snář z továrny - Dream Factory Ostrava

snář z továrny - Dream Factory Ostrava

ST
SNÁŘ Z TOVÁRNY
MAGAZÍN FESTIVALU DREAM FACTORY OSTRAVA 2014
A 4.
Č E R VNA
2
20
14
Dream Factory
D
ŘE
Jako pád ze židle
Příjezd do Ostravy je vždycky i pro
připraveného milovníka tohoto
kultovního města velkým nárazem,
přesunem do úplně jiné dimenze.
Festival se podařilo zahájit důstojně – Posledním trikem i říznou
satirou, přibyli celebritní hosté
i vážení kritici a všichni netrpělivě
vyhlížíme příjezd nejvíce sexy kritika všech dob Martina Macháčka,
který od zítřejšího čísla masivně
posílí naši redakci. Máte se tedy
na co těšit. Po prvních poradách
v denním baru Metro a restauraci
Prima je jasno, kterým ideologickým směrem se bude naše práce
v dalších dnech ubírat.
Z nejbližší nabídky našeho
pestrobarevného programu bych
vám doporučil noční zlínskou Ďáblici a čtvrtečního Hamleta.
A nechoďte kolem otevřených oken!
Vojtěch Varyš,
šéfredaktor
A Werich povidá...
Festival Dream Factory včera otevřel svůj šestý ročník. Oficiální zahájení proběhlo v tradičně narvaném
Domě kultury města Ostravy. Drábkova Koule, anabolická one-woman
show Pavly Tomicové, a pravděpodobně jediná původně rozhlasová
hra, která se kdy dostala do Blesku,
si zapsala další z řady úspěšných
zářezů na pažbě. Ovšem Ostrava
je záludná a připraví vám onačejší
překvapení, než vcelku očekávatelný sukces hradeckého popkulturního démona Drábka a jeho skvěle
sehraného ansámblu.
Například před naší redakcí Snáře
z továrny se nad ránem objevil odborně a pečlivě zabalený předmět.
Balík. Jistí nejmenovaní strašlivě
hysterčili, že prej bomba, nicméně
většina redakce zaujala asertivně-proaktivní přístup a balík promptně otevřela. Obsah nám vyrazil dech. Uvnitř
byly dosud neuvěřejněné zvukové záznamy, rozhovory, dopisy, osobní věci
a další, které evidentně patřily velikánům našeho kulturního a společenského života. Moudrému klaunu Janu
Werichovi. Druhému tatíčkovi národa
– Václavovi Havlovi. Okousaná žárovka
zbyla zřejmě po Menšíkovi a to byl nějakej hráč, takový už se dneska neroděj.
Teď co s tím, že? Někdo navrhoval kontaktovat muzeum, někdo zavolat Moravcovi do České a Borhyové do Novy,
šéfredaktor Varyš s padoušským leskem v oku radil prodat pamětihodnosti do Bavorska a mrzce utržený peníz
jet prohýřit na Oktoberfest. Nicméně
nakonec jsme se shodli, že taková věc
patří všemu lidu, že prostě když všichni všechno všechněm dáme, nakonec
budeme mít moc, jak se to zpívá v té
naší hymně. V této rubrice budeme
tedy ctěné obecenstvo seznamovat
s obsahem nalezených materiálů, kte-
rý se často velmi úzce prolíná s tématy a obsahem divadelních představení zde na Dream Factory. Je to vidět
třeba hned z prvního listu, který na
nás při otevírání balíčku vypadl. Bohatýrsky rozmáchlou a přesto moudře
šaškovskou rukou Jana Wericha je na
něm napsáno: Když už člověk jednou
je, tak má koukat, aby byl U Bezručů.
Přemýšlejme o tom.
Kryštof Pavelka
KOULE O ZDOPOVANÉ KOULAŘCE Z DOB BOLŠEVIKA
nejdřív skandál, potom divadelní hit. Co vzbudila Koule Davida Drábka v Ostravě?
