
včasný
tok
informací.
Pracovníkům s postižením se předávají také příslušné informace o zakázkách,
produktech, odběratelích apod., aby se zajistila transparentnost pracovního procesu
a výroby produktů. Pro podporu informací a komunikace v rámci p racovních s kupin
se provádějí pravidelné pracovní rozhovory. Tyto pracovní rozhovory se musí závazně
zahrnout do organizační a komunikační struktury chráněné dílny a musí se přijmout
závazná ustanovení.
Sebeurčení a spolurozhodování
Významným a spektem kva lity je možnost a forma sebeurčení a spolurozhodování
pracovníků s postižením. Zařízení vytvoří příslušné struktury, k čemuž přizve
pracovníky s
postižením,
a
stanoví
pravidla,
která
zajistí
sebeurčení
a spolurozhodování. Zřízení funkce důvěrníka osob s postižením představuje zásadní
možnost sebeurčení a spolurozhodování. Vedle této úlohy je důvěrník osob
s postižením také důležitým nástrojem kontroly kvality, tzn. cestou ke zpětnému
hlášení o kvalitě provádění výkonů, příp. kvalitě chráněné dílny celkově.
Důvěrník osob s postižením se zřizuje podle § 22a Zákona o zaměstnávání osob
s postižením v chráněných dílnách.
Zařízení musí důvěrníkovi osob s postižením zajistit příslušné poradenství a podporu.
Dále je třeba vytvořit rámcové podmínky pro efektivní práci důvěrníka osob
s postižením, především z pohledu prostorového a časového. Chráněná dílna zajistí
zaškolení důvěrníka osob s postižením. Toto zaškolení je zaměřeno primárně
na zdůraznění vnímání funkce zástupce člověka s postižením, důležitým obsahem
vzdělání j sou p roto: arg umentace, j ednání, p osílení p ocitu v lastní h odnoty,
způsob vykonávání funkce, způsob možnosti prosazení zájmů dotyčných osob,
53
STUDIE:
způsob tematizace a komunikace problémů s nadřízenými a institucemi, kooperace se
závodní odborovou radou apod. Bude-li v jedné chráněné dílně více důvěrníků osob
s postižením, je závazné pořádat koordinační rozhovory. Chráněná dílna tyto
rozhovory umožní.
POSTAVENÍ PRACOVNÍKŮ BEZ ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ
Výkonové a kvalitativní standardy definované v níže uvedených odstavcích platí pro
ty pracovníky bez postižení v chráněné dílně, kteří:
•
•
pravidelně spolupracují s pracovníky s postižením,
jsou v pracovním poměru s chráněnou dílnou.
Kvalifikace zaměstnanců a odborné požadavky
Při kvalifikaci zaměstnanců bez zdravotního p ostižení s e m ohou odborné
požadavky a osobnostní předpoklady lišit. K onkrétní p ožadavky kl adené
na pracovníky bez postižení jsou závislé na jejich pracovní náplni a funkci.
Odborné požadavky, které jsou kladeny
bez postižení, se rozdělují do tří oblastí:



v chráněné
dílně
na
pracovníky
pracovně a sociálně-pedagogické základní kvalifikace,
odborná kvalifikace v příslušné pracovní oblasti (truhlářství, klempířství,
prádelna apod.),
hlavní profesní kvalifikace.
Odborné kvalifikace pracovníků musí být p opsány s ohledem na příslušnou oblast
úkolů a specifické požadavky zařízení. Za pracovně a sociálně-pedagogickou základní
kvalifikaci se považuje dosažení kompetencí v oblastech:
•
•
•
•
•
•
54
profesní etika – problematika zdravotního p ostižení, ho dnoty a o bsah s lužeb
pro člověka s postižením (např. orientace na potřeby, sebeurčení, úcta
k člověku), společenský a osobní postoj k lidem s postižením,
základy a metody s lužeb p ro l idi s postižením – pomoc při osamostatňování
se, normalizace jako zásadní úkol, integrace jako celoživotní proces apod.,
formy pracovní spolupráce – skupinová práce – práce jednotlivce, alternativní
formy práce, pedagogika práce, psychologie práce, analýza pracovního místa
apod.,
komunikace – znalost různých komunikačních metod a technik
poradenství a doprovod – metody krizové intervence, modely vedení skupiny,
skupinová dynamika, psychohygiena a psychosociální preventivní opatření
(např. vyrovnání se s vlastní ro lí, k oncept s ama s ebe a p rofesní identita,
supervize),
organizační schopnosti – plánování, provádění a dokumentace vlastní
a společné práce, obsahová dokumentace, vypracování protokolů apod.
Popsané pracovně a sociálně-pedagogické z ákladní k valifikace pl ní pr acovníci be z
postižení v různém rozsahu podle své funkce a role. Pro výkon práce s ociálního
pracovníka je navíc nutné dostatečné vzdělání v oblastech:
•
•
kompetence v oblasti poradenství a doprovodu,
pedagogické a sociální kompetence (např. obecná pedagogika, integrační
pedagogika, psychologie, sociologie, základy a metody služeb pro lidi
s postižením).
Jako uznané vzdělání pro sociální práci platí např. sociální akademie, příp. odborná
vysoká škola pro sociální práci, studium pedagogiky/psychologie, odborný doprovod
pro postižené osoby. Jestliže ještě nelze doložit potřebnou základní kvalifikaci
na počátku práce v chráněné dílně, musí se potřebná kvalifikace doplnit během
stanovené lhůty.
Osobnostní předpoklady
Chráněná dílna stanoví v závislosti na konkrétním místě a spolupráci týmu osobnostní
předpoklady, které by měl pracovník bez postižení splňovat. Pro práci v chráněné
dílně jsou zásadní tyto osobnostní předpoklady:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Schopnost vcítit se,
Tolerance, uznávání hodnot, respekt,
Motivace,
Kompetence řešit konflikty,
Organizační schopnosti,
Připravenost zvyšovat si kvalifikaci a dále se vzdělávat,
Povědomí o tom, že je vzorem,
Komunikační schopnosti,
Pocit odpovědnosti,
Vysoká pracovní výkonnost,
Schopnost reflexe,
Flexibilita,
Důslednost,
Schopnost spolupráce,
Samostatnost.
Popis pracovního místa a náplně práce
Každé zařízení je povinno vytvořit popis konkrétního pracovního místa s minimálně
níže uvedeným obsahem:
•
•
•
•
•
•
Označení místa,
Úkoly,
Požadavky,
Zahrnutí do organizační struktury,
Zastupování,
Odpovědnost a rozhodovací pravomoci.
55
STUDIE:
Výběr personálu
Pracovníci s postižením potřebují v obzvláštní míře kontinuitu a spolehlivost.
Přednostním cílem při výběru personálu v chráněné dílně je proto zaměstnání pokud
možno kvalifikovaného personálu (týká se odborných a osobnostních předpokladů),
který bude dlouhodobě k dispozici. Pro v olbu p ersonálu s e použijí v hodné
standardizované postupy. Pro přijetí rozhodnutí mají vhodní uchazeči absolvovat
alespoň jeden den v chráněné dílně na zkoušku. Zařízení popíší průběh ucházení
se o místo a přijímací řízení. Pracovníci s postižením se podílejí na výběru personálu
do té míry, že před uplynutím zkušební lhůty sdělí dotyčný pracovník s postižením
svůj názor.
Zaškolení pracovníků bez zdravotního postižení
Cílené zaškolení se uskutečňuje především podáním přesnějších informací o místě,
úkolech, organizačních procesech a prostorových podmínkách. Dalším cílem je
identifikování s e s organizací. Každá chráněná dílna je povinna vše zajistit přijetím
vhodných opatření.
Vzdělávání, zvyšování kvalifikace
Vzdělávání a zvyšování kvalifikace slouží k dosažení požadavků stanovených v popisu
pracovního místa, příp. dalších kvalifikací, které se v průběhu činnosti ukážou jako
nezbytné. Je třeba vyhovět aktuální potřebě na vzdělávání, zvyšování kvalifikace
a další vzdělávání.
Každý pracovník bez postižení má právo a povinnost účastnit se vzdělávání.
Zařízení musí dbát na to, aby se pracovníci bez postižení zúčastňovali příslušných
vzdělávacích opatření. Vzdělávací opatření musí společně naplánovat a stanovit
jednotlivý pracovník bez postižení a chráněná dílna. Organizační rámcové podmínky
(postup podání žádosti, rozsah a podmínky financování opatření zvyšování kvalifikace
a další vzdělávání chráněnou dílnou) stanoví zařízení a předloží transparentně
pracovníkům bez postižení. Je třeba dokumentovat vzdělávací aktivity j ednotlivých
pracovníků bez postižení.
Rozhovor se zaměstnanci
Rozhovor se zaměstnanci je zásadním řídícím nástrojem k zajištění kvality
kontinuálního doprovodu. V chráněných dílnách se provádí každý rok rozhovory
se zaměstnanci (přímé rozhovory nadřízeného a pracovníka bez postižení), příp. se
aplikují rovnocenné nástroje rozvoje personálu. Obsahem přitom musí být nejméně
níže uvedené body:
•
•
•
•
•
obecná spokojenost, zkušenosti s oblastí úkolů, organizací a spolupracovníky,
schopnosti a dovednosti pracovníka bez postižení,
hodnocení výkonů,
konkrétní vzdělávací opatření,
cílové dohody,
Výsledky a dohody z rozhovoru se zaměstnanci se zadokumentují podle příslušných
standardizovaných formulářů.
56
Metodicky odborná reflexe zaměřená na řešení
Metodicky od borná reflexe profesní činnosti zaměřená na řešení slouží ke zlepšení
kvality práce a podpoře pracovníků bez postižení a provádí se pod vedením osoby,
která
je
mimo
skupinu
(např.
sociální
práce,
vedoucí,
externista).
Obsahem metodicky od borné re flexe zaměřené na řešení jsou především témata,
která vyplývají ze vztahu k pracovníkům s postižením, názory a postoje, které určují
profesní činnost a nacházení nových přístupů k řešení. Zařízení přijímají pravidelně
opatření v oblasti metodicky odborné reflexe zaměřené na řešení (např. služební
porady/porady týmu, supervize, klauzury), které musí pracovníci bez postižení
závazně absolvovat. Zařízení stanoví směrnice ohledně provádění těchto opatření.
Komunikace a informace
Informace a komunikace jsou zásadními prvky řízení a kvality v chráněných dílnách.
V chráněných dílnách se vytvoří příslušné struktury a přijmou se ustanovení, aby se
zajistil pravidelný a včasný tok informací na všechny úrovně a mezi všemi úrovněmi
organizace a byla zajištěna transparentnost. Doporučuje se provádět dohody
písemně. Porady týmu/služební porady se musí povinně dokumentovat písemně.
Pomocné síly, výrobní personál a funkční personál
Pomocné síly a výrobní personál může být nasazen chráněnou dílnou, aby se
optimalizovala výroba (nahospodařil podíl vlastních financí a tím se zajistila pracovní
místa pro pracovníky s postižením). Funkční personál slouží ke správě provozu
podniku. Pro pomocné síly, výrobní personál a funkční síly platí zásadně všechny
standardy definované pro pracovníky bez postižení.
POSTUP PŘIJÍMÁNÍ ČLOVĚKA S POSTIŽENÍM DO CHRÁNĚNÉ
DÍLNY
Přijímací řízení a fáze „na zkoušku“
•
•
•
Informace zájemcům: budoucí uchazeči a jejich rodinní příslušníci budou
informování o nabídce služeb chráněné dílny a přijímacím řízení.
Chráněné dílny vytvoří informační podklady.
První rozhovor: vyjasnění očekávání uchazeče, pracovní zájmy, informování
uchazeče o nabídce služeb chráněné dílny. První rozhovor se zaprotokoluje.
Období „na zkoušku“: uchazeč musí dostat možnost strávit alespoň jeden
den v chráněné dílně. To má sloužit hlavně k seznámení s e a k orientaci.
Na konci doby na zkoušku musí proběhnout závěrečný rozhovor s uchazečem,
při kterém se mu poradí další postup.
Podání žádosti na příslušném obecním úřadě v místě bydliště příp. na magistrátu
(pokud nebyla žádost podána již před dobou „na zkoušku“). Přidělování nových
pracovníků s postižením do chráněné dílny provádí spolková země Horní Rakousko.
Spolková země zkontroluje při podání žádosti o přijetí, zda žadatel odpovídá cílové
skupině.
57
STUDIE:
Zkušební doba
Slouží k vyjasnění, zda je chráněná dílna pro uchazeče vhodným opatřením.
Provádí se různé postupy zjišťování způsobilosti/analýzy schopností, na jejichž
základě lze zjistit:
•
•
•
•
•
jakými dovednostmi a sociálními kompetencemi uchazeč disponuje,
jaká opatření profesní podpory a doplňující opatření jsou vhodná,
jaké oblasti chráněné dílny přicházejí pro uchazeče v úvahu,
zda je chráněná dílna vhodným zařízením,
a sestavení vzdělávacího plánu.
Fáze zkušební doby trvá maximálně tři měsíce. Pouze ve výjimečných případech se
může zkušební doba prodloužit až na šest měsíců, a to po odsouhlasení se spolkovou
zemí a uchazečem. V tomto případě se po třech měsících vypracuje průběžná zpráva,
která souží jako podklad pro další postup. Zkušební doba zahrnuje:
•
•
•
•
•
•
•
58
Zaškolení: cíleným zaškolením uchazeče se poskytuje seznámení s dílnou,
vyjasnění role a postavení. Tyto cíle se uskuteční především podáním
přesných informací (o úkolech, organizačních procesech, prostorovém
uspořádání). Uchazeči budou postupně uváděni do pracovních procesů
a provozního řádu chráněné dílny. Každá chráněná dílna se zavazuje zajistit
cílené uvedení do práce přijetím vhodných opatření.