Takový skandál původní dramatická
tvorba Českého rozhlasu dlouho nezažila. Rozhlasová hra Koule se stala hitem a všichni se přeli, co si smí
dovolit umělec, nakolik je sportovní
legenda nedotknutelná a jakou úlohu vlastně má veřejnoprávní médium. Následně se v Klicperově divadle
v Hradci Králové, domovské scéně
autora hry Davida Drábka, který je
také častým hostem Dream Factory
(nikdy nezapomeneme na jeho fascinující Noc oživlých mrtvol na Dole
Hlubina!) zrodila jevištní verze téhož, která však není žádným mácháním již jednou použitého čajového
pytlíku ani přihříváním si úspěšné
polévky. V divadelním přepisu totiž
autor hry, dramatik a režisér David
Drábek, ještě přitvrdil a kromě atletek Mileny a Radmily v divadelní
verzi Koule defilují moderátorka Sára
Tlachecí, Václav Klaun I. nebo trenér
Hácha a zákeřný doktor Cvach.
Událost s potenciálem skandálu se zrodila prostě: Drábek byl jedpartneři Dream Factory Ostrava 2014
Státní fond kultury
České republiky
Padla facka na sále
Dnes proběhnou na Dream Factory dvě vzdáleně související akce: debata o vztahu divadla a politiky Ústí a co dál, s podtitulem „Zejtra zrušíme divadlo tobě“ a performerské představení Jedna ruka tleská, ve kterém účinkuje Jiří Maryško, člen
dnes již bývalého Činoherního klubu v Ústí nad Labem. Jiří Maryško je pochopitelně onen výtržník, který brutálně vyťal facku
ústeckému zastupiteli Eichlerovi, když ho tento před plnou zasedačkou ústeckého magistrátu označil za zloděje a lháře.
Skandální. Občan má držet ústa a krok, případně si jít stěžovat do lampárny. Za to jsme klíčema nezvonili, aby nám tu herci
fackovali naše volené zástupce a však dobře víme, kolik berou, Maryškové a jiní, milion, dva miliony berou, a jenom chlastaj
a vůbec, votevři táto pivo a přepni na zprávy. Po tom, co byli v Ústí kverulanti Maryškova ražení odkázáni do patřičných mezí,
se už všechno ubírá správným směrem: Výběrovým řízením na nové umělecké vedení Činoherního klubu byla pověřena castingová agentura Cine-Jessy, která si na poli avantgardního divadla vydobyla ostruhy při projektech jako Velmi křehké vztahy,
Pojišťovna štěstí, nebo velkolepým kanadsko-českým akčně-erotickým spektáklem Omega Force. O tom, že šlo ze strany
ústeckých vykonavatelů vůle lidu o promyšlený tah zodpovědné kulturní politiky svědčí pak skutečnost, že do výběrového
řízení se nikdo nepřihlásil. Tak nevím. Facek se nám ve veřejném životě možná stále nedostává.
Kryštof Pavelka
Jak se na Dole Jan Šverma provalilo sperma
(Stoletý kurýr 2)
ním z dvanácti oslovených dramatiků,
kteří měli pomoci skomírajícímu žánru
rozhlasové hry a byli osloveni přímo
Českým rozhlasem, aby pro něj napsali
původní rozhlasovou hru v rámci cyklu
Vinohradská 12.
Koule, pojednávající o atletce
Mileně, jejímž předobrazem byla koulařka Helena Fibingerová (pro vedlejší
postavu, Radmilu, jí pak byla běžkyně
Jarmila Kratochvílová), vznikla v létě
2010, na podzim téhož roku ji natočil
režisér Aleš Vrzák s Drábkovou dvorní
herečkou a oporou souboru Klicperova
divadla Pavlou Tomicovou v hlavní roli.
Ještě před odvysíláním v lednu 2011
se byvší koulařka, nyní známá jako obchodnice s pečivem a také dlouholetá
členka Rady ČT, proti hře razantně
ozvala s tím, že zavání „posttotalitním
vyřizováním účtů. Je to jen jeden z dalších útoků!“. Veřejnou oblibu si získal
také povedený televizní rozhovor s Fibingerovou, který vedla Bára Tachecí.
Obě aktérky hru i samotný fakt, že
vznikla a je vysílána, kritizovaly, aniž
by ji vůbec slyšely. Skandál podpořilo
několik kritických reakcí ve smyslu, že
veřejnoprávní médium by nemělo urážet veřejně činné osoby; naznačovaly,
že podléhají jakési zvláštní ochraně.
Kromě Fibingerové a Kratochvílové, které podaly na Český rozhlas
žalobu, žalobu chystal i Český atletický
svaz, jehož stížností se také zabývala
Rada Českého rozhlasu: a na hře neshledala nic závažného. Celá věc byla vydatně propírána v médiích a přinesla Kouli
i jejímu autorovi nebývalou propagaci.