Stanovení plánu zkušební doby: individuální plán zkušební doby se sestaví
společně s uchazečem. Přitom se dohodne průběh zkušební doby
z prostorového, časového a obsahového hlediska. Stanovení plánu zkušební
doby se provádí podle standardizovaného postupu.
Sestavení
profilu
schopností
uchazeče:
znalosti
a
dovednosti,
sociální/emoční kompetence, kognitivní schopnosti, řemeslně-technické
schopnosti, postoj k práci (přesnost…), objasnění lékařského stavu.
Umožnění práce: praktické vy zkoušení v různých pracovních oblastech
chráněné dílny. Při přidělení pracovních míst se zohlední způsobilost, zájmy
a přání uchazeče – pokud je to v rámci provozních požadavků možné.
Postup přiřazení k pracovním místům (odůvodnění – podklad pro rozhodování)
se musí zadokumentovat.
Průběžné pečování s doprovodem provádí sociální práce.
Reflexe: profil schopností uchazeče se porovná s profilem/profily požadavků
pracovního místa/pracovních míst příp. se požadavky pracovního místa upraví
podle schopností uchazeče. Přitom se zohlední osobní/profesní plánování
budoucnosti
uchazeče.
To
se
uchová
ve
formě
dokumentace.
Na závěr proběhne pohovor s uchazečem.
Rozhodnutí o přijetí nebo odmítnutí: rozhodnutí o přijetí uchazeče se
provede formou týmového pohovoru. Přizvou se alespoň: vedoucí dílny,
vedoucí zařízení, sociální pracovník. Rozhodnutí o přijetí nebo odmítnutí
uchazeče
se
zadokumentuje
a
podá
se
k němu
vysvětlení.
Uchazeč se informuje písemně.
•
Vypracování závěrečné zprávy: tato m usí ob sahovat postup roz hodování
a odůvodnění rozhodnutí.
Pracovní poměr
Po kladném rozhodnutí ze zkušební doby začne pracovní poměr v chráněné dílně.
Při neobdržení výměru o přidělení pracovní poměr končí.
Proces outplacementu, odchodu a ukončení
OUTPLACEMENT
Významným cílem chráněné dílny je zprostředkovávat pracovníkům s postižením
možnost uplatnění na otevřeném trhu práce. Za tímto účelem je třeba stanovit
následující kroky a dodržovat tyto zásady:
•
•
•
•
•
•
•
Navázání kontaktů a kooperace s podpůrnými strukturami/podniky.
Přitom se využijí existující sociální a institucionální sítě na podporu profesní
integrace.
Firmy a potenciální zaměstnavatele v regionu má povzbudit odpovídající práce
s veřejností a má je získat k užší spolupráci.
Outplacement se umožní všem pracovníkům s postižením, kteří chtějí.
Chráněná dílna musí pečovat o to, aby se provedla jak dobrá příprava
s ohledem na zprostředkování potřebných pracovních a profesních kvalifikací,
tak i zprostředkování sociálních kompetencí, rovněž je třeba vědomě vytvářet
přechody – přechod pomocí praxe mimo dílnu, dodržení ochranné lhůty apod.
Ochranná lhůta je omezena na tři měsíce a pouze v odůvodněných
výjimečných případech lze tuto lhůtu prodloužit po odsouhlasení se spolkovou
zemí.
V součinnosti se zemí Horní Rakousko se stanoví kvóta na outplacement.
Chráněná dílna poskytne pomoc při profesní integraci nebo v oblasti j iných
podpůrných struktur pro zprostředkování pracovníka na otevřeném trhu
práce, např. formou pracovní asistence:
- vyjasnění motivace/přání pracovníka s postižením ohledně jeho
zprostředkování na všeobecný pracovní trh,
- navedení na outplacement: analýza rámcových podmínek (přání/zájmy
pracovníka s postižením, sociální prostředí, finanční situace apod.),
připravovaná opatření pro outplacement (trénink při podání žádosti
o místo, sestavení podkladů pro uchazeče),
- odborná příprava na požadavky budoucího pracovního místa,
- zprostředkování potřebných sociálních kompetencí,
- podpora při hledání pracovního místa, hledání vhodného pracovního
místa, kontaktování,
- poradenství, doprovod, podpora a pečování u nového zaměstnavatele,
- pravidelné rozhovory mezi vedením dílny a podniku,
- sociální pomoci a doprovod na pracovním místě a v sociálním prostředí.
59
STUDIE:
Odchod pracovníka do jiného zařízení
Při odchodu pracovníka s postižením do jiného zařízení vypracuje chráněná dílna
příslušný plán a přípravu přechodu. Zařízení musí zemi Horní Rakousko včas
informovat. P okud j e to potřeba, nabídne chráněná dílna pracovníkovi s postižením
individuální poradenství a doprovod. Při odchodu do důchodu nebo ukončení činnosti
pracovníka s postižením zajistí chráněná dílna individuální poradenství.
DOKUMENTACE
Cíle dokumentace
Pomocí odpovídající dokumentace o pracovnících v chráněných dílnách se uskutečňují
obzvláště tyto cíle:
•
•
•
•
•
vytváření transparentnosti vůči zaměstnancům s postižením, osobám
oprávněným k výchově a spolkové zemi Horní Rakousko,
doklad o dodržení standardů kvality vůči spolkové zemi Horní Rakousko,
podklady pro řešení problémů,
zajištění informací,
důležitá rozhodnutí a dohody existují v písemné formě.
Zásady dokumentace
Při dokumentaci, jejíž konkrétní podoba náleží zařízení, se musí dodržen následující
zásady:
•
•
•
•
•
•
musí se dodržet ustanovení o ochraně dat,
pracovníci s postižením mají právo být informováni o tom, co se bude
dokumentovat a komu a za jakým účelem se tato informace předá,
dokumentace se sestavuje se vší vážností,
formulace
musí
umožnit
rozlišení
mezi
sledovanou
skutečností
a interpretacemi vedoucího skupiny/vedoucího dílny, příp. Pozorovatele,
zařízení sestaví formuláře, aby se zajistila jednotná podoba dokumentace
odpovídající požadavkům,
musí se uvést datum zápisu a jméno dokumentující osoby.
Obsah dokumentace
Dokumentace a podklady pro dokumentaci zahrnují náležitosti z těchto čtyř oblastí:
•
dokumentace kmenových dat
Kmenová data se vypracují při přijetí pracovníka s postižením do chráněné dílny
za účasti pracovníka s postižením a nebo j eho zá konného zástupce a průběžně se
aktualizují. Dokumentace kmenových dat obsahuje základní informace o pracovníkovi
s postižením jako např. sociodemografická data, údaje o sociálním pojištění,
posudky, žádost o přijetí, lékařské údaje.
•
60
dokumentace z oblasti lékařství a péče
Data z oblasti lékařství a péče o pracovníkovi s postižením s e ev idují p ouze t ehdy,
je-li to z pohledu pečování a podpory poskytované zařízením příp. jinými osobami
nezbytné. D okumentace z oblasti lékařství a péče musí zásadně obsahovat tyto
informace: základní lékařské údaje (anamnéza, lékařské zvláštnosti jako
např. alergie, diagnózy), zápisy, které podávají potřebné informace pro denní
lékařské a pečovatelská opatření (trvalá medikace, zvláštní pečovatelská opatření
apod.), zápisy, které se průběžně provádějí z důvodu nemoci (např. záchvaty, krevní
tlak).
•
průběžná dokumentace
Průběžná dokumentace se ve smyslu osobní složky vede tak, že se zapisují události
a aktivity běžného pracovního dne a kontakty sociálního poradenství. K průběžné
dokumentaci patří např. pozorování, poznámky do spisu, protokoly z jednání,
pracovní rozhovory, pracovní dohody, pracovní posudek, závěrečná zpráva.
•
dokumentace osobního rozvoje
Dokumentace os obního roz voje z ahrnuje z ápisy o p rofesním a os obnostním
vzdělávání pracovníků s postižením. V zásadě zahrnuje dokumentace skutečnosti,
které byly stanoveny v rámci osobního rozvoje. Takto se vede dokumentace
o rozhovorech se zaměstnanci, vzdělávacím plánu, záznamy o přijatých vzdělávacích
opatřeních, vývojové zprávy, zpráva o zkušební době apod.
Uchování podkladů dokumentace
Zásadně se celková dokumentace v chráněných dílnách uchovává podle vhodného
způsobu uspořádání. Stanoví se místo úschovy. Dále se zajistí, aby k informacím
neměly přístup nepovolané osoby.
Nahlédnutí pracovníků s postižením do dokumentace
Pracovníci s postižením, příp. jejich zákonní zástupci mají právo nahlédnout
do dokumentace, která se jich týká. Pracovníci s postižením budou informováni
o svém právu nahlédnout do dokumentace. V případě potřeby se jim dokumentace,
příp. určité části nebo výpovědi objasní.
61
STUDIE:
KONTROLA KVALITY
Kontrola kvality zahrnuje plánování, řízení a kontrolu kvality v chráněné dílně.
Rozlišuje se mezi interní kontrolou a kontrolou prováděnou spolkovou zemí
Horní Rakousko.
Kontrola kvality spolkové země Horní Rakousko
Společné plánování se zařízením se provádí v rámci uzavřených smluv o službách,
v nichž je stanoveno i množství výkonů. Součástí společného plánování jsou
i plánovací
rozhovory
prováděné
v souvislosti k
ontrolních roz
hovorů.
Přitom se projednají a stanoví střednědobé a dlouhodobé projekty a strategie.
Kontrola dodržení zásad a zadání rámcové směrnice a uvedených plánovacích dohod
se provádí formou pravidelného odborného dohledu, který vykonává spolková země
Horní R akousko, a rovněž formou prověrky relevantních ukazatelů spolkové
země Horní R akousko. O dborný d ohled s e chápe j ako p roces d ialogu, v němž se
společně dále rozvíjí kvalita obsahové práce. Zahrnuje mimo jiné pozorování situace
na místě, dotazování zájmové organizace, pracovníků s postižením i pracovníků bez
postižení ohledně jejich spokojenosti s poskytováním služeb a nahlížení
do dokumentace s tanové v rámcové směrnici. Dalším stěžejním bodem je kontrola
rozhovorů o cílové dohodě a cílové dohody ohledně jejího provádění. Pro tento proces
stanoví spolková země Horní Rakousko standardizovaný postup dohledu
a standardizované
nástroje p
ro k
ontrolu k
vality v
chráněné
dílně.
Výsledky odborného d ohledu s e s hrnou v písemné zprávě a předloží se zařízení.
Následně se o výsledcích diskutuje ve společném rozhovoru a stanoví se další postup.
Definovaná
kritéria
kvality
a
podmínek
provozování
chráněných
dílen
v Horním Rakousku ukazují, že chráněná dílna v takovém p ojetí p lní mn ohem v íce
funkcí a rolí než je tomu v České republice (Jihočeském kraji). Podmínky provozování
chráněné dílny v Horním Rakousku jsou de facto obdobné, jako podmínky a kritéria
kvality poskytování předstupně chráněných dílen, tedy tzv. Fähigkeitsorientierte
Aktivität (a ktivity z lepšující p racovní i s ociální do vednosti a sch opnosti), j ež jsou
obdobou
sociální
služby
sociálně
terapeutické
dílny
v České
republice.
Systém v Horním Rakousku umožňuje provázanost a prostupnost jednotlivých stupňů
podpory od terapeutických pracovních aktivit až na otevřený trh práce „řízený“
z jednoho místa.
62
5.2. Kritéria kvality poskytování sociální služby
v České republice
Vymezení
fungování,
účelu,
cílů
a
forem
podpory
v chráněné
dílně
v Horním Rakousku může mnohé provozovatele chráněných dílen v České republice
překvapit. Budeme-li však jednotlivé části standardů analyzovat, jde o podobný
standardizovaný systém, jakému v České republice podléhají poskytovatelé sociálních
služeb ( tzv. s tandardy k vality p oskytování s ociálních s lužeb vy mezené Zákonem
č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), tedy i poskytovatelé sociální služby sociálně
terapeutické d ílny. P ro ú plnost a m
ožnost p orovnání s e s ystémem
v Horním Rakousku těchto 15 kritérií ve stručnosti představujeme.
CÍLE A ZPŮSOBY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Poskytovatel služby písemně definuje a zveřejňuje poslání, cíle a zásady poskytované
sociální služby a okruh osob, kterým je určena. Vytváří, aby osoby, kterým poskytuje
sociální službu, mohly uplatňovat vlastní vůli při řešení své nepříznivé sociální
situace. Má písemně zpracovány pracovní postupy zaručující řádný průběh
poskytování sociální služby a vytváří a uplatňuje vnitřní pravidla pro ochranu osob
před předsudky a negativním hodnocením, ke kterému by mohlo dojít v důsledku
poskytování sociální služby.
OCHRANA PRÁV OSOB
Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro předcházení situacím,
v nichž by v souvislosti s poskytováním sociální služby mohlo dojít k porušení
základních lidských práv a svobod osob. Má písemně zpracována vnitřní pravidla,
ve kterých vymezuje situace, kdy by mohlo dojít ke střetu jeho zájmů se zájmy osob,
kterým poskytuje sociální službu.