David Drábek s pousmáním dodal, že je
možná jediným dramatikem, se kterým
kdy udělal rozhovor deník Sport. V roce
2012 uvedl v Hradci jevištní verzi, rozšířenou a obohacenou právě o pikantní
boj o patřičnosti satiry v rozhlase: hlavní
roli hraje samozřejmě opět Pavla Tomicová. Inscenace je vyprodaná dodnes.
A sukces to byl i v ostravském Domě
kultury.
Vojtěch Varyš
Ruský kompot, karbonské tabletky, čajíček značky Maryša a zlínský likér Astragal, který na poslední chvíli vystřídá
tajemná Ďáblice. Léky pro dnešní večer
připravil Dr. Factory výhradně z moravské bylinné zahrady. Kdo navštíví komorní scénu Aréna, ten pochopí, proč
se Rusům na Moravě vždycky tak líbilo,
neboť herci Ruské zavařeniny se dokážou propadnout až na dno láhve s vodkou. Rusáky tu máme rádi. „Zapisuje se
Ostrava/ na nebe rudou tuší,“ napsala
ostravská básnířka Lýdie Romanská ve
sbírce Poéma Ostrava, kterou v roce
1975 věnovala 30. výročí osvobození
města SLAVNOU SOVĚTSKOU ARMÁDOU. A ruský prezident Putin je Romanské za tuto sbírku podnes vděčný,
proto si básnířku v Ostravě vydržuje ve
funkci předsedkyně pobočky Obce spisovatelů (Sajuz pisatělov astravskych).
V roce 1975 měla SLAVNÁ SOVĚTSKÁ
ARMÁDA v Československu 73.500
vojáků a 39.000 rodinných příslušníků,
1220 tanků, 2500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 105
letadel, 175 vrtulníků a 95.000 tun
munice. To už stojí víc než za básničku, řekla si Romanská a napsala hned
poému. Hrdé postoje Ostraváků z roku
1968 byly za normalizace rychle zapomenuty. A z hesla ostravských novinářů
ze srpna 1968 PŘIVEZLI JSTE SLZY, TOVARIŠČI zbyli jen ti tovarišči. Na Ruské
zavařenině v Aréně ale divák naštěstí
může pořád plakat. Ruská duše, to je
jedna velká slza.
Na Dole Hlubina se dnes
fárá, Pestré vrstvy se ovšem nedoporučují budoucím tatínkům, jejichž ženy
vstoupily do devátého měsíce gravidity.
„Dneska ráno o půl druhé,/ když jsem
v šachtě byl,/ doma se mi na podlaze/
synek narodil,“ varoval totiž ostravský
básník Beneš Doubravský ve svém kusu
Horníkovo štěstí. S delikátní situací
pak souvisí i následující báseň místního
veršotepce Milana Krupy: „Na Dole Jan
Šverma/ se provalilo sperma.“ A vlastně i konstatování normalizačního režimního pěvce Michala Černíka, který
v básni To černé uhlí objevně poznamenává: „To černé uhlí/ které přikládám
do kamen/ natěžili ostravští horníci.“
A jak se topilo doma u Maryši? Dřevem, nebo už se dováželo na
Slovácko ostravské uhlí? A dalo už se
tehdy koupit levné uhlí z druhé ruky od
ostravských haldařů? Odpověď hledejte dnes večer v představení HaDivadla,
něco napoví už následující básnička Jindry Cinka z roku 1934: „Maminky staré
i děti,/ ve škvárech se hrabou, v smetí… /Hledají kousíčky uhlí/ aby si zatopit mohly!“
A nakonec zlínská Paříž na ostravském bulváru Klementa Gottwalda.
Tak se totiž jmenovala ulice 28. října, ve
které se nachází divadlo Stará Aréna, jež
dnes hostí Městské divadlo Zlín. „Budiž
dovoleno vložit sem malý příběh./ Paříž roku 1946./ Stáli jsme se sochařem
v malém hloučku na kterémsi bulváru,/
vyfáravše právě z metra,“ napsal v roce
1969 Ludvík Kundera v básni věnované
původně ostravskému sochaři Jindřich
Wielgusovi. Když už nemohli fárat na
Hlubině, fárali alespoň v metru na stanici Invalides. Místo vodky pili absint
a obávali se návratu do československé
klece. Sen o Paříži je všude stejný. Ve
Zlíně, v Ostravě i v Bratislavě, kde se
právě ve Štúdiu L+S s velkým úspěchem
hraje představení Spomínam na Pariž.