JEDNÁNÍ SE ZÁJEMCEM O SOCIÁLNÍ SLUŽBU
Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, podle kterých srozumitelným
způsobem informuje zájemce o sociální s lužbu o možnostech a p
odmínkách
poskytování so ciální služby. P rojednává se z ájemcem o sociální sl užbu j eho
požadavky, očekávání a osobní cíle, které by vzhledem k jeho mo žnostem
a schopnostem bylo možné realizovat prostřednictvím sociální služby.
SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro uzavírání smlouvy
o poskytování sociální služby. Poskytovatel sjednává s osobou rozsah a průběh
poskytování sociální služby s ohledem na osobní cíl závislý na možnostech,
schopnostech a přání osoby.
63
STUDIE:
INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ PRŮBĚHU SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla podle druhu a poslání sociální
služby, kterými se řídí plánování a způsob přehodnocování procesu poskytování
služby. P oskytovatel p lánuje společně s osobou průběh poskytování sociální služby
s ohledem na osobní cíle a možnosti osoby a průběžně hodnotí, zda jsou naplňovány
její osobní cíle.
DOKUMENTACE O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zpracování, vedení
a evidenci dokumentace o osobách, kterým je sociální služba poskytována, včetně
pravidel pro nahlížení do dokumentace.
STÍŽNOSTI NA KVALITU NEBO ZPŮSOB POSKYTOVÁNÍ
SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování
stížností osob na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby, a to ve formě
srozumitelné.
NÁVAZNOST POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY NA DALŠÍ
DOSTUPNÉ ZDROJE
Poskytovatel nenahrazuje běžně dostupné veřejné služby a vytváří příležitosti,
aby osoba mohla takové služby využívat. Zprostředkovává osobě služby jiných
fyzických a právnických osob podle jejích individuálně určených potřeb.
Podporuje osoby v kontaktech a vztazích s přirozeným sociálním prostředím.
PERSONÁLNÍ A ORGANIZAČNÍ ZAJIŠTĚNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Poskytovatel má písemně stanovenu strukturu a počet pracovních míst, pracovní
profily, kvalifikační požadavky a osobnostní předpoklady zaměstnanců uvedených
v § 115 z ákona o sociálních službách; organizační struktura a počty zaměstnanců
jsou přiměřené druhu poskytované sociální služby, její kapacitě a počtu a potřebám
osob, kterým je poskytována. Má písemně zpracována vnitřní pravidla pro přijímání
a zaškolování nových zaměstnanců.
PROFESNÍ ROZVOJ ZAMĚSTNANCŮ
Poskytovatel má písemně zpracován postup pro pravidelné hodnocení zaměstnanců,
který obsahuje zejména stanovení, vývoj a naplňování osobních profesních cílů
a potřeby další odborné kvalifikace. Má písemně zpracován program dalšího
vzdělávání zaměstnanců. Má zpracován systém finančního a morálního oceňování
zaměstnanců. Zajišťuje pro zaměstnance, kteří vykonávají přímou práci s osobami,
jimž je poskytována sociální služba, podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka.
MÍSTNÍ A ČASOVÁ DOSTUPNOST POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ
SLUŽBY
Poskytovatel určuje místo a dobu poskytování sociální služby podle druhu sociální
služby, okruhu osob, kterým je poskytována, a podle jejich potřeb.
64
INFORMOVANOST O POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBĚ
Poskytovatel má zpracován soubor informací o poskytované sociální službě, a to ve
formě srozumitelné okruhu osob, kterým je služba určena.
PROSTŘEDÍ A PODMÍNKY
Poskytovatel zajišťuje materiální, technické a hygienické podmínky přiměřené druhu
poskytované sociální služby a její kapacitě, okruhu osob a individuálně určeným
potřebám osob. Poskytuje sociální služby v takovém prostředí, které je důstojné
a odpovídá okruhu osob a jejich individuálně určeným potřebám.
NOUZOVÉ A HAVARIJNÍ SITUACE
Poskytovatel má písemně definovány nouzové a havarijní situace, které mohou
nastat v souvislosti s poskytováním sociální služby, a postup při jejich řešení.
ZVYŠOVÁNÍ KVALITY SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Poskytovatel průběžně kontroluje a hodnotí, zda je způsob poskytování sociální
služby v souladu s definovaným posláním, cíly a zásadami sociální služby a osobními
cíly jednotlivých osob. Má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zjišťování
spokojenosti osob se způsobem poskytování sociální služby. Zapojuje do hodnocení
poskytované sociální služby také zaměstnance a další zainteresované fyzické
a právnické osoby. Využívá stížností na kvalitu nebo způsob poskytování sociální
služby jako podnět pro rozvoj a zvyšování kvality sociální služby.
5.3. Hlavní rozdíly v provozování chráněných dílen
v Horním Rakousku
Z předchozích kapitol je zřejmé, že i přes „podobný název a cílovou skupinu“
se provozování, zaměření a cíle chráněných dílen v Horním Rakousku a jejich
zasazení v celkovém ko ntextu p odpory l idí s e Z P v některých aspektech od situace
v Jihočeském kraji (České republice) liší. Uveďme alespoň ty nejviditelnější rozdíly.
•
Chráněná dílna v Horním Rakousku plní kromě zaměstnání také další cíl –
rozvoj dovedností, kompetencí a zkušeností zaměstnance se ZP, jeho další
vzdělávání, jeho sociální začleňování a umožnění přechodu na otevřený trh
práce. T ento c íl j e n aplňován prostřednictvím podpůrné sociální práce se
zaměstnancem se ZP.
Sociální práci lze charakterizovat jako „činnost, která předchází nebo upravuje
problémy jednotlivců, skupin a komunit, vznikající z konfliktů potřeb jedinců
a společenských institucí. Jejím záměrem je zlepšit kvalitu života všech lidí".
Sociální pracovník je pak samostatný profesionál vzdělaný v oboru, který se řídí
etickým kodexem své profese. Ve své činnosti je povinen respektovat práva
a potřeby uživatele služby, který je jeho klientem, stejně jako poslání a hodnoty
organizace, v níž pracuje. Uživatele služby chápe jako aktivního spolupracovníka,
který má kromě práv také své povinnosti.
65
STUDIE:
Sociální pracovník se pohybuje v rámci práv a povinností definovaných právním
systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy. Zákon o sociálních službách
č. 108/2006 v § 109 – 110 stanovuje: sociální pracovník vykonává sociální šetření,
zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních
poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou,
metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních
poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové
pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace.
Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je vyšší odborné
vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle
zvláštního právního předpisu v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci
a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální
práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost, vysokoškolské vzdělání
získané studiem v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném
na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo speciální
pedagogiku, absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů ve výše uvedených
oblastech v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání
sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného
vysokoškolského vzdělání.
66
•
Chráněná dílna v Horním Rakousku je zpravidla provozována subjektem
s „neziskovou“ právní formou.
•
Chráněná dílna v Horním Rakousku při své činnosti ve prospěch osob se ZP
úzce spo lupracuje s příslušným sociálním úřadem a její provoz je vymezen
rámcem kvalitativních standardů včetně dohody o „kvótě osob začleněných
na otevřený trh práce“. Jejich naplňování je podmínkou pro financování ze
strany státu. Toto financování je však koncipováno jako dlouhodobé, víceleté.
•
Pracovníci chráněných dílen bez zdravotního postižení v Horním R akousku
mají předepsánu kvalifikaci orientovanou na znalost problematiky zdravotního
postižení
a
spolupráce
s člověkem
se
zdravotním
postižením.
Vzděláním a kvalifikací se tedy jedná o jakéhosi „pracovního asistenta
spolupracovníkovi se zdravotním postižením. Tato kvalifikace přibližně
odpovídá kvalifikačním požadavkům kladeným v ČR na tzv. „pracovníka
v sociálních službách“ dle Zák. 108/2006 Sb.
Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se skládá z obecné
a zvláštní části.
Obecná část kurzu obsahuje tyto tematické okruhy: úvod do problematiky kvality
v sociálních službách, standardy kvality sociálních služeb, základy komunikace, rozvoj
komunikačních dovedností, asertivita, metody alternativní komunikace, úvod
do psychologie, psychopatologie, somatologie, základy ochrany zdraví, etika výkonu
činnosti pracovníka v sociálních službách, lidská práva a důstojnost, základy prevence
vzniku závislosti osob na sociální službě, sociálně právní minimum, metody sociální
práce.
Zvláštní část kurzu obsahuje tyto tematické okruhy: základy péče o nemocné,
základy hygieny, úvod do problematiky psychosociálních aspektů chronických
infekčních onemocnění, aktivizační, vzdělávací a výchovné techniky, základy
pedagogiky volného času, prevence týrání a zneužívání osob, kterým jsou
poskytovány sociální služby, základy výuky péče o domácnost, odborná praxe,
krizová intervence, úvod do problematiky zdravotního postižení, zvládání jednání
osoby, které je poskytována sociální služba, které ohrožuje její zdraví a život nebo
zdraví a život jiných fyzických osob, včetně pravidel šetrné sebeobrany.
Minimální rozsah kurzu je celkem 150 výukových hodin, přičemž zvláštní část kurzu
činí minimálně 80 výukových hodin. Počet výukových hodin jednotlivých tematických
okruhů zvláštní části kurzu se stanoví s přihlédnutím k odbornému zaměření
účastníků kurzu, jejich pracovnímu zařazení a druhu sociální služby, kterou poskytují.
67
STUDIE:
6.
Výsledky dotazníkového průzkumu mezi
provozovateli chráněných pracovních dílen
a zaměstnavateli zaměstnávajícími více než
50 % osob se ZP
V období leden – březen 2010 bylo na území Jihočeského kraje a Horního Rakouska
provedeno dotazníkové šetření mezi provozovateli chráněných pracovních dílen
a zaměstnavateli, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se ZP, zaměřené na
zjišťování jejich názorů, postojů a potřeb v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním
postižením.
V Jihočeském kraji vyplnilo dotazník 33 subjektů (tj. cca 25 % subjektů). Všechny
splňovaly vymezení zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se ZP,
23 z nich navíc provozují chráněné pracovní dílny dle Zákona o zaměstnanosti.
9 zúčastněných subjektů při své činnosti zároveň poskytuje pracovní rehabilitaci
dle Zákona o zaměstnanosti.
9 zúčastněných subjektů také poskytuje – kromě provozování chráněných pracovních
dílen – sociální služby dle zákona o sociálních službách, především pak sociálně
terapeutické dílny, sociální rehabilitaci a dále také chráněné bydlení, osobní asistenci,
centrum denních služeb a podporu samostatného bydlení.
14 subjektů spolupracuje s obchodními p artnery v zahraničí, nejčastěji v Rakousku,
ale také v Itálii, na Slovensku, ve Francii a USA.
V Horním Rakousku se dotazníkového šetření zúčastnily 3 subjekty, což je 100 %
provozovatelů chráněných dílen.
Poskytování sociálních s lužeb a pracovní rehabilitace n ebylo v Horním Rakousku
součástí dotazníku, tyto činnosti vykonávají chráněné dílny v Horním Rakousku jako
součást své činnosti.
68
Otázka č. 1:
Jak hodnotíte finanční podporu od státu zaměstnavatelům zaměstnávajícím
lidi se zdravotním postižením?
(odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti měli označit pouze jednu možnost)
Jihočeský kraj:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
je malá, ale přiměřená
8
je nedostatečná
11
je dostatečná
1
Horní Rakousko:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
je nedostatečná
2
je malá, ale přiměřená
1
je dostatečná
-
Otázka č. 2:
Je finanční podpora od státu zaměstnavatelům zaměstnávající lidi se
zdravotním postižením rozhodujícím faktorem pro zachování, udržení,
případně rozvíjení provozu Vaší „chráněné dílny“?
Jihočeský kraj:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
ANO
29
NE
4
Horní Rakousko:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
ANO
3
NE
-
69
STUDIE:
Otázka č. 3:
Považujete „chráněnou dílnu“ za vhodný
uplatnění lidí se zdravotním postižením?
nástroj
k řešení
pracovního
Jihočeský kraj:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
ANO
33
NE
-
Horní Rakousko:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
ANO
3
NE
-
Otázka č. 4:
Jaké překážky vnímáte v rozvíjení „chráněných dílen“ v Jihočeském kraji
nebo konkrétně v té Vaší?
(odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti mohli označit více možností)
Jihočeský kraj:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
změny (časté, nepředvídatelné) Zákona o zaměstnanosti
22
nedostatek práce (zakázek) a odbytu
20
nedostatečná nebo nízká finanční podpora od státu
17
zneužívání systému „náhradního plnění“
15
nedostatečná reklama a marketing „chráněných dílen“
14
nedostatek uchazečů se zdravotním postižením
8
nevhodné zaměření chráněných dílen
2
70
Horní Rakousko:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
nedostatečná nebo nízká finanční podpora od státu
2
nedostatek uchazečů se zdravotním postižením
1
nedostatečná reklama a marketing „chráněných dílen“
1
Otázka č. 5:
Co by naopak napomohlo rozvoji „chráněných dílen“ v Jihočeském kraji
nebo konkrétně té Vaší?
(odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti mohli označit více možností)
Jihočeský kraj:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
stabilní legislativní prostředí
26
vyšší finanční podpora od státu
23
spolupráce chráněných dílen při propagaci, reklamě
a marketingu
20
důsledné využívání kontrolních nástrojů zamezujících
zneužívání „náhradního plnění“
20
spolupráce a rozvíjení podpůrných služeb a nástrojů
(rekvalifikace, podporované zaměstnávání, sociálně
terapeutické dílny apod.)