Sny, sny a sny. Dream Factory. Pěkný
večer!
Ivan Motýl
Pozor změna programu!
Kvůli nemoci v souboru se neuskuteční plánované představení Kabaret Astragal, ale zlínské divadlo vystoupí s čerstvou noivnkou Ďáblice. Rakouské
expresionistické drama Karla Schönherra v překladu Michala Kotrouše nastudoval Martin Františák. V hlavních rolícch uvidíme Hanu Tomáš Briešťanskou,
Zdeňka Lambora a Zdeňka Julinu.
Návrat Michala Kolesy
Michal Kolesa z Rakovníka, hrdý majitel Ufounka a tvůrce naučných videí
byl postrachem všech internetových fór
svými neodbytnými dotazy a neúprosnou logikou. Získal si mnoho odpůrců,
ale i daleko více nadšených fanoušků
a příznivců. Téměř bezprostředně po
jeho nenadálé smrti loni na podzim vyšel nejen nekrolog v nejčtenějším deníku – Blesk – ale poctu mu složili i mladí
divadelníci v čele s režisérem Braněm
Holičkem v podobě divadelního nekrologu s názvem #jsi user. K vidění hned
dvakrát ve Staré Aréně.
DNES / STŘEDA 4. ČERVNA
13.00 Stará Aréna
Ústí – A co dál?
Veřejná debata o kulturní politice
15.00 Stará Aréna
Jedna ruka tleská
Divadlo Demago Ústí n.L.
17.00 Divadlo Petra Bezruče
Loutky hledají talent
Naivní divadlo Liberec
18.30 Cooltour
Maryša / HaDivadlo Brno
18.30 Komorní scéna Aréna
Ruská zavařenina
Komorní scéna Aréna
20.00 Důl Hlubina – Špica
Pestré vrstvy
Divadlo Petra Bezruče
21.30 Stará Aréna
Ďáblice / Městské divadlo Zlín
ZÍTRA / ČTVRTEK 5. ČERVNA
Koule se přivalila bez skandálu
Koule svého času vzbudila masivní
odpor potrefených hus a zabývala
se jí i rada státního rozhlasu. I autor David Drábek nelenil a při psaní
divadelní verze ještě přitvrdil. Satira
se s úspěchem v Hradci hraje už
několik let a je pořád vyprodaná. Co
na jevištní sólo Pavly Tomicové říkali
ostravští diváci, které jsme oslovovali o přestávce a po skončení představení v Domě kultury?
Milena a Jan, manželé: „Vůbec jsme
nebyli pohoršeni. Je to milé představení.“
Kamila: „Já už o tom četla kdysi dávno
a hrozně jsem to chtěla vidět. Jsem moc
ráda, že to konečně v Ostravě bylo.“
Tomáš: „Já jsem trochu zklamanej,
očekával jsem větší nářez. Na to, že to
má být satira a byl kolem toho takový
humbuk, to bylo docela krotké.“
Františka: „Mne to nudilo, musela jsem
odejít o přestávce.“
Karel a Dana: „Skvěle jsme se bavili, je
to úžasná komedie. A paní Tomicová je
v tom geniální.“
Filip, barman: „Já ani nevím, že nějaký
festival je.“
-vv-
10.00 a 15.00 Stará Aréna
#jsi user / Studio Ypsilon
16.30 Cooltour
Simulante Bande
VerTeDance a Divadlo Archa
18.00 Divadlo loutek
Hamlet / Švandovo divadlo
18.30 Divadlo Petra Bezruče
Můj romantický příběh
Divadlo Petra Bezruče
21.00 Divadlo loutek
Plovárna / (bra)Tři v tricku
22.00 Cooltour
Ema / koncert
Snář z továrny / magazín festivalu Dream Factory Ostrava 2014 / Druhé číslo, vychází ve středu 4. června / Šéfredaktor
Vojtěch Varyš. Redakce Kyštof Pavelka, Martin Macháček. Guest star Ivan Motýl. Grafická úprava Lukáš Horký, Fotografie
archiv DFOV. Kontakt [email protected]. Zpravodaj vydává festival Dream Factory Ostrava. Festival pořádá
Dream Factory Ostrava. Spolupořadatel Divadelní společnost Petra Bezruče s r. o. Ředitel festivalu Tomáš Suchánek.