10
Horní Rakousko:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
vyšší finanční podpora od státu
3
spolupráce chráněných dílen při propagaci, reklamě
a marketingu
2
spolupráce a rozvíjení podpůrných služeb a nástrojů
(rekvalifikace, podporované zaměstnávání, sociálně
terapeutické dílny apod.)
2
71
STUDIE:
Otázka č. 6:
Považujete za potřebnou součást organizace, která zaměstnává lidí se
zdravotním postižením v rámci „chráněných dílen“, funkci sociálního
pracovníka a jeho působení v ní?
Jihočeský kraj:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
NE
25
ANO
8
Horní Rakousko:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
ANO
3
NE
-
Otázka č. 7:
Máte pro pracovníky „chráněných dílen“ sociálního pracovníka?
Jihočeský kraj:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
NE
29
ANO
4
Horní Rakousko:
Možnost odpovědi
Počet subjektů
ANO
3
NE
-
72
Výsledky dotazníkového šetření ukazují rozdílný pohled na roli a potřebnost sociální
podpory pracovníků se zdravotním postižením v rámci provozu chráněné dílny
v Jihočeském kraji a Horním Rakousku.
V Jihočeském kraji ukazují výsledky na jednoznačný a významný problém a současně
překážku v podobě častých legislativních změn zákona o zaměstnanosti. Nejvíce
respondentů také označilo „stabilní legislativní prostředí“ jako hodnotu, která by
významně pomohla ke stabilitě nebo rozvoji nástroje chráněné pracovní dílny
v Jihočeském kraji.
Potenciálem pro další diskusi s chráněnými dílnami na obou stranách hranice je také
avizovaná potřeba „spolupráce chráněných dílen při propagaci, reklamě
a marketingu“ a s tím spojené ovlivnění „nedostatku zakázek a odbytu“.
Jihočeské subjekty považují za významný problém také problematiku „zneužívání“
systému náhradního plnění a většinově jsou pro důslednější kontrolní mechanismy,
které by mohly napomoci jeho odstraňování. Za povšimnutí stojí, že hornorakouské
subjekty s těmito možnosti vůbec nepočítají, neoznačily je ani v jednom případě.
Naopak na obou stranách hranice se subjekty shodují v tvrzení, že podpora státu je
nízká (malá, ale přiměřená), případně nedostatečná, a pomohlo by její zvýšení.
Dlužno v šak v této s ouvislosti u pozornit n a p rávní f ormu a p rocentuální z astoupení
ziskových soukromých podnikatelských subjektů v Jihočeském kraji a na neziskovou
(obecně prospěšnou) právní formu chráněných dílen v Horním Rakousku.
73
STUDIE:
7.
Doporučení a podněty
Na základě porovnání podmínek provozu „chráněných dílen“ v Horním R akousku
a Jihočeském kraji, a nalýzy j ejich p ostavení v rámci s ystému p odpory p racovního
začlenění lidí se ZP a s ohledem na výsledky dotazníkového šetření mezi
provozovateli chráněných dílen a zaměstnavateli zaměstnávajícími více než 50 %
osob se ZP lze na závěr této studie vyslovit některá dílčí doporučení a podněty:
1. Provozovatelé chráněných dílen a zaměstnavatelé zaměstnávající více než 50 %
osob s e ZP v Jihočeském kraji považují za největší překážku časté,
nepředvídatelné změny Zákona o zaměstnanosti. 80 % z nich pak uvádí stabilní
legislativní prostředí jako nejvýznamnější pomoc při provozu a rozvíjení
chráněných dílen. Jde o podnět, jehož řešení není zcela v rukou jihočeských
provozovatelů chráněných dílen. Nicméně se jedná o jednoznačný „signál“
zainteresovaným institucím a zákonodárcům.
2. Nečekaně vstřícně se provozovatelé chráněných dílen a zaměstnavatelé
zaměstnávající více než 50 % osob se ZP v Jihočeském kraji vyjadřují k možnosti
spolupráce chráněných dílen při propagaci, reklamě a marketingu (60 %). Je tedy
možné uvažovat o vytvoření vhodné platformy a jednotlivých způsobů pro takový
společný postup. Jednou z možností jsou i aktivity realizovaného projektu
CHD NET.
3. Studie u kázala n edostatky v provázanosti jednotlivých segmentů systému
podpory p racovní i ntegrace l idí s e ZP v Jihočeském kraji. Žádoucí je mnohem
větší intenzita kooperace. Je třeba vytvářet prostor a podmínky pro spolupráci,
vzájemné informování, prostupnost a sdílení individuálních potřeb lidí se ZP mezi
jednotlivými nástroji systému podpory pracovního a sociálního začleňování lidí se
ZP (poskytovatelé sociálních služeb, podporované zaměstnávání, úřady práce –
pracovní rehabilitace, provozovatelé chráněných dílen atp.), zejména na úrovni
území okresů, případně i tzv. ORP (obec s rozšířenou působností). Ve středu
zájmu by měl být přitom konkrétní člověk se zdravotním postižením, jehož
potřeby a možnosti by měly být zkoumány z hlediska dostupných příležitostí nebo
podmínek k jejich vytvoření.
4. Významnou inspirací provozu chráněných dílen v Horním Rakousku je
„další profesní a osobní rozvoj zaměstnance se zdravotním postižením“ jako jeden
z nedílných cílů chráněných dílen a rámcové kvalitativní a výkonové standardy
chráněných dílen včetně sjednaných „kvót“ zprostředkování zaměstnání
na otevřeném trhu práce. Součástí tohoto systému je činnost sociálního
pracovníka v chráněné dílně a požadovaná kvalifikace pracovníků chráněné dílny
bez zdravotního postižení. Tento rámec klade důraz na pokračování podpory
člověku se ZP směrem k jeho dalšímu rozvoji, sociálnímu a pracovnímu
začleňování mimo institut chráněné dílny (možnost získat pracovní uplatnění
na otevřeném trhu práce), společné řešení dalších sociálních potřeb jedince se ZP
(bydlení, doprava, volný čas) a využití návazných nástrojů podpory
(např. outplacement). N aplňování uvedených cílů a kvalitativních standardů je
také výchozí podmínkou pro financování činnosti chráněných dílen ze strany
státu.
74
Obdobný kvalitativní rámec by mohl být v České republice (Jihočeském kraji)
východiskem pro diskutované a jistě žádoucí rozlišení typologie chráněných
pracovních dílen a zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP právě
v závislosti na cílech a způsobech jejich působení ve prospěch zaměstnanců se ZP.
Od takového rozlišení a členění by se mohla v budoucnu o dvíjet také výše finanční
podpory těchto subjektů.
Lze jednoznačně doporučit, například formou pilotního projektu ve spolupráci
s provozovateli chráněných dílen, které projeví zájem, ověření možnosti aplikovat
stejná nebo obdobná kvalitativní východiska (standardy hornorakouských chráněných
dílen) v podmínkách Jihočeského kraje (České republiky) a analyzovat, porovnat
efekt, dopad na cílovou skupinu osob se ZP. Takové ověření by však nutně muselo
být koncipováno jako dlouhodobé (víceleté), s vhodným a realistickým
harmonogramem a postupnými kroky a dostatečným finančním pokrytím. Přirozenou
součástí takového projektu by měla být také aktivita doporučená v bodě 3)
(viz výše).
Alternativou v ýše popsaného k omplexního p rojektu b y mohla být také rám cová
analýza, p opis možností a podpora zavádění sociální práce v prostředí chráněných
dílen.
75
STUDIE:
8.
Přehled použitých zdrojů
BAŠTECKÁ, B. A KOL. Klinická psychologie v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN
80- 7178-735-3.
BAUMGART, E. Bildungsklub. Erwachsenenbildung für Menschen mit geistiger
Behinderung an einer Zürcher Modelleinrichtung. Luzern: 1985.
BUCHTOVÁ, B. A KOL. Nezaměstnanost, psychologický, ekonomický a sociální problém.
1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-9006-8.
BUNDSCHUH, K. Přechod ze školy do profesního života – výzva pro osoby s mentálním
postižením. In Sborník z mezinárodní konference Znevýhodněné osoby na trhu práce
v kontextu národní a evropské spolupráce pořádané k Evropskému roku zdravotně
postižených osob. Brno: MU PF, 2003, str. 114-125, ISBN 80-86633-31-4.
ČERVENKOVÁ A. – KOTÍKOVÁ, J. Odborná příprava zdravotně postižené mládeže a její
uplatnění na trhu práce. Praha: VÚPSV, prosinec 2001.
GOFFMAN, E. Über die soziale Situation psychiatrischer Patienten und anderer
Insassen. Frankfurt/Main: 1973.
HANUŠ, P. Kdo je sociální pracovník a proč by měl být vzdělaný. In Sociální práce.
Brno: ASVSP, ročník 2007, číslo 1, s. 5-6. ISSN 1213-6204.
HORT, V., HRDLIČKA, M. KOCOURKOVÁ, J., MALÁ E. A KOL. Dětská a adolescentní
psychiatrie. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-472-9.
JANEBOVÁ, R., MUSIL, L. Mýty o roli sociálních pracovníků a pracovnic.
In Sociální práce. Brno: ASVSP, ročník 2007, číslo 1, s. 50-60. ISSN 1213-6204.
JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením.
1. vyd. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7245-192-7.
Laborem exercens, Encyklika Jana Pavla II. O LIDSKÉ PRÁCI, ze 14. září, 1981.
1. vyd. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-007-9.
MATOUŠEK, O. A KOL. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001.
ISBN 80-7178-473-7.
MPSV ČR, Statistiky nezaměstnanosti. (cit. 2009-4-28).
Dostupné z: <http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/qrt>.
MUSIL, L. Posouzení životní situace klienta – jak na to!. In Sociální práce.
Brno: ASVSP, 1/2004, 1, od s. 53-74, 22 s. ISSN 1213-624. 2004.
NAVRÁTIL, P., MUSIL, L. Posouzení životní situace klienta – jak na to!.
In Sociální práce. Brno: ASVSP, ročník 2007, číslo 1, s. 117-121. ISSN 1213-6204.
Pracovat není samozřejmé. Rolnička Diakonie ČCE, Soběslav. (cit. 2007-7-20).
Dostupné z: <http://www.rolnicka.cz/cz/CoDelame/ChraneneDilny.html>
POSOLDOVÁ V. – ŽIDOŇOVÁ, J. K zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
In Sociální politika. Praha: MPSV ČR, červenec 2003, roč. 29, č. 7-8, s. VIII-IX.
ISSN 0049-0962
76
SCHMID, T. Integrace nebo segregace? In Sborník z mezinárodní konference
Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské spolupráce
pořádané k Evropskému roku zdravotně postižených osob. Brno: MU PF, 2003,
str. 102-113, ISBN 80-86633-31-4.
Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání, Praha: Rytmus, 2005,
ISBN 80-903598-0-9.
Šesták, J. Erkenntnis – Unterstützung - Möglichkeit: Wirkung und Instrumente
des Sozialarbeiters im Integrationsprozess von Menschen mit mentaler Behinderung.
In Zeitschrift Behinderte Menschen. Přijato k publikaci: Steirische Vereinigung
für Menschen
mit Behinderungen, Getreideweg 8, A-4209 Engerwitzdorf, Linz. Der vorgesehene
Termin der Veröffentlichung: Heft 4/2009, August 2009.
ŠESTÁK, J. Identifikace potřeby podpory poskytované člověku s mentálním postižením
v období časné dospělosti. In Kontakt. České Budějovice: ZSF JU, 2005, ročník 7.,
číslo 3.–4., str. 273-279. ISSN-1212-4117.
ŠESTÁK, J. Chráněná dílna – nástroj k pracovnímu uplatnění a začlenění lidí se
zdravotním postižením. Týn nad Vltavou: Domov sv. Anežky, o.p.s., 2007.
ISBN 978-80-254-0108-8.
ŠIŠKA, J. Model podporované zaměstnávání – historie a principy. In Sborník
z mezinárodní konference Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní
a evropské spolupráce pořádané k Evropskému roku zdravotně postižených osob.
Brno: MU PF, 2003, str. 126-129, ISBN 80-86633-31-4.
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, sbírka mezinárodních smluv
č.10/2010 Sb.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Portál, 2000.
ISBN 80-7178-496-6.
VÁGNEROVÁ, M. – HADJ -MOUSSOVÁ, Z. – ŠTĚCH, S. Psychologie handicapu, 1. vyd.
Praha: Univerzita Karlova v Praze, 1999. ISBN 80-7184-929-4.
Vyhláška 505/2008 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních
službách.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
Zákon o rovnosti šancí Horní Rakousko OÖ CHG (Landesgesetz betreffend
die Chancengleichheit von Menschen mit Beeinträchtigungen)
Zákon o zaměstnávání postižených osob (BeinStg) s celostátní působností.
77

Studie - chdnet

Transkript

Podobné dokumenty

[email protected], 733 568 978 Otevření… …pro osoby se

PhDr. Jaroslav Šturma Ředitel Dětského centra Paprsek, denního

Celý článek čtěte ZDE

Specifika Života Se Sluchovým Postižením

test komunikace s lidmi se sluchovým postižením

Prezentace aplikace PowerPoint

Stáhnout - KŘIŽOVATKA handicap centrum o.p.s.

SEN Employment Links